26 C 137/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Beatricí Keményovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupen advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 6 200 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 6 200 Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení částky 6 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 1. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že je územním samosprávným celkem (městskou částí) a zároveň příjemcem služeb ve smyslu § 2 písm. b) bod 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, a to coby osoba oprávněná ze služebnosti užívání prostor označených jako prostory 601, 602, 603 a 604 nacházejících se v bytovém domě [adresa] postaveném na pozemku parc. [číslo] v [obec a číslo], k.ú. [část obce], [územní celek]. Žalovaný je společenstvím vlastníků jednotek a zároveň poskytovatelem služeb ve smyslu § 2 písm. a) bod 2 zákona. Zákonnou povinností každého poskytovatele služeb, a tedy i žalovaného, je předložení řádného vyúčtování k poslednímu dni čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po skončení zúčtovacího období, nesplnění této povinnosti je sankcionováno pokutou dle § 13 zákona ve výši 50 Kč za každý započatý den prodlení. Žalovaný se ocitl ke dni 1. 5. 2018 v prodlení s předložením vyúčtování služeb za rok 2017, jednalo se o čtyři samostatná vyúčtování ke každé z prostor zvlášť. Předmětná vyúčtování nebyla žalobci předložena ani k poslednímu dni měsíce května 2018. Prodlení žalovaného tedy trvalo 31 dnů a žalobci vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 4 (jednotky) x 50 (Kč denně) x 31 (dnů v měsíci květnu), tj. celkem částka ve výši 6 200 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení této částky, avšak neúspěšně.

2. Žalovaný nárok sporoval s odůvodněním, že žalobce v této věci není aktivně legitimován. Zákon definuje, že„ příjemcem služeb“ je nájemce bytu nebo vlastník jednotky podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví; žalobce není nájemcem žádného bytu ani nebytového prostoru v domě [adresa] v k.ú. [část obce], když mezi účastníky nebyla nikdy uzavřena žádná nájemní smlouva, ani vlastníkem jednotky v tomto domě. Žalobce tedy nesplňuje definici příjemce služeb dle zákona. Pro případ, že by soud došel k závěru, že se na vztah účastníků vztahuje zákon č. 67/2013 Sb., je nutno uvést, že žalobce po celou dobu existence vztahu z věcného břemene nikdy neplatil žádné zálohy na poskytování služeb, byť k tomu byl opakovaně vyzýván.

3. Na jednání žalobce doplnil, že je příjemcem služeb ve smyslu § 2 písm. b) bod 1 zákona č. 67/2013 Sb., což dle dovodit na použití analogie (legis).

4. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Z úplného výpisu z rejstříku společenství vlastníků jednotek soud ohledně žalovaného zjistil, že jeho účelem je správa pozemku [číslo] jehož součástí je dům [adresa] v k.ú. [část obce]. Z výpisu z katastru nemovitostí plyne, že žalobce není vlastníkem žádné části budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], žalobci svědčí věcné břemeno spočívající v bezplatném užívání nebytových prostor dle smlouvy kupní a o zřízení věcného břemene ze dne 8. 11. 2013. Z této smlouvy (označené č. Sml 2013 [číslo]) soud zjistil, že žalobce jako prodávající převedl na Bytové družstvo [adresa] jako kupujícího budovu [adresa] na pozemku [číslo] v k.ú. [část obce]. Článkem 12 této smlouvy bylo ve prospěch žalobce zřízeno věcné břemeno bezplatného užívání nebytových prostor [číslo] nacházejících se v uvedené budově. Dopisem ze dne 28. 4. 2021 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení zákonné pokuty.

5. Právní hodnocení: Podle § 2 písm. b) zákona č. 67/2013 Sb. se pro účely tohoto zákona příjemcem služeb rozumí nájemce bytu nebo vlastník jednotky podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví. Podle § 10 odst. 1 o.z. nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího.

6. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky byl nesporný skutkový stav, tedy že žalovaný je společenstvím vlastníků jednotek vzniklým za účelem správy pozemku p. [číslo] jehož součástí je dům [adresa] v k.ú. [část obce], žalobce je na základě smlouvy kupní a o zřízení věcného břemene oprávněným z věcného břemene bezplatného užívání nebytových prostor v budově [adresa]. Žalovaný nesporoval tvrzení žalobce, že mu nepředložil vyúčtování služeb za rok 2017 ve smyslu zákona č. 67/2013 Sb. Spornou zůstala otázka aktivní legitimace žalobce, ohledně níž soud dospěl k závěru, že není dána. Zákon č. 67/ 2013 Sb. v § 2 taxativně stanoví, kdo je ve smyslu tohoto zákona příjemcem služeb, přičemž jen příjemce služeb má právo na vyúčtování a na případné zaplacení pokuty dle § 13 tohoto zákona. Takovým příjemcem je nájemce bytu nebo vlastník jednotky, přičemž mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce nájemcem ani vlastníkem není, když užívá prostory z titulu věcného břemene. Soud má za to, že stanoví-li zákon taxativně okruh osob považovaných za příjemce služeb, nelze tento okruh za pomocí analogie rozšiřovat na další subjekty, jak tvrdil žalobce. Oprávněný z věcného břemene mezi příjemce služeb zahrnut není, jedná se o zcela jiný právní titul užívání věci než je nájemní smlouva či vlastnické právo, účastníci si povinnost žalobce hradit zálohy a povinnost žalovaného předkládat vyúčtování nesjednali ani smluvně. S ohledem na nedostatek aktivní věcné legitimace na straně žalobce proto soudu nezbylo než žalobu zamítnout.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch a náleží mu proto náhrada všech účelně vynaložených nákladů. Žalovaný byl v řízení zastoupen advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení], která je současně předsedkyní výboru žalovaného. Soud má tak za to, že náklady na zmocnění Mgr. [příjmení] jakožto advokátky nejsou účelné, když mohla žalovaného zastupovat z pozice předsedkyně výboru (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 3114/08 či usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. III. ÚS 1428/09), dle nichž pokud osoba hmotněprávně oprávněná jednat za účastníka pověří osobu (advokáta), která je členem představenstva, nejedná se o zmocnění advokáta v režimu zákona o advokacii, ale o pověření člena kolektivního statutárního orgánu podle § 21 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu). Skutečnost, na kterou poukazovala právní zástupkyně žalovaného, tedy že dle zápisu v rejstříku společenství jednají za společenství vždy dva členové výboru společně, na uvedeném závěru nic nemění, když dle § 21 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jedná za právnickou osobu člen statutárního orgánu; tvoří-li statutární orgán více osob, jedná za právnickou osobu předseda statutárního orgánu, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen; je-li předsedou nebo pověřeným členem právnická osoba, jedná vždy fyzická osoba, která je k tomu touto právnickou osobou zmocněna nebo jinak oprávněna. Žalovanému proto náleží pouze náhrada hotových výdajů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., za dva úkony po 300 Kč (1. vyjádření k žalobě, 2. účast na jednání dne 19. 10. 2021).

8. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř.