26 C 168/2014

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Beatricí Keményovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupena advokátkou JUDr. jméno příjmení se sídlem adresa proti žalovanému: pojišťovna IČO sídlem adresa žalované o náhradu ztráty na výdělku,

I. Řízení se zastavuje co do částky 927 252 Kč.

II. Zamítá se žaloba o zaplacení 56 659 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 435 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši: -) 8,5 % ročně z částky 3 165 Kč od [datum] do zaplacení, -) 9,75 % ročně z částky 23 084 Kč od [datum] do zaplacení, -) 10 % ročně z částky 22 713 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen platit žalobkyni od [datum] rentu ve výši 27 397 Kč měsíčně vždy k 15. dni kalendářního měsíce, přičemž částky dospělé do právní moci tohoto rozsudku je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žaloba na placení renty od [datum] se v částce 6 053 Kč měsíčně zamítá.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 0 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 – náhradu nákladů řízení státu ve výši 4 875 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od [datum] do [datum], ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a renty do budoucna. Uvedla, že dne [datum] byla těžce zraněna při dopravní nehodě, kterou zavinila [jméno] [příjmení], [datum narození], řídící vozidlo odpovědnostně pojištěné u žalovaného. Od [datum] byla žalobkyně shledána plně invalidní, dle posudku MUDr. [příjmení] ze dne [datum] poklesla její pracovní schopnost nejméně o 66 %, jde tedy o invaliditu třetího stupně, která byla následně potvrzena dalšími posudky. Od [datum] do [datum] žalobkyně pracovala u společnosti [právnická osoba] jako pracovnice účetních operací s pracovní smlouvou na dobu neurčitou a základní měsíční mzdou 24 000 Kč. Dne [datum] žalobkyně se zaměstnavatelem uzavřela dohodu o provedení práce, na základě které měla vykonávat činnost související s vyhledáváním a doporučením nových zaměstnanců. Za provedení této činnosti obdržela odměnu 40 000 Kč. Žalobkyni byla postupně zvyšována mzda, nejprve na částku 25 700 Kč od září do listopadu 2008 a na částku 27 000 Kč od prosince 2008. Dne [datum] bylo žalobkyni oznámeno, že vznikly překážky na straně zaměstnavatele, a proto jí nebude přidělována práce. Dne [datum] byla žalobkyni předána výpověď, kterou odmítla převzít, neboť nesouhlasila s uvedenými důvody. Spolu s výpovědí bylo žalobkyni sděleno, že jí nadále nebude přidělována práce ve výpovědní době z důvodu překážky na straně zaměstnavatele. Ztráta na výdělku činí rozdíl mezi valorizovaným průměrným výdělkem před poškozením zdraví a vypláceným invalidním důchodem.

2. Žalovaný nárok sporoval. Nesouhlasil s výpočtem průměrného výdělku s tím, že ten se správně stanoví z hrubé mzdy nebo platu, základem pro jeho výpočet tak nejsou jednorázové platby a benefity v jakékoli podobě. Dále uvedl, že je třeba zohlednit švýcarský invalidní důchod, který by byl žalobkyni vyměřen, kdyby se podrobila povinné lékařské prohlídce (znaleckému posouzení) ve Švýcarsku. Důvodem pro neposkytnutí invalidního důchodu ve Švýcarsku byla nesoučinnost žalobkyně.

3. Žalobkyně reagovala tak, že pobírá pouze invalidní důchod v České republice. Nesporovala, že žádala o přiznání invalidního důchodu ve Švýcarsku, ale nebyl jí přiznán a náhradu za ztrátu na výdělku o něj nelze snižovat. Žalobkyně byla v řízení o přiznání invalidního důchodu švýcarskými orgány vyzvána, aby se dostavila do Švýcarska, v době, kdy ze zdravotních důvodů nebyla schopná absolvovat delší cesty, jak plyne mj. z posudku ze dne [datum]. Požádala proto, aby byl její zdravotní stav zjištěn v ČR, komunikovala se švýcarskou stranou prostřednictvím ČSSZ, která opakovaně uváděla, že žalobkyně není schopna do Švýcarska cestovat z důvodu poranění krční páteře. Požadavek švýcarské strany byl v rozporu s nařízením [číslo] dle něhož příjemce dávky může být vyzván, aby se dostavil do členského státu, ve kterém má sídlo dlužná instituce pouze pod podmínkou, že vycestování nepoškodí jeho zdraví. Nepřiznání invalidního důchodu ve Švýcarsku tak žalovaná nezavinila a důchod nelze při výpočtu ztráty na výdělku zohledňovat.

4. Předmět řízení po částečném smíru: Usnesením ze dne 20. 7. 2020, č.j. 26 C 168/2014-325, soud schválil částečný smír účastníků, kterým vypořádali předmět řízení v rozsahu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti do [datum]. Předmětem řízení tak zůstala náhrada za ztrátu na výdělku od [datum] s tím, že za rok 2017 žalobkyně požaduje 83 097 Kč (po odpočtu plnění žalovaného 252 915 Kč), za rok 2018 částku 92 024 Kč (žalovaný již plnil 255 280 Kč), za rok 2019 částku 95 289 Kč (žalovaný plnil 260 151 Kč) a za rok 2020 částku 215 878 Kč (žalovaný plnil 158 906 Kč). Žalovaný tak celkem za roky 2017 až 2020 uhradil 927 252 Kč, o tuto částku vzala žalobkyně žalobu zpět (podáním na č.l. 333 nazvaným„ částečné zpětvzetí žaloby po uzavření smíru“) a domáhala se nadále za roky 2017 – 2020 zaplacení 486 288 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 83 097 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 92 024 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 95 289 Kč od [datum] do zaplacení. Dále se domáhala renty do budoucna od [datum] ve výši 33 450 Kč měsíčně. Při stanovení průměrného výdělku žalobkyně vyšla ze znaleckého posudku zpracovaného soudem ustanovenou znalkyní, průměrný výdělek byl valorizován.

5. Žalovaný označil za nesporné plnění za roky 2017 až 2019 (částky 252 915 Kč, 255 280 Kč a 260 151 Kč), dále uvedl, že za rok 2020 vyplatil žalobkyni celkem 272 537 Kč. Sporoval výpočet průměrného výdělku určeného znaleckým posudkem s tím, že znalkyně vychází z chybného data vzniku nároku za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, který stanovila jako rok 2008. Žalobkyně utrpěla úraz dne [datum], ušlý výdělek po dobu pracovní neschopnosti byl hrazen do [datum], následně se žalobkyně vrátila do zaměstnání a od [datum] pobírala invalidní důchod. V období únor až květen 2010 měla příjmy ze zaměstnání, ke ztrátě na výdělku nedocházelo. Pracovní poměr byl ukončen k [datum], nárok za ztrátu na výdělku vzniká od [datum] a rozhodným čtvrtletí pro výpočet je první čtvrtletí roku 2010, kdy výdělek činil 29 267 Kč.

6. Na základě provedených důkazů zjistil soud ke zbývajícímu předmětu řízení následující skutkový stav: Mezi účastníky byla nesporná škodní událost ze dne [datum], zranění žalobkyně s následkem poklesu jejích pracovních schopností o 66 %, žalovaný nesporoval svoji pasivní legitimaci. Dále byly nesporné úhrady žalovaného za roky 2017 až 2019 v částkách 252 915 Kč, 255 280 Kč a 260 151 Kč.

7. Žalobkyně byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba] od [datum] na dobu neurčitou (zjištěno z pracovní smlouvy ze dne [datum]). Žalobkyně dne [datum] uzavřela s touto společností dohodu o provedení práce v rozsahu 10 hodin za odměnu 40 000 Kč (zjištěno z dohody o provedení práce). Žalobkyně práci nevykonávala z důvodu pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] (zjištěno z potvrzení zaměstnavatele ze dne [datum]). Od 4. do [datum] žalobkyni z důvodu překážek na straně zaměstnavatele nebyla přidělována práce a byla jí vyplácena náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku (zjištěno z dopisu ze dne [datum]). Za období od března do května 2010 jí byla vyplácena mzda za čerpání dovolené, náhrada za překážky na straně zaměstnavatele, státní svátek a odstupné (plyne z potvrzení ze dne [datum] na č.l. 138). Žalobkyni byla dána výpověď z pracovního poměru dne [datum], žalobkyně ji odmítla převzít (výpověď na č.l. 44).

8. Žalobkyně dne [datum] požádala Federální finanční úřad DFF, Švýcarskou správu důchodového zabezpečení, o přiznání invalidního důchodu, žádost žalobkyně byla zamítnuta s odůvodněním, že je nutný znalecký posudek z několika oborů, což bylo žalobkyni sděleno dopisem ze dne [datum] a potvrzeno dopisem ze dne [datum]. Způsobilost přesunout se, aby se žalobkyně mohla zúčastnit se znaleckého posudku, se považuje za danou, pokud žalobkyně nepředloží důkazy o opaku. Žalobkyně zaslala lékařská potvrzení, švýcarská strana dospěla k závěru, že přesunutí do Švýcarska je vymahatelné a žalobkyni může doprovázet jakákoli osoba dle jejího výběru. Úřad dospěl k závěru, že žalobkyně se musí podrobit lékařské prohlídce (plyne např. z listiny„ [příjmení] rozhodnutí ze dne [datum]), žalobkyně se odmítla lékařské prohlídce podrobit (plyne z rozhodnutí ze dne [datum] a dopisu na č.l. 103). Žalobkyně komunikovala se švýcarskou stranou prostřednictvím ČSSZ, která v dopise ze dne [datum] sděluje, že klientka je po těžké nehodě, má zlomenou krční páteř a není schopna cestovat, k určení stupně invalidity je možno zaslat lékařskou dokumentaci žalobkyně (zjištěno z dopisu ze dne [datum], resp. jeho překladu na č.l. 168, a dopisu ze dne [datum], překlad na č.l. 197). Na žádost žalobkyně byla provedena prozatímní výměra důchodu ve výši 264 CHF (zjištěno z dopisu ze dne [datum]).

9. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalkyně] soud zjistil, že znalkyně vycházela z rozhodného období pro zjištění průměrného výdělku před vznikem škody, kterým je čtvrté čtvrtletí roku 2008, avšak znalkyně zjistila, že výhodnější je průměrný výdělek žalobkyně za celý kalendářní rok 2008 a tento proto použila pro další výpočty. Znalkyně zjistila průměrnou hrubou mzdu 30 817 Kč (str. 8 posudku). Průměrné výdělky pro další roky znalkyně valorizovala dle příslušných právních předpisů, za rok 2015 odpovídá průměrný výdělek částce 33 485 Kč, za rok 2016 částce 33 525 Kč. K námitkám žalovaného týkajících se nesprávného určení rozhodného období pro stanovení průměrného výdělku znalkyně uvedla, že žalobkyně v roce 2010 nepracovala, byly jí jen vypláceny náhrady za překážku na straně zaměstnavatele, nejednalo se tak o výkon práce. V prvním čtvrtletí roku 2010 žalobkyně neodpracovala žádný den a bylo by třeba přistoupit k výpočtu pravděpodobného výdělku. Skutečnost, že žalobkyni byla v prvním čtvrtletí roku 2010 vyplácena náhrada výdělku, nemá na zjišťování výdělku pravděpodobného žádný vliv (viz vyjádření znalkyně ze dne [datum] na č.l. 305).

10. Výši vypláceného invalidního důchodu má soud za prokázanou z listiny„ Export transakční historie“ na č.l. 341 a násl., z nějž plyne invalidní důchod v roce 2017 ve výši 6 262 Kč, v roce 2018 ve výši 6 521 Kč, v roce 2019 v částce 7 049 Kč a v roce 2020 v částce 7 545 Kč. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] plyne, že žalovaný uhradil žalobkyni dne [datum] částku 158 906 Kč, dne [datum] částku 90 802 Kč a dne [datum] částku 22 829 Kč.

11. Na tato zjištění neměly ostatní provedené důkazy vliv.

12. Právní posouzení: Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (obč. zák.), a to v souladu s § 3079 odst. 1 o.z.

13. Podle § 445 obč. zák. ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, se hradí peněžitým důchodem; přitom se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením dosahoval.

14. Podle § 447 odst. 1 obč. zák. náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu.

15. Podle § 353 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (z.p.) průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

16. Podle § 353 odst. 2 z.p. za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat.

17. Podle § 354 odst. 1 z.p. není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

18. Částečné zpětvzetí žaloby (č.l. 333): Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. proto soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, tedy co do částky 927 252 Kč, zastavil (výrok I).

19. Soud dospěl ohledně zbývající části k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně utrpěla při dopravní nehodě dne [datum] úraz s následkem invalidity třetího stupně, od [datum] do [datum] byla v pracovní neschopnosti, v období od února 2010 do května 2010 nepracovala z důvodu překážek na straně zaměstnavatele, za což jí byla vyplácena náhrada mzdy, žalobkyni byla rovněž vyplacena náhrada mzdy za dočerpanou dovolenou a státní svátek, dále jí bylo vyplaceno odstupné. Pokud jde o určení průměrného výdělku pro stanovení náhrady za ztrátu na výdělku, má soud za to, že znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně] správně vycházela z rozhodného období před dopravní nehodou, tedy z období roku 2008, a nikoli z prvního čtvrtletí roku 2010, jak namítá žalovaný. Podle § 353 odst. 1 z.p. se průměrný výdělek zjistí z hrubé mzdy nebo platu, přičemž do základu pro výpočet průměrného výdělku se zahrnují pouze ty částky, které jsou poskytovány za vykonanou práci. Do hrubé mzdy se naproti tomu nezahrnují plnění, která nemají povahu mzdy nebo platu, protože nejsou poskytovaná za práci, ale v souvislosti se zaměstnáním jako takovým, tedy např. náhrada mzdy nebo platu či odstupné (viz Zákoník práce: Komentář, Wolters Kluwer, dostupné v ASPI). Posledním kalendářním čtvrtletím, v němž žalobkyně vykonávala práci v souladu s pracovní smlouvou, bylo poslední čtvrtletí roku 2008, a takto dosahované výdělky jsou tedy dle soudu relevantní pro určení průměrného výdělku. V období od března do května 2010 žalobkyně nepobírala řádnou mzdu, ale pouze náhradu za překážky na straně zaměstnavatele a náhradu mzdy za čerpanou dovolenou s tím, že neodpracovala žádný den. Při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku proto soud vycházel ohledně průměrného výdělku žalobkyně ze znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalkyně], která určila průměrný výdělek za rok 2016 na částku 33 525 Kč. Průměrné výdělky pro následující roky soud stanovil vždy s přihlédnutím k valorizaci, kterou vypočetl tak, že pro rok 2017 došlo k valorizaci výdělku dle nařízení vlády č. 433/2016 Sb. o 2,2 %, pro rok 2018 dle nařízení vlády 406/2017 Sb. o 3,5 %, pro rok 2019 dle nařízení vlády č. 321/2018 Sb. o 3,4 %, pro rok 2020 dle nařízení vlády 321/2019 Sb. o 5,2 % a 121 Kč, pro rok 2021 dle nařízení vlády č. 517/2020 Sb. o 7,1 % a pro rok 2022 dle nařízení vlády č. 508/2021 Sb. o 1,3 % a 300 Kč.

20. Od takto určeného průměrného výdělku soud odečetl invalidní důchod, jehož výši za roky 2017 až 2020 má soud za prokázanou výpisy z účtu. Pro roky 2021 a 2022 pak soud provedl valorizaci invalidního důchodu, a to dle nařízení vlády č. 381/2020 Sb. pro rok 2021 (zvýšení základní výměry o 60 Kč a procentní výměry o 7,1 % měsíčně) a dle nařízení vlády č. 356/2021 Sb. pro rok 2022 (zvýšení základní výměry o 350 Kč měsíčně a procentní výměry o 1,3 %). Dále soud odečetl invalidní důchod v potenciálně stanovené výši 264 CHF měsíčně, neboť má za to, že jeho nepřiznání zavinila žalobkyně tím, že se na výzvu švýcarských orgánů sociálního zabezpečení nedostavila do Švýcarska k lékařské prohlídce. Žalobkyně namítala, že postup švýcarských orgánů, které trvaly na provedení její prohlídky ve Švýcarsku přesto, že žalobkyni její zdravotní stav nedovolovat cestovat, byl v rozporu s článkem 87 nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 987/2009. Soud jednak podotýká, že k tomuto nařízení (které je prováděcím nařízením k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení), přistoupilo Švýcarsko až [datum], přičemž do [datum] aplikovalo koordinační nařízení (EHS) č. 1408/71 a [číslo], takže je otázkou, jaká evropská legislativa se na řízení o žádosti žalobkyně o přiznání invalidního důchodu vztahovala. Článek 87 nařízení č. 987/2009 i článek 87 nařízení č. 1408/71 však shodně stanoví, že pokud příjemce dávek nebo žadatel o dávky pobývá nebo má bydliště na území jiného členského státu, než ve kterém se nachází dlužná instituce, provádí na žádost této instituce lékařské prohlídky instituce místa pobytu nebo místa bydliště příjemce. Jinými slovy, soud má za to, že na možnost absolvovat lékařskou prohlídku ve státě svého bydliště nemá žadatel o dávku právní nárok a takový postup je možný pouze v případě, že o něj požádá dlužná instituce (v tomto případě švýcarské orgány sociálního zabezpečení). K ničemu takovému však nedošlo, když z dokazování jasně vyplynulo, že švýcarská strana naopak trvala na svém požadavku provést lékařskou prohlídku žalobkyně ve Švýcarsku. Čl. 87 odst. 2 nařízení stanoví, že dlužná instituce si vyhrazuje právo nechat příjemce vyšetřit lékařem podle vlastního výběru. Příjemce však může být vyzván, aby se dostavil do členského státu, ve kterém má sídlo dlužná instituce, pouze pod podmínkou, že vycestování nepoškodí jeho zdraví a že související náklady na cestu a na pobyt uhradí dlužná instituce. Soud má však za to, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně v době, kdy žádala o přiznání invalidního důchodu, vůbec nebyla schopna cestovat. Je zřejmé, že byla-li v důsledku úrazu shledána invalidní, činilo by jí cestování patrně větší obtíže, avšak švýcarská strana nabídla žalobkyni možnost nechat se doprovázet osobou dle svého výběru. která by mohla být žalobkyni nápomocna. Soud proto uzavřel, že žádost žalobkyně o přiznání invalidního důchodu ve Švýcarsku byla zamítnuta z důvodů na její straně, které nelze klást k tíži žalovaného, a je proto na místě švýcarský invalidní důchod ve výši 264 CHF měsíčně odečíst od průměrného výdělku. Při výpočtu výše švýcarského invalidního důchodu soud vycházel z kurzu švýcarského franku (CHF) ve vztahu k české koruně vždy k 1. lednu daného roku.

21. Pro přehlednost soud uvádí výpočtový mechanismus náhrady za ztrátu na výdělku v tabulce s tím, že částky zde uvedené jsou v Kč. <b>[příjmení]; Průměrný výdělek po valorizaci; Invalidní důchod; 264 CHF; Rozdíl měsíčně; Rozdíl ročně; Žalovaný plnil; Rozdíl</b> 2017; 34 263; 6 262; 6 661; 21 340; 256 080; 252 915; 3 165 2018; 35 463; 6 521; 5 745; 23 197; 278 364; 255 280; 23 084 2019; 36 669; 7 049; 6 048; 23 572; 282 864; 260 151; 22 713 2020; 38 726; 7 545; 6 162; 25 019; 300 228; 272 537; 27 691 2021; 41 476; 7 893; 6 384; 27 199; 326 388; 0; 326 388 [číslo] 2022; 42 315; 8 600; 6 318; 27 397; 81 181; 0; 81 191 22. Žalobkyně se domáhala za roky 2017 až 2020 částky 486 288 Kč a od [datum] požadovala měsíčně rentu 33 450 Kč (viz podání na č.l. 333). Soud proto nárok požadovaný žalobkyní za období celého roku 2021 a měsíců leden, únor a březen 2022, kapitalizoval, což za toto období činí celkem 501 750 Kč (15 měsíců x 33 450 Kč). Celkem tedy žalobkyně od 2017 do března 2022 požadovala 988 038 Kč. Důvodným je nárok ve výši 484 232 Kč, což je součet částek uvedených ve sloupci„ Rozdíl“ dle shora uvedené tabulky, a proto soud tuto částku přiznal. Žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení určený dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 3 165 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 23 084 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 22 713 Kč od [datum] do zaplacení (dlužné částky za roky 2017, 2018 a 2019), úroky z prodlení za následující období žalobkyně nepožadovala). Co do rozdílu mezi požadovanou a přiznanou částkou (988 038 Kč minus 484 232 Kč), tedy v částce 503 806 Kč, soud žalobu zamítl.

23. Vzhledem k tomu, že při přípravě jednání došlo k početní chybě, soud nesprávně přiznal žalobkyni 435 570 Kč s příslušenstvím, nesprávným je rovněž výpočet zamítnuté částky 56 659 Kč.

24. Pokud jde o výši renty do budoucna, soud ji přiznal od [datum], tedy od měsíce následujícího po vyhlášení rozsudku, a její výši stanovil na částku 27 397 Kč (ušlý výdělek pro rok 2022, viz tabulka shora). Požadovala-li žalobkyně rentu 33 450 Kč měsíčně, nezbylo soudu než ji co do rozdílu, tedy co do částky 6 053 Kč měsíčně od [datum] zamítnout, avšak s tím, že se jedná o nesprávnou dataci, neboť zamítnutá část renty za období roku 2021 do března 2022 je zahrnuta v částce 503 806 Kč a správně měla být renta ve výši 6 053 Kč zamítnuta až od [datum].

25. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že s ohledem na správný výpočet přiznané a zamítnuté částky žalobkyni náklady řízení nenáleží a lze dovodit, že účastníci měli úspěch každý přibližně v jedné polovině a proto stanovil povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení ve výši 0 Kč.

26. O nákladech státu rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o.s.ř. Náklady státu jsou v daném případě tvořeny znalečným 9 750 Kč přiznaným znalkyni [celé jméno znalkyně] usnesením ze dne 26. 9. 2019, č.j. 26 C 168/2014-294, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit státu náklady co do poloviny, tedy 4 875 Kč.

27. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.