26 C 181/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Beatricí Keményovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 78 980 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 78 980 Kč s příslušenstvím.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení částky 78 980 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 78 980 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že na základě pracovní smlouvy ze dne 31. 3. 1997 zaměstnává od 1. 4. 1997 na druh práce„ ředitel výroby“ Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa] Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Jelikož žalobce je menší rodinnou firmou a Ing. [jméno] [příjmení] je na základě pracovní smlouvy vedoucím zaměstnancem výroby, pravidelně vykonává manuální práci ve výrobě. Žalobce na základě shora uvedené smlouvy vyplácí Ing. [jméno] [příjmení] mzdu a hradí žalovanému v souladu s vyhl. č. 125/1993 Sb. zákonné pojistné. Dne 27. 3. 2020 utrpěl Ing. [jméno] [příjmení] při výkonu manuální práce na pracovišti úraz a žalobce oznámil žalovanému pojistnou událost, kterou žalovaný vede pod č. 9204009903. V souladu s vyhl. č. 125/1993 Sb. vznikla žalovanému povinnost nahradit žalobci škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Přípisem ze dne 18. 5. 2020 vyjádřil žalovaný v předmětné věci zamítavé stanovisko a pojistné plnění, které žalobce nárokuje ve výši 78 980 Kč, žalobci ani po jeho výzvě neuhradil.

2. Žalovaný v rámci vyjádření k žalobě nárok sporoval. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR namítl neplatnost pracovní smlouvy s odůvodněním, že poškozený vystupuje na jedné straně jako jednatel žalobce, tedy jako osoba, která řídí, organizuje, kontroluje práci, ale také rozhoduje o mzdovém ohodnocení osoby, která je druhou stranou pracovní smlouvy – zaměstnancem. Pracovní smlouva byla sjednána na druh práce„ ředitel výroby“, tedy na manažerskou pozici, která se fakticky překrývá s úlohou jednatele společnosti. Taková situace se označuje jako tzv. pravý souběh funkcí a v takovém případě pracovněprávní vztah nevznikl a poškozený nemůže být považován za zaměstnance. I případě, že by pracovní smlouva byla platná, žalobce za úraz poškozeného neodpovídá, k čemuž žalovaný odkázal na posudek znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 15. 9. 2020, č. 4/2020.

3. Na jednání konaném dne 7. 12. 2021 žalobce doplnil, že Nejvyšší soud připouští možnost tzv. nepravého souběhu pracovního poměru, kdy na obchodní vedení má jednatel uzavřenou smlouvu o výkonu funkce, kdežto na výkon činnosti, která nespadá pod obchodní vedení, což v případě pana [příjmení] byla činnost na oblepovacím stroji ve výrobě, lze mít uzavřený pracovně právní vztah.

4. Soud zjistil tento skutkový stav:

5. Z pracovní smlouvy ze dne 31. 3. 1997 plyne, že byla sjednána mezi žalobcem jako zaměstnavatelem a Ing. [jméno] [příjmení]. Druh práce byl sjednán jako„ ředitel výroby“ s místem výkonu v sídle žalobce. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Podpisy na obou stranách smlouvy se shodují. Mezi účastníky je nesporné, že Ing. [příjmení] je jednatelem žalobce.

6. Z posudku o bolestném má soud za prokázané, že dne 27. 3. 2020 došlo k úrazu Ing. [jméno] [příjmení] spočívajícím v poranění ruky na pile.

7. Z odborného posudku č. 4/2020 zpracovaného Ing. Bc. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že při olepování nábytkového dílce na olepovacím stroji došlo na kapovacím zařízení k zaseknutí odříznuté hrany olepovacího dílce, zaměstnanec nezvedl plexi kryt obráběcí části stroje a tím došlo k automatickému vypnutí stroje. Následně se snažil pomocí dřevěného přípravku uvolnit zaseknutou hranu dílce. Po uvolnění odříznutí hrany došlo ke sjetí přípravku a tím ke kontaktu levé ruky s horní kotoučovou pilou při doběhu stroje. Příčinou škodní události bylo nevypnutí a nezajištění stroje proti opětovnému zapnutí, příp. pneumatickému dojetí částí strojů v případě uvolnění zaseknutého dílce na ovládacím panelu. Poškozený nedodržel bezpečnostní pokyny strojního zařízení vydané výrobcem stroje, se kterými byl seznámen (jedná se o pokyn„ Stroj vypněte a zajistěte proti opětovnému zapnutí, otevřete pravý (velký) kryt pracovního prostoru“). Míra zavinění poškozeného je 80 % a spočívá na jeho straně ve svévolné obsluze stroje a nedodržení bezpečnostních pokynů k obsluze strojního zařízení.

8. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Na posouzení platnosti pracovní smlouvy aplikoval soud zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce účinný do 31. 12. 2006, a to dle přechodného ustanovení § 364 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce účinného od 1. 1. 2007. Zákon č. 65/1965 Sb. v § 242 stanovil speciální případy neplatnosti právních úkonů. Soudní judikatura jednak dospěla k závěru, že pracovní smlouva, která byla za zaměstnavatele uzavřena stejnou osobou, s níž byla sjednána jako se zaměstnancem, je neplatná ve smyslu § 242 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, neboť zaměstnanec sám se sebou podepisuje pracovní smlouvu, ačkoliv jeho zájmy jsou v rozporu se zájmy zaměstnavatele (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2010, sp.zn. 21 Cdo 3053/2010). Situace, kdy statutární orgán, tedy např. jednatel společnosti s ručením omezeným, má uzavřenu pracovní smlouvu s náplní práce odpovídající vedoucí pozici, se nazývá„ pravý souběh funkcí“, přičemž takové pracovní smlouvy byly rovněž judikaturou považovány za neplatné (např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 8. 2008, sp.zn. 21 Cdo 3014/2007 či rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21.4.1993 sp. zn. 6 Cdo 108/92, který byl uveřejněn pod č. 14 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1995). Je pravdou, že novější judikatura připouští, aby statutární orgán a obchodní korporace pro svůj vztah ujednali režim zákoníku práce. Jinými slovy, strany smlouvy o výkonu funkce, nebo jiné smlouvy sjednané mezi společností a statutárním orgánem, si mohou dohodnout taková ujednání, na základě kterých by se statutárnímu orgánu dostalo při výkonu jeho činnosti pro společnost podobných oprávnění, jaké má zaměstnanec v pracovním poměru, např. je tímto způsobem možné sjednat, že statutárnímu orgánu (členu statutárního orgánu) náleží dovolená, náhrady při překážkách v práci, odškodnění při poškození na zdraví apod. Takovou smlouvou se ovšem nemůže založit pracovněprávní vztah, který by se řídil zákoníkem práce, a sjednaných plnění se strany mohou domáhat jen na základě jejich smlouvy. Výkon funkce statutárního orgánu není závislou prací a podřízení smlouvy režimu zákoníku práce nečiní ze vztahu statutárního orgánu a obchodní korporace vztah pracovněprávní – statutární orgán tedy nemůže být považován za zaměstnance (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 1. 2017, sp.zn. 21 Cdo 3613/2015).

9. Je-li konána práce na základě neplatné (neexistující) pracovní smlouvy, jedná se o tzv. faktický pracovní poměr. Zákonné pojištění jako vztah mezi zaměstnavatelem a příslušnou pojišťovnou vzniká teprve dnem vzniku prvního pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele (srov. § 1 odst. 3 vyhlášky). Tímto pracovněprávním vztahem je třeba rozumět právní vztah vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem (srov. § 1 písm. a) zák. práce), tedy základní pracovněprávní vztah ve smyslu ustanovení § 3 zák. práce (pracovní poměr a vztahy založené dohodou o pracích konaných mimo pracovní poměr). Tzv. faktický pracovní poměr, i když se jedná o pracovněprávní institut, za takový pracovněprávní vztah považovat nelze; jedná se jen o faktický vztah, na jehož základě zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání nevzniká (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2124/2018). Poškozený, který je jednatelem žalobce, měl u žalobce sjednanou pracovní smlouvu na druh práce„ ředitel výroby“ a dopadají tak na ni shora uvedené judikatorní závěry o neplatnosti pracovní smlouvy z důvodu (pravého) souběhu funkcí. Poškozený tak vykonával práci u žalobce v režimu faktického pracovního poměru a žalobci tak nevzniklo u žalovaného zákonné pojištění ve smyslu vyhlášky č. 125/1993 Sb. Soudní praxe připouští tzv. nepravý souběh funkcí, tedy situaci, kdy má jednatel vedle smlouvy o výkonu funkce uzavřenu se společností pracovní smlouvu na činnosti, které nelze kvalifikovat jako obchodní vedení společnosti. Soud má však za to, že druh sjednané práce„ ředitel výroby“ spadá pod vedení společnosti, jedná se o řídicí funkci, jejíž náplň se překrývá s funkcí statutárního orgánu. Nadto i v případě, že by soud dospěl k opačnému závěru, tedy že poškozený byl zaměstnán na pozici nespadající pod obchodní vedení a pracovní smlouva je proto platná, má soud za to, že žaloba je nedůvodná rovněž s ohledem na zavinění poškozeného. Soud má z odborného posudku Ing. [příjmení] za prokázané, že poškozený při práci na stroji nedodržel bezpečnostní pokyny a zaměstnavatel tak neodpovídá za škodu či újmu vzniklou pracovním úrazem. Podle § 270 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce se zaměstnavatel zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela, prokáže-li, že vznikla tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, přičemž zákonné pojištění zaměstnavatele kryje právě pouze škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce (§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb.). I z tohoto důvodu by soudu nezbylo než žalobu zamítnout.

10. O nákladech řízení žalovaného rozhodl soud za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovanému náleží náhrada nákladů řízení spočívající v paušální náhradě hotových výdajů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., za dva úkony po 300 Kč (1. vyjádření k žalobě, 2. účast na jednání dne 7. 12. 2021). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.