26 C 231/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kubátem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 8 118,43 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 118,43 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 118,43 Kč od 6. 9. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 208 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Podanou žalobou se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky 8 118,43 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 6. 9. 2020 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 2. 2. 2012 uzavřena smlouva o spolupráci (dále jen„ Smlouva o spolupráci“), dle které vyvíjel žalovaný pro žalobce činnost směřující k uzavírání smluv specifikovaných smlouvou, za což mu byla vyplácena odměna. Smluvní strany se v souladu s § 2005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.) dohodly, že určité závazky založené smlouvou trvají také po skončení smlouvy, přičemž v čl. 3 odst. 10 smlouvy se žalovaný zavázal vrátit odměnu, která mu byla poskytnuta v souvislosti se smlouvou, u které došlo ze strany finanční instituce vůči žalobci k nárokování storna celé provize nebo její části. Podmínky vrácení odměn byly stanoveny v odměňovací směrnici, která je interním předpisem žalobce ve spojení s ustanovením článku 1 odst. 9 smlouvy. Žalovaný je tedy dle smlouvy povinen vrátit žalobci odměnu, která mu byla žalobcem vyplacena za smlouvy, které byly prostřednictvím žalovaného zprostředkovány, ale byly následně ukončeny před uplynutím tzv. "storno" období, které bylo stanovené příslušnou finanční institucí, za podmínek stanovených odměňovací směrnicí žalobce. Žalovaný zprostředkovával jménem žalobce smlouvy, u kterých následně došlo ze strany finanční instituce k nárokování storna odměn vůči žalobci, konkrétně se jedná o smlouvu mezi [jméno] [příjmení] a [právnická osoba], která byla ukončena dne 30. 9. 2016 (dále jen„ Pojistná smlouva“). Celková částka nárokovaných storen odměn činí 8 118,43 Kč Smluvní vztah založený smlouvou byl ze strany žalobce dne 3. 2. 2015 vypovězen a samotná smlouva byla ukončena po uplynutí výpovědní lhůty ke dni 31. 3. 2015. Žalobce poté vyzval žalovaného k vrácení odměn, avšak neúspěšně.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že tuto neuznává, a to z celé řady důvodů. Předně žalovaný namítá, že nebyl zprostředkovatelem předmětné Pojistné smlouvy, dále tato smlouva nebyla řádně ukončena a žalobce nedoložil důvody, které vedly k odstoupení od Pojistné smlouvy, kdy je možné, že nárok na odstoupení již zanikl prekluzí. Dále žalovaný považuje shora uvedený bod čl. 3 odst. 10 Smlouvy o spolupráci za odporující pravidlům poctivého obchodního styku a dobrým mravům, neboť by takto byl žalovaný nucen vrátit provizi kdykoli v budoucnu toliko na základě výzvy žalobce. Žalovaný též namítl promlčení žalovaného nároku, rovněž uvádí, že žalovanou částku již žalobci uhradil při vracení provizí v roce 2016 či 2017.

3. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (o.s.ř.) v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl listinné důkazy, a to Smlouvu o spolupráci ze dne 2. 2. 2012, včetně podřízení smlouvy novému občanskému zákoníku ze dne 18. 9. 2014, výpis z veřejné části živnostenského rejstříku ohledně žalovaného, Výpověď smlouvy o spolupráci od žalobkyně žalovanému ze dne 3. 2. 2015, Odměňovací směrnici ze dne 25. 5. 2010, listiny ohledně vyplacených odměn žalovanému ze strany žalobkyně (Přehled obratů, Výpis z provozního účtu, Celkový přehled produkce, Reporty Isik-přehled provizí, Archiv peněžního deníku), Vyúčtování pojistné smlouvy č. 7008430533, oznámení o zániku pojištění ke dni 30. 9. 2016, oznámení o odstoupení od pojistné smlouvy ze dne 25. 2. 2020 a předžalobní výzvu žalovanému ze dne 21. 8. 2020.

4. Z těchto všech důkazů bylo jednoznačně zjištěno, že veškeré skutečnosti ohledně povinnosti žalovaného vrátit vyplacené provize i výši dlužné částky tvrzené v žalobě má soud za prokázané.

5. Námitky žalovaného ohledně okolností uzavření a ukončení Pojistné smlouvy shledal soud ve vztahu k žalovanému nároku zcela irelevantní, neboť se týkají vztahů mezi jinými subjekty než účastníky řízení a plynou z jiných smluv než ze Smlouvy o spolupráci. Z tohoto důvodu soud zamítl návrh na výslech svědka [příjmení], protože se jeho svědectví mělo též týkat uzavření Pojistné smlouvy, nikoli vztahu mezi účastníky. Ustanovení Smlouvy o spolupráci, dle něhož je žalovaný povinen vrátit provize se stornovaných smluv i po skončení spolupráce mezi účastníky soud neshledal odporující pravidlům poctivého obchodního styku či dobrým mravům. Smlouva o spolupráci byla uzavřena mezi dvěma podnikateli při realizaci jejich obchodní činnosti, přičemž sporované ustanovení nezakládá hrubý nepoměr mezi právy povinnostmi smluvních stran, naopak je logické, že žalobce má zájem disponovat institutem pro vrácení provizí ze smluv, které nenaplnily zamýšlený ekonomický účel. Stran údajného promlčení žalovaného nároku soud dospěl k závěru, že tento zjevně promlčen není, jak vyplývá z oznámení o odstoupení od pojistné smlouvy, kdy k tomuto došlo až v roce 2020, přičemž žalovaný byl k vrácení provize vyzván dne 21. 8. 2020 a žaloba podána 12. 2. 2021. Konečně co se týče tvrzení žalovaného ohledně úhrady dlužné částky v roce 2016 či 2017, pak je třeba uvést, že žalovaný své tvrzení ani po poučení ze strany soudu nijak blíže nekonkretizoval ani neoznačil žádné důkazy k jeho prokázání a lze ho tak považovat za hraničící s obstrukčním přístupem k věci.

6. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 642 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (ustanovení smlouvě o zprostředkování). O povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné částky rozhodl soud na základě § 2 a 3 ve spojení s § 19 odst. 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 1970 o.z. Ohledně namítaného promlčení nároku soud aplikoval ustanovení § § 619 odst. 1 a § 629 odst. 1 o.z.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 208 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem stanovených dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT), neboť žalobce vede u zdejšího soudu řádově desítky dalších řízení s obdobným předmětem sporu (např. 22 C 161/2021, 7 C 32/2021, 26 C 52/2021 a další), která byla zahájena na základě shodného formulářového typu žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) AT, jehož obtížnost podání spočívá toliko ve vyplnění jednotlivých kolonek formuláře, a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění). Dále soud přiznal žalobci náklady zastoupení advokátem při dvou jednáních před soudem po 1 500 Kč dle § 7 AT. K výše uvedeným úkonům právní služby dále soud přiznal žalobci náhradu hotových výdajů advokáta za v částce 300 Kč za tři úkony po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT a částku 600 Kč za dva úkony po 300 Kč dle dle § 13 odst. 1 a 4 AT. S ohledem na skutečnost, že je právní zástupce žalobce plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 1 008 Kč.

8. Lhůta k plnění nároků byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť soud neshledal důvodu pro změnu třídenní zákonné pariční lhůty.