27 C 102/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem titul Pavlem Jarošem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 580,22 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení -) částky 11 580,22 Kč, -) úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 534 Kč od 14. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně tvrdila, že dne 20. 10. 2015 uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce číslo jež byla uzavřena na základě Rámcové smlouvy o poskytování půjček z téhož dne. V ten samý den žalobkyně vyplatila žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit ve splátkách jistinu půjčky ve výši 20 000 Kč, úroky ve výši 25 551 Kč, tj. celkem 45 551 Kč. Žalovaný hradil platby pouze částečně, celkem zaplatil 41 013 Kč. Dne 2. 9. 2018 došlo k zesplatnění neuhrazené jistiny. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení nesplacené části jistiny ve výši 4 013 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 521 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 633,52 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 412,70 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud má za prokázány následující skutečnosti.

4. Dne 20. 10. 2015: -) Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli Rámcovou smlouvu o poskytování půjček a Smlouvu o půjčce číslo. Prokazují to kopie„ Rámcové smlouvy o poskytování půjček na dálku“ a„ Smlouvy o půjčce číslo“, obojí z 20. 10. 2015. -) Žalobkyně podle Smlouvy o půjčce číslo vydala žalovanému 20 000 Kč. Prokazuje to kopie„ Výdajového pokladního dokladu č. anonymizováno datum úmrtížalovaného“ ze dne 20. 10. 2015.

5. Žalovaný na splacení dluhu zaplatil žalobkyni celkem 41 013 Kč. Prokazuje to kopie„ Výpisu splátkového kalendáře, přehledu úhrad splátek, vyčíslení smluvních pokut (před zohledněním případné limitace) a zákonného úroku za dobu do zesplatnění“ a kopie„ Vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy číslo ke dni 13. 8. 2019“.

6. Žalobkyně vyhotovila dopis ze dne 19. 7. 2018, ve kterém žalovaného vyzývá k úhradě dlužných splátek a dalších dluhů do 2. 9. 2018. Prokazuje to kopie„ Výzvy k úhradě dlužných splátek a informace o zesplatnění doposud neuhrazené Jistiny pro případ jejich neuhrazení“ ze dne 19. 7. 2018. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně zaslala tento dopis žalovanému, neboť žalobkyně o tom nepředložila důkaz.

7. Žalobkyně vyhotovila dopis ze dne 2. 9. 2018, v němž žalovanému oznámila zesplatnění půjčky a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 2. 10. 2018. Prokazuje to kopie„ Oznámení o zesplatnění pohledávky“ ze dne 2. 9. 2018. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně zaslala dopis žalovanému, neboť žalobkyně o tom nepředložila důkaz.

8. Zástupce žalobkyně vyhotovil dopis ze dne 20. 5. 2019 s předžalobní upomínkou. Prokazuje to kopie„ Předžalobní upomínky“ ze dne 20. 5. 2019. Soud nemá za prokázáno, že zástupce žalobkyně zaslal dopis žalovanému, neboť žalobkyně o tom nepředložila důkaz.

9. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit úvěr. Smlouva o půjčce a Rámcová smlouva o poskytování půjček jsou smlouvami spotřebitelskými. Z jejich obsahu totiž vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému půjčku v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání (žalovaný je označen rodným číslem a bydlištěm, nikoli identifikačním číslem a sídlem); v obou smlouvách se ostatně odkazuje na zákon o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně jako věřitelka proto byla podle zákona povinna posoudit úvěruschopnost žalovaného.

10. Žalobkyně tvrdila, že v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, a to insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a databáze neplatných dokladů, a že vycházela z informací od žalovaného, a to předloženého výpisu z účtu (výdaje), z faktury prokazující příjmy žalovaného a z výplatní pásky.

11. Pokud jde o nahlížení do databází, a. soud má za prokázáno, že žalobkyně nahlédla do insolvenčním rejstříku, neboť to prokazuje kopie„ Výstupu z insolvenčního rejstříku“ s údaji platnými ke dni 20. 10. 2015, a že nahlédla do databáze neplatných dokladů, neboť to prokazuje kopie„ Výstupu z databáze neplatných dokladů“ s údaji platnými ke dni 20. 10. 2015; b. soud nemá za prokázáno, že žalobkyně nahlížela do centrální evidence exekucí, neboť z listiny„ Přehledu exekucí CEE“, nelze zjistit, kdy se do evidence nahlíželo.

12. Co se týče informací od žalovaného: a. Soud má za prokázané, že žalobkyně měla k dispozici„ Výpisy z obratů ze sporožirového účtu“ za období leden až říjen 2015 od právnická osoba, neboť žalobkyně k důkazu předložila jejich kopie. Soud však nemá za prokázané, že tyto výpisy nějak souvisejí se žalovaným, jelikož účet je veden pro majitelku účtu jméno příjmení a neplyne z nich vztah k žalovanému. Žalobkyně tvrdila, že výpisy žalobkyni předložil žalovaný s tím, že na daný účet chodí jeho platby a že má k účtu dispoziční právo. Soud nemá toto tvrzení za prokázané, protože žádná z těchto skutečností z předložených výpisů nevyplývá. Výpisy neprokazují ani to, že je žalobkyni poskytl žalovaný. b. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně měla k dispozici výplatní pásky žalovaného a faktury vystavené žalovaným, protože žalobkyně o tom nepředložila žádný důkaz.

13. Soud shrnuje, že žalobkyně prokázala pouze to, že před uzavřením smlouvy nahlédla do insolvenčního rejstříku a databáze neplatných dokladů. K dispozici měla občanský průkaz žalovaného, což prokázala tím, že předložila fotokopii občanského průkazu. To je k posouzení poměrů žalovaného nedostatečné, neboť tyto listiny neobsahují informace o příjmech, výdajích a bližších poměrech žalovaného, jež jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné.

14. Soud nemůže mít v důsledku toho za prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr: a. Žalobkyně neměla žádné informace o individuálních příjmech, výdajích a bližších poměrech žalovaného. Bez těchto informací je řádné posouzení úvěruschopnosti vyloučeno. b. Žalobkyně prý výdaje žalovaného hodnotila podle„ scóringového systému“. Žalobkyně nepopsala, jak přesně tento systém pracuje (hodnotí bonitu), a neprokázala, že pomocí takového systému hodnotila úvěruschopnost žalovaného. I kdyby tak ale učinila, nemělo by to na závěr soudu vliv. Posouzení úvěruschopnosti je totiž ryze individuální záležitost, neboť se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Zjišťování individuálních poměrů nelze nahrazovat obecnými statistickými údaji, např. o výdajích obyvatelstva, o průměrných cenách nájmů, o životním minimu apod.

15. Za situace, kdy žalobkyně neměla žádné informace o individuálních příjmech a výdajích žalovaného, nemůže být řeč o splnění povinnosti žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr.

16. Soud proto uzavírá, že – i bez potřeby aplikace § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. podle kterého„ Není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil“, – žalobkyně neprokázala, že řádně zjišťovala informace, které by jí umožňovaly posoudit schopnost žalovaného splatit úvěr, a že by žalobkyně tuto schopnost náležitě posoudila. Z těchto důvodů má soud za to, že žalobkyně nesplnila povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr.

17. Soud nemá pochybnosti o zákonnosti a věrohodnost provedených důkazů, kromě výpisů z účtů jméno příjmení, z nichž není patrný jakýkoli vztah k žalovanému.

18. Soud učinil o skutkovém stavu závěr, že dne 20. 10. 2015 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli Smlouvu o půjčce a Rámcovou smlouvu o poskytování půjček, na základě které žalovaný od žalobkyně převzal 20 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smluv s odbornou péčí nezjišťovala informace, které se týkaly schopnosti žalovaného splácet úvěr, a neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný na splacení půjčky zaplatil celkem 41 013 Kč.

19. Soud po právní stránce věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a jelikož jde o smlouvy spotřebitelské (odst. 9), také podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně jiných zákonů.

20. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“.

21. Jak je odůvodněno výše, žalobkyně řádně nezjišťovala informace, které by jí umožňovaly posoudit schopnost žalovaného splatit úvěr, a tuto schopnost náležitě neposoudila. Žalobkyně tak nesplnila povinnost před uzavřením smlouvy o půjčce s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a spotřebitelský úvěr poskytla žalovanému v rozporu s výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru je proto podle uvedeného ustanovení neplatná.

22. Podle § 2992 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“.

23. Podle § 2992 odst. 2 o. z.„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“.

24. V daném případě žalobkyně na základě smluv, která jsou neplatné, poskytla žalovanému 20 000 Kč. Žalovaný se tak o tuto částku na úkor žalobkyně obohatil bez právního důvodu ve smyslu cit. § 2992 odst. 2 o. z.

25. Podle cit. § 2992 odst. 1 o. z. je žalovaný povinen žalobkyni vydat částku, o kterou se obohatil. Z částky 20 000 Kč žalovaný už žalobkyni vydal 41 013 Kč, které žalobkyni uhradil v rámci splácení„ půjčky“. Tyto úhrady nelze použít na úhradu plateb, které byly sjednány neplatnou smlouvou o půjčce, jako jsou náklady půjčky, smluvní pokuty, poplatky atd. V takovém případě žalovaný už zaplatil žalobkyni více, než kolik mu žalobkyně poskytla, a tak žalovaný není povinen žalobkyni nic vydat. Soud proto žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 580,22 Kč, zamítl.

26. Jde-li o úroky z prodlení, žalobkyně neprokázala, že by vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu nebo jeho části, neboť o tom nepředložila žádný důkaz. Žalovaný se splácením dluhu skončil dne 12. 2. 2018, kdy postupně splacené peníze dosáhly konečné výše 41 013 Kč. Žalovaný tak nebyl v prodlení, a proto není povinen platit žalobkyni úroky z prodlení, které uplatňovala. Soud proto žalobu zamítl rovněž ohledně požadovaných úroků z prodlení.

27. Žalovaný byl ve věci úspěšný, neboť soud žalobu zamítl. Žalovaný by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.