27 C 128/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr Pavlem Jarošem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 25 092 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni -) částku 12 250 Kč, -) úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 250 Kč za dobu od 28. 7. 2019 do zaplacení to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do -) částky 12 842 Kč, -) úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně -) z částky 15 000 Kč ode dne 25. 6. 2019 do 27. 7. 2019, -) z částky 12 842 Kč od 28. 7. 2019 do zaplacení -) úroku ve výši 27 % ročně z částky 15 000 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 881,21 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 8 066,25 Kč.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná dne 13. 5. 2016 uzavřela se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Společnost“) Smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva o zápůjčce“). Na základě této smlouvy Společnost tentýž den poskytla žalované v hotovosti 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit poplatek ve výši 12 842 Kč, který je součtem úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 655 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 737 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 450 Kč.

2. Žalovaná se zavázala uhradit„ celkovou dlužnou částku“ ve výši 27 842 Kč, která odpovídá součtu zápůjčky (15 000 Kč) a poplatku (12 842 Kč), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 465 Kč; poslední splátka byla stanovena na 7. 7. 2017. Žalovaná nehradila řádně sjednané splátky. Poslední splátku uhradila dne 8. 2. 2017. Společnosti proto dne 8. 7. 2017 vzniklo právo na uhrazení celé dosud neuhrazené„ celkové dlužné částky“, která činila 13 000 Kč na jistině a 12 092 Kč na poplatku. Ode dne interního odpisu dlužné částky, tj. dne 8. 7. 2017, se neuhrazená jistina úrokem ve výši 27 % ročně.

3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 Společnost postoupila pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované dopisem ze dne 24. 6. 2019.

4. Žalobkyně po změně žaloby navrhla, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 25 092 Kč (jistina 15 000 Kč a poplatek 10 092 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 881,21 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 066,25 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 15 000 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úrok ve výši 27 % ročně z částky 15 000 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.

5. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

6. Soud má za prokázané následující skutečnosti. Dne 13. 5. 2016 spolu Společnost a žalovaná uzavřely Smlouvu o zápůjčce. Tuto skutečnost, jakož i obsah smlouvy, prokazuje kopie„ Smlouvy o zápůjčce“ podepsané dne 13. 5. 2016 a„ Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce“.

7. Při uzavření Smlouvy o zápůjčce žalovaná převzal od Společnosti částku 15 000 Kč. Soud k tomuto zjištění došel jednak na základě textu Smlouvy o zápůjčce:„ Zákazník podpisem této Smlouvy potvrzuje, že při uzavření Smlouvy od anonymizováno v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky“, a jednak vzhledem k tomu, že žalovaná tuto skutečnost nepopřela.

8. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na úhradu zápůjčky zaplatila 2 750 Kč. Tato skutečnost plyne z„ Přehledu plateb“. Žalovaná netvrdila a neprokazovala, že by zaplatila více, a tak soud vychází z tvrzení žalobkyně.

9. Dne 24. 6. 2019 spolu Společnost a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila na žalobkyni pohledávku vzniklou ze smlouvy o zápůjčce. Prokazují to kopie„ Smlouvy o postoupení pohledávek“ mezi Společností a žalobkyní ze dne 24. 6. 2019 a kopie„ Přílohy č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek, Seznam postoupených pohledávek“.

10. Dne 17. 7. 2019 Společnost zaslala žalované dopis ze dne 24. 6. 2019 s oznámením, že pohledávka ze smlouvy o zápůjčce byla postoupena na žalobkyni. V tomto dopisu také vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky, a to do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu. Prokazuje to kopie dopisu Společnosti žalované ze dne 24. 6. 2019 („ Věc: Oznámení o postoupení pohledávky“) a kopie„ Podacího archu“ s podacím datem 17. 7. 2019.

11. Dne 9. 10. 2019 zástupce žalobkyně zaslal žalované dopis ze dne 8. 10. 2019, ve kterém v zastoupení žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě pohledávky ve výši 35 921,45 Kč nejpozději do 15. 10. 2019. Prokazuje to kopie dopisu zástupce žalobkyně žalované ze dne 8. 10. 2019 („ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“) s kopií„ Podacího lístku“ s datem podání 9. 10. 2019.

12. Soud nemá za prokázáno, že Společnost splnila povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně tvrdila, že Společnost posoudila schopnost žalované splácet zápůjčku především na základě informací získaných od žalovaného a že tyto informace byly ověřovány„ oproti dokladům vyžádaných od žalované“; tuto skutečnost podle žalobkyně prokazuje i potvrzení žalované ve smlouvě. Společnost prý ověřila majetkovou situaci žalované z nájemní smlouvy; z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Společnost podle žalobkyně zjistila, že žalovaná má stálý příjem ze státní podpory 7 600 Kč a příspěvek na bydlení 6 000 Kč; výdaje žalované byly 5 000 Kč; použitelný příjem žalované tedy byl 8 600 Kč; žije v nájmu; nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti a s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla Společnost k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalobkyně k prokázání těchto tvrzení označila jako důkaz kopii„ Zákaznické karty“, v níž jsou záznamy o informacích poskytnutých žalovanou.

13. Soud nemá za prokázáno, že Společnost ověřila informace od žalované„ oproti dokladům vyžádaných od žalovaného“, neboť žalobkyně nepředložila přímý důkaz o tom, že Společnost měla k dispozici nájemní smlouvu; žalobkyně zejména nepředložila kopii uvedené listiny. Kopie„ Zákaznické karty“ k prokázání této skutečnosti nestačí. V„ Zákaznické kartě“ se jedná o předtištěný formulář.„ Zákaznická karta“ neobsahuje žádné výslovné prohlášení či potvrzení o tom, že žalovaná předložila určité listiny, nýbrž má v sobě jen neosobní kolonku nazvanou„ Ověřené dokumenty“, ve které se zaškrtnutím označují určité listiny. Vezme-li se navíc v úvahu, že jak Společnost a osobně i její obchodní zástupkyně, tak žalovaná měly zájem na uzavření smlouvy o zápůjčce, přičemž žalovaná musela formulář (bez možnosti změny jeho textu) podepsat, pokud chtěla získat peníze, tak nelze mít za to, že tato neosobní formulářová, anonymně vyplněná„ Zákaznické karta“ je dostatečným důkazem o tom, že Společnost měla skutečně k dispozici listiny, které byly označeny v „ Zákaznické kartě“.

14. Věřitel se nemůže spokojit s informacemi od spotřebitele a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace prověřit. Povinnost spotřebitele v § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb. nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Společnost této povinnosti nedostála, neboť založila své rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru pouze na informacích od žalované. S výjimkou lustrace v insolvenčním rejstříku Společnost nenahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované. Nahlédnutí do insolvenčního rejstříku je samo o sobě nedostatečné, protože v insolvenčním rejstříku jsou evidovány pouze krajní případy neschopnosti splácet úvěr; nejsou v něm evidovány osoby, s nimiž nebylo zahájeno insolvenční řízení, ale přitom nejsou schopny splatit úvěr. Společnost mohla a měla učinit dotaz v dlužnických registrech, jako jsou např. BRKI, NRKI či SOLUS.

15. Odhlédne-li se od výše vytčených nedostatků, Společnost nepostupovala s odbornou péčí ani při posuzování deklarovaných příjmů a výdajů žalované. Co se týče příjmů, Společnost vycházela z příjmů domácnosti představujících mzdu ve výši 7 600 Kč a příspěvek na bydlení 6 000 Kč. Pokud jde o výdaje, Společnost vycházela z běžných měsíčních výdajů domácnosti žalované v celkové výši 5 000 Kč, představovaných„ výdaji na domácnost“ ve výši 5 000 Kč. Uvedené výdaje jsou také podle soudu značně podhodnocené. Pokud„ výdaji na domácnost“ byly všechny ostatní výdaje (tedy všechny výdaje kromě výdajů na bydlení), především výdaje na jídlo a pití, na oblečení a obuv, na drogerii a kosmetiku a na dopravu, tak se jejich výše 5 000 Kč zdá jako značně podhodnocená. Jen vyjde-li se hypoteticky z toho, že by výdaje na jídlo a pití dosahovaly asketických 100 Kč za den, tak za měsíc se jedná o 3 000 Kč. Na ostatní výdaje by pak žalované zbyla pouze částka ve výši 2 000 Kč.

16. Ponechají-li se zatím stranou shora uvedené výtky, tak Společnost vycházela z„ Použitelného příjmu“ (z rozdílu mezi příjmy a výdaji) ve výši 2 600 Kč. Žalovaná měla podle Smlouvy o zápůjčce platit splátky ve výši 465 Kč za každých 7 dnů, což je 1 860 Kč za měsíc. Z“ Použitelných příjmů“ by tedy po úhradě splátek žalované zbylo 740 Kč měsíčně. Je otázka, zda tento rozdíl (740 Kč) je dostatečný k životu, tedy jestli je opodstatněný závěr Společnosti o schopnosti žalované splácet úvěr. Z hlediska zákona o spotřebitelském úvěru zde není významné, jestli tomu tak skutečně bylo, nebo ne. Podstatné naopak je, že při existenci této pochybnosti není zřejmé (neboli zřetelné, nepochybné, na první pohled jasné), že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet (§ 9 odst. 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb.).

17. Zohlední-li se shora uvedené výtky, pak je evidentní, že při průměrných životních nákladech v Praze (ani ty Společnost nezjišťovala a nezohlednila) žalovaná nebyla schopna splácet úvěr. Soud ve svých úvahách o výdajích navíc počítal pouze s nezbytnými životními náklady; nezohledňoval výdaje spojené s duševním životem (časopisy, knihy, televize, kino, divadlo atd.), sportem a zábavou, s připojením k Internetu apod., ale ani s případnými náklady spojenými se zdravím (léky, doplňky stravy, zdravotní potřeby atd.).

18. Na shora uvedeném nic nemění text„ Smlouvy o zápůjčce“:„ Zákazník rovněž potvrzuje, že anonymizováno před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty“. Toto potvrzení na věci nic nemění z toho důvodu, že jde o předtištěný text ve formulářové smlouvě, kterou žalovaná bez možnosti změny textu musel podepsat, pokud chtěla získat peníze. Podstatnější však je, že takové hodnocení (potvrzení) žalované nepříslušelo. Spotřebiteli nenáleží hodnotit a potvrzovat, jestli věřitel splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost s odbornou péčí a na základě dostatečně získaných informací. Při poskytování úvěru je toto povinností výlučně věřitele, neboť jemu zákon ukládá, aby posoudil úvěruschopnost spotřebitele a podle výsledku tohoto posouzení úvěr spotřebiteli buď poskytl, nebo neposkytl. Smyslem věřitelovy povinnosti zkoumat úvěruschopnost je chránit individuálního spotřebitele mj. před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, tedy chránit spotřebitele i před sebou samým. Tento smysl by se vytratil, kdyby spotřebitel mohl účinně zhodnotit, že věřitel tuto svou povinnost splnil. Tím spíše to platí pro formulářové smlouvy, které spotřebiteli předkládá věřitel a jejichž text nemůže spotřebitel měnit, nýbrž smlouvu musí přijmout takovou, jaká je. Výše citované prohlášení (a jemu podobná) proto soud vnímá jako snahu věřitele přinejmenším si ulehčit plnění povinnosti pečlivě (s odbornou péčí) zkoumat poměry spotřebitele a zbavit se odpovědnosti za nedostatečné splnění této povinnosti. Výše citované potvrzení proto v daném případě nemá větší význam.

19. Soud shrnuje, že Společnost se spokojila s informacemi, které získala od žalované, přičemž žalobkyně neprokázala, že by Společnost tyto informace ověřila„ oproti dokladům vyžádaných od žalované“. Společnost nezjistila všechny podstatné informace. Společnost se nesnažila získat informace nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, snad s výjimkou nahlédnutí do insolvenčního rejstříku, jež je ale nedostatečné. Při hodnocení schopnosti splatit úvěr Společnost vycházela především z velmi podhodnocených výdajů žalované. Z tohoto důvodu pak Společnost dospěla k nesprávnému názoru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná.

20. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že Společnost nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí a že poskytla žalované úvěr, aniž by bylo zřejmé, že žalovaná bude schopna úvěr splatit. Každopádně nelze říci, že by to žalobkyně prokázala, tudíž podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se má za to, že Společnost uvedenou povinnost nesplnila.

21. Soud nemá za prokázáno, že Společnost ověřila informace o žalované z listin, které jí žalovaná předložila.

22. Věrohodnost provedených důkazů nebyla ničím zpochybněna.

23. Soud učinil o skutkovém stavu následující závěr. Dne 13. 5. 2016 žalovaná uzavřela se Společností Smlouvu o zápůjčce; při uzavření této smlouvy žalovaná převzala v hotovosti částku zápůjčky 15 000 Kč. Před uzavřením Smlouvy o zápůjčce Společnost nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí; Společnost poskytla žalované úvěr, aniž by bylo zřejmé, že žalovaná bude schopna úvěr splatit. Žalovaná na úhradu dluhů ze zápůjčky zaplatila 2 750 Kč. Dne 24. 6. 2019 Společnost uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila na žalobkyni pohledávku, kterou měla za žalovanou ze Smlouvy o zápůjčce. Dne 17. 7. 2019 Společnost zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky. Dne 9. 10. 2019 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce zaslala žalované předžalobní upomínku.

24. Mezi účastnicemi nebylo sporu, a odpovídají tomu i zjištěné skutečnosti, že v uplatněných nárocích se po právní stránce jedná o nároky ze smlouvy o zápůjčce. Po právní stránce soud věc posoudil podle výše uvedené smlouvy o zápůjčce, podle výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek, podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

25. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelkou a žalovanou coby spotřebitelem. To, že žalovaná nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, plyne z jejího označení jako smluvní strany (žalovaná není označena identifikačním číslem osoby a sídlem). Charakter smlouvy jako smlouvy o spotřebitelském úvěru plyne i z úvodních ustanoveních Smlouvy o zápůjčce. Sjednaná zápůjčka podléhá režimu smluv o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, jelikož byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek z působnosti zákona podle § 2 tohoto zákona. Z těchto důvodů se závazky ze Smlouvy o zápůjčce řídí režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc posoudil i podle uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru. Při tom došel k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná.

26. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru,„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“.

27. Jak je odůvodněno výše Společnost poskytla žalované spotřebitelský úvěr (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru), aniž by neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Smlouva o zápůjčce je proto podle citovaného ustanovení § 9 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“.

29. Podle § 2991 odst. 2 o. z.„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“ 30. Je-li Smlouva o zápůjčce neplatná, tak Společnost poskytla žalované 15 000 Kč bez právního důvodu; žalovaná získala majetkový prospěch bez právního důvodu ve smyslu cit. ust. § 2991 o. z. Žalovaná je povinna vydat, oč se obohatila. Jelikož žalovaná dosud uhradila 2 750 Kč, je povinna vydat zbývajících 12 250 Kč.

31. Společnost postoupila pohledávku, kterou měla ze Smlouvy o zápůjčce, na žalobkyni. Žalovaná je proto povinna obohacení vydat žalobkyni. Ze shora uvedených důvodů soud žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila 12 250 Kč.

32. Žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalobkyně má takto podle § 1970 o. z. právo požadovat vedle plnění též úroky z prodlení Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dopisem ze dne 24. 6. 2019, který byl odeslán dne 17. 7. 2019. V tomto dopisu také vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky, a to do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu. Desetidenní lhůta k plnění uběhla dne 27. 7. 2019. Jelikož žalovaná žalovanou částku neuhradila, je od 28. 7. 2019 v prodlení. Soud proto uložil žalované, aby s dluhem ve výši 12 250 Kč také zaplatila úroky z prodlení za dobu od 28. 7. 2019 do zaplacení. Výši úroků z prodlení soud stanovil podle § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajících úroků z prodlení, které žalobkyně uplatnila, soud žalobu zamítl.

33. Vzhledem k tomu, že Smlouva o zápůjčce je neplatná, není žalovaná zavázána podle této smlouvy platit poplatek a úroky; není ani vázán ani pořadím, v jakém se hradí dluhy ze zaplacených částek. Soud proto žalobu zamítl co do částky 12 842 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč ode dne 25. 6. 2019 do 27. 7. 2019 a z částky 12 842 Kč od 28. 7. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 27 % ročně z částky 15 000 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 881,21 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 8 066,25 Kč.

34. Žalovaná byla ve věci z větší části úspěšná, a měla by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. proti žalobkyni právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na jejich náhradu. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku. Odvolání se podává u Obvodního soudu pro Prahu 8 O odvolání rozhoduje Městský soud v Praze. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí.