27 C 13/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Jarošem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13 994 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 6 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do -) částky 7 994 Kč, -) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 352,72 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 2 991,68 Kč, -) zákonného úroku z prodlení z částky 8 310,22 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 %, -) úroku 30% ročně z částky 8 310,22 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný dne datum uzavřel se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Společnost“) Smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva o zápůjčce“). Na základě této smlouvy Společnost tentýž den poskytla žalovanému v hotovosti 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit poplatek ve výši 7 994 Kč, který je součtem úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 103 Kč, a poplatku za zpracování půjčky a za další píči o zákazníka ve výši 4 891 Kč.

2. Žalovaný se zavázal uhradit„ celkovou dlužnou částku“ ve výši 17 994 Kč, která odpovídá součtu zápůjčky (10 000 Kč) a poplatku (7 994 Kč), a to v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 347 Kč; poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný nehradil řádně sjednané splátky. Poslední splátku uhradil dne datum. Společnosti proto dne datum vzniklo právo na uhrazení celé dosud neuhrazené„ celkové dlužné částky“, která činila 8 310,22 Kč na jistině a 5 683,78 Kč na poplatku. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 4 000 Kč. Ode dne interního odpisu dlužné částky, tj. dne datum, se neuhrazená jistina úročí úrokem ve výši 30 % ročně.

3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum Společnost postoupila pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne datum.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. Soud má za prokázané následující skutečnosti. Dne datum spolu Společnost a žalovaný uzavřeli Smlouvu o zápůjčce. Tuto skutečnost, jakož i obsah smlouvy, prokazuje kopie„ Smlouvy o zápůjčce“ podepsané dne datum a„ Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce“.

6. Při uzavření Smlouvy o zápůjčce žalovaný převzal od Společnosti částku 10 000 Kč. Soud k tomuto zjištění došel jednak na základě textu Smlouvy o zápůjčce:„ Zákazník podpisem Smlouvy potvrzuje, že obdržel v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky“, a jednak vzhledem k tomu, že žalovaný tuto skutečnost nepopřel.

7. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na úhradu zápůjčky zaplatil 4 000 Kč. Tato skutečnost plyne z„ Tabulky umoření“. Žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by zaplatil více, a tak soud vychází z tvrzení žalobkyně.

8. Dne datum spolu Společnost a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila na žalobkyni pohledávku vzniklou ze smlouvy o zápůjčce. Prokazují to kopie„ Smlouvy o postoupení pohledávek“ mezi Společností a žalobkyní ze dne datum a kopie„ Přílohy č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek, Seznam postoupených pohledávek“.

9. Dne datum Společnost zaslala žalovanému dopis ze dne datum s oznámením, že pohledávka ze smlouvy o zápůjčce byla postoupena na žalobkyni. V tomto dopisu také vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky, a to do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu. Prokazuje to kopie dopisu Společnosti žalované ze dne datum („ Věc: Oznámení o postoupení pohledávky“) a kopie„ Podacího archu“ s podacím datem datum.

10. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně, respektive zástupce žalobkyně, zaslala žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř., neboť tuto skutečnost žalobkyně nijak nedoložila.

11. Soud nemá za prokázáno, že Společnost splnila povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně tvrdila, že Společnost posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku především na základě informací získaných od žalovaného a že tyto informace byly ověřovány„ oproti dokladům vyžádaných od žalované“; tuto skutečnost podle žalobkyně prokazuje i potvrzení žalovaného ve smlouvě. Společnost prý ověřila majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy; ze 2 výplatních pásek; z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Společnost podle žalobkyně zjistila, že žalovaný má stálý příjem ze zaměstnání 6 689 Kč; další příjem domácnosti byl 20 000 Kč; výdaje žalovaného byly 3 000 Kč; použitelný příjem žalovaného tedy byl 23 689 Kč; žije s rodiči; nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti a s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla Společnost k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalobkyně k prokázání těchto tvrzení označila jako důkaz kopii„ Zákaznické karty“, v níž jsou záznamy o informacích poskytnutých žalovaným.

12. Soud nemá za prokázáno, že Společnost ověřila informace od žalovaného„ oproti dokladům vyžádaných od žalovaného“, neboť žalobkyně nepředložila přímý důkaz o tom, že Společnost měla k dispozici pracovní smlouvu a výplatní pásky žalovaného; žalobkyně zejména nepředložila kopii uvedených listin. Žalobkyně také nijak nedoložila, že by ověřovala informace o měsíčních výdajích žalovaného. Kopie„ Zákaznické karty“ k prokázání této skutečnosti nestačí. V„ Zákaznické kartě“ se jedná o předtištěný formulář.„ Zákaznická karta“ neobsahuje žádné výslovné prohlášení či potvrzení o tom, že žalovaná předložila určité listiny, nýbrž má v sobě jen neosobní kolonku nazvanou„ Ověřené dokumenty“, ve které se zaškrtnutím označují určité listiny. Vezme-li se navíc v úvahu, že jak Společnost a osobně i její obchodní zástupkyně, tak žalovaný měli zájem na uzavření smlouvy o zápůjčce, přičemž žalovaný musel formulář (bez možnosti změny jeho textu) podepsat, pokud chtěl získat peníze, tak nelze mít za to, že tato neosobní formulářová, anonymně vyplněná„ Zákaznické karta“ je dostatečným důkazem o tom, že Společnost měla skutečně k dispozici listiny, které byly označeny v „ Zákaznické kartě“.

13. Věřitel se nemůže spokojit s informacemi od spotřebitele a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace prověřit. Povinnost spotřebitele v § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb. nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Společnost této povinnosti nedostála, neboť založila své rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru pouze na informacích od žalovaného. S výjimkou lustrace v insolvenčním rejstříku Společnost nenahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nahlédnutí do insolvenčního rejstříku je samo o sobě nedostatečné, protože v insolvenčním rejstříku jsou evidovány pouze krajní případy neschopnosti splácet úvěr; nejsou v něm evidovány osoby, s nimiž nebylo zahájeno insolvenční řízení, ale přitom nejsou schopny splatit úvěr. Společnost mohla a měla učinit dotaz v dlužnických registrech, jako jsou např. BRKI, NRKI či SOLUS.

14. Odhlédne-li se od výše vytčených nedostatků, Společnost nepostupovala s odbornou péčí ani při posuzování deklarovaných příjmů a výdajů žalovaného. Co se týče příjmů, Společnost vycházela z příjmů domácnosti představujících mzdu žalovaného ve výši 6 689 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč. Pokud jde o výdaje, Společnost vycházela z běžných měsíčních výdajů i žalovaného v celkové výši 3 000 Kč. Předně se jeví zcela nesmyslné při posuzování použitelného příjmu žalovaného sčítat jeho osobní příjmy s příjmy zbytku domácnosti. Obzvláště pokud jsou tyto příjmy dále porovnávány s osobními výdaji žalovaného. Dochází tak k tomu, že v použitelném příjmu žalovaného jsou zohledněny příjmy ostatních členů domácnosti, avšak nejsou v něm zohledněny jejich výdaje. Tvrzení žalobkyně, že jako další příjmy domácnosti jsou označeny další příjmy žalovaného je ve zjevném rozporu jak se samotným označením v „ Zákaznické kartě“, kdy pro uvedení dalších příjmů žalovaného mimo hlavní příjem slouží jiná kolonka, tak s údajem vyplněným v „ Zákaznické kartě“, který výslovně stanoví, že žalovaný má pouze 1 zdroj příjmů. Uvedené výdaje jsou také podle soudu značně podhodnocené. I pokud„ měsíčními výdaji žadatele“ byly všechny ostatní výdaje (tedy za předpokladu, že žalovaný nemá výdaje za ubytování, neboť bydlí s rodiči), především výdaje na jídlo a pití, na oblečení a obuv, na drogerii a kosmetiku a na dopravu, tak se jejich výše 3 000 Kč zdá jako značně podhodnocená. Jen vyjde-li se hypoteticky z toho, že by výdaje na jídlo a pití dosahovaly asketických 100 Kč za den, tak za měsíc se jedná o 3 000 Kč. Na ostatní výdaje by pak žalovanému zbyla pouze částka ve výši 600 Kč.

15. Ponechají-li se zatím stranou shora uvedené výtky, tak Společnost vycházela z„ Použitelného příjmu“ (z rozdílu mezi příjmy a výdaji) ve výši 3 600 Kč. Žalovaný měl podle Smlouvy o zápůjčce platit splátky ve výši 347 Kč za každých 7 dnů, což je 1 388 Kč za měsíc. Z“ Použitelných příjmů“ by tedy po úhradě splátek žalovanému zbylo 2 212 Kč měsíčně. Je otázka, zda tento rozdíl (2 212 Kč) je dostatečný k životu, tedy jestli je opodstatněný závěr Společnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Z hlediska zákona o spotřebitelském úvěru zde není významné, jestli tomu tak skutečně bylo, nebo ne. Podstatné naopak je, že při existenci této pochybnosti není zřejmé (neboli zřetelné, nepochybné, na první pohled jasné), že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet (§ 9 odst. 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb.).

16. Zohlední-li se shora uvedené výtky, pak je evidentní, že při průměrných životních nákladech v obec (ani ty Společnost nezjišťovala a nezohlednila) žalovaný nebyl schopen splácet úvěr. Soud ve svých úvahách o výdajích navíc počítal pouze s nezbytnými životními náklady; nezohledňoval výdaje spojené s duševním životem (časopisy, knihy, televize, kino, divadlo atd.), sportem a zábavou, s připojením k Internetu apod., ale ani s případnými náklady spojenými se zdravím (léky, doplňky stravy, zdravotní potřeby atd.).

17. Na shora uvedeném nic nemění text„ Smlouvy o zápůjčce“:„ Zákazník rovněž potvrzuje, že anonymizováno před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty“. Toto potvrzení na věci nic nemění z toho důvodu, že jde o předtištěný text ve formulářové smlouvě, kterou žalovaný bez možnosti změny textu musel podepsat, pokud chtěl získat peníze. Podstatnější však je, že takové hodnocení (potvrzení) žalovanému nepříslušelo. Spotřebiteli nenáleží hodnotit a potvrzovat, jestli věřitel splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost s odbornou péčí a na základě dostatečně získaných informací. Při poskytování úvěru je toto povinností výlučně věřitele, neboť jemu zákon ukládá, aby posoudil úvěruschopnost spotřebitele a podle výsledku tohoto posouzení úvěr spotřebiteli buď poskytl, nebo neposkytl. Smyslem věřitelovy povinnosti zkoumat úvěruschopnost je chránit individuálního spotřebitele mj. před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, tedy chránit spotřebitele i před sebou samým. Tento smysl by se vytratil, kdyby spotřebitel mohl účinně zhodnotit, že věřitel tuto svou povinnost splnil. Tím spíše to platí pro formulářové smlouvy, které spotřebiteli předkládá věřitel a jejichž text nemůže spotřebitel měnit, nýbrž smlouvu musí přijmout takovou, jaká je. Výše citované prohlášení (a jemu podobná) proto soud vnímá jako snahu věřitele přinejmenším si ulehčit plnění povinnosti pečlivě (s odbornou péčí) zkoumat poměry spotřebitele a zbavit se odpovědnosti za nedostatečné splnění této povinnosti. Výše citované potvrzení proto v daném případě nemá větší význam.

18. Soud shrnuje, že Společnost se spokojila s informacemi, které získala od žalovaného, přičemž žalobkyně neprokázala, že by Společnost tyto informace ověřila„ oproti dokladům vyžádaných od žalovaného“. Společnost nezjistila všechny podstatné informace. Společnost se nesnažila získat informace nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, snad s výjimkou nahlédnutí do insolvenčního rejstříku, jež je ale nedostatečné. Při hodnocení schopnosti splatit úvěr Společnost vycházela především z velmi podhodnocených výdajů žalovaného. Z tohoto důvodu pak Společnost dospěla k nesprávnému názoru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná.

19. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že Společnost nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí a že poskytla žalovanému úvěr, aniž by bylo zřejmé, že žalovaný bude schopen úvěr splatit. Každopádně nelze říci, že by to žalobkyně prokázala, tudíž podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se má za to, že Společnost uvedenou povinnost nesplnila.

20. Soud nemá za prokázáno, že Společnost ověřila informace o žalovaném z listin, které jí žalovaný předložil.

21. Žalobkyně dále nedoložila, že by žalovanému poskytla informace o spotřebitelském úvěru podle § 95 zákon o spotřebitelském úvěru v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 100 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Věrohodnost provedených důkazů nebyla ničím zpochybněna.

23. Soud učinil o skutkovém stavu následující závěr. Dne datum žalovaný uzavřel se Společností Smlouvu o zápůjčce; při uzavření této smlouvy žalovaný převzal v hotovosti částku zápůjčky 10 000 Kč. Před uzavřením Smlouvy o zápůjčce Společnost nesplnila informační povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením Smlouvy o zápůjčce Společnost nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí; Společnost poskytla žalovanému úvěr, aniž by bylo zřejmé, že žalovaný bude schopen úvěr splatit. Žalovaný na úhradu dluhů ze zápůjčky zaplatil 4 000 Kč. Dne datum Společnost uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila na žalobkyni pohledávku, kterou měla za žalovaným ze Smlouvy o zápůjčce. Dne datum Společnost zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky. Žalobkyně nezaslala žalovanému předžalobní upomínku.

24. Mezi účastníky nebylo sporu, a odpovídají tomu i zjištěné skutečnosti, že v uplatněných nárocích se po právní stránce jedná o nároky ze smlouvy o zápůjčce. Po právní stránce soud věc posoudil podle výše uvedené smlouvy o zápůjčce, podle výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek, podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

25. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelkou a žalovaným coby spotřebitelem. To, že žalovaný nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, plyne z jeho označení jako smluvní strany (žalovaný není označen identifikačním číslem osoby a sídlem). Charakter smlouvy jako smlouvy o spotřebitelském úvěru plyne i z úvodních ustanoveních Smlouvy o zápůjčce. Sjednaná zápůjčka podléhá režimu smluv o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, jelikož byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek z působnosti zákona podle § 2 tohoto zákona. Z těchto důvodů se závazky ze Smlouvy o zápůjčce řídí režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc posoudil i podle uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru. Při tom došel k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná.

26. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru,„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“.

27. Jak je odůvodněno výše Společnost poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru), aniž by neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Smlouva o zápůjčce je proto podle citovaného ustanovení § 9 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“.

29. Podle § 2991 odst. 2 o. z.„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“ 30. Je-li Smlouva o zápůjčce neplatná, tak Společnost poskytla žalovanému 10 000 Kč bez právního důvodu; žalovaný získal majetkový prospěch bez právního důvodu ve smyslu cit. ust. § 2991 o. z. Žalovaný je povinen vydat, oč se obohatil. Jelikož žalovaný dosud uhradil 4 000 Kč, je povinen vydat zbývajících 6 000 Kč.

31. Společnost postoupila pohledávku, kterou měla ze Smlouvy o zápůjčce, na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen obohacení vydat žalobkyni. Ze shora uvedených důvodů soud žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil 4 000 Kč.

32. Vzhledem k tomu, že Smlouva o zápůjčce je neplatná, není žalovaný zavázán podle této smlouvy platit poplatek a úroky; není ani vázán ani pořadím, v jakém se hradí dluhy ze zaplacených částek. Soud proto žalobu zamítl co do částky 7 994 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 310,22 Kč ode dne 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 30 % ročně z částky 8 310,22 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 352,72 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 991,68 Kč.

33. Pokud jde o žalovaný úrok z prodlení, žalovaný se neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru teprve tímto rozsudkem. Soud proto žalobu zamítl i co do úroku z prodlení.

34. Žalovaný byl ve věci z větší části úspěšný, a měl by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. proti žalobkyni právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.