27 C 144/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Jarošem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem anonymizována dvě slova číslo , PSČ obec o zapl. 3 950 000 Kč s přísl.

I. Žaloba o uložení povinnosti žalovaným společně a nerozdílně žalobci zaplatit 3 950 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 3 950 000 Kč za dobu od 11. 12. 2008 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen na nákladech řízení žalovanému 1 zaplatit 146 400 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

III. Žalobce je povinen na nákladech řízení žalovanému 2 zaplatit 900 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce je omezen ve svéprávnosti. Žalobci byl opatrovnickým soudem ustanoven opatrovník. Opatrovník za žalobce podal posuzovanou žalobu. Souhlas s podáním žaloby byl dán rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 24. 5. 2018 č. j. 12 P 14/2012-399. Žalobce prostřednictvím svého opatrovníka tvrdil následující skutečnosti.

2. Žalobce tvrdil, že dne 10. 12. 2008 byla podepsána darovací smlouva mezi jeho matkou [jméno] [příjmení] a žalovaným 1. Matka touto smlouvou převedla na žalovaného 1 bytovou jednotku [číslo] v k. ú. [část obce] v [obec]. Darovací smlouvu vypracoval žalovaný 2. Žalovaný 1 pak kupní smlouvou ze dne 18. 3. 2009 převedl byt na manžele [příjmení]. Žalovaní přitom využili nepříznivého zdravotního stavu žalobcovy matky, která nebyla schopna plně chápat smysl svého jednání, neboť trpěla duševní poruchou. Za podvodný převod bytu byli žalovaní odsouzeni rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 2 T 95/2010. Uvedeným rozsudkem byla žalovaným uložena také povinnost nahradit žalobci škodu ve výši 3 950 000 Kč. Výrok o náhradě škody však byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2011 sp. zn. 9 To 274/2011. Žalobce se pak v civilním soudním řízení proti manželům [příjmení] neúspěšně domáhal určení, že bytová jednotka byla ke dni smrti jeho matky v jejím vlastnictví. Žalobce má proto vůči žalovaným pohledávku z titulu nároku na náhradu škody nejméně ve výši 3 950 000 Kč, za kterou žalovaní odpovídají společně a nerozdílně, popř. má vůči žalovaným nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce navrhl, aby soud uložil žalovaným společně a nerozdílně žalobci zaplatit 3 950 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně od 11. 12. 2008 do zaplacení.

3. Žalovaný 1 vytýkal žalobě určité formální nedostatky. Po věcné stránce tvrdil, že k žádné škodě na straně žalobce nemohlo dojít a nedošlo, protože žalobce měl stále nárok na bytovou jednotku, přičemž žalovaní žalobce o tento nárok nepřipravili. Žalovaní tedy žalobci nezpůsobili žádnou škodu, a to i za předpokladu, že by jejich jednání bylo posouzeno jako porušení právní povinnosti. Žalovaný 1 vznesl námitku promlčení uplatněného nároku s tím, že subjektivní promlčecí lhůta pro uplatnění nároku na náhradu škody již dávno uplynula. Žalovaný 1 dále namítal, že žalobce opomíjí důsledky rozhodnutí o účasti žalovaného 1 na amnestii ze dne 1. 1. 2013, na základě které se na žalovaného 1 hledí jako by nebyl odsouzen. Žalovaný dále namítal, že dne 5. 4. 2017 byl u něho soudem zjištěn úpadek a bylo povoleno řešení úpadu oddlužením, které dne 26. 2. 2018 splnil. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2018 č. j. MSPH 94 INS 5349/2017-B-16 byl žalovaný 1 osvobozen od placení pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo. Jelikož žalobce vznik své pohledávky datuje před den 15. 3. 2017, kdy byl ve veřejném rejstříku zveřejněn insolvenční návrh žalovaného 1, a neuplatnil ji v insolvenčním řízení, nemůže se žalobce soudně domáhat své pohledávky. Žalovaný 1 proto navrhl, aby soud žalobu zamítl.

4. Žalovaný 2 namítl promlčení žalobcova nároku. Žalobcovu výhradu, že námitka promlčení je proti dobrým mravům, považoval za nehoráznost. Za odporující dobrým mravům žalovaný 2 naopak považoval uplatněný nárok. Žalovaný 2 navrhl, aby soud žalobu zamítl.

5. Vzhledem k tomu, že oba žalovaní vznesli námitku promlčení, zabýval se soud především touto námitkou, protože pokud je námitka promlčení důvodná, nemůže soud žalobci uplatněný nárok přiznat, i kdyby jinak byl po právu.

6. Dne 23. 2. 2011 vyhlásil Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudek, kterým uznal žalované vinnými tím, že v rozporu se skutečnou vůlí matky žalobce tuto přiměli podepsat darovací smlouvu, kterou převedla na žalovaného 1 bytovou jednotku, jejíž hodnota byla 3 950 000 Kč, a odsoudil žalované k určitému trestu; současně uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně uhradit žalobci škodu ve výši 3 950 000 Kč. Prokazuje to rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 2 T 95/2010.

7. Dne 14. 9. 2011 Městský soud v Praze rozhodl, že se ruší výrok o povinnosti žalovaných k náhradě škody žalobci; žalobce byl odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních; jinak zůstal rozsudek nedotčen. Prokazuje to usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 9 To 274/2011.

8. Dne 11. 6. 2013 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 8 ve věci žalobce zastoupeného opatrovníkem proti RNDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] tak, že se určuje, že bytová jednotka náležela do vlastnictví [jméno] [příjmení] ke dni její smrti dne [datum]. Prokazuje to rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 6. 2013 sp. zn. 26 C 114/2012.

9. Dne 29. 1. 2014 rozhodl Městský soud v Praze, že shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Prokazuje to rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2014 č. j. 18 Co 470/2013-88.

10. Dne 27. 8. 2014 rozhodl Nejvyšší soud tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2014 č. j. 18 Co 470/2013-88 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 6. 2013 č. j. 26 C 114/2012-68 se zrušuje a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení. Prokazuje to rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2014 č. j. 30 Cdo 2527/2014-114.

11. Dne 6. 3. 2015 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 8 ve věci žalobce, zastoupeného opatrovníkem, proti JUDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], že se zamítá žaloba na určení, že bytová jednotka náležela do vlastnictví [jméno] [příjmení] ke dni její smrti dne [datum]. Prokazuje to rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 3. 2015, sp. zn. 26 C 114/2012.

12. Dne 21. 10. 2015 Městský soud v Praze rozhodl, že rozsudek prvého stupně se potvrzuje. Prokazuje to rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, č. j. 18 Co 342/2015-158.

13. Dne 20. 4. 2016 rozhodl Nejvyšší soud, že dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015 č. j. 18 Co 342/2015-158 se odmítá. Prokazuje to usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, č. j. 30 Cdo 1394/2016-179.

14. Dne 7. 3. 2017 Ústavní soud odmítl ústavní stížnost žalobce proti shora uvedeným rozsudkům. Prokazuje to usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 4 ÚS 2217/16.

15. Věrohodnost provedených důkazů nebyla ničím zpochybněna.

16. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 40/1964 občanského zákoníku.

17. Žalobce se domáhal náhrady škody, která mu měla vzniknout tím, že žalovaní, zneužívajíce nepříznivého zdravotního stavu žalobcovy matky, vylákali od ní podpis na darovací smlouvě ze dne 10. 2. 2008, jíž žalobcova matka darovala žalovanému 1 bytovou jednotku, kterou pak žalovaný 1 prodal manželům [příjmení]. Škoda měla vzniknout žalobci, neboť on byl jediným dědicem své matky. Popřípadě se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení, které žalovaní měli tímto jednáním získat na úkor žalobce.

18. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

19. Podle § 106 odst. 1 obč. zák. právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

20. Podle § 106 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

21. Podle § 112 obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení, nebo od tohoto zahájení řízení po dobu mediace. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.

22. Podle § 113 obč. zák. jde-li o práva osob, které musí mít zákonného zástupce nebo o práva proti těmto osobám promlčení nepočne, dokud jim zástupce není ustanoven. Již započaté promlčení probíhá dále, avšak neskončí, dokud neuplyne rok po tom, kdy těmto osobám bude zákonný zástupce ustanoven nebo kdy překážka, jinak pomine.

23. V daném případě se žalobce o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděl nejpozději dne 23. 2. 2011, kdy byl vyhlášen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 2 T 95/2010, kterým byli žalovaní uznáni vinnými z trestného činu a kterým byla žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit žalobci škodu ve výši 3 950 000 Kč. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2011 byl výrok o povinnosti žalovaných k náhradě škody žalobci zrušen a žalobce byl s tímto nárokem odkázán na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Do doby právní moci uvedeného usnesení promlčecí doba podle § 112 obč. zák. neběžela, protože žalobce uplatnil svůj nárok u soudu a v řízení řádně pokračoval. (Žalobce sice ještě uplatňoval své nároky v řízení sp. zn. 26 C 114/2012, ale jednalo se o jiný nárok, přičemž nárok nebyl uplatněn vůči žalovaným, ale proti jiným osobám.) Po právní moci uvedeného usnesení začala běžet 2letá subjektivní promlčecí doba.

24. Žalobce byl podle svého tvrzení rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 8. 3. 2012 sp. zn. 12 P 14/2012-104 omezen ve způsobilosti k právním úkonům; žalobce má od r. 2012 ustanoveného opatrovníka. Pokud měl žalobce od r. 2012 opatrovníka, potom podle § 113 obč. zák. započaté promlčení neskončilo, dokud neuplynul rok od ustanovení opatrovníka. Subjektivní promlčecí doba tak skončila nejpozději uplynutím r. 2013. Žalobce uplatnil v tomto řízení proti žalovaným právo na náhradu škody dne 26. 6. 2018, tedy po uplynutí subjektivní 2leté promlčecí doby. Toto obdobně platí i pro případ uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení (§ 107 odst. 1 obč. zák.). Uplatněný nárok je proto promlčen. Žalobcův argument, že neuplynula objektivní 10letá promlčecí doba, na tom nic nemění, protože skončí-li běh jedné z promlčecích dobu (subjektivní nebo objektivní), právo se promlčí, i když ještě běží druhá z nich.

25. Žalobce tvrdil, že námitka promlčení, kterou žalovaní uplatnili, je v rozporu s dobrými mravy. Podle žalobce je jednání žalovaných ukázkou zvlášť podlého, nemravného a zavrženíhodného jednání, vedeného toliko snahou o osobní obohacení na úkor staré a duševně nemocné osoby, a takové jednání by nemělo požívat právní a soudní ochrany. Žalobce přitom odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016 sp. zn. 25 Cdo 4223/2016 a na nález Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2001 sp. zn. I US 2216/09.

26. Samotné dovolání se promlčení není jednáním, které by odporovalo dobrým mravům, a to už z toho důvodu, že promlčení je stanoveno zákonem. V konkrétních případech však může být shledána nemravnost námitky promlčení, přičemž (jak se uvádí i ve shora označeném rozsudku Nejvyššího soudu) je rozhodující celková situace, v níž byla námitka promlčení uplatněného nároku vznesena; zdali se tato námitka vzhledem ke všem konkrétním okolnostem jeví jako zneužití institutu promlčení na úkor toho, kdo svůj nárok u soudu uplatnil opožděně. Námitka nemravnosti tedy musí směřovat proti okolnostem, za nichž byla uplatněna námitka promlčení (nikoli proti okolnostem, za kterých vznikl uplatněný nárok). Jinými slovy, pokud měl být žalobce ve své námitce nemravnosti úspěšný, musel tvrdit skutečnosti, ze kterých by bylo patrné, že žalování zneužili institut promlčení na úkor žalobce. Žalobce však žádné takové skutečnosti netvrdil. Žalobce netvrdil a neprokázal nějakou skutečnost, ze které by bylo možné usuzovat na to, že žalovaní svým jednáním nějak ovlivnili žalobce v možnosti uplatnit svůj nárok za trvání promlčecí doby, a taková skutečnost v řízení nevyšla najevo ani jinak. Žalobci nic nebránilo, aby uplatnil svůj nárok vůči žalovaným v promlčecí době. Tvrzení žalobce, že měl omezené možnosti hájit svá práva, neobstojí neboť jak sám uváděl, žalobce má od r. 2012 ustanoveného opatrovníka, a ten mohl za žalobce jednat.

27. Žalovaní se v tomto řízení dovolali promlčení. Uplatněné právo na náhradu škody, potažmo právo na vydání bezdůvodného obohacení, je promlčeno. Soud proto podle § 100 odst. 1 obč. zák. nemohl žalobci uplatněný nárok přiznat. Soud proto, nezabývaje se dalšími tvrzeními a důkazy, žalobu zamítl.

28. Žalovaní měli ve věci plný úspěch, neboť soud žalobu zcela zamítl. Soud proto žalovaným podle § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalobci, který ve věci úspěch neměl, přiznal náhradu nákladů řízení.

29. Žalovanému 1 vznikly náklady na právní zastoupení v celkové výši 146 400 Kč, z to je -) částka 144 600 Kč za odměnu advokátovi ve výši 24 100 Kč za každý z následujících úkonů právní sužby: -) příprava a převzetí zastoupení, -) vyjádření z 20. 11. 2018, -) účast na jednání 17. 10. 2019, -) vyjádření 2. 3. 2021, -) účast na jednání 11. 3. 2021, -) závěrečný návrh z 22. 3. 2021, - částka 1 800 Kč za paušální náhradu hotových výdajů advokátovi ve výši 300 Kč za každý z výše uvedených úkonů právní služby.

30. Soud nepřiznal žalovanému 1 náhradu nákladů na právní zastoupení za podání ze dne 14. 11. 2018, ze dne 2. 12. 2019 a ze dne 5. 3. 2021, neboť nejde o podání ve věci samé.

31. Celkovou částku náhrady nákladů řízení je žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám advokáta, který v tomto řízení zastupoval žalovaného 1.

32. Žalovanému 2 soud přiznal 900 Kč za paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za každý z těchto úkonů: -) vyjádření z 20. 9. 2018, -) vyjádření z 3. 9. 2019, -) vyjádření 10. 12. 2020.

33. Soud nepřiznal žalovanému 2 náhradu za podání ze dne 4. 11. 2019 a ze dne 27. 1. 2021, protože nejde o podání ve věci samé.