27 C 152/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Jarošem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení , příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím – nemajetková újma

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 1. částku 30 000 Kč, 2. úrok z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 30 000 Kč ode dne 1. 9. 2018 do zaplacení, 3. částku 1 200 Kč, 4. úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 200 Kč ode dne 19. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Ve věci šlo o pojistné plnění ze zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za újmu na zdraví (odškodnění bolesti), kterou utrpěl zaměstnanec žalobkyně při výkonu práce. Jádrem sporu byla otázka, zda žalobkyně má právo na pojistné plnění, jestliže zaměstnanec byl současně jednatelem žalobkyně.

2. Tvrzení žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela pracovní smlouvu s [jméno] [příjmení] se sjednaným druhem práce„ dělník“. Tento zaměstnanec dne 5. 12. 2017 při uvolňování šroubů cítil píchnutí v zápěstí. V nemocnici zaměstnanci sdělili, že je nutná operace přetržené šlachy mezi kostmi a že ruka již nikdy nebude stejně funkční a ohebná.

3. Zaměstnanec opakovaně žádal žalobkyni o odškodnění pracovního úrazu. Žalobkyně požádala žalovanou jakožto zákonnou pojišťovnu žalobkyně o pojistné plnění, ale žalovaná pojistné plnění odmítla, protože zaměstnanec žalobkyně je zároveň jednatelem žalobkyně.

4. Zaměstnanec požadoval odškodnění bolesti ve výši 30 000 Kč, a to podle posudku vypracovaného traumatologickým oddělením Fakultní nemocnice Olomouc. Za posudky o bolestném zaměstnanec zaplatil 2 (600 Kč, tj. celkem 1 200 Kč.

5. Žalobkyně vyplatila zaměstnanci náhradu ve výši 30 000 Kč podle uvedeného posudku a náhradu 1 200 Kč za posudky. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě bolestného a k náhradě nákladů na posudky v předžalobní upomínce ze dne 8. 8. 2019, ale žalovaná i přes tuto upomínku tyto nároky odmítla.

6. Žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 30 000 Kč od 1. 9. 2018 do zaplacení a 1 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 1 200 Kč od 19. 8. 2019 do zaplacení.

7. Vyjádření žalované. Žalovaná uplatněné nároky neuznala. Namítala, že pracovní smlouva mezi žalobkyní a jejím zaměstnavatelem je neplatná, protože za žalobkyni jako zaměstnavatele smlouvu uzavřel jednatel [jméno] [příjmení] a za zaměstnance tentýž [jméno] [příjmení], který měl vykonávat práci dělníka. Jelikož za stranu zaměstnavatele i za stranu zaměstnance pracovní smlouvu podepsala stejná osoba, přičemž zájmy zaměstnavatele a zaměstnance jsou protichůdné, se uzavřená pracovní smlouva příčí zákonu a je nutné na ni pohlížet jako na neplatný úkon, který nezaložil pracovně právní vztah.

8. Vzhledem k tomu žalovaná oprávněně odmítla pojistné plnění, protože podle vyhlášky č. 123/1993 Sb. žalovaná musí vyplatit pojistné plnění za pracovní úraz jen v případě, že zaměstnavatel má se zaměstnancem uzavřený pracovně právní vztah. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu zamítl.

9. Zjištěné skutečnosti. Žalobkyně vznikla dne 8. 1. 2001. Prokazuje to„ Úplný výpis z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v [obec], oddíl C, vložka [číslo]“.

10. Ode dne 1. 3. 2001 dosud je jediným jednatelem žalobkyně [jméno] [příjmení], [datum narození]. Ode dne 7. 3. 2001 dosud je jmenovaný také jediným společníkem žalobkyně. Prokazuje to shora označený výpis z obchodního rejstříku.

11. Dne 12. 7. 2001 se žalobkyně přihlásila u žalované k zákonnému pojištění odpovědnosti za škodu při pracovním úraze nebo nemoci z povolání. Prokazuje to kopie„ Přihlášky“ ze dne 12. 7. 2001.

12. Dne 30. 11. 2001 žalobkyně uzavřela s [jméno] [příjmení], [datum narození], pracovní smlouvu. Pracovní poměr uzavřeli na dobu neurčitou. Jako den nástupu do práce sjednali den 3. 12. 2001. Dohodli se, že zaměstnanec bude pracovat jako obchodní zástupce. Tuto pracovní smlouvu za zaměstnavatele podepsal [anonymizováno]. [příjmení] a zaměstnanec [anonymizováno]. [příjmení], tedy tentýž člověk. Prokazuje to kopie„ Pracovní smlouvy“ ze dne 30. 11. 2001.

13. Dne 30. 12. 2016 žalobkyně a zaměstnanec [anonymizováno]. [příjmení] uzavřeli písemnou dohodu o změně pracovní smlouvy. V ní se dohodli na změně druhu práce tak, že s účinností od 1. 1. 2017 bude zaměstnanec vykonávat práci dělníka ve sběrně kovového odpadu. Dohou podepsal jednatel [příjmení]. [příjmení] a zaměstnanec [anonymizováno]. [příjmení], tedy tentýž člověk. Prokazuje to kopie„ Dohody o změně sjednaných pracovních podmínek č. 4“ ze dne 30. 12. 2016.

14. Náplní práce dělníka podle dohody ze dne 30. 12. 2016 bylo jednání se zákazníky, přejímka materiálu, třídění a manipulace s materiálem, úprava, rozebírání a zpracování kovového odpadu a pomocné práce – práce s hydraulickými nůžkami, manipulačním vozíkem, nástroji a nářadími k práci potřebnými. Prokazuje to kopie„ Náplně práce“ ze dne 30. 12. 2016, kterou za nadřízeného i za pracovníka podepsal tentýž [anonymizováno]. [příjmení].

15. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně nahlásila žalované pojistnou událost spočívající v úrazu, kdy poškozený [příjmení]. [příjmení] při práci – uvolňování rezavých šroubů – pocítil píchnutí v zápěstí, která mu způsobila bolest. To prokazuje i kopie„ Hlášení pojistné události k zákonné odpovědnosti za škodu z pracovních úrazů a nemoci z povolání dle vyhlášky MF ČR č. 125/93 Sb.“.

16. Dne 16. 8. 2018 vyhotovila Fakultní nemocnice Olomouc posudek o bolestném, kterým ohodnotila úraz [anonymizováno]. [příjmení] 120 body. Za jeho zpracování nemocnice vyúčtovala poškozenému 600 Kč, jež uhradil. Prokazuje to kopie„ Posudku o bolestném“ z dne 16. 8. 2018.

17. Dne 16. 8. 2019 zástupkyně žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 8. 8. 2019, v níž vyzvala žalovanou k zaplacení 31 200 Kč do 7 dnů od doručení této výzvy. Prokazuje to kopie dopisu zástupkyně žalobkyně ze dne 8. 8. 2019 („ Věc: Předžalobní výzva ve smyslu ustanovení § 142a OSŘ“) a kopie„ Podacího lístku“ s datem podání 16. 8. 2019.

18. Neprokázané skutečnosti. Soud nemá za prokázáno tvrzení žalobkyně, že [anonymizováno]. [příjmení] zaplatil 1 200 Kč za posudky o bolestném. Žalobkyně toto tvrzení prokazovala příjmovým pokladním dokladem ze dne 10. 5. 2018 č. 0627522 na 600 Kč a příjmovým pokladním dokladem ze dne 1. 4. 2019 č. U9014506 na 600 Kč. Mezi posudkem a příjmovými doklady nebyla prokázána souvislost, neboť v příjmových dokladech není uveden přesný účel platby, přičemž posudek byl vyhotoven dne 16. 8. 2018, takže první doklad byl vystaven před vznikem posudku a druhý doklad byl vystaven dlouho po vzniku posudku. S ohledem na to má soud za prokázané, že [anonymizováno]. [příjmení] za posudek zaplatil 600 Kč, jak se píše v posudku.

19. Soud nemá za prokázáno tvrzení žalobkyně, že vyplatila [anonymizováno]. [příjmení] 30 000 Kč podle posudku a 1 200 Kč za posudky, protože žalobkyně o tom nepředložila soudu důkaz, který označila (potvrzení o úhradě náhrady škody na bankovní účet zaměstnancem). Soud nevyzýval žalobkyni k dodatečnému předložení této listiny, neboť žalovaná uvedené tvrzení nepopírala, hlavně však proto, že prokázání tohoto tvrzení nebylo podstatné pro rozhodnutí věci.

20. Hodnocení důkazů. V řízení nevyšly najevo skutečnosti, které by zpochybňovaly zákonnost, pravdivost a věrohodnost provedených listinných důkazů. Soud má proto provedené důkazy za zákonné, pravdivé a věrohodné.

21. Neprovedené důkazy. Soud neprovedl důkaz výpisy z účtu žalobkyně za duben, červenec a říjen roku 2018 a za leden a duben roku 2019, jakož i„ Zaúčtováním dokladů“ za roky 2010, 2012, 2013,„ Tabulkou agendy Účetní deník“ za rok 2011 a„ Likvidací ostatních závazků“ za roky 2014 až 2018. Žalobkyně jimi chtěla prokázat, že platila pojistné, ale tato skutečnost nebyla mezi účastnicemi sporná, hlavně však byla pro rozhodnutí věci nerozhodná.

22. Závěr o skutkovém stavu. [anonymizováno]. [příjmení] je ode dne 1. 3. 2001 až dosud jediným jednatelem žalobkyně. Dne 30. 11. 2001 [anonymizováno]. [příjmení] jako jednatel žalobkyně podepsal pracovní smlouvu, kterou žalobkyně uzavřela se zaměstnance [anonymizováno]. [příjmení], jenž měl vykonávat práci obchodního zástupce. Pracovní smlouvou za zaměstnavatele i za zaměstnance podepsal tentýž člověk – [anonymizováno]. [příjmení]. Dne 30. 12. 2016 jednatel žalobkyně [příjmení]. [příjmení] podepsal dohodu o změně pracovních podmínek se zaměstnancem [anonymizováno]. [příjmení], podle které s účinností od 1. 1. 2017 bude zaměstnanec vykonávat práci dělníka ve sběrně kovového odpadu. Dohodu za zaměstnavatele i za zaměstnance podepsal tentýž člověk – [anonymizováno]. [příjmení].

23. Žalobkyni byla nahlášena pojistná událost, totiž že [anonymizováno]. [příjmení] při uvolňování rezavých šroubů znenadání pocítil píchnutí v zápěstí, které bylo bolestivé natolik, že navštívil Nemocnici v Kroměříži. Fakultní nemocnice v Olomouci vzniklou bolest ohodnotila 120 body. Za posudek zaplatil poškozený 600 Kč.

24. Tvrzení žalobkyně, že vyplatila [anonymizováno]. [příjmení] odškodnění bolesti ve výši 30 000 Kč a náhradu nákladů na posudky o bolestném ve výši 1 200 Kč, nebylo prokázáno.

25. Právní posouzení. Žalobkyně se proti žalované domáhala pojistného plnění za odškodnění bolesti a nákladů na posudek o bolestném, které zaplatila svému zaměstnanci ze zákonného pojištění zaměstnavatele za škodu. Soud proto věc posoudil podle„ Pracovní smlouvy“, kterou žalobkyně uzavřela s [anonymizováno]. [příjmení] dne 30. 11. 2001, podle„ Dohody o změně sjednaných pracovních podmínek č. 4“, kterou žalobkyně uzavřela s [anonymizováno]. [příjmení] dne 30. 12. 2016, podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a podle vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen„ vyhláška“).

26. Podle § 1 odst. 1 písm. b) vyhlášky zákonným pojištěním pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen„ zákonné pojištění“) jsou pojištěny u Kooperativy pojišťovny, a. s., ostatní zaměstnavatelé.

27. Podle § 1 odst. 3 vyhlášky zákonné pojištění vzniká dnem vzniku prvního pracovně právního vztahu u zaměstnavatele a trvá po dobu existence zaměstnavatele.

28. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky zaměstnavatel má právo, aby za něho pojišťovna příslušná podle § 1 (dále jen„ pojišťovna“) nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Nárok na náhradu škody z události, která by mohla být důvodem vzniku práva na plnění pojišťovny (dále jen„ škodná událost“) musí být poprvé uplatněn zaměstnavatelem u pojišťovny v době trvání zákonného pojištění s výjimkou případu, kdy poškozený má právo na plnění přímo vůči příslušné pojišťovně.

29. Podle § 2 odst. 2 vyhlášky pojistnou událostí je vznik povinnosti zaměstnavatele nahradit škodu podle odstavce 1. Rozhoduje-li o náhradě této škody soud, platí, že pojistná událost nastala dnem, kdy rozhodnutí, podle něhož má pojišťovna poskytnout plnění, nabylo právní moci.

30. Zde nebylo mezi účastníky sporu, že žalobkyně je pojištěna u žalované zákonným pojištěním pro případ odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání ve smyslu citovaného § 1 odst. 1 písm. b) vyhlášky.

31. Podle citovaného ustanovení § 1 odst. 3 vyhlášky je podmínkou pojištění vznik pracovně právního vztahu. V daném případě mezi žalobkyní a [anonymizováno]. [příjmení] pracovně právní poměr nevznikl, resp. vznikl„ jen“ faktický pracovně právní vztah. Žalobkyně tedy byla pojištěna, avšak toto pojištění se nevztahovalo na zaměstnance [anonymizováno]. [příjmení]; mohlo se vztahovat na jiného zaměstnance, s nímž žalobkyně sjednala platný pracovní poměr.

32. Mezi žalobkyní a [anonymizováno]. [příjmení] nevznikl platný pracovně právní poměr z toho důvodu, že při uzavírání pracovní smlouvy za žalobkyni jednala stejná fyzická osoba, která byla druhým účastníkem smlouvy jako zaměstnanec. Jak správně namítala žalovaná, podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je v takovém případě pracovní smlouva neplatná, protože statutární orgán společnosti nemůže platně jednat jménem společnosti jako zaměstnavatele, pokud jsou jeho zájmy v rozporu společnosti, přičemž zájmy zaměstnance a zaměstnavatele jsou při sjednávání pracovně právního vztahu vždy rozdílné. Z tohoto důvodu tatáž osoba nemůže odpovídajícím způsobem hájit své zájmy jako zaměstnance a zájmy společnosti jako zaměstnavatele (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2017 sp. zn. 21 Cdo 2193/2017, v němž je odkaz na další rozhodnutí, dostupné na https://nsoud.cz).

33. Žalobkyně v této souvislosti poukazovala na nález Ústavního soudu ze dne 21. 8. 2018 sp. zn. III US 669/17. Poukaz na tento nález však není případný. Nález se totiž zabývá platností pracovního poměru v případě tzv. souběhu funkcí, totiž otázkou, zda lze vykonávat v pracovním poměru stejnou činnost, kterou je dotyčný povinen vykonávat jako člen statutárního orgánu. Jinými slovy, zda člen statutárního orgánu obchodní korporace smí či nesmí činnost, která tomuto orgánu přísluší, vykonávat v pracovně právním poměru. V daném případě o takový případ nejde, protože mezi žalobkyní a [anonymizováno]. [příjmení] nebyla uzavřena pracovní smlouva o výkonu jeho funkce jednatele. Žalobkyně uzavřela s [anonymizováno]. [příjmení] pracovní smlouvu o výkonu práce obchodního zástupce, který byl později změněn na výkon práce dělníka. Práce dělníka (zde konkrétně uvolňování šroubů) bezpochyby nepředstavuje výkon funkce jednatele. Jen pro úplnost soud dodává, že Nejvyšší soud došel k závěru, že člen statutárního orgánu obchodní korporace a tato obchodní korporace mohou pro svůj vztah ujednat režim zákoníku práce, ale takové ujednání nečiní jejich vztah pracovně právním, ale i nadále půjde o vztah obchodně právní (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018 sp. zn. 31 Cdo 4831/2017, dostupný na https://nsoud.cz).

34. K argumentu žalobkyně, že je třeba zkoumat konkrétní okolnosti střetu zájmů mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, soud uvádí, že podle zmiňované praxe Nejvyššího soudu jsou zájmy zaměstnance a zaměstnavatele při sjednávání pracovně právního vztahu vždy rozdílné. Je to proto, že rozdílnost zájmů zaměstnavatele a zaměstnance je dána už tím, že chtějí sjednat pracovní smlouvu pro sebe co nejvýhodněji, druh práce, místo výkonu práce, pracovní dobu, odměnu za práci apod. Základní východiska účastníků smlouvy pro uzavření smlouvy jsou odlišná. Odlišnost zájmů zaměstnavatele a zaměstnance při uzavření smlouvy, která směřuje ke vzniku pracovního nebo jiného pracovně právního vztahu proto vylučuje, aby jménem zaměstnavatele učinila takový úkon stejná fyzická osoba, která je druhým účastníkem smlouvy jako zaměstnanec, protože nemůže odpovídajícím způsobem„ současně“ hájit své stanovisko jako zaměstnance a zájmy jiné osoby jako zaměstnavatele (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 1998 sp. zn. 21 Cdo 11/98, který byl uveřejněn pod č. 63 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1634/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 313/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011 sp. zn. 21 Cdo 3061/2010 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019 sp. zn. 21 Cdo 2124/2018, všechny dostupné na https://nsoud.cz).

35. Zde je tedy pracovní smlouva mezi žalobkyní a [anonymizováno]. [příjmení] neplatná. Vykonával-li [anonymizováno]. [příjmení] jako jednatel žalobkyně pro žalobkyni na základě neplatné pracovní smlouvy práci dělníka, která není náplní výkonem funkce statutárního orgánu, potom mezi žalobkyní a [anonymizováno]. [příjmení] vznikaly ohledně práce dělníka vztahy z tzv. faktického pracovní poměru.

36. Utrpěl-li [anonymizováno]. [příjmení] při takto fakticky vykonávané práci úraz, (a šlo o práci dělníka, protože uvolňování šroubů není výkon funkce jednatele, (vzniklo [anonymizováno]. [příjmení] vůči žalobkyni právo na náhradu škody. Úraz utrpěný v rámci faktického pracovního poměru se totiž posuzuje jako pracovní úraz. Ze samotné této skutečnosti však nelze usuzovat na to, že plnění, které [anonymizováno]. [příjmení] po právu případně od žalobkyně obdržel, musí žalovaná uhradit žalobkyni podle ust. § 5 odst. 2 vyhlášky.

37. Zákonné pojištění totiž vzniká teprve dnem vzniku prvního pracovně právního vztahu u zaměstnavatele (§ 1 odst. 3 vyhlášky). Tímto pracovně právním vztahem je třeba rozumět právní vztah vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem (§ 1 písm. a) zákoníku práce), tedy základní pracovně právní vztah ve smyslu § 3 zákoníku práce. Fakticky pracovní poměr za takový pracovně právní vztah za takový považovat nelze. Jedná se jen o faktický vztah, na jehož základě zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání nevzniká. Vykonával-li proto zaměstnanec práci pro zaměstnavatele v tzv. faktickém pracovním poměru, zaměstnavatel nemá právo, aby za něho příslušná pojišťovna podle § 2 odst. 1 vyhlášky nahradila škodu, která zaměstnanci vznikla pracovním úrazem nebo nemoci z povolání. Jestliže zaměstnavatel nahradil takovému zaměstnanci škodu nebo její část, aniž by mezi nimi existoval základní pracovně právní vztah, nevzniká zaměstnavateli právo, aby mu pojišťovna vydala to, co by za něj jinak plnila zaměstnanci (§ 5 odst. 2 vyhlášky), protože jde o plnění poskytnuté mimo pracovně právní vtah, které zaměstnavatel uhradil jako důsledek urovnání mimo právního (faktického) vztahu a které zákonné pojištění nepokrývá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019 sp. zn. 21 Cdo 2124/2018, dostupný na https://nsoud.cz).

38. Na tom nic nemění, že žalobkyně platila žalované pojistné. Placení pojistného nezakládá existenci pojištění. Žalobkyně pojištěná je, a to ve vztahu k zaměstnancům, k nimž existuje platný pracovně právní poměr (nikoli jen faktický pracovní poměr).

39. Jednání žalované spočívající odmítnutí pojistného plnění není v rozporu s dobrými mravy, jak tvrdila žalobkyně. Žalovaná totiž není povinna ani oprávněna plnit pojistné plnění v případě, že není splněna základní podmínka pojištění, totiž existence platného pracovního vztahu (§ 1 odst. 3 vyhlášky). Navíc situaci, že žalobkyni nevzniklo právo na pojistné plnění, nezavinila žalovaná, nýbrž výhradně jednatel žalobkyně [příjmení]. [příjmení], jenž de facto sám se sebou uzavřel pracovní smlouvu, která je neplatná.

40. Soud shrnuje, že žalobkyně je pojištěna u žalované zákonným pojištěním pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Toto pojištění se vztahuje na pracovníka, k němuž žalobkyně má platně vzniklý pracovní vztah. Mezi žalobkyní a [anonymizováno]. [příjmení] platný pracovněprávní vztah nevznikl. Vznikl mezi nimi jen tzv. faktický pracovní poměr, na který se pojištění nevztahuje. Žalovaná proto není povinna plnit požadované pojistné plnění. Soud proto žalobu zamítl.

41. Vzhledem k výše uvedenému není významné, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení o tom, že [anonymizováno]. [příjmení] zaplatil za posudek 1 200 Kč a že žalobkyně [příjmení]. [příjmení] vyplatila 30 000 Kč a 1 200 Kč. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně zřejmě nevzniklo právo na úrok z prodlení od 1. 9. 2019, resp. od 19. 8. 2019, neboť podle předžalobní výzvy ze dne 8. 8. 2019 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení 31 200 Kč do 7 dnů od doručení této výzvy. Výzva byla odeslána dne 16. 8. 2019, její doručení lze předpokládat dne 19. 8. 2019, takže 7denní lhůta trvala do 26. 8. 2019, a žalovaná by tak byla v prodlení až od 27. 8. 2019.

42. Náklady řízení. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

43. V daném případě žalovaná měla ve věci plný úspěch, neboť soud žalobu zcela zamítl. Žalovaná by tak měla právo, aby jí soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalobkyni, která ve věci úspěch neměla. Žalovaná se však náhrady nákladů řízení výslovně vzdala. Soud proto rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.