27 C 156/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem celé jméno řešitele ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , PSČ obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , PSČ obec o zaplacení 23 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 15 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do -) částky 8 900 Kč, -) smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 21 489 Kč od [datum] do [datum], -) smluvního úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 21 489 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Ve věci jde o zaplacení dluhů z úvěru, který žalobkyně poskytla žalovanému.

2. Žalobkyně tvrdila, že dne [datum] uzavřela se žalovaným Smlouvu o podnikatelském úvěru č. [anonymizováno]. Tato smlouva byla podle popisu, který podala žalobkyně, uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena postupem uvedeným v článku 2 této smlouvy. Úvěr byl prý poskytnut žalovanému jako podnikateli. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně dne [datum] poskytla žalovanému 15 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splatit úvěr jednorázově do [datum] společně s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru a s úrokem. Tento závazek žalovaný porušil a dostal se do prodlení. Po datu splatnosti žalobkyně zaslala žalovanému čtyři písemné upomínky. Žalovaný ale nic neuhradil. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně dne [datum] zaslala žalovanému předžalobní výzvu.

3. Žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč, poplatek za sjednání a čerpání úvěru ve výši 6 489 Kč, úrok ve výši 411 Kč, paušální poplatky za 4 písemné upomínky po 500 Kč v celkové výši 2 000 Kč, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 21 489 Kč od [datum] do [datum] a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 21 489 Kč od [datum] do zaplacení.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. Soud má na základě listinných důkazů, jež předložila žalobkyně, za prokázány následující skutečnosti.

6. Listinou„ Odeslané sms zprávy“, jež byly zasílány na telefonní číslo [tel. číslo], a listinou„ Odeslané e-maily“, které byly zasílány na adresu [email], žalobkyně prokázala, že: -) dne [datum] 11:11:38 žalobkyně zaslala SMS zprávu, že potvrzovací kód je [číslo] a že ho má adresát zadat v žádosti na [webová adresa] nebo žalobkyni kontaktovat na určitém telefonu, 11:14:02 žalobkyně zaslala e-mail, že gratuluje k úspěšné registraci, 11:52:57 žalobkyně zaslala SMS zprávu, že půjčka byla předschválena, a poprosila o zaslání pro ověření čísla účtu 1 Kč„ [anonymizována čtyři slova] – [bankovní účet]“, 12:08:09 žalobkyně zaslala SMS zprávu, že online půjčka na částku 15 000 Kč byla schválena, termín splatnosti je [datum], 12:08:11 žalobkyně zaslala e-mail, že žádost byla schválena, -) dne [datum] 08:00:09 žalobkyně zaslala SMS zprávu a e-mail, že půjčka je splatná za 2 dny, splatnost [datum] výše splátky 17 999 Kč, a že možné prodloužení splatnosti, -) dne [datum] žalobkyně zaslala SMS zprávu, že adresát má uhradit celou částku 17 999 Kč nebo prodloužení o 7 dnů, v opačném případě že mu zítra zanikne sleva ve výši 3 900 Kč, -) ode dne [datum] do dne [datum] žalobkyně zasílala různé SMS zprávy a e-maily s výzvami k zaplacení dluhů a s hrozbami.

7. Dne [datum] 12:02 byla zaúčtována platba 1 Kč na účtu [číslo] vedeném [anonymizováno] z protiúčtu číslo [bankovní účet] s názvem„ [celé jméno žalovaného]“. Prokazuje to„ Detail transakce“ z [webová adresa]. Oba účty jsou ve„ Smlouvě o podnikatelském úvěru číslo [anonymizováno]“ uvedeny jako účet žalobkyně a jako účet žalovaného.

8. Dne [datum] odešla částka 15 000 Kč z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] na účet příjemce č. [bankovní účet] se„ Zprávou pro příjemce [anonymizováno] [webová adresa]“. Prokazuje to kopie„ Potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady“ vytvořené [právnická osoba] dne [datum].

9. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému na adresu [adresa žalovaného], výzvu k okamžitému zaplacení dluhu ve výši 23 029,72 Kč. Žalovaný si zásilku nevyzvedl. Prokazují to kopie dopisu žalobkyně žalovanému ze dne [datum] („ Věc: Výzva k okamžitému zaplacení dluhu“),„ Podacího lístku“ s datem podání [datum] a obálky k zásilce.

10. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému na adresu [adresa žalovaného], výzvu k okamžitému zaplacení dluhu ve výši 25 330,16 Kč. Žalovaný si zásilku nevyzvedl. Prokazují to kopie dopisu žalobkyně žalovanému ze dne [datum] („ Věc: Výzva k okamžitému zaplacení dluhu“),„ Podacího archu“ s datem podání [datum] a obálky k zásilce.

11. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému na adresu [adresa žalovaného], výzvu k okamžitému zaplacení dluhu ve výši 26 480,38 Kč ze dne [datum]. Žalovaný si zásilku nevyzvedl. Prokazují to kopie dopisu žalobkyně žalovanému ze dne [datum] („ Věc: Výzva k okamžitému zaplacení dluhu“),„ Podacího archu“ s datem podání [datum] a obálky k zásilce.

12. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na splacení dluhů z úvěru nic nezaplatil. Žalovaný netvrdil, že něco zaplatil, a že by něco zaplatil ani nevyplývá z provedených důkazů. Soud proto vychází z toho, že žalovaný na splacení úvěru nic nezaplatil.

13. Obsah„ Smlouvy o podnikatelském úvěru číslo [anonymizováno]“ ze dne [datum] byl prokázán výtiskem této smlouvy.

14. Žalovaný měl jedno živnostenské oprávnění v době od [datum] do [datum], druhé v době od [datum] do [datum] a třetí v době od [datum] do [datum]; sídlo měl v době [datum] do [datum] na adrese [adresa], v době od [datum] do [datum] na adrese [adresa] adrese [adresa žalovaného]. Prokazují to„ Údaje z veřejné části Živnostenského rejstříku“.

15. Soud nemá za prokázána následující tvrzení žalobkyně.

16. Soud má sice za prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, ale nemá za prokázané, že účastníci smlouvu o úvěru uzavřeli ve znění„ Smlouvy o podnikatelském úvěru číslo [anonymizováno]“, které žalobkyně předložila soudu k důkazu.

17. Žalobkyně tvrdila, že„ Smlouva o podnikatelském úvěru číslo [anonymizováno]“ byla uzavřena postupem, který je uveden v jejím článku 2.

18. Podle článku 2 odst. 8 hotový návrh Smlouvy spolu se všemi přílohami byl předložen Klientovi k revizi, Klient podpisem této smlouvy prohlašuje, že se s jejím zněním důkladně seznámil.

19. Z provedených důkazů neplyne, že žalobkyně předložila žalovanému hotový návrh smlouvy se všemi přílohami k revizi (žalobkyně ani netvrdila, že by k nějaké revizi ze strany žalovaného došlo). Časově první skutečností, kterou žalobkyně prokázala, bylo zaslání SMS zprávy s pokynem k zadání potvrzovacího kódu (odst. 6).

20. Podle článku 2 odst. 8 byl Klientovi vygenerován SMS kód, který byl odeslán na mobilní telefon Klienta. Tento SMS kód Klient vložil do předmětného pole a potvrdil tlačítko„ Závazně žádám o půjčku“. Tímto potvrzením Klient odeslal závazný návrh na uzavření Smlouvy a stisknutím tlačítka„ Závazně žádám o půjčku“ na Internetových stránkách vyjádřil svou vůli uzavřít se Společností smlouvu.

21. Z provedených důkazů neplyne, že žalovaný potvrdil tlačítko„ Závazně žádám o půjčku“, tudíž nebylo prokázáno, že žalovaný odeslal závazný návrh na uzavření smlouvy a vyjádřil vůli uzavřít se žalobkyní smlouvu. Navíc, jak je uvedeno výše, žalobkyně neprokázala, že žalovanému předložila žalovanému návrh smlouvy s přílohami k revizi, tedy nemohla ani prokázat, že žalovaný tento návrh stisknutím tlačítka odeslal žalobkyni coby závazný návrh na uzavření smlouvy. Nehledě na to by nešlo ani o návrh žalovaného, nýbrž by šlo o návrh žalobkyně. Nebylo totiž prokázáno, že by žalovaný v návrhu, který vyhotovila žalobkyně, provedl nějaké revize. Žalovaný by tedy případně jen odeslal zpět (nezměněný) návrh, který by mu předtím zaslala žalobkyně. Žalobkyně tudíž neprokázala, že žalovaný vyjádřil vůli uzavřít se žalobkyní smlouvu o úvěru.

22. Podle článku 2 odstavce 10 po závěru, že návrh Klienta na uzavření Smlouvy je možné akceptovat, společnost pak o tomto informuje Klienta zprávou na jím zadaný e-mail, na který zároveň zašle podepsanou Smlouvu a tato se objeví také v [anonymizováno] sekce.

23. Z provedených důkazů neplyne, že žalobkyně zaslala na žalovaným zadaný e-mail podepsanou smlouvu o úvěru; neplyne z nich ani to, že se smlouva o úvěru„ se objevila také v [anonymizováno] sekce“. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně nemohla uvedený postup dodržet také z toho důvodu, že neprokázala předložení návrhu smlouvy ze strany žalovaného a že by ani nešlo o návrh žalovaného, ale šlo by o vlastní návrh žalobkyně.

24. Podle článku 2 odstavce 11 přijetím návrhu Klienta na uzavření Smlouvy, a tedy uzavřením Smlouvy, je ve smyslu občanského zákoníku podpis Smlouvy oběma stranami, k čemuž dochází oznámením Společnosti, že návrh k uzavření Smlouvy přijala, Klientovi, a to uvedením informace o schválení návrhu v [anonymizováno] sekce a zasláním informace na e-mail Klienta (dále jen„ Den uzavření Smlouvy“).

25. Žalobkyně nemohla přijmout návrh žalovaného, protože žalovaný, jak je uvedeno výše, žalobkyni návrh nepodal. Z listinných důkazů také nevyplývá, že informace o schválení návrhu byla (vedle zaslání e-mailu žalovanému) uvedena v „ [anonymizováno] sekce“. V důsledku toho žalobkyně neprokázala, že došlo k podpisu smlouvy o úvěru oběma stranami, tudíž ani to, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru.

26. Soud jen pro úplnost dodává, že, jak je uvedeno výše, uzavřením smlouvy je podpis smlouvy oběma stranami. K tomu mělo dojít oznámením žalobkyně o přijetí návrhu k uzavření smlouvy žalovanému, a to zasláním informace na e-mail žalovaného („ Den uzavření smlouvy“). Žalobkyně zaslala informaci o schválení žádosti (návrhu) dne [datum] 12:08:

11. Ve smlouvě o podnikatelském úvěru je však uveden den [datum] 12:08:08, který předchází okamžiku podpisu (uzavření) smlouvy.

27. Soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala své tvrzení o uzavření předložené„ Smlouvy o podnikatelském úvěru číslo [anonymizováno]“ postupem podle článku 2 této smlouvy. Z předložených důkazů (k nimž ještě patří fotokopie občanského průkazu žalovaného a fotografie žalovaného s tímto občanským průkazem v ruce) lze učinit pouze ten závěr, že žalobkyně a žalovaný jednali o poskytnutí úvěru, že žalobkyně na základě tohoto jednání poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a že žalobkyně tuto částku převedla ze svého účtu na účet žalovaného. Nebylo však prokázáno, že šlo o smlouvu o úvěru ve znění předložené„ Smlouvy o podnikatelském úvěru číslo [anonymizováno]“.

28. Soud dále nemá za prokázáno tvrzení žalobkyně, že žalobkyně poskytla úvěr žalovanému jako podnikateli. K tomu soud v prvé řadě uvádí, že soud je povinen přezkoumat postavení strany sporu jako spotřebitele z úřední povinnosti, tedy i v případě, že se spotřebitel této skutečnosti nedovolá. Soud je povinen přezkoumat rovněž postavení člověka s podnikatelským oprávněním, protože i takový člověk může mít postavení spotřebitele. Spotřebitelem je totiž každý člověk, který nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání (§ 2 odst. 1 písm. a) zákona číslo 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, § 419 o. z.). Pro posouzení, zda se jedná o spotřebitele je tudíž nerozhodné, jestli člověk má, nebo nemá podnikatelské oprávnění, protože spotřebitelem je i člověk s podnikatelským oprávněním, jenž jedná za účelem, který nespadá do jeho podnikatelské činnosti. Záleží tedy pouze na tom, jestli člověk jedná v rámci své podnikatelské činnosti, nebo ne.

29. Žalobkyně v žalobě své tvrzení o podnikatelském úvěru neodůvodnila. Později k tomu doplnila, že žalobkyně poskytuje výhradně podnikatelské úvěry, že na poskytování spotřebitelských nemá ani příslušné oprávnění, a proto nelze předpokládat, že by snad žalovaného jakkoli nabádala, aby si místo spotřebitelského úvěru vzal úvěr podnikatelský; odkázala na ustanovení článku„ [číslo] Smlouvy o úvěru“, kde je podle žalobkyně jasně deklarován podnikatelský účel úvěru.

30. Tvrzení, že žalobkyně poskytuje výhradně podnikatelské úvěry a že na poskytování spotřebitelských nemá ani příslušné oprávnění, není důkazem o charakteru úvěru jako úvěru podnikatelském, nýbrž jde jen o další tvrzení žalobkyně. Tato tvrzení navíc neznamenají, že žalobkyně v konkrétních případech nemohla poskytnout úvěr i spotřebiteli (člověku s podnikatelským oprávněním, jenž jednal mimo svou podnikatelskou činnost), a třeba i v rozporu s „ příslušným oprávněním“. Na tom, jestli žalobkyně žalovaného nabádala, nebo nenabádala, aby si žalovaný místo spotřebitelského úvěru vzal úvěr podnikatelský, zde nezáleží; rozhodné jsou jiné skutečnosti, jež jsou uvedeny výše (odst. 28). Ostatně v řízení nikdo netvrdil, že žalobkyně žalovaného k něčemu nabádala, a soud to ani nepředpokládal. Argumenty žalobkyně tedy z uvedených důvodů nemají významnější váhu.

31. Pokud jde o deklarování podnikatelského účelu úvěru v ustanovení článku„ [číslo] Smlouvy o úvěru“, takto není dostatečným důkazem k prokázání tvrzení žalobkyně. V článku 1 odstavci 2 bodě a. Smlouvy o podnikatelském úvěru číslo [anonymizováno] je jako jeden z„ parametrů úvěru“ uveden:„ Druh: bezúčelový úvěr poskytnutý podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti. Tím se rozumí zejména investice do dlouhodobého majetku Klienta a taktéž financování běžné provozní činnosti Klienta a nákladů, které obvykle souvisejí s podnikáním“.

32. Především žalobkyně neprokázala, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru v tomto znění, tedy ani neprokázala že citovaná deklarace platí pro případ žalovaného.

33. Mimoto je soudu z vlastní činnosti – z množství jiných obdobných případů – známo, že žalobkyně používá pro své klienty stejnou smlouvu o podnikatelském úvěru. Jde o formulářovou adhezní smlouvu, jež je uzavírána distančním způsobem. V této smlouvě veškeré podmínky stanovila žalobkyně. Klient měl pouze možnost takovou smlouvu přijmout, nebo nepřijmout. Pokud by tedy v daném případě žalovaný chtěl získat úvěr, musel by smlouvu přijmout i s citovaným prohlášením. Toto prohlášení tedy samo o sobě nic nevypovídá o skutečném účelu a charakteru úvěru.

34. Pochyby o charakteru úvěru jako úvěru podnikatelského vzbuzuje také skutečnost, že žalovaný jednal se žalobkyní o uzavření smlouvy prostřednictvím své e-mailové adresy [email], jež je také uvedena v úvodních ustanoveních Smlouvy o podnikatelském úvěru číslo [anonymizováno]. Podle údajů na [webová adresa] a [webová adresa] však žalovaný pro svou podnikatelskou činnost uváděl e-mailovou adresu [email]; totéž platí pro telefonní číslo ve smlouvě o úvěru a v listině„ Odeslané sms zprávy“ ([tel. číslo]) oproti telefonnímu číslu na uvedených internetových stránkách ([tel. číslo]).

35. S ohledem na uvedené skutečnosti žalobkyně neprokázala, že poskytla žalovanému úvěr v rámci podnikatelské činnosti žalovaného, tudíž neprokázala své tvrzení, že úvěr žalovanému poskytla jako podnikateli.

36. Soud nemá také za prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému upomínku ze dne [datum]. Žalobkyně dne [datum] zaslala žalovanému výzvu k okamžitému zaplacení dluhu ve výši 24 179,94 Kč na adresu [adresa], což prokazují kopie dopisu žalobkyně žalovanému ze dne [datum] („ Věc: Výzva k okamžitému zaplacení dluhu“) a„ Podacího archu“ s datem podání [datum]. Uvedená adresa však není uvedena ve Smlouvě o podnikatelském úvěru číslo [anonymizováno]. V době zaslání této výzvy žalovaný na této adrese ani neměl sídlo (odst. 14). Pokud tedy žalobkyně zaslala výzvu na uvedenou adresu, která tehdy nebyla doručovací ani faktickou adresou žalovaného, takto má stejné účinky, jako by ji žalobkyně nezaslala žalovanému vůbec. Žalobkyně proto neprokázala své tvrzení o zaslání upomínky ze dne [datum] žalovanému. Nicméně tento závěr nemá vliv na rozhodnutí soudu.

37. Soud nemá dále za prokázáno tvrzení žalobkyně, že žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně dne [datum] zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Žalobkyně prokázala, že dne [datum] její zástupkyně zaslala žalovanému dopis ze dne [datum] na adresu [adresa]. V tomto dopisu vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru. Tyto skutečnosti byly prokázány kopiemi dopisu zástupkyně žalobkyně ze dne [datum] („ Věc: výzva k úhradě dluhu, předžalobní upomínka podle § 142a o.s.ř.“) a„ Poštovního podacího archu“ s datem podání [datum]. Nicméně zástupkyně zaslala tento dopis na adresu, která nebyla uvedena ve smlouvě o podnikatelském úvěru (v níž je adresa [adresa žalovaného], [číslo]), ani na adresu tehdejšího sídla žalovaného (stejná adresa jako ve smlouvě) (odst. 14). Jestliže zástupkyně žalobkyně zaslala předžalobní výzvu na nesprávnou adresu, takto má stejné účinky, jako by ji žalovanému nezaslala vůbec. Žalobkyně proto své tvrzení o zaslání předžalobní výzvy neprokázala. Tento závěr však nemá vliv na rozhodnutí soudu.

38. Věrohodnost provedených důkazů nebyla ničím zpochybněna. Soud má proto tyto důkazy za zákonné a jejich obsah za pravdivý.

39. Soud učinil o skutkové stavu následující závěr. Dne [datum] spolu žalobkyně a žalovaný distančně elektronickými prostředky jednali o poskytnutí úvěru žalovanému. Na základě těchto jednání žalobkyně poskytla žalovaném úvěr ve výši 15 000 Kč. Téhož dne [datum] žalobkyně poukázala 15 000 Kč ze svého účtu na účet žalovaného. Úvěr byl splatný dne [datum] (což plyne mj. z SMS zprávy z [datum] 12:08:09). Nebylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve znění předložené„ Smlouvy o podnikatelském úvěru číslo [anonymizováno]“. Nebylo prokázáno, že úvěr byl žalovanému poskytnut jako podnikateli. Žalovaný na splacení úvěru žalobkyni nic nezaplatil. Žalobkyně v SMS zprávách a v e-mailech vyzývala žalovaného k zaplacení dluhů z úvěru. Dne [datum], dne [datum] a dne [datum] žalobkyně zaslala žalovaném poštou písemné upomínky. Nebylo prokázáno, že žalobkyně účinně zaslala žalovanému poštou písemnou upomínku dne [datum] a že zástupkyně žalobkyně účinně zaslala žalovanému poštou předžalobní upomínku dne [datum].

40. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Soud věc neposoudil podle znění„ Smlouvy o podnikatelském úvěru číslo [anonymizováno]“ ze dne [datum], protože žalobkyně neprokázala, že uzavřela se žalovaným právě tuto smlouvu.

41. Žalobkyně uzavřela smlouva o úvěru jako podnikatelkou (§ 420 odst. 1 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně neposkytla žalovanému úvěr jako podnikateli, tak soud, – protože jiná možnost není, – vychází z toho, že žalobkyně úvěr sjednala se žalovaným jako se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Z tohoto důvodu sjednaný úvěr podléhá režimu spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož smlouva o úvěru byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek způsobnosti tohoto zákona, řídí se závazky z této smlouvy režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc dále posoudil podle tohoto zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom došel k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.

42. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

43. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

44. V daném případě žalobkyně, tvrdíc, že úvěr poskytla žalovanému jako podnikateli, ani netvrdila, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sice se„ Smlouvou o podnikatelském úvěru číslo [anonymizováno]“ předložila„ Prohlášení úvěrovaného o schopnosti splácet úvěr“ ze dne [datum], ale pro toto prohlášení platí totéž, co o neprokázání tvrzení o uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru. Nehledě na to uvedené prohlášení, jež je nekonkrétní, předpřipravené a nepodložené, by samo o sobě nestačilo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovanému. Ostatně by pro to nebyl ani časový prostor, protože od registrace žalovaného do schválení půjčky neuběhla ani jedna hodina (odst. 6).

45. Žalobkyně nesplnila povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného, jak je stanoveno v citovaném ustanovení § 86 odst. 1 větě první zákona o spotřebitelském úvěru.

46. Žalobkyně v doplnění žaloby tvrdila, že ona nebyla povinna jakkoli zkoumat, zda žalovaný skutečně jednal při žádosti o úvěr poctivě, či zda úvěr hodlá použít na podnikatelské účely. Žalobkyně však byla povinna přinejmenším zkoumat, k jakému účelu žalovaný o úvěr žádá, aby mohla dojít k alespoň k předpokladu, že jde o účel, jenž souvisí s podnikatelskou činností žalovaného. Žalobkyně netvrdila, že to zkoumala; její tvrzení, že poskytuje výhradně podnikatelské úvěry bez dalšího nic neznamená (odst. 30). Prohlášení ve smlouvě o úvěru za takové zkoumání nelze považovat mj. z důvodů, jež jsou uvedeny výše (odst. 32 a násl.). Tím spíše tak měla žalobkyně činit, když některé skutečnosti nasvědčují, že se o podnikatelský úvěr nemuselo jednat (odst. 34).

47. Žalobkyně tak poskytla žalovanému úvěr v rozporu s citovaným ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 tohoto zákona je důsledkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným byla proto uzavřena neplatně.

48. Podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný nic neuhradil Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit poskytnutých 15 000 Kč. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil 15 000 Kč.

49. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná, tak žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení úhrad, které v ní byly sjednány, zejména požadovaného poplatku za sjednání a čerpání úvěru ve výši 6 489 Kč, úroku ve výši 411 Kč, paušálních poplatků za 4 písemné upomínky (z nichž navíc jedna nebyla prokázána) po 500 Kč v celkové výši 2 000 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 21 489 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 0,1 % denně z částky 21 489 Kč od [datum] do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobu zamítl.

50. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

51. V daném případě se žalobkyně domáhala zaplacení jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, poplatku za sjednání a čerpání úvěru ve výši 6 489 Kč, úroku ve výši 411 Kč, poplatků za upomínky ve výši 2 000 Kč, smluvního úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 21 489 Kč od [datum] do [datum], který činí 9 670,04 Kč, a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 21 489 Kč od [datum] do zaplacení, jenž k dnešnímu dni [datum] dosahuje 6 446,70 Kč, tj. celkem 40 016,74 Kč (100 %).

52. Žalobkyně byla úspěšná co do 15 000 Kč (37,48 %). Ve zbývajícím rozsahu byl úspěšný žalovaný (62,52 %). Po vzájemném zápočtu by žalovaný měl právo na náhradu poměrné části svých nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady nevznikly. Z těchto důvodů soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.