27 C 158/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Pavel Jarošem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B 3. Jméno žalované C , narozená Datum narození žalované C bytem Adresa žalované C 4. Jméno žalované D , narozená Datum narození žalované D bytem Adresa žalované D 5. Jméno žalované E , narozená Datum narození žalované E bytem Adresa žalované E 6. Jméno žalované F , narozená Datum narození žalované F bytem Adresa žalované E 7. Jméno žalované G , narozený Datum narození žalované G bytem Adresa žalované E zastoupený Anonymizováno Jméno opatrovnice A sídlem Adresa opatrovnice A 8. Jméno opatrovnice B , narozený Datum narození opatrovnice B bytem Adresa opatrovnice B zastoupený Anonymizováno Jméno opatrovnice C sídlem Adresa opatrovnice C o určení dědice zůstavitelky ze zákona I. Žaloba o určení, že žalobce je dědicem , jméno FO, , narozené , datum, , zemřelé , datum, , se zamítá.II. Žalobce a žalovaný 1 vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.III. Žalobce a žalovaná 2 vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobce a žalovaná 3 vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.V. Žalobce a žalovaná 4 vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.VI. Žalobce a žalovaná 5 vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.VII. Žalobce a žalovaná 6 vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.VIII. Žalobce je povinen na nákladech řízení žalovanému 7 zaplatit 1 500 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.IX. Žalobce je povinen na nákladech řízení žalovanému 8 zaplatit 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Ve věci jde o určení, zda žalobce je zákonným dědicem po své matce, nebo zda je z dědického práva vyloučen, protože se dopustil trestných činů vůči matčiným vnučkám (svým dcerám). Jádrem sporu byla otázka, zda matka žalobci tyto činy prominula, nebo ne.

2. Žalobce tvrdil, že zdejší soud zahájil řízení o pozůstalosti po jeho matce , jméno FO, , které je vedeno pod sp. zn. 20 D , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Notářka měla za to, že žalobce je nezpůsobilý přijmout dědictví po zůstavitelce, jelikož se dopustil trestných činů proti jejím vnučkám. Notářka žalobci napsala, aby podal žalobu. Žalobce proto podal žalobu na určení, že je zůstavitelem po , jméno FO, . Žalobce tvrdil, že matka mu trestné činy prominula.

3. Žalovaný 1 je žalobcův bratr. Žalovaný 1 se vyjádřil, že nárok uplatněný v žalobě uznává. Tvrdil, že matka k žalobci necítila zášť, posílala mu balíčky do kriminálu. Jako máma žádné své děti nezatratila a všechny prohřešky odpustila. Na výzvu soudu, aby doplnil, jaké přesné činy, které žalobce spáchal, matka žalobci prominula, žalovaný 1 uvedl, že nemůže poskytovat žádné konkrétní informace, neboť tyto záležitosti byly jen mezi jimi dvěma. S matkou byl žalovaný 1 v kontaktu, nicméně žalobcovy trestné činy spolu otevřeně neprobírali. Matka žalobce nikdy slovně neodsoudila; jeho trest brala jako dostačující. Vždy chtěla, aby si majetek po ní rozdělili rovným dílem.

4. Žalovaná 2 je žalobcova sestra. Žalovaná 2 se vyjádřila, že nárok uplatněný v žalobě uznává. Tvrdila, že matka žalobci výslovně odpustila. Téma žalobcových činů spolu poměrně často řešily. Shodly se na tom, že „matka odpustí svému dítěti cokoliv“. Matka k žalobci nikdy necítila takovou nenávist, že by přemýšlela o jeho vydědění. Ona sama byla se žalobcem v kontaktu. Jeho potrestání brala jako dostačující v rámci zákona. Jako matka žádné ze svých dětí nikdy nezatratila. Když spolu krátce před její smrtí hovořily o zanechání závěti či „jiného právního zabezpečení majetku pro případ smrti“, matka na toto téma reagovala „Já žádnou závěť psát nebudu, já mám čtyři děti, čtyři díly, a až tady jednou nebudu, tak se rovně podělte“. Z toho lze jednoznačně usoudit, že matku ani na chvíli nenapadlo, že by žalobcův díl měl dostat někdo jiný nebo že by ho neměl dostat vůbec. Matka žalobci čin, kdy žalobce kovovou tyčí zbil žalovanou 6 a ublížil jí na zdraví, tak tento čin matka žalobci odpustila. Byla si plně vědoma tohoto činu. Týrání a ublížení na zdraví vůči žalované 6 matka odpustila přímo žalobci při osobním rozhovoru doma, kdy u tohoto rozhovoru žalovaná 2 také byla. Žalovaná 2 byla tou, kdo matce řekl, že žalobce byl obviněn a odsouzen za znásilnění nezletilé žalované 5. Byla to jasná informace, kterou si matka plně uvědomovala. Matka posílala žalobci peníze, balíčky a dopisy do věznice a byla s ním i v telefonickém kontaktu. Po žalobcově uvěznění matka žalované 2 řekla, že žalobce je její syn, a že mu odpustila všechno. Tento poslední rozhovor probíhal těsně před matčinou smrtí. Přesná data, kdy matka žalobci odpustila, žalovaná 2 neví. Jejich rozhovory o odpuštění žalobci probíhaly poté, co jim bylo oběma známo, za co je souzen a odsouzen. Všechny tyto činy matka žalobci výslovně odpustila.

5. Žalovaná 3 je žalobcova sestra. Žalovaná 3 nárok uplatněný v žalobě uznala. Vyjádřila se, že s matkou byla pravidelně v kontaktu, a to i krátce před její smrtí. Žalobcovy trestné činy spolu otevřeně neprobíraly. Matka se jí často svěřovala, že byla se žalobcem v písemném a telefonickém kontaktu a že mu do vězení posílala balíčky. Nikdy žalobce neodsoudila a jeho trest v rámci zákona odnětí svobody brala jako dostačující. Matka nikdy nepřemýšlela o tom, že by žalobce vydědila. Naopak chtěla, aby se po její smrti rozdělili rovným dílem. Řekla: „Já žádnou závěť psát nebudu, já mám čtyři děti, čtyři díly, a až tady jednou nebudu, tak se rovně podělte.“ Matka žalobci jeho činy odpustila, kdy přesně, to žalovaná 3 neví. Bylo to v době, kdy žalobce byl odsouzen. Matka si byla vědoma všech trestných činů, kterých se žalobce dopustil. To znamená zanedbání povinné výživy proti žalované 4, týrání svěřené osoby a pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví proti žalované 6 a znásilnění na žalované 5. , adresa, těchto skutečností si matka byla vědoma, přesto se žalobcem zůstala v kontaktu. Žalovaná 3 se několikrát s matkou o této situaci bavila. Žalovaná 3 říkala matce, ať žalobci do věznice nic neposílá, matka jí řekla, že žalobce si své činy odpykává tím, že byl odsouzen, a že ať udělá cokoliv, pořád je a bude její syn. To podle žalované 3 vypovídá o tom, že matka žalobci skutečně odpustila.

6. Žalovaná 4 je žalobcova dcera. Žalovaná 4 se vyjádřila, že žalobce ani , jméno FO, nezná. K žalobě se nemůže vyjádřit, protože neví, zda matka žalobci prominula jeho činy.

7. Žalovaná 5 je žalobcova dcera. Žalovaná 5 se vyjádřila, že neví, jestli žalobcova matka žalobci odpustila. Zášť vůči žalobci neměla. Žalobce ale měl zášť vůči své matce. Říkal, že se těší, až matka umře, a on bude tančit na jejím hrobě.

8. Žalovaná 6 je žalobcova dcera. Žalovaná 6 se ve věci nevyjádřila.

9. Žalovaný 7 je žalobcův syn. Žalovaný 7 se prostřednictvím své opatrovnice vyjádřil, že zůstavitelku neznal. Ona se s nimi nestýkala. Neví nic o tom, že by žalobci odpustila. Žalovaný 7 viděl žalobce naposledy v r. 2016. Nemá na něj hezké vzpomínky; nechoval se k němu hezky. To, za co byl žalobce odsouzen, žalovaný 7 ví. Žalovaný 7 při výslechu ke zjištění jeho názoru (§ 100 odst. 3 o. s. ř.) uvedl, že určitě ví, že by žalobci toto jeho matka neprominula. Pamatuje si, že žalobce říkal, že když jeho máma umře, tak si koupí flašku a bude tančit na jejím hrobě. Žalovaný 7 si vůbec nepamatuje, že by žalobci jeho matka prominula, a to proto, že je to „dost hnusný“ co udělal. Žalovaný 7 prostě ví, že by mu to neprominula. On a jeho sourozenci babičku vůbec nenavštěvovali. Byli tam jednou na Vánoce, to je vše. Myslí si, že žalobce babičku také nenavštěvoval.

10. Žalovaný 8 je žalobcův syn. Žalovaný 8 se prostřednictvím své opatrovnice nevyjádřil. Opatrovnice reprodukovala, co jí řekla matky žalovaného 8. Žalovaný 8 při výslechu ke zjištění jeho názoru (§ 100 odst. 3 o. s. ř.) uvedl, že jelikož si moc nepamatuje, tak nemá k tomu co dodat. Podle žalovaného 8 by žalobce neměl dědit. Co si pamatuje, tak to žalovanému 8 zůstane navždy, a bude to taková psychická újma.

11. Mezi účastníky byly nesporné příbuzenské vztahy mezi , jméno FO, a účastníky a mezi účastníky navzájem. Nesporné bylo rovněž to, že žalobce se dopustil trestných činů vůči vnučkám , jméno FO, , totiž vůči žalované 5 a žalované 6, za něž byl odsouzen.

12. Pro řešení věci byla rozhodná skutečnost, zda matka žalobci prominula trestné činy, kterých se dopustil vůči žalované 5 a 6. Ohledně toho má soud za prokázány následující skutečnosti.

13. Dne 11. 9. 2017 byl žalobce odsouzen za to, že v době nejméně od prosince 2014 do 4. 12. 2015 týral nezletilou dceru , Jméno žalované F, (žalovanou 6), přičemž jeho jednání bezprostředně směřovalo k tomu, aby jí způsobil těžkou újmu na zdraví, přičemž jednal v důsledku kombinace disharmonické struktury osobnosti, mnohočetné poruchy sexuální preference s pedofilními a sexuálně agresívními rysy a aktuální stresové situace. Spáchal tím zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2, písm. a), d) trestního zákoníku a pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Prokazuje to rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2017, sp. zn. 5 T , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 1. 2018 sp. zn. 8 To , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ; rozsudky nabyly právní moci dne 3. 1. 2018.

14. Dne 28. 6. 2019 byl žalobce uznán vinným, že nezletilou , Jméno žalované E, (žalovanou 5) nejméně od r. 2009, kdy nastoupila do 1. třídy základní školy, nejpozději do 11. 9. 2017, násilím a pohrůžkou násilí a zneužitím bezbrannosti donutil k pohlavnímu styku, čin spáchal jiným pohlavním stykem, provedeným způsobem srovnatelným se souloží, čímž spáchal zvlášť závažný zločin znásilnění. Dále byl uznán vinným, že nezletilou , Jméno žalované F, (žalovaná 6) nejméně od září 2013, kdy nastoupila do 1. třídy základní školy, nejméně do 8. 12. 2015, násilím, pohrůžkou násilí a zneužitím bezbrannosti donutil k pohlavnímu styku, čin spáchal jiným pohlavním stykem, provedeným způsobem srovnatelným se souloží, čímž spáchal zvlášť závažný zločin znásilnění. Výroky o vině však byly zrušeny odvolacím soudem. Prokazuje to rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2019 sp. zn. 45 T , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2019 sp. zn. 10 To , Anonymizováno, /, Anonymizováno, .

15. Dne 4. 11. 2020 byl žalobce znovu uznán vinným činem, kterého se dopustil proti , Jméno žalované E, (žalované 5), což prokazuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2020 sp. zn. 45 T , Anonymizováno, /, Anonymizováno, s doložkou právní moci s datem 15. 12. 2020.

16. Téhož dne 4. 11. 2020 bylo zastaveno trestní stíhání žalobce za čin, který spáchal proti , Jméno žalované F, (žalovaná 6) s tím, že pro stejný čin, byť ne v plném rozsahu tvrzeném obžalobou, byl žalobce již uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2017 (odst. 13). Tuto skutečnost prokazuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2020 sp. zn. 45 T , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, s datem právní moci 4. 11. 2020.

17. Z výše uvedeného plyne, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání trestného činu vůči tehdy nezletilé žalované 6, kterého se dopustil v období od prosince 2014 do 4. 12. 2015 (resp. od září 2013 do 8. 12. 2015), a trestného činu vůči tehdy nezletilé žalované 5, kterého se dopustil od r. 2009 nejpozději do 11. 9. 2017.

18. Žalobce byl odsouzen za další trestné činy, a to i vůči jiným lidem, ale tyto trestné činy nebyly významné pro rozhodnutí věci.

19. Dne 7. 12. 2021 zemřela , jméno FO, . Prokazuje to její úmrtní list, který byl vystaven dne 22. 12. 2021 Úřadem městské části , adresa, .

20. Dne 22. 11. 2022 uložil Obvodní soud pro , adresa, pověřenou soudní komisařkou žalobci, aby do 2 měsíců od právní moci usnesení podal proti žalovaným žalobu na určení, že žalobce je dědicem , jméno FO, . Prokazuje to usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 22. 11. 2022 č. j. 20 D 1525/2021-307.

21. Soud nemá za prokázáno, že , jméno FO, prominula žalobci shora uvedené trestné činy, kterých se dopustil vůči žalované 5 a žalované 6 (dále jen „trestné činy“).

22. Žalobce tvrdil, že matka mu trestné činy výslovně prominula „při soudu, kde byla přítomna, a to v listopadu 2020“, a že toto dále prohlásila před žalobcovými sourozenci. O tom, že matka byla v listopadu 2020 přítomna u soudu, však není žádný důkaz, natož důkaz o tom, že by tehdy žalobci prominula trestné činy.

23. Žalovaný 1 při výslechu uvedl, že matka nikdy výslovně neřekla, že by žalobce odsoudila. Říkala, že ona je ve spojení se žalobcem telefonem a že mu posílá balíčky. To je asi všechno. Nikdy od ní neslyšel slovo, že by ho odsoudila. Vždy řekla, že je to na nich čtyřech, kdyby se s ní něco stalo. To je vše.

24. Výpověď žalovaného 1 prominutí trestných činů neprokazuje, protože skutečnost, že matka neřekla, že by žalobce odsoudila, je jednak něco nevysloveného a jednak to není prominutí (neodsoudit neznamená prominout). Toto platí obdobně o posílání balíčků. Samotné telefonování také není prominutím; navíc není znám obsah telefonátů.

25. Žalovaná 2 při výslechu uvedla, že matka jí řekla, že odpouští žalobci, a že matka věděla, za jaké činy je žalobce odsouzen. Matka řekla, že jako matka svému synovi odpouští. Matka to řekla žalované 2 chvíli před svou smrtí; řekla to v říjnu 2021 u matky doma. Kromě jich dvou u toho byly tři nezletilé dcery žalované 2. Matka při vícero rozhovorech řekla žalované 2, že žalobci odpustila, že žalobce si nese svůj trest, který měl dostat. Matka takto prominula žalobcovy činy vůči žalované 5 i vůči žalovaná 6.

26. Výpověď žalované 2 prominutí trestných činu neprokazuje, a to z důvodů, jež jsou uvedeny níže (odst. 43).

27. Žalovaná 3 při výslechu uvedla, že před ní nikdy nebylo vyřčeno, že by bylo přímo odpouštěno. Žalovaná 3 usuzuje, že matka žalobci jeho činy odpustila na základě jejích telefonických hovorů se žalobcem, jenž byl ve vězení, a z matčina posílání balíčků žalobci do vězení.

28. Výpověď žalované 3 prominutí trestných činů neprokazuje, neboť matka před žalovanou 3 prominutí nevyřkla, a telefonáty se žalobcem, který byl ve vězení, ani posílání balíčku žalobci do vězení není výslovným prominutím (odst. 24).

29. Žalovaný 7 při výslechu uvedl, že neví o tom, že by žalobci jeho matka něco prominula. Tato výpověď prominutí nevyvrací ani neprokazuje, protože matka mohla žalobci prominout v nepřítomnosti žalovaného 7.

30. Svědkyně , Anonymizováno, , Anonymizováno, je bývalá manželka žalobce a matka žalovaných 5 až 8. Svědkyně pracovala se žalobcovou matkou v jednom obchodě, kde byly zaměstnány, a to asi 3 až 4 roky (do roku 2018 nebo 2019); pak už se neviděly. Svědkyně uvedla, že neví o tom, že by matka žalobci prominula. Myslí si, že mu to neodpustila, a to proto, že když byli se žalobcem manželé, tak žalobce a zůstavitelka se nestýkali. Žalobce říkal, že zůstavitelku nesnáší, že se těší až zemře, že on si koupí vodku a bude tančit na matčině hrobě.

31. Tato svědecká výpověď matčino prominutí nevyvrací ani neprokazuje, protože matka mohla žalobci prominout v nepřítomnosti svědkyně. Mohla mu prominout i v případě, že se se žalobcem nestýkala (není nutné, aby matka žalobci prominula v jeho přítomnosti). O žalobcových řečech o tanci na matčině hrobě matka nemusela vědět, nebo o nich vědět mohla, ale přesto mohla žalobci prominout trestné činy (pokud by matka žalobci prominula to, čeho se dopustil vůči svým dcerám, tak by nebylo divu, kdyby mu prominula hloupé řeči).

32. Soud shrnuje, že výše uvedené výpovědi neprokazují, že matka žalobci prominula trestné činy. Jedinou, před kterou matka žalobci měla výslovně odpustit, byla žalovaná 2. Nešlo však o odpuštění, které by mělo účinky prominutí trestných činů. Bližší odůvodnění je uvedeno níže (odst. 43).

33. Věrohodnost provedených důkazů nebyla ničím zpochybněna včetně účastnických výpovědí žalovaných a svědecké výpovědi , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Všichni vyslechnutí vystupovali při výslechu důvěryhodně, jejich výpovědi byly konzistentní a navzájem se nevylučovaly.

34. Soud došel ke skutkovému závěru, že žalobce se dopustil trestných činů vůči matčiným vnučkám a že matka žalobci tyto činy relevantním způsobem neprominula.

35. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

36. Soud předesílá, že žaloba byla podána včas, protože soud usnesením ze dne 22. 11. 2022, které nebylo právní moci dne 14. 12. 2022, uložil žalobci, aby podal žalobu do 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení, tzn. do 14. 2. 2023, a žalobce žalobu podal dne 25. 1. 2023.

37. Podle § 1481 o. z. z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.

38. Dědická nezpůsobilost podle citovaného § 1481 o. z. nastává ze zákona. To mj. znamená, že není rozhodné, jestli o ní zůstavitel věděl. Také to znamená, že dědici se nemohou dohodnout, že k dědické nezpůsobilosti nebudou přihlížet, a že budou souhlasit s tím, aby ten, kdo je z dědického práva vyloučen, dědil. Znamená to v daném případě, že je nerozhodné, že matka žalobce slovně neodsoudila, že považovala jeho trest za dostačující, že matka nepřemýšlela o vydědění žalobce a že ji nenapadlo, že by žalobcův díl měl dostat někdo jiný nebo že by ho žalobce neměl vůbec dostat. Významná nejsou ani matčina přání, aby její děti po ní dědily rovným dílem, a že žalovaní 1 až 3 chtěli, aby se toto matčino přání respektovalo.

39. K prominutí činu podle § 1481 o. z. musí dojít jednoznačným jednáním zůstavitele, které je vyjádřeno přímo, nebo je dostatečně prokazatelné. Toto prominutí musí být ze strany zůstavitele výslovné; nelze ho dovozovat jen z chování zůstavitele. Z tohoto důvodu v daném případě není prominutím trestných činů skutečnost, že matka prohlašovala, že „matka odpustí dítěti cokoli“ (což obecně ani neplatí), že matka necítila vůči žalobci nenávist, že matka žádné ze svých dětí nezatratila, že posílala žalobci balíčky do vězení a že v době, kdy žalobce byl ve vězení, byla s ním matka v telefonickém kontaktu.

40. Prominutí činu podle § 1481 o. z. je právním jednáním. Pojmovými znaky právního jednání jsou: 1. projev vůle, 2. zaměření projevu vůle na vznik, změnu či zánik práv a povinností a 3. uznání právním řádem. Jedním z pojmových znaků je tedy zaměření projevu vůle na vznik, změnu či zánik práv a povinností. To znamená, že je zapotřebí, aby projev vůle směřoval k nastoupení chtěných právních následků.

41. Ve vztahu k prominutí činu podle § 1481 o. z. to znamená, že prominutí jednak musí vyjadřovat povědomost zůstavitele o spáchání činu a jednak vůli zůstavitele, aby pachatel tohoto činu i přes vědomost zůstavitele o jeho spáchání, nebyl vyloučen z dědického práva. Jinými slovy, je nezbytné, aby z právního jednání, které promíjí čin zakládající dědickou nezpůsobilost, bylo zřejmé, jaký konkrétní čin má být dědici prominut, a svobodná a vážná vůle zůstavitele povolat tuto osobu za svého dědice. Ještě jinými slovy, aby zůstavitel mohl dědici prominout čin, zůstavitel musel o činu vědět a musel se vyjádřit, že přesto chce, aby osoba dědicky nezpůsobilá, dědila. Prominutí činu totiž automaticky neznamená, že zůstavitel chce, aby pachatel činu po něm dědil; není vyloučeno, že zůstavitel osobě dědicky nezpůsobilé sice odpustí její čin, ale nechce, aby pachatel po něm dědil.

42. V dané věci nebylo sporu, a bylo to prokázáno i trestními rozsudky, že žalobce se dopustil trestných činů. Sporné bylo jen to, zda matka žalobci tyto činy prominula.

43. Jediným důkazem o tom, že matka žalobci trestné činy prominula, byla účastnická výpověď žalované 2, podle které matka věděla o žalobcových trestných činech a že tyto činy žalobci odpustila. Jak je uvedeno výše, k prominutí činu podle § 1481 o. z. musí dojít jednoznačným jednáním zůstavitele, které je vyjádřeno přímo, nebo je dostatečně prokazatelné. Matčina vyjádření, která žalovaná 2 popsala, takovým jednoznačným jednáním nebyla, a to v tom směru, že matka s odpuštěním trestných činů nespojovala výslovně následky předvídané v § 1481 o. z. Jinými slovy, z matčiných výslovných vyjádření není zřejmé, že tato vyjádření byla zaměřena na vyvolání toho následku, aby žalobce po matce dědil, přestože je vyloučen z dědického práva. Jinak řečeno, matčino výslovné odpuštění nevyjadřovalo jednoznačně její vůli, aby žalobce i přes matčinu vědomost o spáchání trestných činů nebyl vyloučen z dědického práva, a že matka povolává žalobce za svého dědice. Matčino výslovné odpuštění tak nebylo prominutím činu ve smyslu § 1481 o. z.

44. Za situace, kdy nebylo prokázáno, že matka žalobci trestné činy relevantním způsobem prominula, je žalobce podle § 1481 o. z. vyloučen z dědického práva. Je-li žalobce vyloučen z dědického práva, není dědicem po své matce. Soud proto žalobu o určení, že žalobce je dědicem , jméno FO, , zamítl.

45. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

46. V daném případě žalovaní byli ve věci úspěšní, protože soud žalobu zamítl. Žalovaní tak mají podle shora uvedeného ustanovení proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaní 1 až 5 se náhrady nákladů řízení vzdali. Žalované 6 žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žalobce a žalovaní 1 až 6 vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.

47. Soud přiznal náhradu nákladů řízení žalovaným 7 a 8, kteří se jí nevzdali, a to paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř, která podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. činí 300 Kč za každý úkon.

48. Náhrada nákladů řízení žalovaného 7 dosahuje 1 500 Kč za 5 úkonů:

1. účast na jiném soudním roku dne 17. 10. 2024, 2. příprava účasti na jednání dne 17. 10. 2024, 3. účast na jednání dne 17. 10. 2024, 4. příprava účasti na jednání dne 5. 12. 2024, 5. účast na jednání dne 5. 12. 2024.

49. Náhrada nákladů řízení žalovaného 8 dosahuje 300 Kč za 1 úkon (účast na jiném soudním roku dne 17. 10. 2024).