27 C 163/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr Pavlem Jarošem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 41 794 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit -) částku 11 696 Kč, -) úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 11 696 Kč za dobu od 27. 7. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do -) částky 30 098 Kč, -) úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně -) z částky 25 096,25 Kč za dobu od 5. 7. 2017 do 26. 7. 2018, -) z částky 13 400,25 Kč za dobu od 27. 7. 2018 do zaplacení, -) úroku ve výši 12 647 Kč, -) úroku ve výši 19,98% ročně z částky 25 096,25 Kč za dobu od 15. 6. 2018 do zaplacení.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná dne 26. 10. 2014 uzavřela se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Společnost“) Smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva o zápůjčce“). Na základě této smlouvy Společnost tentýž den poskytla žalované v hotovosti 36 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit poplatek ve výši 30 098 Kč, který je součtem úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 598 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 6 841 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 18 659 Kč.

2. Žalovaná se zavázal uhradit„ celkovou dlužnou částku“ ve výši 66 098 Kč, která odpovídá součtu půjčky (36 000 Kč) a poplatku (30 098 Kč), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 1 102 Kč; poslední splátka byla stanovena na 20. 12. 2015. Žalovaná nehradila řádně sjednané splátky. Poslední splátku uhradila dne 27. 6. 2017. Společnosti proto vzniklo právo na uhrazení celé dosud neuhrazené„ celkové dlužné částky“, která činila 25 096 Kč na jistině a 16 697,75 Kč na poplatku.

3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 Společnost postoupila pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované dopisem ze dne 14. 6. 2018.

4. Žalobkyně v žalobě navrhla, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 41 794 Kč (jistinu 25 096 Kč a poplatek 16 697,75 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 936,07 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12 647 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 25 096 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 25 096 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení.

5. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

6. Soud má za prokázány následující skutečnosti. Žalobkyně je obchodní společností, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelského úvěru. Prokazují to údaje ve„ Výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze oddíl B, vložka číslo“ platné ke dni 7. 6. 2018.

7. Dne 26. 10. 2014 spolu Společnost a žalovaná uzavřely Smlouvu o zápůjčce. Tuto skutečnost, jakož i obsah smlouvy, prokazuje kopie„ Smlouvy o zápůjčce“ podepsané dne 26. 10. 2014 a„ Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce“.

8. Při uzavření Smlouvy o zápůjčce žalovaná převzala od Společnosti částku 36 000 Kč. Soud k tomuto zjištění došel jednak na základě textu Smlouvy o zápůjčce:„ Zákazník podpisem této Smlouvy potvrzuje, že při uzavření Smlouvy od anonymizováno v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky“, a jednak vzhledem k tomu, že žalovaná tuto skutečnost nepopřela.

9. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na úhradu zápůjčky zaplatila 24 304 Kč. Tato skutečnost plyne z„ Tabulky umoření“. Žalovaná netvrdila a neprokazovala, že by zaplatila více, a tak soud vychází z tvrzení žalobkyně.

10. Dne 14. 6. 2018 spolu Společnost a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila na žalobkyni pohledávku vzniklou ze smlouvy o zápůjčce. Prokazují to kopie„ Smlouvy o postoupení pohledávek“ mezi Společností a žalobkyní ze dne 14. 6. 2018 a kopie„ Přílohy č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek, Seznam postoupených pohledávek“.

11. Dne 13. 7. 2018 Společnost zaslala žalované dopis ze dne 14. 6. 2018 s oznámením, že pohledávka ze smlouvy o zápůjčce byla postoupena na žalobkyni. V tomto dopisu také vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky, a to do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu. Prokazuje to kopie dopisu Společnosti žalované ze dne 14. 6. 2018 („ Věc: Oznámení o postoupení pohledávky“) a kopie„ Podacího archu“ s podacím datem 13. 7. 2018.

12. Dne 12. 11. 2018 zástupce žalobkyně zaslal žalované dopis ze dne 12. 11. 2018, ve kterém v zastoupení žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě pohledávky ve výši 59 327,64 Kč nejpozději do 19. 11. 2018. Prokazuje to kopie dopisu zástupce žalobkyně žalované ze dne 12. 11. 2018 („ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“) s kopií„ Podacího lístku“ s datem podání 12. 11. 2018.

13. Soud nemá za prokázáno, že Společnost splnila povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně tvrdila, že Společnost posoudila schopnost žalované splácet půjčku především na základě informací získaných od žalované a že tyto informace byly ověřovány„ oproti dokladům vyžádaných od žalované“; tuto skutečnost podle žalobkyně prokazuje i potvrzení žalované ve smlouvě. Společnost prý ověřila majetkovou situaci žalované ze záznamů o informacích poskytnutých žalovanou, které byly uvedeny v Zákaznické kartě.

14. Z výslechu svědkyně celé jméno svědkyně soud zjistil, že pracovala u Společnosti jako obchodní zástupkyně. Na okolnosti uzavření Smlouvy o zápůjčce s žalovanou si přímo nepamatuje, ale pamatuje si žalovanou. Žalovaná již v době uzavření Smlouvy o zápůjčce měla jednu půjčku. Uvedla, že vyplňovala celou zákaznickou kartu. K těmto údajům byly předloženy dokumenty, třeba kolik platí na nájemném, účty za elektřinu, účty za telefon. Viděla také pracovní smlouvu, ale do zaměstnání nevolala. Nakonec uvedla, že touto zápůjčkou platila předešlé půjčky u Společnosti. Výpověď svědkyně nemá pro daný případ valný význam, jelikož svědkyně neověřovala informace od žalované ani neposuzovala úvěruschopnost žalované.

15. Nadto soud konstatuje, že věřitel se nemůže spokojit s informacemi od spotřebitele a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace prověřit. Povinnost spotřebitele v § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb. nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Společnost této povinnosti nedostála, neboť založila své rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru pouze na informacích od žalované. S výjimkou lustrace v insolvenčním rejstříku Společnost nenahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nahlédnutí do insolvenčního rejstříku je samo o sobě nedostatečné, protože v insolvenčním rejstříku jsou evidovány pouze krajní případy neschopnosti splácet úvěr; nejsou v něm evidovány osoby, s nimiž nebylo zahájeno insolvenční řízení, ale přitom nejsou schopny splatit úvěr. Společnost mohla a měla učinit dotaz v dlužnických registrech, jako jsou např. BRKI, NRKI či SOLUS.

16. Odhlédne-li se od výše vytčených nedostatků, Společnost nepostupovala s odbornou péčí ani při posuzování deklarovaných příjmů a výdajů žalované.

17. Co se týče příjmů, Společnost vycházela z příjmů domácnosti představujících mzdu ve výši 22 600 Kč a další příjmy domácnosti – důchod ve výši 12 800 Kč. Soud nemá za prokázané, že Společnost měla k dispozici doklady prokazující výši příjmů žalované. Svědkyně celé jméno svědkyně sice uvedla, že viděla pracovní smlouvu, ale také uvedla, že údaje z pracovní smlouvy nijak neověřovala. Co se týče důchodu tak ze zákaznické karty není zřejmé, o jaký důchod se jedná, zda ho pobírá žalovaná či jiná osoba ve společné domácnosti a navíc tento údaj Společnost také nijak neověřila.

18. Pokud jde o výdaje, Společnost vycházela z běžných měsíčních výdajů domácnosti žalované v celkové výši 18 333 Kč, představovaných výdaji na nájem/inkaso ve výši 6 750 Kč, na telefon ve výši 399 Kč, na splátky zápůjček/výživného ve výši 3 184 Kč a„ výdaji na domácnost“ ve výši 8 000 Kč. Soud nemá rovněž za prokázané, že Společnost měla k dispozici doklady prokazující výši výdajů žalované. Ze zákaznické karty není zřejmé, kolik osob žije ve společné domácnosti a tedy zda jsou výdaje myšleny jen pro žalovanou či i pro jiné osoby. Navíc podle údajů v Zákaznické kartě žalovaná v době uzavření Smlouvy o zápůjčce měla 12leté dítě. Pokud měla žalovaná ještě náklady spojené s péčí o toto dítě, tak jsou deklarovaný výdaje zcela nereálné.

19. Nadto soud konstatuje, že z výpisu lustrovaných věcí žalované u zdejšího soudu bylo zjištěno, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy minimálně pět nařízených exekucí, přičemž minimálně ve dvou případech byla oprávněnou společnost, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelského úvěru.

20. Na shora uvedeném nic nemění text„ Smlouvy o zápůjčce“:„ Zákazník rovněž potvrzuje, že anonymizováno před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty“. Toto potvrzení na věci nic nemění z toho důvodu, že jde o předtištěný text ve formulářové smlouvě, kterou žalovaná bez možnosti změny textu musela podepsat, pokud chtěl získat peníze. Podstatnější však je, že takové hodnocení (potvrzení) žalované nepříslušelo. Spotřebiteli nenáleží hodnotit a potvrzovat, jestli věřitel splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost s odbornou péčí a na základě dostatečně získaných informací. Při poskytování úvěru je toto povinností výlučně věřitele, neboť jemu zákon ukládá, aby posoudil úvěruschopnost spotřebitele a podle výsledku tohoto posouzení úvěr spotřebiteli buď poskytl, nebo neposkytl. Smyslem věřitelovy povinnosti zkoumat úvěruschopnost je chránit individuálního spotřebitele mj. před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, tedy chránit spotřebitele i před sebou samým. Tento smysl by se vytratil, kdyby spotřebitel mohl účinně zhodnotit, že věřitel tuto svou povinnost splnil. Tím spíše to platí pro formulářové smlouvy, které spotřebiteli předkládá věřitel a jejichž text nemůže spotřebitel měnit, nýbrž smlouvu musí přijmout takovou, jaká je. Výše citované prohlášení (a jemu podobná) proto soud vnímá jako snahu věřitele přinejmenším si ulehčit plnění povinnosti pečlivě (s odbornou péčí) zkoumat poměry spotřebitele a zbavit se odpovědnosti za nedostatečné splnění této povinnosti. Výše citované potvrzení proto v daném případě nemá větší význam.

21. Soud shrnuje, že Společnost se spokojila s informacemi, které získala od žalované, přičemž žalobkyně neprokázala, že by Společnost tyto informace ověřila„ oproti dokladům vyžádaných od žalované“. Společnost nezjistila všechny podstatné informace. Společnost se nesnažila získat informace nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, snad s výjimkou nahlédnutí do insolvenčního rejstříku, jež je ale nedostatečné. Z tohoto důvodu pak Společnost dospěla k nesprávnému názoru, že schopnost žalované splácet půjčku je dostatečná.

22. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že Společnost nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí a že poskytla žalované úvěr, aniž by bylo zřejmé, že žalovaná bude schopná úvěr splatit. Každopádně nelze říci, že by to žalobkyně prokázala, tudíž podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se má za to, že Společnost uvedenou povinnost nesplnila.

23. Soud nemá za prokázáno, že Společnost ověřila informace o žalované z listin, které jí žalovaná předložila.

24. Věrohodnost provedených důkazů nebyla ničím zpochybněna.

25. Soud došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 26. 10. 2014 žalovaná uzavřela se Společností Smlouvu o zápůjčce; při uzavření této smlouvy žalovaná převzala v hotovosti částku půjčky 36 000 Kč. Před uzavřením Smlouvy o zápůjčce Společnost nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí; Společnost poskytla žalované úvěr, aniž by bylo zřejmé, že žalovaná bude schopna úvěr splatit. Žalovaná na úhradu dluhů z půjčky zaplatila 24 304 Kč. Dne 14. 6. 2018 Společnost uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila na žalobkyni pohledávku, kterou měla za žalovanou ze Smlouvy o půjčce. Dne 13. 7. 2018 Společnost zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky. Dne 12. 11. 2018 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce zaslala žalované předžalobní upomínku.

26. Mezi účastníky nebylo sporu, a odpovídají tomu i zjištěné skutečnosti, že v uplatněných nárocích se po právní stránce jedná o nároky ze smlouvy o zápůjčce. Po právní stránce soud věc posoudil podle výše uvedené smlouvy o zápůjčce, podle výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek, podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

27. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelkou a žalovanou coby spotřebitelem. To, že žalovaná nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, plyne z jejího označení jako smluvní strany (žalovaná není označena identifikačním číslem osoby a sídlem). Charakter smlouvy jako smlouvy o spotřebitelském úvěru plyne i z úvodních ustanoveních Smlouvy o zápůjčce. Sjednaná zápůjčka podléhá režimu smluv o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, jelikož byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek z působnosti zákona podle § 2 tohoto zákona. Z těchto důvodů se závazky ze Smlouvy o zápůjčce řídí režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc posoudil i podle uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru. Při tom došel k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná.

28. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru,„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“.

29. Jak je odůvodněno výše Společnost poskytla žalované spotřebitelský úvěr (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru), aniž by neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Smlouva o půjčce je proto podle citovaného ustanovení § 9 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

30. Podle § 2992 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“.

31. Podle § 2992 odst. 2 o. z.„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“.

32. Je-li Smlouva o zápůjčce neplatná, tak Společnost poskytla žalované 36 000 Kč bez právního důvodu; žalovaná získala majetkový prospěch bez právního důvodu ve smyslu citovaného ustanovení § 451 o. z. Žalovaná je podle citovaného ustanovení povinna vydat, oč se obohatila. Jelikož žalovaná dosud uhradila 24 304 Kč, je povinna vydat zbývajících 11 696 Kč.

33. Společnost postoupila pohledávku, kterou měla ze Smlouvy o zápůjčce, na žalobkyni. Žalovaná je proto povinna obohacení vydat žalobkyni. Ze shora uvedených důvodů soud žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila 11 696 Kč.

34. Žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalobkyně má takto podle § 517 odst. 2 o. z. právo požadovat vedle plnění též úroky z prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dopisem ze dne 14. 6. 2018, který byl odeslán dne 13. 7. 2018. V tomto dopisu také vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky, a to do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu. Při běžném běhu věcí byla výzva doručena žalované 3. pracovní den, tj. dne 16. 7. 2018 a desetidenní lhůta k plnění uběhla dne 26. 7. 2018. Jelikož žalovaná žalovanou částku neuhradila, je od 27. 7. 2018 v prodlení. Soud proto uložil žalované, aby s dluhem ve výši 11 696 Kč také zaplatila úroky z prodlení za dobu od 27. 7. 2018 do zaplacení. Výši úroků z prodlení soud stanovil podle § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajících úroků z prodlení, které žalobkyně uplatnila, soud žalobu zamítl.

35. Vzhledem k tomu, že Smlouva o zápůjčce je neplatná, není žalovaná zavázána podle této smlouvy platit poplatek a úroky; není ani vázána ani pořadím, v jakém se hradí dluhy ze zaplacených částek. Soud proto žalobu zamítl co do částky 30 098 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 25 096,25 Kč za dobu od 5. 7. 2017 do 26. 7. 2018 a z částky 13 400,25 Kč za dobu od 27. 7. 2018 do zaplacení, úroku ve výši 12 647 Kč a úroku ve výši 19,98% ročně z částky 25 096,25 Kč za dobu od 15. 6. 2018 do zaplacení.

36. Žalovaná byla ve věci z větší části úspěšná, a měla by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. proti žalobkyni právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na jejich náhradu. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku. Odvolání se podává u Obvodního soudu pro Prahu 8 O odvolání rozhoduje Městský soud v Praze. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí.