27 C 172/2015

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Kesslerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované 3. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalovaného všichni zastoupeni advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa pro: na určení dědického práva <b>I. Určuje se, že žalobkyně je dědičkou po zůstavitelce [jméno] [celé jméno žalované], narozené [datum], zemřelé [datum], posledně bytem [ulice a číslo] [obec a číslo].</b> <b>II. Žalovaný 1. je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 000 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná 2. je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10 000 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaný 3. je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 000 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>V. Žalovaný 1. je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení ve výši 11 057,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>VI. Žalovaná 2. je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení ve výši 11 057,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>VII. Žalovaný 3. je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení ve výši 11 057,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhá určení, že je dědičkou po zůstavitelce [jméno] [celé jméno žalované]. Žalobu odůvodnila tak, že je vnučkou [jméno] [celé jméno žalované], která dne [datum] zemřela (dále jen„ zůstavitelka“) a zanechala po sobě závěť ze dne [datum], kterou žalobkyni vydědila s tím, že o ni žalobkyně nejeví jakýkoli zájem. Žalobkyně tvrdí, že toto tvrzení zůstavitelky není pravdivé a že tento důvod vydědění není dán. V dědickém řízení byla žalobkyně usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 3. 2015, č. j. [číslo jednací] vyzvána, aby podala žalobu proti ostatním dědicům o určení, že je dědičkou ze zákona. Žalobkyně uvedla, že se narodila z manželství [jméno] [celé jméno žalované] a [jméno] [celé jméno žalovaného], syna zůstavitelky. Manželství rodičů bylo rozvedeno dne [datum], přičemž ode dne [datum] byla žalobkyně svěřena do výchovy matky [jméno] [celé jméno žalované], dne [datum] zemřel otec [jméno] [celé jméno žalovaného]. Po otcově smrti matka žalobkyně poté, co jí bylo sděleno, že žalobkyně nemá nárok na sirotčí důchod, požádala prarodiče, aby se podíleli na výživě tehdy nezletilé žalobkyně. Zůstavitelka se žalovaným 1., dědečkem žalobkyně, tento požadavek odmítli, proto matka žalobkyně podala k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 návrh na určení výživného a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13.3.2007 č.j. [spisová značka] byla stanoveno výživné zůstavitelce ve výši 500 Kč, žalovanému 1. ve výši 1 200 Kč a [jméno] [příjmení] (mateřské babičce žalobkyně) ve výši 500 Kč, z důvodu nemoci zůstavitelky byla její vyživovací povinnost vůči žalobkyni zrušena rozsudkem OS pro [část Prahy] dne 12.11.2009 č.j. [číslo jednací]. Do smrti otce jezdila žalobkyně k prarodičům, tedy i k zůstavitelce, každé prázdniny, vídala se s nimi na oslavách svátků, narozenin, příležitostně během roku. Chování zůstavitelky a žalovaného 1. k žalobkyni se změnilo po kontaktu matky žalobkyně se žádostí o výživné pro tehdy nezletilou žalobkyni, o kontakt se žalobkyni poté vůbec nestáli. Žalobkyni velmi mrzelo, že po smrti svého otce přestala pro zůstavitelku a žalovaného 1. existovat z důvodu požadovaného výživného její matkou. Dále žalobkyně doplnila, že listina o vydědění (označená jako„ Dodatek k poslední vůli“) není opatřena datem pořízení a že tato listina buď nebyla vlastnoručně podepsána zůstavitelkou, nebo byla podepsán zůstavitelkou, ale jindy než závěť (označená jako„ Poslední vůle“). Podle žalobkyně se totiž podpisy, které jsou na uvedených listinách, graficky neshodují.

2. Žalovaný 1., manžel [jméno] [celé jméno žalované], je dědeček žalobkyně. K žalobě se vyjádřil tak, že tato je nedůvodná. Žalobkyně se o zůstavitelku a o něj nezajímala, nenavštěvovala je, nekontaktovala je telefonicky či jiným způsobem, nikdy je neinformovala o průběhu a výsledcích svého studia na střední škole. Se zůstavitelkou odmítli žádost o příspěvek na výživu žalobkyně, protože ji považovali za nemravnou. Otec žalobkyně totiž žil marnotratným způsobem života, nepracoval, často nepracovala ani matka žalobkyně, oba dělali nemalé dluhy, které za ně zůstavitelka a žalovaný 1. spláceli. Plnili vyživovací povinnost podle rozhodnutí soudu. Zůstavitelka onemocněla onkologickou nemocí, jež byla nakonec příčinou jejího úmrtí, žalobkyně o této nemoci věděla, nikdy však o babičku neprojevila žádný zájem, nesnažila se ji navštěvovat, nikterak ji nekontaktovala, nezajímala se o její zdraví nebo o to, zda nepotřebuje nějakou pomoc. V době, kdy se babička léčila z onkologického onemocnění, matka žalobkyně požádala soud o zvýšení výživného a žalobkyně, poté co nabyla zletilosti, se k jejímu návrhu připojila. Vyživovací povinnost babičky vůči žalobkyni nebyla zrušena z důvodu babiččiny nemoci, z rozsudku jednoznačně vyplývá, že přiznání výživného by bylo v rozporu s dobrými mravy. Podle něj je důvod vydědění dán. Žalovaný 1) proto, veden snahou, aby se naplnila zůstavitelčina poslední vůle, navrhl, aby soud žalobu zamítl.

3. Žalovaná 2. a žalovaný 3. jsou děti zůstavitelky [jméno] [celé jméno žalované] (teta a strýc žalobkyně) a oba navrhli zamítnutí žaloby v podstatě ze shodných důvodů jako žalovaný 1.

4. Soud v této věci již dvakrát rozhodl, a to rozsudkem ze dne 10. 6. 2016, č. j. [číslo jednací] a rozsudkem ze dne 25.5.2018, č.j. [číslo jednací], vždy tak, že žalobě vyhověl jednak proto, že listina o vydědění je neplatná kvůli chybějícímu datu jejího podepsání a jednak z důvodu, že nebyly dostatečně naplněny důvody vydědění.

5. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2019 č. j. [číslo jednací] bylo i v pořadí druhé rozhodnutí zdejšího soudu z 25. 5. 2018, č. j. [číslo jednací] zrušeno a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení s tím, že věc projedná a rozhodne jiný samosoudce.

6. Soud v tomto řízení provedl všechny stranami navržené důkazy.

7. Soud zjistil z níže uvedených listinných důkazů a výpovědí tento skutkový stav. Dne [datum] zemřela zůstavitelka [jméno] [celé jméno žalované], tato skutečnost byla nesporná.

8. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. [číslo jednací] ze dne 23. 3. 2015, právní moc [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako pozůstalá vnučka byla odkázána, aby nejpozději do jednoho měsíce od právní moci předmětného usnesení podala u nadepsaného soudu žalobu proti ostatním dědicům, tedy proti pozůstalému manželovi [celé jméno žalovaného], pozůstalému synovi [celé jméno žalovaného] a pozůstalé dceři [celé jméno žalované] na určení, že je dědičkou ze zákona. Žaloba byla podána dne [datum].

9. Z rodného listu žalobkyně vydaného Obvodním úřadem v Praze 2 bylo zjištěno, že tato se narodila [datum] a pod rodným příjmením [celé jméno žalované], jako otec je zapsán [jméno] [celé jméno žalovaného], narozen [datum], jeho rodiče [celé jméno žalovaného] a [jméno], rozená [příjmení] a matka [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], její matka je uvedena [jméno] [příjmení].

10. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 5. 1999, č. j. [spisová značka], právní moc 14. 6. 1999, byla schválena dohoda rodičů, na základě které byla žalobkyně na dobu před i po rozvodu manželství rodičů svěřena do péče matky a otec se zavázal platit na žalobkyni výživné.

11. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 8. 1999, č. j. [číslo jednací], právní moc 3. 9. 1999, bylo rozvedeno manželství rodičů žalobkyně.

12. Dne [datum] zemřel otec žalobkyně, o čemž nebylo mezi účastníky sporu.

13. Rozhodnutím [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum], [číslo] byla zamítnuta žádost matky žalobkyně o sirotčí důchod pro žalobkyni, neboť otec žalobkyně nezískal potřebnou dobu pojištění.

14. Dne [datum] matka žalobkyně podala Obvodnímu soudu pro Prahu 1 ve věci sp. zn. [spisová značka] návrh na určení výživného pro nezl. žalobkyni prarodičům. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 3. 2007, č. j. [číslo jednací], bylo stanoveno výživné na žalobkyni žalovanému 1. ve výši 1 200 Kč měsíčně, zůstavitelce ve výši 500 Kč měsíčně a mateřské babičce [jméno] [příjmení] ve výši 500 Kč měsíčně.

15. Z protokolů o jednání v uvedeném opatrovnickém řízení bylo z výpovědi zůstavitelky zjištěno, že v červenci 2008 byl zůstavitelce operativně odstraněn tumor, dne [datum] podstoupila operaci a od té doby docházela na chemoterapii (ú.j. [datum]), v době od října 2008 do dubna 2009 zůstavitelka podstoupila léčebné chemické procesy, v červenci prodělala operaci tlustého střeva a v září 2009 byla operována na játra (ú.j. [datum]).

16. Dne [datum] podala zůstavitelka návrh na zrušení vyživovací povinnosti ze zdravotních důvodů. Dne [datum] matka žalobkyně v rámci vyjádření k návrhu zůstavitelky na zrušení výživného podala za žalobkyni návrh na zvýšení výživného z částky 500 Kč měsíčně na částku 700 Kč měsíčně. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 11. 2009, č. j. [číslo jednací] ze dne 12. 11. 2009 bylo ve vztahu k zůstavitelce zrušeno výživné na žalobkyni ke dni [datum] a byl zamítnut návrh žalobkyně ze dne [datum] na zvýšení výživného zůstavitelce.

17. Dne [datum] sepsala zůstavitelka listinu nazvanou„ Poslední vůle“.

18. Dále sepsala listinu s názvem„ Dodatek k poslední vůli“, v níž uvedla, že si nepřeje, aby něco zdědila její vnučka [jméno] [celé jméno žalované] nebo bývalá snacha [jméno] [celé jméno žalované] s tím, že o ní nejeví jakýkoli zájem.

19. Z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] bylo zjištěno, že jde o matku žalobkyně, která uvedla, že vztahy ze začátku manželství, kde byla žalobkyně malá, byly v pořádku, navzájem se s rodiči manžela navštěvovali, jezdili k nim na chatu do [anonymizováno], žalobkyně tam trávila u babičky a dědečka prázdniny. V roce 1999 se svědkyně rozvedla s [jméno] [celé jméno žalovaného], otcem žalobkyně, důvodem byly dluhy, hrál hazard, byl to gambler, našel si jinou známost. Svědkyně se svěřovala tchyni, ta jí to však víceméně dávala za vinu, rozvodem jejich vztahy skončily. Žalobkyně dál prarodiče navštěvovala, jezdila na chatu do [anonymizováno], vztahy byly normální. Bývalého manžela svědkyně zavřeli, důvody jí však tchýně nevěřila, zřejmě v roce 2004 na 18 měsíců za podvody. Svědkyně s žalobkyní do výkonu trestu za svým bývalým manželem jezdila, neboť žalobkyně ho chtěla vidět. Po propuštění z výkonu trestu ho svědkyně odmítla vzít zpět do bytu, už byli rozvedení a domnívá se, že se na nějaký čas nastěhoval k rodičům a tam měl nějaké problémy, okradl nejenom jejího dědu, ale domnívá se, že jeho rodiče. Když zůstal bezprizorní, začal psychický teror, kdy začal vydírat, že si něco udělá, že se zabije, když ho nevezme zpět a nepomůže mu, na to ona nereflektovala a on skončil v [část obce], v psychiatrické léčebně, kde spolykal prášky a zabil se. Svědkyně žádala sociální správu o sirotčí důchod pro žalobkyni, bylo jí však řečeno, že z důvodu neodpracovaných let otcem nemá žalobkyně nárok na sirotčí důchod. Volala proto tchyni, aby ji požádala o pomoc s alimenty, ta se jí však vysmála s tím, že nemá důvod něco platit a ať to dá k soudu. Poté, co to svědkyně dala k soudu, všechny vztahy zmizely, a to nejenom k ní, ale i k žalobkyni, tchyně byla přesvědčená, že svědkyně na to nemá nárok, žalobkyni se založil účet a tam chodilo výživné. Poté dostala předvolání k soudu, že tchyně žádá o zrušení alimentů, svědkyně naopak žádala o jejích zvýšení, stále vyplácela dluhy za bývalého manžela, žalobkyně žila s ní, dodělávala školu a finance byly potřeba. Teprve u soudu, respektive z dokumentů zjistila, že zůstavitelka trpí rakovinou. V té době již byla žalobkyně zletilá. Domnívá se, že se k soudu přidala, nicméně původní podnět přišel od svědkyně. Zůstavitelka byla zproštěná alimentů, matce svědkyně a žalovanému 1. povinnost zůstala. Žalobkyně kontaktovala prarodiče s tím, že se otec zabil. Tenkrát jela na chalupu, pozvali jí, ať přijede, pak tam byla ještě jednou, 2×, i s přítelem. Snažila se alespoň telefonicky o kontakt, ale byly jí pokládané telefony. Ještě do soudu si s prarodiči telefonovali, pak už ne. Domnívá se, že když byl žalobkyni položen telefon, tak už nekontaktovala prarodiče k Vánocům, k narozeninám a podobně. Netuší, zdali psala SMS zprávy prarodičům. Žalobkyni bylo líto, že jí babička položila telefon, chtěla popřát dědečkovi a říkala, že babička jí tu šanci nedala. Domnívá se, že po této zkušenosti to řešila SMS zprávou, aby nebyla odmítnuta. Svědkyně se o tom, že je zůstavitelka nemocná dozvěděla až z dokumentů, které dostala od soudu o zrušení výživného. Sdělila to dceři a požádala jí, ať se k té žalobě přidá. Bývalý manžel alimenty neplatil, naopak ona platila dluhy za něj. Přivítala by situaci, kdyby tchán s tchyní zavolali a situaci vysvětlili, do žádného soudu by pak nešla. Ohledně přerušení studia žalobkyní, to bylo v posledním třetím ročníku, kdy v prvním pololetí přerušila studium, protože byla 2× hospitalizovaná z důvodu problémů s ledvinami, školu pak řádně dokončila, absolvovala učební obor bez maturity kadeřník kadeřnice. Svědkyni je známo, že bývalý manžel stoprocentně po rodičích požadoval peníze. Žalobkyně se ptala vždy na to, jestli kontaktovala prarodiče o svátcích, narozeninách. Svědkyně nikdy nehanila babičku. Domnívá se, že důvodem zrušení vyživovací povinnosti tchyně byla skutečnost, že prochází léčbou na rakovinu a potřebuje vitaminy, paruku a jiné věci. Prarodičům svědkyně neoznámila, že žalobkyně přerušila studia, neboť stejně musela být nějakým stylem vyživovaná, byla v nemocnici pak doma na léčbě a pak se vrátila do školy, věděla, že se žalobkyně do školy vrátí. Svědkyně potvrdila, že na pohřeb svého bývalého manžela, tedy otce žalobkyně, ani ona ani žalobkyně nepřišly, před hospitalizací v [část obce] je obě psychicky týral.

20. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že jde o přítelkyni zůstavitelky, pracovaly spolu od roku 1999, zná žalované, žalobkyni osobně nikoli. Zůstavitelka se jí svěřila, že se dočkala velkého zklamání, protože vnučka o ní neprojevovala žádný zájem, i v době nemoci. Domnívá se, že to bylo v době úmrtí syna zůstavitelky, žalobkyni podporovala finančně na škole, měly s ní být nějaké problémy. Zůstavitelka se cítila oklamaná z jejich strany, pořád od ní něco chtěli. K žalobkyni jí zůstavitelka sdělila, že jí ani netelefonuje, neozve se jí, neměla moc zájmu se s ní po telefonu bavit. Zhruba před 8 lety byla svědkem telefonátu zůstavitelky žalobkyni ohledně placení učiva do školy (pozn. soudu: výslech se konal [datum]).

21. Z výpovědi žalovaného 1. bylo zjištěno, že vztahy byly špatné již za života syna [jméno], s celou rodinou žalobkyně. Žalobkyně od nich odmítla dárek k 15. narozeninám, odmítala telefonáty. Dokud žalobkyně chodila na základní školu, jezdila k prarodičům na návštěvu, i na chatu. Na příkaz rodičů nemohla žalobkyně nikam s prarodiči jet, nesměla jim říkat nic o vysvědčení. Žalobkyni telefonovávala spíše zůstavitelka, žalovaný 1. nebýval tolik v [obec], jezdil na montáže, žalobkyně neměla jeho telefonní číslo. On osobně žalobkyni o onemocnění zůstavitelky neříkal, dozvěděla se to při jednání o zvýšení výživného.

22. Z výpovědi žalované 2. bylo zjištěno, že vzájemné zájmy byly dobré jedině mezi žalobkyní a zůstavitelkou. Žalobkyně je navštěvovala, se svědkyní se stýkala. Napětí bylo mezi dospělými. Žalobkyně si nikdy nevyzvedla dárek k 15. narozeninám. Zůstavitelku ranilo, že žalobkyně po ní chtěla výživné, i když věděla, že je nemocná. Se žalobkyní se viděla naposledy někdo okolo jejích 15. let, když zemřel její otec, říkala jí, že může za ní kdykoli přijít.

23. Z výpovědi žalovaného 3. bylo zjištěno, žalovaná 2. brala žalobkyni na zahraniční dovolené, na prázdniny, pak se začaly zhoršovat vztahy z důvodů finančních problémů, které rodiče museli bratrovi a jeho ženě hradit, domnívá se, že bránili v kontaktu dceři. Vztahy byly podle něj standardní do puberty žalobkyně, potom mu zůstavitelka říkala, že vnučka jí ani nevezme telefon, kontakt je pouze, aby mohla přijet na chatu. Už to bylo špatné v letech 2005, 2006, 2007, v roce 2008 po onemocnění žalobkyně o zůstavitelku neměla zájem. Naposledy se viděl se žalobkyní v roce 2006. Dále uvedl, že vezl zůstavitelku na hospitalizaci na operaci do nemocnice v září 2008. Ona se domnívala, že operaci nepřežije, že se neprobudí. Říkala, že to má to pořešené. Dny před hospitalizací byla ve velkých emocích, poté docházela na ambulantní vyšetření a chemoterapie do [nemocnice]. V té době jí zrůdným způsobem atakovala bývalá neteř – žalobkyně a bývalá švagrová, co se týká vymáhání peněz, kdy zůstavitelka u soudu musela vysvětlovat, za co utrácela peníze.

24. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že vztahy mezi účastníky byly až do puberty dobré, scházeli se, víceméně měla hezké dětství díky babičce dědečkovi a tetě, jezdila ráda na chatu, ráda je navštěvovala a trávila s nimi čas. Po rozvodu rodičů vztahy z matčiny strany ochladly, z její strany ne a dál s prarodiči komunikovala, trávila s nimi čas. V pubertě nastala změna, kdy jako každé dítě víceméně prarodiče a rodiče odsunula na druhou kolej, nevolala jim kvůli každé věci, ale pořád to bylo v pořádku, neměla potřebu všechno sdílet. Poté, kdy otce zavřeli, tak s matkou zůstaly na všechno sami, matka jí tam vozila za ním na návštěvy, takže ve 12- 13 letech trávila co 14 dní výlety do kriminálu. Poté otce pustili, vůbec nevěděla, kde byl, co s ním bylo, kde se nacházel, občas jí zavolal, že je v pořádku. Poté ho zavřeli do [část obce], byla za ním, netušila, že by za ním jeho rodiče, sourozenci byli. Toto jí řečeno nebylo, má od otce spoustu dopisů, o nikomu z žalovaných se nezmínil. O jeho úmrtí se dozvěděla z telegramu, který dostala a otevřela ona, volala to matce a babičce nebo tetě, již neví přesně komu, byla to středa. Nato byla pozvaná na chatu o víkendu, jela tam. Někdy v srpnu s partnerem jela na chatu na návštěvou, babička tam bohužel nebyla, partnera představila pouze tetě. Na konci roku 2006 matka začala s tím, že by měla nějaký nárok, nárok na sirotčí důchod neměla a pak už to začalo úplně vadnout, ještě v prosinci byla na oslavě dcery tety, nějak to fungovalo do února 2007, vztahy pak ochladly. Matce nezbylo než to dát k soudu, od té doby šly vztahy k ledu. Přestali si volat na Vánoce, narozeniny. Když jí bylo 18, přidala se k matce s navýšením, ta ji o to požádala. Telefon zdědila po matce, o kredit poprosila mámu, i děda jí dával kapesné, nebo jí ho dobíjel. Po smrti otce, to jí bylo 15-16 let, rodiče prarodiče úplně k životu nepotřebovala. Na svátky, narozeniny, je kontaktovala. Na formu si již nevzpomíná. S babičkou neměla úplně vztah„ Jéé, ahoj babičko! Objímání a tohleto a támhleto“ Babička jí k narozeninám blahopřála. Neví, co je příčinou toho, že se objevila listina o vydědění. Byla sepsána před tím, než pro sebe žádala navýšení alimentů, takže netuší, proč k tomu došlo. O této listině se dozvěděla u notáře, jinak jí nepřišla ani zpráva, že babička zemřela. Byla z vydědění překvapená. Její otec pobýval ve dvou psychiatrických léčebnách, v první za ním byla na návštěvě na [obec a číslo], tam byla asi 4× a poté v [část obce] za ním nebyla. Zemřel po cca 14 dnech, třech týdnech. O nemoci zůstavitelky se dozvěděla až u opatrovnického soudu, tam i viděla, že je nemocná. Přímo rodiny se na její zdravotní stav nedotazovala, zjišťovala to přes právníka. Studium měla přerušené půl roku, poté řádně dostudovala. O zvýšení alimentů žádala její matka, resp. ta ji od počátku zastupovala. Několikrát od roku 2006 zůstavitelce volala, psala, byla u nich ještě v březnu 2007, dubnu 2007, poté se již neviděli. Zůstavitelka se jí nesnažila kontaktovat. Ani nikdo ze žalovaných.

25. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že tento je manžel žalobkyně, osobně zná žalovanou 2., žalované 1. a 3. zná z doslechu. S žalobkyní se zná od ledna 2006, kdy spolu začali chodit, žalobkyni bylo 15 let, v červnu jí zemřel otec. Je mu známo, že se žalobkyně začala soudit o alimenty s tchyní a tam se to přestalo stýkat, ještě před soudem byl jednou s manželkou v [anonymizováno] na chatě, kde se seznámil s žalovanou 2. Byl přítomen telefonnímu hovoru, když žalobkyně chtěla přát dědečkovi k narozeninám, hovor zvedla její babička a odpálkovala jí. Tento hovor slyšel i z obou stran, neboť stát vedle žalobkyně. Před úmrtím otce žalobkyně se s žalobkyní znal půl roku, ví z jejího vyprávění, že prožila dětství s tetou v pohodě, jezdila na víkendy, po úmrtí otce se několikrát s tetou viděla. Osobně babičku žalobkyně neznal, na chatu jeli navštívit tetu (žalovaná 2), žalobkyně jej asi chtěla představit rodině. Tam vše probíhalo v pohodě, bylo to tam příjemné a v dobré náladě. Je mu známo, že s tetou měla žalobkyně vynikající vztah, jezdily spolu na dovolené, dětství trávila na chatě, neříkala, že by s babičkou měla nějaké spory, nebo že by se nestýkaly. Zdálo se mu z vyprávění, že mezi babičkou vnučkou a tetou byly normální vztahy. Je mu známo, že se žalobkyně soudila o alimenty ještě jako nezletilá, šlo o výživné po otci, byla zastupována matkou. Vzpomíná si, že v roce 2006 žalobkyni zemřel otec, s babičkou se ještě stýkala v roce 2007 a v roce 2008 se již soudila o alimenty a tam se to zlomilo a již se nestýkaly. Celé to bylo od matky žalobkyně, ta se soudila o alimenty. Vzpomíná si na SMS zprávy, které žalobkyně posílala jako přání babičce k narozeninám, k Vánocům a podobně. Ten telefonát, kdy chtěla žalobkyně popřát dědečkovi k narozeninám a vzala jej babička, se domnívá, že proběhl v roce 2008, ale není si tím jistý. S žalobkyní jsou manželé od roku 2015. Svědkovi přišlo divné, že spor mezi příbuznými a maminkou žalobkyně odnáší žalobkyně jako vnučka babičky.

26. Z písemného prohlášení prababičky žalobkyně [jméno] [příjmení] ze dne 1. 3. 2016 bylo zjištěno, že žalobkyně o ní nejeví zájem (tento nezájem popsala) a že žalobkyně se s naprostým nezájmem chovala i k zůstavitelce od svých cca 16 let do její smrti; naprostý nezájem projevuje i vůči žalovanému 1., jak bylo zjištěno z uvedeného prohlášení z [datum].

27. Z písemného prohlášení [jméno] [příjmení] z 6. 8. 2010 a 13. 10. 2020, bylo zjištěno, že tato byla dlouholetou družkou strýce matky žalobkyně, jsou jí známy rodinné vztahy mezi účastníky. V těchto prohlášeních uvedla, že apelovala na žalobkyni a [jméno] [celé jméno žalované], aby s ohledem na vážný zdravotní stav zůstavitelky nepožadovaly vyšší výživné, neboť to považovala za nemorální. Uvedla, že žalobkyně se s babičkou nestýkala, nemluvila o ní, šlo jí vždy jen o peníze. Ze začátku takové problémy nebyly a vše začalo podvodem – půjčkou s tím, že žalobkyně je navštěvovala nejen na chalupě ale i doma a že si jí dost oblíbila i její teta [jméno]. Poté začali rodiče žalobkyně dělat [jméno] naschvály, a to samé bylo i od zůstavitelky. [jméno] [příjmení] jezdila na chatu rodiny [příjmení]. Sledovala postupující nemoc zůstavitelky. Mrzelo jí, že žalobkyně je chováním stejná jako její rodiče, myslela si, že bude jiná než oni. Na dotaz zůstavitelky ohledně vysvědčení dostala odpověď„ dobrý“, vysvědčení bylo tajemstvím. Zůstavitelku tížilo, že zemřel její syn [jméno], i když už to pro ní dlouho syn nebyl za všechny věci, které jí provedl. Pak se situace zhoršila, bývalá snacha žádala alimenty na žalobkyni a jistě by nebyl problém, kdyby přišla sama žalobkyně. Zůstavitelka stále viděla, že snacha chce jen peníze a říkala, že od ní nic nedostanou a že než umře, napíše závěť, tak jak ji psala předtím a vydědila syna [jméno]. Žalobkyně jí napsala SMS, že nedostala alimenty, které jí jako jediné zajímaly. Neví, jestli byla žalobkyně od své matky informována o zdravotním stavu babičky, nicméně žalobkyně byla dost velká na to, aby se na zdravotní stav a na to jak se mají, prarodičů zeptala. Žalobkyně si nevyzvedla dárek od zůstavitelky k 18. narozeninám. Žalobkyně se s babičkou – zůstavitelkou a jejím manželem dlouhodobě nestýkala.

28. Žalobkyně namítala, že listina o vydědění není součástí závěti, tedy ta listina co je nadepsána jako„ Dodatek k poslední vůli“. Závěť byla psána jindy, než byl psán Dodatek k poslední vůli obsahující vydědění. Nebyla psána jeden den, tedy v to datum, která je v počátku listiny uvedeno. Mohl být dodatek psán i jinou osobou než zůstavitelkou a než samotná poslední vůle. Navrhla znalecký posudek grafologický.

29. Žalovaní naopak tvrdili, že listina o vydědění byla psána v jeden den, tedy v to datum, které je uvedené v počátku této listiny.

30. S ohledem na uvedené soud ve věci přibral znalce z oboru písmoznalectví – specializace ruční písmo a z oboru kriminalistika – specializace expertíza ručního písma [celé jméno znalce], který podal znalecký posudek [číslo] ze dne [datum] a podrobně jej rozebral při jednání dne [datum]. Znalec uzavřel, že veškerý ručně psaný text na listině označené„ Poslední vůle“ datované [datum] včetně„ Dodatku k poslední vůli“ jednoznačně v celém rozsahu napsala zůstavitelka [jméno] [celé jméno žalované], včetně podpisu na druhé straně poslední vůle pod textem nadepsaným„ Dodatek k poslední vůli“ rovněž tak na třetí straně poslední vůle. Dále uvedl, že způsob vyhotovení sporné listiny neumožňuje stanovit její skutečné stáří, ani vzájemné porovnání doby vzniků jednotlivých částí záznamu a že k napsání celého textu na straně dvě„ Dodatek k poslední vůli“ bylo použito jiné kuličkové pero s rozdílným inkoustem než k napsání textu na zbývajících stranách poslední vůle. Doplnil, že text poslední vůle byl v celém rozsahu spontánní, v podstatě přirozený, individuálně významný, obsahoval identifikačně významné znaky, což platí i pro srovnávací materiál, který byl bohatý a rozsáhlý, proto jsou závěry tak jednoznačné. Objektivně není schopen určit, zda text poslední vůle a text dodatku byl napsán ve stejný okamžik. Připomněl, že zůstavitelka v rukopisu často mění styl nebo girlandový a úhlový ráz písma, na což poukazuje i ve svém posudku a měl k tomu podklady i ve srovnávacích materiálech. Připomněl, že text poslední vůle a dodatku byl napsán druhově rozdílnými psacími prostředky, z toho usuzuje, že nějaký minimální časový rozsah tam být musel. Změny v rukopisu mohou nastat z důvodu zdravotního stavu, intoxikace alkoholem nebo návykovými látkami, aktuálně psychického stavu nebo změnou psacího prostředku. K drobným změnám ve stylu písma zůstavitelky dochází plynule, naprosto přirozeně a ve velmi krátkých úsecích, jak zjistil ze srovnávacího materiálu. Pokud by se něco takového zjistilo ve sporném dodatku, pak by to nemohlo být považováno za rozdíl nebo znak svědčící a priori pro padělání textu nebo podpisu. Neřeší problém, že by zůstavitelka dodatek nenapsala, toto je mimo diskuzi. Obecně se může řešit časový rozdíl mezi vlastní poslední vůlí a dodatkem, což znalec není svými schopnostmi ani používanými metodami písmoznalectví soudu objektivně sdělit nebo zjistit. Nehraje roli, jestli se zůstavitelka podepsala jako [jméno] [celé jméno žalované] nebo [celé jméno žalované] [anonymizováno].

31. Po poučení, že soud stále nemá za prokázané, že listina o vydědění je datována, tedy, že je součástí listiny s označením Poslední vůle, žalovaní doplnili, že datace odpovídá tomu, v jakém se zůstavitelka nacházela zdravotním stavu, kdy závěť byla psána velice emocionálně, což potvrdil i soudní znalec. Datum [datum] odpovídá době, kdy byla zůstavitelce indikována operace z důvodu metastáz rakoviny jater. Poslední vůle byla psána [datum] v úterý, nástup do nemocnice byl určen na [datum] ve čtvrtek, samotná operace proběhla v pátek a z nemocnice byla zůstavitelka propuštěna [datum]. Do nemocnice vezl zůstavitelku žalovaný 3. Z časového hlediska a s ohledem na její nejasnou prognózu zdravotní bylo logické, že v tomto psychickém rozpoložení začala uspořádávat svůj majetek pro případ, že by při zákroku zemřela, písemně vyjádřila, jaký si přeje okruh dědiců. Zůstavitelka byla vlivem léčby velmi oslabená a nutně tedy musela listina být sepsána v celém rozsahu bezprostředně před nástupem k operaci. Žalovaní však s ohledem na uplynulou dobou již nejsou schopni označit a doložit důkazy. Doložili pouze propouštěcí zprávu o hospitalizaci zůstavitelky ve dnech [datum] až [datum] v [anonymizováno] na chirurgické klinice.

32. Soud věc posoudil podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), neboť zůstavitelka [jméno] [celé jméno žalované] zemřela v době jeho účinnosti (§ 3069 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).

33. Podle ust. § 469a odst. 1) obč. zák. zůstavitel může vydědit potomka, jestliže a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech, b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, d) trvale vede nezřízený život. Podle odst. 2) pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně stanoví, vztahují se důsledky vydědění i na osoby uvedené v § 473 odst.

2. Podle odst. 3) o náležitostech listiny o vydědění a o jejím zrušení platí obdobně ustanovení § 476 a § 480; v listině však musí být uveden důvod vydědění.

34. Podle ust. § 476 odst. 1) obč. zák. zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. Podle odst. 2) v každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná.

35. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud uzavřel, že žaloba je důvodná.

36. Jak již bylo výše uvedeno, žaloba byla podána dne [datum], tedy ve lhůtě stanovené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8, č. j. 20 D 810/2010-163 ze dne 23. 3. 2015 (konec lhůty [datum]).

37. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou platnosti listiny o vydědění. Podmínkou vydědění je sepsání řádné listiny o vydědění. V„ Dodatku k poslední vůli“, který sepsala zůstavitelka (a závěr o tom, že jej sepsala zůstavitelka, soud činí na základě závěru znaleckého posudku) není uveden den, měsíc a rok, kdy byl podepsán (uvedené konstatoval i soudní komisař – viz protokol z [datum]). K tomuto závěru soud vede nejenom závěr znalce o tom, že Poslední vůle a Dodatek byly psány druhově rozdílnými psacími prostředky, ale zejména označení listiny o vydědění jako Dodatek k poslední vůli, který je navíc opětovně zůstavitelkou podepsán. Pokud zůstavitelka uvedené listiny, tedy jak Poslední vůli, tak i Dodatek sepsala týž den, [datum], pak je nelogické, aby část týkající se vydědění nazývala jako Dodatek a navíc jej opětovně podepsala, tentokrát s jiným pořadím slov ve jméně a příjmení. Již z tohoto důvodu je Dodatek k poslední vůli coby listina o vydědění neplatný podle § 469a odst. 3) obč. zák. ve spojení s § 476 odst. 2) obč. zák. Při takovémto předběžném posouzení otázky platnosti listiny o vydědění je třeba žalobě vyhovět bez dalšího. Bez platné listiny o vydědění je žalobkyně dědičkou zůstavitelky [jméno] [celé jméno žalované], a tohoto určení se žalobkyně v předmětném řízení domáhá.

38. Nad rámec uvedeného soud dále činí po provedeném dokazování závěr o tom, že žalobkyně prokázala nenaplněnost tvrzeného důvodu vydědění.

39. Podle soudní praxe jsou pro posouzení platnosti vydědění rozhodné pouze skutečnosti, k nimž došlo v době, kdy byl tento právní úkon učiněn, resp. v době předcházející vydědění, protože důvod vydědění musí být zůstaviteli ke dni sepsání listiny o vydědění znám (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3005/2012, dostupné na http://www.nsoud.cz). V posuzovaném případě jsou proto nerozhodná tvrzení žalovaných týkající se chování žalobkyně po datu [datum], tedy tvrzení žalovaných o nedostatku zájmu a pomoci žalobkyně v době nemoci zůstavitelky a důvody zrušení vyživovací povinnosti zůstavitelky soudem.

40. Ze všech výpovědí, jak účastníků, tak svědků vyplynulo, že rodinné vztahy byly standardní do doby, než otec žalobkyně„ začal dělat určité potíže“. Tehdy ochladly vztahy mezi rodiči a prarodiči. Vztahy žalobkyně s prarodiči, tetou byly dobré, ale kolem 15. narozenin žalobkyně a zejména po otcově smrti ([datum]) se začaly zhoršovat. Poté, co matka žalobkyně požádala zůstavitelku a žalovaného 1. o příspěvek na výživu žalobkyně, a zejména po podání žaloby na určení výživného ([datum]), vzájemný kontakt mezi žalobkyní, její matkou a prarodiči ustal. Ze strany prarodičů i žalovaných snaha o kontakt se žalobkyní ustal, když ani žalobkyni nesdělili, že zůstavitelka onemocněla (o tom se žalobkyně dozvěděla až v průběhu soudního jednání [datum]), o jejím úmrtí se žalobkyně dozvěděla až v dědickém řízení.

41. Pokud jde o zájem žalobkyně o zůstavitelku, z výpovědí shodných osob i z řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] vyplynulo, že žalobkyně ještě po smrti svého otce ([datum]) byla na návštěvě u zůstavitelky a žalovaného 1., ale přibližně od svých 15. narozenin o styk s prababičkou a žalovanými neusilovala, ke kontaktu došlo jen při náhodných setkáních nebo prostřednictvím několika SMS. Před sepsáním„ Poslední vůle“ ([datum]) žalobkyně o onemocnění zůstavitelky nevěděla, tato ani žalovaní jí to nesdělili.

42. Ohledně zájmu zůstavitelky o žalobkyni soud vychází ze shodných důkazů, má za prokázáno, že po smrti otce žalobkyně odmítla zůstavitelka a žalovaný 1. žádost matky žalobkyně o příspěvek na výživu žalobkyně, a to kvůli chování rodičů žalobkyně, že zůstavitelka neprojevovala aktivně zájem o žalobkyni.

43. Podle ustálené soudní praxe je otázku, zda potomek o zůstavitele trvale projevoval opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, třeba posuzovat s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, mj. zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s potomkem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy. Vydědění přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho zájem potomka osobně citově dotýká, kde mu tento stav vadí; nikoli pokud je mu tento stav lhostejný, popř. kdy k němu sám i podstatně přispěl (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 30 Cdo 2214/202, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2088/2013, dostupné na http://www.nsoud.cz).

44. V posuzovaném případě je zřejmé, že vztahy mezi žalobkyní a zůstavitelkou a žalovanými byly poznamenány nedobrými vztahy zůstavitelky k rodičům žalobkyně (rozvod, dluhy otce žalobkyně, vězení otce žalobkyně, žaloba matky žalobkyně), které se negativně projevily i do jejich vztahu k žalobkyni. Je třeba zohlednit věk žalobkyně, která byla u uvedené době nezletilá, její otec byl ve výkonu trestu, poté byl hospitalizován v PL [část obce], kde zemřel (žalobkyni bylo necelých 16 let) a byla zatažena do soudního sporu s prarodiči ve věci výživného. Toto všechno nepochybně ovlivnilo její chování a její vztahy v širší rodině a je třeba uvedené posuzovat k datu [datum], kdy žalobkyni ještě ani nebylo 18. let. Naopak zůstavitelka byla dospělá, zralá žena, na jejíž chování je třeba klást vyšší nároky, než na chování žalobkyně. Soud uzavírá, že chování žalobkyně bylo vyvolané životní situací, kterou nezavinila a s níž se nedokázala s ohledem na nízký věk lépe vyrovnat. Proto ani není naplněn tvrzený důvod vydědění.

45. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a určil, že žalobkyně je dědičkou po zůstavitelce [jméno] [celé jméno žalované].

46. Výroky II., III. a IV. o nákladech řízení jsou odůvodněny ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch, a má proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty činí celkem 30 000 Kč a jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, odměnou za 10 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum] delší jak 2 hod., [datum], [datum], podání ve věci samé z [datum]) po 2 500 Kč dle § 7, § 9 odst. 3 písm. a), a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhradou hotových výdajů advokáta za uvedených 10 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Zástupce žalobkyně není plátcem DPH. Dle § 140 odst. 1 věta druhá o.s.ř. se pak žalovaní na celkové náhradě nákladů řízení podílejí rovným dílem, který činí 10 000 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

47. O povinnosti žalovaných zaplatit náhradu nákladů řízení státu stanovené ve výrocích V., VI. a VII. rozhodl soud podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady řízení státu jsou tvořeny znalečným znalce [celé jméno znalce] ve výši 31 325 Kč dle usnesení ze dne 8. 12. 2021, č. j. 27 C 172/2015-404, pravomocném dne 4. 1. 2022, a ve výši 1 848 Kč dle usnesení ze dne 31. 3. 2022, č. j. 27 C 172/2015-444, pravomocném dne 11. 5. 2022, tedy v celkové výši 33 173 Kč. I v případě náhrady nákladů řízení státu se žalovaní na vynaložených nákladech podílejí rovným dílem, který činí 11 057,67 Kč.

48. Lhůty k plnění byly stanoveny dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.