27 C 172/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Jarošem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 2. Jméno advokáta B , narozená Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B zastoupená advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C na určení dědického práva I. Určuje se, že žalobce je dědicem , jméno FO, , narozeného , datum, , zemřelého , datum, , naposledy bytem , adresa, .II. Žalovaná 1 je povinna na nákladech řízení žalobci zaplatit 9 800 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky, .III. Žalovaná 2 je povinna na nákladech řízení žalobci zaplatit 9 800 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky, .IV. Žalovaná 1 a žalovaná 2 jsou povinny společně a nerozdílně České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce, jenž je nezletilý, se domáhal určení, že je dědicem , jméno FO, , nar. , datum, , který zemřel dne , datum, při dopravní nehodě (dále jen „zůstavitel“). Žalovaná 2 byla manželkou zůstavitele a je žalobcovou matkou. Žalobce není synem zůstavitele (žalobce přijal zůstavitelovo příjmení). Žalovaná 1 je matkou zůstavitele.

2. Žalobce tvrdil, že zůstavitel a žalovaná 2 spolu dne , datum, uzavřeli manželství. Již před uzavřením tohoto manželství žalobce, žalovaná 2 a zůstavitel spolu žili ve společné domácnosti v zůstavitelově bytě na adrese , adresa, . Žili spolu obvyklým rodinným životem; společně hospodařili a každý podle svých schopností a možností pečoval o společnou domácnost. Žalobce pečoval o společnou domácnost přiměřené svému věku, zejména tím, že vynášel odpadky, utíral a uklízel nádobí a pomáhal s nákupy. Zůstavitel neměl vůči žalobci vyživovací povinnost, ale z důvodu špatné ekonomické situace žalované 2 (insolvenční řízení) a absencí biologického otce (není znám) byl žalobce odkázán výživou na zůstavitele.

3. Žalobce, splňuje podmínky ust. § 1636 odst. 1 o. z., se stal dědicem zůstavitele. Usnesením zdejšího soudu ze dne 26. 9. 2022 č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , jež bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2023 č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , soud žalobci uložil, aby do 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení podal proti žalovaným žalobu na určení, že je dědicem zůstavitele ze zákona. Souhlas k podání takové žaloby žalobci udělil zdejší soud rozsudkem ze dne 15. 5. 2022 č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , č. účtu, -, Anonymizováno, . Žalobce vzhledem k výše uvedeným skutečnostem navrhl, aby soud určil, že žalobce je zůstavitelovým dědicem.

4. Žalovaná 1 uplatněný nárok neuznala. Namítala, že nebyly splněny podmínky uvedené v § 1636 odst. 1 o. z. Polemizovala s tím, že žalobce žil se zůstavitelem nejméně po dobu 1 roku před zůstavitelovou smrtí ve společné domácnosti. Namítala, že žalobce vzhledem ke svému věku nemohl svobodně projevit vůli trvale žít se zůstavitelem a podílet se na zajišťování společných potřeb; žalobce pouze následoval žalovanou 2 jako svou matku. Žalovaná 1 také zpochybnila žalobcovo tvrzení o jeho odkázanosti výživou na zůstavitele. Poukazovala zejména na to, že žalovaná 2 plnila vůči žalobci vyživovací povinnost a že příjmy, které doložila, nemohou být založené na skutečném stavu. Žalovaná 1 navrhla, aby soud žalobu zamítl.

5. Žalovaná 2 uplatněný nárok uznala.

6. Soud má za zjištěné následující skutečnosti.

7. Žalobce je synem žalované 2. Jeho otec není znám. Prokazuje to kopie žalobcova „Rodného listu“ ze dne , datum, , v němž není otec uveden, a účastnická výpověď žalované 2.

8. Dne , datum, žalovaná 2 uzavřela manželství se zůstavitelem. Prokazuje to kopie jejich „Oddacího listu“ ze dne , datum, .

9. Soud má za prokázané, že žalobce žil se zůstavitelem a se žalovanou 2 nejméně po dobu 1 roku před zůstavitelovou smrtí v zůstavitelově bytě na adrese , adresa, . Prokazují to účastnická výpověď žalované 2, svědecké výpovědi , Anonymizováno, a , jméno FO, (rodinní přátelé) a níže uvedené listinné důkazy.

10. Žalovaná 2 vypověděla, že se zůstavitelem se seznámila v r. 2017 a že asi půl roku po tomto seznámení začala ona a žalobce žít se zůstavitelem v jeho bytě na adrese , adresa, . Svědek O. , jméno FO, vypověděl, že všichni tři (žalobce, zůstavitel a žalovaná 2) bydleli spolu v , Anonymizováno, ulici, a to už někdy v r. 2018. Svědkyně M. , jméno FO, vypověděla, že žalobce, zůstavitel a žalovaná 2 spolu bydleli v , Anonymizováno, ulici v , adresa, .

11. Žalovaná má od 21. 3. 2018 hlášen trvalý pobyt na adrese , adresa, . Touto adresou označovala své bydliště v korespondenci s insolvenčním soudem (dopisy ze dne 27. 8. 2018 a 11. 10. 2018), ve styku s úřady („Potvrzení“ úřadu práce ze dne 3. 10. 2018, 8. 2. 2019 a 29. 6. 2020, „Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti“ ze dne 10. 1. 2019 a 16. 3. 2020) a se zaměstnavatelem („Dohoda o pracovní činnosti“ ze dne 1. 10. 2018, „Dohoda o hmotné odpovědnosti“ ze dne 1. 10. 2018, „Dodatky k dohodě o pracovní činnosti“ ze dne 1. 1. 2019 a 1. 1. 2020, „Dohoda o skončení pracovního poměru“ ze dne 15. 3. 2020, „Potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti“ ze dne 20. 3. 2020) a další.

12. Společné bydlení prokazuje také zpráva předsedy společenství vlastníků jednotek, podle kterého v době od r. 2018 do zůstavitelovy smrti užívaly zůstavitelův byt 3 osoby, a to zůstavitel, žalovaná 2 a žalobce.

13. Shora uvedené výpovědi a listiny zejména ve vzájemné souvislosti prokazují žalobcovo tvrzení, že již před , datum, (uzavření manželství) žalobce, zůstavitel a žalovaná 2 spolu žili v jednom bytě. Listinné důkazy se sice vztahují jen k bydlišti žalované 2, ale v řízení nevyšlo najevo, že by žalobce mohl žít a žil s někým jiným než se svou matkou – žalovanou 2.

14. Soud má za prokázané, že žalobce z důvodu soužití v jednom bytě se zůstavitelem a se žalovanou 2 (přiměřeně svým poměrům) pečoval o společnou domácnost. Žalovaná 2 při své účastnické výpovědi uvedla, že žalobce trpí silným ADHD, přičemž musel navštěvovat psychologa i psychiatra; žalobce doma „dělal myčku“ (vyndal nádobí z myčky), chodil vynášet koš a občas po sobě uklízel v pokojíčku. Svědek O. , jméno FO, vypověděl, že žalobce určitě pomáhal; když se mu několikrát řeklo, tak uklidil, došel pro něco (nakoupit), venčil psy. Svědek má funkční normální rodinu a stejně to fungovalo při těch několika příležitostech, kdy to viděl u zůstavitele, žalované 2 a žalobce. Svědkyně M. , jméno FO, vypověděla, že žalobce, zůstavitel a žalovaná 2 spolu žili jako rodina, jako klasická rodina; žalobce v rámci možností třeba vynášel koš a chodil nakupovat (pizzu).

15. Soud uzavírá, že žalobci bylo v době, kdy žil se zůstavitelem, 7-9 let. Podle žalované 2 trpí silným ADHH, kvůli němuž navštěvoval psychologa a psychiatra. Podle výše uvedených výpovědí žalobce žil se zůstavitelem a žalovanou 2 ve společné domácnosti. Žalobce pomáhal s mytím nádobí, vynášením odpadků, úklidem, nakupováním a venčením psů. Tento podíl na péči o společnou domácnost podle soudu odpovídal žalobcově věku a psychickému stavu. Žalobce tak v rámci svých možností a schopností pečoval o domácnost, kterou vedl společně se zůstavitelem a žalovanou 2.

16. Soud má za prokázané, že žalobce byl odkázán výživou na zůstavitele. Žalobci v době soužití se zůstavitelem bylo 7-9 let, takže si bezpochyby nemohl zajišťovat živobytí sám; výživou byl nutně odkázán na jinou osobu. Touto osobou nebyl žalobcův biologický otec, který není znám. Vyživující osobou tak měla být žalovaná 2. Ta toho ale po finanční stránce nebyla v plné míře schopna.

17. Bylo prokázáno, že dne 20. 12. 2017 soud zjistil úpadek žalované 2 a povolil jí řešení úpadku oddlužením. Žalovaná 2 splnila podmínky oddlužení až po smrti zůstavitele, a to dne 14. 4. 2023, kdy soud vzal na vědomí splnění oddlužení. Prokazují to usnesení Městského soudu v Praze ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , Anonymizováno, A-, Anonymizováno, , Anonymizováno, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, .

18. Žalovaná 2 pravidelně plnila splátkový kalendář pro splnění oddlužení, někdy však za pomoci darů. Prokazují to zejm. zpráva insolvenčního správce ze dne 27. 10. 2018 č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, a zprávy insolvenčního správce o plnění oddlužení ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, .

19. Žalovaná 2 byla od 7. 9. 2018 do 30. 9. 2018 a od 17. 3. 2020 do 30. 4. 2020 vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. Od 1. 10. 2018 do 16. 3. 2020 pracovala jako kadeřnice pro , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , na poloviční úvazek. V říjnu roku 2018 činil čistý příjem žalované 2 částku 4 987 Kč. Průměrný čistý měsíční výdělek činil 7 895 Kč. Od března 2020 začala žalovaná 2 vykonávat samostatnou výdělečnou činnost jako kadeřnice, přičemž si se zůstavitelem pořídili vlastní kadeřnictví, které začalo fungovat od 1. 7. 2020. Prokazují to kopie „Potvrzení“ , právnická osoba, ze dne 8. 2. 2019 a 29. 6. 2020, kopie „Dohody o pracovní činnosti“ mezi , právnická osoba, . a žalovanou 2 ze dne 1. 10. 2018, “Dohody o skončení pracovního poměru z Dohody o pracovní činnosti“ ze dne 13. 3. 2020 mezi , právnická osoba, . a žalovanou 2, „Potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti“ od , právnická osoba, . ze dne 20. 3. 2020, „výplatního lístku“ žalované 2 za období říjen roku 2018 a „Oznámení“ žalované 2 ze dne 8. 1. 2021 (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -B-18).

20. Žalovaná 2 při účastnickém výslechu vypověděla, že ona i zůstavitel chodili do práce, ona na zkrácený úvazek, protože žalobce má silné ADHD. Moc velké příjmy neměla, finančně jí vypomáhali její rodiče a hodně zůstavitel; rodiče spíš po jeho smrti. Po smrti zůstavitele se sousedi složili žalobci na nájem, protože zůstali úplně bez prostředků. Žalovanou 2 také živila její matka. Pokud jde o příjmy, bylo to hrozné, žalovanou 2 živil zůstavitel a její rodiče. Sociální dávky nedostávali, asi proto, že na ně neměli nárok kvůli vysokým příjmům zůstavitele.

21. Z výše uvedených listin a z výpovědi žalované 2 vyplývá, že žalovaná 2 neměl dostatek finančních prostředků na to, aby plně zajistila žalobcovu výživu (počítaje v to i bydlení). To je zřejmé i ze skutečnosti, že v období po zůstavitelově smrti se žalobce se žalovanou 2 ocitli bez prostředků, takže jim museli finančně vypomoci rodiče žalované 2 a sousedé.

22. Bylo prokázáno, že zůstavitel dosahoval poměrně vysokých příjmů. Z „Výpočtu daně a daňového zvýhodnění“ ze dne 5. 3. 2020 a z „Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti, sražených zálohách na daň a daňovém zvýhodnění“ ze dne 16. 4. 2024 od zaměstnavatele , právnická osoba, ., má soud za prokázané, že úhrn příjmů ze závislé činnosti zůstavitele v roce 2019 činil 669 093 Kč, přičemž zůstavitel uplatňoval daňové zvýhodnění na vyživované dítě, kterým byl žalobce.

23. Výpisem z katastru nemovitostí k datu 18. 1. 2024 má soud za prokázané, že zůstavitel byl vlastníkem bytu na adrese , adresa, . O této skutečnosti nebylo mezi účastníky sporu. Ze zprávy předsedy Společenství vlastníků jednotek plyne, že plnění spojená s vlastnictvím bytu hradil zůstavitel.

24. Usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 26. 9. 2022 č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, bylo žalobci uloženo, aby do 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení podal u zdejšího soudu žalobu na určení, že je dědicem zůstavitele ze zákona. Uvedené usnesení potvrdil Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 2. 2023 č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, .

25. Soud nevyvodil podstatné skutkové závěry z následujících listin, neboť neprokazovaly skutečnosti významné pro rozhodnutí: dopis žalované 2 ze dne 27. 8. 2018, dopis žalované 2 ze dne 10. 10. 2018, potvrzení o zdanitelných příjmech žalované 2 ze dne 10. 1. 2019 a 16. 3. 2020, přehled o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2020 ze dne 24. 8. 2021.

26. Věrohodnost provedených listinných důkazů nebyla ničím zpochybněna. Soud má proto tyto důkazy za zákonné a jejich obsah za pravdivý. Soud má za věrohodné i výpovědi žalované 2 a svědků, neboť byly koherentní a ve vzájemném souladu a v souladu s listinnými důkazy.

27. Soud učinil o skutkovém stavu následující závěr. Žalovaná 2 dne , datum, uzavřela manželství se zůstavitelem. Již před uzavřením manželství spolu žalovaná 2, zůstavitel a žalobce žili v zůstavitelově bytě na adrese , adresa, . Zde vedli společnou domácnost, o kterou žalobce pečoval přiměřeně svému věku a duševnímu stavu, a to zejm. tak, že pomáhal s mytím nádobí, vynášením odpadků, úklidem, nakupováním a venčením psů. Žalobce byl odkázán výživou na zůstavitele. Zůstavitel dne , datum, zemřel.

28. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

29. Podle § 1636 odst. 1 o. z. nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.

30. Podle § 886 odst. 1 o. z. žije-li dítě s rodiči nebo s některým z nich v rodinné domácnosti a je-li o ně řádně pečováno, podílí se i ono na péči o chod domácnosti. Tato povinnost dítěte zaniká zároveň s poskytováním výživy rodičů dítěti.

31. Podle § 886 odst. 2 o. z. dítě se podílí na péči o chod rodinné domácnosti vlastní prací, popřípadě peněžitými příspěvky, má-li vlastní příjem, anebo oběma způsoby. Pro určení rozsahu podílu dítěte na péči o chod rodinné domácnosti jsou rozhodné schopnosti a možnosti dítěte i odůvodněné potřeby členů rodiny.

32. V daném případě se žalobce domáhal určení, že je dědicem po zůstaviteli, a to s odůvodněním, že byly naplněny podmínky stanovené v citovaném ust. § 1636 o. z.

33. Žalobce prokázal, že nejpozději od , datum, žil se zůstavitelem a se žalovanou 2 v zůstavitelově bytě, a to až do zůstavitelova úmrtí, k němuž došlo dne , datum, . Žalobce tedy se zůstavitelem a se žalovanou 2 společně žili více než 2 roky.

34. Žalobce prokázal, že po uvedenou dobu on, zůstavitel a žalovaná 2 spolu vedli společnou domácnost. Pojem společné domácnosti je neurčitý právní pojem. Společnou domácností se v soudní praxi zpravidla rozumí soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu žijí trvale a které společně uhrazují a uspokojují své potřeby. Soužití se považuje za trvalé, jestliže tu jsou objektivně zjistitelné okolnosti, které svědčí o souhlasné vůli spolužijících osob žít v trvalém životním společenství. Společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení v jednom bytě, popř. i ve více bytech, společné a nerozlišované hospodaření s příjmy, péči o společnou domácnost nebo poskytování prostředků na úhradu společné domácnosti.

35. Posouzení existence společné domácnosti závisí na konkrétních okolnostech, přičemž ne vždy je třeba, aby byly splněny všechny popsané znaky společné domácnosti. V daném případě podle výpovědi žalované 2 a svědků žili žalobce, zůstavitel a žalovaná 2 jako funkční rodina. Žalovaná 2 byla manželkou zůstavitele. Žalobce přijal zůstavitele jako svého otce a oba se tak k sobě navzájem chovali. Žalobce dokonce přijal zůstavitelovo příjmení. Všichni dohromady tvořili trvalé životní společenství, které bylo přetrženo nečekaným úmrtím zůstavitele při dopravní nehodě.

36. Pokud jde o znak společné domácnosti, jenž spočívá v úhradě nákladů společných potřeb, tak jeho absence nevylučuje ani existenci společné domácnosti, ani péči o společnou domácnost, pokud jsou naplněny jiné znaky společné domácnosti. Obecným příkladem může být řádné manželství, v němž jeden z manželů nemá žádné příjmy (např. proto, že se „jen“ stará o domácnost), a proto se finančně nepodílí na úhradě potřeb společné domácnosti. V daném případě žalobce vedl s ostatními společnou domácnost jako 7-9letý chlapec, který nemá vlastní majetek, takže posouzení vedení společné domácnosti nelze založit na tom, jestli se žalobce podílel na úhradě nákladů společné domácnosti, nebo ne. Podobně nelze odmítnout zůstavitelovu účast na společné domácnosti proto, že (podle výpovědi žalované 2) se na péči o společnou domácnost nepodílel úklidem, protože jeho přínos spočíval v jiných věcech, např. právě ve finančním zajištění života rodiny.

37. Námitka žalované 1, že žalobce jako 8letý chlapec neprojevil svobodně vůli trvale spolu žít a podílet se na zajišťování společných potřeb, že se zůstavitelem žil jedině z toho důvodu, že následoval svou matku, takže nemohl vést společnou domácnost, není důvodná. Především platí, že nezletilé dítě je členem společné domácnosti, v níž spolu s jejími dalšími příslušníky na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu anebo jiných rozhodujících skutečností trvale žije a v níž je odkázané svou výživou na jiné členy společné domácnosti, a tak tomu bylo i v daném případě. V tomto případě také nelze dovodit, že by žalobce nechtěl bydlet se zůstavitelem v jedné domácnosti. Naopak bylo prokázáno, že spolu žili jako by byli otec a syn. Žalobce tedy nežil se zůstavitelem jen proto, že následoval svou matku, ale rovněž z toho důvodu, že se zůstavitelem žít chtěl, tedy i ze své vůle. Názor žalované 1, že obecně nezletilý nesplňuje definici osoby druhé dědické třídy, když mezi ním a zůstavitelem nelze hovořit o společné domácnosti, protože nezletilý nemůže projevit vůli k trvalému soužití a obstarávání domácnosti, by koneckonců vylučoval nezletilé z dědění podle § 1636 odst. 1 o. z., což jistě není smyslem tohoto ustanovení.

38. Žalobce prokázal, že z důvodu vedení společné domácnosti o společnou domácnost pečoval. Péči o společnou domácnost je třeba chápat jako faktický stav, při kterém osoba žijící se zůstavitelem vynakládá nějaké úsilí, jež přispívá k funkčnosti takového soužití. Rozumí se jí např. poskytování prostředků na úhradu potřeb společné domácnosti, péče o děti, obstarávání domácích prací, udržování pořádku v bytě, obstarávání prádla a údržba šatů, příprava jídla apod. Splnění podmínky péče o společnou domácnost je třeba posuzovat individuálně; v případě nezletilého dítěte s přihlédnutím k jeho schopnostem, možnostem a odůvodněným potřebám členů rodiny (srov. citované ust. § 886 o. z.). V daném případě, jak je odůvodněno výše, žalobce přiměřeně svému věku a duševnímu stavu o společnou domácnost pečoval (odst. 15).

39. Námitka žalované 1, že žalobce nepečoval o společnou domácnost z důvodu, že ve svém věku nemohl dostatečně vážně a svobodno projevit vůli k tomu, aby přispíval podle svých schopností a možností k úhradě nákladů i k obstarávání společných potřeb, není důvodná. Především nebylo prokázáno, že by žalobce neměl vůli přispívat svými domácími pracemi, ale i další činností, ke společnému chodu domácnosti. Vedení společné domácnosti je faktický stav, takže skutečnost, jestli si žalobce byl, nebo nebyl vědom toho, že přitom naplňuje znaky právního pojmu společná domácnost, je nerozhodná. Soud uzavírá, že žalobce po dobu svého soužití se zůstavitelem vedl společnou domácnost a z tohoto důvodu o ní pečoval.

40. Žalobce kromě toho, že pečoval o společnou domácnost, byl také odkázán výživou na zůstaviteli. Výživou se rozumí nejen zajišťování stravy a oblečení, ale i zajištění vzdělání, sociálního rozvoje, hrazení zájmových kroužků či jiných aktivit apod. Odkázanost výživou nelze chápat jako absolutní závislost. Postačuje, pokud se zůstavitel na pokrytí takových potřeb podílí významnou měrou. Odkázanost výživou na zůstaviteli je třeba chápat jako faktický stav. Na zůstaviteli je výživou tedy odkázán ten, kdo se z jakéhokoli objektivního důvodu nemůže sám o sebe postarat a je na zůstavitele zcela nebo zčásti odkázána v zabezpečování základních potřeb. Jak je odůvodněno výše, žalobce byl odkázán na zůstaviteli po finanční stránce (odst. 16-21). Žalobce však byl výživou na zůstavitele odkázán i pokud jde o bydlení, protože žalobce žil v zůstavitelově bytě a zůstavitel hradil náklady s tím spojené. Zůstavitel se také podílel na zajištění žalobcova sociálního rozvoje a aktivit (jezdili spolu na ryby, venčili psa, vařili, zůstavitel učil žalobce jezdit na kole). Žalobce tedy po dobu svého soužití se zůstavitelem vedl společnou domácnost a byl odkázán výživou na zůstavitele.

41. Námitky žalované 1, co se týče příjmů žalované 2, nejsou důvodné. Podmínkou dědění podle § 1636 odst. 1 o. z. je odkázanost výživou na zůstavitele, a to odkázanost faktická. Zde byl žalobce fakticky finančně odkázán výživou na zůstaviteli. Podle soudu je přitom nerozhodné, jestli to bylo proto, že žalovaná 2 byla, nebo nebyla schopna žalobce uživit sama. Podstatné je, jaké bylo rodinné uspořádání. Pokud rodinné uspořádání bylo takové, že zůstavitel zajišťoval výživu žalované 2 a žalobci, – a toto uspořádání by nemuselo vycházet z nutnosti, nýbrž by mohlo vycházet z dohody mezi zůstavitelem a žalovanou 2, – potom žalobce byl na zůstaviteli odkázáni výživou. (Obecným příkladem může být výše zmíněná situace, kdy jeden z rodičů je v domácnosti. Pak jsou ostatní členové domácnosti výživou finančně odkázáni na pracujícího člena domácnosti, ačkoli k tomu nejsou nuceni nepříznivými okolnostmi.) Z tohoto hlediska je nerozhodné, jestli si žalovaná 2 vydělal více, než tvrdila, nebo ne, anebo jestli byla schopna vyšších výdělků, nebo ne. Podstatné je, že zůstavitel mj. po finanční stránce (z valné části) a po bytové stránce (zcela) zajišťoval výživu celé rodině.

42. Soud uzavírá, že v žalobcově případě jsou naplněny zákonné předpoklady dědění, které jsou stanoveny v ust. § 1636 odst. 1 o. z. Soud proto žalobě vyhověl a určil, že žalobce je dědicem zůstavitele.

43. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

44. V daném případě žalobce měl ve věci plný úspěch, neboť soud žalobě zcela vyhověl. Soud proto žalobci podle shora citovaného ustanovení přiznal náhradu nákladů řízení. Výši nákladů na právní zastoupení soud stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“).

45. Žalobcovy náklady řízení činí 19 600 Kč; z toho je- částka 17 500 Kč za odměnu advokátce za 7 úkonů právní služby:1. převzetí a příprava zastoupení,2. podání žaloby,3. vyjádření ze dne 26. 9. 2023,4. účast na jednání dne 4. 1. 2024,5. vyjádření ze dne 19. 1. 2024,6. účast na jednání dne 14. 3. 2024,7. účast na jednání dne 25. 4. 2024ve výši 2 500 Kč za 1 úkon podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu,- částka 2 100 Kč za náhradu hotových výdajů advokátce za uvedených 7 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu.

46. Soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání ze dne 19. 6. 2023 (zaslání vyplněného formuláře), 11. 7. 2023 (zaslání rozsudku) a 24. 10. 2023 (žádost o odročení jednání) a 22. 4. 2024 (zaslání listin), protože se nejedná o podání ve věci samé.

47. Soud uložil žalovaným, aby žalobci zaplatily náklady řízení rovným dílem. Přisouzenou náhradu nákladů řízení jsou podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinny zaplatit k rukám advokátky, která v tomto řízení zastupovala žalobce.

48. Soud usnesením ze dne 9. 8. 2023 č. j. 27 C 172/2023-30 přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je-li navrhovatel od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledků řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. V daném případě soud návrhu vyhověl, přičemž žalované nemají proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení ani nejsou osvobozeny od poplatku. Soud proto podle citovaného ustanovení žalovaným uložil, aby zaplatily soudní poplatek za žalobu. Tento poplatek podle položky 4 bodu 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků činí 2 000 Kč. Podle § 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích, jsou žalované 1 a 2 povinny zaplatit poplatek společně a nerozdílně. Z těchto důvodů soud uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně České republice na účet zdejšího soudu zaplatily soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč.