27 C 182/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem titul Pavlem Jarošem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 109 720 Kč s přísl.

I. Žaloba o zaplacení 109 720 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 109 720 Kč ode dne 21. 12. 2016 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna na nákladech řízení žalované zaplatit 21 054 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [titul]. [jméno] [příjmení].

1. Ve věci jde o spor o pojistné plnění ze zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, kterážto škoda vznikla na tramvaji při dopravní nehodě.

2. Žalobkyně tvrdila, že dne 5. 10. 2015 došlo k dopravní nehodě, při které se srazila tramvaj ev. [číslo] s vozidlem tov. zn. Mercedes, jež patřilo [anonymizována tři slova]. Na tramvaji vznikla škoda ve výši 719 663 Kč. Žalobkyně tuto škodu uplatnila u žalované, ale žalovaná poskytla žalobkyni jen 609 943 Kč. Žalobkyně proto navrhla, aby soud uložil žalované zaplatit zbývajících 109 720 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení.

3. Žalovaná uplatněný nárok neuznala. Především vznesla námitku promlčení. Tvrdila, že ke škodní události došlo 5. 10. 2015. Toho dne se žalobkyně z potvrzení o účasti na dopravní nehodě dozvěděla přibližnou výši škody (nejpozději byla žalobkyni výše škody známa 5. 11. 2015, kdy podle tvrzení žalobkyně proběhla komisionální prohlídka). Dne 5. 10. 2015 začala běžet subjektivní promlčecí lhůta, která skončila dne 5. 10. 2018. Mimoto žalovaná tvrdila, že žalobkyni vyplatila pojistné plnění ve výši 609 943 Kč, přičemž postupovala podle znaleckého posudku od [právnická osoba] Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

4. Co se týče skutkových okolností, mezi účastnicemi bylo sporu jen o promlčení nároku a o výši pojistného plnění. Soud se v prvé řadě zabýval námitkou promlčení, protože pokud by tato námitka byla opodstatněná, soud by nemohl uplatněný nárok žalobkyni přiznat, i kdyby jinak byl po právu.

5. Pro posouzení námitky promlčení jsou rozhodné skutečnosti zakládající počátek běhu promlčení lhůty, délka promlčecí lhůty a doba uplatnění nároku u soudu. V daném případě jde zejména o skutečnosti, kdy se žalobkyně dověděla o škodě a o osobě povinné k její náhradě. Ohledně těchto okolností má soud za prokázány následující skutečnosti.

6. Dne 5. 10. 2015 došlo k dopravní nehodě mezi tramvají a nákladním vozidlem tov. zn. Mercedes (o čemž nebylo sporu), jejímiž účastníky byl řidič tramvaje a řidič nákladního vozidla [jméno] [příjmení]; šlo o popelářský vůz – [obec] [obec]. Prokazuje to kopie„ Zprávy o dopravní nehodě/mimořádné události“ číslo nehody [anonymizováno] ze dne 5. 10. 2015.

7. Dne 5. 11. 2015 proběhla komisionální prohlídka tramvaje, při které byl zjištěn určitý rozsah škod. Prokazuje to kopie„ Zápisu o komisionální prohlídce tramvaje [příjmení] [číslo] po dopravní nehodě“ ze dne 5. 11. 2016.

8. Dne 15. 4. 2016 bylo provedeno vyčíslení škody na tramvaji s tím, že na vozidle byla způsobena škoda ve výši 719 662,64 Kč. Prokazuje to kopie„ Protokolu o vyčíslení škody na vozidle [právnická osoba], vzniklé při dopravní nehodě“ ze dne 15. 4. 2016.

9. Z uvedených listin plyne, že žalobkyně se o tom, kdo odpovídá za škodu, dozvěděla dne 5. 10. 2015, neboť ve zprávě o dopravní nehodě označila řidiče a vlastníka vozidla, kterým byla poškozena tramvaj. Z těchto listin dále vyplývá, že žalobkyně znala rozsah škody na tramvaji nejpozději ode dne 5. 11. 2015, kdy proběhla komisionální prohlídka, při které byl zjištěn rozsah škod. Přesnou výši škody se žalobkyně dozvěděla nejpozději dne 15. 4. 2016, kdy byla vyčíslena škoda na tramvaji.

10. Soud nemá důvod pochybovat o zákonnosti a pravosti shora uvedených listin.

11. Žalobkyně uplatnila nárok na pojistné plnění za škodu, jež jí měla vzniknout následkem dopravní nehody, k níž došlo dne 5. 10. 2015. Soud proto věc posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

12. Mezi účastnicemi nebylo sporu o právní možnosti žalobkyně požadovat po žalované jako pojistitelce pojistné plnění. Soud proto jen konstatuje, že podle § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou škodu vzniklou, a že podle § 9 odst. 1 tohoto zákona má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele.

13. Žalovaná namítla, že uplatněné právo je promlčeno. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019 sp. zn. 25 Cdo 1976/2019, uveřejněného pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí stanovisek (dostupný na www.nsoud.cz),„ Právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škodu se ve smyslu § 635 odst. 2 o. z. promlčuje nejpozději uplynutím promlčecí lhůty stanovené pro právo na náhradu škody, a to jak lhůty objektivní, tak i lhůty subjektivní“.

14. Podle § 635 odst. 2 o. z.:„ Právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje“.

15. V daném případě běžela subjektivní promlčecí lhůta poškozeného na náhradu škody proti škůdci. Nejpozději v této lhůtě žalobkyně mohla uplatnit právo na pojistné plnění vůči žalované. Tato lhůta podle § 619 odst. 1 o. z. počala běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. To mohlo být podle § 619 odst. 2 o. z. uplatněno, pokud se žalobkyně dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Tyto okolnosti podle § 620 odst. 1 o. z. zahrnovaly vědomost žalobkyně o škodě a osobě povinné k její náhradě.

16. Jak je uvedeno výše, žalobkyně se o osobě, která za škodu odpovídá, dozvěděla dne 5. 10. 2015 O škodě se žalobkyně dověděla dne 5. 11. 2015, nepochybně pak 15. 4. 2016, kdy byl škoda vyčíslena.

17. Podle § 629 odst. 1 o. z.„ Promlčecí lhůta trvá 3 roky“.

18. Žalobkyně tak mohla poprvé uplatnit své právo na náhradu škody vůči škůdci nejpozději dne 5. 11. 2015 (nepochybně 15. 4. 2016). Subjektivní 3letá promlčecí lhůta na náhradu škody počala nejpozději dne 5. 11. 2015, resp. 15. 4. 2016, a skončila dne 5. 11. 2018, resp. 15. 4. 2019. Žalobkyně podala žalobu dne 16. 4. 2019, tedy po uplynutí této promlčecí lhůty.

19. Podle § 609 věty prvé o. z.„ Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit“.

20. Žalobkyně nevykonala uplatněné právo v subjektivní promlčecí lhůtě. Žalovaná proti uplatněným nárokům vznesla námitku promlčení. Žalovaná proto podle shora citovaného ustanovení není povinna plnit.

21. Žalobkyně brojila proti námitce promlčení tvrzením, že tato námitka odporuje dobrým mravům. Žalobkyně pro to však neuvedla konkrétní důvody. Pokud tím žalobkyně myslela, že námitka žalované je v rozporu s dobrými mravy proto, že žalovaná vykládá a používá ustanovení občanského zákoníku v rozporu s dobrými mravy, pak tomu tak podle soudu není. Výklad žalované je v souladu s výkladem, jenž podal Nejvyšší soud ve výše označeném rozsudku (odst. 13), který je přesvědčivě podložen právními argumenty. Žalobkyně také tvrdila, že je„ v tomto případě stranou slabší, kdy byl jednáním škůdce poškozen na svých právech, kterých se dlouhodobě domáhal na jeho pojistiteli – žalovaným“. Soud nevidí souvislost mezi postavením žalobkyně a tím, že žalobkyně byla poškozena jednáním škůdce a že se žalobkyně dlouhodobě domáhala svých práv u žalované; jinými slovy, soud nerozumí, proč by z uvedeného důvodu žalobkyně měla být slabší stranou. Pokud žalobkyně poukazovala na to, že mezi účastnicemi proběhla„ mnohá korespondence, ve které žalovaný odkazoval na závěry svého znaleckého posudku, který však žalobci nedal ani na výslovnou žádost v kopii k dispozici“ a že„ žalobce tedy požádal o vypracování vlastního znaleckého posudku (…) ale„ znalců je v tomto oboru velký nedostatek a lhůty pro vypracování posudků jsou nestandardně dlouhé“, tak nic z toho nebránilo žalobkyni, aby uplatnila svůj nárok v promlčecí lhůtě. Podání žaloby bylo zcela na žalobkyni, přičemž není závislé na délce korespondence mezi účastníky ani na vypracování znaleckého posudku. Žalobkyně mohla podat žalobu i bez znaleckého posudku a dodat svůj znalecký posudek v průběhu řízení, nebo navrhnout, aby znalecký posudek podal znalec ustanovený soudem.

22. Soud shrnuje, že žalobkyně nevykonala právo v promlčecí lhůtě. Žalovaná vznesla námitku promlčení, která je důvodná. Výhrady žalobkyně proti námitce promlčení nejsou opodstatněné. Žalovaná není proto povinna plnit. Soud z těchto důvodů, nezabývaje se pro nadbytečnost dalšími námitkami žalované, žalobu zamítl.

23. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, neboť soud žalobu zcela zamítl. Soud proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalované proti žalobkyni náhradu nákladů řízení.

24. Tato náhrada dosahuje 21 054 Kč; z toho je -) částka 16 500 Kč za odměnu advokátovi za 3 úkony právní služby -) převzetí a příprava zastoupení, -) podání vyjádření k žalobě, -) účast na jednání, při sazbě za 1 úkon právní služby ve výši 5 500 Kč podle § 7 bodu 5 a. t. (tarifní hodnota 109 720 Kč), -) částka 900 Kč za náhradu hotových výdajů advokátovi za uvedené 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 a. t., -) částka 3 654 Kč za náhradu advokátovi za daň z přidané hodnoty / 21 % z (16 500 Kč + 900 Kč) / podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

25. Celkovou částku náhrady nákladů řízení je žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám advokáta, který v tomto řízení zastupoval žalovanou.