27 C 213/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Jaroše a z přísedících anonymizováno jméno příjmení a anonymizováno jméno příjmení ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zapl. 82 414,87 Kč s přísl.

I. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni -) částku 82 414,87 Kč, -) úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 82 414,81 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna na nákladech řízení žalovanému zaplatit 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Ve věci jde o náhradu škody, kterou měl žalobkyni způsobit žalovaný jako její zaměstnanec. Žalovaný měl škodu způsobit tím, že jezdil nabouraným služebním vozidlem, i když svítila výstražná kontrolka, v důsledku čehož došlo k poškození motoru vozidla.

2. Tvrzení žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že dne datum došlo k dopravní nehodě. Účastníkem této nehody byl také žalovaný, který jako zaměstnanec žalobkyně řídil vozidlo značky Renault registrační značka. Při dopravní nehodě vznikla na vozidle škoda, a to na předním nárazníku, masce, víku motoru, předním světle a přední registrační značce.

3. Druhý den po nehodě bylo vozidlo přistaveno do depa žalobkyně. Žalobkyně vozidlo prohlédla. Na vozidle nebyly žádné známky úniku chladicí kapaliny, vozidlo po nastartování nevykazovalo známky zahřívání a nesvítily žádné kontrolky teploty. Žalovanému byl proto dán pokyn k tomu, aby vozidlo použil k jízdě; žalovaný použil vozidlo k jízdě se souhlasem žalobkyně.

4. Žalovaný dne datum jezdil s vozidlem až do 17. hodiny. Vozidlo se pak zastavilo pro poškození motoru. V mezidobí od zahájení jízdy do jejího ukončení docházelo k úniku chladicí kapaliny. Na to musely žalovaného upozorňovat kontrolky teploty na palubní desce vozidla. Žalovaný přesto pokračoval v jízdě, a to bez vědomí a souhlasu žalobkyně. Tato nedbalost žalovaného vedla k poškození motoru vozidla.

5. Žalobkyně nechala vozidlo opravit v autoopravně právnická osoba Oprava motoru stála 82 414,87 Kč bez DPH.

6. Žalobkyně dne datum žalovanému předložila žádost o náhradu škody, ale žalovaný ji neuhradil. Žalobkyně proto navrhla, aby soud uložil žalovanému žalobkyni zaplatit 82 414,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 82 414,87 Kč.

7. Vyjádření žalovaného. Žalovaný tvrdil, že došlo k dopravní nehodě. Žalovaný pak telefonoval šéfkurýrovi nebo jednateli žalobkyně. Dotyčný se ho zeptal, jaká je škoda na autě, a řekl, že pokud je jen promáčknutá kapota, že má žalovaný dojezdit celý den a druhý den jet normálně do depa. Po tomto telefonátu žalovaný dodělal svou práci a jel s vozidlem domů 8. Druhý den v 6 h ráno žalovaný přijel vozidlem do depa žalobkyně. Čekali tam pánové příjmení (jeden z nich je jednatelem žalobkyně), kteří auto prohlédli. Pak řekli, že žalovaný má normálně pracovat. Žalovaný pak vykonával svou práci. Večer, když se vracel do depa, se vypnul motor a už nenaskočil. Žalovaný zase volal buď šéfkurýrovi nebo panu příjmení, kteří zavolali odtahovou službu. S ní se žalovaný dostal do autoservisu, kde již čekali pánové příjmení. Ti mu oznámili, že ho propouštějí, odvezli ho někam na autobus a žalovaný jel domů.

9. Žalovaný nyní už„ úplně neví“, jestli svítila kontrolka na palubní desce vozidla, nebo ne, protože je to již dlouhá doba; myslí si, že se rozsvítila až poté, co zhasnul motor.

10. Pánové příjmení pak žalovaného několikrát přijeli navštívit a dávali mu k podpisu různé papíry s tím, že pokud je žalovaný nepodepíše, budou ho žalovat o náhradu škody ve výši 300 000 Kč. Po třech měsících volal žalovanému někdo z obec anonymizována dvě slova. Žalovaný volajícího pak navštívil, vše mu po pravdě řekl a sepsal s ním písemné vyjádření.

11. Zjištěné skutečnosti. Dne datum spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli pracovní smlouvu, podle které žalovaný bude od datum pracovat pro žalobkyni jako řidič za mzdu ve výši 16 100 Kč měsíčně. Prokazuje to kopie„ Pracovní smlouvy na dobu neurčitou“ mezi žalobkyní a žalovaným ze dne datum.

12. Žalobkyně tvrdila, že pracovní poměr mezi účastníky skončil ve zkušební době po dopravní nehodě. Žalovaný tvrdil, že žalobkyně skončila pracovní poměr po poškození motoru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podle svého tvrzení druhý den po nehodě uložila žalovanému vykonávat práci, vychází soud z tvrzení žalovaného, že pracovní poměr skončil dne datum poté, co bylo poškozené vozidlo odtaženo do autoservisu.

13. Dne datum došlo k dopravní nehodě, při níž bylo poškozeno vozidlo příjmení, které řídil žalovaný při plnění svých pracovních úkolů. Tato skutečnost byla mezi stranami nesporná; prokazuje je i kopie„ Potvrzení o účasti na dopravní nehodě“ Policie České republiky ze dne datum.

14. V době dopravní nehody vozidlo příjmení vlastnila právnická osoba Žalobkyně tehdy toto vozidlo užívala na základě smlouvy o výpůjčce, kterou právnická osoba přenechala vozidlo žalobkyni do užívání do 31. 3. 2020. Po uplynutí výpůjčky převedla právnická osoba vlastnictví vozidla na žalobkyni. Prokazuje to kopie„ Smlouvy o výpůjčce motorového vozidla“ mezi právnická osoba a žalobkyní ze dne datum, včetně přílohy číslo 1 - splátkového kalendáře a kopie„ Osvědčení o registraci vozidla část II“ číslo anonymizováno číslo k vozidlu příjmení (tzv. velký technický průkaz).

15. Po vzniku dopravní nehody dne datum žalovaný podle svého tvrzení pokračoval v jízdě s vozidlem na pokyn žalobkyně, respektive se souhlasem žalobkyně. Žalobkyně tuto skutečnost nepopírala. Tuto skutečnost prokazuje vyjádření žalovaného ke škodní události, jež poskytl právnická osoba dne datum. Tato skutečnost také vyplývá z tvrzení žalobkyně, že druhého dne datum žalobkyně vozidlo prohlédla a dala žalovanému pokyn, aby vozidlo použil k jízdě: kdyby žalobkyně chtěla, aby žalovaný po dopravní nehodě s vozidlem nejezdil, tak by mu tu sdělila po nahlášení nehody dne datum, ale ona i dne datum dala žalovanému pokyn, aby i nadále používal vozidlo k jízdě.

16. Ze shodných tvrzení účastníků, které potvrzuje i písemné vyjádření žalovaného pro právnická osoba ze dne datum, má soud za zjištěné, že dne datum ráno žalobkyně poškozené vozidlo prohlédla, na vozidle neshledala žádné známky toho, že dochází k úniku chladicí kapaliny, že po nastartování vozidlo nevykazovalo známky zahřívání a nesvítily žádné kontrolky teploty, a proto žalobkyně dala žalovanému pokyn, aby vozidlo použil k jízdě; žalovaný použil vozidlo k jízdě se souhlasem žalobkyně.

17. Ze shodných tvrzení účastníků, (v souvislosti se zakázkovým listem a fakturami od právnická osoba, (má soud za zjištěné, že dne datum v odpoledních hodinách vozidlo přestalo jezdit z důvodu závady motoru a že bylo odtaženo do autoservisu. 18. právnická osoba opravil jednak poškození vozidla příjmení, která vznikla při dopravní nehodě dne datum, a jednak opravil motor tohoto vozidla. Cena opravy motoru činila 82 415,04 Kč bez DPH, 99 722 Kč s DPH.

19. Podle autoservisu poškození motoru bylo způsobeno následnou jízdou vozidla po havárii na přední část, kde došlo k úniku chladicí kapaliny. Řidič pokračoval v jízdě, i když ho na to upozorňovaly kontrolky teploty. Tyto skutečnosti prokazují kopie listin vyhotovených právnická osoba: zakázkového listu číslo faktury číslo ze dne datum a faktury číslo ze dne datum.

20. Žalobkyně zaplatila autoservisu za opravu motoru 99 722 Kč. Prokazuje to kopie„ Oznámení o provedení příkazu k úhradě“ právnická osoba ze dne datum, podle kterého byl dne datum zaúčtován převod uvedené částky na účet autoservisu a s variabilním symbolem, jež jsou uvedeny ve faktuře číslo kterou byla vyúčtována oprava motoru.

21. Dne datum žalobkyně požádala žalovaného o náhradu škody způsobenou na vozidle příjmení ve výši 82 414,87 Kč bez DPH za poškození motoru. Žalovaný tuto žádost převzal téhož dne. Prokazuje to kopie„ Žádost o náhradu škody“ ze dne datum s podpisem žalovaného z téhož dne.

22. Dopisem ze dne datum Kč zástupce žalobkyně jménem žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě 82 415 Kč ve lhůtě 8 dnů po obdržení tohoto dopisu s tím, že jinak je oprávněn podat žalobu u soudu. Prokazuje to kopie dopisu ze dne datum („ Předžalobní výzva ve smyslu § 142a o. s. ř.“).

23. Neprokázané skutečnosti. Soud nemá za prokázáno tvrzení žalobkyně, že žalovaný pokračoval v jízdě i poté, kdy kontrolka na palubní desce vozidla signalizovala přehřátí motoru, v důsledku čehož došlo k poškození motoru.

24. Pro tvrzení žalobkyně svědčí jedině ručně psaný text na zakázkovém listu právnická osoba, že„ řidič pokračoval v jízdě, i když ho upozorňovaly kontrolky teploty“. Tento text však obsahuje prosté konstatování, které není ničím odůvodněno ani podloženo, a jako takové nemá větší důkazní hodnotu. Navíc proti němu stojí následující důkazy.

25. Proti tvrzení žalobkyně svědčí písemné vyjádření žalovaného pro právnická osoba ze dne datum, a to že žalovaný dne datum během jízdy nezaznamenal žádnou informaci na displeji vozidla o úniku motorového oleje nebo přehřátí a úniku vody z chladiče. V řízení žalovaný tvrdil, že si není vědom, že by svítily kontrolky, a to vzhledem k době, jež mezitím uplynula; uvedl, že kontrolky buď nesvítily, nebo si nevšiml, že svítily. Časově blíže k dopravní nehodě je písemné vyjádření žalovaného ze dne datum, takže tomu je podle soudu třeba přiložit větší důležitost než nynějšímu tvrzení žalovaného. Soud si je vědom, že uvedené písemné prohlášení žalovaného také nemá velkou váhu, protože jeho autorem je žalovaný, který se mohl a může snažit vyhnout odpovědnosti za škodu, nicméně ho nelze zcela pominout; význam má také v souvislosti s následujícími důkazy.

26. Proti tvrzení žalobkyně svědčí rovněž písemné vyjádření autoservisu právnická osoba ze dne datum. V tomto vyjádření se autoservis k poškození motoru vozidla příjmení vyjádřil tak, že byl zjištěn únik chladicí kapaliny, a to z důvodu mechanického poškození přední části vozidla. Vozidlo bylo bez chladicí kapaliny, mechanicky byla poškozena přední část vozidla, svítila kontrola systému odstraňování emisí, nebylo možno nastartovat. Systém vozidla podle diagnostiky vykazoval závadu na čerpací jednotce chlazení EGR ventilu, kde byla tato závada zaznamenána 104 (, a nejednalo se tedy o prvotní poruchu hlášenou vozidlem. Na základě tohoto ignorování svítící kontrolky a úniku chladicí kapaliny došlo k poškození motoru a ztrátě komprese na válcích.

27. Motor vozidla měl být podle autoservisu poškozen únikem chladicí kapaliny, přičemž žalovaný měl v jízdě pokračovat, i když ho kontrolka upozorňovala kontrolka teploty. Podle téhož autoservis však svítila kontrola systému odstraňování emisí.

28. Autoservis ke svému vyjádření připojil listinu„ Světelné kontrolky“ s popisem jejich funkcí. Podle této listiny je ve vozidle přítomna„ Kontrolka systému odstraňování emisí“. Je tam však také přítomna„ Výstražná kontrolka teploty chladicí kapaliny“. Pokud tedy měla žalovaného upozorňovat na závadu motoru kontrolka teploty, potom by svítila„ Výstražná kontrolka teploty chladící kapaliny“. Ta ale podle autoservisu nesvítila. Vyjádření autoservisu ze dne datum tak svědčí proti tvrzení žalobkyně.

29. Mimoto podle písemného vyjádření autoservisu ze dne datum podle diagnostiky systém zaznamenal závadu na čerpací jednotce chlazení EGR ventilu 104 ( (neuvádí se ovšem, v jakém časovém období). Pokud by se to dělo také v období před dopravní nehodou, pak by žalobkyně provozovala vozidlo přes výstražné kontrolky, a svítící kontrolka by nebyla v příčinné souvislosti s dopravní nehodou. Pokud by se to dělo až po dopravní nehodě dne datum, potom by svítící kontrolku musela svítit po poškození vozidla při dopravní nehodě, jež mělo být příčinou úniku kapaliny, tedy i dne datum. Při takové četnosti záznamů (104 () by svítící kontrolku musela zaznamenat žalobkyně při prohlídce dne datum ráno.

30. Tvrzení žalobkyně, že při prohlídce dne datum ráno vozidlo nevykazovalo žádné známky zahřívání a že nesvítily žádné kontrolky teploty, rovněž vypovídá proti tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný jezdil s vozidlem přes svítící kontrolku. Pokud totiž došlo k poškození motoru v důsledku poškození přední části vozidla dne datum, pak k úniku kapaliny muselo docházet hned po dopravní nehodě. Kontrolka by začala svítit dne datum a musela by svítit i dne datum, kdy žalobkyně prohlížela vozidlo. Žalobkyně by při prohlídce vozidla dne datum ráno také objevila známky úniku kapaliny pod vozidlem. Pokud by kapalina unikala z motoru, musel by být její únik zřetelný, například jako kaluže pod vozidlem.

31. Uvedené skutečnosti, zejména ve své vzájemné souvislosti, značně zpochybňují tvrzení žalobkyně, že žalovaný jezdil s automobilem, i když svítila výstražná kontrolka na palubě vozidla, která signalizovala přehřátí motoru. Vzhledem k uvedeným pochybnostem nemohl soud dojít k přesvědčení, že tvrzení žalobkyně je pravdivé, a proto je soud nemá za prokázané.

32. Nevýznamné důkazy. Soud nevyvodil žádné podstatné skutečnosti z krycího dopisu právnická osoba ze dne datum, neboť tento se týkal pojistného plnění za poškození vozidla příjmení při dopravní nehodě, ale ne opravy motoru.

33. Dále soud nevyvodil žádné podstatné závěry z kopie„ Místopřísežného prohlášení“ žalovaného ze dne datum. V tomto prohlášení žalovaný uvádí, že se nezakládá na pravdě tvrzení právnická osoba v jejím dopise ze dne datum o tom, že žalovaný po dopravní nehodě na pokyn nadřízeného pokračoval dál v jízdě s poškozeným vozidlem z předchozí dopravní nehody. Soud z tohoto prohlášení nevyvozuje nic podstatného, neboť ulice anonymizována dvě slova vycházela z vyjádření ke škodní události, které jí žalovaný poskytl dne datum, a v tomto vyjádření se skutečně uvádí, že žalovanému bylo sděleno po dopravní nehodě, že pokud je vozidlo pojistné má pokračovat ve své práci a další jízdě; současně žalovaný v tomto vyjádření uvádí, že prohlášení bylo předem napsáno a připraveno a že žalovaného k jeho podpisu donutili. Rovněž na jednání žalovaný uvedl, že pánové příjmení ho párkrát přijeli navštívit a dávali mu k podpisu různé papíry s tím, že pokud je nepodepíše, budou ho žalovat o náhradu škody ve výši 300 000 Kč. Před soudem žalovaný prohlásil znovu, že poté co naboural, volal panu příjmení, který mu řekl, ať ten den dojezdí. To se ostatně shoduje s tvrzením žalobkyně, že žalobkyně druhý den po nehodě vozidlo prohlédla, shledala ho v pořádku a dala žalovanému pokyn k tomu, aby vozidlo použil k jízdě. Pokud žalobkyně dala pokyn k jízdě den po nehodě, jeví se jako logické, že mu dala takový pokyn i den předtím.

34. Hodnocení důkazů. Soud nemá pochybnosti o zákonnosti, pravdivosti a věrohodnosti provedených listinných důkazů. Výjimkou je„ Místopřísežné prohlášení“ žalovaného ze dne datum“, a to z důvodů, které jsou uvedeny v předcházejícím odstavci.

35. Neprovedené důkazy. Žalobkyně původně podala žalobu o pojistné plnění proti právnická osoba V průběhu řízení vzala ale žalobu vůči pojišťovně zpět. Soud proto neprovedl důkazy, které se týkaly původně uplatněného nároku na pojistné plnění, a to důkazy: pojistnou smlouvou mezi anonymizována tři slova a žalovaným ze dne datum číslo dopisem pojišťovny ze dne datum („ Ukončení šetření škodné události“), dopisem pojišťovny ze dne datum, Modelací pojištění, Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění odpovědnosti anonymizována dvě slova číslo, Doplňkovými pojistnými podmínkami pro pojištění odpovědnosti zaměstnance při výkonu povolání anonymizováno spisová značka, dopisem pojišťovny ze dne datum („ Ukončení likvidace pojistné události – poškození vozidla anonymizováno“).

36. Soud také neprovedl důkaz výslechem jméno příjmení z autoservisu právnická osoba, který vypsal zakázkový list a popsal poškození motoru. Soud jeho výslech neprovedl, neboť neměl pochybnosti o tom, že motor byl poškozen jízdou vozidla po havárii. Pokud jde o ručně psaný text autoservisu, že řidič pokračoval v jízdě, i když upozorňovaly kontrolky teploty, tak ten je nutně spekulativní, protože autor textu podle všeho nebyl se žalovaným v kabině vozidla v době jízdy dne datum, takže nemůže vědět, jestli kontrolka svítila, nebo ne. Nehledě na to podle autoservisu měla svítit„ Kontrolka systému odstraňování emisí“ a ne„ Výstražná kontrolka teploty chladicí kapaliny“. Není ostatně vyloučeno, že systém kontrolek byl poškozen při nárazu při dopravní nehodě. Každopádně výslech svědka z autoservisu mohl přinést leda to, že by potvrdil svůj záznam na zakázkovém listě, který by na popsané situaci nic nezměnil. Výslech byl proto nadbytečný.

37. Závěr o skutkovém stavu. Dne datum žalovaný jako zaměstnanec žalobkyně při plnění svých pracovních úkolů řídil vozidlo příjmení. V tu dobu měla žalobkyně vozidlo příjmení vypůjčené od právnická osoba Žalovaný měl s vozidlem příjmení dopravní nehodu, při které poškodil přední nárazník, masku, víko motoru, přední levé světlo a přední registrační značku. Žalovaný po dopravní nehodě telefonoval představiteli žalobkyně a popsal mu poškození vozidla. Představitel žalobkyně řekl žalovanému, ať pokračuje v jízdě.

38. Dne datum ráno přijel žalovaný do depa žalobkyně. Žalobkyně zde vozidlo prohlédla, na vozidle neshledala patrné známky toho, že dochází k úniku chladicí kapaliny; po nastartování vozidla vozidlo nevykazovalo známky zahřívání a nesvítily žádné kontroly teploty. Z tohoto důvodu byl dán žalovanému pokyn k tomu, aby vozidlo použil k jízdě. Jestliže žalovaný použil vozidlo k jízdě, bylo to se souhlasem žalobkyně.

39. Téhož dne odpoledne se vozidlo zastavilo a bylo dále nepojízdné. Nebylo prokázáno, že by žalovaný dne datum jezdil přesto, že by svítila kontrolka teploty chladicí kapaliny, nebo že by vůbec tato výstražná kontrolka svítila.

40. Žalobkyně nechala vozidlo odtáhnout do autoservisu, v němž bylo jednak opraveno poškození, ke kterým došlo při dopravní nehodě dne datum, a jednak byl opraven motor, který se poškodil někdy v době od dopravní nehody dne datum do zastavení vozidla odpoledne dne datum. Žalobkyně zaplatila za opravu motoru 99 722 Kč.

41. Dne datum žalobkyně požádala žalovaného o náhradu škody ve výši 82 414,87 Kč (náklady na opravu motoru bez DPH). Dopisem ze dne datum zástupce žalobkyně vyzval jménem žalobkyně žalovaného k úhradě 82 415 Kč ve lhůtě osmi dnů od obdržení tohoto dopisu. Žalovaný tuto částku žalobkyni nezaplatil.

42. Právní posouzení. Žalobkyně se proti žalovanému jako svému někdejšímu zaměstnanci domáhala náhrady škody na vozidle, kterou jí žalovaný měl způsobit tím, že po dopravní nehodě pokračoval v jízdě s vozidlem i poté, kdy přístroj na palubní desce signalizoval přehřátí motoru, v důsledku čehož došlo k poškození motoru. Jde o právní vztah, který vznikl při výkonu závislé práce mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Soud proto věc posoudil podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce.

43. Podle § 248 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen zajišťovat svým zaměstnancům takové pracovní podmínky, aby mohli řádně plnit své pracovní úkoly bez ohrožení zdraví a majetku; zjistí-li závady je povinen učinit opatření k jejich odstranění.

44. Podle § 249 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen„ škoda“), nemajetkové újmě, ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance.

45. Podle § 249 odst. 3 zákoníku práce zjistí-li zaměstnanec, že nemá vytvořeny potřebné pracovní podmínky je povinen oznámit tuto skutečnost nadřízenému vedoucímu zaměstnanci.

46. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

47. Podle § 250 odst. 2 zákoníku práce byla-li škoda způsobena také porušení povinnosti ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí.

48. Podle § 250 odst. 3 zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

49. Podle § 257 odst. 2 zákoníku práce výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyř a půl násobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

50. V daném případě jde o náhradu škody. O škodu na vozidle jde však nepřímo. V době dopravní nehody totiž žalobkyně nebyla majitelkou poškozeného vozidla příjmení, nýbrž ho měla zapůjčené od právnická osoba Škoda na vozidle tedy vznikla právnická osoba 51. Nicméně žalobkyně zaplatila náklady na uvedení vozidla do původního stavu, aby nahradila škodu na vozidle, která byla způsobena vlastníků vozidla – právnická osoba Jde zde tedy o náhradu škody, která vznikla žalobkyni tím, že vynaložila náklady na uvedení vozidla příjmení do původního stavu, čímž žalobkyně plnila svou povinnost k náhradě škody vůči právnická osoba Soud došel k závěru, že žalovaný za škodu neodpovídá.

52. Žalobkyně se profesionálně zabývá silniční motorovou dopravou. Poškozené vozidlo používá k provozování své činnosti. Z důvodu zajištění bezpečnosti zdraví svých zaměstnanců a svého majetku měla žalobkyně po dopravní nehodě nechat vozidlo prohlédnout v odborném autoservisu. Při dopravní nehodě totiž mohla vzniknout poškození vozidla, jež při jeho dalším provozu mohla ohrozit zdraví či život žalovaného jako jejího zaměstnance, ale také ostatních účastníků silničního provozu, a majetek žalobkyně (což se stalo). Povrchní neodborná prohlídka ze strany žalovaného bezprostředně po dopravní nehodě, ale i prohlídka žalobkyně druhého dne po nehodě, byly nedostatečné, a to už z toho důvodu, že všechna poškození nemusela být (a také nebyla) zřejmá.

53. Žalobkyně nejenže vozidlo po dopravní nehodě nenechala prohlédnout v odborném autoservisu, ale dokonce uložila žalovanému po nehodě dne datum a po prohlídce vozidla dne datum, aby s poškozeným vozidlem jezdil v silničním provozu. Žalobkyně tím porušila povinnost zajistit žalovanému takové pracovní podmínky, aby mohl řádně plnit své pracovní úkoly bez ohrožení zdraví a majetku (§ 248 odst. 1 zákoníku práce); současně tím porušila prevenční povinnost vůči ostatním účastníkům silničního provozu.

54. Žalovaný svou prevenční povinnost splnil tím, že oznámil žalobkyni vznik dopravní nehody a poškození vozidla při dopravní nehodě (§ 249 odst. 1 a 3 zákoníku práce).

55. Tvrzení žalobkyně, že vina je na straně žalovaného, protože je řidič profesionál, neobstojí. Profesionálkou je především žalobkyně. Co se týče žalovaného, tak ten se stal profesionálem 3 dny před dopravní nehodou (datum), přičemž žalobkyně netvrdila, natož aby prokazovala, že žalovaný byl profesionálním řidičem předtím. I kdyby však měl žalovaný profesionální zkušenosti s řízením motorových vozidel, nezbavovalo by to povinnosti žalobkyně nechat vozidlo prohlédnout v autoservisu; žalobkyně má tuto povinnost bez ohledu na to, jestli jejím zaměstnanec má, nebo profesionální zkušenosti. Bylo na žalobkyni, aby žalovanému sdělila, že po dopravní nehodě nemá žalovaný pokračovat v jízdě s poškozeným vozidlem.

56. Nehledě na výše uvedené žalobkyně neprokázala zavinění žalovaného, které mělo spočívat v tom, že žalovaný po pokynu žalobkyně k jízdě s automobilem jezdil, i když na palubní desce vozidla svítila kontrolka signalizující přehřátí motoru.

57. Jen pro úplnost soud dodává, že žalobkyně by neměla právo na zaplacení celé požadované částky, neboť ta přesahovala 4,5násobek výdělku žalovaného; žalobkyně netvrdila, že žalovaný by škodu způsobil úmyslně (§ 257 odst. 2 zákoníku práce).

58. Soud shrnuje, že shledal porušení prevenční povinnosti, jež vedlo k poškození motoru, na straně žalobkyně; za škodu na motoru tedy odpovídá žalobkyně. Primárně z tohoto důvodu soud žalovu zamítl. Sekundárně soud žalobu zamítl z toho důvodu, že žalobkyně neprokázala zavinění žalovaného, jež mělo spočívat v jízdě s vozidlem při svítící kontrolce, která měla signalizovat přehřátí motoru.

59. Náklady řízení. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

60. V daném případě žalovaný měl ve věci plný úspěch, neboť soud žalobu zcela zamítl. Soud proto žalovanému podle citovaného ustanovení přiznal náhradu nákladů řízení proti žalobkyni, která ve věci úspěch neměla.

61. Soud žalovanému na náhradě nákladů přiznal 600 Kč za paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 2 úkony (1. příprava na jednání, 2. účast na jednání konaném dne datum) po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku. Odvolání se podává u Obvodního soudu pro Prahu 8 O odvolání rozhoduje Městský soud v Praze. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí.