27 C 219/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr Pavlem Jarošem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 54 074 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit -) částku 10 982 Kč, -) úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 982 Kč za dobu od 27. 7. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do -) částky 35 115 Kč, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně -) z částky 42 000 Kč od 15. 6. 2018 do 26. 7. 2018, -) z částky 31 018 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení, -) úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 42 000 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 672,57 Kč, -) kapitalizovaného úroků ve výši 17 052,55 Kč.

III. Žaloba o zaplacení -) částky 7 977 Kč, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 977 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, -) úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 7 977 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 890,07 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 3 802,98 Kč, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný dne 9. 5. 2015 uzavřel s právnická osoba, IČO (dále jen„ Společnost“) Smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva 1“). Na základě Smlouvy 1 tentýž den Společnost poskytla žalovanému v hotovosti 42 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě 1 zavázal zaplatit poplatek ve výši 35 115 Kč, který je součtem úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 530 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 8 631 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 20 954 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit„ celkovou dlužnou částku“ ve výši 77 115 Kč, která odpovídá součtu zápůjčky (42 000 Kč) a poplatku (35 115 Kč), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 1 286 Kč; poslední splátka byla stanovena na 2. 7. 2016. Žalovaný nehradil řádně sjednané splátky. Poslední splátku uhradil dne 11. 10. 2016. Společnosti proto dne 2. 7. 2016 vzniklo právo na uhrazení celé dosud neuhrazené„ celkové dlužné částky“, která činila 28 127,27 Kč na jistině a 17 969,73 Kč na poplatku. Ode dne interního odpisu dlužné částky, tj. dne 2. 7. 2016, se neuhrazená jistina úrokem ve výši 20,5 % ročně.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný dne 14. 12. 2014 uzavřel se Společností Smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva 2“). Na základě Smlouvy 2 tentýž den Společnost poskytla žalovanému v hotovosti 20 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě 2 zavázal zaplatit poplatek ve výši 16 721 Kč, který je součtem úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 554 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 801 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 336 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit„ celkovou dlužnou částku“ ve výši 26 721 Kč, která odpovídá součtu zápůjčky (20 000 Kč) a poplatku (16 721 Kč), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 613 Kč; poslední splátka byla stanovena na 7. 2. 2016. Žalovaný nehradil řádně sjednané splátky. Poslední splátku uhradil dne 24. 1. 2017. Společnosti proto dne 7. 2. 2016 vzniklo právo na uhrazení celé dosud neuhrazené„ celkové dlužné částky“, která činila 5 355,34 Kč na jistině a 2 621,66 Kč na poplatku. Ode dne interního odpisu dlužné částky, tj. dne 7. 2. 2016, se neuhrazená jistina úrokem ve výši 19,98 % ročně.

3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 Společnost postoupila pohledávku ze smluv o zápůjčce na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 14. 6. 2018.

4. Žalobkyně po změně žaloby navrhla, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 46 097 Kč (jistina 42 000 Kč a poplatek 4 097 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 672,57 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 17 052,55 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 42 000 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úrok ve výši 20,5 % ročně z částky 42 000 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a dále částku 7 977 Kč (jistina), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 890,07 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 802,98 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 7 977 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úrok ve výši 20,5 % ročně z částky 7 977 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení 5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

6. Soud má za prokázány následující skutečnosti. Dne 9. 5. 2015 spolu Společnost a žalovaný uzavřeli Smlouvu 1. Tuto skutečnost, jakož i obsah této smlouvy, prokazuje kopie„ Smlouvy o zápůjčce“ podepsané dne 9. 5. 2015 a„ Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce“.

7. Při uzavření Smlouvy 1 žalovaný převzal od Společnosti částku 42 000 Kč. Soud k tomuto zjištění došel jednak na základě textu Smlouvy o zápůjčce 1:„ Zákazník podpisem této Smlouvy potvrzuje, že při uzavření Smlouvy od anonymizováno v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky“, a jednak vzhledem k tomu, že žalovaný tuto skutečnost nepopřel.

8. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na úhradu zápůjčky zaplatil 31 018 Kč. Tato skutečnost plyne z„ Přehledu plateb“. Žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by zaplatil více, a tak soud vychází z tvrzení žalobkyně.

9. Dne 14. 12. 2014 spolu Společnost a žalovaný uzavřeli Smlouvu 2. Tuto skutečnost, jakož i obsah této smlouvy, prokazuje kopie„ Smlouvy o zápůjčce“ podepsané dne 20. 11. 2015 a„ Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce“.

10. Při uzavření Smlouvy 2 žalovaný převzal od Společnosti částku 20 000 Kč. Soud k tomuto zjištění došel jednak na základě textu Smlouvy o zápůjčce 2:„ Zákazník podpisem této Smlouvy potvrzuje, že při uzavření Smlouvy od anonymizováno v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky“, a jednak vzhledem k tomu, že žalovaný tuto skutečnost nepopřel.

11. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na úhradu zápůjčky zaplatil 28 744 Kč. Tato skutečnost plyne z„ Přehledu plateb“. Žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by zaplatil více, a tak soud vychází z tvrzení žalobkyně.

12. Dne 14. 6. 2018 spolu Společnost a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila na žalobkyni pohledávky vzniklé ze smluv o zápůjčce. Prokazují to kopie„ Smlouvy o postoupení pohledávek“ mezi Společností a žalobkyní ze dne 14. 6. 2018 a kopie„ Seznamu postoupených pohledávek“.

13. Dne 13. 7. 2018 Společnost zaslala žalovanému dopis ze dne 14. 6. 2018 s oznámením, že pohledávky ze smluv o zápůjčce byly postoupena na žalobkyni. V tomto dopisu také vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky, a to do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu. Prokazuje to kopie dopisu Společnosti žalovanému ze dne 14. 6. 2018 („ Věc: Oznámení o postoupení pohledávky“) a kopie„ Podacího archu“ s podacím datem 13. 7. 2018.

14. Dne 2. 1. 2019 zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dopis ze dne 2. 1. 2019, ve kterém v zastoupení žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě pohledávky ve výši 77 791,83 Kč nejpozději do 9. 1. 2019. Prokazuje to kopie dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 2. 1. 2019 („ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“) s kopií„ Podacího lístku“ s datem podání 2. 1. 2019.

15. Soud nemá za prokázáno, že Společnost splnila povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr.

16. Žalobkyně tvrdila, že Společnost posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčky především na základě informací získaných od žalovaného a že tyto informace byly ověřovány„ oproti dokladům vyžádaných od žalovaného“; tuto skutečnost podle žalobkyně prokazuje i potvrzení žalovaného ve smlouvě. Společnost prý ověřila majetkovou situaci žalovaného z živnostenského listu, z nájemní/podnájemní smlouvy, z předložených dokladů SIPO o výdajích žalovaného a z daňového přiznání; z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Společnost podle žalobkyně zjistila, že žalovaný má příjem financí z podnikání, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla Společnost k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalobkyně k prokázání těchto tvrzení označila jako důkaz kopii„ Zákaznické karty“, v níž jsou záznamy o informacích poskytnutých žalovaným.

17. Soud nemá za prokázáno, že Společnost ověřila informace od žalovaného„ oproti dokladům vyžádaných od žalovaného“, neboť žalobkyně nepředložila přímý důkaz o tom, že Společnost měla k dispozici živnostenský list, nájemní/podnájemní smlouvu, doklady SIPO a daňové přiznání; žalobkyně zejména nepředložila kopie uvedených listin. Kopie„ Zákaznické karty“ k prokázání této skutečnosti nestačí. V„ Zákaznické kartě“ se jedná o předtištěný formulář.„ Zákaznická karta“ neobsahuje žádné výslovné prohlášení či potvrzení o tom, že žalovaný předložil určité listiny, nýbrž má v sobě jen neosobní kolonku nazvanou„ Ověřené dokumenty“, ve které se zaškrtnutím označují určité listiny. Vezme-li se navíc v úvahu, že jak Společnost a osobně i její obchodní zástupkyně, tak žalovaný měli zájem na uzavření smlouvy o zápůjčce, přičemž žalovaný musel formulář (bez možnosti změny jeho textu) podepsat, pokud chtěl získat peníze, tak nelze mít za to, že tato neosobní formulářová, anonymně vyplněná„ Zákaznické karta“ je dostatečným důkazem o tom, že Společnost měla skutečně k dispozici listiny, které byly označeny v „ Zákaznické kartě“.

18. Věřitel se nemůže spokojit s informacemi od spotřebitele a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace prověřit. Povinnost spotřebitele v § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb. nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Společnost této povinnosti nedostála, neboť založila své rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru pouze na informacích od žalovaného. S výjimkou lustrace v insolvenčním rejstříku Společnost nenahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nahlédnutí do insolvenčního rejstříku je samo o sobě nedostatečné, protože v insolvenčním rejstříku jsou evidovány pouze krajní případy neschopnosti splácet úvěr; nejsou v něm evidovány osoby, s nimiž nebylo zahájeno insolvenční řízení, ale přitom nejsou schopny splatit úvěr. Společnost mohla a měla učinit dotaz v dlužnických registrech, jako jsou např. BRKI, NRKI či SOLUS.

19. Odhlédne-li se od výše vytčených nedostatků, Společnost nepostupovala s odbornou péčí ani při posuzování deklarovaných příjmů a výdajů žalovaného.

20. Smlouva 1. Co se týče příjmů, Společnost vycházela z příjmů domácnosti představujících mzdu ve výši 30 000 Kč. Pokud jde o výdaje, Společnost vycházela z běžných měsíčních výdajů domácnosti žalovaného v celkové výši 8 960 Kč, představovaných výdaji na nájem/inkaso ve výši 2 000 Kč, na telefon ve výši 1 200 Kč, na splátky zápůjček ve výši 2 760 Kč a„ výdaji na domácnost“ ve výši 3 000 Kč. a. Uvedené výdaje jsou podle soudu značně podhodnocené. Bydlel-li žalovaný v r. 2015 v Praze v nájmu, jak je uvedeno v „ Zákaznické kartě“, potom se výdaje ve výši 2 000 Kč na„ nájem/inkaso“, tedy náklady na cenu za užívání bytu a na cenu souvisejících služeb (zejm. na elektřinu, plyn, teplo, vodu, odpad), jeví jako neuvěřitelně nízké. b. To samé platí o„ výdajích na domácnost“. Pokud„ výdaji na domácnost“ byly všechny ostatní výdaje (tedy všechny výdaje kromě výdajů na bydlení), především výdaje na jídlo a pití, na oblečení a obuv, na drogerii a kosmetiku a na dopravu, tak se jejich výše 3 000 Kč zdá jako značně podhodnocená. Jen vyjde-li se hypoteticky z toho, že by výdaje na jídlo a pití dosahovaly asketických 100 Kč za den, tak za měsíc se jedná o 3 000 Kč. Na ostatní výdaje by pak žalovanému již nezbylo nic.

21. Ponechají-li se zatím stranou shora uvedené výtky, tak Společnost vycházela z„ Použitelného příjmu“ (z rozdílu mezi příjmy a výdaji) ve výši 21 040 Kč. Žalovaný měl podle Smlouvy o zápůjčce platit splátky ve výši 1 286 Kč za každých 7 dnů, což je 5 144 Kč za měsíc. Z“ Použitelných příjmů“ by tedy po úhradě splátek žalovanému zbylo 15 896 Kč měsíčně. Je otázka, zda tento rozdíl (15 896 Kč) je dostatečný k životu, tedy jestli je opodstatněný závěr Společnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Z hlediska zákona o spotřebitelském úvěru zde není významné, jestli tomu tak skutečně bylo, nebo ne. Podstatné naopak je, že při existenci této pochybnosti není zřejmé (neboli zřetelné, nepochybné, na první pohled jasné), že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet (§ 9 odst. 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb.).

22. Smlouva 2. Co se týče příjmů, Společnost vycházela z příjmů domácnosti představujících mzdu ve výši 30 000 Kč a státní podporu ve výši 1 000 Kč. Pokud jde o výdaje, Společnost vycházela z běžných měsíčních výdajů domácnosti žalovaného v celkové výši 17 130 Kč, představovaných výdaji na nájem/inkaso ve výši 3 500 Kč, na telefon ve výši 1 200 Kč, na splátky zápůjček ve výši 3 450 Kč,„ výdaji na domácnost“ ve výši 3 000 Kč a na jiné závazky ve výši 6 000 Kč. c. Uvedené výdaje jsou podle soudu značně podhodnocené. Bydlel-li žalovaný v r. 2014 v Praze v nájmu, jak je uvedeno v „ Zákaznické kartě“, potom se výdaje ve výši 3 500 Kč na„ nájem/inkaso“, tedy náklady na cenu za užívání bytu a na cenu souvisejících služeb (zejm. na elektřinu, plyn, teplo, vodu, odpad), jeví jako neuvěřitelně nízké. d. To samé platí o„ výdajích na domácnost“. Pokud„ výdaji na domácnost“ byly všechny ostatní výdaje (tedy všechny výdaje kromě výdajů na bydlení), především výdaje na jídlo a pití, na oblečení a obuv, na drogerii a kosmetiku a na dopravu, tak se jejich výše 3 000 Kč zdá jako značně podhodnocená. Jen vyjde-li se hypoteticky z toho, že by výdaje na jídlo a pití dosahovaly asketických 100 Kč za den, tak za měsíc se jedná o 3 000 Kč. Na ostatní výdaje by pak žalovanému již nezbylo nic.

23. Ponechají-li se zatím stranou shora uvedené výtky, tak Společnost vycházela z„ Použitelného příjmu“ (z rozdílu mezi příjmy a výdaji) ve výši 13 850 Kč. Žalovaný měl podle Smlouvy o zápůjčce platit splátky ve výši 613 Kč za každých 7 dnů, což je 2 452 Kč za měsíc. Z“ Použitelných příjmů“ by tedy po úhradě splátek žalovanému zbylo 11 398 Kč měsíčně. Je otázka, zda tento rozdíl (11 398 Kč) je dostatečný k životu, tedy jestli je opodstatněný závěr Společnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Z hlediska zákona o spotřebitelském úvěru zde není významné, jestli tomu tak skutečně bylo, nebo ne. Podstatné naopak je, že při existenci této pochybnosti není zřejmé (neboli zřetelné, nepochybné, na první pohled jasné), že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet (§ 9 odst. 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb.).

24. Zohlední-li se shora uvedené výtky, pak je evidentní, že při průměrných životních nákladech v Praze (ani ty Společnost nezjišťovala a nezohlednila) žalovaný nebyl schopen splácet úvěr. Soud ve svých úvahách o výdajích navíc počítal pouze s nezbytnými životními náklady; nezohledňoval výdaje spojené s duševním životem (časopisy, knihy, televize, kino, divadlo atd.), sportem a zábavou, s připojením k Internetu apod., ale ani s případnými náklady spojenými se zdravím (léky, doplňky stravy, zdravotní potřeby atd.).

25. Na shora uvedeném nic nemění text„ Smlouvy o zápůjčce“:„ Zákazník rovněž potvrzuje, že anonymizováno před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty“. Toto potvrzení na věci nic nemění z toho důvodu, že jde o předtištěný text ve formulářové smlouvě, kterou žalovaný bez možnosti změny textu musel podepsat, pokud chtěl získat peníze. Podstatnější však je, že takové hodnocení (potvrzení) žalovanému nepříslušelo. Spotřebiteli nenáleží hodnotit a potvrzovat, jestli věřitel splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost s odbornou péčí a na základě dostatečně získaných informací. Při poskytování úvěru je toto povinností výlučně věřitele, neboť jemu zákon ukládá, aby posoudil úvěruschopnost spotřebitele a podle výsledku tohoto posouzení úvěr spotřebiteli buď poskytl, nebo neposkytl. Smyslem věřitelovy povinnosti zkoumat úvěruschopnost je chránit individuálního spotřebitele mj. před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, tedy chránit spotřebitele i před sebou samým. Tento smysl by se vytratil, kdyby spotřebitel mohl účinně zhodnotit, že věřitel tuto svou povinnost splnil. Tím spíše to platí pro formulářové smlouvy, které spotřebiteli předkládá věřitel a jejichž text nemůže spotřebitel měnit, nýbrž smlouvu musí přijmout takovou, jaká je. Výše citované prohlášení (a jemu podobná) proto soud vnímá jako snahu věřitele přinejmenším si ulehčit plnění povinnosti pečlivě (s odbornou péčí) zkoumat poměry spotřebitele a zbavit se odpovědnosti za nedostatečné splnění této povinnosti. Výše citované potvrzení proto v daném případě nemá větší význam.

26. Soud shrnuje, že Společnost se spokojila s informacemi, které získala od žalovaného, přičemž žalobkyně neprokázala, že by Společnost tyto informace ověřila„ oproti dokladům vyžádaných od žalovaného“. Společnost nezjistila všechny podstatné informace. Společnost se nesnažila získat informace nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, snad s výjimkou nahlédnutí do insolvenčního rejstříku, jež je ale nedostatečné. Při hodnocení schopnosti splatit úvěr Společnost vycházela především z velmi podhodnocených výdajů žalovaného. Z tohoto důvodu pak Společnost dospěla k nesprávnému názoru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčky je dostatečná.

27. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že Společnost nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí a že poskytla žalovanému úvěry, aniž by bylo zřejmé, že žalovaný bude schopen úvěry splatit. Každopádně nelze říci, že by to žalobkyně prokázala, tudíž podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se má za to, že Společnost uvedenou povinnost nesplnila.

28. Soud nemá za prokázáno, že Společnost ověřila informace o žalovaném z listin, které jí žalovaný předložil.

29. Věrohodnost provedených důkazů nebyla ničím zpochybněna.

30. Soud došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 9. 5. 2015 žalovaný uzavřel se Společností Smlouvu 1; při uzavření této smlouvy žalovaný převzal v hotovosti částku 42 000 Kč. Před uzavřením Smlouvy 1 Společnost nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí; Společnost poskytla žalovanému úvěr, aniž by bylo zřejmé, že žalovaný bude schopen úvěr splatit. Žalovaný na úhradu dluhů ze zápůjčky zaplatil 31 018 Kč. Dne 14. 12. 2014 žalovaný uzavřel se Společností Smlouvu 2; při uzavření této smlouvy žalovaný převzal v hotovosti částku zápůjčky 20 000 Kč. Před uzavřením Smlouvy 2 Společnost nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí; Společnost poskytla žalovanému úvěr, aniž by bylo zřejmé, že žalovaný bude schopen úvěr splatit. Žalovaný na úhradu dluhů ze zápůjčky zaplatil 28 744 Kč. Dne 14. 6. 2018 Společnost uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila na žalobkyni pohledávku, kterou měla za žalovaným ze smluv o zápůjčce. Dne 13. 7. 2018 Společnost zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky. Dne 2. 1. 2019 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce zaslala žalovanému předžalobní upomínku.

31. Mezi účastníky nebylo sporu, a odpovídají tomu i zjištěné skutečnosti, že v uplatněných nárocích se po právní stránce jedná o nároky ze smluv o zápůjčce. Po právní stránce soud věc posoudil podle výše uvedených smluv o zápůjčce, podle výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek, podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a podle zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

32. Smlouvy o zápůjčce byly uzavřeny mezi žalobkyní jako podnikatelkou a žalovaným coby spotřebitelem. To, že žalovaný nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, plyne z jejího označení jako smluvní strany (žalovaný není označena identifikačním číslem osoby a sídlem). Charakter smlouvy jako smlouvy o spotřebitelském úvěru plyne i z úvodních ustanoveních Smluv o zápůjčce. Sjednaná zápůjčka podléhá režimu smluv o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, jelikož byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek z působnosti zákona podle § 2 tohoto zákona. Z těchto důvodů se závazky ze Smluv o zápůjčce řídí režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc posoudil i podle uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru. Při tom došel k závěru, že smlouvy o zápůjčce jsou neplatné.

33. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru,„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“.

34. Jak je odůvodněno výše Společnost poskytla žalovanému spotřebitelské úvěry (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru), aniž by neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Smlouvy o zápůjčce jsou proto podle citovaného ustanovení § 9 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru neplatné.

35. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“.

36. Podle § 2991 odst. 2 o. z.„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“ 37. Jsou-li smlouvy o zápůjčce neplatné, tak Společnost poskytla žalovanému 42 000 Kč a 20 000 Kč bez právního důvodu; žalovaný získal majetkový prospěch bez právního důvodu ve smyslu cit. ust. § 2991 o. z. Žalovaný je povinen vydat, oč se obohatil. Jelikož žalovaný dosud na úhradu zápůjčky ze Smlouvy zaplatil 31 018 Kč, je povinen vydat zbývajících 10 982 Kč. Společnost postoupila pohledávku, kterou měla ze smluv o zápůjčce, na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen obohacení vydat žalobkyni. Ze shora uvedených důvodů soud žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil 10 982 Kč.

38. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalobkyně má takto podle § 1970 o. z. právo požadovat vedle plnění též úroky z prodlení Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem ze dne 14. 6. 2018, který byl odeslán dne 13. 7. 2018. V tomto dopisu také vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky, a to do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu. Při běžném běhu věcí byla výzva doručena žalovanému 3. pracovní den, tj. dne 16. 7. 2018 a desetidenní lhůta k plnění uběhla dne 26. 7. 2018. Jelikož žalovaný žalovanou částku neuhradil, je od 27. 7. 2018 v prodlení. Soud proto uložil žalovanému, aby s dluhem ve výši 10 982 Kč také zaplatil úroky z prodlení za dobu od 27. 7. 2018 do zaplacení. Výši úroků z prodlení soud stanovil podle § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajících úroků z prodlení, které žalobkyně uplatnila, soud žalobu zamítl.

39. Vzhledem k tomu, že Smlouva 1 je neplatná, není žalovaný zavázán podle této smlouvy platit poplatek a úroky; není ani vázán ani pořadím, v jakém se hradí dluhy ze zaplacených částek. Soud proto žalobu zamítl co do částky 35 115 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 42 000 Kč od 15. 6. 2018 do 26. 7. 2018 a z částky 31 018 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení, úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 42 000 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 672,57 Kč a kapitalizovaného úroků ve výši 17 052,55 Kč.

40. Na úhradu zápůjčky ze Smlouvy 2 žalovaný zaplatil 28 744 Kč, a tedy už zaplatil žalobkyni více, než kolik jí byl povinen vydat. Jde-li o úroky z prodlení, žalobkyně neprokázala, že by vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu nebo jeho části dříve, než dopisem ze dne 13. 7. 2018. Žalovaný se splácením dluhu skončil dne 24. 1. 2017, kdy postupně splacené peníze dosáhly konečné výše 28 744 Kč. V době uvedené výzvy k plnění tak žalovaný nebyl v prodlení. Nebyl-li žalovaný v prodlení, potom není povinen platit žalobkyni úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl co do částky 7 977 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 977 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 7 977 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 890,07 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 3 802,98 Kč.

41. Žalovaný byl ve věci z větší části úspěšný, a měl by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. proti žalobkyni právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku. Odvolání se podává u Obvodního soudu pro Prahu 8 O odvolání rozhoduje Městský soud v Praze. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí.