27 C 225/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem celé jméno řešitele ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 132 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 4 596 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do -) částky 5 536 Kč, -) smluvního úroku z prodlení 0,5 % denně z částky 7 933 Kč od [datum] do [datum], -) smluvního úroku z prodlení 0,1 % denně z částky 7 933 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně tvrdila, že dne [datum] uzavřela se žalovaným jako podnikatelem„ Smlouvu o podnikatelském úvěru číslo [anonymizováno]“. Na základě této smlouvy žalobkyně téhož dne poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč na jeho účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit jednorázově do [datum] s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru a s úrokem; po dohodě o byla splatnost úvěru prodloužena do dne [datum]. Žalovaný žalobkyni nic neuhradil. Žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč, poplatek za sjednání a čerpání úvěru ve výši 2 933 Kč, poplatek za upomínky v celkové výši 2 000 Kč (4 upomínky po 500 Kč) a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 7 933 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 0,1 % denně z částky 7 933 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud má za prokázány následující skutečnosti.

4. Dne [datum] žalovaný převedl 1 Kč ze svého účtu č. [bankovní účet] na účet žalobkyně [číslo]. Prokazuje to kopie [anonymizováno] transakce” k účtu [číslo] u [anonymizováno].

5. Dne [datum] žalobkyně převedla 5 000 Kč ze svého účtu [číslo] na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Prokazuje to kopie„ Potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady“ vytvořené [datum].

6. Dne [datum] žalovaný poukázal 404 Kč na účet č. [bankovní účet]. Prokazuje to kopie„ Detailu pohybu – [anonymizováno] příchozí platba“ vytištěný [datum].

7. Dne [datum] žalobkyně prodloužila splatnost úvěru do [datum]. Prokazuje to kopie“ [anonymizováno] ke smlouvě o podnikatelském úvěru číslo [anonymizováno]“ ze dne 11 3. 2022 08:18:14.

8. Dne [datum] žalobkyně e-mailem připomněla žalovanému, že dnes je poslední den na splacení jeho půjčky. Prokazuje to e-mail žalobkyně ze dne [datum] 8:00:10.

9. Dne [datum] žalovaný zaslal žalobkyni e-mail, ve kterém se omluvil, že„ je po splatnosti“, a poprsil o týden času, že vše dá do pořádku a uhradí své závazky. Prokazuje to e-mail žalovaného ze dne [datum] 02:10.

10. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne [datum] k úhradě částky 8 860,70 Kč. Prokazuje to kopie dopisu žalobkyně žalovanému ze dne [datum] (“ Věc: [anonymizováno] k okamžitému zaplacení dluhu”) a“ [anonymizováno] lístku” s datem podání [datum].

11. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne [datum] k úhradě částky 9 550,74 Kč. Prokazuje to kopie dopisu žalobkyně žalovanému ze dne [datum] (“ Věc: [anonymizováno] k okamžitému zaplacení dluhu”) a“ [anonymizováno] lístku” s datem podání [datum].

12. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne [datum] k úhradě částky 10 288,29 Kč. Prokazuje to kopie dopisu žalobkyně žalovanému ze dne [datum] (“ Věc: [anonymizováno] k okamžitému zaplacení dluhu”) a“ [anonymizováno] lístku” s datem podání [datum].

13. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne [datum] k úhradě částky 11 025,84 Kč. Prokazuje to kopie dopisu žalobkyně žalovanému ze dne [datum] (“ Věc: [anonymizováno] k okamžitému zaplacení dluhu”) a“ [anonymizováno] lístku” s datem podání [datum].

14. Dne [datum] zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. Prokazuje kopie dopisu zástupkyně žalobkyně žalovanému ze dne [datum] (“ Věc: výzva k úhradě dluhu, předžalobní upomínka podle § 142 o.s.ř.”) a“ [anonymizováno] podací knihy” s datem podání [datum].

15. Soud nemá za prokázáno tvrzení žalobkyně, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr postupem uvedeným v článku 2“ Smlouvy o podnikatelském úvěru číslo [anonymizováno], protože žalobknyně k prokázání tohoto tvrzení neoznačila žádný relevenentí důkaz (zejméně o výměně SMS zpráv a e-mailů s dokumenty mezi stranami, které se týkaly sjednávání smlouvy).

16. Z předložených důkazů (k nimž ještě patří fotokopie občanského průkazu žalovaného a fotografie žalovaného s tímto občanským průkazem v ruce) lze učinit pouze závěr, že žalobkyně a žalovaný jednali o poskytnutí úvěru, že žalobkyně na základě tohoto jednání poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč a že žalobkyně tuto částku převedla ze svého účtu na účet žalovaného; nebylo však prokázáno, že šlo o smlouvu o úvěru ve znění předložené„ Smlouvy o podnikatelském úvěru číslo [anonymizováno]“.

17. Soud nemá za prokázáno tvrzení žalobkyně, že úvěr byl žalovanému poskytnut jako podnikateli. K tomu soud v prvé řadě uvádí, že soud je povinen přezkoumat postavení strany sporu jako spotřebitele z úřední povinnosti, tedy i v případě, že se spotřebitel této skutečnosti nedovolá. Soud je povinen přezkoumat také postavení člověka s podnikatelským oprávněním, protože i takový člověk může mít postavení spotřebitele. Spotřebitelem je totiž každý člověk, který nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání (§ 2 odst. 1 písm. a) zákona číslo 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, § 419 o. z.). Pro posouzení, zda se jedná o spotřebitele je tudíž nerozhodné, jestli člověk má, nebo nemá podnikatelské oprávnění, protože spotřebitelem je i člověk s podnikatelským oprávněním, který jedná za účelem, který nespadá do jeho podnikatelské činnosti. Záleží pouze na tom, jestli člověk jedná v rámci své podnikatelské činnosti, nebo ne.

18. Žalobkyně v žalobě své tvrzení o podnikatelském úvěru neodůvodnila. Později k tomu doplnila, že žalobkyně poskytuje výhradně podnikatelské úvěry, že na poskytování spotřebitelských nemá ani příslušné oprávnění, a proto nelze předpokládat, že by snad žalovaného jakkoli nabádala, aby si místo spotřebitelského úvěru vzal úvěr podnikatelský; odkázala na ustanovení článku„ [číslo] Smlouvy o úvěru“, kde je podle žalobkyně jasně deklarován podnikatelský účel úvěru.

19. Tvrzení, že žalobkyně poskytuje výhradně podnikatelské úvěry a že na poskytování spotřebitelských nemá ani příslušné oprávnění, není důkazem o charakteru úvěru jako úvěru podnikatelském, nýbrž jde jen o další tvrzení žalobkyně. Navíc tato tvrzení neznamenají, že žalobkyně v konkrétním případě nemohla poskytnout úvěr i spotřebiteli (člověku s podnikatelským oprávněním, jenž jednal mimo svou podnikatelskou činnost), a třeba i v rozporu se svým úředním oprávněním. Na tom, jestli žalobkyně žalovaného nabádala, nebo nenabádala, aby si žalovaný místo spotřebitelského úvěru vzal úvěr podnikatelský, zde nezáleží; rozhodné jsou jiné skutečnosti, jež jsou uvedeny výše. Ostatně v řízení nikdo netvrdil, že žalobkyně žalovaného k něčemu nabádala, a soud to ani nepředpokládal. Uvedené argumenty žalobkyně tedy nemají žádnou váhu.

20. Pokud jde o deklarování podnikatelského účelu úvěru v ustanovení článku„ [číslo] Smlouvy o úvěru“, takto není dostatečným důkazem k prokázání tvrzení žalobkyně. V článku 1 odstavci 2 bodě a. smlouvy o úvěru je jako jeden z„ parametrů úvěru“ uveden:„ Druh: bezúčelový úvěr poskytnutý podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti. Tím se rozumí zejména investice do dlouhodobého majetku Klienta a taktéž financování běžné provozní činnosti Klienta a nákladů, které obvykle souvisejí s podnikáním“.

21. Především žalobkyně neprokázala, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru v tomto znění, tedy ani neprokázala že citovaná deklarace platí pro případ žalovaného.

22. Mimoto je soudu z vlastní činnosti – z množství jiných obdobných případů – známo, že žalobkyně používá pro své klienty stejnou Smlouvu o podnikatelském úvěru. Jde o formulářovou adhezní smlouvu, jež je uzavírána distančním způsobem. V této smlouvě veškeré podmínky stanovila žalobkyně. Klient měl pouze možnost takovou smlouvu přijmout, nebo nepřijmout. Pokud by tedy v daném případě žalovaný chtěl získat úvěr, musel by smlouvu přijmout i s citovaným prohlášením. Toto prohlášení tedy nic nevypovídá o účelu úvěru.

23. Pochyby o charakteru úvěru jako úvěru podnikatelského vzbuzuje také prohlášení v článku 1 smlouvy, že podnikatelskou činností se rozumí zejména investice do dlouhodobého majetku klienta a taktéž financování běžné provozní činnosti klienta a nákladů, které obvykle souvisejí s podnikáním, a to vzhledem k nízké výši úvěru. Úvěr ve výši 5 000 Kč bude sotva investicí do dlouhodobého majetku a je rovněž pochybné, že tak nízká částka měla význam pro běžnou provozní činnost a obvyklé náklady podnikatele.

24. S ohledem na uvedené skutečnosti žalobkyně neprokázala, že poskytla žalovanému úvěr v rámci podnikatelské činnosti žalovaného, tudíž neprokázala své tvrzení, že úvěr byl žalovanému poskytnut jako podnikateli.

25. Věrohodnost provedených důkazů nebyla ničím zpochybněna. Soud má proto tyto důkazy za zákonné a jejich obsah za pravdivý.

26. Soud učinil o skutkové stavu následující závěr. Dne [datum] žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, které žalobkyně poukázala na účet žalovaného. Nebylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve znění předložené„ Smlouvy o podnikatelském úvěru číslo [anonymizováno]“. Nebylo prokázáno, že úvěr byl žalovanému poskytnut jako podnikateli. Žalovaný žalobkyni zaplatil 404 Kč. Žalobkyně 4 písemnýmu výzvami a předžalobní výzvou vyzývala žalovaného k zaplacení dluhů z úvěru.

27. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Soud věc neposoudil podle znění„ Smlouvy o podnikatelském úvěru číslo [anonymizováno]“ ze dne [datum], protože žalobkyně neprokázala, že uzavřela se žalovaným právě tuto smlouvu.

28. Smlouva o úvěru byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou (§ 420 odst. 1 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že žalovanému byl úvěr poskytnut jako podnikateli, tak soud, – protože jiná možnost není, – vychází z toho, že úvěr byl sjednán se žalovaným jako se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Z tohoto důvodu sjednaný úvěr podléhá režimu spotřebitelského úvěru podle zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož smlouva o úvěru byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek způsobnosti tohoto zákona, řídí se závazky z této smlouvy režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc dále posoudil podle tohoto zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom došel k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.

29. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. V daném případě žalobkyně, tvrdíc, že úvěr poskytla žalovanému jako podnikateli, ani netvrdila, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sice se„ Smlouvou o podnikatelském úvěru číslo [anonymizováno]“ předložila„ Prohlášení úvěrovaného o schopnosti splácet úvěr“ ze dne [datum], ale pro toto prohlášení platí totéž, co o neprokázání tvrzení o uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru. Nehledě na to uvedené prohlášení, jež je nekonkrétní, předpřipravené a nepodložené, by samo o sobě nestačilo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovanému.

32. Žalobkyně nesplnila povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného, jak je stanoveno v citovaném ustanovení § 86 odst. 1 větě první zákona o spotřebitelském úvěru.

33. Žalobkyně v doplnění žaloby tvrdila, že ona nebyla povinna jakkoli zkoumat, zda žalovaný skutečně jednal při žádosti o úvěr poctivě, či zda úvěr hodlá použít na podnikatelské účely. Žalobkyně však byla povinna přinejmenším zkoumat, k jakému účelu žalovaný o úvěr žádá, aby mohla dojít k alespoň k předpokladu, že jde o účel, jenž souvisí s podnikatelskou činností žalovaného. Žalobkyně netvrdila, že to zkoumala; jak je uvedeno výše, její tvrzení, že poskytuje výhradně podnikatelské úvěry bez dalšího nic neznamená. Prohlášení ve smlouvě o úvěru za takové zkoumání nelze považovat mj. z důvodů, jež jsou uvedeny výše.

34. Žalobkyně tak poskytla žalovanému úvěr v rozporu s citovaným ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 tohoto zákona je důsledkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným byla proto uzavřena neplatně.

35. Podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný nic neuhradil Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit poskytnutých 5 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil 404 Kč. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil zbývajících 4 596 Kč.

36. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná, tak žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení úhrad, které v ní byly sjednány, zejména požadovaného poplatku za sjednání a čerpání úvěru, úroku, paušálních poplatků za písemné upomínky a smluvního úroku z prodlení. Žalobkyně nepožadovala zákonný úrok z prodlení. Soud proto ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

37. Jen pro úplnost soud dodává, že pokud by byla„ Smlouva o podnikatelském úvěru číslo [anonymizováno]“ skutečně uzavřena, ať už mezi podnikateli nebo ne, soud by ji kriticky posuzoval z hlediska ujednání, jež jsou ve zjevné nerovnováze v neprospěch dlužníka (nepřiměřená výše úroku, existence a výši určitých poplatků a smluvních pokut).

38. Žalovaný byl ve věci částečně úspěšný, a měl by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému ale náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.