27 C 227/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Jarošem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 280 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 280 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ode dne 11. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna na nákladech řízení žalované zaplatit částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora specifikované částky s příslušenstvím. Dne 15. 8. 2018 byla vozidlem Peugeot Boxer, [registrační značka], pojištěným u žalované, způsobena dopravní nehoda, při níž byla na přechodu pro chodce vážně zraněna matka žalobkyně poškozená [jméno] [příjmení]. Řidič vozidla byl uznán vinným spácháním těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, poškozená i žalobkyně byly odkázány se svými nároky na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobkyně uplatnila u žalované nárok na náhradu za duševní útrapy ve výši 350 000 Kč. Žalovaná jí však uhradila pouze částku 70 000 Kč. Poškozená utrpěla rozsáhlá zranění zahrnující poškození důležitého orgánu, byla několik týdnů po dopravní nehodě v přímém ohrožení života, byla uvedena do umělého spánku, byla omezena v běžném způsobu života na řadu měsíců, a vznikly jí trvalé následky. Žalobkyni jako dceři poškozené byli tímto způsobeny duševní útrapy, spočívající v opodstatněných obavách o život a zdraví poškozené, téměř denních návštěvách v nemocnici, kde přihlížela jejímu dlouhou dobu nelepšícímu se stavu. Při zlepšení stavu poškozené se žalobkyně silně dotýkalo, že poškozená již není zcela soběstačná a aktivní jako před nehodou, ale potřebuje pomoc v každodenním životě, když vše nasvědčovalo tomu, že zůstane ležákem. Žalobkyně kvůli tomuto trpí depresemi, poruchami spánku, únavovým syndromem, nechutenstvím a dalšími zdravotními obtížemi.

2. Žalovaná má za to, že žalovaný nárok žalobkyni nevznikly a navrhla zamítnutí žaloby. O vzniku škodní události není mezi účastníky sporu. Žalovaná po provedeném šetření škodní události – dopravní nehody – dne 26. 7. 2019 na odškodění duševních útrap žalobkyně vyplatila částku 70 000 Kč. Tato částka je přiměřená intenzitě poškození zdraví poškozené matky žalobkyně. Žalovaná při tomto měla k dispozici znalecký posudek MUDr. [příjmení] z 22. 1. 2020 č. 534/ 2020 i znalecký posudek MUDr. [anonymizováno] z 27. 2. 2019 č. ex 79/2019. Žalobkyní požadovaná výše náhrady škody odpovídá nejtěžším zdravotním poškozením, jako jsou komatické stavy, závažná poškození mozku či ochrnutí výrazného rozsahu, tedy o případy osob nenávratně odkázaných na pomoc druhých. Žalovaná dále uvedla, že k datu, od nějž žalobkyně požaduje úroky z prodlení, nebylo šetření pojistné události ještě ani skončeno, a úroky tak lze požadovat nejdříve po doručení zamítacího dopisu, tj. nejdříve od 18. 2. 2020.

3. Soud učinil na základě provedených důkazů následující skutková zjištění: Dne 15. 8. 2018 byla vozidlem Peugeot Boxer, [registrační značka], způsobena dopravní nehoda, při níž [jméno] [příjmení], [datum narození] utrpěla oděrky kůže hlavy, zhmoždění měkkých tkání levé očnice a zlomeninu její spodiny a zevní stěny a s krvácením do levé čelistní dutiny, otřes mozku, zlomeniny 3. až 5. žebra, zhmoždění obou plic s průnikem vzduchu a krve do dutiny hrudní vlevo, zlomeninu levé kyčelní jamky, obou ramének kosti stydké oboustranně a massa lateralis oboustraně, přítomnost krve v moči, otok a defigurace v dolní třetině bérce s krevní podlitinou, zlomeninu obou kotníků s částečným vykloubením hlezenní kosti, zlomeninu klíční kosti a tříštivou zlomeninu hlavice a krčku levé pažní kosti s otokem měkkých tkání, ránu 3 cm levého lokte zasahující do podkoží, drobný krevní výron v oblasti týlního laloku mozku vpravo a mezi mozkovými polokoulemi, drobná ložiska zhmoždění se zakrvácením do měkkých plen mozkových v oblasti pravého spánkového laloku mozku, drobnou lomnou linii v čelní krajině Ibi, stav zmatení a dezorientace s nutností lékařského ošetření, dlouhodobé hospitalizace a významného omezení běžného způsobu života s průměrnou dobou léčení desítek týdnů až řady měsíců a očekávanými trvalými následky (z trestního příkazu na č.l. 19 až 20). Tento stav [jméno] [příjmení] obdobně plyne i z přijímacího protokolu ze dne 15. 8. 2018 (z přijímacího protokolu na č.l. 68 až 69). Žalobkyně se jako poškozená připojila do trestního řízení, v němž byl řidič vozidla odsouzen za přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, a byla se svými nároky odkázaná na řízení ve věcech občanskoprávních (z trestního příkazu na č.l. 19 a 20, a z připojení se poškozených na č.l. 17 a 18).

4. FN [obec] dne 11. 9. 2018 potvrdila, že poškozená [jméno] [příjmení] je od 15. 8. 2018 nepřetržitě hospitalizovaná, nachází se na KARIM, její zdravotní stav je vážný, je trvale závislá na nepřetržité ošetřovatelské péči a přístrojové podpoře funkcí (ze zprávy o hospitalizaci na č.l. 52). Poškozená byla od 16. 8. 2018 do 13. 9. 2018 hospitalizovaná na KARIM, zpočátku na umělé plicní ventilaci, podpoře krevního oběhu a na diureze. Dne 28. 8. 2018 pneumotorax, nutnost tracheostomie, zavedena žaludeční sonda, a to v souvislosti s postupným vysazováním vazopresoru, analgosedace a odpojování od ventilátoru. Dne 31. 8. 2018 pokračuje nutriční a ventilační podpora. Dne 5. a 6. 9. 2018 dekanylizována, zvolna se lepší, dominuje svalová splabost, polykací potíže, paralýza hlasivky. Dne 11. 9. 2018 obtížné polykání, špatná schopnost odkašlávat, zahleněná, přeložena na JIP. Poškozená byla od 13. 9. 2018 do 18. 10. 2018 hospitalizovaná na klinice úrazové chirurgie, bez dušnosti v klidovém stavu, při vědomí, orientovaná, chabá, polyneuropatie klinicky nemocných, hydratace dobrá, KP a cirkulace stabilní. Od 18. 10. 2018 do 29. 10. 2018 hospitalizovaná na neurologické klinice a od 29. 10. 2018 do 29. 11. 2018 hospitalizovaná na klinice úrazové chirurgie. Poté přeložena k doléčení do rehabilitačního ústavu. Komplex zranění poškozené byl provázen rozvojem mnohočetných místních i celkových komplikací včetně život ohrožujících stavů (ze znaleckého posudku MUDr. [anonymizováno] z 27. 2. 2019 č. ex 79/2019 na č.l. 74 až 82).

5. Po nehodě se stav poškozené [jméno] [příjmení] akutně zhoršoval, rozvinul se hemorhagický šok, byla nutná vasopresorická podpora krevního oběhu a projevoval se psychomotorický neklid. Poškozená byla uvedena do umělého spánku na KARIM, byla zvolena konzervativní léčba poranění mozku, provedena hrudní drenáž vpravo, tracheostomie, zavedena žaludeční sonda, provedena osteosyntéza hlezna a levé paže, respirační selhání a septický šok se podařilo zvládnout antibiotiky. Dýchání poškozené se v září 2018 zlepšilo, rehabilitovala na lůžku, byla přeložena na JIP. V říjnu 2018 se u poškozené zlepšila schopnost rehabilitace, na lůžku se stala částečně soběstačnou, byla dekanylována a zlepšilo se i přijímání stravy. Na konci října 2018 byla poškozená přeložena na traumatologii, kde bylo v listopadu pokračováno v rehabilitaci včetně chůze o berlích. Od konce listopadu 2018 pobývala poškozená 3 měsíce v rehabilitačním ústavu, nepřetržitě rehabilitovala, zlomeniny se hojily, postupně zvládla plnou zátěž operovaných končetin, byla v péči logopeda a psychologa. Po propuštění z ústavu byla poškozená částečně soběstačná v bezbariérovém prostředí s opěrou berlí. Léčba zranění poškozené trvala 1 rok, stav je stabilizován a probíhá pouze trvalá rehabilitace k udržení výkonosti a částečné soběstačnosti poškozené. Trvalé následky poškozené spočívají ve změněn povahy, poruchách hlasu a polykání, omezení hybnosti levého ramene, bederní páteře a levého hlezna, narušení stereotypu chůze a chronických bolestech poraněných míst (ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] z 22. 1. 2020 č. 534/ 2020). Po úrazu 15. 8. 2018 se stav [jméno] [příjmení] postupně zhoršoval, zejména krevní oběh, dne 18. 8. 2018 a 31. 8. 2018 byly operovány zranění jejich končetin, 29. 10. 2018 byla přeložena na JIP, od 5. 11. 2018 klidně a stabilně snášela medikaci, dne 19. 11. 2018 zrušena nitrožilní výživa a medikace, rehabilitace, vertikalizace, nácvik chůze, trenink vytrvalosti s oporou holí. Dne 28. 11. 2018 byla přeložena k ústavní rehabilitaci do RÚ [obec]. Dne 8. 1. 2019 při kontrole na traumatologii subjektivně bez výraznějších obtíží, nejvíce jí trápí levé rameno. Dne 8. 1. 2019 při kontrole na traumatologii subjektivně hlava horší kognitivně, horší paměť, chodí na logopedii, malé bolesti, omezení levého ramene. Dne 26. 2. 2019 byla propuštěna z RÚ [obec] s doporučením další rehabilitace ke zlepšení celkové kondice, lehce závislá na pomoci druhé osoby, orientovaná všemi směry, převážně mobilní na invalidním vozíku, na kratší vzdálenost schopna chůze za pomoci berlí, subjektivně bez výrazných obtíží, bez bolestivosti (z propouštěcí zprávy na čl. 53 až 57 a z propouštěcí zprávy na čl. 69 až 73). Dne 31. 8. 2018 bylo [jméno] [příjmení] operováno levé hlezno, sádrou fixován kotník, uvedeno, že pacientka se nachází v celkově relativně stabilizovaném stavu. Dne 5. 11. 2018 jí byly odstraněny fixační kovové dráty z hlezna a dána sádrová dlaha pod koleno (z operačních protokolů na č.l. 65). Dne 3. 9. 2018 byla poškozená schopna sedu, možno cvičit kolenní kloub, nemožno vertikalizace (z propouštěcí zprávy na č. l. 66 až 67).

6. Žalobkyně se již v dubnu 2012 dlouhodobě léčila na neurologické ambulanci s bolestmi zad – bederní oblast, mezi lopatkami i v oblasti krční páteře. V listopadu 2014 udávala tlak v hlavě, zapomínání, pocit celkové rozladěnosti, vnitřní třes, mívá závratě, celoživotně nízký krevní tlak. Vyšetřením na RTG zjištěna počínající regrese zm. disku na c5/6 obratli, páteřní kanál přiměřeně prostorný. V únoru 2015 celkový nález svědčí spíše pro neurogenní tetanii (na nedostatek hořčíku předepisován doplněk stravy Magnosolv až do r. 2020), což v březnu 2015 potvrzeno. V září 2015 medikace Xanaxem již 3 měsíce 2x1, předepsán Miraklide stabilně až do února 2017. V únoru 2017 žalobkyně k předchozím obtížím uvádí brnění zubů, bolest pravého ramene – na traumatologii provedeno odstranění poměrně většího množství tekutiny. Od ledna 2018 opět předepsán Miraklide. V červnu 2018 uvádí žalobkyně, že bere Miraklide s efektem, že se cítí docela v pohodě, má stresy. Od června 2018 do dubna 2020 žalobkyně bez vyšetření neurologické ambulance, pouze pravidelně předepisován Miraklide a Magnosolv. V dubnu 2020 žalobkyně žádala zprávu o užívání antidepresiv pro svého advokáta - řízení psychická újma po autonehodě matky žalobkyně (ze zdravotních záznamů na č.l. 13 až 16).

7. Žalovaná dopisem ze dne 25. 7. 2019 oznámila poskytnutí pojistného plnění z pojištění odpovědnosti mimo jiné žalobkyni ve výši 70 000 Kč (z dopisu na č.l. 47).

8. Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Matka žalobkyně [jméno] [příjmení] utrpěla při autonehodě mnohočetná zranění, která jí nejméně po dobu od 15. 8. 2018 do 5. 9. 2018 ohrožovala na životě. Díky její hospitalizaci od 15. 8. 2018 do 26. 2. 2019 a s tím spojené intenzivní léčbě a rehabilitaci se její stav zlepšil až na subjektivní úroveň téměř bez bolestivosti a výrazných obtíží, lehké závislosti na pomoci druhé osoby, plné orientace, převážné mobility na invalidním vozíku, a na kratší vzdálenost i schopnosti chůze za pomoci berlí. Žalovaná vyplatila žalobkyni částku 70 000 Kč v souvislosti s útrapami pociťovanými žalobkyní úrazem a léčbou její matky. Žalobkyně se dlouhodobě (již před doloženým rokem 2012) léčí s bolestmi zad a nejméně od poloviny roku 2015 i s úzkostnými poruchami, a pravidelně užívá antidepresiva. Nebylo prokázáno, že by se tento stav žalobkyně objektivně jakkoli změnil v souvislosti s nehodou a zdravotním stavem její matky. Naopak z předložených lékařských zpráv žalobkyně plyne její objektivně setrvalý stav včetně užívané medikace, a to minimálně od června 2018 do dubna 2020.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 2959 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Podle § 9 odst. 1 věta prvá zák. č. 168/1999 Sb. má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Podle § 6 odst. 2 písm. b) zák. č. 168/1999 Sb. má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.

10. Matka žalobkyně zjevně utrpěla závažnou újmu na zdraví při dopravní nehodě a žalobkyně jako její dcera pak bezpochyby subjektivně pociťovala duševní útrapy spojené s vážným stavem její matky intenzivně trvajícím asi měsíc od nehody. Žalobkyně pak pravděpodobně mohla nelibě pociťovat i další vývoj léčby a rehabilitace své matky, který dle předložené zdravotní dokumentace matky žalobkyně měl poměrně dobrý průběh a zlepšení zdravotního stavu matky žalobkyně s ohledem na její věk a utrpěná zranění lze považovat za velice příznivý. Soud se zde plně ztotožňuje se závěry Ústavního soudu vyjádřené v jeho nálezu ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. I. ÚS 3449/19, že„ vyjádření útrap sekundární oběti je jen těžko uchopitelné a pomyslným odrazovým můstkem může být právě zdravotní stav primární oběti. Nelze zpochybnit, že sekundární oběti si během úrazů osob blízkých procházejí značným emocionálním vypětím, nicméně, toto lze jen stěží objektivizovat (navíc si lze relativně snadno představit situaci, kdy i u méně závažného poranění, budou osoby blízké subjektivně vnímat poranění velmi intenzivně).“ Ústavní soud zde rovněž odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vychází rovněž žalobkyně.

11. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4210/2018, říká, že„ Při vymezení pojmu„ zvlášť závažné ublížení na zdraví“ nutno vycházet zejména ze závažnosti následků primární oběti. Půjde zpravidla o ta nejtěžší zdravotní poškození, zejména o komatické stavy, závažná poškození mozku či o ochrnutí výrazného rozsahu, tj. o následky srovnatelné s usmrcením osoby blízké, kdy duševní útrapy sekundárních obětí dosahují určité vyšší intenzity. Jde o duševní útrapy (smutek, pocity zoufalství a beznaděje, strach) spojené s vědomím, že tato osoba byla trvale vyřazena z většiny sfér společenského uplatnění a změnila se v osobu trpící výjimečně nepříznivým zdravotním stavem.“ Nesmrtelná újma tedy musí být svou intenzitou a následky srovnatelná s usmrcením osoby blízké. Jedná se tak zejména o případy s nejzávažnějšími následky, těžká zranění s dlouhodobě nepravděpodobnými příznivými vyhlídkami na zlepšení stavu poškozeného, a zranění po delší dobu ohrožující poškozeného na životě, což má mít citelný dopad do osobnostní sféry osob blízkých a jimi pociťované intenzivní duševní útrapy, a to i přesto, že následky zranění nakonec nebudou nejtěžší. Zvlášť závažné ublížení na zdraví dle občanského zákoníku však nelze stavět na roveň s těžkou újmou na zdraví ve smyslu trestního zákoníku. Nejvyšší soud se ve svém rozsudku ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4210/2018, zabývá obdobným případem, jakým je v tomto řízení projednávaná věc. Soud zde obdobně konstatuje, že výše popsaný přechodný stav poruchy zdraví matky žalobkyně nelze označit jako zvlášť závažné ublížení na zdraví, které by bylo způsobilé vyvolat duševní útrapy osob blízkých poškozené, tj. žalobkyně, v intenzitě odčinitelné peněžitou náhradou podle § 2959 o. z. Pokud jde o antidepresiva, tak ty žalobkyně užívala dlouho před dopravní nehodou z důvodu neurogenní tetanie, takže jejich užívání nesouvisí s následky dopravní nehody. Soud proto dospěl k závěru, že provedené důkazy neprokazují tvrzení žalobkyně o závažnosti následků dopravní nehody ve smyslu tohoto zákonného ustanovení.

12. Podle § 2971 o. z. odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit. Ke zranění matky žalobkyně došlo při dopravní nehodě v důsledku porušení důležité právní povinnosti řidičem vozidla. Tento překročil nejvyšší dovolenou rychlost, a tedy byť byl následně odsouzen za nedbalostní těžké ublížení na zdraví, tato nedbalost je zde hrubou nedbalostí. Ve smyslu konstantní judikatury je totiž zavinění řidiče jedoucího vyšší nedovolenou rychlostí ve vztahu k porušení této zákonné povinnosti (rychlostního omezení, nikoli následného nedbalostního způsobení ublížení na zdraví) zaviněním úmyslným. Soud má tedy za to, že na případ žalobkyně lze v rozsahu žalovanou vyplaceného pojistného plnění vztáhnou ustanovení § 2971 o. z. Soud má pak s ohledem na shora uvedená skutková zjištění výši žalovanou vyplacené částky za přiměřenou intenzitě poškození zdraví matky žalobkyně i objektivizované újmě žalobkyně, kterou důvodně pociťovala jako osobní neštěstí, a kterou nelze jinak odčinit. Soud proto žalobu zamítl.

13. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), a žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, přiznal náhradu nákladů řízení složenou z paušální náhrady hotových výdajů za 4 úkony po 300 Kč (námitka místní nepříslušnosti ze dne 4. 6. 2020, vyjádření ze dne 23. 10. 2020, účast na jednání soudu dne 13. 4. 2021 a dne 1. 3. 2022) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.

14. O lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.