27 C 247/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem celé jméno řešitele ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 180 410 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 105 724 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do -) částky 18 683 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 124 407 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, -) částky 56 003 Kč, -) úroku ve výši 28,94 % ročně z částky 112 375,29 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 937,54 Kč, -) úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 112 375,29 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 234 432 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně tvrdila, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] kterou žalovaný podepsal dne [datum]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 115 000 Kč, který mu vyplatila dne [datum]. Žalobkyně dále tvrdila, že prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Z nich zjistila, že volné zdroje ke splacení jsou dostatečné. Žalovaný řádně neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. V důsledku toho dne [datum] došlo k zesplatnění úvěru. Do data zesplatnění úvěru žalovaný uhradil celkem 2 splátky po 4 638 Kč, tj. celkem 9 276 Kč. Žalovaný přes výzvy neuhradil dluhy z úvěru. Žalobkyně proto navrhla, aby jejich zaplacení uložil žalovanému soud.

2. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení -) 120 406,07 Kč za nesplacenou„ novou jistinu úvěru“, -) 1 497 Kč za 3 smluvní pokuty po 499 Kč za prodlení se zaplacením splátky [číslo] -) 800 Kč za náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením s úhradou splátek za 4 náhrady po 200 Kč u splátek [číslo] -) 1 704 Kč za úhradu pojištění schopnosti klienta splácet úvěr, konkrétně neuhrazené pojištění za splátky 3, 4, 5 po 568 Kč, -) zákonného úroku z prodlení z částky 124 407 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně. -) 56 003 Kč za smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 120 406,07 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, -) úroku za poskytnutí úvěru ve výši 28,94 % ročně z částky 112 375,29 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 937,54 Kč, -) úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 112 375,29 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 234 432 Kč.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud má za prokázané následující skutečnosti.

5. Žalobkyně je společností, jejímž předmětem podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Prokazuje to„ Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru“ ze dne [datum].

6. Dne [datum] podpisem akceptační doložky ze strany žalobkyně uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] podle které žalobkyně dne [datum] vyplatila žalovanému 115 000 Kč Tyto skutečnosti prokazují kopie„ Předsmluvního formuláře“,„ Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru“ ze dne [datum],„ Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru [číslo]“ ze dne [datum],„ [anonymizována dvě slova]“ vytištěné dne [datum] a„ Dokladu o vyplacení úvěru - otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu“ s datem zúčtování [datum]. Uvedenými listinami byl prokázán také jejich obsah.

7. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na splacení úvěru uhradil 9 276 Kč, a toto doložila„ [anonymizována dvě slova]“ vytištěnou dne [datum]. Žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval, že by uhradil více. Soud proto vychází z tvrzení žalobkyně, resp. z [anonymizována dvě slova].

8. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně splnila povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr.

9. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného prověřila na základě dokladů a informací získaných od žalovaného: dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti: [příjmení] a Nebankovního registru klientských informací (NRKI) a insolvenčního rejstříku, jakož i z jiných zdrojů, jmenovitě na základě tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), o neevidenci žalovaného v insolvenčním rejstříku, o neexistenci předchozí smlouvy ve stavu žalobního vymáhání, o neevidenci neplatnosti dokladu totožnosti žalovaného, o neevidenci zaměstnavatele žalovaného v insolvenčním rejstříku a na základě doporučení ke schválení obchodníkem jednajícím se žalovaným.

10. Žalobkyně prokázala, že žalobkyně měla k dispozici informace o platbách na účet žalovaného u [anonymizováno] banky, konkrétně že žalovanému přišla platba na účet [bankovní účet] od [právnická osoba] v červnu 2021 ve výši 21 966 Kč, v červenci 2021 ve výši 14 433 Kč a srpnu 2021 ve výši 28 475 Kč, měla k dispozici formulář [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], prověřovala úvěruschopnost žalovaného v databází [příjmení] a prověřovala úvěruschopnost žalovaného v databázi NRKI.

11. Žalobkyně neprokázala, že prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě insolvenčního rejstříku, neexistence předchozí smlouvy žalovaného ve stavu žalobního vymáhání, z jiných zdrojů, a to o neevidenci zaměstnavatele žalovaného v insolvenčním rejstříku a na základě doporučení ke schválení obchodníkem jednajícím se žalovaným, protože žalobkyně k prokázání těchto skutečností nepředložila žádný důkaz.

12. Žalobkyně tedy před uzavřením smlouvy pouze nahlédla do registrů [příjmení] a NRKI a získala od žalovaného potvrzení o výši jeho měsíčních příjmů za 3 měsíce. K dispozici měla ještě občanský průkaz žalovaného, což žalobkyně prokázala tím, že předložila jeho kopii. To je k posouzení poměrů žalovaného nedostatečné. Z těchto podkladů žalobkyně mohla zjistit leda částečně příjmy žalovaného. Výše příjmů v “ [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] je navíc nadsazená, neboť je tam uveden“ pravdelný čístý měsíční příjem Klenta” 33 240 Kč, kterého ale žalovaný podle údajů ve výpisech z účtu nedosahoval (odst. 10).

13. Žalobkyně měla k dispozici údaje o výdajích od žalovaného, které jsou zaznamenané v “ [anonymizována dvě slova] ze dne [datum]. Jedinými údaji byly ale životní minimum klienta ve výši 3 860 Kč, splátky [právnická osoba] ve výši 2 921 Kč a náklady na bydlení ve výši 3 384 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by tento údaj ověřovala.

14. Žalobkyně navíc vedla u zdejšího soudu spor se žalovaným o zaplacení 62 311 Kč (sp. zn. 7 C 98/2022), kde žalobkyně tvrdila, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, a že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne [datum]. Pokud byl žalovaný dne [datum] v prodlení v délce 65 dnů, takto znamená, v době podpisu předmětné smlouvy ([datum]) nesplácel předcházející dluhy, a žalobkyně o tom věděla. Přesto mu poskytla další úvěr. Žalobkyně dále v uvedeném sporu tvrdila, že měsíční splátka žalovaného činila 3 329 Kč, ale v předmětném“ [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] je uvedena výše splátky 2 921 Kč.

15. Žalobkyně nezískala žádné informace o dalších poměrech žalovaného, zejména těch, které ovlivňují jeho výdaje (náklady na osobní spotřebu, počet vyživovaných osob, dluhy atd.), a exekučních řízeních.

16. Žalobkyně při hodnocení žalovaného vycházela z měsíčních výdajů žalovaného ve výši 10 165 Kč („ životní minimum“ 3 860 Kč +„ splátky [právnická osoba]“ 2 921 Kč +„ bydlení“ 3 384 Kč). Údaj o nákladech na bydlení („ nájemné, inkaso“) je navíc zjevně podhodnocený, protože částka 3 384 Kč by stačila zhruba na zálohy na energie.

17. Údaj o„ životním minimu“, který nevychází z osobních poměrů žalovaného, je rovněž značně podhodnocený. Vyjde-li se hypoteticky z toho, že by výdaje na jídlo a pití dosahovaly asketických 100 Kč za den, tak za měsíc se jedná o 3 000 Kč. Na ostatní výdaje by zbyla částka 860 Kč, což by na pokrytí ostatních potřeb nestačilo. Úvěruschopnost spotřebitele, kterému je poskytován spotřebitelský úvěr, musí být posuzována individuálně podle jeho reálné schopnosti splácet spotřebitelský úvěr; výše životního minima nevypovídá nic o skutečných výdajích žalovaného, a tedy ani o jeho schopnosti splácet úvěr. Kromě výdajů na bydlení tedy žalobkyně neměla k dispozici žádné informace o výdajích žalovaného.

18. Soud nemá také za prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, jelikož a. žalobkyně neměla, kromě výdajů na bydlení a měsíční splátky za úvěr, žádné informace o výdajích žalovaného, respektive nebrala v úvahu výdaje patrné z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum]. Bez údajů o individuálních výdajích žalovaného je řádné posouzení úvěruschopnosti vyloučeno. b. žalobkyně prý hodnotila žalovaného podle„ scóringového systému“. Posouzení úvěruschopnosti je ryze individuální záležitost, neboť se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Nelze proto vycházet jen ze statistických a průměrných údajů o výdajích obyvatelstva, např. o průměrných cenách nájmů, o životním minimu apod. Nehledě na to žalovaný dosáhl skóre 259, což podle údajů samotné žalobkyně je kategorie představující„ vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán“; 19. Za situace, kdy žalobkyně neměla (s výjimkou výdajů na bydlení a údaje o pravidelné měsíční splátce) žádné informace o individuálních výdajích žalovaného, nemůže být řeč o splnění povinnosti žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr.

20. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému„ oznámení“ z [datum],„ výzvu k zaplacení“ z [datum],„ výzvu k zaplacení“ z [datum] a„ výzvu k zaplacení“ z [datum], neboť o jejich odeslání žalovanému nepředložila žádný důkaz.

21. Soud nemá pochybnosti o věrohodnosti provedených důkazů, a proto je má za zákonné a jejich obsah za pravdivý, s výjimkou údajů o poměrech žalovaného v „ [anonymizována dvě slova]“.

22. Soud došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný dne [datum] uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 115 000 Kč, který mu vyplatila dne [datum]. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný na splacení úvěru uhradil celkem 9 276 Kč.

23. Po právní stránce soud věc posoudil podle„ Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouvy o úvěru“ mezi žalobkyní a žalovaným ze dne [datum], podle zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a podle zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

24. V daném případě žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému 115 000 Kč. Jednalo se o smlouvu spotřebitelskou, protože byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelkou (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaným coby spotřebitelem (§ 419 o. z.). Sjednaný úvěr podléhá zákonu o spotřebitelskému úvěru, jelikož byl sjednán úvěr se spotřebitelem (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), přičemž nešlo žádnou z výjimek z působnosti zákona podle § 4 nebo o omezení podle § 5 zákona o spotřebitelském úvěru.

25. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. V daném případě žalobkyně nesplnila svou povinnost náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného, stanovenou v citovaném ustanovení § 86 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru. Podle konstantní judikatury soudů takový nedostatek způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 29. 1. 2019 sp. zn. 33 Cdo 382/2018 nebo ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018, všechny dostupné na [webová adresa]). Tato rozhodnutí se sice vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ale„ to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli“ (citováno z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na [webová adresa]), a tak by se tyto závěry měly uplatňovat i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nic se také nemění na závěru Ústavního soudu, že je„ neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“ (citováno z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 199/11, dostupný na [webová adresa]; srov. též výše uvedený nález sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených důvodů došel soud k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.

29. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je žalovaný podle ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé tohoto zákona povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z tohoto důvodu soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil 105 724 Kč, tzn. rozdíl mezi částkou, jež mu žalobkyně poskytla jako jistinu úvěru (115 000 Kč) a splacenou výší úvěru (9 276 Kč). Žalovaný netvrdil nic o svých možnostech tuto jistinu vrátit, a proto soud stanovil, aby tak učinil ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

30. Co se týče ostatních nároků, žalobkyně vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru nemá právní důvod pro své další nároky (úrok, smluvní pokuty, úhrady za pojištění či náhrady vzniklé v souvislosti s prodlením), a proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

31. Soud nepřiznal žalobkyni ani zákonný úrok z prodlení. Žalovaný se totiž neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena teprve tímto rozsudkem (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

32. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

33. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhala zaplacení 180 410 Kč, úroku z prodlení z částky 124 407 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, jenž by ke dni [datum], kdy byl vyhlášen tento rozsudek, dosahovaly 25 070,56 Kč, úroku ve výši 28,94 % ročně z částky 112 375,29 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 937,54 Kč, a úroku ve výši 8,5 % z částky 112 375,29 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 234 432 Kč, jenž by ke dni [datum] dosahoval 15 806,43 Kč, tj. celkem 223 224,53 Kč (100 %).

34. Žalobkyně byla úspěšná co do 105 724 Kč (47,36 %). Ve zbylé části byl úspěšný žalovaný (52,64 %). Žalovaný tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl proti žalobkyni právo na poměrnou část náhrady svých nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.