27 C 26/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Jarošem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně , PSČ obec zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , PSČ obec a číslo proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupena advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 446 081 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 446 081 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 31. 1. 2015 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna na nákladech řízení žalované zaplatit 136 707 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátka JUDr. [jméno] [příjmení].

III. Žalobkyně je povinna na nákladech řízení České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 zaplatit 2 680 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Ve věci jde o zaplacení části ceny díla, které žalobkyně zhotovila pro žalovanou.

2. Tvrzení žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná si v červenci 2014 u žalobkyně objednala dílo a že žalobkyně objednávku akceptovala. Objednávka spočívala v povinnosti žalobkyně vyrobit a provést montáž stavebně truhlářských prvků pro rodinný dům na adrese [adresa] (dále jen„ rodinný dům“), a pro showroom na adrese [adresa] (dále jen„ showroom“). Povinností žalované bylo za provedení díla zaplatit cenu v celkové výši 1 271 081 Kč.

3. Žalobkyně svou povinnost řádně a včas vyrobit a namontovat uvedené prvky splnila. Žalovaná uhradila část ceny díla ve výši 525 000 Kč jako zálohu. Dále žalovaná uhradila část ceny díla ve výši 300 000 Kč podle faktury č. 14 296, kterou žalobkyně vyúčtovala výrobu a montáž stavebně truhlářských prvků pro showroom.

4. Práce pro rodinný dům byly provedeny dne 25. 9. 2014. Žalobkyně vyúčtovala žalované výrobu a montáž stavebně truhlářských prvků pro rodinný dům ve výši 446 081 Kč fakturou č. 14327, která byla splatná 30. 1. 2015.

5. Žalovaná nezaplatila žalobkyni zbývající částku 446 081 Kč. Nezaplatila ji ani přes výzvy ze dne 6. 11. 2015 a ze dne 18. 1. 2018. Žalobkyně proto navrhla, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 446 081 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 31. 1. 2015 do zaplacení.

6. Žalobkyně v průběhu řízení svá tvrzení změnila. Žalobkyně začala tvrdit, že žádná objednávka pro showroom nebyla, že jednání probíhala výhradně ohledně rodinného domu a že dílo pro showroom se nikdy nerealizovalo. Začala také tvrdit, že žalovaná nezaplatila žalobkyni zálohu ve výši 525 000 Kč a část díla ve výši 300 000 Kč. Žalobkyně místo toho tvrdila, že žalovaná jí zaplatila jen 500 000 Kč dne 1. 7. 2014 a 225 000 Kč dne 8. 7. 2014.

7. Vyjádření žalované. Žalovaná uplatněný nárok neuznala. Učinila nesporným, že účastnice spolu ústně uzavřely smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla výroba a montáž stavebně truhlářských prvků pro rodinný dům a pro showroom.

8. Žalovaná shodně se žalobkyní (než žalobkyně změnila svá tvrzení) tvrdila, že zaplatila žalobkyni 525 000 Kč a 300 000 Kč. Žalovaná však namítala, že nadto žalobkyni zaplatila dalších 500 000 Kč dne 1. 7. 2014 a 225 000 Kč dne 8. 7. 2014.

9. Žalovaná dále – shodně s pozdějším tvrzením žalobkyně – tvrdila, že dílo pro showroom nebylo realizováno. Žalobkyni proto nemohl vzniknout nárok na zaplacení díla podle faktury č. 14 327, protože ten vzniká až dokončením a předáním díla, což se kvůli nedokončení díla pro showroom nestalo.

10. Žalovaná vznesla námitku promlčení. Tvrdíc, že mezi stranami nebyla sjednána splatnost ceny díla, začala po dokončení a předání díla běžet promlčecí doba. Dílo pro rodinný dům bylo předáno dne 25. 9. 2014. Žalobkyně podala žalobu až v lednu nebo únoru 2018, takže uplatněný nárok je podle § 629 o. z. promlčen.

11. Žalovaná z uvedených důvodů navrhla, aby soud žalobu zamítl.

12. Zjištěné skutečnosti. Soud vzal za své skutkové zjištění shodná tvrzení účastnic, že žalobkyně pro žalovanou nezhotovila a neprovedla montáž stavebně truhlářských prvků pro showroom.

13. Mezi účastnicemi nakonec nebylo sporu, že žalovaná žalobkyni zaplatila 500 000 Kč dne 1. 7. 2014 a 225 000 Kč dne 8. 7. 2014 Tyto skutečnosti byly i prokázány kopiemi diáře s potvrzením o převzetí těchto částek ve spojení s výpověďmi A. [celé jméno účastníka], J. [celé jméno svědka] a J. [celé jméno svědka].

14. Soud má za prokázané, že účastníce si nesjednaly splatnost ceny díla. Podle výpovědí vyslechnutých osob se jednání o zhotovení díla účastnili předseda představenstva žalobkyně A. [celé jméno účastníka] a jednatelka žalované J. [celé jméno účastnice] se zaměstnancem žalované J. [celé jméno svědka]. a) [celé jméno účastníka] při výslechu vypověděl, že splatnost dělají pro stavební firmy od 30 do 90 dnů. Se žalovanou pak„ jako že to bude obecně, že to bude kolem 30 dnů“. Z jeho výpovědi však plynulo, že hovoří o splatnosti faktur, ne o splatnosti ceny díla (v čemž je rozdíl). b) [celé jméno účastnice] při výslechu řekla, že se domlouvali tak, že A. [celé jméno účastníka] si říkal o zálohy, které mu žalovaná platila v hotovosti. Splatnosti nebyly domluvené. Dohodli se na zálohách, které průběžně platili. c) [celé jméno svědka] při výslechu vypověděl, že po první schůzce následovala rychlá záloha a že platby měly chodit na základě rozpracovanosti jednotlivých děl. Hned po první schůzce byla provedena první zálohová platba, pak podle potřeby. Na základě rozpracovanosti se domlouvaly platby. d) Průběžné placení ceny díla vyplývá i z faktury ze dne 11. 11. 2014 č. 14 229, z faktury ze dne 30. 12. 2014 č. 14 327, z příjmového pokladního dokladu ze dne 1. 12. 2014 a z nesporných skutečností, že žalovaná žalobkyni zaplatila 500 000 Kč dne 1. 7. 2014 a 225 000 Kč dne 8. 7. 2014. e) Žalobkyně prokazovala existenci dohody o splatnosti ceny díla opakovaným výslechem A. [celé jméno účastníka] a J. [celé jméno svědka] Tyto opakované výslechy však tvrzení žalobkyně neprokázaly, protože A. [celé jméno účastníka] opět hovořil spíše o splatnosti faktur, než o splatnosti ceny díla, a J. [celé jméno svědka] nebyl přítomen jednáním o platebních podmínkách smlouvy o dílo.

15. Z výše citovaných výpovědí, z faktur, z příjmového pokladního dokladu a z úhrad ze dne 1. a 8. 7. 2014 plyne, že účastníce si splatnost ceny díla nedohodly, že žalovaná na cenu díla platila průběžně, přičemž závěrečné zúčtování účastnice předem neřešily.

16. Část díla, jež spočívala v dodávce pro rodinný dům, byla dokončena a předána 25. 9. 2014. a) Tuto dobu předání žalobkyně tvrdila v žalobě s odkazem na předávací protokol ze dne 25. 9. 2014 a dále v podání ze dne 6. 2. 2020 a v dalším nedatovaném podání (č. l. 105). Žalovaná tvrdila, že dílo bylo předáno 25. 9. 2014, jak plyne z předávacího protokolu; (pak) pouze docházelo k odstraňování nějakých vad. b) Skutečnost, že dílo pro rodinný dům se předalo dne 25. 9. 2014, prokazuje kopie„ Předávacího protokolu č. 1419-001“ ze dne 25. 9. 2014, e-mailové zprávy z doby od 30. 6. 2014 do 15. 9. 2014 a z kopie stavebního deníku z doby od 22. 7. do 22.

9. O provádění díla v pozdější době není žádný důkaz.

17. Soud nemá za prokázané tvrzení žalobkyně, že žalovaná objednala dílo jen pro rodinný dům (a ne také pro showroom), a to z následujících důvodů. a) Především žalobkyně v žalobě tvrdila, že dohoda se týkala jak rodinného domu, tak showroomu. Na tomto tvrzení žalobkyně založila uplatněný nárok (výši žalované částky). Poté, co se žalobkyně seznámila s námitkami žalované, začala žalobkyně tvrdit, že se dohoda týkala výhradně rodinného domu. Toto, – společně s dalšími změnami tvrzení žalobkyně a nesrovnalostmi, – výrazně ubírá na věrohodnosti tvrzení žalobkyně. b) Proti tvrzení žalobkyně svědčí účastnická výpověď jednatelky žalované J. [celé jméno účastnice]. Jednatelka s předsedou představenstva žalobkyně A. [celé jméno účastníka] sjednávala podmínky zhotovení díla. Jednatelka vypověděla, že zakázka byla sjednávána jako celek, – jak pro showroom, tak pro rodinný dům; cena byla sjednána za obě části díla. c) Proti tvrzení žalobkyně stojí výpověď svědka J. [celé jméno svědka]. Tento svědek je zaměstnanec žalované, jenž byl u sjednávání podmínek smlouvy. Svědek vypověděl, že při jednání byla jasně specifikována dodávka prvků – jak pro rodinný dům, tak pro showroom. d) Proti tvrzení žalobkyně svědčí faktura ze dne 11. 11. 2014 [číslo] kterou žalobkyně vystavila žalované za dílo pro showroom. Pokud by předmětem dohody nebyl showroom, taky by nebyl důvod showroom zmiňovat, natož ohledně showroomu vystavovat fakturu. e) Proti tvrzení žalobkyně svědčí rovněž e-mail od J. [celé jméno svědka] ze dne 19. 11. 2014 20:39 ve spojení s výpovědí předsedy představenstva žalobkyně A. [celé jméno účastníka]. Odesílatel zprávy prosí v e-mailu M. [celé jméno svědka] o vystavení faktury na„ výrobu truhlářských prvků pro showroom [ulice a číslo]“ . A. [celé jméno účastníka] v účastnické výpovědi řekl, že dostali e-mail od [jméno] [celé jméno svědka], že mají vystavit fakturu na showroom na 300 000 Kč, a že v té době se domlouvali, že se showroom při této zakázce bude dělat. Z e-mailu a z uvedené výpovědi, která potvrzuje obsah e-mailu, plyne, že předmětem dohody bylo i dílo pro showroom. f) Proti tvrzení žalobkyně svědčí faktura ze dne 30. 12. 2014 č. 14 327, kterou žalobkyně vyúčtovala žalované dílo pro rodinný dům. Žalobkyně v této faktuře od„ ceny dohodou“ ve výši 1 271 081 Kč odpočítává 300 000 Kč podle„ dílčí fa 14 296“, kterou žalobkyně vystavila žalované za showroom. Kdyby předmětem dohody nebyl showroom, nebyl by důvod zahrnovat vyúčtování díla pro showroom do vyúčtování díla pro rodinný dům. g) Proti tvrzení žalobkyně stojí dopis jejího zástupce ze dne 6. 11. 2015. Zástupce v tomto dopisu uvádí, že žalobkyně podle objednávky z července 2014 pro žalovanou vyrobila a provedla montáž stavebně truhlářských prvků pro rodinný dům a pro showroom, že žalobkyně vystavila žalované fakturu na 300 000 Kč za showroom a že žalovaná nezaplatila zbývajících 446 081 Kč. To samé se opakuje v dopisu zástupce žalobkyně ze dne 18. 1. 2018, který tak rovněž stojí proti tvrzení žalobkyně. Pro oba dopisy platí, co je uvedeno v předcházejících odstavcích: tvrzení v dopisech o zhotovení díla pro showroom je nepravdivé, protože podle shodných tvrzení účastnic k němu nedošlo, což snižuje věrohodnost žalobkyně; jestliže by předmětem dohody nebylo dílo pro showroom, nebyl by důvod používat showroom ve vzájemné komunikaci a pro vyúčtování díla.

18. Nevěrohodnost tvrzení žalobkyně, výpovědi účastníků jednání o dohodě, faktury, které žalobkyně vystavila ohledně díla pro showroom, e-mail od J. [celé jméno svědka] ve spojení s výpovědí A. [celé jméno účastníka] a dopisy zástupce žalobkyně, to vše – jednotlivě, ale zejména ve vzájemné souvislosti, – svědčí v neprospěch žalobkyně. Za takové situace nemůže soud dojít k přesvědčení, že tvrzení žalobkyně ohledně předmětu díla je pravdivé.

19. Soud nemá za prokázáno tvrzení žalobkyně, že žalovaná jí zaplatila pouze 500 000 Kč dne 1. 7. 2014 a 225 000 Kč dne 8. 7. 2014, a to z následujících důvodů. a) Podobně jako tvrzení o předmětu díla, je i toto tvrzení žalobkyně v příkrém rozporu s jejími dřívějšími tvrzeními. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovaná jí zaplatila zálohu ve výši 525 000 Kč a dále část ceny díla ve výši 300 000 Kč za showroom. Na jednání konaném dne 1. 10. 2019 žalobkyně dvakrát popřela, že by žalovaná žalobkyni zaplatila 500 000 Kč dne 1. 7. 2014 a 225 000 Kč dne 8. 7. 2014. Poté však žalobkyně otočila. Na jednání konaném dne 6. 2. 2020 a v podání z téhož dne žalobkyně začala tvrdit, že žalovaná jí zaplatila 500 000 Kč dne 1. 7. 2014 a 225 000 Kč dne 8. 7. 2014, ale že žalovaná jí nezaplatila zálohu ve výši 525 000 Kč a část ceny díla za showroom ve výši 300 000 Kč. Žalobkyně tedy nově začala tvrdit přesný opak toho, co tvrdila předtím. To výrazně snižuje věrohodnost jejích tvrzení, zvláště když žalobkyně změnila i své tvrzení ohledně díla pro showroom. Pozdějšímu tvrzení žalobkyně o platbách neodpovídá ani výše dluhu žalované, který by podle změněného tvrzení nečinil 446 081 Kč, nýbrž by činil 546 081 Kč (1 271 081 Kč cena díla – 500 000 Kč – 225 000 Kč). b) Proti tvrzení žalobkyně stojí účastnická výpověď jednatelky žalované [celé jméno účastnice], podle které byla zaplacena záloha na showroom ve výši 300 000 Kč, dále 500 000 Kč, 225 000 Kč a 525 000 Kč. c) Proti tvrzení žalobkyně svědčí o svědecká výpověď J. [celé jméno svědka], který vypověděl totéž, co J. [celé jméno účastnice]. d) Proti tvrzení žalobkyně svědčí faktura č. 14 296 ze dne 11. 11. 2014. Žalobkyně ve faktuře účtuje 300 000 Kč za dílo pro showroom s tím, že se odpočítává záloha 300 000 Kč, takže není nic k úhradě; forma úhrady„ hotově“. Žalobkyně tedy ve faktuře uvádí, že dostala zálohu ve výši 300 000 Kč. e) Proti tvrzení žalobkyně svědčí kopie„ Příjmového pokladního dokladu“ ze dne 1. 12. 2014. Podle něho žalobkyně přijala od žalované 525 000 Kč jako zálohu pro rodinný dům. Tento doklad je přímém protikladu k tvrzení žalobkyně, že k této platbě nedošlo. f) Proti tvrzení žalobkyně stojí faktura ze dne 30. 12. 2014 č. 14 327, kterou žalobkyně fakturovala žalované cenu díla: žalobkyně od celkové ceny díla ve výši 1 271 081 Kč odečítá 300 000 Kč s tím, že je to„ Odpočet dílčí fa 14 296 – uhrazená“. Rovněž z této faktury, a zejména ve spojení s fakturou ze dne 11. 11. 2014 č. 14 296, plyne, že žalovaná zaplatila žalobkyni 300 000 Kč. g) Faktura žalobkyně ze dne 30. 12. 2014 č. 14 327 svědčí rovněž proti pozdějšímu tvrzení žalobkyně o nezaplacení zálohy ve výši 525 000 Kč. Žalobkyně totiž v této faktuře provádí také„ Odpočet zálohy-zaplaceno hotově – 525 000 Kč“. Z toho plyne, že žalovaná v hotovosti zaplatila žalobkyni zálohu ve výši 525 000 Kč, což je v rozporu s tvrzením žalobkyně. h) Proti tvrzení žalobkyně dále stojí už uváděné dva dopisy jejího zástupce ze dne 6. 11. 2015 a ze dne 18. 1. 2018. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce v těchto dopisem při výpočtu dluhu zohledňuje platby ve výši 525 000 Kč a 300 000 Kč (a nikoliv platby ve výši 500 000 Kč a 225 000 Kč).

20. Žalobkyně naproti tomu nepodložila důkazy své vysvětlení, jímž odůvodňovala změnu tvrzení.

21. Žalobkyně nakonec, stejně jako žalovaná, tvrdila, že za žalobkyni převzal [celé jméno svědka] dne 1. 7. 2014 v hotovosti 500 000 Kč a A. [celé jméno účastníka] dne 8. 7. 2014 převzal v hotovosti 225 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že zpětně vystavila příjmový pokladní doklad na 525 000 Kč, jelikož na platby ze dne 1. 7. 2014 a ze dne 8. 7. 2014 nebyl žádný příjmový doklad. Toto vysvětlení není důvěryhodné. a) Především soud nevidí důvod pro to, aby příjmový doklad nebyl vyhotoven v době předání peněz, ale aby se vyhotovil dodatečně o několik měsíců později. Zvláště, když si účastnice opakovaně předávaly v hotovosti vysoké částky. b) Nehledě na to, údaje v „ Příjmovém pokladním dokladu“ ze dne 1. 12. 2014 v rozhodujících údajích neodpovídají platbám ze dne 1. 7. 2017 a ze dne 8. 7. 2014. Nesouhlasí datum přijetí peněz, protože k platbám mělo dojít 1. a 8. 7. 2014, ale v dokladu je datum převzetí 1. 12. 2014. Nesouhlasí výše přijaté částky, jelikož ve dnech 1. a 8. 7. 2014 žalobkyně převzala 500 000 Kč a 225 Kč, tj. celkem 725 000 Kč, zatímco v dokladu se potvrzuje převzetí 525 000 Kč. Nesouhlasí osoby, které hotovost předaly a převzaly, neboť dne 1. 7. 2014 peníze převzal J. [celé jméno svědka] a dne 8. 7. 2014 je převzal A. [celé jméno účastníka], přičemž v obou případech peníze předával J. [celé jméno svědka], kdežto v dokladu je jako předávající uvedena [právnická osoba] [celé jméno účastnice] a jako přebírající je uveden A. [celé jméno účastníka].

22. Podobně je tomu s vysvětlením platby 300 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že fakturu za showroom ze dne 11. 11. 2014 [číslo] vystavila zpětně na přání žalované. I kdyby žalobkyně vystavila fakturu zpětně, nemění to nic na faktu, že faktura potvrzuje zaplacení 300 000 Kč, i když s jiným datem. Tvrzení žalobkyně také nevysvětluje, proč žalobkyně v žalobě tvrdila, že částka 300 000 Kč byla zaplacena, a z jakého důvodu s úhradou této částky počítají výzvy zástupce žalobkyně v dopisech ze dne 6. 11. 2015 a 18. 1. 2018.

23. Vzhledem k uvedeným skutečnostem, vzhledem k nedůvěryhodnosti žalobkyně a vzhledem k nedostatku důkazů nemohou vysvětlení žalobkyně obstát.

24. Hodnocení důkazů. Žalobkyně radikální změnou svých tvrzení značně snížila svou věrohodnost. To se odrazilo mj. v hodnocení věrohodnosti některých důkazů, zejména výpovědí A. [celé jméno účastníka] (předseda představenstva žalobkyně). Soud však s opatrností přistupuje i k výpovědím [celé jméno účastnice] (jednatelka žalované) a [celé jméno svědka] (zaměstnanec žalované), protože se nedá říci, že by jednání obou stran při realizaci díla a jeho placení bylo transparentní (např. placení vysokých částek v hotovosti z ne zcela jasných důvodů). Toto neplatí pro výpověď [jméno] [příjmení], kterou soud hodnotí níže.

25. Soud nemá za důvěryhodnou výpověď A. [celé jméno účastníka]. Jednak z toho důvodu, že jmenovaný jako statutární orgán žalobkyně má zájem na úspěchu žalobkyně ve věci, jednak z důvodu, který soud uvedl v předcházejícím odstavci a jednak proto, že jeho výpověď nesouhlasí s listinnými důkazy, zejména co se týče fakturace a přijatých plateb.

26. Svědek J. [celé jméno svědka] byl vyslechnut dvakrát. O věrohodnosti první výpovědi soud příliš nepochybuje, protože byla v souladu s pozdějšími tvrzeními žalobkyně a s listinnými důkazy. Jde-li o druhou výpověď, tam si už soud její věrohodností není jist. Svědek vypovídal k otázce splatnosti ceny díla. Na druhou stranu druhá svědkova výpověď není moc významná. Svědek totiž řekl, že nebyl u jednání o splatnosti ceny díla, pouze v době kolem předání díla pro rodinný dům„ zaslechl informaci“. Z výpovědi svědka přitom nebylo jasné, jestli se ta informace týkala splatnosti díla nebo splatnosti nějaké faktury. Ať už by tedy byla svědkova výpověď o splatnosti ceny díla věrohodná, nebo ne, tak pro vyřešení otázky splatnosti ceny díla nebyla přínosem.

27. Svědek Ing. M. [celé jméno svědka] vypovídal v souladu s pozdějším tvrzením žalobkyně. Co se týče plateb, tak jeho výpověď není v souladu s jinými důkazy, protože potvrdil jen platby 500 000 Kč a 225 000 Kč. To však nutně nesvědčí o tom, že by lhal, protože o platbách věděl jen s doslechu a o dalších platbách nemusel vědět nic. Jeho výpověď nebyla tak významná pro rozhodnutí věci, protože nebyl u jednání o podmínkách smlouvy ani u plateb za dílo.

28. Výpověď J. [celé jméno účastnice] mohla být také ovlivněna vztahem k věci, protože i ona jako statutární orgán žalované je zainteresována na výsledku sporu. Její výpověď je však v souladu s tvrzeními žalované, kterážto tvrzení žalovaná neměnila, a s listinnými důkazy a s výpovědí J. [celé jméno svědka]. Soud proto přikládá výpovědi J. [celé jméno účastnice] větší váhu, než výpovědi A. [celé jméno účastníka].

29. To, co soud uvedl k výpovědi J. [celé jméno účastnice] platí obdobně i pro výpověď J. [celé jméno svědka].

30. Soud nevyvodil žádné podstatné skutkové závěry z následujících důkazů, neboť neměly význam pro rozhodnutí věci: dodacího listu ze dne 19. 12. 2014, objednávky [název] [žalobkyně], specifikace včetně doplnění 24. 10. 2014, fotografii truhlářských prvků. Soud dále nevyvodil žádné podstatné závěry z následujících listin, byť prokazovaly skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné, totiž, že žalobkyně nezhotovila dílo pro showroom: cenové nabídky [právnická osoba], faktury dodavatele [právnická osoba] ze dne 21. 10. 2015 vystavené [právnická osoba] žalované, protokol o předání a převzetí díla mezi [právnická osoba] a žalovanou ze dne 21. 10. 2015 a z faktury [právnická osoba] ze dne 9. 11. 2016. Soud neprovedl důkaz výkresů dvou dokumentací, protože neměla význam pro rozhodnutí sporu, k hodnocení důkazů.

31. Soud nevyvodil podstatnější skutkové závěry ani z výpovědi svědka [jméno] [příjmení]. Jmenovaný jako osoba samostatně výdělečně činná – montážník zhotovoval dílo pro rodinný dům. O věrohodnosti jeho výpovědi nemá soud pochyb. Výpověď však neměla větší význam pro rozhodnutí věci, protože jmenovaný nebyl přítomen sjednávání smlouvy o dílo ani placení za dílo a o těchto skutečnostech nic nevěděl.

32. Právní posouzení. Ve věci šlo o zaplacení části ceny díla, jehož zhotovení účastnice sjednaly v červnu nebo červenci roku 2014. Soud po právní stránce věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, protože k uzavření smlouvy o dílo a ke vzniku práva na zaplacen ceny díla došlo za účinnosti tohoto zákona.

33. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

34. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne jen, namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

35. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

36. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

37. Podle § 1963 odst. 1 o. z. je-li obsahem vzájemného závazku podnikatelů povinnost dodat zboží nebo službu za úplatu, je cena splatná, aniž je zapotřebí výzvy k placení, do třiceti dnů ode dne, kdy byla dlužníku doručena faktura nebo jiná výzva podobné povahy, anebo ode dne obdržení zboží nebo služby, podle toho, který z těchto dnů nastal později. Bylo-li však ujednáno převzetí zboží nebo služby, popřípadě ověření, zda bylo řádně splněno, je cena splatná do třiceti dnů ode dne převzetí, popřípadě ověření. To platí i pro závazek podnikatele a veřejnoprávní korporace, popřípadě právnické osoby touto korporací založené, i když nejsou podnikateli.

38. Podle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

39. Podle § 2604 o. z. dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.

40. Podle § 2610 odst. 1 o. z. právo na zaplacení díla vzniká provedením díla.

41. Podle § 2610 odst. 2 o. z. je-li dílo přejímáno po částech, vzniká právo na zaplacení ceny za každou část při jejím provedení.

42. Žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku. Soud se v prvé řadě zabýval touto námitkou, protože pokud by byla důvodná, soud by nemohl žalobkyni uplatněný nárok přiznat, i kdyby jinak byl po právu. Soudu došel k závěru, že tato námitka je důvodná.

43. Podle cit. § 619 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení části díla pro rodinný dům podle § 2610 o. z., neboť tato část byla provedena a předána dne 25. 9. 2014 (§ 2604 o. z.).

44. Pro posouzení, kdy nastává moment, kdy lze uplatnit právo poprvé u soudu, je rozhodný okamžik splatnosti. Účastnice si nesjednaly splatnost ceny díla. V takovém případě se uplatní ust. § 1963 odst. 1 věty druhé o. z. Účastnice se dohodly na převzetí části díla a tuto dohodu realizovaly předáním části díla (rodinný dům) a předávacím protokolem ze dne 25. 9. 2014. Podle uvedeného ustanovení byla tedy cena části díla splatná do 30 dnů ode dne převzetí díla. Byla-li část díla převzata dne 25. 9. 2014, potom cena této části díla byla splatná do 25. 10. 2014. Počínaje dnem 26. 10. 2014 mohla žalobkyně poprvé uplatnit své právo na zaplacení části ceny díla u soudu. Tehdy počala plynout 3letá promlčení lhůta, jež skončila dne 26. 10. 2017. Žalobkyně podala žalobu až 30. 1. 2018, tedy po uplynutí promlčecí lhůty.

45. Žalobkyně tvrdila, že promlčecí lhůta neuplynula, neboť žalovaná částečně plnila dluh, což má účinky uznání zbytku dluhu. Taktomu však není.

46. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uzná i zbytek dluhu.

47. V daném případě nebyly prokázány okolnosti, ze kterých by bylo možné usoudit, že žalovaná uskutečněnými platbami uznávala i zbytek dluhu. To tím spíše, že podle žalobkyně se účastnice ještě v listopadu 2014, ale i později, dohadovaly na ceně díla. Z toho plyne, že žalovaná naopak dluh neuznávala.

48. Žalobkyně také tvrdila, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy a se zásadami poctivého obchodního styku. Žalobkyně však neuvedla žádné významné důvody pro toto tvrzení. V řízení nevyšly najevo žádné okolnosti, že by se žalovaná chovala způsobem, který by nějak zdržel žalobkyni od uplatnění práva na zaplacení části ceny díla u soudu v promlčecí lhůtě. Námitka rozporu námitky promlčení s dobrými mravy a se zásadami poctivého obchodního styku není proto opodstatněná.

49. Soud uzavírá, že žalobkyně namítla promlčení práva na zaplacení ceny části díla. Soud k této námitce přihlédl podle § 610 odst. o. z. Uplatněné právo na zaplacení části ceny díla je promlčeno. Žalovaná proto podle ust. § 609 o. z. není povinna plnit. Není-li žalovaná povinna plnit, soud nemůže žalobkyni přiznat uplatněné právo. Soud primárně z tohoto důvodu žalobu zamítl.

50. Pro případ, že by námitka promlčení nebyla důvodná, soud sekundárně žalobu zamítl z toho důvodu, že žalobkyně neprokázala svůj nárok.

51. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že akceptovaná objednávka zněla na dodávky pro rodinný dům a pro showroom za celkovou cenu 1 271 081 Kč, z čehož bylo zaplaceno 300 000 Kč za showroom a dále záloha 525 000 Kč, takže zbývá zaplatit 446 081 Kč. Netvrdila, jaká část dohodnuté ceny se týkala rodinného domu a jaká část showroomu. Později žalobkyně tvrdila, že objednávka zněla jen na rodinný dům za cenu 1 271 081 Kč a že žalovaná zaplatila žalobkyni celkem 725 000 Kč, takže dluh činí 546 081 Kč. Tato tvrzení a uplatněné nároky si navzájem odporují co do předmětu díla (rodinný dům a showroom vs. rodinný dům), co do ceny díla (1 271 081 Kč za rodinný dům a showroom vs. 1 271 081 Kč za rodinný dům) i co do výše dluhu (446 081 Kč vs. 546 081 Kč). Za situace, kdy žalobkyně neprokázala své tvrzení, že smlouva o dílo byla uzavřena jen pro rodinný dům, nemohla si žalobkyně s úspěchem nárokovat rozdíl mezi cenou díla ve výši 1 271 081 Kč a zaplacenými částkami, protože tato cena díla nebyla sjednána jen za rodinný dům, nýbrž byla sjednána za rodinný dům a za showroom.

52. Žalobkyně neprokázala existenci dluhu. Žalobkyně zpočátku tvrdila, že jí žalovaná zaplatila 525 000 Kč a 300 000 Kč (a to bylo ze začátku mezi účastnicemi nesporné). Žalovaná prokázala (a později se stalo nesporným), že žalobkyni 1. 7. 2014 zaplatila 500 000 Kč a 8. 7. 2014 zaplatila 225 000 Kč. Takto by žalovaná zaplatila žalobkyni celkem 1 550 000 Kč. Bylo na žalobkyni, aby věrohodně vysvětlila a prokázala své pozdější tvrzení, že částky 252 000 Kč a 300 000 Kč neobdržela. To se ale nestalo. Částka 1 550 000 Kč, kterou žalovaná měla zaplatit žalobkyni, přesahuje cenu díla, ať už si účastnice tuto cenu sjednaly pro rodinný dům a showroom, nebo jen pro rodinný dům. Žalobkyně tak neprokázala, že žalovaná jí nezaplatila celou cenu díla, že žalobkyně má proti žalované právo na zaplacení části ceny díla ve výši 446 081 Kč.

53. Soud shrnuje, že žalobu zamítl primárně proto, že uplatněný nárok je promlčen; sekundárně soud žalobu zamítl z toho důvodu, že žalobkyně neprokázala uplatněný nárok.

54. Náklady řízení. O náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, neboť soud žalobu zcela zamítl. Soud proto žalované přiznal náhradu nákladů řízení proti žalobkyni, která ve věci úspěch neměla. Výši nákladů na právní zastoupení soud stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen a. t.).

55. Náhrada nákladů řízení činí 136 707 Kč, z toho je částka 101 000 Kč za odměnu advokátovi za 9 úkonů právní služby převzetí a příprava zastoupení, odpor ze dne 5. 4. 2018 proti platebnímu rozkazu, vyjádření ze dne 9. 5. 2018, účast na jednání dne 1. 10. 2019, vyjádření ze dne 2. 12. 2019, účast na jednání dne 6. 2. 2020 – delší než 2 hodiny, účast na jednání dne 28. 5. 2020, účast na jednání dne 17. 8. 2021, účast na jednání dne 28. 12. 2021 ve výši 10 100 Kč za každý z výše uvedených úkonů podle § 7 bodu 6 a. t.; částka 2 700 Kč za náhradu hotových výdajů advokátovi za uvedených 9 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 a. t., částka 8 071 Kč za cestovné advokátovi za 5 jízd automobilem z Ostravy do Prahy a zpět, částka 1 210 Kč za náhradu za ztrátu času cestou k 5 soudním jednáním a zpět, částka 23 726 Kč za náhradu advokátovi za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

56. Soud nepřiznal žalované náhradu za náklady na právní zastoupení za úkony spočívající v poradě s klientem, protože nejde o úkony soudního řízení, a za ostatní podání, jelikož nešlo o podání ve věci samé.

57. Celkovou částku náhrady nákladů řízení je žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám advokáta, který v tomto řízení zastupoval žalovanou.

58. Náklady řízení státu. Státu vznikly v řízení náklady v celkové výši 2 688 Kč, a to ve výši 1 408 Kč, které soud zaplatil na svědečné svědku [celé jméno svědka] podle usnesení ze dne 5. 5. 2020 č. j. 27 C 26/2018-102, a ve výši 1 280 Kč, jež soud tomuto svědkovi přiznal podle usnesení ze dne 30. 12. 2021 č. j. 27 C 26/2018-230.

59. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

60. Výsledkem řízení je úspěch žalobkyně. Soud neshledal u žalobkyně předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud proto podle citovaného ustanovení uložil žalobkyni, aby zaplatila státu náhradu nákladů řízení ve výši 2 680 Kč.