27 C 271/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Jarošem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa , PSČ obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , PSČ obec a číslo zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa , PSČ , obec a číslo o přiznání výživného mezi manžely

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit výživné za dobu od 12. 11. 2018 do 29. 12. 2019 ve výši 203 533 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému přispívat na výživu žalobkyně částkou 15 000 Kč měsíčně za dobu od 30. 12. 2019 do budoucna se zamítá.

III. Žalovaný je povinen na nákladech řízení žalobkyni zaplatit 35 467,20 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Ve věci jde o výživné mezi manžely.

2. Tvrzení žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že žalobkyně a žalovaný jsou od [datum] manželé. Mají spolu syna [jméno], který se narodil dne [datum].

3. Účastníci žijí odděleně, a to od 25. 1. 2018, kdy žalobkyně se synem opustila společnou domácnost. Žalobkyně se po opuštění společné domácnosti ocitla bez dostatečných prostředků, jimiž by zajistila své potřeby a potřeby syna.

4. Účastníci mají ve společném jmění 2 byty: 1. na adrese [adresa žalobkyně], ve kterém bydlí žalobkyně, 2. na adrese [adresa žalovaného], v němž žije žalovaný.

5. Vzhledem k příjmům, kterých dosahuje žalobkyně (cca 20 000 Kč měsíčně), a příjmům, jichž dosahuje žalovaný (cca 100 000 Kč měsíčně), dále vzhledem k majetku, který účastníci mají, a vzhledem k výdajům účastníků, je značný nepoměr mezi prostředky, jimiž disponuje každý z účastníků.

6. Žalobkyně proto na základě § 697 o. z. navrhla, aby soud v rámci vzájemné vyživovací povinnosti manželů uložil žalovanému povinnost přispívat na výživu žalobkyně částkou 15 000 Kč měsíčně vždy k 15. dni měsíce, a to počínaje dnem podání žaloby.

7. Vyjádření žalovaného. Žalovaný uplatněný nárok neuznal. Připouštěl, že má vyšší příjmy. Namítal ale, že ze svých příjmů hradí veškeré náklady společné domácnosti, náklady spojené se 2 byty účastníků včetně placení hypotéky a náklady na výživu syna [jméno].

8. Žalovaný dále namítal, že žalobkyně účelově nastoupila do zaměstnání s nižším příjmem, než jakého dosahovala před rodičovskou dovolenou. Podle žalovaného není správné tvrzení žalobkyně, že žalovaný má vyšší hmotnou a kulturní úroveň, protože žalovaný denně dojíždí do práce městskou hromadnou dopravou, kdežto žalobkyně dojíždí do práce automobilem, přestože žalobkyně to má do zaměstnání dvě stanice metrem.

9. Žalovaný rovněž tvrdil, že žalobkyně v roce 2017 vybrala ze společných prostředků účastníků celkem 1 200 000 Kč, čímž byla životní úroveň účastníků srovnána.

10. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

11. Nesporné skutečnosti. Mezi žalobkyní a žalovaným nebylo sporu, že spolu dne [datum] uzavřeli manželství (což prokazuje i kopie jejich oddacího listu), že dne [datum] se jim narodil syn [celé jméno žalovaného] (což prokazuje i kopie jeho rodného listu) a že účastníci spolu od 25. 1. 2018 nežijí; žalobkyně odešla se synem [jméno] ze společné domácnosti vedené v bytě účastníků na adrese [adresa žalovaného], a od té doby se synem bydlí ve druhém bytě účastníků na adrese [adresa žalobkyně]. Uvedené byty mají účastníci ve společném jmění manželů. Mezi účastníky také nebylo sporu, že zdejší soud rozsudkem ze dne 15. 5. 2019 schválil pro dobu před rozvodem i pro dobu po rozvodu manželství účastníků dohodu účastníků, podle které se syn [jméno] svěřuje do střídavé péče rodičů, žalovaný se zavazuje přispávat na synovu výživu 7 500 Kč měsíčně a částkou 2 000 Kč měsíčně formou spoření a žalobkyně se zavazuje přispívat na synovu výživu částkou 2 000 Kč měsíčně formou spoření (rozsudek ze dne 15. 5. 2019 č. j. 0 P 249/2018-64; v právní moci 20. 5. 2019).

12. Prokázané skutečnosti. Soud zaměřil dokazování zejména na poměry účastníků v době, za kterou žalobkyně po žalovaném požadovala výživné, tj. za dobu od 12. 11. 2018.

13. Příjmy a výdaje žalobkyně. Žalobkyně je od [datum] ve služebním poměru na služebním místě„ [anonymizována tři slova]“, vykonávaném u [stát. instituce]. Prokazuje to kopie„ Rozhodnutí o přijetí do služebního poměru a zařazení na služební místo“ ředitele [stát. instituce] ze dne 16. 8. 2017 [číslo jednací] [číslo] [rok] [číslo].

14. Ze služebního poměru měla žalobkyně následující příjmy: a) v roce 2018: 22 901 Kč za listopad a 18 471 Kč za prosinec a stravné 1 920 Kč za oba měsíce, tj. průměrný příjem 21 646 Kč za měsíc; b) v roce 2019: 18 871 Kč za leden, 17 048 Kč za únor, 14 909 Kč za březen, 16 541 Kč za duben, 38 707 Kč za květen, 20 574 Kč za červen, 24 148 Kč za červenec, 5 330 Kč za srpen, 19 421 Kč za září, 19 027 Kč za říjen, 26 765 Kč za listopad a 12 533 Kč za prosinec, tj. průměrně čistý příjem 19 489,50 Kč za měsíc, a stravné v průměrné výši 840 Kč měsíčně, tj. celkem průměrný příjem 20 329,50 Kč za měsíc.

15. V roce 2019 měla žalobkyně dále příjmy z ošetřovného v celkové výši 10 208 Kč (1 010 Kč 25. 2. 2019, 4 536 Kč 21. 5. 2019, 4 662 Kč 17. 9. 2019), tj. průměrně 850,70 Kč za měsíc.

16. Žalobkyně tedy v listopadu až prosinci 2018 měla průměrný čistý příjem 21 646 Kč měsíčně, v lednu až prosinci 2019 ve výši 21 180 Kč měsíčně.

17. Výši shora uvedených příjmů prokazují kopie„ Rozhodnutí o platu“ ředitele [stát. instituce] ze dne 6. 3. 2018, potvrzení zaměstnavatele ze dne 8. 11. 2018 a ze dne 17. 2. 2021 od [stát. instituce] se sídlem v [obec] a výpisy z účtu žalobkyně vedeného u [právnická osoba], za roky 2018 a 2019.

18. Žalobkyně netvrdila, že má nějaké mimořádné výdaje, a tato skutečnost nevyšla najevo ani jinak. Žalobkyně měla od listopadu 2018 následující významnější pravidelné výdaje: a) v roce 2018: 3 000 Kč na 3 platby penzijního připojištění po 1 000 Kč, tj. průměrně 1 500 Kč za měsíc; b) v roce 2019: 1 000 Kč měsíčně za platby na penzijní připojištění. Prokazují to výpisy z účtu žalobkyně u [právnická osoba], za roky 2018 a 2019.

19. Příjmy a výdaje žalovaného. Žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba] Zde dosahoval následujících příjmů: a) v roce 2018: 78 199 Kč za květen, 78 164 Kč za červen, 80 699 Kč za červenec, 80 722 Kč za srpen, 78 027 Kč za září, 78 911 Kč za říjen, 78 090 Kč za listopad a 85 050 Kč za prosinec, tj. průměrně čistého 79 732,90 Kč za měsíc; dále měl příjmy za„ ostatní peněžitá plnění“ v poměrné výši 3 092 Kč za každý měsíc, což je celkem průměrný příjem 82 824,90 Kč čistého měsíčně; v měsících květen až říjen měl žalovaný srážky v celkové výši 2 100 Kč, což přepočítáno na období od května do prosince 2012 je průměrně 262,50 Kč za každý měsíc. Po započtení těchto srážek měl žalovaný za měsíce květen až prosinec 2018 průměrný čistý příjem ve výši 82 562,40 Kč za měsíc; b) v roce 2019: 77 793 Kč za leden, 84 683 Kč za únor, 190 655 Kč za březen, 81 238 Kč za duben, 81 971 Kč za květen, 76 222 Kč za červen, 88 653 Kč za červenec, 82 837 Kč za srpen, 81 626 Kč za září, 81 587 Kč za říjen, 81 430 Kč za listopad a 85 434 Kč za prosinec, což je průměrně 91 177 Kč čistého za měsíc; dále měl příjmy za„ ostatní peněžitá plnění“ v celkové výši 159 020 Kč, což je 13 251,70 Kč průměrně za měsíc, tzn. že žalovaný měl v roce 2019 průměrný čistý příjem ve výši 104 428,70 Kč za měsíc. Tyto skutečnosti prokazují potvrzení zaměstnavatele – [právnická osoba], o výši příjmů.

20. Žalovaný měl od listopadu 2018 další příjmy: a) v roce 2018: 50 000 Kč vklad přes bankomat (31. 12. 2018), tj. průměrně 25 000 Kč za měsíc; b) v roce 2019: 2 138 Kč přeplatek za r. 2018 (5. 4. 2019), 39 159 Kč od finančního úřadu (17. 4. 2019), 18 500 Kč od [jméno] [příjmení] (27. 5. 2019), 3 911 Kč za přeplatek na energiích (17. 6. 2019), 15 197 Kč přeplatek za r. 2018 (18. 6. 2019), 17 064,73 Kč z dividend od [anonymizována čtyři slova] (18. 6. 2019), 8 000 Kč (11. 7. 2019), 1 001 Kč přeplatek za energie (2. 10. 2019), celkem 104 970 Kč, tj. průměrně 8 748 Kč za měsíc.

21. Úhrnem měl tedy žalovaný v listopadu až prosinci 2018 průměrný čistý příjem ve výši 107 562 Kč měsíčně a v lednu až prosinci 2019 ve výši 113 177 Kč měsíčně.

22. Žalovaný netvrdil, že má nějaké mimořádné výdaje, a tato skutečnost nevyšla najevo ani jinak. Žalovaný měl od listopadu 2018 následující významnější pravidelné výdaje: a) v roce 2018: 26 226 Kč na 2 splátky hypotéky po 13 113 Kč, 8 440 Kč za 2 poplatky spojené s bytem na adrese [adresa žalovaného], po 4 220 Kč, 2 300 Kč na 2 zálohy na elektřinu/plyn po 300 Kč + 850 Kč (300 Kč zřejmě na elektřinu v chalupě žalovaného), 8 000 Kč za 2„ nájmy“ bytu na adrese [adresa žalobkyně], po 4 000 Kč, 1 000 Kč za 2 platby za elektřinu v bytě na adrese [adresa žalobkyně], po 500 Kč, 10 000 Kč na 2 splátky spoření synovi po 5 000 Kč, 2 000 Kč na 2 splátky penzijního spoření synovi po 1 000 Kč, 2 520 Kč za mateřskou školu (650 Kč 30. 11. 2018 + 1 870 Kč 31. 12. 2018), celkem 60 486 Kč, tj. průměrně 30 243 Kč za měsíc; b) v roce 2019: 157 356 Kč za 12 splátek hypotéky po 13 113 Kč, 55 668 Kč za 12 poplatků spojených s bytem na adrese [adresa žalovaného], po 4 639 Kč, 15 600 Kč za 12 záloh na elektřinu/plyn po 300 Kč + 1 000 Kč (300 Kč zřejmě na elektřinu v chalupě žalovaného), 49 200 Kč za 12„ nájmů“ bytu na adrese [adresa žalobkyně], po 4 100 Kč, 6 000 Kč za 12 plateb za elektřinu v bytě na adrese [adresa žalobkyně], po 500 Kč, 52 500 Kč za 7 plateb výživného na syna [jméno] od 6. 6. 2019 po 7 500 Kč, 32 000 Kč na 5 splátek po 5 000 Kč a za 7 splátek po 1 000 Kč na spoření synovi, 12 000 Kč na 12 splátek po 1 000 Kč na penzijní spoření synovi, 41 169 Kč za mateřskou školu (10 340 Kč 30. 1. 2019, 5 600 Kč 31. 1. 2019, 9 930 Kč 28. 2. 2019, 9 670 Kč 29. 3. 2019, 1 430 Kč 30. 4. 2019, 2 200 Kč 29. 5. 2019, 1 999 Kč 1. 7. 2019), celkem 421 493 Kč, tj. průměrně 35 124 Kč za měsíc.

23. Skutečnosti uvedené výše v odst. 20 až 22 prokazují výpisy z účtu žalovaného u [právnická osoba], za r. 2018 a 2019.

24. Movité a nemovité věci účastníků. Co se týče dalšího majetku, tak účastníci mají ve společném jmění manželů dvě bytové jednotky.

25. Žalobkyně kromě toho nevlastní žádnou nemovitost. Podle žalovaného užívá žalobkyně automobil.

26. Žalovaný má ve svém výlučném vlastnictví dům [adresa] na pozemku St. [anonymizováno] v k. ú. [obec] u [obec] (od 4. 6. 2007). Prokazuje to„ Evidence práv pro osobu“ Českého úřadu zeměměřického katastrálního ze dne 9. 9. 2019 a„ Výpis z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 9. 9. 2019“. Žalovaný k 31. 12. 2018 držitel zaměstnanecké akcie [anonymizována dvě slova] v odhadované hodnotě 9 820,46 EUR (tehdy 252 631 Kč). Prokazuje to kopie„ Account statement“ [anonymizována dvě slova]. Žalovaný užívá automobil své matky.

27. Výběr 700 000 Kč žalobkyní. Žalobkyně tvrdila, že ve vybrané částce se jednalo o vrácení daru, který obdržela od rodičů. Žalobkyně prý vybrala peníze ze svého účtu z toho důvodu, že manželství se chýlilo ke konci a žalobkyně nechtěla, aby někdo disponoval jejími penězi. Žalobkyně také potřebovala peníze na domácnost a pro péči o syna, protože žalovaný jí nic nepřispíval.

28. Žalobkyně při výslechu řekla, že její rodiče jí poskytli peněžní dary: v r. 2013 ve výši 415 000 Kč, v r. 2014 ve výši 200 000 Kč a v r. 2019 ve výši 100 000 Kč.

29. Rodiče žalobkyně v nedatovaném podání, které adresovali soudu, prohlásili, že žalobkyni v r. 2013 poskytli 415 000 Kč, v r. 2014 200 000 Kč a v r. 2019 100 000 Kč, jak je patrné z výpisu z účtu.

30. Listinnými důkazy má soud za prokázané, že žalobkyně dne 17. 3. 2017 vybrala ze svého účtu č. [bankovní účet] v hotovosti 700 000 Kč. Jako účel peněžních prostředků žalobkyně deklarovala„ vrácení půjčky“ a jako zdroj peněžních prostředků„ ze zaměstnání“. Prokazují to kopie„ Pokladního dokladu“ [právnická osoba],„ Avíza nadlimitního výběru hotovosti“ ze dne 12. 3. 2017 a výpis z účtu žalobkyně za dobu od 1. 1. do 31. 12. 2017.

31. Soud nemá za prokázané tvrzení žalobkyně o původu 700 000 Kč. Pokud jde o darovanou částku 100 000 Kč, tak ta se nemohla týkat vybraných 700 000 Kč, protože žalobkyně peníze vybrala v r. 2017, kdežto rodiče převedli 100 000 Kč na účet žalobkyně až v r. 2019.

32. Jde-li o zbývajících 615 000 Kč, tak z výpisů z účtu žalobkyně vyplývá, že v r. 2013 na tento účet otec žalobkyně poukázal dne 25. 3. 2013 částku 215 000 Kč (bez popisu) a dne 15. 7. 2013 částku 200 000 Kč (popis: splátka). Z popisu transakce ze dne 15. 7. 2013 plyne, že se nejedná o dar, nýbrž o splátku. Vzhledem k tomu, že podle výpisů z účtu převedla žalobkyně koncem roku 2010 na otcův účet ve 4 platbách celkem 700 000 Kč, takto spíše vypadá, že v otcových platbách z r. 2013 jde o splátky dluhu vůči žalobkyni. Ve výpisu z účtu za r. 2014 pak není žádný údaj o nějakém vkladu ze strany rodičů.

33. Za popsané situace soud nemůže dojít k přesvědčení, že zdrojem vybraných 700 000 Kč byly dary rodičů žalobkyni. Tím spíše, že žalobkyně v avízu nadlimitního výběru uvedla, že účelem peněžních prostředků je„ vrácení půjčky“ a že jejich zdroj je„ ze zaměstnání“.

34. Výběr 500 000 Kč žalobkyní. Žalobkyně tvrdila, že šlo o peníze z jejího stavebního spoření; peníze naspořila z větší části před uzavřením manželství. Žalobkyně tvrdila, že vybraných 500 000 Kč schovávala ve svém zamčeném pokoji, ale po týdnu tam peníze nebyly.

35. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně dne 25. 8. 2017 vybrala ze svého účtu č. [bankovní účet] v hotovosti 500 000 Kč. Jako účel peněžních prostředků žalobkyně uvedla bance„ splátka“ a jako zdroj peněžních prostředků„ stavební spoření“. Prokazují to kopie„ Pokladního dokladu“ [právnická osoba], ze dne 25. 8. 2017,„ Avíza nadlimitního výběru hotovosti“ ze dne 10. 8. 2017 a výpis z účtu žalobkyně za srpen 2017.

36. Jde-li o původ peněz, tak není jisté, z jakých zdrojů vybraná částka pochází.

37. Žalobkyně při výslechu uvedla, že částka 500 000 Kč pocházela ze zaměstnání, nevzpomíná si, je možné, že to bylo její stavební spoření.

38. Listinami bylo prokázáno, že žalobkyně měla od 1. 6. 2007 sjednáno stavební spoření na účtu č. [bankovní účet]. Ke dni 1. 6. 2007 počáteční zůstatek činil 167 421 Kč; prvním vkladem byl vklad dne 4. 8. 2007. Dne 8. 8. 2017 stavební spořitelna vyplatila žalobkyni na její účet zůstatek stavebního spoření ve výši 430 279,68 Kč. Prokazuje to„ Výpis z účtu stavebního spoření“ č. [bankovní účet] za období od 1. 6. 2007 do 7. 7. 2021 a výpis z účtu žalobkyně u [právnická osoba], za dobu od 1. 1. do 31. 12. 2017.

39. Ze shora uvedených skutečností plyne, že z vybraných 500 000 Kč pocházelo 430 279,68 Kč ze stavebního spoření žalobkyně, přičemž přinejmenším 167 421 Kč jsou prostředky žalobkyně, jež získala před uzavřením manželství. Tomu nasvědčuje i nedlouhý časový úsek mezi připsáním zůstatku ze stavebního spoření na účet žalobkyně (8. 8. 2017), avízem výběru 500 000 Kč (10. 8. 2017) a výběrem hotovosti (25. 8. 2017).

40. Co se týče osudu těchto peněz, tak o něm není jasno. Žalovaný při výslechu uvedl, že věděl o výběru 500 000 Kč; ve skříni„ zahlédl“ doklad a peníze, které vyfotil. Po nějakých dvou dnech se tam žalovaný šel podívat a už tam nic nebylo; žalovaný ty peníze nevzal.

41. Fotografií„ Pokladního dokladu“ na 500 000 Kč ze dne 25. 8. 2017 a fotografií svazku bankovek, který byl přepásán páskou [právnická osoba], s nápisem„ Kč 500 000“, bylo prokázáno, že žalovaný věděl o tom, že žalobkyně vybrala 500 000 Kč, že věděl, že žalobkyně má peníze schované doma na určitém místě a že žalovaný měl tyto peníze v ruce. Tyto závěry jsou zřejmé z výpovědi žalovaného, z fotografií a z faktu, že fotografie pořídil a předložil soudu žalovaný.

42. Žalobkyně tvrdila, že peníze zmizely z jejího zamčeného pokoje, o čemž ale nepodala důkaz. Na druhou stranu sám žalovaný podal důkaz o tom, že, (i když žalobkyně peníze schovávala, (žalovaný o těchto penězích věděl a že peníze dokonce měl v ruce (fotografoval je). Žalovaný tedy měl příležitost peníze vzít. Není však žádný důkaz o tom, že by žalovaný této příležitosti využil.

43. Soud proto uzavírá, že má za prokázané, že žalobkyně dne 25. 8. 2017 vybrala ze svého účtu v hotovosti 500 000 Kč. Z této částky pocházelo 430 279,68 Kč ze stavebního spoření žalobkyně, přičemž před uzavřením manželství bylo na tomto účtu 167 421 Kč. Osud vybraných 500 000 Kč po jejich výběru není jasný.

44. Financování koupě automobilu. Soud nemá za prokázané tvrzení žalobkyně, že žalovaný vybral ze společných prostředků 500 000 Kč, z nichž financoval koupi automobilu, který si pořídila jeho matka. Žalovaný toto tvrzení popíral; potvrdil, že on tento automobil užívá.

45. Pro tvrzení žalobkyně svědčí její účastnická výpověď při výslechu, při které žalobkyně uvedla, že žalovaný si ze společných peněz koupil nové auto, které formálně napsal na svou matku. Pro tvrzení žalobkyně svědčí rovněž to, že žalovaný dne 15. 3. 2019 zaplatil pojištění vozidla a dne 3. 7. 2019 jeho servis, kteréžto skutečnosti prokazuje výpis z účtu žalovaného u [právnická osoba]

46. Proti tvrzení žalobkyně stojí výpověď žalovaného při jeho účastnickém výslechu a ostatní listinné důkazy, jež se týkají automobilu.

47. Žalovaný při výslechu uvedl, že není pravda, že si koupil auto za společné peníze; jeho matka si v r. 2018 koupila auto, které dala žalovanému k užívání.

48. Podle listinných důkazů si dne 3. 3. 2018 [jméno] [příjmení], nar. [rok], objednala u [právnická osoba], vozidlo [příjmení] [jméno] za 491 367 Kč. Dne 15. 3. 2018 [právnická osoba], na cenu tohoto automobilu [anonymizováno]. [příjmení] fakturu na 491 367 Kč za nový automobil Ford Focus, téhož dne byl dán příkaz k převodu 491 367 Kč z účtu [anonymizováno]. [příjmení] č. [bankovní účet] na účet [právnická osoba], a automobil byl registrován na [anonymizováno]. [příjmení]. Dne 16. 3. 2018 [anonymizováno]. [příjmení] automobil převzala od [právnická osoba] Tyto skutečnosti prokazují kopie„ Kupní smlouvy“ mezi [právnická osoba], a [anonymizováno]. [příjmení] ze dne 3. 3. 2018, kopie faktury [právnická osoba], ze dne 15. 3. 2018 [číslo] kopie„ Oznámení o zadání domácí platby“ [právnická osoba], kopie„ Osvědčení o registraci vozidla“ č. [anonymizováno] [číslo] a kopie„ Předávacího protokolu“ mezi [právnická osoba], a [anonymizováno]. [příjmení] ze dne 1. 3. 2018.

49. Podle shora uvedeného„ Oznámení o zadání domácí platby“ byla cena automobilu zaplacena převodem z účtu matky žalovaného (nikoli z účtu žalovaného), což svědčí o tom, že šlo o matčiny peněžní prostředky. Nelze sice vyloučit, že žalovaný mohl poskytnout peníze matce, jež z poskytnutých peněz zaplatila cenu vozidla, ale o tom není žádný důkaz (včetně výpisů z účtu žalovaného, z nichž to nevyplývá). Pro tvrzení žalobkyně na jednu stranu svědčí, že žalovaný zaplatil pojištění a servis vozidla, na druhou stranu žalovaný tak mohl přispět matce nebo se tím mohlo zohledňovat to, že žalovaný automobil užívá. Platby pojištění a za servis nestačí, aby převážily nad ostatními důkazy. Z uvedených důvodů soud nemá tvrzení žalobkyně o financování automobilu ze společných prostředků za prokázané.

50. Ostatní skutečnosti. Dopisem ze dne 9. 10. 2018 zástupce žalobkyně vyzval jménem žalobkyně žalovaného, aby žalovaný platil žalobkyni 15 000 Kč měsíčně na vyrovnání životní úrovně; dopis byl odeslán téhož dne. Prokazuje to kopie dopisu advokáta [anonymizováno] [příjmení] ze dne 9. 10. 2018 -„ Kvalifikovaná výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci“ a„ Poštovního podacího archu“ s potvrzením pošty ze dne 9. 10. 2018.

51. V dopisech ze dne 16. 10. 2018 a ze dne 21. 11. 2018 a v e-mailové zprávě ze dne 7. 12. 2018 žalovaný odmítl důvody pro placení výživného žalobkyni, nicméně navrhoval jednání o požadavku žalobkyně. Prokazují to kopie dopisů žalovaného ze dne 16. 10. 2018 a ze dne 21. 11. 2018 a výtisk e-mailu ze dne 7. 12. 2018 21:50.

52. Dne 30. 12. 2019 soud rozvedl manželství účastníků. Prokazuje to rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 11. 2019, č. j. 28 C 84/2019-17, s vyznačenou doložkou právní moci dne 30. 12. 2019.

53. Hodnocení důkazů. Soud nemá důvod pochybovat o zákonnosti a věrohodnosti provedených důkazů. Výjimkou jsou výpovědi žalobkyně a žalovaného ohledně zmizení 500 000 Kč z pokoje žalobkyně, protože se navzájem vylučují, takže jeden z účastníků nehovořil pravdu. Další výjimkou je prohlášení rodičů žalobkyně o darech, které není věrohodné, jelikož je v rozporu s údaji o příchozích platbách ve výpisech z účtu žalobkyně.

54. Soud nevyvodil podstatnější závěry a) z kopie„ Pracovní smlouvy“ mezi žalobkyní a [právnická osoba], ze dne 27. 8. 2003, protože neměla význam pro rozhodnutí věci; b) z kopií„ Evidenčního listu důchodového pojištění“ za r. 2010, podle kterého vyměřovací základ žalobkyně činil 672 471 Kč,„ Evidenčního listu důchodového pojištění“ za r. 2011, podle něhož vyměřovací základ žalobkyně činil 671 213 Kč, jelikož pro svou časovou vzdálenost od požadovaného výživného nebyly významné pro rozhodnutí věci; c) z kopií přestupkových usnesení Úřadu městské části [obec a číslo], Odboru občansko správního, ze dne 18. 2. 2019 [číslo jednací], ze dne 17. 4. 2019 [číslo jednací] a ze dne 17. 4. 2019 [číslo jednací], jež se týkají vzájemného napadení účastníků ze dne 3. 12. 2018, protože pro rozhodnutí o výživném neměly význam; d) ze smluv o stavebním spoření, životním pojištění a o penzijním připojištění a platebních službách, které účastníci uzavřeli s příslušnými společnostmi, protože neměly význam pro rozhodnutí věci; významné byly skutečné platby v daném období, a ty byly prokázány výpisy z účtů účastníků.

55. Neprovedené důkazy. Soud neprovedl důkaz výslechy matky a otce žalobkyně, které navrhla žalobkyně, protože rodiče žalobkyně výslech odmítli ze zdravotních důvodů a svědeckou výpověď nahradili svým písemným prohlášením.

56. Soud neprovedl důkaz„ kdy babička zemřela“, resp. rozhodnutím o dědictví po babičce, který navrhl provést žalovaný, protože soud nevidí smysl v provedení takového důkazu pro danou věc.

57. Závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný spolu dne [datum] uzavřeli manželství. Z manželství se jim dne [datum] narodil syn [jméno]. Dne 25. 1. 2018 žalobkyně se synem opustili domácnost, kterou vedli se žalovaným. Od té doby účastníci žijí odděleně. Dne 19. 11. 2019 soud rozvedl manželství účastníků; rozvodový rozsudek nabyl právní moci dne 30. 12. 2019. Dne 15. 5. 2019 soud schválil dohodu účastníků, podle které se syn [jméno] svěřuje do střídavé péče účastníků, žalovaný bude platit výživné 7 500 Kč měsíčně a dávat 2 000 Kč měsíčně na spoření; žalobkyně bude dávat 2 000 Kč měsíčně na spoření. Žalobkyně v listopadu a prosinci 2018 dosahovala průměrného čistého příjmu 21 646 Kč měsíčně, pravidelné výdaje dosahovaly 1 500 Kč měsíčně; v lednu až prosinci 2019 měla žalobkyně v průměru příjmy 21 180 Kč měsíčně, výdaje 1 000 Kč měsíčně. Žalovaný v listopadu až prosinci 2018 měl průměrný čistý příjem 107 562 Kč měsíčně, pravidelné výdaje dosahovaly 30 243 Kč měsíčně; v lednu až prosinci 2019 dosahoval průměrných příjmů 113 177 Kč měsíčně, jeho výdaje činily v průměru 35 124 Kč měsíčně. (Výdaji jsou u obou účastníků míněny významnější pravidelné výdaje, kromě výdajů na živobytí.) Účastníci mají ve společném jmění manželů dvě bytové jednotky. Žalovaný nadto vlastní dům [adresa] na pozemku St. [anonymizováno] v k. ú. [obec] u [obec] a akcie [anonymizována dvě slova]. Oba účastníci užívají automobil. Žalobkyně dne 17. 3. 2017 vybrala ze svého účtu 700 000 Kč. Nebylo prokázáno, že vybraných 700 000 Kč pochází z darů rodičů žalobkyni. Dne 25. 8. 2017 žalobkyně vybrala ze svého účtu 500 000 Kč. Z vybrané částky je 430 279,68 Kč ze zrušeného stavebního spoření; 167 421 Kč bylo na účet stavebního spoření vloženo před uzavřením manželství účastníků. Osud 500 000 Kč, které žalobkyně vybrala ze svého účtu, není jasný; nebylo prokázáno, že tyto peníze žalovaný vzal z pokoje žalobkyně. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný ze společných prostředků použil 500 000 Kč na financování koupě automobilu jeho matky, nebylo prokázáno.

58. Právní posouzení. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala placení výživného mezi manžely. Výživné mezi manžely je upraveno zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Soud proto po právní stránce věc posoudil podle tohoto zákona.

59. Podle § 697 odst. 1 o. z. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.

60. Podle § 697 odst. 2 o. z. pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

61. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

62. Podle § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopnosti, možnosti a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

63. Podle § 921 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

64. V daném případě se žalobkyně proti žalovanému domáhala výživného manželky ve výši 15 000 Kč měsíčně, a to za dobu od podání žaloby do budoucna.

65. Žalobkyně podala žalobu dne 12. 11. 2018. V té době byli účastníci manžely. V průběhu řízení se však účastníci rozvedli. Rozvodový rozsudek nabyl právní moci dne 30. 12. 2019. Od tohoto dne účastníci nemají vzájemnou vyživovací povinnost manželů podle § 697 odst. 1 o. z. Z tohoto důvodu žalobkyně nemá od 30. 12. 2019 proti žalovanému právo na výživné manželky. Soud proto zamítl část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala výživného za dobu od 30. 12. 2019 do budoucna.

66. Co se týče výživného za dobu od podání žaloby (12. 11. 2018) do 29. 12. 2019, soud došel k závěru, že žaloba je po právu.

67. Soubor právních norem, který upravuje výživné mezi manžely, plní dorovnávací funkci v tom případě, že životní standard jednoho z manželů je zřetelně odlišný od životního standardu druhého manžela. Nevyžaduje se stav odkázanosti jednoho z manželů na výživu od druhého manžela. Zákonným kritériem rozsahu vyživovací povinnosti mezi manžely je požadavek, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná.

68. V daném případě je hmotná úroveň žalovaného výrazně vyšší, než úroveň žalobkyně. Účastníci mají ve společném jmění manželů 2 byty, přičemž v období od 12. 11. 2018 do 29. 12. 2019 žalovaný bydlel ve větším z nich (4+kk), zatímco žalobkyně se synem v menším (3+kk). Každý z účastníků užívá automobil. Žalobcovu životní úroveň zvyšuje vlastnictví chalupy v [obec], kterou žalovaný může užívat např. k rekreaci. Žalobkyně takovou možnost nemá.

69. Hlavní nerovnováhu v životní úrovni účastníků však představuje rozdíl v jejich příjmech: v lednu a prosinci 2018 příjmy žalobkyně představovaly 20,1242 % příjmů žalovaného, v roce 2019 příjmy žalobkyně představovaly 18,714 % příjmů žalovaného.

70. Průměrné čisté příjmy obou účastníků dohromady v lednu a prosinci 2018 činily 129 208 Kč měsíčně (21 646 Kč žalobkyně + 107 562 Kč žalovaný). Kdyby si účastníci společný příjem rozdělili na polovinu, měl by každý 64 604 Kč měsíčně. Žalovaný ve skutečnosti ze společných příjmů získává o 42 958 Kč více (a žalobkyně méně), než činí„ jeho“ polovina.

71. Obdobně v r. 2019 společné průměrné příjmy dosáhly 134 357 Kč měsíčně (21 180 Kč žalobkyně + 113 177 Kč žalovaný), takže na každého z účastníků připadá 67 178,50 Kč měsíčně. Žalovaný ve skutečnosti získává o 45 999 Kč více (žalobkyně o to méně).

72. Žalovaný je – při zohlednění jeho výdajů – schopen platit žalobkyni požadované výživné. Rozdíl mezi výší průměrných příjmů a výší průměrných výdajů žalovaného v listopadu až prosinci 2018 činil 77 319 Kč měsíčně. Po zaplacení výživného ve výši 15 000 Kč měsíčně žalovanému zbyde 62 319 Kč měsíčně, které jsou více než dostatečné k pokrytí dalších nákladů žalovaného, zejména nákladů na synovo výživné a nákladů na živobytí žalovaného, zejména nákladů na stravu, na odívání, na hygienické potřeby, na telefon a Internet, na kulturní život, na volnočasové aktivity atd. Obdobně to platí pro období ledna až prosince 2019, v němž rozdíl mezi průměrnými příjmy a výdaji žalovaného činil 78 053 Kč.

73. Ve výdajích žalovaného, resp. v rozdílu mezi příjmy a výdaji, jsou přitom zohledněny náklady, které žalovaný vynaložil na hypotéku a další náklady na byt, který užívala žalobkyně.

74. Výdaje účastník spojené se spořením a investováním (platby stavebního spoření, penzijního připojištění, upisování akcií, investice prostřednictvím [právnická osoba]) nejsou pro rozhodnutí věci významné. Jak bylo uvedeno výše, smyslem stanovení výživného mezi manžely je dosažení stavu, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná. Investice a spoření nesnižují majetek, nýbrž jen mění podobu tohoto majetku. Nesnižují tedy životní úroveň toho, kdo investuje či spoří, protože ten o svůj majetek (automaticky) nepřichází. Soud proto takové výdaje při rozhodnutí věci nezohledňoval.

75. Námitky žalovaného soud nepovažuje za opodstatněné. Pokud jde o námitku týkající se výběru 700 000 Kč ze dne 17. 3. 2017, tak žalobkyně neprokázala, že tyto peníze nepatří do společného jmění manželů. Nicméně žalobkyně vybrala peníze v době, kdy žalovaný nepřispíval žalobkyni ani synovi na výživné. Vybrala je v době více než 1 roku, která předcházela období, za něž žalobkyně požaduje výživné. Žalovaný netvrdil, jak žalobkyně s touto částkou naložila, tudíž ani neprokázal, že žalobkyně 700 000 Kč použila na zvýšení své životní úrovně v době po 12. 11. 2018, že ji v době od 17. 3. 2017 do 12. 11. 2018 neutratila. Podobně to platí pro vybranou částku 500 000 Kč, přičemž z této částky podle všeho 167 421 Kč nespadá do společného jmění manželů (žalobkyně vložila tuto částku na účet stavebního spoření před uzavřením manželství). Není také jisté, zdali žalobkyně o vybranou částku 500 000 Kč nepřišla.

76. Námitka žalovaného, že on hradí veškeré náklady domácnosti, není důvodná, protože účastníci v době od 12. 11. 2018, odkdy žalobkyně požadovala výživné, žili každý zvlášť ve své domácnosti. Námitka, že žalovaný přispíval na syna, není také korektní, protože žalovaný sice zaplatil určité náklady na školkovné, ale výživné na syna začal platit až od 6. 6. 2019.

77. Námitka, že žalobkyně účelově nastoupila do zaměstnání s nižším příjmem, není důvodná. Žalovaný jednak nevysvětlil, v čem měla spočívat ona účelovost, proč by žalobkyně chtěla mít nižší příjem, než by mohla. Navíc k ukončení zaměstnání u [právnická osoba], došlo před nástupem žalobkyně na rodičovskou dovolenou, a to v době, kdy účastníci ještě žili společně. Žalobkyně nadto uvedla rozumné důvody pro změnu zaměstnání, totiž časovou flexibilitu nového zaměstnání, kterou žalobkyně potřebovala pro péči o syna.

78. Námitka žalovaného, že žalobkyně má vyšší úroveň, protože jezdí do zaměstnání automobilem, zatímco on městskou hromadnou dopravou, je rovněž nedůvodná. Žalovaný stejně jako žalobkyně jezdit autem do práce. Jestliže této možnosti nevyužívá, je to jen věc jeho volby. Nic to nemění na rozdílu v životní úrovni účastníků, která je způsobena hlavně (ale nejen) vyššími příjmy žalovaného ze zaměstnání.

79. Jak soud odůvodnil výše, žalobkyně má právo na výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně za dobu od 12. 11. 2018 do 29. 12. 2019. Výživné za tuto dobu dosahuje výše 203 533 Kč / (15 000 Kč: 30 dnů v listopadu 2018 (19 dnů) + (15 000 Kč (12 měsíců) + (15 000 Kč: 31 dnů v prosinci 2015 (29 dnů) /.

80. Doba, ve které měl žalovaný platit výživné, již uplynula. Soud proto neuložil žalovanému, aby výživné platil v pravidelných dávkách, jak navrhovala žalobkyně, nýbrž aby výživné zaplatil najednou (§ 921 o. z.). Dalším důvodem je to, že žalovaný je vzhledem ke svým majetkovým poměrům schopen zaplatit celkovou částku výživného naráz a že od skončení uvedeného období uplynula poměrně dlouhá doba. Ze stejných důvodů soud neuložil žalovanému zaplatit dluh na výživném ve splátkách. Žalovaný ostatně o možnost zaplacení tohoto dluhu ve splátkách nepožadoval.

81. Soud shrnuje, že žalobkyně má právo na výživné manželky za období od 12. 11. 2018 do 29. 12. 2019 v celkové výši 203 533 Kč. Soud uložil žalovanému, aby tuto částku zaplatil žalobkyni. Žalobkyně nemá právo na výživné za dobu od 30. 12. 2019 do budoucna, protože účastníci od 30. 12. 2019 nejsou manželé. Z tohoto důvodu soud žalobu, pokud jde o výživné za období po rozvodu manželství účastníků, zamítl.

82. Náklady řízení. Při rozhodnutí o nákladech řízení soud na jednu stranu zohlednil, že žalobkyně měla ve věci úspěch, co se týče výživného za dobu trvání manželství, ale na druhou stranu že žalobkyně nereagovala na to, že v průběhu řízení bylo manželství účastníků rozvedeno, a nevzala žalobu z části zpět. Soud také zohlednil, že žalobkyně byla v zájmu smírného vyřešení sporu ochotna vzdát se svého výživného ve prospěch syna [jméno], ale že žalovaný, i když proti tomu nic nenamítal, to odmítl. Soud uvedenou situaci zohlednil tak, že na jednu stranu přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, ale na druhou stranu soud vycházel při určení výše náhrady za odměnu advokáta za zastupování tarifní hodnoty, která odpovídá přiznané výši výživného (nikoli ve výši 5násobku hodnoty ročního plnění podle § 8 odst. 2 advokátního tarifu).

83. Náhradu nákladů řízení tak činí celkem 35 467,20 Kč. Z toho je: částka 27 420 Kč za odměnu advokátovi za 3 úkony právní služby převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání dne 10. 9. 2019 ve výši 9 140 Kč za každý z uvedených úkonů podle § 7 bod 5 advokátního tarifu (tarifní hodnota 203 533 Kč), částka 900 Kč za náhradu hotových výdajů advokátovi ze shora uvedené 3 úkony služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, částka 5 947,20 Kč za náhradu za 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř., částka 1 200 Kč za paušální náhradu hotových výdajů žalobkyně podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 4 úkony po 300 Kč, a to příprava účasti na jednání 18. 5. 2021, účast na jednání dne 18. 5. 2021, příprava účasti na jednání 2. 12. 2021, účast na jednání dne 2. 12. 2021.