27 C 319/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Jarošem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., Anonymizováno IČO žalobkyně Anonymizováno Adresa žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokátky Anonymizováno Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , Anonymizováno Datum narození žalovaného Anonymizováno Adresa žalovaného o zaplacení 72 662,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 19 392,21 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do- částky 52 548,23 Kč,- zákonného úroku z prodlení z částky 35 995,47 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %,- částky 721,86 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Tvrzení žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že dne 17. 5. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 38 500 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím. Konec „kreditového rámce“ měl nastat dne 9. 2. 2026.

2. Žalobkyně na úvěr vyplatila žalovanému dne 17. 5. 2024 částku 11 500 Kč, dne 25. 6. 2024 částku 13 606 Kč a dne 27. 7. 2024 částku 9 928 Kč, a to vždy na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek. Žalobkyně proto smlouvu vypověděla a informovala o tom žalovaného e-mailem ze dne 4. 12. 2024. Žalovaný přes výzvu nezaplatil dluhy z úvěru.

3. Žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 71 940,44 Kč, a to:- jistinu úvěru ve výši 34 903,78 Kč,- smluvní úrok ve výši 35 944,97 Kč,- poplatek za vyplacení “tranší úvěru” ve výši 637,66 Kč,- poplatek za službu “Presto” ve výši 454,03 Kča dále:- zákonný úrok z prodlení z částky 35 995,47 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení,- smluvní pokutu ve výši 721,86 Kč.

4. Vyjádření žalovaného. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. Zjištěné skutečnosti. Soud má za prokázány následující skutečnosti.

6. Dne 17. 5. 2024 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Uzavření smlouvy, jakož i její obsah, prokazují kopie „Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne 17. 5. 2024, „Přílohy: Předpis denních splátek“, „Všeobecných obchodních podmínek“ platných od 12. 4. 2024, kopie listin „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“ a „Informace pro spotřebitele“.

7. Dne 17. 5. 2024 žalobkyně převedla 11 500 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Prokazuje to kopie „Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ s datem 17. 5. 2024, variabilním symbolem , var. symbol, , a „Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne 17. 5. 2024.

8. Dne 25. 6. 2024 žalobkyně převedla 13 606 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Prokazuje to kopie „Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ s datem 25. 6. 2024, variabilním symbolem , var. symbol, , a „Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne 17. 5. 2024.

9. Dne 27. 7. 2024 žalobkyně převedla 9 928 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Prokazuje to kopie „Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ s datem 27. 7. 2024, variabilním symbolem , var. symbol, , a „Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne 17. 5. 2024.

10. Dopisem ze dne 29. 8. 2025 zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Prokazuje to „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ ze dne 29. 8. 2025 a „Potvrzení o podání doporučené zásilky“ s datem podání 2. 9. 2025.

11. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na splacení úvěru uhradil 15 641,79 Kč. Žalovaný toto tvrzení nepopřel. Netvrdil, natož aby prokazoval, že uhradil více. Soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně.

12. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného, protože žalobkyně přes výzvu v usnesení ze dne 19. 1. 2026 č. j. 27 C 319/2025-10 k prokázání této skutečnosti nepředložila žádný relevantní důkaz.

13. Žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti tvrdila, že postupovala podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu se zákonnými požadavky. Nejprve prý zjistila u žalovaného informace o celkovém počtu členů domácnosti, počtu členů domácnosti s příjmem, pravidelných měsíčních výdajích a čistých měsíčních příjmech žalovaného. Čistý měsíční příjem následně žalobkyně ověřila prostřednictvím výpisu z běžného účtu žalovaného. Žalobkyně dále tvrdila, že ověřila úvěruschopnost žalovaného v některých registrech, konkrétně v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru TelcoScore, hledaných osob PČR, politicky hledaných osob, katastrálním rejstříku, registru „sankční seznamy“. Tyto skutečnosti prokazovala kopiemi „Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“, „Výpisu z běžného účtu“ žalovaného za období od 5/2023 do 5/2024, „Obecnými principy posuzování a filozofie Společnost“, „Identifikovanými příjmy“ a kopií občanského průkazu žalovaného.

14. Tvrzení žalobkyně, že postupovala podle interní metodiky schválené ČNB, samo o sobě nemá valný význam.

15. Listiny „Obecné principy posuzování a filozofie Společnost“, „Identifikované příjmy“ ani kopie občanského průkazu nic o poměrech žalovaného neprokazují.16. „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“ je listina, kterou si vytvořila sama žalobkyně, takže nemá větší důkazní hodnotu. Navíc z ní neplyne, že údaje poskytl žalobkyni žalovaný; žalovaný údaje nepotvrdil, např. svým podpisem této listiny. Žalobkyně nadto nepředložila žádný důkaz, že údaje o žalovaném ověřovala.

17. Nehledě na to jsou údaje ve „Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“ o výdajích žalovaného neuvěřitelné. Např. ačkoli žalovaný prý žije v domácnosti sám (tedy nese sám výdaje na bydlení), má být Výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: 0 Kč, Další nezbytné výdaje nejsou uvedeny a Vypočítané minimální výdaje: 8085, což nemůže být pravda.

18. Žalobkyně nepřeložila důkaz o tom, že lustrovala žalovaného v registrech umožňujících posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

19. Žalobkyně nepředložila ani výpis z účtu žalovaného. Předložila jen přehled určitých transakcí pořízených automatizovaným systémem Kontomatik za období od 30. 5. 2023 do 17. 5. 2024. Z něho plyne jednak to, že žalovaný měl v minulosti pohledávky po splatnosti a jednak že žalovaný převáděl značné peníze na sázkové kanceláře (Tipsport, Fortuna); např. v prosinci 2023 to bylo více než 7 000 Kč. Sázení je obecně rizikové chování, ale z tvrzení a důkazů neplyne, že by je žalobkyně zohlednila.

20. Soud shrnuje, že žalobkyně řádně nezjišťovala příjmy a výdaje žalovaného a jeho další poměry, a to, co údajně zjistila, neověřila; nezohlednila rizikové chování žalovaného (sázení). Žalobkyně před uzavřením smlouvy neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného.

21. Z dalších provedených důkazů soud nic dalšího rozhodného pro rozhodnutí ve věci nezjistil.

22. Hodnocení důkazů. Věrohodnost provedených listinných důkazů nebyla ničím zpochybněna. Soud má proto tyto důkazy za zákonné a jejich obsah za pravdivý, kromě údajů ve „Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“23. Závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně, aniž by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr. Dne 17. 5. 2024 mu poskytla částku 11 500 Kč, dne 25. 6. 2024 částku 13 606 Kč a dne 27. 7. 2024 částku 9 928 Kč, tj. 35 034 Kč. Žalovaný na splacení úvěru uhradil žalobkyni celkem 15 641,79 Kč. Dne 2. 9. 2025 zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ve které vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru. Žalovaný nic dalšího neuhradil.

24. Právní posouzení. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2390 a násl. o. z., neboť žalobkyně uplatňovala nároky ze smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelem (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaným coby spotřebitelem (§ 419 o. z.). Z tohoto důvodu sjednaný úvěr podléhá režimu spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož smlouva o úvěru byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek z působnosti tohoto zákona, řídí se závazky z této smlouvy režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc dále posoudil podle tohoto zákona o spotřebitelském úvěru.

25. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Smlouva o úvěru je neplatná, protože žalobkyně před jejím uzavřením nezkoumala a neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tak poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona je důsledkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným byla proto uzavřena neplatně.

28. Žalovaný musí vrátit jen poskytnutou jistinu úvěru. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Žalovaný dosud zaplatil (vrátil) 15 641,79 Kč. Je proto povinen vrátit rozdíl mezi poskytnutou jistinou (35 034 Kč) a zaplacenou částkou 15 641,79 Kč, který činí 19 392,21 Kč.

30. Z tohoto důvodu soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil 19 392,21 Kč.

31. Žalovaný nemusí hradit další platby. Jelikož je smlouva o úvěru neplatná, žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení úhrad, které v ní byly sjednány, zejm. úrok, poplatky a smluvní pokuty atd.

32. Z těchto důvodů soud žalobu ve zbývající části zamítl.

33. Žalovaný není v prodlení, a proto nemusí platit zákonný úrok z prodlení. Žalovaný není v prodlení proto, že lhůta k plnění je v souladu s § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru určena teprve tímto rozsudkem. Obecné ustanovení o úroku z prodlení v ustanovení § 1970 o. z. se tu neuplatní, protože zde platí speciální právní úprava[footnoteRef:1]. [1: Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dostupný na www.nsoud.cz]

34. Soud proto žalobu zamítl i co do požadovaného zákonného úroku z prodlení35. Smlouva je zřejmě v rozporu s dobrými mravy pro svá nepřiměřená ujednání, zejm. denní úrok 0,983 % (358,795 % p.a.), RPSN 1 641,04 % aj., ale to soud uvádí jen pro úplnost.

36. Náklady řízení. Žalovaný byl ve věci z větší části úspěšný, a měl by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. proti žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.