27 C 33/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Jarošem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , PSČ obec a číslo o zaplacení 657 723,89 Kč s příslušenstvím I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit:

1. částku 577 723,89 Kč, 2. úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně a) z částky 22 955,56 Kč za dobu od 28. 5. 2019 do 31. 10. 2019, b) z částky 80 000 Kč za dobu od 28. 5. 2019 do 19. 12. 2019, c) z částky 577 723,89 Kč za dobu od 28. 5. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen na nákladech řízení žalobkyni zaplatit 25 191,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Ve věci jde o zaplacení nákladů na odstranění tepelné přípojky, které byl žalovaný povinen zaplatit podle energetického zákona.

2. Tvrzení žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že na základě smluv [číslo] a [číslo] ze dne 30. 3. 2010 poskytovala žalovanému dodávky tepelné energie do dvou odběrných míst na adrese [adresa]. Žalovaný dne 22. 2. 2017 tyto smlouvy vypověděl z důvodu změny způsobu vytápění. Odběr byl ukončen dne 31. 3. 2017.

3. Žalobkyně ve dnech 14. 2. - 20. 3. 2019 nechala odstranit tepelnou přípojku, a to pověřenou [právnická osoba] [anonymizováno]. Tato společnost vyúčtovala žalobkyni cenu provedených prací ve výši 562 545 Kč bez DPH fakturou [číslo] kterou žalobkyně uhradila.

4. Žalobkyně pak na základě § 77 odstavce 5 energetického zákona vyúčtovala žalované náklady na odstranění tepelné přípojky ve výši 680 679,45 Kč (562 545 Kč a DPH) fakturou [číslo] jež byla splatná dne 27. 5. 2019. Žalovaný zaplatil pouze 22 955,56 Kč dne 31. 10. 2019.

5. Žalobkyně na základě těchto skutečností navrhla, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 657 723,89 Kč se zákonnými úroky z prodlení.

6. Vyjádření žalovaného. Žalovaný uplatněný nárok neuznal. Tvrdil, že žalobkyni zaplatil nejen 22 955,56 Kč dne 31. 10. 2019, ale také 80 000 Kč dne 20. 12. 2019.

7. Žalovaný s odkazem na komentář k energetickému zákonu poukazoval na to, že pokud je možno provést zaslepení potrubí rozvodného zařízení v místě napojení odběratele, nemusí být účelné odstraňování kompletní tepelné přípojky vedoucí přes pozemek odběratele.

8. Žalovaný dále tvrdil, že obvyklé náklady na odpojení se pohybují kolem 100 000 Kč. Vycházel přitom z jiných případů třetích osob (družstev a společenství bytových jednotek), jimž žalobkyně také odstraňovala tepelnou přípojku.

9. Žalovaný namítal, že k fyzickému odpojení od rozvodu došlo dne 31. 3. 2017, ale že práce na odstranění tepelné přípojky byly realizovány v roce 2019, tedy 2 roky po odpojení, takže nebyly splněny obecně platné závěry pro vznik nákladů spojených s odpojením od rozvodného tepelného zařízení, jež formuloval Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 4273/2013.

10. Žalovaný se dále dovolával principu ochrany slabší strany ve smyslu § 433 občanského zákoníku s tím, že žalobkyně vystupuje jako podnikatel v hospodářském styku, a je proto povinna svou kvalitu odborníka nezneužívat a jednat poctivě. Poukazoval rovněž na to, že [právnická osoba] je dceřinou společností žalobkyně. Tvrdil také, že žalobkyně aktivně vystupovala proti odpojení žalovaného od rozvodného tepelného zařízení, a když neuspěla, rozhodla se žalovaného alespoň potrestat: učinila řadu zbytných úkonů a určila za ně cenu podle svého uvážení. Takové jednání podle žalovaného nemůže požívat právní ochrany.

11. Žalovaný z uvedených důvodů navrhl, aby soud žalobu zamítl.

12. Částečné zpětvzetí žaloby. Žalobkyně v podání ze dne 19. 8. 2020 potvrdila, že žalovaný jí dne 20. 12. 2019 zaplatil 80 000 Kč. Tuto platbu nezohlednila v žalobě„ na základě administrativně technického pochybení“. Žalobkyně uvedeným podáním vzala žalobu zpět co do 80 000 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 20. 12. 2019. Soud v odpovídajícím rozsahu řízení zastavil usnesením ze dne 7. 9. 2020 č. j. 27 C 33/2020-80. Po tomto částečném zastavení řízení byl předmětem řízení nárok na zaplacení 577 723,89 Kč s úrokem z prodlení.

13. Zjištěné skutečnosti. Mezi účastníky nebylo sporu, že účastníci spolu uzavřeli výše označené smlouvy o dodávce tepelné energie, že žalovaný inicioval u stavebního úřadu řízení o změně způsobu vytápění nemovitostí na adrese [adresa], že stavební úřad žalovanému vyhověl, že žalobkyně proti rozhodnutí stavebního úřadu neúspěšně podala odvolání, že žalovaný vypověděl smlouvy o dodávce tepelné energie, že k ukončení odběru došlo dne 31. 3. 2017, že žalobkyně prostřednictvím [právnická osoba] [anonymizováno] v době od 14. 2. do 20. 3. 2019 odstranila tepelné přípojky, že náklady na odstranění tepelné přípojky žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou [číslo] na 680 679,45 Kč, jež byla splatná dne 27. 5. 2019, a že žalovaný na úhradu této faktury zaplatil žalobkyni 22 955,56 Kč dne 31. 10. 2019 a 80 000 Kč dne 20. 12. 2019. Mezi účastníky nebylo ani sporné provedení prací na odstranění tepelné přípojky a výše ceny těchto prací. Soud podle § 120 odst. 3 o. s. ř. vzal tato shodná tvrzení účastníků za svá skutková zjištění.

14. Obsah smluv o dodávce tepelné energie mezi účastníky byl prokázán kopiemi„ Smlouvy o dodávce tepelné energie“ evidenční [číslo] a„ Smlouvy o dodávce tepelné energie“ evidenční [číslo], jež byly obě podepsány dne 22. a 30. 3. 2010, a„ Obchodních podmínek dodávek tepelné energie [právnická osoba]“, jež byly účinné od 1. 1. 2010.

15. Druh a doba prací, které provedla [právnická osoba] a vyúčtování ceny těchto prací žalobkyni ve výši 562 545 Kč bez DPH byly prokázány kopiemi části stavebního deníku,„ Krycích listů rozpočtu“ a„ Rozpočtů“ a kopií faktury dodavatele [právnická osoba] vystavené žalobkyni jako odběrateli ze dne 12. 4. 2019 číslo [anonymizováno] [číslo] [rok].

16. Hodnocení důkazů. V řízení nevyšly najevo skutečnosti, které by zpochybňovaly zákonnost, pravdivost a věrohodnost provedených důkazů, a proto má soud provedené důkazy za zákonné a věrohodné a obsah listin za pravdivý.

17. Neprovedené důkazy. Soud pro nadbytečnost neprovedl následující důkazy. Soud neprovedl žalobkyní označený důkaz znaleckým posudkem, jímž měl být prokázán rozsah prací a jejich cena, neboť tyto skutečnosti byly mezi účastníky nesporné.

18. Soud neprovedl důkaz výslechem představitelů určitých družstev a společenství vlastníků jednotek – [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jimiž chtěl žalovaný prokázat výši nákladů na odstranění tepelné přípojky, jež hradila jiná družstva a společenství vlastníků jednotek. Soud tyto důkazy neprovedl, jelikož skutečnost, jakou částku hradily žalobkyni jiné osoby, není pro rozhodnutí posuzované věci rozhodné. Náklady na odstranění tepelné přípojky se totiž v jednotlivých případech liší, a to v závislosti na konkrétních podmínkách, za jakých se odstranění tepelné přípojky realizuje. Rozsah nutných prací je závislý zejména na době, ve které byly práce provedeny (cena prací, materiálu a pohonných hmot atd. se v průběhu času mění), na období, po které práce probíhaly (s délkou prací rostou náklady na mzdy a související odvody a na použití techniky včetně spotřeby pohonných hmot a amortizaci atd.) a na dalších okolnostech jako komplikovanost prací, vzdálenost přípojky od rozvodného zařízení atd.

19. Právní hodnocení. Po právní stránce soud posoudil věc podle zákona číslo 458/2000 Sb., energetického zákona.

20. Podle ustanovení § 77 odstavce 5 energetického zákona„ Veškeré vyvolané jednorázové náklady na provedení změny způsobu dodávky nebo změny způsobu vytápění a rovněž náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení včetně odstranění tepelné přípojky nebo předávací stanice uhradí ten, kdo změnu nebo odpojení od rozvodného tepelného zařízení požaduje. Náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení zahrnují rovněž zůstatkovou cenu tepelné přípojky a předávací stanice evidovanou v účetnictví dodavatele tepelné energie ke dni odpojení od rozvodného tepelného zařízení, pokud slouží k dodávce tepelné energie výhradně tomu, kdo změnu nebo odpojení od rozvodného tepelného zařízení požaduje“.

21. Zákon neuvádí výčet nákladů, jedná se však o veškeré vyvolané jednorázové náklady na provedení těchto změn a rovněž náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení včetně odstranění tepelné přípojky nebo předávací stanice. Jde tak zejména o náklady na likvidaci části tohoto zařízení a zaslepení potrubí v místě bývalé přípojky, ale podle situace i další náklady. Tohoto práva by ovšem nemělo být využíváno excesivně, tj. fakticky za účelem bránění v odpojení od rozvodného zařízení. Pokud je možno provést zaslepení potrubí rozvodného zařízení v místě napojení odběratele, nemusí být například účelné odstraňování kompletní tepelné přípojky vedoucí před pozemek odběratele (srov. Energetický zákon, 1. vydání, 2020, s. [číslo] - [číslo]: J. [příjmení]).

22. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014 spisová značka 33 Cdo 4273/2013 (dostupný na [webová adresa]) o nákladech spojených s odpojením od rozvodného tepelného zařízení, jak je předvídá ustanovení § 77 odstavce 5 věty druhé energetického zákona, lze přijmout následující obecně platné závěry:„ Jedná se o náklady, pro něž je charakteristická jejich jednorázovost a přímá souvislost se změnou nebo odpojením odběratele od rozvodného tepelného zařízení (to znamená, že představují především výdaje vynaložené na samotné odpojení od zdroje tepla a vyregulování tepelné soustavy po odpojení odběratele). Jedná se o náklady, které vznikly v okamžiku změny nebo odpojení odběratele, případně v rámci jim předcházející přípravy této změny nebo odpojení (časové hledisko). Lze přitom připustit, že by mohlo jít i o náklady vzniklé dodatečně, pokud se ovšem projeví jejich přímá souvislost s předcházejícím odpojením nebo změnou (…)“.

23. V daném případě žalovaný vypověděl smlouvy o dodávkách tepelné energie, jež uzavřel se žalobkyní. Žalobkyně následkem toho dne 31. 3. 2017 ukončila dodávky tepelné energie. Ukončení dodávek tepelné energie vyvolalo náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení včetně odstranění tepelné přípojky. Náklady na odstranění tepelné přípojky dosáhly 562 545 Kč bez DPH. Tyto náklady spočívaly v nákladech na práce, které pro žalobkyni provedla [právnická osoba] S připočtením daně z přidané hodnoty ve výši 21 % (118 134,45 Kč) náklady dosahují 680 679,45 Kč. Ve smlouvách o dodávce tepelné energie ani v obchodních podmínkách dodávky tepelné energie, které spolu účastníci sjednali, nebylo ohledně úhrady nákladů na odstranění tepelné přípojky nic dohodnuto. Tyto náklady podle ustanovení § 77 odstavce 5 energetického zákona je proto povinen uhradit žalovaný. Žalovaný zatím zaplatil jen 102 955,56 Kč (22 955,56 Kč + 80 000 Kč). Zbývajících 577 723,89 Kč dosud žalobkyni nezaplatil.

24. Námitky žalovaného, jež vznášel proti uplatněnému nároku, nejsou důvodné.

25. Námitka žalovaného, že nebylo účelné odstraňování kompletní tepelné přípojky, že mohlo dojít jen zaslepení přípojky, popř. k odkupu přípojky za cenu šrotu, rovněž není důvodná. Podle ustanovení § 79 odstavce 2 energetického zákona„ Vlastníkem tepelné přípojky nebo předávací stanice je ten, kdo ji zřídil, není-li dohodnuto jinak“. Ve smlouvách o dodávce tepelné energie ani v obchodních podmínkách dodávky tepelné energie, které spolu účastníci sjednali, nebylo ohledně vlastnictví tepelné přípojky nic dohodnuto. Podle citovaného ustanovení je tak vlastníkem této přípojky žalobkyně. Žalovaný ostatně netvrdil, že by tomu bylo jinak. Jak uváděla žalobkyně, po odpojení žalovaného zaniklo oprávnění žalobkyně z věcné břemene k umístění přípojky, jež byla v pozemku (§ 76 odst. 5 písm. a) energetického zákona), který žalobkyni nepatřil. Žalobkyně tak nebyla oprávněna mít svou tepelnou přípojku v cizím pozemku, a tomu odpovídá povinnost žalobkyně přípojku odstranit. Na to nemá vliv skutečnost, jestli věcné břemeno ještě je, nebo už není zapsáno v katastru nemovitostí; z hlediska uplatněného nároku je tato skutečnost nerozhodná, protože na povinnosti žalobkyně odstranit tepelnu přípojku z cizího pozemku to nic nemění. Navíc je podle soudu z praktického hlediska důležité, aby zbytečná vedení nebyla ponechávána v zemi, kde mimo jiné překáží jiným rozvodným sítím. Žalobkyně jako majitelka tepelné přípojky nemůže být nucena přenechat přípojku žalovanému„ za cenu šrotu“, jen proto, aby se žalovanému snížily náklady na odpojení od rozvodového tepelného zařízení.

26. Nedůvodná je také námitka žalovaného, že náklady účtované žalobkyní na odpojení byly nadbytečné, neúčelné a vysoké a že obvyklá výše těchto nákladů se pohybuje kolem 100 000 Kč. Ačkoli byl v řízení proveden důkaz rozpočtem jednotlivých prací, žalovaný však netvrdil, které konkrétní činnosti byly nadbytečné, a jaké ceny za které položky jsou vysoké; o výši vyúčtovaných cen prací naopak nebylo sporu. Žalovaný své námitky opíral toliko o tvrzení, že v jiných případech si odpojení od rozvodného tepelného zařízení vyžádalo nižší náklady: v případě [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo] ve výši 113 000 Kč, v případě [anonymizováno] [ulice a číslo] žádné náklady a v případě [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] náklady ve výši 130 000 Kč. Taková námitka však nemá váhu, protože náklady se v jednotlivých případech liší, jelikož závisí na konkrétních podmínkách, jak soud blíže rozvádí v odstavci 18 tohoto rozsudku. Tvrzení o nadbytečnosti, neúčelnosti a nadhodnocení nákladů v dané věci proto nelze s úspěchem opírat o porovnání s náklady třetích osob. Zde žalobkyně zejména vysvětlila, že v případě žalovaného došlo k vykopání přípojky o délce 45 m, naproti tomu v případě osob uváděných žalovaným se jednalo buď o přípojky mnohem kratší, nebo o přípojky ve vlastnictví odběratele, jež se nevykopaly vůbec.

27. Soud nemá za důvodnou ani námitku ohledně časového odstupu ukončení odběru od provedení prací na odstranění tepelné přípojky. Jak uvádí důvodová zpráva k energetickému zákonu, na kterou se odvolává i shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014 sp. zn. 33 Cdo 4273/2013, smyslem ustanovení § 77 odstavce 5 energetického zákona je, aby osoba, která požadovala odpojení od rozvodného tepelného zařízení, uhradila všechny náklady s tím spojené, protože není žádný důvod, aby se na těchto nákladech podíleli všichni účastníci v soustavě. Podle uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu teleologický výklad pak vede k úvaze, že účelem uvedeného ustanovení není stanovení povinnosti odběratele, který vyvolal změnu nebo odpojení od rozvodného tepelného zařízení, uhradit veškeré náklady, které vznikly nebo byly vynaloženy od počátku dodávky tepelné energie až do jejího ukončení, nýbrž uhradit pouze takové jednorázové náklady, které byly přímo vyvolány změnou nebo odpojením odběratele od rozvodného tepelného zařízení (vznikly v přímé souvislosti se změnou nebo odpojením). Význam časového hlediska, které pak Nejvyšší soud uvádí v jím formulovaných obecně platných závěrech, spočívá v určení a vyloučení těch nákladů, jež nesouvisejí bezprostředně se změnou či odpojením. Neznamená, že všechny náklady na odpojení musí vzniknout v okamžiku odpojení. Ostatně Nejvyšší soud připouští, že může jít i náklady vzniklé dodatečně, pokud mají přímou souvislost s předcházejícím odpojením. Pro opodstatněnost nákladů je tedy prvořadá přímá souvislost s odpojením. V daném případě byly dne 31. 3. 2017„ pouze“ ukončeny dodávky tepelné energie; náklady na odstranění tepelné přípojky, jež jsou předmětem tohoto řízení, ještě nevznikly. Tyto náklady vznikly v období od 14. 2. do 20. 3. 2019. Skutečnost, že náklady vznikly 2 roky po ukončení dodávek, je nerozhodná. Rozhodné naopak je, že šlo o jednorázové náklady, jež vznikly v přímé souvislosti s odpojením žalovaného. I kdyby šlo (což nešlo) o náklady dodatečné, opět by (podle uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu) bylo rozhodné především to, zda tyto náklady přímo souvisely s odpojením žalovaného (což souvisely).

28. Ostatní námitky žalovaného také nejsou důvodné. Žalovaný se podle zákona domáhal nákladů na odstranění tepelné přípojky, které mu skutečně vznikly (nic víc). V takovém případě nelze v postupu žalobkyně spatřovat zneužití postavení silnější smluvní strany ani nemá význam, (za situace, kdy žalovaný nezpochybňoval existenci provedených prací na odpojení a jejich cenu, (že [právnická osoba] je dceřinou společností žalobkyně. V postupu žalobkyně také nelze vidět snahu o potrestání žalovaného za odpojení žalovaného od tepelného zařízení, neboť nárok žalobkyně je založen zákonem.

29. Soud uzavírá, že žalovaný nezaplatil část nákladů na odstranění tepelné přípojky, jež je povine uhradit podle § 77 odstavce 5 energetického zákona. Námitky žalovaného proti uplatněnému nároku nejsou důvodné. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil 577 723,89 Kč s úroky z prodlení.

30. O úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1970 občasného zákoníku; jejich výši určil podle nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Žalobkyni náleží úrok z prodlení od data následujícího po dni splatnosti faktury [číslo] tedy od 28. 5. 2019. Úrok z 22 955,56 Kč náleží do 31. 10. 2019 a úrok z 80 000 Kč do 19. 12. 2019, neboť v těchto dnech došlo k úhradám uvedených částek. Ze zbývající částky 577 723,89 Kč náleží úrok z prodlení až do jejího zaplacení.

31. Náklady řízení. Žalobkyně se domáhala zaplacení 657 723,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 657 723,89 Kč od 28. 5. 2019 do zaplacení, který ke dni 24. 3. 2022, kdy byl vyhlášen tento rozsudek, dosahoval 149 701,56 Kč, a z částky 22 955,56 Kč za dobu od 28. 5. 2019 do 31. 10. 2019, který činí 794,85 Kč, tj. celkem 808 220,30 Kč (100 %).

32. Žalovaný má podle ustanovení § 146 odstavce 2 věty prvé o. s. ř. proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v části, ve které soud zastavil řízení, neboť zastavení řízení zavinila žalobkyně částečným zpětvzetím žaloby, tedy co do 80 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 20. 12. 2019 do zaplacení, který ke dni 24. 3. 2022 dosahoval 14 573,80 Kč, tj. celkem 94 573,80 Kč (11,7 %).

33. Žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve zbývající části řízení, neboť v této části byla úspěšná, tedy co do částky 577 723,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 955,56 Kč od 28. 5. 2019 do 31. 10. 2019, který činí 794,85 Kč, z částky 80 000 Kč od 28. 5. 2019 do 19. 12. 2019, který činí 3 634,63 Kč, a z částky 577 723,89 Kč od 28. 5. 2019 do zaplacení, který ke dni 24. 3. 2022 dosahuje 131 493,12 Kč, to je celkem 713 646,49 Kč (88,3 %).

34. Po vzájemném zápočtu má žalobkyně právo na náhradu v rozsahu 76,6 % svých nákladů řízení (88,3 % - 11, 7 %).

35. Žalobkyně by měla právo na náhradu ve výši 32 887 Kč, z toho je -) částka 29 887 Kč za soudní poplatek za žalobu (z 32 887 Kč vráceno 3 000 Kč z důvodu částečného zpětvzetí žaloby před prvním jednáním), -) částka 3 000 Kč za paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 10 úkonů po 300 Kč podle § 2 odstavce 3 vyhlášky číslo 254/2015 Sb.: -) výzva k plnění, -) podání žaloby, -) vyjádření ze dne 19. 8. 2020, -) vyjádření ze dne 24. 2. 2021, -) vyjádření ze dne 24. 6. 2021, -) příprava účasti na jednání dne 1. 2. 2022, -) účast na jednání dne 1. 2. 2022, -) vyjádření ze dne 28. 2. 2022, -) příprava účasti na jednání dne 24. 3. 2022, -) účast na jednání dne 24. 3. 2022.

36. Z nákladů ve výši 32 887 Kč má žalobkyně právo na náhradu v rozsahu 76,6 %, což je po zaokrouhlení 25 191,50 Kč. Soud proto rozhodl, aby žalovaný tuto částku zaplatil žalobkyni na náhradě nákladů řízení.