27 C 358/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem celé jméno řešitele ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 48 145 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 23 244 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do -) částky 11 897 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 141 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, -) částky 13 004 Kč, -) úroku ve výši 64,38 % ročně z částky 27 967,39 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 106,30 Kč, -) úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 27 967,39 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 64 857 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný dne [datum] podepsal smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který mu vyplatila dne [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace. Žalobkyně dále tvrdila, že prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Z nich zjistila, že volné zdroje ke splacení jsou dostatečné. Žalovaný řádně neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. V důsledku toho dne [datum] došlo k zesplatnění úvěru. Do data zesplatnění úvěru žalovaný uhradil celkem 3 splátky po 2 252 Kč, tzn. celkem 6 756 Kč. Žalovaný přes výzvy neuhradil dluhy z úvěru. Žalobkyně proto navrhla, aby jejich zaplacení uložil žalovanému soud.

2. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení: -) 32 345,77 Kč za nesplacenou„ novou jistinu úvěru“ -) 1 996 Kč za 4 smluvní pokuty po 499 Kč za prodlení se zaplacením splátky [číslo] -) 800 Kč za náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením s úhradou splátek za 4 náhrady po 200 Kč u splátek [číslo] -) 13 004 Kč za smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 32 345,77 Kč, a to za dobu od [datum] do zaplacení, -) úroku za poskytnutí úvěru ve výši 64,38 % ročně z částky 27 967,39 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 106,30 Kč, -) úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 27 967,39 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 64 857 Kč.

3. Žalovaný se vyjádřil, že si je vědom svého závazku vůči žalobkyni s tím, že z důvodu [anonymizována dvě slova] a pobírání invalidního důchodu 3. stupně by rád našel řešení, které by pro něho nebylo likvidační.

4. Soud má za prokázané následující skutečnosti.

5. Žalobkyně je společností, jejímž předmětem podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Prokazuje to„ Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru“ ze dne [datum].

6. Dne [datum] spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne [datum] vyplatila žalovanému 30 000 Kč Tyto skutečnosti prokazují kopie„ Předsmluvního formuláře“,„ Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru“ ze dne [datum],„ Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru [číslo]“ ze dne [datum],„ [anonymizována dvě slova]“ ze dne [datum] a„ Dokladu o vyplacení úvěru - otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu“ s datem zúčtování [datum]. Uvedenými listinami byl prokázán také jejich obsah.

7. Žalovaný na splacení úvěru zaplatil celkem 6 756 Kč. Tuto skutečnost prokazuje„ [anonymizována dvě slova]“ ze dne [datum]. Žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by zaplatil více.

8. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně splnila povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného prověřila na základě -) dokladů a informací získaných od žalovaného: dokladů o příjmech, výpisů z bankovních účtů a prohlášení žalovaného, -) databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti: [příjmení] a Nebankovního registru klientských informací (NRKI) a insolvenčního rejstříku, -) jakož i z jiných zdrojů, jmenovitě na základě tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), o neexistenci předchozí smlouvy ve stavu žalobního vymáhání, o neevidenci neplatnosti dokladu totožnosti žalovaného, o neevidenci zaměstnavatele žalovaného v insolvenčním rejstříku a na základě doporučení ke schválení obchodníkem jednajícím se žalovaným.

9. Soud má za prokázané tvrzení žalobkyně, že -) žalobkyně měla k dispozici potvrzení platby [obec] správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) invalidního důchodu žalovaného ve výši [částka]; -) žalobkyně měla k dispozici formulář hodnocení klienta ze dne [datum]; -) žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného v databází [příjmení]. -) žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného v databázi NRKI.

10. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě -) insolvenčního rejstříku, neboť žalobkyně k prokázání těchto skutečností nepředložila žádný důkaz; -) výpisů z účtu žalovaného č. [bankovní účet], protože žalobkyně k prokázání tohoto tvrzení nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně předložila pouze screenshoty z elektronického bankovnictví žalovaného, prokazující, že je majitelem předmětného účtu a že mu byla ve dnech [datum] a [datum] převedena od ČSSZ částka 15 320 Kč odpovídající měsíčnímu invalidnímu důchodu žalovaného; -) jiných zdrojů, a to o neevidenci zaměstnavatele žalovaného v insolvenčním rejstříku, protože žalobkyně k prokázání těchto skutečností nepředložila žádný důkaz.

11. Na základě shora uvedeného soud došel k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí zjišťovala informace, které se týkaly schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně před uzavřením smlouvy pouze nahlédla do registrů [příjmení] a NRKI, získala od žalovaného potvrzení o výši jeho průměrných měsíčních příjmů a screenshot internetového bankovnictví žalovaného prokazující zaslání invalidního důchodu žalovaného ve dnech [datum] a [datum]. K dispozici měla ještě občanský průkaz žalovaného, což žalobkyně prokázala tím, že předložila jeho kopii. To je k posouzení poměrů žalovaného nedostatečné. Z těchto podkladů žalobkyně mohla zjistit leda příjmy žalovaného, nikoli však jeho výdaje.

12. Žalobkyně měla k dispozici údaje o výdajích od žalovaného, které jsou zaznamenané v hodnocení klienta ze dne [datum]. Jedinými údaji byly ale“ životní minimum klienta” ve výši 3 860 Kč,“ splátky [právnická osoba] ve výši 777 Kč a“ náklady na bydlení” ve výši 3 384 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by tento údaj ověřovala. Žalobkyně nezískala žádné informace o dalších poměrech žalovaného, zejména těch, které ovlivňují jeho výdaje (náklady na osobní spotřebu, počet vyživovaných osob, dluhy atd.), a exekučních řízeních.

13. Nehledě na to žalobkyně při hodnocení poměrů žalovaného vycházela z měsíčních výdajů ve výši 8 021 Kč („ životní minimum“ 3 860 Kč +„ splátky [právnická osoba]“ 777 Kč +„ bydleni“ 3 384 Kč), které jsou (s výjimkou splátek) zjevně podhodnocené.

14. Údaj o„ životním minimu“, který nevychází z osobních poměrů žalovaného, je rovněž značně podhodnocený. Vyjde-li se hypoteticky z toho, že by výdaje na jídlo a pití dosahovaly asketických 100 Kč za den, tak za měsíc se jedná o 3 000 Kč. Na ostatní výdaje by zbyla částka 860 Kč, což by na pokrytí ostatních potřeb nestačilo. Argumentace žalobkyně tím, že jako výdaje žalovaného použila životní minimum podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, neobstojí, neboť úvěruschopnost spotřebitele, kterému je poskytován spotřebitelský úvěr, musí být posuzována individuálně podle jeho reálné schopnosti splácet spotřebitelský úvěr; výše životního minima nevypovídá nic o skutečných výdajích žalovaného, a tedy ani o jeho schopnosti splácet úvěr. Kromě výdajů na bydlení tedy žalobkyně neměla k dispozici žádné informace o výdajích žalovaného.

15. Soud nemá také za prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila (řádně vyhodnotila) schopnost žalovaného splácet úvěr, jelikož: a. žalobkyně neměla, kromě výdajů na bydlení a měsíční splátky za úvěr, žádné informace o výdajích žalovaného. Bez údajů o individuálních výdajích žalovaného je řádné posouzení úvěruschopnosti vyloučeno. b. žalobkyně prý hodnotila žalovaného podle„ scóringového systému“. Posouzení úvěruschopnosti je ryze individuální záležitost, neboť se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Nelze proto vycházet jen ze statistických a průměrných údajů o výdajích obyvatelstva, např. o průměrných cenách nájmů, o životním minimu apod. Navíc výsledkem scoringu bylo skóre 273, což podle žalobkyní předloženého popisu znamená„ vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán“; 16. Soud uzavírá, že za situace, kdy žalobkyně neměla (s výjimkou výdajů na bydlení a údaje o pravidelné měsíční splátce) žádné informace o individuálních výdajích žalovaného a kdy přes vlastní nepříznivé skóringové hodnocení poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, nemůže být řeč o splnění povinnosti žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr.

17. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému„ oznámení“ z [datum],„ výzvu k zaplacení“ z [datum],„ výzvu k zaplacení“ z [datum],„ výzvu k zaplacení“ z [datum] a„ výzvu k zaplacení“ z [datum], neboť o jejich odeslání nepředložila žádný důkaz.

18. Soud nemá pochybnosti o zákonnosti a pravosti provedených důkazů.

19. Soud došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný dne [datum] uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který mu vyplatila dne [datum]. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný na splacení úvěru uhradil 3 splátky po 2 252 Kč, celkem tedy 6 756 Kč.

20. Po právní stránce soud věc posoudil podle„ Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouvy o úvěru“ mezi žalobkyní a žalovaným ze dne [datum], podle zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a podle zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

21. V daném případě spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému 30 000 Kč. Jednalo se o smlouvu spotřebitelskou, protože byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelkou (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaným jako spotřebitelem (§ 419 o. z.). Sjednaný úvěr podléhá zákonu o spotřebitelskému úvěru, jelikož byl sjednán úvěr se spotřebitelem (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), přičemž nešlo žádnou z výjimek z působnosti zákona podle § 4 nebo o omezení podle § 5 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 23. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru„ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.

25. V daném případě žalobkyně nesplnila svou povinnost náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného, stanovenou v citovaném ustanovení § 86 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru. Podle konstantní judikatury soudů takový nedostatek způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 29. 1. 2019 sp. zn. 33 Cdo 382/2018 nebo ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018, všechny dostupné na [webová adresa]). Tato rozhodnutí se sice vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ale„ to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli“ (citováno z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na [webová adresa]), a tak by se tyto závěry měly uplatňovat i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nic se také nemění na závěru Ústavního soudu, že je„ neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“ (citováno z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 199/11, dostupný na [webová adresa]; srov. též výše uvedený nález sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených důvodů došel soud k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.

26. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je žalovaný podle ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé tohoto zákona povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z tohoto důvodu soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil 23 244 Kč, tzn. rozdíl mezi částkou, jež mu žalobkyně poskytla jako jistinu úvěru (30 000 Kč) a již splacenou výší úvěru (6 756 Kč).

27. Co se týče ostatních nároků, žalobkyně vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru nemá právní důvod pro své další nároky (úrok, smluvní pokuty, náhrady vzniklé v souvislosti s prodlením), a proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

28. Soud nepřiznal žalobkyni ani zákonný úrok z prodlení. Žalovaný se totiž neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena teprve tímto rozsudkem (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

29. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

30. V daném případě se žalobkyně domáhala zaplacení 48 145 Kč, úroku z prodlení z částky 35 141 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, jenž ke dni [datum], kdy byl vyhlášen tento rozsudek, dosahovaly 6 448,13 Kč, a úroku ve výši 64,38 % ročně z částky 27 967,39 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 106,30 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 27 967,39 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy dosáhne částky 64 857 Kč, jenž by ke dni [datum] dosahoval 4 924,75 Kč, celkem 60 624,18 Kč (100 %).

31. Žalobkyně byla úspěšná co do 23 244 Kč (38,34 %). Ve zbylé části byl úspěšný žalovaný (61,66 %). Po vzájemném zápočtu by měl žalovaný podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 23,32 %. Žalovanému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.