27 C 374/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Jarošem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátkou Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 18 480 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 10 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do- částky 8 480 Kč,- smluvního úroku z prodlení 0,5 % denně z částky 16 069 Kč od , datum, do , datum, ,- smluvního úroku z prodlení 0,1 % denně z částky 16 069 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně tvrdila, že dne , datum, uzavřela se žalovaným jako podnikatelem „Smlouvu o podnikatelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, “. Na základě této smlouvy žalobkyně téhož dne poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit jednorázově do , datum, s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru a s úrokem. Žalovaný žalobkyni nic neuhradil. Žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč, poplatek za sjednání a čerpání úvěru ve výši 6 069 Kč, úrok ve výši 411 Kč, poplatek za upomínky v celkové výši , právnická osoba, Kč (4 upomínky po 500 Kč) a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 16 069 Kč od , datum, do , datum, a ve výši 0,1 % denně z částky 16 069 Kč od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud má za prokázány následující skutečnosti.

4. Dne , datum, žalovaný převedl 0,01 Kč ze svého účtu č. , č. účtu, na účet žalobkyně č. , č. účtu, . Prokazuje to kopie „Detailu transakce” k účtu č. , č. účtu, u , právnická osoba, .

5. Dne , datum, žalobkyně převedla 10 000 Kč ze svého účtu č. , č. účtu, na účet žalovaného č. , č. účtu, . Prokazuje to kopie „Potvrzení o platbě“ vytvořené , datum, .

6. Dne , datum, žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne , datum, k úhradě 17 442,16 Kč. Prokazuje to kopie dopisu žalobkyně žalovanému ze dne , datum, (“Věc: Výzva k okamžitému zaplacení dluhu”) a “Podacího archu” s datem podání , datum, .

7. Dne , datum, žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne , datum, k úhradě 18 326,55 Kč. Prokazuje to kopie dopisu žalobkyně žalovanému ze dne , datum, (“Věc: Výzva k okamžitému zaplacení dluhu”) a “Podacího archu” s datem podání , datum, .

8. Dne , datum, žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne , datum, k úhradě 19 307,04 Kč. Prokazuje to kopie dopisu žalobkyně žalovanému ze dne , datum, (“Věc: Výzva k okamžitému zaplacení dluhu”) a “Podacího archu” s datem podání , datum, .

9. Dne , datum, žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne , datum, k úhradě 20 287,53 Kč. Prokazuje to kopie dopisu žalobkyně žalovanému ze dne , datum, (“Věc: Výzva k okamžitému zaplacení dluhu”) a “Podacího archu” s datem podání , datum, .

10. Dne , datum, zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. Prokazuje kopie dopisu zástupkyně žalobkyně žalovanému ze dne , datum, (“Věc: výzva k úhradě dluhu, předžalobní upomínka podle § 142 o.s.ř.”) a “Poštovního podacího archu” s datem podání , datum, .

11. Soud nemá za prokázáno tvrzení žalobkyně, že smlouva o úvěru byla uzavřena postupem uvedeným v článku II “Smlouvy o podnikatelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, ”, protože žalobkyně s výjimkou převodu ověřovací platby k prokázání tohoto tvrzení neoznačila žádný důkaz.

12. Z předložených důkazů (k nimž patří ještě fotokopie občanského průkazu žalovaného a fotografie žalovaného s tímto občanským průkazem v ruce) lze učinit pouze závěr, že žalobkyně a žalovaný jednali o poskytnutí úvěru, že žalobkyně na základě tohoto jednání poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a že žalobkyně tuto částku převedla ze svého účtu na účet žalovaného. Nebylo však prokázáno, že šlo o smlouvu o úvěru ve znění předložené „Smlouvy o podnikatelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, “.

13. Soud nemá za prokázáno tvrzení žalobkyně, že úvěr byl žalovanému poskytnut jako podnikateli při podnikatelské činnosti. K tomu soud v prvé řadě uvádí, že soud je povinen přezkoumat postavení strany sporu jako spotřebitele z úřední povinnosti, tedy i v případě, že se spotřebitel této skutečnosti nedovolá. Soud je povinen přezkoumat také postavení člověka s podnikatelským oprávněním, protože i takový člověk může mít postavení spotřebitele. Spotřebitelem je totiž každý člověk, který nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání (§ 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, § 419 o. z.). Pro posouzení, zda se jedná o spotřebitele je tudíž nerozhodné, jestli člověk má, nebo nemá podnikatelské oprávnění, protože spotřebitelem je i člověk s podnikatelským oprávněním, jenž jedná za účelem, který nespadá do jeho podnikatelské činnosti. Záleží pouze na tom, jestli člověk jedná v rámci své podnikatelské činnosti, či nikoli.

14. Žalobkyně v žalobě své tvrzení o podnikatelském úvěru neodůvodnila. Později k tomu doplnila, že žalovaný od počátku vystupoval jako podnikatel a hodlal smlouvu uzavřít jako podnikatel pro podnikatelské účely. K tomuto tvrzení rovněž žalobkyně nepředložila žádný důkaz.

15. Pokud jde o deklarování podnikatelského účelu úvěru v bodě „1.2.a. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “, tak to není dostatečným důkazem k prokázání tvrzení žalobkyně. V článku 1 odstavci 2 bodě a. smlouvy o úvěru je jako jeden z „parametrů úvěru“ uveden: „Druh: bezúčelový úvěr poskytnutý podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti. Tím se rozumí zejména investice do dlouhodobého majetku Klienta a taktéž financování běžné provozní činnosti Klienta a nákladů, které obvykle souvisejí s podnikáním“.

16. Především žalobkyně neprokázala, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru v tomto znění, tedy ani neprokázala že citovaná deklarace platí pro případ žalovaného.

17. Mimoto je soudu z vlastní činnosti – z množství jiných obdobných případů – známo, že žalobkyně používá pro své klienty stejnou Smlouvu o podnikatelském úvěru. Jde o formulářovou adhezní smlouvu, jež je uzavírána distančním způsobem. V této smlouvě veškeré podmínky stanovila žalobkyně. Klient měl pouze možnost takovou smlouvu přijmout, nebo nepřijmout. Pokud by tedy v daném případě žalovaný chtěl získat úvěr, musel by smlouvu přijmout i s citovaným prohlášením. Toto prohlášení tedy nic nevypovídá o skutečném účelu úvěru.

18. Pochyby o charakteru úvěru jako úvěru podnikatelského vzbuzuje také prohlášení v článku 1 smlouvy, že podnikatelskou činností se rozumí zejména investice do dlouhodobého majetku klienta a taktéž financování běžné provozní činnosti klienta a nákladů, které obvykle souvisejí s podnikáním, a to vzhledem k nízké výši úvěru. Úvěr ve výši 10 000 Kč bude sotva investicí do dlouhodobého majetku a je rovněž pochybné, že tak nízká částka měla význam pro běžnou provozní činnost a obvyklé náklady podnikatele.

19. S ohledem na uvedené skutečnosti žalobkyně neprokázala, že poskytla žalovanému úvěr v rámci podnikatelské činnosti žalovaného, tudíž neprokázala své tvrzení, že úvěr byl žalovanému poskytnut jako podnikateli.

20. Věrohodnost provedených důkazů nebyla ničím zpochybněna. Soud má proto tyto důkazy za zákonné a jejich obsah za pravdivý.

21. Soud učinil o skutkovém stavu následující závěr. Dne , datum, žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, které žalobkyně poukázala na účet žalovaného. Nebylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve znění předložené „Smlouvy o podnikatelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, “. Nebylo prokázáno, že úvěr byl žalovanému poskytnut jako podnikateli při jeho podnikatelské činnosti. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil. Žalobkyně 4 výzvami a předžalobní výzvou vyzývala žalovaného k zaplacení dluhů z úvěru.

22. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Soud věc neposoudil podle znění „Smlouvy o podnikatelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ze dne , datum, , protože žalobkyně neprokázala, že uzavřela se žalovaným právě tuto smlouvu.

23. Smlouva o úvěru byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou (§ 420 odst. 1 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že žalovanému byl úvěr poskytnut jako podnikateli, tak soud, – protože jiná možnost není, – vychází z toho, že úvěr byl sjednán se žalovaným jako se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Z tohoto důvodu sjednaný úvěr podléhá režimu spotřebitelského úvěru podle zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož smlouva o úvěru byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek z působnosti tohoto zákona, řídí se závazky z této smlouvy režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc dále posoudil podle zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom došel k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. V daném případě žalobkyně, tvrdíc, že úvěr poskytla žalovanému jako podnikateli, ani netvrdila, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sice se „Smlouvou o podnikatelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ předložila „Prohlášení úvěrovaného o schopnosti splácet úvěr“ ze dne , datum, , ale pro toto prohlášení platí totéž, co o neprokázání tvrzení o uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru. Nehledě na to uvedené prohlášení, jež je nekonkrétní, předpřipravené a nepodložené, by samo o sobě nestačilo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovanému.

27. Žalobkyně nesplnila povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného, jak je stanoveno v citovaném ustanovení § 86 odst. 1 větě první zákona o spotřebitelském úvěru.

28. Žalobkyně tak poskytla žalovanému úvěr v rozporu s citovaným ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 tohoto zákona je důsledkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným byla proto uzavřena neplatně.

29. Podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit poskytnutých 10 000 Kč. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil 10 000 Kč.

30. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná, tak žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení úhrad, které v ní byly sjednány, zejména požadovaného poplatku za sjednání a čerpání úvěru, úroku, paušálních poplatků za písemné upomínky a smluvního úroku z prodlení. Žalobkyně nepožadovala zákonný úrok z prodlení. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně by neměla právo na další úhrady také z toho důvodu, že neprokázala sjednání smlouvy o úvěru v předloženém znění, tedy že strany sjednaly uplatněné poplatky, úrok a úrok s z prodlení. Soud proto ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

31. Jen pro úplnost soud dodává, že pokud by byla „Smlouva o podnikatelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ skutečně uzavřena, ať už mezi podnikateli nebo ne, soud by ji kriticky posuzoval z hlediska ujednání, jež jsou ve zjevné nerovnováze v neprospěch dlužníka (nepřiměřená výše úroku, existence a výše určitých poplatků a smluvních pokut).

32. Žalovaný byl ve věci částečně úspěšný, a měl by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému ale náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.