27 C 52/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Jarošem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., Anonymizováno IČO žalobkyně Anonymizováno Adresa žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokátky Anonymizováno Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , Anonymizováno Datum narození žalovaného Anonymizováno Adresa žalovaného o zaplacení 10 725,69 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni- částku 10 725,69 Kč,- zákonný úrok z prodlení z částky 10 725,69 Kč od 20. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 %,se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně tvrdila, že dne 14. 4. 2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 46 000 Kč. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaný se v prodlení s úhradou úvěrových splátek. V důsledku toho dne 21. 11. 2021 došlo k zesplatnění úvěru.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že jí byl rozsudkem zdejšího soudu ze dne 30. 3. 2023 č. j. 7 C 115/2022-78 ve spojení s opravným usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 4. 2023 č. j. 7 C 115/2022-83 přiznán mj. nárok na smluvní pokuty (částky 998 Kč a 11 276,31 Kč) podle čl. 6.1 a 6.5 smlouvy o úvěru. Přiznaná částka 11 276,31 Kč představovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 51 491,27 Kč za období do dne 29. 6. 2022. Žalovaný přes výzvu nadále neplnil a byl v prodlení i po dni 29. 6. 2022. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 51 491,27 Kč od 30. 6. 2022 do 24. 1. 2023. Tato pokuta v souladu s limity čl. 6.9 smlouvy o úvěru a § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru činila 10 725,69 Kč.

3. Žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 10 725,69 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení z od 20. 2. 2025 do zaplacení.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. Soud má za prokázané následující skutečnosti.

6. Dne 14. 4. 2021 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 46 000 Kč. Prokazují to kopie „Předsmluvního formuláře“, „Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru“ ze dne 14. 4. 2021, „Prohlášení klienta“ ze dne 14. 4. 2021 a rozsudek pro zmeškání Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 30. 3. 2023 č. j. 7 C 115/2022-78 a usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 18. 4. 2023 č. j. 7 C 115/2022-83. Uvedenými listinami byl prokázán také jejich obsah.

7. Dne 3. 2. 2025 zaslala zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, ve které žalovaného vyzvala k úhradě 10 725,69 Kč. Prokazuje to kopie dopisu ze dne 3. 2. 2025 („Předžalobní upomínka“), kopie „Podacího archu“ s datem 3. 2. 2025 a kopie obálky s vyznačeným datem od , právnická osoba, 4. 2. 2025.

8. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr, protože žalobkyně o tom přes výzvu v usnesení ze dne 26. 3. 2025 č. j. 27 C 52/2025-7 nepředložila žádný relevantní důkaz.

9. Žalobkyně své tvrzení prokazovala listinou „Hodnocení klienta“ ze dne 14. 4. 2021, „Smlouvou o bankovních službách“ ze dne 26. 3. 2021 mezi žalovaným a , právnická osoba, , „Výpisem z NRKI“ s datem dotazu 13. 4. 2021, „Výpisem z registru SOLUS“ s datem importu 13. 4. 2021, čtyřmi výplatními páskami žalovaného a čtyřmi potvrzeními o příchozí platbě na účet , č. účtu, .

10. Z předložených výplatních pásek, potvrzeních o příchozích platbách a smlouvy o bankovních službách vyplývá pouze to, že žalovanému byl , právnická osoba, zřízen účet č. , č. účtu, , na který zaměstnavatel žalovaného poukázal dne 11. 1. 2021 částku 13 883 Kč, dne 11. 2. 2021 částku 14 885 Kč, dne 10. 3. 2021 částku 22 506 Kč a dne 12. 4. 2021 částku 20 958 Kč (což není mnoho).

11. Předložený „výpis z NRKI“ ze dne 13. 4. 2021 obsahuje údaje o žalovaném, dále „kód příznaku“ 13, který má znamenat, že „klient má pouze ukončené smlouvy, a to dříve než před 36 měsíci“, přičemž ve výpisu absentuje hodnota „skóre“. „Výpis z registru SOLUS“ ze dne 13. 4. 2021 obsahuje pouze údaje o žalovaném, jinak nic. Soud proto předložené výpisy nepovažuje bez dalšího z hlediska řádného ověřování úvěruschopnosti za dostatečné.

12. Předložené „Hodnocení klienta“ ze dne 14. 4. 2021 a „Prohlášení klienta“ ze dne 14. 4. 2021 jsou nepodložené odpovídajícími dokumenty, zejm. o výši nákladů na bydlení apod.

13. Soud shrnuje, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr jen na základě 4 výplatních pásek, podle kterých žalovaný dosahoval poměrně nízkých příjmů, a dokladů o tom, že žalovanému došla mzda na jeho účet. Žalobkyně nezjistila bližší informace o poměrech žalovaného, zejména o jeho výdajích, a ty informace, které zjistila, neověřila. Pokud jde o výdaje, žalobkyně vycházela z částky životního minima, což není přípustné, protože při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je nutné vycházet z jeho individuálních poměrů. Žalobkyně vycházela z výdajů na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 3 384 Kč, jež jsou zjevně výrazně podhodnocené. Žalobkyně nezohlednila skutečnosti indikující rizika pro splacení úvěru, totiž adresa trvalého pobytu žalovaného na adrese úřadu a jeho nízké příjmy. Žalobkyně tak neprokázala, že si opatřila všechny informace pro řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud jde o výdaje žalovaného, a že informace, které měla o poměrech žalovaného, ověřila. Otázkou je, zdali se žalobkyně schopností žalovaného splácet úvěr vůbec zabývala, protože v „Hodnocení klienta“ ze dne 14. 4. 2021 absentuje výsledek „Analýzy schopnosti splácet (vyplňuje centrála)“.

14. Soud nemá pochybnosti o věrohodnosti provedených důkazů.

15. Soud došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně, aniž by řádně ověřila a posuzovala úvěruschopnost žalovaného, uzavřela se žalovaným dne 14. 4. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 46 000 Kč. Žalobkyně dne 3. 2. 2025 vyzvala žalovaného k zaplacení předmětné smluvní pokuty.

16. Po právní stránce soud věc posoudil podle „Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru“ ze dne 14. 4. 2021, podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. Smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelem (§ 420 odst. 1 o.z.) a žalovanou coby spotřebitelem (§ 419 o.z.). Z tohoto důvodu sjednaný úvěr podléhá režimu spotřebitelského úvěru podle zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož smlouva o úvěru byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek z působnosti tohoto zákona, řídí se závazky z této smlouvy režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc dále posoudil podle tohoto zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom došel k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle konstantní judikatury soudů takový nedostatek způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. V daném případě žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nezkoumala a neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tak poskytla žalovanému úvěr v rozporu s citovaným ust. § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona je důsledkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou byla proto uzavřena neplatně. Na tomto závěr nic nemění fakt, že soud žalobkyni rozsudkem pro zmeškání ze dne 30. 3. 2023 č. j. 7 C 115/2022-78 jisté nároky z úvěrové smlouvy přiznal.

22. Smlouva o úvěru je neplatná, a proto žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení úhrad, které v ní byly sjednány, mj. smluvní pokuty. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 51 491,27 Kč od 30. 6. 2022 do 24. 1. 2023 ve výši 10 725,69 Kč. Žalobkyni vzhledem ke shora uvedenému právo na zaplacení smluvní pokuty nevzniklo. Z tohoto důvodu soud v celém rozsahu žalobu zamítl.

23. Soud pro úplnost dodává, že smlouva o úvěru by byla neplatná rovněž z důvodu nepřiměřených ujednání, jež jsou podle soudu v rozporu s dobrými mravy (výše úvěru 46 000 Kč, celková částka k zaplacení klientem 129 312 Kč a další).

24. Žalovaný měl ve věci plný úspěch. Žalovaný by tak měl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.