27 C 52/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Jarošem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., Anonymizováno IČO žalobkyně Anonymizováno Adresa žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokátky Anonymizováno Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, Anonymizováno Datum narození žalovaného Anonymizováno Adresa žalovaného o zaplacení 10 725,69 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni - částku 10 725,69 Kč, - zákonný úrok z prodlení z částky 10 725,69 Kč od 20. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 %, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně tvrdila, že dne 14. 4. 2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 46 000 Kč. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaný se v prodlení s úhradou úvěrových splátek. V důsledku toho dne 21. 11. 2021 došlo k zesplatnění úvěru.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že jí byl rozsudkem zdejšího soudu ze dne 30. 3. 2023 č. j. 7 C 115/2022-78 ve spojení s opravným usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 4. 2023 č. j. 7 C 115/2022-83 přiznán mj. nárok na smluvní pokuty (částky 998 Kč a 11 276,31 Kč) podle čl. 6.1 a 6.5 smlouvy o úvěru. Přiznaná částka 11 276,31 Kč představovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 51 491,27 Kč za období do dne 29. 6. 2022. Žalovaný přes výzvu nadále neplnil a byl v prodlení i po dni 29. 6. 2022. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 51 491,27 Kč od 30. 6. 2022 do 24. 1. 2023. Tato pokuta v souladu s limity čl. 6.9 smlouvy o úvěru a § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru činila 10 725,69 Kč.

3. Žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 10 725,69 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení z od 20. 2. 2025 do zaplacení.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. Soud má za prokázané následující skutečnosti.

6. Dne 14. 4. 2021 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru č. hodnota. Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 46 000 Kč. Prokazují to kopie „Předsmluvního formuláře“, „Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru“ ze dne 14. 4. 2021, „Prohlášení klienta“ ze dne 14. 4. 2021 a rozsudek pro zmeškání Obvodního soudu pro adresa ze dne 30. 3. 2023 č. j. 7 C 115/2022-78 a usnesení Obvodního soudu pro adresa ze dne 18. 4. 2023 č. j. 7 C 115/2022-83. Uvedenými listinami byl prokázán také jejich obsah.

7. Dne 3. 2. 2025 zaslala zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, ve které žalovaného vyzvala k úhradě 10 725,69 Kč. Prokazuje to kopie dopisu ze dne 3. 2. 2025 („Předžalobní upomínka“), kopie „Podacího archu“ s datem 3. 2. 2025 a kopie obálky s vyznačeným datem od právnická osoba 4. 2. 2025.

8. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr, protože žalobkyně o tom přes výzvu v usnesení ze dne 26. 3. 2025 č. j. 27 C 52/2025-7 nepředložila žádný relevantní důkaz.

9. Žalobkyně své tvrzení prokazovala listinou „Hodnocení klienta“ ze dne 14. 4. 2021, „Smlouvou o bankovních službách“ ze dne 26. 3. 2021 mezi žalovaným a právnická osoba, „Výpisem z NRKI“ s datem dotazu 13. 4. 2021, „Výpisem z registru SOLUS“ s datem importu 13. 4. 2021, čtyřmi výplatními páskami žalovaného a čtyřmi potvrzeními o příchozí platbě na účet č. účtu.

10. Z předložených výplatních pásek, potvrzeních o příchozích platbách a smlouvy o bankovních službách vyplývá pouze to, že žalovanému byl právnická osoba zřízen účet č. č. účtu, na který zaměstnavatel žalovaného poukázal dne 11. 1. 2021 částku 13 883 Kč, dne 11. 2. 2021 částku 14 885 Kč, dne 10. 3. 2021 částku 22 506 Kč a dne 12. 4. 2021 částku 20 958 Kč (což není mnoho).

11. Předložený „výpis z NRKI“ ze dne 13. 4. 2021 obsahuje údaje o žalovaném, dále „kód příznaku“ 13, který má znamenat, že „klient má pouze ukončené smlouvy, a to dříve než před 36 měsíci“, přičemž ve výpisu absentuje hodnota „skóre“. „Výpis z registru SOLUS“ ze dne 13. 4. 2021 obsahuje pouze údaje o žalovaném, jinak nic. Soud proto předložené výpisy nepovažuje bez dalšího z hlediska řádného ověřování úvěruschopnosti za dostatečné.

12. Předložené „Hodnocení klienta“ ze dne 14. 4. 2021 a „Prohlášení klienta“ ze dne 14. 4. 2021 jsou nepodložené odpovídajícími dokumenty, zejm. o výši nákladů na bydlení apod.

13. Soud shrnuje, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr jen na základě 4 výplatních pásek, podle kterých žalovaný dosahoval poměrně nízkých příjmů, a dokladů o tom, že žalovanému došla mzda na jeho účet. Žalobkyně nezjistila bližší informace o poměrech žalovaného, zejména o jeho výdajích, a ty informace, které zjistila, neověřila. Pokud jde o výdaje, žalobkyně vycházela z částky životního minima, což není přípustné, protože při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je nutné vycházet z jeho individuálních poměrů. Žalobkyně vycházela z výdajů na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 3 384 Kč, jež jsou zjevně výrazně podhodnocené. Žalobkyně nezohlednila skutečnosti indikující rizika pro splacení úvěru, totiž adresa trvalého pobytu žalovaného na adrese úřadu a jeho nízké příjmy. Žalobkyně tak neprokázala, že si opatřila všechny informace pro řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud jde o výdaje žalovaného, a že informace, které měla o poměrech žalovaného, ověřila. Otázkou je, zdali se žalobkyně schopností žalovaného splácet úvěr vůbec zabývala, protože v „Hodnocení klienta“ ze dne 14. 4. 2021 absentuje výsledek „Analýzy schopnosti splácet (vyplňuje centrála)“.

14. Soud nemá pochybnosti o věrohodnosti provedených důkazů.

15. Soud došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně, aniž by řádně ověřila a posuzovala úvěruschopnost žalovaného, uzavřela se žalovaným dne 14. 4. 2021 smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 46 000 Kč. Žalobkyně dne 3. 2. 2025 vyzvala žalovaného k zaplacení předmětné smluvní pokuty.

16. Po právní stránce soud věc posoudil podle „Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru“ ze dne 14. 4. 2021, podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. Smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelem (§ 420 odst. 1 o.z.) a žalovanou coby spotřebitelem (§ 419 o.z.). Z tohoto důvodu sjednaný úvěr podléhá režimu spotřebitelského úvěru podle zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož smlouva o úvěru byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek z působnosti tohoto zákona, řídí se závazky z této smlouvy režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc dále posoudil podle tohoto zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom došel k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle konstantní judikatury soudů takový nedostatek způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. V daném případě žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nezkoumala a neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tak poskytla žalovanému úvěr v rozporu s citovaným ust. § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona je důsledkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou byla proto uzavřena neplatně. Na tomto závěr nic nemění fakt, že soud žalobkyni rozsudkem pro zmeškání ze dne 30. 3. 2023 č. j. 7 C 115/2022-78 jisté nároky z úvěrové smlouvy přiznal.

22. Smlouva o úvěru je neplatná, a proto žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení úhrad, které v ní byly sjednány, mj. smluvní pokuty. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 51 491,27 Kč od 30. 6. 2022 do 24. 1. 2023 ve výši 10 725,69 Kč. Žalobkyni vzhledem ke shora uvedenému právo na zaplacení smluvní pokuty nevzniklo. Z tohoto důvodu soud v celém rozsahu žalobu zamítl.

23. Soud pro úplnost dodává, že smlouva o úvěru by byla neplatná rovněž z důvodu nepřiměřených ujednání, jež jsou podle soudu v rozporu s dobrými mravy (výše úvěru 46 000 Kč, celková částka k zaplacení klientem 129 312 Kč a další).

24. Žalovaný měl ve věci plný úspěch. Žalovaný by tak měl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku. Odvolání se podává u Obvodního soudu pro Prahu 8. O odvolání rozhoduje Městský soud v Praze.