27 C 9/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr Pavlem Jarošem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 29 377 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit -) částku 16 000 Kč, -) úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 000 Kč za dobu od 22. 12. 2017 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do -) částky 13 377 Kč, -) úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 16 000 Kč za dobu od 23. 1. 2016 do zaplacení, -) úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 000 Kč za dobu od 10. 4. 2015 do 22. 12. 2017.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný dne 29. 11. 2014 uzavřel se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ společnost“) Smlouvu o zápůjčce číslo. Na základě této smlouvy společnost tentýž den poskytla žalovanému v hotovosti 16 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit poplatek ve výši 13 377 Kč, který je součtem úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 043 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 041 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 293 Kč.

2. Žalovaný se zavázal uhradit„ celkovou dlužnou částku“ ve výši 29 377 Kč, která odpovídá součtu zápůjčky (16 000 Kč) a poplatku (13 377 Kč), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 490 Kč; poslední splátka byla stanovena na 23. 1. 2016. Žalovaný neuhradil ničeho. Společnosti proto dne 2. 4. 2015 vzniklo právo na uhrazení celé dosud neuhrazené„ celkové dlužné částky“, která činila 16 000 Kč na jistině a 13 377 Kč na poplatku. Ode dne interního odpisu dlužné částky, tj. dne 23. 1. 2016, se neuhrazená jistina úrokem ve výši 19,98 % ročně.

3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 Společnost postoupila pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 16. 11. 2017.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. Soud má za prokázány následující skutečnosti. Dne 29. 11. 2014 spolu společnost a žalovaný uzavřeli výše uvedenou smlouvu o zápůjčce. Tuto skutečnost, jakož i obsah smlouvy, prokazuje kopie„ Smlouvy o zápůjčce“ podepsané dne 29. 11. 2014 a„ Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce“.

6. Při uzavření smlouvy o zápůjčce žalovaný převzal od společnosti částku 16 000 Kč. Soud k tomuto zjištění došel jednak na základě textu Smlouvy o zápůjčce:„ Zákazník podpisem této Smlouvy potvrzuje, že při uzavření Smlouvy od anonymizováno v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky“, a jednak vzhledem k tomu, že žalovaný tuto skutečnost nepopřel.

7. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na úhradu zápůjčky nezaplatil ničeho. Žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval, že by zaplatil více, a tak soud vychází z tvrzení žalobkyně.

8. Dne 16. 11. 2017 spolu společnost a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, kterou společnost postoupila na žalobkyni pohledávku vzniklou ze smlouvy o zápůjčce. Prokazují to kopie„ Smlouvy o postoupení pohledávek“ mezi Společností a žalobkyní ze dne 16. 11. 2017 a kopie„ Přílohy č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek, Seznam postoupených pohledávek“.

9. Dne 6. 12. 2017 společnost zaslala žalovanému dopis ze dne 16. 11. 2017 s oznámením, že pohledávka ze smlouvy o zápůjčce byla postoupena na žalobkyni. V tomto dopisu také vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky, a to do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu. Prokazuje to kopie dopisu společnosti žalovanému ze dne 16. 11. 2017 („ Věc: Oznámení o postoupení pohledávky“) a kopie„ Podacího archu“ s podacím datem 6. 12. 2017.

10. Dne 5. 10. 2018 zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dopis ze dne 4. 10. 2018, ve kterém v zastoupení žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě pohledávky ve výši 42 690,77 Kč nejpozději do 11. 10. 2018. Prokazuje to kopie dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 4. 10. 2018 („ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“) s kopií„ Podacího lístku“ s datem podání 5. 10. 2018.

11. Soud nemá za prokázáno, že společnost řádně splnila povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr.

12. Žalobkyně tvrdila, že společnost posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku především na základě informací získaných od žalovaného a že tyto informace byly ověřovány„ oproti dokladům vyžádaných od žalovaného“; tuto skutečnost podle žalobkyně prokazuje i potvrzení žalovaného ve smlouvě. Společnost prý ověřila majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, z kupní smlouvy na dům a z předložených dokladů SIPO o výdajích žalovaného; z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Společnost podle žalobkyně zjistila, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla společnost k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalobkyně k prokázání těchto tvrzení označila jako důkaz kopii„ Zákaznické karty“, v níž jsou záznamy o informacích poskytnutých žalovaným.

13. Soud nemá za prokázáno, že Společnost ověřila informace od žalovaného„ oproti dokladům vyžádaných od žalovaného“, neboť žalobkyně nepředložila přímý důkaz o tom, že Společnost měla k dispozici pracovní smlouvu, kupní smlouvu na dům a doklady SIPO; žalobkyně zejména nepředložila kopie uvedených listin. Kopie„ Zákaznické karty“ k prokázání této skutečnosti nestačí. V„ Zákaznické kartě“ se jedná o předtištěný formulář.„ Zákaznická karta“ neobsahuje žádné výslovné prohlášení či potvrzení o tom, že žalovaný předložil určité listiny, nýbrž má v sobě jen neosobní kolonku nazvanou„ Ověřené dokumenty“, ve které se zaškrtnutím označují určité listiny. Vezme-li se navíc v úvahu, že jak Společnost a osobně i její obchodní zástupkyně, tak žalovaný měli zájem na uzavření smlouvy o zápůjčce, přičemž žalovaný musel formulář (bez možnosti změny jeho textu) podepsat, pokud chtěl získat peníze, tak nelze mít za to, že tato neosobní formulářová, anonymně vyplněná„ Zákaznické karta“ je dostatečným důkazem o tom, že Společnost měla skutečně k dispozici listiny, které byly označeny v „ Zákaznické kartě“.

14. Věřitel se nemůže spokojit s informacemi od spotřebitele a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace prověřit. Povinnost spotřebitele v § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb. nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Společnost této povinnosti nedostála, neboť založila své rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru pouze na informacích od žalovaného. S výjimkou lustrace v insolvenčním rejstříku společnost nenahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nahlédnutí do insolvenčního rejstříku je samo o sobě nedostatečné, protože v insolvenčním rejstříku jsou evidovány pouze krajní případy neschopnosti splácet úvěr; nejsou v něm evidovány osoby, s nimiž nebylo zahájeno insolvenční řízení, ale přitom nejsou schopny splatit úvěr. Společnost mohla a měla učinit dotaz v dlužnických registrech, jako jsou např. BRKI, NRKI či SOLUS.

15. Odhlédne-li se od výše vytčených nedostatků, společnost nepostupovala s odbornou péčí ani při posuzování deklarovaných příjmů a výdajů žalovaného.

16. Co se týče příjmů, společnost vycházela z příjmů domácnosti představujících mzdu ve výši 16 400 Kč. Pokud jde o výdaje, společnost vycházela z běžných měsíčních výdajů domácnosti žalovaného v celkové výši 5 200 Kč, představovaných výdaji na nájem/inkaso ve výši 1 400 Kč, na telefon ve výši 300 Kč a„ výdaji na domácnost“ ve výši 3 500 Kč Tyto výdaje jsou podle soudu značně podhodnocené. Pokud„ výdaji na domácnost“ byly všechny ostatní výdaje (tedy všechny výdaje kromě výdajů na bydlení), především výdaje na jídlo a pití, na oblečení a obuv, na drogerii a kosmetiku a na dopravu, tak se jejich výše 3 500 Kč zdá jako značně podhodnocená. Jen vyjde-li se hypoteticky z toho, že by výdaje na jídlo a pití dosahovaly asketických 100 Kč za den, tak za měsíc se jedná o 3 000 Kč. Na ostatní výdaje by pak žalovanému zbylo jen 500 Kč.

17. Ponechají-li se zatím stranou shora uvedené výtky, tak společnost vycházela z„ Použitelného příjmu“ (z rozdílu mezi příjmy a výdaji) ve výši 11 200 Kč. Žalovaný měl podle Smlouvy o zápůjčce platit splátky ve výši 490 Kč za každých 7 dnů, což je 1 960 Kč za měsíc. Z“ Použitelných příjmů“ by tedy po úhradě splátek žalovanému zbylo 9 240 Kč měsíčně. Je otázka, zda tento rozdíl (9 240 Kč) je dostatečný k životu, tedy jestli je opodstatněný závěr společnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Z hlediska zákona o spotřebitelském úvěru zde není významné, jestli tomu tak skutečně bylo, nebo ne. Podstatné naopak je, že při existenci této pochybnosti není zřejmé (neboli zřetelné, nepochybné, na první pohled jasné), že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet (§ 9 odst. 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb.).

18. Zohlední-li se shora uvedené výtky, pak je evidentní, že při průměrných životních nákladech v obec (ani ty společnost nezjišťovala a nezohlednila) žalovaný nebyl schopen splácet úvěr. Soud ve svých úvahách o výdajích navíc počítal pouze s nezbytnými životními náklady; nezohledňoval výdaje spojené s duševním životem (časopisy, knihy, televize, kino, divadlo atd.), sportem a zábavou, s připojením k Internetu apod., ale ani s případnými náklady spojenými se zdravím (léky, doplňky stravy, zdravotní potřeby atd.).

19. Nadto soud konstatuje, že z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že dne 2. 9. 2014 byl vydán exekuční příkaz k prodeji nemovitých věcí, a to pozemku parc. číslo jehož součástí je stavba adresa, to vše ležící v k. ú. obec a zapsané na list vlastnictví, kde žalovaný označil své bydliště a uvedl, že je k datu podpisu smlouvy o zápůjčce vlastníkem uvedených nemovitostí. Dále soud z výpisu zjistil, že nemovitosti byly k datu podpisu smlouvy o zápůjčce zatíženy zástavními právy.

20. Na shora uvedeném nic nemění text„ Smlouvy o zápůjčce“:„ Zákazník rovněž potvrzuje, že anonymizováno před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty“. Toto potvrzení na věci nic nemění z toho důvodu, že jde o předtištěný text ve formulářové smlouvě, kterou žalovaný bez možnosti změny textu musel podepsat, pokud chtěl získat peníze. Podstatnější však je, že takové hodnocení (potvrzení) žalovanému nepříslušelo. Spotřebiteli nenáleží hodnotit a potvrzovat, jestli věřitel splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost s odbornou péčí a na základě dostatečně získaných informací. Při poskytování úvěru je toto povinností výlučně věřitele, neboť jemu zákon ukládá, aby posoudil úvěruschopnost spotřebitele a podle výsledku tohoto posouzení úvěr spotřebiteli buď poskytl, nebo neposkytl. Smyslem věřitelovy povinnosti zkoumat úvěruschopnost je chránit individuálního spotřebitele mj. před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, tedy chránit spotřebitele i před sebou samým. Tento smysl by se vytratil, kdyby spotřebitel mohl účinně zhodnotit, že věřitel tuto svou povinnost splnil. Tím spíše to platí pro formulářové smlouvy, které spotřebiteli předkládá věřitel a jejichž text nemůže spotřebitel měnit, nýbrž smlouvu musí přijmout takovou, jaká je. Výše citované prohlášení (a jemu podobná) proto soud vnímá jako snahu věřitele přinejmenším si ulehčit plnění povinnosti pečlivě (s odbornou péčí) zkoumat poměry spotřebitele a zbavit se odpovědnosti za nedostatečné splnění této povinnosti. Výše citované potvrzení proto v daném případě nemá větší význam.

21. Soud shrnuje, že Společnost se spokojila s informacemi, které získala od žalovaného, přičemž žalobkyně neprokázala, že by Společnost tyto informace ověřila„ oproti dokladům vyžádaných od žalovaného“. Společnost nezjistila všechny podstatné informace. Společnost se nesnažila získat informace nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, snad s výjimkou nahlédnutí do insolvenčního rejstříku, jež je ale nedostatečné. Při hodnocení schopnosti splatit úvěr Společnost vycházela především z velmi podhodnocených výdajů žalovaného. Z tohoto důvodu pak Společnost dospěla k nesprávnému názoru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná.

22. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že Společnost nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí a že poskytla žalovanému úvěr, aniž by bylo zřejmé, že žalovaný bude schopen úvěr splatit. Každopádně nelze říci, že by to žalobkyně prokázala, tudíž podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se má za to, že Společnost uvedenou povinnost nesplnila.

23. Věrohodnost provedených důkazů nebyla ničím zpochybněna.

24. Soud učinil o skutkovém stavu závěr, že dne 29. 11. 2014 žalovaný uzavřel se společností smlouvu o zápůjčce. Při uzavření této smlouvy žalovaný převzal v hotovosti částku zápůjčky 16 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce společnost neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí; společnost poskytla žalovanému úvěr, aniž by bylo zřejmé, že žalovaný bude schopen úvěr splatit. Žalovaný na úhradu dluhů ze zápůjčky ničeho nezaplatil. Dne 16. 11. 2017 společnost uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou společnost postoupila na žalobkyni pohledávku, kterou měla za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce. Dne 6. 12. 2017 společnost zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky. Dne 5. 10. 2018 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce zaslala žalovanému předžalobní upomínku.

25. Mezi účastníky nebylo sporu, a odpovídají tomu i zjištěné skutečnosti, že v uplatněných nárocích se po právní stránce jedná o nároky ze smlouvy o zápůjčce. Po právní stránce soud věc posoudil podle výše uvedené smlouvy o zápůjčce, podle výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek, podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

26. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelkou a žalovaným coby spotřebitelem. To, že žalovaný nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, plyne z jejího označení jako smluvní strany (žalovaný není označena identifikačním číslem osoby a sídlem). Charakter smlouvy jako smlouvy o spotřebitelském úvěru plyne i z úvodních ustanoveních smlouvy o zápůjčce. Sjednaná zápůjčka podléhá režimu smluv o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, jelikož byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek z působnosti zákona podle § 2 tohoto zákona. Z těchto důvodů se závazky ze smlouvy o zápůjčce řídí režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc posoudil i podle uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru. Při tom došel k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná.

27. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru,„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“.

28. Jak je odůvodněno výše Společnost poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru), aniž by neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Smlouva o zápůjčce je proto podle citovaného ustanovení § 9 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

29. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“.

30. Podle § 2991 odst. 2 o. z.„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“ 31. Je-li Smlouva o zápůjčce neplatná, tak Společnost poskytla žalovanému 16 000 Kč bez právního důvodu; žalovaný získal majetkový prospěch bez právního důvodu ve smyslu citovaného ustanovení § 2991 o. z. Žalovaný je povinen vydat, oč se obohatil. Jelikož žalovaný dosud neuhradil ničeho, je povinen vydat 16 000 Kč.

32. Společnost postoupila pohledávku, kterou měla ze smlouvy o zápůjčce, na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen obohacení vydat žalobkyni. Ze shora uvedených důvodů soud žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil 16 000 Kč.

33. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalobkyně má takto podle § 1970 o. z. právo požadovat vedle plnění též úroky z prodlení Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem ze dne 16. 11. 2017, který byl odeslán dne 6. 12. 2017. V tomto dopisu také vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky, a to do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu. Při běžném běhu věcí byla výzva doručena žalovanému 3. pracovní den, tj. dne 11. 12. 2017 a desetidenní lhůta k plnění uběhla dne 21. 12. 2017. Jelikož žalovaný žalovanou částku neuhradil, je od 22. 12. 2017 v prodlení. Soud proto uložil žalovanému, aby s dluhem ve výši 16 000 Kč také zaplatil úroky z prodlení za dobu od 22. 12. 2017 do zaplacení. Výši úroků z prodlení soud stanovil podle § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajících úroků z prodlení, které žalobkyně uplatnila, soud žalobu zamítl.

34. Vzhledem k tomu, že Smlouva o zápůjčce je neplatná, není žalovaný zavázán podle této smlouvy platit poplatek a úroky; není ani vázán ani pořadím, v jakém se hradí dluhy ze zaplacených částek. Soud proto žalobu zamítl co do částky 13 377 Kč, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 16 000 Kč za dobu od 23. 1. 2016 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 000 Kč za dobu od 10. 4. 2015 do 22. 12. 2017.

35. Žalovaný byl ve věci z větší části úspěšný, a měl by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. proti žalobkyni právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku. Odvolání se podává u Obvodního soudu pro Prahu 8 O odvolání rozhoduje Městský soud v Praze. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí.