28 C 165/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní JUDr. Adrianou Pilařovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro: náhradu újmy na zdraví

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 252 444,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. <b>II. </b> Žaloba se co do částky 383 883,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. zamítá. <b>III. </b> Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 484.84 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. <b>IV. </b> Žalobkyně je povinna zaplatit státu náklady řízení ve výši 973 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 8, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit státu náklady řízení ve výši 377 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované zaplatit jí částku ve výši 656 495 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od 16. září 2019 do zaplacení. Dne 7. 12.2021 vzala žalobu co do částky 20 167 Kč zpět. Jako důvod uvedla, že si nárokuje výplatu pojistného plnění za škodu, která jí byla způsobena provozem motorového vozidla dne [datum], které řídil MUDr. [jméno] [příjmení]. Ten narazil do osobního automobilu řízeného jejím manželem, který spolu s její dcerou při dopravní nehodě zahynul. Sama žalobkyně utrpěla zranění, a to zhmoždění hrudní a břišní stěny, zlomeniny předních konců druhého, čtvrtého až šestého žebra vpravo a pátého až devátého žebra vlevo, trhlinu kličky tenkého střeva a zhmoždění slinivky břišní. Znalecký posudek na ohodnocení nároku žalobkyně na bolestné a ztížení společenského uplatnění vypracoval prof. MUDr. [jméno] [příjmení]. Dle tohoto znaleckého posudku se u žalobkyně z psychiatrického hlediska v důsledku nehody spojené s tragickou ztrátou rozvinula akutní reakce na stres a následně depresivní porucha, nyní již chronického rázu, středně těžké až těžké závažnosti. Následky spojené s nehodou se projevují jako setrvale pokleslá nálada, ztráta zájmu a prožitku radosti z aktivit, ztráta životních plánů, omezený zájem o volnočasové aktivity a sociální život, nebo výčitky a sebeobviňování pokud takové aktivity provádí, časté myšlenky a vzpomínky týkající se zemřelých a života před nehodou, pocit, že život již bez nich nemá smysl. Dále žalobkyně uvedla, že trvá na zaplacení nároku na ztížení společenského uplatnění, když se u ní vyvinula posttraumatická stresová porucha jako následek vzniklého poranění a toho, že byla očitým svědkem úmrtí dvou blízkých osob. Ztížení společenského uplatnění vzniklé následkem dopravní nehody, při které zemřel její manžel a dcera hodnotil znalec částkou 500 686 Kč. S ohledem na věk, když žalobkyně utrpěla úraz v [číslo] letech je nutno navýšit nárok na ztížení společenského uplatnění na částku 550 758 Kč a dále o dalších 10% procent z důvodů změny způsobu života před úrazem a po úrazu. Před úrazem žila žalobkyně velmi aktivním životem, i když je pravdou, že motorem jejich života byl její zesnulý manžel. Manžel rovněž pomáhal v péči o dům a zahradu. V důsledku zranění žalobkyně, které bylo zároveň provázeno pohledem na umírajícího manžela a dceru je pro žalobkyni velmi složité cestování. Má strach z jízdy autem, je rovněž zvýšeně unavitelná, takže nemůže pracovat na plný úvazek. V době dopravní nehody viděla, jak jejímu manželovi klesá hlava na volant ona na něj volala, aby promluvil, sahala na něj, ale manžel nedýchal a pravděpodobně ho viděla v tu chvíli zemřít. Sama utrpěla velmi vážná zranění a trpěla obrovskými bolestmi. Celkem si tedy nárokuje za ztížení společenského uplatnění 605 837 Kč. Žalobkyně trvala na tom, že nyní uplatňuje pouze nároky za psychické následky způsobené dopravní nehodou, nikoliv jako duševní strádání spojené se ztrátou osoby blízké, ale jako psychické následky samotné dopravní nehody. Dále vznikly žalobkyni náklady na léčení, kdy za konzultace u psychologa vynaložila částku celkem 4 800 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni částku ve výši 600 Kč za 2 sezení, přičemž nárok zkrátila o 50 % z důvodu, že se jedná o léčení za psychické onemocnění. S tímto žalobkyně nesouhlasí. Dále žalobkyně žádala o úhradu náhrady za ztrátu na výdělku. Žalobkyně před nehodou pracovala jako referentka ve VZP, kde pracuje do současné doby, ale musela si uzpůsobit pracovní dobu. Žalovaná na nároku žalobkyně uhradila částku 26 291 Kč, a to se zdůvodněním, že plnění krátila o 50 %. Žalobkyně nárokuje neuhrazený rozdíl ve výši 26 291 Kč.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že se s ní nesouhlasí. Učinila nesporným, že v době předmětné pojistné události bylo škodící vozidlo pojištěno u ní. Žalovaná odškodnila žalobkyni v rámci uplatněného nároku na bolestné celkem částkou 116 455 Kč. Následně žalobkyně uplatnila nárok na ztížení společenského uplatnění, v souvislosti s tvrzenou posttraumatickou stresovou poruchou chronického rázu v příčinné souvislosti s dopravní nehodou a zraněními žalobkyně. Tento svůj nárok opírá o znalecký posudek prof. MUDr. [jméno] [příjmení]. Žalovaná odmítá nárok plnit s odůvodněním, že tento nárok byl již předmětem odškodnění dle § 2959 občanského zákoníku, tedy v rámci odškodnění duševních útrap sekundárních obětí, kdy má žalovaná za to, že i přes skutečnost, že byla žalobkyně účastníkem dopravní nehody, není prokázáno, že by psychické problémy byly v příčinné souvislosti pouze se zraněními, která při dopravní nehodě utrpěla. Žalovaná duševní útrapy žalobkyně již odškodnila v rámci jednorázového odškodnění dle § 2959 občanského zákoníku, kdy zohlednila tragickou ztrátu dvou nejbližších osob. Výchozí částka za úmrtí dcery byla stanovena ve výši 700 000 Kč a za úmrtí manžela 600 000 Kč. Vzhledem k tomu, že úmrtí dcery bylo zapříčiněno z velké části nepřipoutáním a taktéž úmrtí otce, kdy dcera byla při nárazu vržena na přední sedadlo a tímto střetem přispěla ke smrtelným zraněním otce, byly uvedené částky kráceny o 50 % a vyplaceno tedy bylo 350 000 Kč a 300 000 Kč. V době, kdy byla náhrada vyplácena, tedy v roce 2016 se částky vyplácené dle § 2959 občanského zákoníku pohybovaly v rozmezí 240 000- 500 000 Kč. Dále byla žalobkyni vyplacena částka 200 000 Kč, která jí byla přiznána rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 29. 8. 2018 v řízení vedeném pod sp. zn. 2T 95/2017. Z odůvodnění rozsudku jednoznačně vyplývá, že se tato částka vztahuje výhradně duševním útrapám v souvislosti s úmrtím blízkých osob. Ze znaleckého posudku MUDr. [příjmení] plyne, že psychická újma žalobkyně pramení zejména ze ztráty osob blízkých, jež je odškodňována dle pravidel § 2959 občanského zákoníku, nikoliv dle § 2958 občanského zákoníku. Pokud jde o náklady na léčení žalovaná uhradila žalobkyni 2 sezení u psychologa ve dnech 7. 6. 2019 a 21. 6. 2019 v celkové výši 600 Kč, kdy ze strany žalované bylo kráceno pojistné plnění o 50 %. K tomuto kráceni bylo přistoupeno z toho důvodu, že pojistné plnění se vztahuje k duševním útrapám ze ztráty blízkých osob, které bylo částečně vyvoláno nepřipoutáním jedné z usmrcených osob, tedy její účasti na průběhu úrazového děje. Pokud jde o ztrátu na výdělku, žalobkyni byla za období 16. 9. 2016 - 13. 1. 2017 vyplacena náhrada na ztrátu na výdělku ve výši celkem 64 467 Kč. Pojistné plnění bylo, tedy v tomto případě hrazeno v plném rozsahu, protože se týkalo vlastního zranění žalobkyně v příčinné souvislosti s dopravní nehodou. Pokud jde o ztrátu na výdělku za období od 19. 4. 2018 do 1. 8. 2018, kdy se opět vycházelo z údajů mzdové účtárny zaměstnavatele žalobkyně s tím, že celková částka činila 52 852 Kč, zde žalovaná přistoupila ke krácení ve výši 50 %, a to z toho důvodu, že tato pracovní neschopnost se již vztahovala k psychickým problémům žalobkyně, které jsou dle žalované výhradně v souvislosti s úmrtím blízkých osob, nikoliv vlastním zraněním žalobkyně.

3. Účastníci učinili nesporným, že dne 16.9.2016 došlo k dopravní nehodě, při které byla žalobkyně těžce zraněna a při které zemřel její manžel a dcera. Dále učinili nesporným, že škodící automobil byl pojištěn u žalované. Učinili rovněž nesporným, že žalobkyně byla v pracovní neschopnosti od 16.9.2016 do 13.1.2017 a od 19.4.2018 do 1.8.2018 a že žalovaná uhradila v souladu s § 2959 obč. zák. žalované za smrt dcery částku 350 000 Kč, za smrt manžela částku 300 000 Kč a dále na základě rozsudku Okresního soudu Pelhřimov částku 200 000 Kč.

4. Z pokladních dokladů vydaných psychologickou poradnou ze dne 13.2.2019, 1.3.2019, 15.3.2019, 29.3.2019, 15.4.2019, 26.4.2019, 7.6.2019, 21. 6.2019 soud zjistil, že žalobkyně uhradila částku za každé sezení ve výši 600. Se shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že platby za sezení ve dnech 7.6.2019 a 21.6.2019 žalovaná žalobkyni uhradila zkrácené o 50%.

4. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], bratra žalobkyně, soud zjistil, že žalobkyně byla po dopravní nehodě celá pomlácená ležela, měla bolesti i psychicky na tom byla velmi špatně. Po nehodě již nežije plnohodnotný život a nemůže dělat co dělala dříve. Velký vliv na psychiku žalobkyně měla samotná dopravní nehoda, její účast na ní, když těžce zraněná slyšela kolem sebe hlasy hasičů a lidí, kteří konstatovali smrt jejího manžela. Po celou dobu nevěděla, co je s dcerou.

5. Z posudku o invaliditě ze dne 14. 8. 2018 soud zjistil, že orgán sociálního zabezpečení dospěl při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobkyně k tomu, že žalobkyně trpí posttraumatickou stresovou poruchou, stavem po polytraumatu, středně těžkou percepční nedoslýchavostí, čímž došlo k poklesu její pracovní schopnosti a byl-li přiznán první stupeň invalidity s tím, že její pracovní schopnost klesla o 35 %.

6. Z výslechu MUDr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že spolupracoval při vyhotovení znaleckého posudku s MUDr. [příjmení]. Konstatoval, že skutečnost, že žalobkyně byla při dopravní nehodě sama zraněna a že při dopravní nehodě zemřel její manžel a dcera jsou skutečnosti, které tvoří 1 celek a nelze je oddělit. Nelze říci, že psychické potíže, kterými žalobkyně trpí, souvisí pouze jejím samotným zraněním či skutečností, že byla účastníkem dopravní nehody, při které zemřel manžel a dcera. Celá událost se jako komplex podílela na vývoj psychického zdraví žalobkyně.

7. Ze znaleckého posudku MUDr. [příjmení] soud zjistil, že tento stanovil výši ztížení společenského uplatnění žalobkyně na částku 500 689 Kč s tím, že nebyl uplatněn žádný modifikační koeficient. Z tohoto znaleckého posudku soud zjistil, že žalobkyně při něm uvedla, že problém v řízení nemá, po nehodě začala jezdit již v listopadu 2016 bez obtíží, po nehodě jezdí ještě raději, uvolní se, do Prahy nejezdí ráda kvůli dopravě, ale to bylo i před nehodou. Nemá problém ani jet kolem místa nehody, je tam pomníček, cítí se tam naopak dobře. Z následků nehody se zotavila během půl roku, na jaře 2017 již necítila žádné významnější tělesné omezení. Následně se jí pozvolna zhoršovaly revmatické obtíže, kterými trpěla již před nehodou. Před nehodou v psychiatrické ani v psychologické péči nebyla, po nehodě již během hospitalizace na úrazové klinice jí bylo nasazeno antidepresivum. Po propuštění 7. 10. 2016 navštívila praktickou lékařku, hlavními obtížemi byla nespavost a neustálý proud myšlenek o nehodě a ztrátě manžela a dcery. Její stav se ale příliš nezměnil, soustavně je bez nálady a radosti a přemítá nad tím, proč se tragédie stala, proč ona tady zůstala. Spaní si ji celkem rychle zlepšilo, sny o nehodě nikdy neměla, ale zdálo se jí často o manželovi. V bdělém stavu se jí vracejí detaily, jako manželovy ruce na volantu, ale není to spojeno s úzkostmi. Stále je ponořená do vzpomínek na manžela a dceru. Manžel ji hrozně chybí, vidí ho kolem, cítí ve své blízkosti, věci kolem ho připomínají. V zahraničí byla od nehody jednou, byla se známou v Řecku, nemůže říct, že by to tam bylo špatné, ale stejně měla pocit, že si to nezaslouží, když oni tady nejsou. Znalec na závěr konstatoval, že u žalobkyně je omezená složka motivační, myšlení je souvislé, bez psychotických fenoménů, je naznačeno magické myšlení ve vztahu k blízkým zemřelým, myšlenkové obsahy se týkají hluboké ztráty a jejich následků, setrvání ve vzpomínkách na zemřelé, ztráta životní perspektivy a pocity provinění za to, že ona žije. Obtíže se dají popsat a shrnout jako komplikované truchlení chronickým průběhem, diagnosticky kombinující akutní reakci na stres, poruchu přizpůsobení, která svou hloubkou a trváním naplňuje kritéria chronické depresivní poruchy, středně těžké až těžké závažnosti. Posttraumatickou stresovou poruchu znalec neidentifikoval, neboť nebyly přítomny základní příznaky, vzpomínky na nehodu neměla a nemá, situacím místo připomínajícím nehodu se nevyhýbá, vyhýbá se naopak místům a aktivitám, které sdíleli s manželem, ale s nehodou nesouvisí, porucha spánku není. Dále znalec konstatuje, že žalobkyně se po nehodě po fyzické stránce zotavila plně asi během šesti měsíců. Bezprostředně po nehodě, ještě během pobytu v nemocnici se u ni projevila nespavost, pláč, úzkosti a tlak myšlenek týkajících se nehody, ale předně ztráta manžela a dcery. Dále uvádí, že soustavně se objevují myšlenkové obsahy týkající se tragické ztráty blízkých a následků z toho vyplývajících, setrvávání ve vzpomínkách na zemřelé, ztráty životní perspektivy a motivace k novým podnětům, pocity provinění, že přežila. Jako hlavní pociťovanou nezdravotní újmu uvedl znalec ztrátu rodiny, změnu života a omezení aktivit a práce. Na otázku, zda lze stanovit, že nynější zdravotní potíže posuzované budou již trvalého rázu znalec uvedl, že v převážné části budou minimálně dlouhodobé, části nejspíš trvalé. Z pohledu somatického je zdravotní stav ustálený.

8. Na základě takto provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav. Dne 16.9.2026 došlo k dopravní nehodě, při které byla žalobkyně těžce zraněna a při které zahynul její manžel a dcera. Žalobkyně byla letecky přepravena do nemocnice, ze které byla propuštěna dne 7.10.2016. Poté byla v pracovní neschopnosti od 16.9.2016 do 13.1.2017 a dále od 19.4.2018 do 1.8.2018. Náhrada za ztrátu na výdělku za trvání pracovní neschopnosti od 16.9.2016 do 13.1.2017 byla žalovanou žalobkyni zcela uhrazena, náhrada za ztrátu na výdělku za dobu trvání pracovní neschopnosti od 19.4.2018 do 1.8.2018 byla žalovanou krácena o 50% s tím, že tato pracovní neschopnost byla již v souvislosti s psychickými problémy žalobkyně souvisejícími se ztrátou manžela a dcery. Tato ztráta již byla žalovanou uhrazena ve výši 350 000 Kč za usmrcení dcery a 300 000 Kč za usmrcení manžela, co představuje 50% z přiznané částky a dále 200 000 Kč na základě rozhodnutí Okresního soudu v Pelhřimově sp. zn. 1T 95/2017. Dále žalovaná uhradila žalobkyni náklady vynaložené na sezení u psychologa ve dnech 7.6.2019 a 21.6.2019, krácené o 50% z toho důvodu, že pojistné plnění se vztahuje k útrapám ze ztráty blízkých osob, které bylo vyvoláno nepřipoutáním jedné z usmrcených osob, tedy její účastí na průběhu úrazového děje. V důsledku nehody spojené s tragickou ztrátou se u žalobkyně rozvinula akutní reakce na stres a následně depresivní porucha, nyní již chronického rázu, středně těžké až těžké závažnosti. Následky spojené s nehodou se projevují jako setrvale pokleslá nálada, ztráta zájmu a prožitku radosti z aktivit, ztráta životních plánů, omezený zájem o volnočasové aktivity a sociální život, nebo výčitky a sebeobviňování pokud takové aktivity provádí, časté myšlenky a vzpomínky týkající se zemřelých a života před nehodou, pocit, že život již bez nich nemá smysl.

9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu konstatoval soud, že žaloba byla podána po právu pouze částečně.

10. Podle § 2958 občanského zákoníku při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy, vznikla - li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

11. Podle § 2959 obč. zák. při usmrcení, nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti, nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradu vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uhradila žalobkyni částku ve výši 850 000 Kč, jako sekundární oběti podle § 2959 obč. zák.

13. V souvislosti se ztrátou zemřelých osob žalobkyně již další částky nepožadovala.

14. Touto žalobou se žalobkyně domáhala pouze nároku na ztížení společenského uplatnění v souvislosti s psychickými problémy vzniklými její účastí a zraněními při dopravní nehodě dne 16.9.2016.

15. V řízení bylo výslechem svědka [jméno] [příjmení], znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], ale zejména znaleckým posudkem MUDr. [příjmení] zjištěno, že psychické problémy provázející žalobkyni po dopravní nehodě jsou způsobeny z velké části právě ztrátou blízkých osob při této dopravní nehodě.

16. MUDr. [jméno] [příjmení], který žalobkyni osobně vyšetřoval a spolupracoval při vyhotovením posudku s MUDr. [příjmení] uvedl, že skutečnost, že žalobkyně byla při dopravní nehodě sama zraněna a že při dopravní nehodě zemřel její manžel a dcera jsou skutečnosti, které tvoří 1 celek a nelze je oddělit. Nelze říci, že psychické potíže, kterými žalobkyně trpí, souvisí pouze jejím samotným zraněním či skutečností, že byla účastníkem dopravní nehody, při které zemřel manžel a dcera. Celá událost se jako komplex podílela na vývoj psychického zdraví žalobkyně.

17. Ze znaleckého posudku vyplývá, že žalobkyně se po nehodě po fyzické stránce zotavila plně asi během šesti měsíců. Bezprostředně po nehodě, ještě během pobytu v nemocnici se u ni projevila nespavost, pláč, úzkosti a tlak myšlenek týkajících se nehody, ale předně ze ztráty manžela a dcery. U žalobkyně se soustavně objevovaly myšlenkové obsahy týkající se tragické ztráty blízkých a následků z toho vyplývajících, setrvávání ve vzpomínkách na zemřelé, ztráty životní perspektivy a motivace k novým podnětům, pocity provinění, že přežila. Obtíže se dají popsat a shrnout jako komplikované truchlení chronickým průběhem. Jako hlavní pociťovanou nezdravotní újmu uvedl znalec ztrátu rodiny, změnu života a omezení aktivit a práce. Sama žalobkyně při vyšetření uvedla, že z následků nehody se zotavila během půl roku, na jaře 2017 již necítila žádné významnější tělesné omezení.

18. Některé skutečnosti žalobkyně popisuje jinak v žalobě a jinak je popisovala při vyšetření u psychiatra. V žalobě např. žalobkyně uváděla, že od dopravní nehody jí dělá potíže řídit osobní automobil, kdežto u znalce uvedla opak, tedy, že problém v řízení nemá, po nehodě začala jezdit již v listopadu 2016 bez obtíží, po nehodě jezdí ještě raději, uvolní se, do Prahy nejezdí ráda kvůli dopravě, ale to bylo i před nehodou.

19. Po propuštění 7. 10. 2016 navštívila praktickou lékařku, hlavními obtížemi byla nespavost a neustálý proud myšlenek o nehodě a ztrátě manžela a dcery, přemítá nad tím, proč se tragédie stala, proč ona tady zůstala později uvedla, že spaní si ji celkem rychle zlepšilo sny o nehodě nikdy neměla, ale zdálo se jí často o manželovi a dceři. Stále je ponořená do vzpomínek na manžela a dceru co spolu zažili. Manželi hrozně chybí, vidí ho kolem, cítil ve své blízkosti, věci kolem ho připomínají. V zahraničí byla od nehody jednou, měla pocit, že si to nezaslouží, když oni tady nejsou.

20. Na základě všech výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že nároky, které žalobkyně u žalované nárokovala, je nutno krátit o 50% z důvodů již výše uvedených, tedy že její psychické problémy pramení nejen z její osobní účasti na dopravní nehodě, ale rovněž z důvodu ztráty dvou blízkých osob.

21. Pokud jde tedy o nárok na ztížení společenského uplatnění, na základě znaleckého posudku MUDr. [příjmení] ve výši 500 689 Kč, tuto soud snížil o 50 % tedy na částku ve výši 250 344,50 Kč, přičemž soud neshledal důvod k jejímu navyšování ani z důvodu věku (zvýšení o 10 % se přistupuje, pokud osoba utrpěla ujmu ve věku 45- 55 let, přičemž žalobkyně utrpěla úraz ve věku [číslo] let, jak uvádí v žalobě), a pokud jde o společenské zapojení, žalobkyně byla před smrtí manžela a dcery zapojená do společenského života zcela průměrným způsobem nevymykajícím se běžnému společenskému životu, tedy jak uváděla jezdili po hradech a zámcích navštěvovali slavnosti, pořádali společná setkání. Ani zde tedy soud neshledal důvod k navýšení základní částky nároku na náhradu ztížení společenského uplatnění.

22. Za sezení u psychologa si žalobkyně nárokovala proplacení částky ve výši 600 Kč za 8 sezení. Žalovaná uhradila žalobkyni dvě sezení přičemž částku krátila o 50%, tedy uhradila 600 Kč. Zbývalo tedy uhradit 4 200 Kč. I v tomto případě soud přistoupil ke krácení o 50% a přiznal žalobkyni částku 2100 Kč z toho důvodu, že tato sezení žalobkyně absolvovala nejen z důvodu vlastní účasti při dopravní nehodě a z důvodu vlastních zranění, ale i z důvodu ztráty osob blízkých.

23. Pokud jde o náhradu mzdy, účastníci učinili nesporným, že žalovaná náhradu mzdy za dobu pracovní neschopnosti od 16.9.2016 do 13.1.2017 uhradila ve správné výši a v celém rozsahu, náhradu mzdy za po dobu trvání pracovní neschopnosti za dobu od 19.4.2018 do 1.8.2018 vycházela ze správné výše, kterou krátila o 50 %. Jak je uvedeno ve znaleckém posudku žalobkyně po nehodě nastoupila zpět do zaměstnání v lednu 2017, ale v dubnu 2018 opět nastoupila do pracovní neschopnosti, protože měla problémy s krční páteří, (ty měla jak sama uvedla již před dopravní nehodou) a zhoršily se jí psychické problémy (které jak je uvedeno výše souvisely jednak s jejím samotným zraněním při dopravní nehodě a jednak v souvislosti se ztrátou osob blízkých).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 484,89 Kč, když náklady žalované představovaly 300 Kč za každý ze sedmi úkonů (vyjádření k žalobě, 5x účast na jednání, písemný závěrečný návrh) a žalovaná byla v řízení úspěšná z 23,09 %. Náklady na znalečné činily 1 635,50 Kč. I tyto byly uloženy účastníkům uhradit podle poměru úspěchu v řízení, kdy žalovaná byla úspěšná v 23,09 %.