28 C 171/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní JUDr. Adrianou Pilařovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 1 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 950 Kč od 10. 2. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku ve výši 1 950 Kč s příslušenstvím, a to z titulu dluhu za ošetření a náklady spojené s ubytováním žalovaného v záchytné protialkoholní stanici. K odůvodnění žaloby uvedla zejména, že žalovaný byl dne 10.1.2019 ošetřen a pobýval v Protialkoholní záchytné stanici ulice, obec a číslo, která je provozována žalobkyní (dále jen PZS). K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt v PZS mu byl žalobkyní vystaven daňový doklad číslo ze dne 10.1.2019 znějící na částku 1 950 Kč, se splatností dne 9.2.2019. Žalovaný výše uvedený dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne 10.1.2019. Žalovaný však uvedenou pohledávku v termínu její splatnosti neuhradil. Na tuto skutečnost byl žalovaný upozorněn právním zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou, žalovaný přesto svůj dluh neuhradil. Dlužná částka se skládá z následujících položek: náklady za ošetření (vyšetření lékařem 441 Kč, 2 x alkotest 160 Kč, zdravotnický materiál 19 Kč, pití 30 Kč, mycí a desinfekční prostředky 150 Kč, biochemie 250 Kč) a náklady za ubytování ve výši 900 Kč Celkem 1 950 Kč. Žalovanému byla doručena žaloba a předvolání k prvému jednání ve věci do vlastních rukou ve smyslu § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen o.s.ř.). Žalovaný se na jednání soudu nedostavil a k podané žalobě nevyjádřil. Žalobkyně souhlasila, aby ve věci bylo rozhodnuto bez její přítomnosti. Soud celou věc projednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen o.s.ř.), a ve věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně. V případě jednotlivých důkazů se pak jednalo o daňový doklad číslo uznání dluhu ze dne 10.1.2019 a předžalobní upomínku. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu prvního stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Na základě žalobkyní předložených důkazů a jejích tvrzení učinil soud ve věci tato skutková zjištění a z nich učinil tento skutkový závěr: Žalovaný byl dne 10.1.2019 ošetřen a pobýval v Protialkoholní záchytné stanici ulice, obec a číslo, která je provozována žalobkyní. U žalovaného byla prokázána přítomnost návykových látek. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt v PZS mu byl žalobkyní vystaven daňový doklad číslo ze dne 10.1.2019 znějící na částku 1 950 Kč, se splatností dne 9.2.2019. Žalovaný výše uvedený dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne 10.1.2019. Žalovaný však uvedenou pohledávku v termínu její splatnosti neuhradil. Na tuto skutečnost byl žalovaný upozorněn právním zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou, žalovaný přesto svůj dluh neuhradil. Dlužná částka se skládá z následujících položek: náklady za ošetření (vyšetření lékařem 441 Kč, 2 x alkotest 160 Kč, zdravotnický materiál 19 Kč, pití 30 Kč, mycí a desinfekční prostředky 150 Kč, biochemie 250 Kč) a náklady za ubytování ve výši 900 Kč Celkem 1 950 Kč. Po právní stránce soud celou věc posoudil podle ustanovení § 89a až 89e zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotnických službách. Podle § 89e odst. 1, odst. 2 zákona o specifických zdravotních službách, platí, že: (1) Prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. (2) Neprokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona o ochraně zdraví před návykovými látkami. Kdo hradí náklady, nese též náklady na dopravu do záchytné stanice. Soud postupoval také podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném, (dále jen o.z.), kdy platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že uplatněný nárok je po právu, neboť žalovaný porušil své povinnosti vyplývající ze zákona o specifických zdravotních službách, když byl žalobkyni povinen zaplatit náklady spojené s pobytem na protialkoholní záchytné stanici a žalobkyni takto vzniklý dluh neuhradil. O úrocích z prodlení rozhodl soud podle ustanovení § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 950 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (výrok II.) Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.