28 C 210/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Petrželkovou, LL.M., ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 1 709 199 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 305 781,5 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 305 781,5 Kč ve výši 10 % ročně od 31. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 403 417,5 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 31. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 168 832 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 soudní poplatek za žalobu ve výši 138 258 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 31. 10. 2019 se žalobce domáhal zaplacení částky 3 168 573 Kč představující ztrátu na výdělku za období od 1. 10. 2016 do 30. 9. 2019 se zákonným úrokem z prodlení.

2. Svůj návrh žalobce odůvodnil tak, že dne , datum, v době kolem 10.45 došlo mezi žalobcem a , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, k dopravní nehodě. Důvodem nehody bylo pochybení , jméno FO, , kdy při předjíždění nejméně jednoho vozidla přehlédl motocykl , značka, , RZ , SPZ, , jedoucí po silnici v opačném směru jízdy, který řídil žalobce, následkem čehož došlo ke střetu levé přední části vozidla , značka vozidla, řízeného , jméno FO, s přední částí motocyklu , značka, žalobce a jeho pádu. V důsledku tohoto střetu utrpěl žalobce těžké zranění – otevřenou zlomeninu dolní třetiny levé stehenní kosti, zlomeninu levé kosti loketní a vřetenní s komplikacemi, vykloubení levého ramenního kloubu, naprasknutí velkého hrbolu levé pažní kosti, zlomeninu levé lopatky a zhmoždění pravé plíce. V dané věci byl jako viník nehody označen , jméno FO, . Za tuto událost byl , jméno FO, trestně stíhán Okresním státním zastupitelstvím , Anonymizováno, pod č. j. ZT 188/2011, přičemž ve skutku byl spatřován trestný čin těžké ublížení na zdraví podle ust. § 147, odst. 1,2 trestního zákoníku. Řízení bylo skončeno podmíněným zastavením trestního stíhání , jméno FO, .

3. V době nehody měl , jméno FO, uzavřené pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pojistnou smlouvou č. , hodnota, u žalované, jako pojistitele. Vzhledem k tomu, že , jméno FO, byl jednoznačně určen viníkem nehody, žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu škody v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, proti žalované jako pojistiteli. Žalovaná následně provedla šetření výše uvedené pojistné události a některé nároky vznesené žalobcem odmítla plnit zcela nebo je plnila pouze částečně. Předmětem žaloby je nárok na náhradu mzdy po skončení pracovní neschopnosti za období od října 2016 do září 2019. Jelikož žalobce dosahoval v době před nehodnou denního hrubého výdělku ve výši 4 659 Kč, vyčíslil ušlou mzdu za uvedené období na částku ve výši 3 498 909 Kč. Po odečtení částky částečného invalidního důchodu ve výši 9 176 Kč měsíčně, tedy celkem za 36 měsíců částky 330 336 Kč, žalobce vyčíslil náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od října 2016 do konce září 2019 ve výši 3 168 573 Kč. Na prvním ústním jednání ve věci žalobce doplnil svá tvrzení stran jeho skutečného výdělku po dobu žalovaného období tak, že po celé žalované období pracoval jako taxikář u společnosti , právnická osoba, na poloviční úvazek na dohodu o provedení práce. Jeho výdělek po dobu tohoto období činil v hrubém, od září 2016 do prosince 2016 částku 9 424 Kč měsíčně, dále po celý rok 2017 činil jeho hrubý výdělek měsíčně částku 9 688 Kč, dále po celý rok 2018 činil jeho výdělek v hrubém měsíčně částku 10 088 Kč a dále v roce 2019 od ledna do září činil jeho měsíční výdělek v hrubém částku 10 910 Kč. Celkem se podle výpočtů právní zástupkyně žalobce jedná o částku 335 502 Kč, nicméně tuto částku je nutné ještě matematicky přepočítat. Žalobce vyzval žalovanou k plnění dopisem ze dne , datum, zaslaným prostřednictvím datové schránky s lhůtou plnění do 7 dnů od obdržení výzvy. Dopis byl žalované doručen dne , datum, . Žalovaná se k výzvě nevyjádřila.

4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti neuznala. Za nesporné označila, že dne , datum, došlo k dopravní nehodě, při které byl zraněn žalobce. Dopravní nehodu zavinil řidič vozidla tov. zn. , značka vozidla, , RZ: , SPZ, , který měl v době dopravní nehody sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla u žalované. Žalovaná zaregistrovala pojistnou událost pod č. , hodnota, a z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla hradila žalobci bolestné, ztížení společenského uplatnění, náklady léčení, ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Žalobní návrh v posuzované věci žalovaná označila za neurčitý, nejsou v něm uvedeny žádné skutečnosti ani důkazy prokazující, že došlo ke snížení výdělku žalobce v příčinné souvislosti s dopravní nehodou ze dne , datum, , ani důkazy prokazující, že žalobce nemůže vykonávat práci, kterou vykonával před poškozením zdraví. Výše nároku není dle žalované dostatečně specifikována, výpočet žalobce je nepřezkoumatelný. Žalovaná odkázala na řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 29 C 212/2013 ve věci (mj.) náhrady na ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od ledna 2013 do konce září 2013 mezi týmiž účastníky. Uvedla, že v řízení 29 C 212/2013 je řešena otázka, zda má žalobce nárok na náhradu za ztrátu na výdělku a v jaké výši a tato otázka má zásadní význam pro rozhodnutí soudu v předmětné věci. Žalovaná navrhla přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 29 C 212/2013.

5. Usnesením ze dne 16. 6. 2020, č.j. 28 C 210/2019-25 soud řízení přerušil do doby pravomocného skončení řízení věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 29 C 212/2013, neboť je v něm řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu.

6. Usnesením ze dne 16. 11. 2024, č.j. 28 C 210/2019-39 soud rozhodl o pokračování v řízení, neboť ve věci 29 C 212/2013 bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 9. 2. 2024, č.j. 29 C 212/2013-635, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2024, č.j. 30 Co 185/2024-692, kterým bylo řízení pravomocně skončeno. Nárok žalobce na náhradu na ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od ledna 2013 do konce září 2013 byl žalobci přiznán.

7. Podáním ze dne , datum, sdělila žalovaná soudu, že s žalobcem vstoupila do mimosoudního jednání, avšak bez úspěchu, přesto žalovaná část žalobního nároku uspokojila. Odkázala se na řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 29 C 212/2013 mezi žalobcem a žalovanou, jehož předmětem byla mimo jiné i náhrada na ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od ledna 2013 do konce září 2013. Toto řízení již bylo pravomocně skončeno. V řízení bylo zkoumáno, zda a v jakém rozsahu je skutečně omezena pracovní schopnost žalobce a zda mu vznikla ztráta na výdělku. Soud však rozhodoval pouze o nároku za období do září 2013, k dalšímu období se tedy nevyjadřoval. Vzhledem k tomu, že žalobce není plně invalidní, ale jeho omezení pracovní schopnosti je pouze částečné, je nutno zohlednit dle stávající judikatury tzv. pravděpodobný výdělek po úrazu, neboť se předpokládá zapojení částečně invalidní osoby do pracovního procesu. Toto žalobce zcela pomíjí a neodečítá žádný pravděpodobný výdělek po úrazu, a to ani minimální mzdu. U částečně invalidní osoby se předpokládá zapojení do pracovního procesu, neboť není naplněna podmínka invalidity plné.

8. V řízení sp. zn. 29 C 212/2013 byl vypracován na základě námitek žalované proti posudku , tituly před jménem, , jméno FO, znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , dále doplněk tohoto posudku a znalec byl vyslechnut. Závěrem znaleckého posudku znalce , jméno FO, je, že žalobce je schopen vykonávat svou původní profesi manažera ve společnosti , právnická osoba, na 50%ní pracovní úvazek. Pro rok 2013 znalec korigoval své závěry doplňkem posudku tak, že v první polovině roku 2013 by žalobce mohl vykonávat práce v rozsahu 2-3 hodiny denně distančně z místa bydliště. Ve druhé polovině roku 2013 by žalobce soustavnou výdělečnou činnost nebyl schopen vykonávat vůbec. Předmětem této žaloby je období od října 2016 do září 2019. Na základě znaleckého posudku tedy má žalovaná za prokázané, že ve výpočtu náhrady ztráty na výdělku je nutno vyjma období roku 2013 odečíst kromě pobíraného invalidního důchodu také tzv. opomenutý výdělek, neboť žalobce plně nevyužívá svůj pracovní potenciál. Za období od roku 2014 je nutno odečíst opomenutý výdělek ve výši 50% rozhodného výdělku před úrazem, tedy od 1.1.2014 pracovní úvazek 4 h/denně, opomenutý výdělek ve výši 50 644,00 Kč. Žalovaná provedla výpočet a na jeho základě vyplatila pojistné plnění takto:- žalované období od 1.10.2016 do 30.9.2019:10-12/2016: 101 287,00 Kč – ID II. st. 9 424,00 Kč – opomenutý výdělek 50 644,00 Kč = 41 219,00 Kč x 3 měsíců = 123 657,00 KčRok 2017:1-12/2017: 101 287,00 Kč – ID II. st. 9 688,00 Kč – opomenutý výdělek 50 644,00 Kč = 40 955,00 Kč x 12 měsíců = 491 460,00 KčRok 2018:1-12/2018: 101 287,00 Kč – ID II. st. 10 088,00 Kč – opomenutý výdělek 50 644,00 Kč = 40 555,00 Kč x 12 měsíců = 486 660,00 Kč1-9/2019: 101 287,00 Kč – ID II. st. 10 910,00 Kč – opomenutý výdělek 50 644,00 Kč = 39 733,00 Kč x 9 měsíců = 357 597,00 Kč.Žalovaná vzala za svou a ve svých výpočtech vycházela z průměrné hrubé mzdy pro všech 36 měsíců ve výši 101 287 Kč/měsíc, jak plyne z potvrzení zaměstnavatele o ztrátě na výdělku na č.l. 12 a výpočtů žalované na č.l.

54. Celkem byla za období od 1.10.2016 do 30.9.2019 uhrazena částka 1 459 374,00 Kč a úrok z prodlení z této částky.

9. Podáním ze dne , datum, vzal žalobce svoji žalobu co do částky 1 459 374 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 31. 10. 2019 do zaplacení zpět a navrhl, aby soud v této části řízení zastavil a přiznal mu náhradu nákladů řízení. Usnesením ze dne 3. února 2025, č.j. 28 C 210/2019-83 soud řízení co do částky 1 459 374 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 31. 10. 2019 do zaplacení zastavil. Usnesení nabylo právní moci 22.2.2025. Předmětem řízení zůstala částka 1 709 199 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 31. 10. 2019 do zaplacení.

10. Soud vyšel ze shodných (nezpochybňovaných) tvrzení stran ohledně těch skutečností, které mezi nimi byly nesporné, zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

11. Mezi stranami bylo nesporné, že dne , datum, došlo k dopravní nehodě, při které byl zraněn žalobce, dopravní nehodu zavinil řidič vozidla , značka vozidla, , registrační značka , SPZ, , který měl v době dopravní nehody sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidla u žalované. Žalovaná zaregistrovala pojistnou událost pod č. , hodnota, . Z pojištění provozu vozidla hradila žalobci bolestné, ztížení společenského uplatnění, náklady léčení, ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Na druhém ústním jednání ve věci označily strany za nesporné výše invalidního důchodu žalobce pro období 2016 až 2019, a to ve výši, jak byly kalkulované žalovanou při výpočtu vyplacené náhrady na ztrátě na výdělku a jak jsou uvedeny ve vyjádření žalované na č.l. 53, a to konkrétně tyto částky: invalidní důchod žalobce pro invaliditu II. stupně v roce 2016 činil částku 9 424 Kč měsíčně, invalidní důchod žalobce pro invaliditu II. stupně v roce 2017 činil částku 9 688 Kč měsíčně, invalidní důchod žalobce pro invaliditu II. stupně v roce 2018 činil částku 10 088 Kč měsíčně a invalidní důchod žalobce pro invaliditu II. stupně v roce 2019 činil částku 10 910 Kč měsíčně. Nesporná byla výše denního hrubého výdělku žalobce před dopravní nehodou ve výši 4 659 Kč, tj. 582,375 Kč za hodinu, a nesporný byl měsíční hrubý výdělek žalobce před nehodou, který činil částku 101 287 Kč. Žalovanou nebylo zpochybňováno, že žalobce v průběhu žalovaného období pracoval jako taxikář.

12. Mezi stranami bylo sporné, zdali v žalovaném období žalobce jako taxikář pracoval na celou polovinu pracovní doby, tedy 4 hod. denně (nebo méně, jak tvrdila žalovaná) a dále, jaká pracovní pozice odpovídá žalobcovým schopnostem, kvalifikaci, zdravotnímu stavu a předpokladům v žalovaném období, tak aby byl plně využit jeho pracovní potenciál a aby byl pro účely výpočtu náhrady na ztrátě na výdělku zohledněn správný předpokládaný výdělek žalobce.

13. V řízení bylo provedeno dokazování listinami včetně znaleckého posudku č. , hodnota, ze dne , datum, , zpracovaného soudním znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání doc. , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, pro účely řízení vedeného mezi týmiž účastníky před zdejším soudem pod sp. zn. 29 C 212/2013, který zahrnuje celé žalované období, resp. období od roku 2013 až do zpracování znaleckého posudku, a doplňujícího znaleckého posudku ke znaleckému posudku č. 747/2022 ze dne 11. prosince 2022 č. položky , hodnota, znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ze dne , datum, , který se vztahuje výlučně k období roku 2013. Pro účely posuzované věci byl tento důkaz soudem hodnocen jako důkaz listinný, neboť nebyl vypracován přímo pro účely tohoto řízení a ve spisu se nachází pouze kopie znaleckého posudku. Jeho důkazní přínos pro předmětné řízení je však dostatečný a velmi podstatný, neboť zahrnuje posuzované období po skončení pracovní neschopnosti žalobce a byl vypracován za účelem posouzení obdobných nároků mezi týmiž stranami. Oběma stranám je znalecký posudek dobře znám z řízení 29 C 212/2013. Na znalecký posudek se ostatně taktéž odkázaly oba účastníci řízení jakožto na přiléhavý posuzované věci. Obě strany sporu vystavěly svoji argumentaci právě na závěrech znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, plynoucích z tohoto posudku. Zadání revizního znaleckého posudku, jak navrhovala žalovaná, soud považoval za nehospodárné a nadbytečné, když sama žalovaná se ve své argumentaci na závěry znaleckého posudku odkazovala.

14. Z listiny znaleckého posudku č. , hodnota, ze dne , datum, , zpracovaného soudním znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, pro účely řízení vedeného mezi týmiž účastníky před zdejším soudem pod sp. zn. 29 C 212/2013, soud zjistil, že původní profesi manažera ve společnosti , právnická osoba, by byl žalobce schopen vykonávat na poloviční pracovní úvazek. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl jediným jednatelem a manažerem ve společnosti , právnická osoba, , odůvodnil znalec svůj závěr tak, že manažerskou agendu by bylo jistě možné rozdělit ve spolupráci s dalším manažerem/jednatelem, některé činnosti vykonávat distančně či nepravidelně v individuálně stanovené pracovní době, např. v obdobích, kdy by se žalobce cítil po zdravotní a psychické stránce lépe. Vnitřní prostory společnosti by také bylo možné přizpůsobit pohybovému omezení žalobce. Omezeny by byly pouze některé náročnější činnosti, např. návštěvy významných klientů, pokud by měli sídlo ve větší dojezdové vzdálenosti. Z hlediska konkrétních omezení pracovní schopnosti žalobce pro postižení levé dolní končetiny nejsou pro žalobce vhodné takové činnosti, jejichž dlouhodobou a nezbytnou součástí jsou delší vynucené polohy – stoj, sed, práce ve dřepu či v kleku, delší chůze nebo chůze v nerovném terénu, práce ve výškách, výstupy po žebříku. Dále nejsou vhodné práce v polohách s pažemi nad úrovní ramen, jemné mechanické práce vyžadují jemnou motoriku a koordinaci jemných pohybů rukou a prstů obou horních končetin. Žalobce není schopen přenášet těžší břemen nad 10 kg. Pro psychický stav, jehož poškození je dokumentováno od roku 2015, je vhodné zaměstnání bez častých a výrazných stresových podnětů a bez zvýšených nároků na kognitivní a intelektové funkce, s možností přizpůsobení pracovního tempa aktuálním psychickým možnostem žalobce. Znalec uvedl, že souhlasí se závěry posudku , Anonymizováno, , že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce poklesla jeho pracovní schopnost o 50 %. Ve zbylé míře pracovní kapacity je schopen vykonávat jednodušší/nenáročné administrativní činnosti, případně i s využitím práce na počítači, pokud by měl možnost měnit polohy těla tak, aby určité části těla nepřetěžoval a aby si mohl zvolit pracovní tempo. Mohl by vykonávat práci laboranta, práci ve středním a nižším managementu firem, práci v oblasti dozorové, poradenské a školící činnosti (např. bezpečnostní poradce pro ADR, technik BOZP, technický pracovník v oblasti kontroly kvality a jakosti výrobků, apod.). Znalec uvedl, že žalobce je zdravotně způsobilý vykonávat povolání řidiče taxislužby s podmínkou poloviny pracovního úvazku.

15. Soud se dále zabýval dalšími listinnými důkazy. Z propouštěcí zprávy ošetřujícího lékaře , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, ze dne , datum, na č.l. 6 plyne, že u žalobce přetrvává deficit hybnosti levého kolene a levého ramene. Z posudku o invaliditě žalobce , adresa, zn. , hodnota, na č.l. 9 plyne, že zdravotní stav a pracovní schopnosti žalobce byly ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zák. č. 582/1991 Sb., posouzen ke dni 5. 10. 2017 z důvodu utrpěného polytraumatu utrpěného při motohavárii. Zmíněna je anxiosně depresivní neurosa, která komplikuje zdravotní stav. Uznána byla invalidita II. stupně a míra poklesu pracovní schopnosti o 50 %. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, na č.l. 11 a detailu odeslané zprávy prostřednictvím datové schránky na č.l. 14 plyne, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu na ztrátě na výdělku za žalované období v celkové výši 3 168 573 Kč, který vychází z denního hrubého výdělku před nehodou ve výši 4 659 Kč, když žalobce odečetl invalidní důchod ve výši 9 176 Kč měsíčně, tedy za 36 měsíců celkem 330 336 Kč. Žádný dosažený výdělek žalobce neodečetl. Předžalobní výzva byla žalované doručena do její datové schránky dne , datum, . Z potvrzení o ztrátě na výdělku na č.l. 12 plyne, že průměrná denní hrubá mzda žalobce před nehodou činila částku 4 659 Kč a měsíční hrubá mzda činila částku 101 287 Kč. Z rozhodnutí , právnická osoba, ze dne , datum, na č.l. 13 soud zjistil, že invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně od 19. 9. 2013 činí 9 176 Kč měsíčně.

16. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. února 2024, č. j. 29 C 212/2013-635 na č.l. 31 plyne, že pro předchozí žalované období 2/2013 až 9/2013 ohledně ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti dospěl soud prvního stupně k závěru, že: „zde nárok ve výši vyčíslené žalobou existuje, neboť žalobce v důsledku svého úrazu již následně nemohl vykonávat funkci manažera, kterou vykonával dle pracovní smlouvy ze dne , datum, ve znění dodatku ze dne , datum, , ale došlo u něj k rozvázání pracovního poměru a uzavření nového za mzdu ve výši 5.000,- Kč měsíčně. Od shora uvedené částky 847.938,- Kč je však třeba odečíst částku 62.046,- Kč, což je vyplacený invalidní důchod v částce 6.894,- Kč měsíčně x 9 měsíců. Přitom výše důchodu byla prokázána rozhodnutím , právnická osoba, , a tuto částku uvádí i žalovaná ve svém dopisu ze dne , datum, . Po odečtu této částky od 847.938,- Kč, což by byla jinak dosahovaná mzda, jde o částku 785.892,- Kč, kterou žalobce požadoval. Nicméně v řízení bylo prokázáno, a to pracovní smlouvou ze dne , datum, , že žalobce uzavřel se společností , právnická osoba, novou pracovní smlouvu se mzdou ve výši 5.000,- Kč měsíčně a v období od ledna 2013 do března 2013 si vydělal, jak vyplývá ze mzdového litu částku 15.017,- Kč. Tuto částku je pak též nutné odečíst od nároku žalobce 785.892,- Kč, resp. částku 15.017,- Kč zamítnout…… Je přitom zřejmé, že s ohledem na lékařské zprávy a znalecké posudky je zřejmé, že tuto činnost (poznámka soudu: manažerskou činnost) nemohl žalobce nadále vykonávat. Jeví se proto jako logické, že uzavřel novou pracovní smlouvu, jejímž předmětem bylo poradenství, které mohl provádět z domova. V případě znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , pak tento znalec v posudku uvedl, že žalobce nebyl schopen žádné pracovní činnosti. Při svém výslechu však připustil, že by žalobce byl schopen nějaké práce z domova či na počítači. Zároveň však uvedl, že by nemohl vykonávat práce, kdy by bylo třeba soustředěnosti a koncentrace. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že žalobce před nehodou vykonával funkci manažera společnosti, která sebou rozhodně přináší řadu stresových situací, a situací, kdy je třeba jak soustředění. Navíc tato práce dle názoru soudu přináší nutnost být v zaměstnání fyzicky téměř denně. Práce z domova, navíc v rozsahu 2-3 hodin, nemůže plně nahradit výkon funkce manažera ve společnosti, která měla v roce 2013 desítky zaměstnanců. Pokud jde o posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, pak tento posudek je do určité míry rozporný. Na jednu stranu znalec uvádí, že by žalobce byl schopen práce na počítači, v jiné části posudku však uveden, že s ohledem na postižení levé horní končetiny, není schopen práce, kde je třeba jemná motorika, např. práce na počítači. Navíc znalec předpokládá, že by mohlo dojít k úpravě prostor společnosti, aby žalobce mohl svoji práci vykonávat. Zde je však třeba podotknout, že není zřejmé, zda-li by taková úprava pracovního prostředí vůbec byla možná, když to nebyl jen žalobce, kdo rozhodoval o vedení společnosti. Též jeho vývody o tom, co funkce manažera obnáší byly vyvráceny výpovědí svědkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , jméno FO, , která jednoznačně uvedla, že žalobce vlastně od úrazu se na vedení firmy nepodílel a do zaměstnání nedocházel.“17. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2024, č.j. 30 Co 185/2024 na č.l. 35 plyne, že průměrný denní výdělek žalobce bez dovolené před dopravní nehodou byl soudem zjištěn ve výši 4 659 Kč, to je 582,375 Kč za hodinu. Dále z uvedeného rozsudku plyne, že: „soud prvního stupně v zásadě nepochybil, pokud nároku žalobce o zaplacení ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu do 30. 9. 2013 vyhověl. Odvolání žalované se týkalo pouze nároku na náhradu ztrátu na výdělku, a to v rozsahu 159.078 Kč s příslušenstvím z této částky a dále ohledně úroku z prodlení ve výši 0,45 % z částky 611.797 Kč. Žalovaná nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný nemohl v první polovině roku 2013 vykonávat práci manažera alespoň v rozsahu 2,5 hodin denně.“18. Ze zápisu z jednání valné hromady společnosti , právnická osoba, ze dne , datum, na č.l. 66 plyne, že žalobce se dne , datum, osobně účastnil jednání valné hromady společnosti , právnická osoba, konané v notářské kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobce byl na valné hromadě odvolán z funkce jednatele pro porušení povinnosti při výkonu funkce. Návrh na vyloučení žalobce jako společníka ze společnosti , právnická osoba, přijat nebyl. Ze sdělení žalované o úhradě ze dne , datum, na č.l. 70 plyne, že žalovaná sdělila právní zástupkyni žalobce, že na uplatněném nároku žalobce vyplatila na pojistnou událost částku 6 759 389 Kč, z toho na náhradu za ztrátu na výdělku částku 4 516 331 Kč a na úroku z prodlení do 29. 11. 2024 částku 2 243 058 Kč. Z rozčlenění platby dle jednotlivých žalob plyne, že na žalované období od 1. 10. 2016 do 30. 9. 2019 byla vyplacena částka 1 459 374 Kč. Z torza notářského zápisu N 370/2014, NZ 323/2014 sepsaného notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, , notářkou se sídlem v , adresa, dne , datum, na č.l. 75 plyne, že žalobce se aktivně účastnil jednání valné hromady dne , datum, .

19. Z potvrzení společnosti , právnická osoba, , , adresa, , , IČO, (zaměstnavatele žalobce) ze dne , datum, na č.l. 92 plyne, že mzda žalobce v roce 2019 činila: v lednu částku 8 970 Kč, v únoru částku 6 780 Kč, v březnu částku 8 790 Kč, v dubnu částku 6 690 Kč, v květnu částku 6 990 Kč, v červnu částku 7 890 Kč, v červenci částku 5 960 Kč, v srpnu částku 5 850 Kč, v září částku 8 450 Kč, v říjnu částku 6 760 Kč, v listopadu 9 590 Kč a v prosinci částku 8 950 Kč. Z potvrzení společnosti , právnická osoba, (zaměstnavatele žalobce) ze dne , datum, na č.l. 93 plyne, že mzda žalobce v roce 2018 činila: v lednu částku 8 750 Kč, v únoru částku 6 450 Kč, v březnu částku 9 650 Kč, v dubnu částku 9 780 Kč, v květnu částku 8 960 Kč, v červnu částku 6 490 Kč, v červenci částku 7 650 Kč. Z potvrzení společnosti , právnická osoba, (zaměstnavatele žalobce) ze dne 22. 1. 2020 na č.l. 94 plyne, že mzda žalobce v roce 2017 činila: v lednu částku 9 750 Kč, v únoru částku 5 650 Kč, v březnu částku 8 760 Kč, v dubnu částku 9 980 Kč, v květnu částku 7 960 Kč, v červnu částku 8 750 Kč, v červenci částku 7 350 Kč, v srpnu částku 6 690 Kč, v září částku 7 620 Kč, v říjnu částku 8 960 Kč, v listopadu částku 7 650 Kč a v prosinci částku 6 450 Kč. Z potvrzení společnosti , právnická osoba, (zaměstnavatele žalobce) ze dne 22. 1. 2020 na č.l. 95 plyne, že mzda žalobce v roce 2016 činila: v lednu částku 9 850 Kč, v únoru částku 8 350 Kč, v březnu částku 7 850 Kč, v dubnu částku 6 580 Kč, v květnu částku 8 560 Kč, v červnu částku 7 890 Kč, v červenci částku 7 650 Kč, v srpnu částku 4 850 Kč, v září částku 7 520 Kč, v říjnu částku 6 760 Kč, v listopadu částku 7 450 Kč a v prosinci částku 8 150 Kč. Dle tvrzení žalobce se jedná o částky čisté mzdy.

20. Z opisu příjmů žalobce za 3 roky vystaveného , právnická osoba, vyhotoveného dne , datum, na č.l. 96 plyne, že v roce 2017 činil příjem žalobce částku 9 688 Kč měsíčně, v roce 2018 činil příjem žalobce částku 10 088 měsíčně a v roce 2019 (leden až listopad) činil příjem žalobce částku 10 910 Kč měsíčně. Z opisu příjmů žalobce za 3 roky vystaveného , právnická osoba, vyhotoveného dne , datum, na č.l. 97 plyne, že v roce 2016 činil příjem žalobce částku 9 424 Kč měsíčně. Dle tvrzení žalobce se jedná o částky hrubé mzdy.

21. Z lékařské zprávy z psychiatrického vyšetření , datum, vystavené , tituly před jménem, , jméno FO, na č.l. 100 plyne, že žalobce byl vyšetřen poprvé v říjnu 2014, že má potíže se spánkem, vše mu připadá zbytečné, má kolísavé nálady, ztratil chuť a čich, zapomíná. Lékař diagnostikoval depresi smíšeného charakteru, afektivní labilitu, hypersenzitivní osobnost, dlouhodobě dekompenzovanou somatickým stavem s fobickými projevy, prognóza velmi nejistá. Z lékařské zprávy z psychiatrického vyšetření , datum, vystavené , tituly před jménem, , jméno FO, na č.l. 101 plyne, že nález žalobce je obdobný jako v roce 2015, terapeutická prognóza je spíše nepříznivá, pracovní schopnost je výrazně omezena i z psychiatrického hlediska. Z lékařské zprávy z psychiatrického vyšetření , datum, vystavené , tituly před jménem, , jméno FO, na č.l. 128 plyne, že pracovní prognóza žalobce je vzhledem k průběhu, osobnosti a posttraumatické poruše v anamnéze již nepříznivá, možnosti terapie velmi omezené, aktuálně antidepresiva a anxiolytika bez většího efektu, nutné kontroly. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ve věci 29 C 212/2013 ze dne 13. prosince 2023 na č.l. 130 plyne, že vyslýchaný znalec , tituly před jménem, , jméno FO, v předchozím řízení vypověděl, že žalobce má stran pracovního nasazení omezení, pokud se týká práce na počítači či sezení, potřebuje úlevy, má psychosomatickou poruchu, ztrátu koncentrace a soustředění. Nemohl by vykonávat práci, kde musí být soustředěný.

22. Ze statistických údajů Ministerstva práce a sociálních věcí – Regionální statistiky ceny práce pro Středočeský kraj pro roky 2016, 2017, 2018 a 2019 na č.l. 114 až 125, plyne, že průměrné mzdy pro jednotlivé obory pracovní činnosti, tzv. mediány mezd jsou pro tyto vybrané pracovní činnosti následující:Pro rok 2016 v Kč/měsíc:- obchodní zástupci 29 545 Kč- nákupčí 34 392 Kč- odborní pracovníci v administrativě a správě organizace 30 621 Kč- všeobecní administrativní pracovníci 19 116 Kč- sekretáři (všeobecní) 22 287 Kč- pracovníci v zákaznických kontaktních centrech 24 920 Kč- recepční 18 969 Kč- úředníci v oblasti účetnictví 23 877 Kč- úředníci ve skladech 24 093 Kč- úředníci ve výrobě 31 012 Kč- pracovníci v dopravě a přepravě 32 454 Kč- pracovníci evidence dat a archivů 24 038 Kč- personální referenti 34 892 Kč- vedoucí pracovních týmů v prodejnách 22 313 Kč- pracovníci ostrahy a bezpečnostních agentur 12 689 Kč- kvalitáři, testovači výrobků, laboranti 28 594 Kč- řidič nákladních automobilů, tahačů a speciálních vozidel 20 984 Kčprůměr 25 576 KčPro rok 2017 v Kč/měsíc:- obchodní zástupci 28 901 Kč- nákupčí 38 082 Kč- odborní pracovníci v administrativě a správě organizace 33 887 Kč- všeobecní administrativní pracovníci 20 094 Kč- pracovníci v zákaznických kontaktních centrech 27 916 Kč- úředníci v oblasti účetnictví 25 373 Kč- úředníci ve skladech 27 479 Kč- úředníci ve výrobě 33 386 Kč- pracovníci v dopravě a přepravě 34 089 Kč- pracovníci evidence dat a archivů 24 214 Kč- personální referenti 35 534 Kč- vedoucí pracovních týmů v prodejnách 23 873 Kč- kvalitáři, testovači výrobků, laboranti 30 728 Kč- řidič nákladních automobilů, tahačů a speciálních vozidel 23 391 Kčprůměr 29 068 KčPro rok 2018 v Kč/měsíc:- obchodní zástupci 34 925 Kč- nákupčí 38 744 Kč- zprostředkovatelé služeb j.n. 29 348 Kč- vedoucí v oblasti administrativních agend 39 973 Kč- odborní pracovníci v administrativě a správě organizace 34 167 Kč- všeobecní administrativní pracovníci 22 170 Kč- sekretáři (všeobecní) 24 851 Kč- pracovníci v zákaznických kontaktních centrech 28 090 Kč- pracovníci v informačních kancelářích 22 775 Kč- úředníci v oblasti účetnictví 23 704 Kč- úředníci ve skladech 29 172 Kč- úředníci ve výrobě 33 265 Kč- pracovníci v dopravě a přepravě 36 876 Kč- pracovníci evidence dat a archivů 25 987 Kč- personální referenti 39 957 Kč- vedoucí pracovních týmů v prodejnách 27 191 Kč- kvalitáři, testovači výrobků, laboranti 32 714 Kč- řidič nákladních automobilů, tahačů a speciálních vozidel 25 404 Kčprůměr 30 517 KčPro rok 2019 v Kč/měsíc:- obchodní zástupci 38 781 Kč- nákupčí 38 554 Kč- zprostředkovatelé služeb j.n. 32 290 Kč- vedoucí v oblasti administrativních agend 42 662 Kč- odborní pracovníci v administrativě a správě organizace 35 518 Kč- všeobecní administrativní pracovníci 24 649 Kč- sekretáři (všeobecní) 29 882 Kč- pracovníci v zákaznických kontaktních centrech 30 644 Kč- pracovníci v informačních kancelářích 25 053 Kč- úředníci v oblasti účetnictví 25 044 Kč- úředníci ve skladech 32 257 Kč- úředníci ve výrobě 35 859 Kč- pracovníci v dopravě a přepravě 39 202 Kč- personální referenti 40 864 Kč- vedoucí pracovních týmů v prodejnách 29 616 Kč- kvalitáři, testovači výrobků, laboranti 35 034 Kč- řidiči osobních a malých dodávkových automobilů, taxikáři 25 996 Kčprůměr 33 053 Kč23. Z rychlé informace , právnická osoba, na č.l. 131 plyne, že medián mezd činil ve 4. čtvrtletí roku 2016 částku 25 061 Kč. Z rychlé informace , právnická osoba, na č.l. 132 plyne, že medián mezd činil ve 4. čtvrtletí roku 2017 částku 27 320 Kč. Z rychlé informace , právnická osoba, na č.l. 134 plyne, že medián mezd činil ve 4. čtvrtletí roku 2018 částku 29 247 Kč. Z rychlé informace , právnická osoba, na č.l. 136 plyne, že medián mezd činil ve 4. čtvrtletí roku 2019 částku 31 202 Kč.

24. Z dalších provedených důkazů soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil. Soud na posledním ústním jednání dne 3. 6. 2025 zamítl důkazní návrh strany žalované na zadání revizního znaleckého posudku pro nadbytečnost, když podle názoru soudu lze vycházet ze zjištění znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, zpracovaného pro účely předchozího řízení mezi účastníky, vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 29 C 212/2013, na jehož závěry se oba účastníci opakovaně odvolávali a vystavěli na něm svoji argumentaci, byť pro účely předmětného řízení jej soud hodnotí jako důkaz listinný. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, byl zpracován v roce 2022, zahrnuje tedy celé žalované období. Stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud v řízení 29 C 212/2013 považuje soud i v tomto řízení zadávání revizního znaleckého posudku za nadbytečné a nehospodárné. Dále soud zamítl důkazní návrhy žalobce, jak jsou uvedeny v jeho vyjádření na č. l. 127, a to konkrétně spisem , právnická osoba, , účastnickou výpovědí žalobce a výzvou soudu na likvidátora společnosti , právnická osoba, za účelem prokázání tvrzení, že po dobu žalovaného období žalobce pracoval jako taxikář na základě dohody o provedení práce na poloviční pracovní úvazek. Tyto důkazní návrhy soud zamítl pro nadbytečnost, když má shodně s žalovanou za to, že pracovní potenciál žalobce, byť v rozsahu 50 %/poloviční pracovní doby, představuje schopnost žalobce vykonávat kvalifikovanější zaměstnání, než taxikáře. Výkonem zaměstnání taxikáře s žalobcem uváděnými příjmy žalobce zcela nevyužívá svůj stávající pracovní potenciál ve vztahu k žalovanému období. Soud shodně jako žalovaná má nadto pochybnosti o tom, že žalobcem doložené příjmy za jeho práci taxikáře jsou skutečně za poloviční pracovní dobu. Žalobce totiž tvrdil, že pracuje na poloviční pracovní dobu na základě dohody o provedení práce. Dohoda o provedení práce podle § 75 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce však umožňuje práci pouze v rozsahu 300 hod. ročně. Již z tohoto pohledu se jeví tvrzení žalobce, že jím pobíraná mzda za práci taxikáře odpovídá využití celých 50 % jeho pracovního potenciálu, tedy 4 hod. denně, jako nevěrohodné. Kromě toho, z lékařské zprávy ze dne , datum, z psychiatrického vyšetření (časově zapadající do žalovaného období) plyne, že žalobce pouze „občas vypomáhal jako taxikář.“ Dále soud nepřehlédl, že ačkoliv žalobcem doložená hrubá mzda opisem příjmů , právnická osoba, je v každém kalendářním roce v každém měsíci stejná, jeho čistá mzda vyplývající z potvrzení zaměstnavatele je v každém měsíci zcela rozdílná, což vytváří dojem nepravidelnosti a nahodilosti práce taxikáře. Jelikož však soud práci taxikáře shodně jako žalovaná nehodnotí jako plné využití 50 % pracovního potenciálu žalobce, který před dopravní nehodou pracoval jako jednatel v jím spoluvlastněné společnosti, tedy jako vrcholový manažer, který má středoškolské vzdělání (žalovanou nebylo zpochybňováno), nezabýval se soud zjišťováním, jak velkému pracovnímu úvazku jím doložená mzda taxikáře odpovídá. Soud se za účelem stanovení pravděpodobného výdělku zaměřil za zjištění odpovídající výše mzdy, které by byl žalobce schopen v žalovaném období dosahovat při plném využití jeho 50 % pracovní schopnosti. Žalobce svůj žalobní nárok vymezil tak, že od svého dřívějšího výdělku před dopravní nehodou odečetl pouze invalidní důchod (a to nikoliv ve správné výši), ale již neodečetl nic z toho, co si po dobu žalovaného období skutečně vydělal.

25. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že dne , datum, došlo k dopravní nehodě, při které byl žalobce zraněn, dopravní nehodu zavinil řidič vozidla , značka vozidla, , registrační značka , SPZ, , který měl v době dopravní nehody sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidla u žalované. Žalovaná zaregistrovala pojistnou událost pod č. , hodnota, . Z pojištění provozu vozidla hradila žalobci bolestné, ztížení společenského uplatnění, náklady léčení, ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Po celé žalované období byl žalobce schopen pracovat pouze na 50 % (plyne z listiny znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , adresa, a z posudku , právnická osoba, o invaliditě). Byl uznán invalidním ve II. stupni (plyne z posudku , právnická osoba, o invaliditě). Invalidní důchod žalobce pro období 2016 až 2019 činil: invalidní důchod žalobce pro invaliditu II. stupně v roce 2016 činil částku 9 424 Kč měsíčně, invalidní důchod žalobce pro invaliditu II. stupně v roce 2017 činil částku 9 688 Kč měsíčně, invalidní důchod žalobce pro invaliditu II. stupně v roce 2018 činil částku 10 088 Kč měsíčně a invalidní důchod žalobce pro invaliditu II. stupně v roce 2019 činil částku 10 910 Kč měsíčně. Denní hrubý výdělek žalobce před dopravní nehodou činil částku 4 659 Kč, to je 582,375 Kč za hodinu, měsíční hrubý výdělek žalobce před nehodou činil částku 101 287 Kč, ze které žalovaná vycházela při svých výpočtech pro všech 36 měsíců, což nebylo stranou žalující rozporováno. Žalobce v průběhu žalovaného období pracoval jako taxikář, jeho pracovní potenciál byl (jak plyne z listiny znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , ale též dřívějších pracovních zkušeností žalobce z vrcholového managementu a jeho středoškolského vzdělání) vyšší, mohl vykonávat kvalifikovanější zaměstnání a dosáhnout 50 % výdělku odpovídajícího pracovním činnostem, jak je vymezil znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , tj. z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce poklesla jeho pracovní schopnost o 50 %. Ve zbylé míře pracovní kapacity je schopen vykonávat jednodušší/nenáročné administrativní činnosti, případně i s využitím práce na počítači, pokud by měl možnost měnit polohy těla tak, aby určité části těla nepřetěžoval a aby si mohl zvolit pracovní tempo. Mohl by vykonávat práci laboranta, práci ve středním a nižším managementu firem, práci v oblasti dozorové, poradenské a školící činnosti (např. bezpečnostní poradce pro ADR, technik BOZP, technický pracovník v oblasti kontroly kvality a jakosti výrobků, apod.). Při zaměstnání odpovídajících uvedenému vymezení je dosahováno průměrných mezd. Soud má tedy za to, že žalobce byl po celou dobu žalovaného období při řádném využití svého pracovního potenciálu v rozsahu 50 % dosahovat poloviny mediánu mezd odpovídajících, běžných pracovních profesí, které by byl schopen vykonávat při svých zdravotních omezeních.[footnoteRef:1] Se zohledněním závěrů znalce , tituly před jménem, , jméno FO, soud v odst. 22 vybral odpovídající profese a jejich mediány pro každý rok žalovaného období, pro každý rok tyto profese zprůměroval. Dále soud pracoval s všeobecným mediánem mezd pro každý jednotlivý rok žalovaného období, jak jsou jednotlivé mediány uvedeny v odst. 23 tohoto rozsudku. Soud porovnal všeobecné mediány pro poslední čtvrtletí každého roku s průměrem mediánů vybraných profesí a zjistil, že zprůměrované mediány se od všeobecných mediánů výrazně neliší. Za své pro účely výpočtu výdělku, kterého byl žalobce schopen dosahovat za žalované období (opomenutého výdělku, jelikož žalobce od dřívějšího výdělku neodečetl žádný výdělek, ani ten, který vydělal jako taxikář) vzal mediány všeobecné, jak plynou z informací , právnická osoba, a jak jsou uvedeny v odst. 23 tohoto rozsudku, když tyto údaje nejlépe odráží běžnou, typickou mzdu průměrného pracovníka, které by měl být žalobce z 50 % schopen dosáhnout. [1: Medián mezd je statistická hodnota představující prostřední hodnotu ve skupině mezd seřazených od nejnižší po nejvyšší. Medián mezd není na rozdíl od průměrné mzdy zkreslen extrémně nízkými či extrémně vysokými mzdami a lépe odráží „typickou mzdu“.]

26. K argumentaci strany žalované, že žalobce byl v žalovaném období schopen pracovat na 50 % úvazek ve své původní profesi vrcholového manažera/jednatele firmy nebo na nižší pozici ve vyšším rozsahu, soud uvádí, že s touto argumentací se neztotožňuje. 50 % omezení pracovní schopnosti žalobce jasně plyne jak ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , tak z posudku , právnická osoba, o invaliditě žalobce II. stupně. Z obou dokumentů také jasně plyne, že ke snížení pracovní schopnosti žalobce došlo právě v důsledku polytraumatu způsobeného při dopravní nehodě. Soud tedy má snížení pracovní schopnosti žalobce o 50 % za prokázané a v tomto rozsudku z něj vychází. Za prokázané má soud také důvod snížení pracovní schopnosti žalobce, a to zdravotní poškození fyzického i psychického rázu v důsledku polytraumatu způsobeného při dopravní nehodě. Schopnost žalobce pracovat v rozsahu 50 % na jeho původní profesní pozici vrcholového manažera znalec , jméno FO, podmiňoval splněným mnoha podmínek, vycházel z předpokladu, že společnost měla dva jednatele a práce by se mezi ně dělila, uváděl, že žalobce by mohl některé činnosti vykonávat distančně z domova, uzpůsobit si časové podmínky práce, pokud by se necítil dobře, nenavštěvoval by významné klienty v jejich sídle, pokud by za nimi bylo nutné cestovat delší vzdálenost, přizpůsobily by se prostory kanceláří, atp. K tomu soud podotýká, že vrcholovou práci manažera v reálném světě nelze podmiňovat uvedenými podmínkami a předpoklady, neboť za uvedených předpokladů je výkon funkce jednatele prakticky nerealizovatelný. Vrcholový management je vysoce náročná (mj. i intelektově a komunikačně) a stresující práce, které by žalobce s ohledem na lékařské zprávy z psychiatrického oddělení nebyl reálně schopen. Vrcholový manažer si zcela jistě nemůže vybírat, kdy na schůzky s významnými klienty půjde a kdy nikoliv, jelikož se necítí dobře, nemůže počítat s tím, že část jeho činností bude vykonávat druhý manažer, nemůže se vyhýbat náročným stresujícím situacím. Za takových podmínek by manažerské vedení společnosti nebylo vykonáváno řádně, a to se všemi důsledky z toho plynoucími. Soud tedy uzavřel, že žalobce sice byl po dobu žalovaného období schopen pracovat v rozsahu 50 %, avšak nikoliv na pozici vrcholového manažera (jak tvrdila žalovaná), ale na pozici průměrného pracovníka se středoškolským vzděláním na pozicích, které demonstrativně vymezil znalec , tituly před jménem, , jméno FO, ve svém znaleckém posudku. Tedy v takových pozicích, které nekladou významnější požadavky na intelektové a kognitivní dovednosti, nejsou příliš stresující, nejsou náročné po fyzické stránce a nekladou nároky na jemnou motoriku. Na tomto zjištění nemůže ničeho změnit ani to, že se žalobce účastnil v roce 2014 valných hromad ve firmě, ani to, že došlo k odvolání žalobce z funkce jednatele pro údajné porušení zákazu konkurence, stejně jako skutečnost, že k ukončení pracovního poměru žalobce na pozici manažera došlo dohodou a až k datu , datum, . Jak z lékařských zpráv z psychiatrie, tak ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , tak z posudku , právnická osoba, o invaliditě II. stupně plyne zcela jednoznačně, že práci manažera, ať už v jakékoliv firmě žalobce není schopen vykonávat právě v důsledku zranění a psychických potíží způsobených dopravní nehodou. Soud však s žalovanou souhlasí potud, že žalobce po dobu žalovaného období svůj 50 % pracovní potenciál nevyužil plně, když mohl vykonávat kvalifikovanější zaměstnání, než je taxikář a vydělat si tak více, než žalobce v řízení doložil (viz. odst. 19 tohoto rozsudku).

27. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném ke dni 25.6.2011, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému, mimo jiné, způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

28. Podle § 3079 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

29. Podle § 445 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni 25. 6. 2011 (dále jen „obč. z.“) ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, se hradí peněžitým důchodem; přitom se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením dosahoval.

30. Podle § 447 obč. z. náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo přiinvaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu. Náhrada za ztrátu na výdělku spolu s výdělkem poškozeného a s případným invalidním důchodem nebo částečným invalidním důchodem nesmí přesahovat částku stanovenou předpisy pracovního práva pro náhradu škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně; z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud určit vyšší částku náhrady též tehdy, byla-li škoda způsobena hrubou nedbalostí.

31. Podle § 352 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce (dále jen „ZP“) průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak. Průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatěv rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

32. Podle § 354 odst. 1 ZP není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobímpředchozí kalendářní čtvrtletí.

33. Podle § 354 odst. 2 průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

34. Podle § 356 odst. 1 ZP průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek.

35. Dle konstantní judikatury může být příčinou škody pouze taková okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3585/2007). V projednávané věci soud shledal za prokázané, že předmětná nehoda byla podstatnou příčinou následku vzniklého u žalobce a příčinná souvislost mezi dopravní nehodou a snížením pracovní schopnosti žalobce o 50 %, jakož i nemožností pracovat na původní pracovní pozici jednatele společnosti je dána.

36. Dle rozsudku Nejvyššího soudu Cdo 1564/2009 lze z vyššího než skutečně dosaženého výdělku po pracovním úraze vycházet mj. v případě, jestliže částečně invalidní zaměstnanec z vlastního rozhodnutí plně nevyužívá svůj zachovaný pracovní potenciál (není zaměstnán nebo pracuje na zkrácený pracovní úvazek, aniž by to bylo výslovně stanoveno lékařským posudkem), a tudíž je nutno vycházet z předpokládaného výdělku v zaměstnání, v němž by byly výdělečné schopnosti postiženého zaměstnance plně využity. V takovém případě je nutno zjistit předpokládaný výdělek v zaměstnání, v němž by byly výdělečné schopnosti postiženého zaměstnance plně využity, neboť k tíži zaměstnavatele odpovědného za odškodňování ztráty na výdělku nemůže jít nedosahování výdělku v důsledku vlastního rozhodnutí zaměstnance o rozsahu zaměstnání, v němž není plně využit jeho zbývající pracovní potenciál. Závěry rozsudku Nejvyššího soudu Cdo 1564/2009 jsou plně aplikovatelné na náhradu na ztrátě na výdělku podle občanského zákoníku, pakliže primárně dopadají na situaci posuzovanou podle zákoníku práce, který zaměstnancům poskytuje vyšší míru právní ochrany. Pokud opomenutý výdělek nemůže jít k tíži zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu, nemůže jít k tíži ani žalované pojišťovny z titulu zákonného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

37. Pokud se týká nároku žalobce na náhradu ztráty na výdělku nad rámec vyplaceného plnění ve výši 1 459 374 Kč (v jehož rozsahu bylo řízení již zastaveno), pak soud má na základě provedeného dokazování za to, že ve zbývajícím rozsahu je žaloba oprávněná pouze částečně. Za oprávněný nárok žalobce soud považuje výplatu rozdílu mezi mzdou, které žalobce dosahoval před dopravní nehodou a vyplaceného invalidního důchodu společně s výdělkem, kterého mohl žalobce při plném využití svého 50 % pracovního potenciálu dosáhnout (tj. 50 % všeobecného mediánu mezd). V řízení bylo prokázáno, že pracovní neschopnost žalobce v důsledku úrazu způsobeného dopravní nehodou po celou dobu žalovaného období činila 50 % při přiznání II. stupně invalidity. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobce byl v žalovaném období schopen vykonávat běžné, průměrné zaměstnání (nikoliv práci vrcholového manažera) na 50 %. Soud má za to, že žalobce si v rozhodném období mohl vydělat polovinu všeobecného mediánu mzdy v každém roce (2016 až 2019), v částkách, jak soud zjistil v odst. 23 tohoto rozsudku, tj. v roce 2016 50 % z částky 25 061 Kč, tj. 12 530,5 Kč měsíčně, v roce 2017 50 % z částky 27 320 Kč, tj. 13 660 Kč měsíčně, v roce 2018 50 % z částky 29 247 Kč, tj. 14 623,5 Kč měsíčně a v roce 2019 50 % z částky 31 202 Kč, tj. 15 601 Kč měsíčně. Uvedenou částku je třeba odečíst stejně jako vyplacený invalidní důchod od zjištěného ušlého výdělku žalobce. Nebýt úrazu, žalobce by si v rozhodném období mohl vydělat 3 484 932 Kč za 5 984 hodin práce/748 dnů (žalobce uvedl správný počet pracovních dnů ve své žalobě, to s výjimkou října 2017, který měl 20 pracovních dnů a nikoliv 22, jak uvedl žalobce a dále s výjimkou září 2019, které mělo 20 pracovních dnů a nikoliv 21, jak chybně uvedl žalobce), tj. cekem 748 dnů x 4 659 Kč, tj. 3 484 932 Kč. Od této částky je nutné nejprve odečíst vyplacený invalidní důchod v celkové výši 363 774 Kč (3 x 9 424 Kč, tj. 28 272 Kč za rok 2016 + 12 x 9 688 Kč, tj. 116 256 Kč za rok 2017 + 12 x 10 088 Kč, tj. 121 056 Kč za rok 2018 + 9 x 10 910 Kč, tj. 98 190 Kč za rok 2019). Dále je nutné odečíst předpokládaný výdělek kalkulovaný pro každý rok 2016 až 2019 jako polovinu mediánu mezd, tj. celkem částku 517 402,5 Kč (3 x 12 530,5 Kč, tj. 37 591,5 Kč za rok 2016 + 12 x 13 660 Kč, tj. 163 920 Kč za rok 2017 + 12 x 14 623,5, tj. 175 482 Kč za rok 2018 + 9 x 15 601 Kč Kč, tj. 140 409 Kč za rok 2019). Rozdíl mezi výdělkem, který si mohl žalobce za předmětné období vydělat, nebýt úrazu a mezi vyplaceným invalidním důchodem na 50 % omezení schopnosti pracovat a předpokládaným výdělkem ve výši 50 % mediánu mezd činí 3 484 932 Kč - 363 774 Kč - 517 402,5 Kč, tj. 2 603 755,5 Kč. Celkem měla být za období od 1.10.2016 do 30.9.2019 žalobci žalovanou uhrazena částka 2 603 755,5 Kč. Ve skutečnosti byla žalovanou žalobci uhrazena částka 1 459 374 Kč. Rozdíl činí 1 144 381,5 Kč.

38. Soud tedy ve výroku I. rozsudku přiznal jako oprávněný nárok žalobce na doplatek náhrady na ztrátě na výdělku v rozsahu rozdílu mezi výdělkem, kterého by žalobce dosáhl, pokud by nebylo jeho úrazu při dopravní nehodě, od kterého odečetl vyplacený invalidní důchod a předpokládaný výdělek. Správně se jedná o částku 1 144 381,5 Kč. Jelikož se soud při vyhlášení rozhodnutí dopustil početní chyby, uvedl ve výroku I. mylně částku 1 305 781,5 Kč. V rozsahu zbývající částky soud žalobu ve výroku II. zamítl, přičemž i do výroku II. se promítla početní chyba, když namísto správné částky 564 817,5 Kč, soud chybně matematicky uvedl částku 403 417,5 Kč. Oba výroky budou opraveny v souladu s § 164 o.s.ř. opravným usnesením, jelikož se jedná o zjevné chyby v počtech (stejně tak bude opravena matematická chyba ve výroku IV. stran výpočtu soudního poplatku plynoucí z nesprávného výpočtu přiznané částky ve výroku I.).

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Posouzení nároku žalobce v daném případě záviselo jak na znaleckém posudku, tak na úvaze soudu. Žalobce byl procesně úspěšný co do částky 2 603 755,5 Kč (přiznaná částka 1 144 381,5 Kč a žalovanou v průběhu řízení uhrazená částka 1 459 374 Kč) z žalovaných 3 168 573 Kč, procesně neúspěšný co do částky 564 817,5 Kč. Náklady žalobce činí celkem částku 168 832 Kč a sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 603 755,5 Kč sestávající z částky 18 740 Kč za každý z 4,5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva – ½ ÚPS, návrh ve věci samé, vyjádření ze dne 23. 1. 2025, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 31. 1. 2025) a z tarifní hodnoty ve výši 1 144 381,5 Kč sestávající z částky 12 900 Kč za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (ústní jednání přesahující 2 hod. dne 3. dubna 2025, vyjádření ze dne 10. 5. 2025, ústní jednání dne 3. 6. 2025), tj. celkem 135 930 Kč, včetně 3 paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za úkony učiněné do 31. 12. 2024 a včetně 6 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za úkony učiněné po 1. 1. 2025, tj. 3 600 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 139 530 Kč ve výši 29 302 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobce.

40. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

41. Soud rozhodl též o zaplacení soudního poplatku, a to tak, že žalované uložil povinnost jej zaplatit, neboť podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), se od poplatku osvobozuje mj. navrhovatel, jemuž byla způsobena újma na zdraví nebo újmy způsobené usmrcením včetně náhrady škody na věcech vzniklé v souvislosti s ublížením na zdraví nebo usmrcením a náhrady nákladů léčení. Podle ustanovení § 2 odst. 3 věta první zákona o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. V tomto řízení jde o případ, kdy žalobce je dle shora citovaného ustanovení osvobozen od soudního poplatku, přičemž se jednalo o osvobození osobní. Vzhledem k částečnému procesnímu úspěchu žalobce v rozsahu částky 2 603 755,5 Kč a jelikož se zároveň nejedná o případ, kdy by žalovaná byla od soudního poplatku také osvobozena, poplatková povinnost přechází na žalovanou. Soudní poplatek byl stanoven podle položky 1 písm. b) přílohy k zákonu o soudních poplatcích (sazebníku soudních poplatků) ve výši 130 188 Kč, tj. ve výši 5 % z částky 2 603 755,5 Kč. Do výroku IV. se promítla matematická chyba uvedená ve výroku I., která bude soudem prvního stupně opravena postupem podle § 164 o.s.ř. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích (výrok IV.). Číslo bankovního spojení a variabilní symbol, pod kterým je nutné platbu provést budou žalobci sděleny přípisem společně se zasláním rozsudku.