28 C 32/2020

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní JUDr. Adrianou Pilařovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro: zapl. 269 266 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 269 266 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 10. 4. 2018 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 11 950 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 8.</b>

Odůvodnění

tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) spolu se zákonným úrokem z prodlení.

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované zaplatit mu částku ve výši 269 266 Kč s příslušenstvím.

2. Jako důvod uvedl, že dne 11. 5. 2016 utrpěla zaměstnankyně žalobce, řidička tramvaje, paní [jméno] [příjmení] pracovní úraz, kdy při kontrole vozu na konečné upadla a při pádu si narazila obě horní končetiny. Pracovní neschopnost poškozené způsobena v důsledku pracovního úrazu trvala od 12. 5. 2016 do 19. 7. 2017. Protože se za tohoto stavu dle názoru žalobce jednalo o pracovní úraz, poskytl poškozené zaměstnankyni náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 278 214 Kč. Žalobce je pro případ pracovních úrazu svých zaměstnanců pojištěn u žalované, a to na základě vyhlášky ministerstva financí č. 125/1993 Sb. Žalobce nahlásil žalované předmětnou pojistnou událost dne 19. 9. 2017 a požádal žalovanou o refundaci náhrady škody ve výši 278 214 Kč. Žalovaná uznala žalobci pouze částku za období pracovní neschopnosti do 25. 5. 2016 ve výši 8 948 Kč a za období od 26. 5. 2016 do 19. 7. 2017 odmítla žalobci pojistné plnění vyplatit. Své rozhodnutí odůvodnila tak, že dle závěrů lékařského posudku soudního znalce a dostupné zdravotní dokumentace poškozené, byla stanovena délka pracovní neschopnosti od 12. 5. 2016 do 25. 5. 2016 jako následek pracovního úrazu. S těmito závěry žalobce nesouhlasí.

3. Žalovaná k žalobě uvedla, že se s ní nesouhlasí. Žalovaná po provedení šetření pojistné události částečně refungovala poskytnutou náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, a to ve výši 8 948 Kč za období od 12. 5. 2016 do 25. 5. 2016. Žalobce přistoupil k odškodnění pracovní neschopnosti automaticky, a to ještě v době, než žalované oznámil událost, pracovní úraz z titulu sjednaného zákonného pojištění. Žalobce tedy uznal událost jako pracovní úraz, uznal i pracovní neschopnost, aniž by zmíněné konzultoval s žalovanou jako zákonným pojistitelem. Žalovaná nesporuje, že dne 11. 5. 2016 utrpěla zaměstnankyně žalobce při výkonu práce úraz, ale ze záznamu o úrazu vyplývá, že poranění způsobené při tomto úrazovém dějí bylo kvalifikováno jako pohmoždění horních končetin. Žalovaná nechala v rámci šetření pojistné události vyhotovit odborné lékařské stanovisko, z jehož závěru vyplývá, že zaměstnankyni žalobce byl na obou horních končetinách zjištěn negativní klinický nález. Dále ze zdravotní dokumentace vyplývá, že zaměstnankyně žalobce absolvovala řadu jiných vyšetření pro potíže stran parestézie rukou, nohou, nestability při chůzi. Tyto problémy však nesouvisí s uváděným zraněním při pracovním úrazu, tedy kontuzi rukou a zaměstnankyně žalobce je uváděla při lékařských vyšetřeních, která předcházela pracovnímu úrazu. Dle znalkyně lze pracovní neschopnost pro kontuzi rukou uznat maximálně v rozsahu jednoho až dvou týdnů. Podstatné rovněž je, že ze zdravotní dokumentace zaměstnankyně žalobce vyplývá, že jí bylo již dne 30. 3. 2016 vydáno praktickým lékařem MUDr. [příjmení] doporučení, že není schopna jako řidička tramvaje.

4. Z hlášení pojistné události ze dne 19. 9. 2017 soud zjistil, že zaměstnankyně žalobce [jméno] [příjmení] utrpěla dne 11. 5. 2016 pracovní úraz při kontrole vozu na konečné s tím, že pracovní neschopnost trvala od 12. 5. 2016.

5. V lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pracovní neschopnost pro pracovní úraz zaměstnankyně žalobce ze dne 11. 5. 2016 byla od 12. 5. 2016, na rukou byl negativní klinický nález, následně není doloženo případné léčení poranění rukou, ale zaměstnankyně absolvovala řadu jiných vyšetření, pro potíže stran parestézie rukou, nohou, nestabilitu při chůzi, což s uváděným pracovním úrazem s kontuzí rukou vůbec nesouvisí. Pracovní neschopnost pro kontuzi rukou lze uznat maximálně 1-2 týdny. Invalidita byla zaměstnankyní žalobce hrubě chybně přiznána v souvislosti s úrazem z 11. 5. 2016. Jmenované bylo již 30. 3. 2016 vydáno praktickým lékařem doporučení, že není schopna jako řidička tramvaje.

6. Z dopisu žalované adresovaného žalobci soud zjistil, že žalovaná sděluje žalobci, že spis pojistné událostí zaslali znalci v oboru zdravotnictví k posouzení nároků a obdrželi vypracované odborné lékařské stanovisko se závěrem, že dle záznamu ve zdravotní dokumentaci poškozená již před úrazem trpěla parestézií obou rukou i nohou, slabostí nohou obtížnou stabilitou při chůzi. Poškozené bylo již 30. 3. 2016 vydáno praktickým lékařem doporučení, že není schopna pracovat jako řidička tramvaje. Při úrazu ze dne 11. 5. 2016 došlo pouze k pohmoždění obou rukou, pro poškození zdraví lze uznat maximálně dobu léčení 1-2 týdny.

7. Soud poté za účelem zjištění příčin zdravotních potíží zaměstnankyně žalobce ustanovil znalcem prof. Dr. [celé jméno znalce], který v závěrech svého znaleckého posudku konstatoval, že při předmětném úrazu, pádu na ruce, není uvedena žádná diagnóza, pouze paraplézie, které vylučuje traumatické změny. Lze říci, kdybychom vycházeli z předpokladu popsaného úrazového mechanismu, že došlo ke zhmoždění horních končetin, i když nejsou žádné objektivní změny poražení poranění zaznamenány. Pracovní neschopnost by mohla za předpokladu, že došlo ke zhmoždění horních končetin trvat odhadem nejvýše 2-3 týdny. Další pracovní neschopnosti v důsledku patologických změn krční páteře a míchy, které byly jak subjektivní, tak i při objektivních testech a stejného charakteru jako před předmětným úrazem 11. 5. 2016. Stejné potíže s krční páteří a míchou, potažmo horními končetinami měla posuzovaná nejméně od 30. 3. 2016. Vyšetření magnetickou rezonancí krční páteře bylo provedena rovněž před předmětným úrazem a prokázalo stejný obraz, respektive patologické změny, jako před předmětným úrazem. V této době již bylo MR zobrazeno postižení krční míchy protruze disku CD 5/6, který byl také později při operaci krční páteře 8. 7. 2016 odstraněn. Na základě těchto faktů lze říci, že při předmětném úraze 11. 5. 2016 nedošlo k poškození krční páteře ani míchy, které byly příčinou dlouhodobě pracovní neschopnosti, invalidity prvního stupně a jsou příčinou současných potíží.

8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne 11. 5. 2016 utrpěla zaměstnankyně žalobce úraz při kontrole vozu na konečné, kdy upadla a při pádu si narazila horní končetiny. Její pracovní neschopnost trvala od 12. 5. 2016 do 19. 7. 2017. Žalobce vyplatil zaměstnankyním náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 278 214 Kč. Žalovaná refundovala žalobci částku ve výši 8 948 Kč s tím, že uznala pracovní neschopnost trvající pouze od 12. 5. 2016 do 25.5 2016.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 271 a zák práce ; Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrada mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského. Podle § 1 vyhl. 125/1993 Sb. (1); Zákonným pojištěním pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen„ zákonné pojištění“) jsou pojištěny a); u [právnická osoba], ti zaměstnavatelé, kteří s ní měly sjednáno toto pojištění k 31. prosinci 1992; takto pojištěny jsou i zaměstnavatelé, na které přejdou práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu při vzniku právního nástupce těchto zaměstnavatelů, b); u [právnická], [osoba], a. s., ostatní zaměstnavatelé. (2); Není-li právního nástupce zaměstnavatele, který zanikl a); před 1. lednem 1993, má poškozený právo na plnění podle § 2 za škodu poprvé ohlášenou po 31. prosinci 1992 a dosud neuhrazovanou přímo vůči [právnická], [osoba], a. s., b); po 31. prosinci 1992, má poškozený, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání po vzniku zákonného pojištění, právo na plnění podle § 2 přímo vůči té pojišťovně, u které byl pojištěn jeho zaměstnavatel před svým zánikem. (3); Zákonné pojištění vzniká dnem vzniku prvního pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele a trvá po dobu existence zaměstnavatele. Podle § 2 vyhl. 125/1993 Sb. (1); Zaměstnavatel má právo, aby za něj pojišťovna příslušná podle § 1 (dále jen "pojišťovna") nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Nárok na náhradu škody z události, která by mohla být důvodem vzniku práva na plnění pojišťovny (dále jen "škodná událost"), musí být poprvé uplatněn zaměstnavatelem u pojišťovny v době trvání zákonného pojištění, s výjimkou případů, kdy poškozený má právo na plnění přímo vůči příslušné pojišťovně. (2); Pojistnou událostí je vznik povinnosti zaměstnavatele nahradit škodu podle odstavce 1. Rozhoduje-li o náhradě této škody soud, platí, že pojistná událost nastala dnem, kdy rozhodnutí, podle něhož má pojišťovna poskytnout plnění, nabylo právní moci.

10. Vzhledem k tomu, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že pracovní neschopnost zaměstnankyně žalobce trvající od 12. 5. 2016 19. 7. 2007 nebyla celá způsobená následky pracovního úrazu a žalovaná uhradila žalobci částku ve výši 8 948 Kč, jako náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopností uhrazené žalobcem za dobu od 12. 5. 2016 do 25. 5. 2016 soud žalobu zamítl, když uhrazená částka odpovídala nároku za dobu trvání pracovní neschopnosti, na které se shodli oba lékaři, tedy MUDr. [příjmení] i MUDr. [příjmení]. Soud žalobkyni rovněž uložil povinnost zaplatit státu náklady řízení za vyhotovení znaleckého posudku ve výši 11 950 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení podle vyhl. 254/2015 Sb. za tři úkony, vyjádření k žalobě, přípravu na jednání a účast na jednání.