28 C 54/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o určení dědice

I. Zamítá se žaloba, aby bylo určeno, že [celé jméno žalované], [datum narození], posledně bytem [adresa žalované], zemřelá dne [datum], je dědičkou zůstavitele [celé jméno žalovaného], narozeného [datum], [rodné číslo], posledně bytem [adresa žalované], zemřelého [datum], podle závěti ze dne [datum], in eventum podle závěti ze dne [datum] a že žalovaný 1 není dědicem zůstavitele [celé jméno žalovaného], narozeného [datum], [rodné číslo], posledně bytem [adresa žalované], zemřelého dne [datum].

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1 k rukám právního zástupce žalovaného 1 náhradu nákladů řízení ve výši 32 004,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná 2 nemá vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala určení uvedených ve výroku I., tedy že [celé jméno žalované] st. (již zemřelá matka žalobkyně a žalované 2 – [celé jméno žalované] ml.) je na základě závěti ze dne [datum], případně závěti ze dne [datum] dědičkou zůstavitele [celé jméno žalovaného] st. (dále jen„ zůstavitel“) a že dědicem naopak není žalovaný 1 ([celé jméno žalovaného]) coby syn zůstavitele. K podání žaloby byla žalobkyně odkázána usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2019, č. j. 29 Co 46/2019-407, vydaným v rámci řízení o pozůstalosti po uvedeném zůstaviteli. Podle tvrzení žalobkyně sepsal zůstavitel dvě závěti, první z nich označenou jako„ Potvrzení“ ze dne [datum], kterou odkázal [celé jméno žalované] st. konkrétní družstevní byt a projevil vůli, aby jej nezískal žalovaný 1, a druhou z nich označenou jako„ Závěť“ ze dne [datum], kterou projevil vůli, aby celý jeho majetek získala [celé jméno žalované] st. a nikoli žalovaný 1. Obě závěti vedle zůstavitele podepsala též [celé jméno žalované] st. z obavy o zfalšování těchto listin.

2. Žalovaný 1 s žalobou nesouhlasil. Namítal, že [celé jméno žalované] st. není způsobilá po zůstaviteli dědit, neboť padělala zůstavitelovu poslední vůli, a to druhou z předmětných závětí (ze dne [datum]) a dále listinu označenou jako„ [příjmení] moc“ ze dne [datum] a listinu označenou jako„ Závěť (plná moc)“ ze dne [datum]. Poukázal dále na to, že zůstavitel byl od [datum] hospitalizován v [nemocnice], přičemž jeho zdravotní stav vylučoval, aby právně jednal, dne [datum] tam zemřel a listina padělaná [celé jméno žalované] st. a opatřená datem [datum] byla datována více než měsíc po jeho smrti.

3. Žalovaná 2 se k žalobě nijak nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala zcela pasivní.

4. Po zrušení prvního rozsudku zdejšího soudu usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2022, č. j. 54 Co 201/2022-190, zdejší soud poučil žalobkyni podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., aby prokázala, že listina označená jako„ Prohlášení“ z [datum] obsahuje vůli zůstavitele. Níže uvedené skutkové závěry vycházejí z následně doplněného dokazování zejména o výslech žalobkyní navrženého svědka [příjmení] [jméno] [příjmení].

5. Mezi stranami nebylo sporu, že zůstavitel zemřel dne [datum], že jeho synem je žalovaný 1 a že žalobkyně a žalovaná 2 jsou dcerami [celé jméno žalované] st., zemřelé dne [datum].

6. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

7. Žalobkyně byla odkázána k podání žaloby v tomto řízení usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2019, č. j. 29 Co 46/2019-407, kterým bylo změněno usnesení zdejšího soudu ze dne 21. 10. 2018, č. j. 20 D 713/2014-361 (zjištěno z uvedených usnesení).

8. Listina označená jako„ Potvrzení“ a opatřená datem [datum] byla nalezena v bytě [číslo] na adrese [adresa žalované], po otevření bytu policií po úmrtí [celé jméno žalované] st. (zjištěno z protokolu o zjištění stavu a obsahu závěti ze dne [datum]). V listině je uvedeno, že vystavitel vyslovuje přání, aby byt [číslo] [anonymizována tři slova] – [ulice a číslo] v případě jeho úmrtí připadl [celé jméno žalované] (st. – pozn. soudu) a že si nepřeje, aby jej zdědil jeho syn [jméno] [příjmení], který se o něj nikdy nestaral a neprojevil za 21 let o něho zájem; listina je opatřena podpisy, které vyhlížejí jako„ [příjmení]. [příjmení]“ a„ [celé jméno žalované] H.“; dále je opatřena ověřovací doložkou o podpisu [celé jméno žalované] st. dne [datum] (vše zjištěno z uvedené listiny).

9. Rovněž listina označená jako„ Závěť“ a opatřená datem [datum] byla nalezena v bytě [číslo] na adrese [adresa žalované], po otevření bytu policií po úmrtí [celé jméno žalované] st. (zjištěno z protokolu o zjištění stavu a obsahu závěti ze dne [datum]). V listině je uvedeno, že vystavitel odkazuje„ tento byt a veškerý svůj majetek“ své družce [celé jméno žalované]; dále je zde uvedeno, že„ můj syn [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] se o mne celých 21 let vůbec nezajímal“; listina je opatřena podpisy, které vyhlížejí jako„ [anonymizováno] [celé jméno žalovaného]“ a„ [celé jméno žalované] H.“; dále je opatřena ověřovací doložkou o podpisu [celé jméno žalované] st. dne [datum] (vše zjištěno z uvedené listiny).

10. V listině označené jako„ [příjmení] moc“ a opatřené datem [datum] je uvedeno, že vystavitel dává plnou moc [celé jméno žalované] k vyzvednutí částky z účtu na fondech u [jméno] [příjmení]; listina je opatřena podpisem vyhlížejícím jako„ [příjmení] [jméno]“ (vše zjištěno z uvedené listiny).

11. V listině označené jako„ Závěť (plná moc)“ a opatřené datem [datum] je uvedeno, že vystavitel dává plnou moc [celé jméno žalované] k vyzvednutí částky z účtu na jeho fondech u [jméno] [příjmení] a že jí tyto finance odkazuje; listina je opatřena podpisem vyhlížejícím jako„ [celé jméno žalovaného] Vl.“ (vše zjištěno z uvedené listiny).

12. Zůstavitel byl hospitalizován dne [datum] v [nemocnice], kde setrval až do úmrtí dne [datum]; jeho stav byl již při přijetí popsán jako apatický (neschopen podpisu informovaného souhlasu), rychle se zhoršující, zůstavitel sám jako až morbidně obézní, značně zanedbaný, s malhygienou, po dobu hospitalizace byl popisován jako zmatený, dezorientovaný, posléze s progredující poruchou vědomí; dne [datum] byla o jeho stavu a nepříznivé prognóze informována přítelkyně popisovaná jako značně opilá a zapáchající (zjištěno z lékařské zprávy ze dne [datum], propouštěcí zprávy, informovaného souhlasu pacienta, chorobopisu, edukačního záznamu, ošetřovatelského plánu, záznamů ošetřovatelské péče a dekurzů za dobu hospitalizace). V Barthelově testu základních všedních činností byl hodnocen 15 body ze 100, a tedy jako vysoce závislý (zjištěno ze záznamu o uvedeném testu). Bezprostřední příčinou smrti zůstavitele byla ischemická kmenová cévní mozková příhoda (zjištěno z průvodního listu k pitvě).

13. Podle znaleckého posudku podaného Mgr. [jméno] [příjmení], znalce z oboru písmoznalectví, veškerý souvislý text na listinách označených jako„ Závěť“ s datem [datum],„ [příjmení] moc“ s datem [datum] a„ Závěť (plná moc)“ s datem [datum] vyhotovila [celé jméno žalované] st.; pro úplnost je třeba dodat, že pokud šlo o podpisy, znalec se k nim nevyjádřil nad rámec vyslovení pochybnosti o jejich autorství, tedy ani neuvedl, že ty by pocházely od zůstavitele (vše zjištěno z uvedeného posudku označeného [číslo]).

14. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] ve své výpovědi uvedl, že zná žalovaného 1 ze setkání v blízkosti místa, kde bydleli zůstavitel a [celé jméno žalované] st., při té příležitosti došlo ke konfliktní situaci s účastí policie. Zůstavitele znal od doby zhruba podzimu nebo před Vánoci 2001, od té doby se stýkali, chodili spolu na obědy. [celé jméno žalované] st. poznal přes zůstavitele. Několikrát je navštívil i v jejich bytě, kde společně žili. Asi půl roku před smrtí [celé jméno žalované] st. ji zásoboval potravinami, neboť byla nechodící, při té příležitosti jí vídával 2x až 3x týdně. K zůstaviteli i [celé jméno žalované] st. měl vztah velice přátelský, více asi vůči zůstaviteli, se kterým se vídal častěji. Byli spolu i na různých výletech, např. spolu byli na srazu radioamatérů i jinde. O smrti zůstavitele se dozvěděl od [celé jméno žalované] st. někdy na jaře, asi v dubnu nebo v květnu, roku 2015. Poté postupoval v souladu se slibem, který dal zůstaviteli, že se pokusí zachovat byt pro družku zůstavitele [celé jméno žalované] st. K dotazu, zda je mu něco známo o tom, že by zůstavitel měl problémy s alkoholem, svědek uvedl, že se s ním nestýkal mimo doby obědů či příležitostí, o kterých mluvil, tudíž to neví. K dotazu, zda je mu něco známo o tom, že by nějaké potíže s alkoholem měla [celé jméno žalované] st., svědek uvedl, že když ji zásoboval potravinami, část toho bylo nějaké slabší víno podobné moštu, které používala jako životabudič. K dotazu, jak to bylo předtím, než zemřel zůstavitel, svědek uvedl, že nebyli s [celé jméno žalované] st. tak dalece v kontaktu a že to nemůže hodnotit. Dále uvedl, že s [celé jméno žalované] st. byl v kontaktu v době, kdy se řešilo dědictví po zůstaviteli, a to před její smrtí, po její smrti v tom dál pokračoval s její dcerou (žalobkyní) a snažil se jim pomáhat v rámci pozůstalostního řízení. Od žalobkyně měl i plnou moc k zastupování. K dotazu, zda někdy viděl něco, co by pokládal za poslední vůli zůstavitele, uvedl, že ano, a to v době, kdy se dozvěděl o smrti zůstavitele, přičemž mu tuto listinu ukázala [celé jméno žalované] st. Po její smrti měl obavu, neboť věděl, že existovaly dva dokumenty, které byly v jejím bytě, a to z roku 2002 a z roku smrti zůstavitele. K dotazu, zda některou z těchto listin viděl před smrtí zůstavitele, svědek uvedl, že mu zůstavitel nabízel, aby se podíval na listinu z roku 2002, ale svědek o to neměl zájem. K této nabídce mělo dojít někdy při procházce. Uvedl, že o tom se zůstavitelem jen mluvili, příslušný papír neviděl. Svědek neviděl zůstavitele nějakou poslední vůli podepisovat. Teprve po smrti zůstavitele mu listinu svěřila [celé jméno žalované] st., aby ji doručil na soud. Listiny datované z roku 2002 a 2014 četl až po smrti zůstavitele. Na těchto listinách mu připadalo zvláštní, že v nich bylo výslovně uvedeno, že si vystavitel nepřeje, aby dědil žalovaný 1, a to proto, že o zůstavitele nejevil zájem. Listina psaná v nemocnici byla podle svědka poznamenána tím, že na jejím psaní spolupracovala [celé jméno žalované] st., což přiznala. V listině z roku 2002 byl zmíněn pouze byt, zatímco v roce 2014 nejen byt, ale i veškerý majetek. Důvod vydědění byl v obou listinách popsán ve stejném smyslu. Dále uvedl, že zůstavitel s ním za svého života opakovaně hovořil o vydědění syna, byl plný nezájmu syna o něj a uváděl svědkovi, že se několikrát snažil syna kontaktovat, ale bez odpovědi. Uvedl, že tento nezájem trval po celou dobu, co se svědek se zůstavitelem znali, ale že neví, jestli tomu tak bylo i předtím, než se poznali. K dotazu, jak si vysvětluje v listině datované rokem 2002, že se v ní uvádí 21 let nezájmu, svědek uvedl, že tam může být diference mezi tímto časovým údajem a věkem žalovaného 1, bylo to tam řečeno nepřesně. Po upozornění, že v listině je uvedeno konkrétně 21 let, což byla doba totožná s tehdejším věkem žalovaného 1, svědek uvedl, že mu to dává smysl, protože žalovaný 1 se narodil asi po roční známosti a poté tam ten nezájem byl. Dále svědek uvedl, že se ve věci angažoval na základě svého slibu, že se pokusí být nápomocen, a toho, že viděl nepříjemnou situaci žalobkyně coby hluchoněmé dcery [celé jméno žalované] st.; velkou váhou v jeho rozhodnutí se měly i dvě dcery žalobkyně, které jsou zdravotně v pořádku. K dotazu, zda zůstavitel někdy před svědkem projevil vůli naložit se svým majetkem pro případ smrti a pokud ano, jakou, svědek uvedl, že hlavně chtěl, aby byt připadl [celé jméno žalované] st., a ne žalovanému 1, o dalším majetku neví. Svůj vztah k žalovanému 1 popsal jako vztah ke svému odpůrci s tím, že jaký jiný by mohl být, když se již léta tahají o byt. K dotazu, zda byl svědek v roce 2014 v kontaktu se zůstavitelem, uvedl, že si to přesně nevybavuje. K dotazu, zda ho navštívil v té době v nemocnici, uvedl, že ne. Naposledy zůstavitele viděl řádově týdny nebo měsíce před zůstavitelovými 70. narozeninami (tj. před [datum] – pozn. soudu).

15. S ohledem na to, že soud Ing. [jméno] [příjmení] vyslechl jako svědka, neprováděl důkaz jeho písemným prohlášením datovaným [datum].

16. Žalobkyní navrhovaný písmoznalecký posudek k zodpovězení otázky, zda listinu datovanou [datum] sepsal a podepsal zůstavitel, nemohl být přes ustanovení znalkyně soudem vypracován, neboť strany ani po výzvě nepředložily znalkyni nezbytný srovnávací materiál.

17. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz výslechem Ing. [jméno] [příjmení] (syna Ing. [jméno] [příjmení]) a paní [příjmení], přičemž tyto osoby měly žalobkyně znát vůli zůstavitele ohledně nakládání s jeho majetkem, neboť jednak k této otázce se soudu jako zcela postačující jevil výslech Ing. [jméno] [příjmení], jednak pro rozhodnutí ve věci bylo stěžejní zjištění pravosti některé z tvrzených závětí; žalobkyně přitom netvrdila, že by tito svědci byli podpisu nějaké závěti přítomni.

18. Soud neprovedl žalovaným 1 navrhovaný důkaz výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] ke zdravotnímu stavu zůstavitele v době hospitalizace, neboť potřebné skutkové okolnosti byly zcela dostatečně zjištěny ze zdravotnické dokumentace.

19. Soud neprovedl žalovaným 1 navrhovaný důkaz výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] [příjmení], který měl zpochybňovat věrohodnost výpovědi Ing. [jméno] [příjmení], neboť podle specifikace ze strany žalovaného 1 se měla vyjádřit k vůli zůstavitele ohledně vydědění žalovaného 1; soudu se jednak jevilo, že takto vymezený důkazní návrh ve skutečnosti nesměřoval ke zpochybnění věrohodnosti svědka [příjmení] [příjmení], ale na podporu skutkové verze odlišné od verze žalobkyně, především jej ale soud shledal pro potřeby posouzení věci nadbytečným.

20. Skutkové závěry soudu potřebné pro posouzení věci se soustředily v první řadě na otázku pravosti dvou listin uplatňovaných žalobkyní, tedy tvrzených závětí ze dne [datum] („ Potvrzení“) a [datum] („ Závěť“).

21. Pokud jde o první z nich datovanou [datum], nebylo ani po poučení žalobkyně podle § 118a odst. 3 o. s. ř. prokázáno, že ji sepsal a podepsal zůstavitel. Písmoznalecké zkoumání nebylo možno provést pro nepředložení srovnávacího materiálu. Žádný svědek podpisu této listiny k dispozici není. Ani Ing. [jméno] [příjmení] u podpisu této listiny nebyl a před smrtí zůstavitele ji vůbec neviděl. I pokud by soud akceptoval výpověď Ing. [příjmení] jako pravdivou (k tomu ještě níže) v tom směru, že před ním zůstavitel vyslovoval přání, aby byt zdědila [celé jméno žalované] st., a ne žalovaný 1, nevyplývá z toho automaticky, že takové přání zůstavitel projevil též zákonem vyžadovaným způsobem v podobě závěti. Je zde totiž zapotřebí současně vzít v úvahu, že u pozdější listiny datované [datum] lze uzavřít, že byla podvržena [celé jméno žalované] st. (stejně jako další dvě listiny datované [datum] a [datum] – k tomu níže); to pak nutně vede k tomu, že je zapotřebí přistupovat se značnou obezřetností i k listině datované rokem 2002, neboť obě tyto listiny měla ve svém držení [celé jméno žalované] st., v bytě jí obývaném se našly a na obě se i podepsala (ovšem v obou případech až v roce 2015). Je též pozoruhodné, že v obou listinách se uvádí, že žalovaný 1 neprojevoval po dobu 21 let o zůstavitele zájem – jde o totožný časový údaj, ač mezi vznikem obou listin mělo uplynout více než 12 let. V případě první listiny pokládá soud za nápadné i to, že v době jejího údajného vzniku bylo žalovanému 1 přibližně 21 let, tedy by to znamenalo, že o zůstavitele údajně neprojevoval zájem již od svého narození. Podle mínění soudu tyto skutečnosti vyvolávají zcela zásadní pochybnosti o pravosti i listiny z roku 2002, které, jak je řečeno výše, nebyly žádnými důkazy rozptýleny.

22. K výpovědi Ing. [jméno] [příjmení] je nadto nutno přistupovat jako k ne zcela věrohodné, pokud jde o tvrzení, že zůstavitel chtěl žalovaného 1 vydědit. Z jeho výpovědi je zřejmé, že vnímá žalovaného 1 jako svého odpůrce, a naopak chce pomoci žalobkyni k úspěchu ve sporu, tudíž není ve věci nezaujatý. Při jeho výpovědi bylo též patrné, že se spíše vyhýbal takovým odpovědím, které by mohly vyznít nějak nepříznivě vůči zůstaviteli nebo [celé jméno žalované] st. Do určité míry byla jeho výpověď rozporná i v tom, že na jedné straně se prezentoval jako blízký přítel obou jmenovaných, na druhé straně uváděl, že se stýkali jen omezeně, a o smrti zůstavitele se dozvěděl teprve asi po tři čtvrtě roce. Lze proto mít za to, že svědek svou výpověď přinejmenším v některých aspektech účelově upravoval tak, aby pokud možno prospěla žalobkyni.

23. Pokud jde o listinu datovanou [datum], jakož i další dvě listiny datované [datum] a [datum], soud je přesvědčen, že jsou podvrhem v tom smyslu, že nepocházejí od zůstavitele. K tomuto závěru vede naprosto shodně jak písmoznalecký posudek Mgr. [příjmení] (podle něhož jejich text sepsala [celé jméno žalované] st.), tak i veškerá zdravotnická dokumentace z období hospitalizace zůstavitele od [datum] do jeho smrti [datum], podle níž byl zjevně nezpůsobilý takový úkon činit, a dále i skutečnost, že poslední z uvedených listin je dokonce datována až více než měsíc po jeho smrti. [příjmení], která tyto listiny vytvořila, byla podle přesvědčení soudu [celé jméno žalované] st., a to nejen na základě zkoumání písma znalcem, ale též s přihlédnutím k tomu, že je měla ve své moci (originály se nalezly v bytě po její smrti, předtím je ukazovala svědku [příjmení] [příjmení]) a jejich obsah byl zcela výlučně k jejímu prospěchu.

24. Pokud jde o obsah listin datovaných [datum] a [datum], po skutkové stránce soud též konstatoval, že okruh jmění, kterého se týkají, je zjevně rozdílný, neboť v případě první z listin jde o relativně konkrétně specifikovaný družstevní byt (nepopsaný sice zcela přesně, nicméně tak, že jej lze identifikovat), zatímco v případě druhé listiny je uveden pouze„ tento byt“ bez jakékoli specifikace, ovšem dále i„ veškerý (…) majetek“.

25. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

26. Podle § 1494 odst. 1 věta první o. z. závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz.

27. Podle § 1532 o. z. závěť vyžaduje písemnou formu, ledaže byla pořízena s úlevami.

28. Podle § 1533 o. z., kdo chce pořizovat v písemně formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou jí podepíše.

29. Podle § 1534 o. z. závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

30. Podle § 1481 o. z. z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.

31. Ze shora uvedených skutkových závěrů soudu plyne, že chybí jakýkoli důkaz o tom, že zůstavitel projevil právně relevantním způsobem svou vůli, aby veškerý jeho majetek zdědila [celé jméno žalované] st. Nebylo prokázáno, že listina datovaná [datum] je pravou listinou pocházející od zůstavitele; nadto i kdyby od něho hypoteticky pocházela, týkala se pouze družstevního bytu, nikoli jiného majetku. Dokonce ani svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] přes určitou zaujatost ve prospěch žalobkyně netvrdil, že by před ním zůstavitel takto generální vůli projevil.

32. Jestliže za této situace bylo zároveň prokázáno, že [celé jméno žalované] st. podvrhla později datované listiny, z nichž dvě (ze dne [datum] a [datum]) jí měly něco zůstavovat (listina ze dne [datum] ji měla činit dědičkou veškerého majetku zůstavitele, listina ze dne [datum] jí pak„ odkazovala“ finanční prostředky blíže nespecifikovaným způsobem spravované [jméno] [příjmení]), lze to podle mínění soudu pokládat za zavrženíhodný čin proti zůstavitelově poslední vůli, vylučující [celé jméno žalované] st. z dědického práva po zůstaviteli. Její jednání bylo nepochybně záměrné, bylo zjevně motivované majetkovým prospěchem a nebylo v souladu s jakoukoli doložitelnou poslední vůlí zůstavitele projevenou někdy předtím. Šlo tedy zároveň o jednání, kterým mělo dojít k uspořádání dědické posloupnosti v rozporu s vůlí zůstavitele, mezi což je třeba řadit i případ, kdy se někdo snaží dosáhnout určitého řešení dědické posloupnosti bez opory v relevantně projevené vůli zůstavitele.

33. Odvolací soud ve svém zrušovacím usnesení poukázal na to, že žalobkyně tvrdí, že již v roce 2002 zůstavitel svůj majetek odkázal [celé jméno žalované] st., a že pokud by žalobkyně svá tvrzení prokázala, nebylo by její jednání spočívající v padělání následujících posledních vůlí zůstavitele jednáním v rozporu s vůlí zůstavitele. V intencích těchto závěrů odvolacího soudu dospěl zdejší soud po poučení žalobkyně a doplnění dokazování k závěru, že žalobkyně toto své tvrzení ani nyní neprokázala. Proto uzavřel, že [celé jméno žalované] st. je ze shora uvedených důvodů z dědického práva po zůstaviteli vyloučena.

34. S ohledem na to soud podanou žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalovanému 1. Pokud šlo o žalovanou 2, ta byla rovněž procesně plně úspěšná v tom smyslu, že žaloba směřující i vůči ní byla zamítnuta, avšak dle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žalovaná 2 nemá vůči žalobkyni na náhradu nákladů řízení právo.

36. Pro účely výpočtu výše náhrady nákladů řízení žalovaného 1 soud předesílá, že nepřehlédl, že žalovaný 1 se domáhal, aby soud vyšel z tvrzené hodnoty celé pozůstalosti ve výši 3 173 254,82 Kč. Soud nicméně nemá za to, že tento postup by byl adekvátní, neboť v tomto řízení se žádné dokazování ohledně výše hodnoty pozůstalosti nevedlo. Žalovaný 1 k tomu odkazoval pouze na usnesení zdejšího soudu ze dne 7. 4. 2015, č. j. 20 D 713/2014-160, o kterém však sám uvedl, že bylo zrušeno (a je lhostejné, z jakého důvodu se tak stalo). Soud má proto za to, že hodnotu věci resp. práva zde nelze zjistit bez nepoměrných obtíží, zejména bez vedení dokazování, které by přitom nemělo pro posouzení merita sporu význam. Je proto namístě postupovat dle § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“). Předmětný nárok je svým charakterem nárokem na určení existence resp. neexistence práva podle § 9 odst. 3 písm. a) a. t. a pro nynější řízení je vzhledem k povaze uplatněného nároku zcela nepodstatné, jaká aktiva či pasiva pozůstalost zahrnuje.

37. Výše náhrady nákladů řízení žalovaného 1 činí celkem 32 004,50 Kč a sestává z následujících položek: a) odměna za zastupování advokátem po 2 500 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 a. t. za 9 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne [datum], vyjádření ve věci samé ze dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum], vyjádření ve věci samé ze dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum], účast při výslechu svědka soudem mimo ústní jednání dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum]; b) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedených 9 úkonů; c) náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 a. t. po 1 250 Kč za ústní jednání dne [datum], které bylo odročeno bez projednání věci; d) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 5 554,50 Kč.

38. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaného 1 soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

39. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.