28 C 87/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vydání bezdůvodného obohacení

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna vydat žalobkyni 72,78 gramů čtrnáctikarátového zlata a 21,94 gramů osmnáctikarátového zlata.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalované náhradu nákladů řízení ve výši 14 338,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala, aby byla žalovaná povinna vydat jí 72,78 gramů čtrnáctikarátového zlata a 21,94 gramů osmnáctikarátového zlata. Svůj návrh odůvodnila tak, že se žalovanou dlouhodobě spolupracovala od října 2017 v rámci zlatnictví. Žalovaná z materiálu od žalobkyně vyráběla šperky. Materiál a šperky byly evidovány v knize materiálů a v soupisu výrobků a ztrát, oba dokumenty si strany podepisovaly. [ulice] skončila v listopadu 2020. Žalobkyně dne [datum] provedla inventuru, při které shledala, že jí žalovaná nevrátila 50,82 gramů čtrnáctikarátového zlata. Následně si žalobkyně nechala Ing. [jméno] [příjmení] vypracovat odbornou zprávu ze dne [datum], podle níž se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o zlato v ještě větším (tj. žalovaném) množství. Žalovaná nesouhlasila s tím, že by materiál chyběl, tvrdila, že ho použila na výrobu určitých šperků, nicméně tak tomu podle žalobkyně nebylo. Jednání stran nevedla ke smírnému řešení a žalovaná zlato žalobkyni nevydala ani po předžalobní výzvě. K argumentaci žalované ohledně povahy poměru mezi stranami žalobkyně následně doplnila, že strany spolupracovaly na základě dohody, a to žalovaná jako OSVČ, neboť uzavření pracovní smlouvy žalovaná odmítla, přičemž žalovaná za svou práci fakturovala každý měsíc rozdílné částky, které jí žalobkyně proplácela v hotovosti. Žalovaná sice docházela do provozovny žalobkyně, nicméně pracovala tam částečně se svým nářadím, zejména příručním; nepracovala v pevné pracovní době, nýbrž docházela podle toho, jaké měla množství své jiné práce, kterou prováděla ve své vlastní dílně. Podle žalobkyně zadávání jednotlivých výkonů požadovaných od žalované žalobkyní probíhalo tak, že žalobkyně žalované osobně specifikovala výrobek, který má být vyroben, např. předáním nákresu, předala jí materiál k výrobě tohoto šperku a odsouhlasily si částku, kterou za to žalovaná měla obdržet. Dohodnutou cenu si strany zapisovaly do objednávkových listů, které si však dle tvrzení žalobkyně žalovaná odnesla a žalobkyně je k dispozici nemá. Dále žalobkyně tvrdila, že ke každé zakázce se vztahuje ztrátové procento, čímž se vyjadřuje ve zlatnickém podnikání to, že určitá část materiálu se při výrobě šperků ztrácí např. jako prach a nelze ji vrátit ani v podobě odřezků či pilin; toto procento bylo stranami domlouváno vždy ve vztahu ke každé jednotlivé zakázce ústně, neboť se liší podle toho, o jaký typ výroby šperku jde, např. zda má docházet k broušení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla její zamítnutí. Ke zprávě Ing. [příjmení] namítla, že jde o přepis údajů z knihy materiálů a soupisu výrobků vedených žalobkyní, avšak při srovnání se soupisem vedeným žalovanou se údaje neshodují. Žalobkyní předložený soupis tak není úplný ani průkazný. Dále namítla, že ze zprávy nevyplývá ztrátové procento na zpracované výrobky (neboť při výrobě šperků vznikají např. piliny drahého kovu) a ani to, jak vlastně žalobkyně ke konečnému výsledku dospěla. Podle žalované šlo v daném případě o závislou práci žalované pro žalobkyni. Mezi stranami totiž sice nebyla uzavřena pracovní smlouva, avšak žalovaná měla od žalobkyně k dispozici materiál a pracovní nástroje, práce prováděla v provozovně žalobkyně a dle jejích pokynů, za práci jí náležela mzda, která jí byla vyplácena v hotovosti, a pracovala ve stanovené pracovní době buď vždy od 8.30 hod. do 16 hod., nebo od 11 hod. do 18.30 hod. Nicméně i kdyby tomu tak nebylo (a tedy o závislou práci nešlo), mezi stranami mohl vzniknout právní vztah pouze na základě dílčích smluv o dílo uzavíraných za účelem zhotovení jednotlivých výrobků. Žalobkyně však nespecifikovala, co bylo obsahem těchto smluv, jaké konkrétní výrobky byly objednány, za jakou cenu a jak byla uplatněna případná práva z vadného plnění. Minimálně část nároku by navíc v takovém případě byla promlčena.

3. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění. K povaze spolupráce mezi stranami.

4. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že mezi sebou neměly uzavřenu pracovní smlouvu. Žalovaná za svou činnost vystavovala žalobkyni faktury, a to zpravidla jednu v měsíci, na různé částky v období od října 2017 do března 2020 a dále od června 2020 až října 2020; fakturované plnění bylo popsáno obecně („ zlatnická práce“,„ zlatnické opravy a zakázky“), faktury měly být dle svého obsahu hrazeny hotově (zjištěno z jednotlivých faktur vystavených žalovanou žalobkyni).

5. Žalovaná měla na své IČO Puncovním úřadem vedenou inspekční kartu, a to mj. pro její provozovnu na adrese [adresa žalované] (zjištěno z inspekční karty vyžádané od Puncovního úřadu).

6. Žalovaná uskutečnila vlastním jménem v letech 2017 až 2020 řadu nákupů výrobků a služeb zejména od dodavatele ÖGUSSA GmbH (dlouhodobý nákup polotovarů z drahých kovů na výrobu šperků – zjištěno ze sdělení této společnosti a soupisů dokladů a jednotlivých dokladů za každý z roků 2017 až 2020), v menším počtu též od dodavatelů [právnická osoba] (zjištěno ze sdělení této společnosti a faktury z roku 2019), [právnická osoba] (rhodiování šperků – zjištěno ze sdělení této společnosti a dvou faktur z let 2018 a 2020), a [právnická osoba] (výroba hrubých odlitků šperků v letech 2017 až 2020 v celkovém objemu cca 20 900 Kč – zjištěno ze sdělení této společnosti).

7. Svědkyně [jméno] [příjmení] ve své výpovědi uvedla, že žalobkyně je její vedoucí tam, kde svědkyně pracuje, žalovaná tam pracovala. Jde o zlatnictví [jméno] v [příjmení] ulici v [obec]. Svědkyně zde pracuje již skoro 8 let jako zlatnice, je zaměstnankyní žalobkyně. V provozovně bývá přítomna pro běžnou pracovní dobu provozovny, přičemž se věnuje výrobě, nikoli prodeji. Žalovaná v provozovně působila zhruba dva až tři roky někdy před covidem. Žalovaná pracovala rovněž jako zlatnice, věnovala se výrobě na zakázku. Svědkyně uvedla, že pro svou práci má k dispozici své vlastní nářadí typu kleští, pilníků apod. a využívá vybavení provozovny v podobě válcny či přístroje na protahování drátů; shodně to měla i žalovaná. Materiál jí předává žalobkyně, svědkyně žalobkyni podepisuje, kolik čeho převzala. Své výrobky si svědkyně po dokončení odepíše na zvláštním papíru a předá je žalobkyni. Svědkyně uvedla, že viděla, že žalovaná podepisovala, když převzala zlato, a odepisovala si výrobky. Uvedla, že neví, zda byla žalovaná zaměstnankyní žalobkyně, nicméně že ví, že žalobkyně po žalované chtěla fakturu, myslí si tedy, že zaměstnaná nebyla. Proč tomu tak bylo, neví. Žalovaná chodila do provozovny různě, někdy tam byla celou dobu, někdy přišla později nebo odešla dříve. Svědkyně uvedla, že žalovaná měla svou vlastní dílnu v Thámově ulici; nebylo jí známo, zda žalovaná pracovala i pro někoho jiného. Zadávání práce žalované probíhalo tak, že žalobkyně žalované vždy sdělila, jak má zakázka vypadat.

8. Svědkyně [jméno] [příjmení] ve své výpovědi uvedla, že u žalobkyně v minulosti pracovala, přičemž tam pracovala i žalovaná. Svědkyně u žalobkyně pracovala jako prodavačka, bylo to po dobu zhruba 5 let a skončilo to zhruba před 6 lety. [příjmení] pouze prodávala, nevyráběla. Byla zaměstnankyní na pracovní smlouvu, měla podepsanou i dohodu o odpovědnosti za ztrátu na svěřených hodnotách. Žalovaná ve zlatnictví působila po dobu posledních asi dvou let, kdy tam pracovala svědkyně, a to jako zlatnice zabývající se výrobou a opravami šperků. Dále tam pracovaly jako zlatnice i paní [příjmení] a paní [příjmení]. Svědkyně nebyla přítomna u toho, když se jednotlivým zlatnicím zadávala práce nebo se od nich přebírala, to řešila žalobkyně. Svědkyně přijímala zakázky od zákazníků, vše předávala žalobkyni, která to potom dále rozdělovala mezi jednotlivé zlatnice, to šlo mimo svědkyni. Nevěděla, jak se evidovalo, co má který zlatník u sebe za materiál a šperky. Nevěděla, zda ostatní, kdo v provozovně působili, byli zaměstnanci, nebo fakturovali, o to se nezajímala. Nepamatovala si přesně, jak často žalovaná do provozovny docházela, měla za to, že normálně dle potřeby.

9. Svědkyně [jméno] [příjmení] ve své výpovědi uvedla, že u žalobkyně několik let pracovala, přičemž to bylo ve dvou obdobích, pokaždé po dobu asi několika let, naposledy to skončilo před asi 6 lety. Žalovanou zná od vidění, jinak blíže ne. Svědkyně u žalobkyně pracovala jako zlatník – klenotník, zabývala se výrobou a opravou šperků, nárazově i prodejem. Měla uzavřenou pracovní smlouvu, byla běžný zaměstnanec. V době, kdy svědkyně pracovala u žalobkyně, tam žalovaná ještě nepracovala, přišla tam až později. Se žalovanou se seznámila, když si svědkyně chtěla zakoupit určité nářadí pro zlatnickou práci, v této souvislosti se se žalovanou asi dvakrát nebo třikrát setkala a něco si od ní koupila. Šlo o ruční nářadí, ne velké stroje. Zadávání zlatnické výroby probíhalo tak, že svědkyně vždy dostala zakázkový lístek od žalobkyně. Jednou za dva až tři měsíce se odevzdávaly piliny, vypočítala se ztráta. Materiál převzatý od žalobkyně se zapisoval do sešitu, pak se zapisovalo, kolik váží který šperk, jednou za čas se propočetlo, zda se vejde do ztrátového procenta, nebo ne. Na dotaz, jak bylo stanoveno ztrátové procento, svědkyně nedokázala jasně odpovědět, uvedla, že si myslí, že činilo 4 %, ale nevěděla, zda to plyne z nějakého předpisu, nebo to bylo stanoveno nějak jinak.

10. Svědkyně [jméno] [příjmení] ve své výpovědi uvedla, že žalobkyně byla její šéfová v minulé práci a že žalovaná tam nějak působila. Svědkyně u žalobkyně pracovala asi 5 let na zkrácený úvazek, pracovala 4 hodiny denně. Tato práce skončila asi před rokem nebo rokem a půl, šlo o zlatnictví [jméno] na [jméno], kde pracovala jen jako prodavačka, nevěnovala se výrobě ani opravám. Zakázky převzaté od zákazníků předávala žalobkyni, která je rozdělovala mezi jednotlivé zlatnice. Pouze občas, když šlo o jednoduché zakázky, je předala přímo zlatnici, když šlo třeba o opravu na počkání. Nevěděla, jak bylo sledováno, kdo má u sebe jaké zboží, polotovary či materiál. Svědkyně pracovala na pracovní smlouvu a měla hmotnou odpovědnost za zboží, ale pouze to, které bylo na prodejně. Žalovaná u žalobkyně již působila, když tam svědkyně nastoupila. Žalovaná v provozovně dělala zlatnické práce. Zda měla žalovaná určenou nějakou pracovní dobu, svědkyně nevěděla.

11. Na tomto místě lze uvést jako dílčí skutkový závěr soudu, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně a žalovaná spolu dlouhodobě spolupracovaly tak, že žalobkyně zadávala žalované jednotlivé zakázky na výrobu šperků a žalovaná je prováděla a předávala výsledek žalobkyni. Mezi stranami nebyla ujednána žádná pracovní smlouva, žalovaná působila jako osoba samostatně výdělečně činná a žalobkyni fakturovala. Žalovaná současně působila i ve své vlastní dílně v Thámově ulici a v celém období let 2017 až 2020 si od svých dodavatelů pro svou podnikatelskou činnost obstarávala potřebné materiály, polotovary či služby. Žalovaná sice docházela do provozovny žalobkyně, avšak neměla pevně danou pracovní dobu. Používala ke své činnost zčásti nástroje žalobkyně, zčásti však své vlastní. Ke konkrétnímu obsahu jednotlivých zakázek, které měla žalovaná pro žalobkyni provést.

12. Žalobkyně netvrdila a neprokázala, a to ani po poučení soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., konkrétní obsah jednotlivých zakázek (které lze z právního hlediska charakterizovat, jak je uvedeno níže, jako závazky typu díla), které měla žalovaná pro žalobkyni provést. Žalobkyní nebylo tvrzeno, kdy byly uzavřeny jednotlivé smlouvy o dílo, co konkrétně bylo předmětem díla dle každé jednotlivé smlouvy o dílo, jaká byla hmotnost šperku, který měl být vyroben, jaká byla cena, kterou za zhotovení díla strany v každém jednotlivém případě ujednaly, z jakého materiálu měl být šperk vyroben, jakou hmotnost materiálu měla žalobkyně žalované předat, kolik materiálu měla žalovaná žalobkyni vrátit, co měla udělat s materiálem, který vrácen nebude, dále zda a kdy byl ujednaný materiál v jednotlivém případě předán žalované, do kdy mělo být jednotlivé dílo provedeno a zda se tak stalo, jaké bylo v každém jednotlivém případě dohodnuto procento materiálu, který může být při výrobě ztracen, tzn. nebude ani ve zhotoveném šperku ani ve vracených zbytcích, a dále, zda byla jednotlivá díla provedena v souladu s ujednáním stran, a pokud ne, zda, kdy a jak byly vytčeny nějaké vady.

13. Žalobkyně namísto uvedení konkrétních skutkových tvrzení pouze odkazovala na jí předložené listiny, zejména ty, které označovala jako knihu materiálu a evidenci výrobků. Nedostatek skutkových tvrzení však nelze nahradit tím, že účastník soudu předloží listiny či svazky listin zřejmě s tím, že soud z nich má zrekonstruovat, co vlastně chtěl účastník tvrdit. Nadto je zřejmé, že listiny předkládané žalobkyní na první pohled neobsahovaly minimálně podstatnou část toho, co měla žalobkyně dle poučení soudu doplnit (např. dohodnuté parametry jednotlivých výrobku, cenu, termín dodání, ztrátové procento atd.).

14. Vzhledem k tomu, že výše uvedené skutkové okolnosti nebyly ani tvrzeny, stalo se dokazování k nim bezpředmětným. Nicméně jelikož soud ještě před dáním uvedeného poučení žalobkyni provedl k důkazu část žalobkyní takto předložených podkladů (listiny na č. l. 177 až 181 a 182 až 188 spisu), je zapotřebí k nim dodat, že rozhodně nemohly nedostatek skutkových tvrzení zhojit a že z nich ani nebylo možno žádná pro věc podstatná skutková zjištění učinit. Stejně tak nebylo možno učinit pro věc podstatná skutková zjištění ani z listiny označené jako odborná zpráva ze dne [datum], kterou vypracoval„ Ing. [jméno] [příjmení] – automotive consulting“. Jádrem posledně uvedeného dokumentu byl ostatně přepis podkladů předložených zpracovateli zprávy žalobkyní, které předložila též soudu. Důvod pro nemožnost učinění relevantních skutkových závěrů z těchto důkazních prostředků byl ve všech případech týž, a to jejich velmi nízká vypovídací hodnota. Z těchto dokumentů bylo možno vyvodit mezi stranami nespornou skutečnost, že mezi nimi probíhala spolupráce při zlatnické výrobě, nicméně stále ne její konkrétní obsah (tedy jaké konkrétní výrobky, za jakou cenu, z jakého množství materiálu, s jakou výslednou hmotností, s jakým přípustným ztrátovým procentem měly být žalovanou pro žalobkyni vyrobeny, kdy to bylo ujednáno, do kdy měly být předány atd.). Údaje o jednotlivých výrobcích typu„ triangl“,„ opál“,„ nekonečno“,„ náušnice“,„ 2 snubní“,„ soliter“,„ destička“ atd., vždy bez jakýchkoli dalších údajů zmíněných výše, k tomu nepostačují. Lze konstatovat, že evidence vedená žalobkyní byla natolik kusá a útržkovitá, že snad mohla sloužit jako podklad pro spolupráci dvou osob, dokud k sobě mají vzájemnou důvěru a dokud mezi nimi nedojde ke sporu, avšak jakmile se věc posunula do řešení v soudním sporu, projevila se okamžitě její naprostá nedostatečnost.

15. Obdobně jako v případě listin uvedených v předchozím odstavci soud neučinil žádná pro věc podstatná skutková zjištění ze soupisu výrobků předloženého žalovanou (č. l. 72 až 78); že mezi stranami probíhala spolupráce při zlatnické výrobě, o tom nebylo sporu, ovšem zjistit její přesný obsah ani z tohoto heslovitého a útržkovitého soupisu nelze.

16. Žalobkyně vyzvala prostřednictvím své právní zástupkyně žalovanou k vydání předmětného zlata před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum]).

17. Ze sdělení Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne [datum] soud žádná pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.

18. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz čestnými prohlášeními [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], neboť šlo o obecné dokumenty, které neměly konkrétní vztah k předmětu nynějšího řízení; stejně tak nevyslýchal [jméno] [příjmení] jako svědka, neboť dle žalobkyně měl být slyšen obecně k praxi ve zlatnictví, nešlo o osobu, která by pracovala u žalobkyně.

19. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz výslechem předchozího právního zástupce žalované [příjmení] [příjmení]. I při odhlédnutí od otázky povinnosti mlčenlivosti, jíž podle vědomí soudu nebyl zbaven, bylo to, k čemu měl být slyšen, tedy průběh mimosoudních jednání stran než došlo k podání žaloby, pro věc nepodstatné. Mezi stranami nedošlo k uzavření žádné dohody, v níž by žalovaná nároky žalobkyně uznala či se zavázala jí plnit. I pokud by bylo pravdou, že taková dohoda se jevila být těsně před uzavřením, je to lhostejné, pokud se pak z jakéhokoli důvodu nerealizovala. Ochotu kterékoli strany ke kompromisnímu řešení sporu před podáním žaloby nelze interpretovat jako závazné potvrzení oprávněnosti posléze uplatněných nároků, nejde-li o případ typu právně relevantního uznání dluhu.

20. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz výslechem Ing. [příjmení], zpracovatele shora uvedené zprávy, navrhovaný k vysvětlení, z jakých podkladů vycházel. Že vycházel ze soupisů pocházejících od žalobkyně, je zcela zřejmé, jeho výslech by byl naprosto nadbytečný.

21. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz zadáním znaleckého posudku k prokázání pravdivosti tvrzení žalobkyně, že v evidenci byl zjištěn schodek na materiálu v rozsahu 72,78 gramů čtrnáctikarátového zlata a 21,94 gramů osmnáctikarátového zlata. Vzhledem k tomu, že soud shledal nedostatečnost pro věc podstatných skutkových tvrzení žalobkyně, bylo by ustanovování znalce k přezkoumávání listinných podkladů žalobkyně zjevně nadbytečné.

22. Jiné relevantní důkazy nebyly navrhovány ani nevyplývaly z obsahu spisu.

23. Skutkový stav věci lze stručně shrnout tak, že strany mezi sebou dlouhodobě spolupracovaly, kdy žalobkyně zadávala žalované jednotlivé zakázky na výrobu šperků a žalovaná je prováděla a předávala výsledek žalobkyni, nicméně žalobkyně ani netvrdila, tím spíše ani neprokázala, konkrétní obsah a parametry jednotlivých zakázek, které měla žalovaná pro žalobkyni provést.

24. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalobkyně ve své žalobě žádný pracovněprávní nárok neuplatnila, a nešlo tedy o pracovněprávní spor, avšak žalovaná ve své obraně namítala, že mezi stranami došlo k výkonu závislé práce ve smyslu pracovněprávních předpisů. Soud se s tímto jejím argumentem neztotožnil. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Při výkladu pojmu závislé práce a při posuzování, zda činnost uskutečňovaná v konkrétním případě byla závislou prací, se hledí zejména k tomu, zda je výkon práce konán způsobem, který určí zaměstnavatel, který také dává pokyny, jimiž průběžně práci řídí a kontroluje; zaměstnanec dle pokynů koná druhově určenou opakující se činnost. Dalším výrazným znakem je konání práce na náklady zaměstnavatele, převážně v prostorách zaměstnavatele a s využitím materiálu zaměstnavatele, jménem zaměstnavatele a na jeho odpovědnost. Při závislé práci zaměstnavatel přiděluje práci zaměstnanci v souladu s pracovní dobou a dobou odpočinku.

25. V projednávané věci sama žalovaná vystupovala jako osoba samostatně výdělečně činná a za svou činnost žalobkyni vystavovala faktury. Jako zaměstnanec žalobkyně nikde nefigurovala. Lze jistě obecně připustit, že takové uspořádání by mohlo pouze zastírat skrytou povahu činnosti coby závislé práce. Na podporu této úvahy by bylo možno poukázat na to, že žalovaná svou činnost vykonávala v provozovně žalobkyně a s využitím i jejích (ale též svých vlastních) nástrojů, zřejmě též z materiálu dodaného žalobkyní. Nicméně realizace jednotlivých zakázek probíhala na základě počátečního zadání, co má být vyrobeno, nikoli tak, že by v průběhu práce žalobkyně konkrétně dávala pokyny, jak má žalovaná pracovat. Z ničeho neplyne, že by žalovaná cokoli činila jménem a na odpovědnost žalobkyně. Nebylo ani zjištěno, že by měla stanovenou pevnou pracovní dobu, naopak ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že docházela spíše podle svých časových možností. Ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že další osoby působící v předmětném zlatnictví byly u žalobkyně standardně zaměstnány, nešlo tedy zjevně o případ, kdy by žalobkyně nějak systematicky zakrývala závislou práci pomocí předstíraných dodavatelských vztahů. Žalovaná měla svou vlastní zlatnickou dílnu a pro svou podnikatelskou činnost si obstarávala potřebné věci i služby od jiných dodavatelů. Na základě všech těchto okolností dospěl soud k závěru, že u žalované o závislou práci pro žalobkyni nešlo.

26. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

28. Žalobkyně konstruovala svou žalobu jako žalobu o vydání bezdůvodného obohacení, posléze vymezeného jako protiprávní užití cizí hodnoty. Podle mínění soudu je však posuzování věci jako nároku z bezdůvodného obohacení v jakékoli variantě zcela nepřípadné. [ulice] mezi stranami probíhala na principu: zadání jednotlivé zakázky – její provedení žalovanou – předání výrobku žalobkyni. Byť žalobkyně netvrdila ani po poučení ze strany soudu konkrétní obsah jednotlivých zakázek, popsaný základní mechanismus je z provedených důkazů zřejmý a ani žalovaná jej nezpochybnila nad rámec toho, že dle jejího výkladu šlo o závislou práci. Práva a povinnosti stran v souvislosti s tím, a tedy i v souvislosti s nakládáním s materiálem za tím účelem mezi stranami případně předaným, je proto nutno posuzovat v rámci práv a povinností z konkrétního smlouvou založeného závazku.

29. Právní poměr mezi stranami v souvislosti s jednotlivými zakázkami naplňuje znaky díla podle citovaného ustanovení § 2586 odst. 1 o. z. Zákon předpokládá, že někdy sám objednatel předává zhotoviteli věc potřebnou k provedení díla (např. materiál) – viz ustanovení § 2597 odst. 1 o. z. Pak je ovšem otázkou ujednání konkrétní smlouvy o dílo, zda je povinností zhotovitele vyrobit dílo tak, aby obsahovalo veškerý využitý materiál, nebo zda může dojít ke ztrátě určité části materiálu (které třeba nelze vzhledem k technologii výroby zabránit), zda případný zbylý materiál má vrátit, či si může ponechat, atd. Ostatně sama žalobkyně tvrdila, že ve zlatnické výrobě je vždy určité ztrátové procento, které si dle jejího tvrzení pro každou jednotlivou zakázku se žalovanou domlouvaly. Co konkrétně si domluvily, ovšem netvrdila, a tedy ani neprokázala. Přitom již jen pokud by aplikovatelné ztrátové procento bylo vyšší, než jaké snad zohlednila žalobkyně ve svých výpočtech vedoucích k podání žaloby, mohl by tím celý údajný schodek na množství materiálu být zcela eliminován. Případně pokud měl být pro určitý výrobek využit materiál bezezbytku, ale výsledný výrobek jej neobsahoval (tedy byl lehčí co do obsahu zlata, než kolik bylo předáno k jeho zhotovení), pak by se mohlo jednat o vadu díla, kterou by bylo namístě řešit podle příslušných zákonných ustanovení, ovšem opět nikoli na bázi bezdůvodného obohacení uplatňovaného navíc paušálně a bez ohledu na parametry jednotlivých zakázek.

30. Právě z důvodu významu těchto aspektů pro posouzení věci soud žalobkyni poučil o potřebě tvrdit, mj. co konkrétně bylo předmětem každého jednotlivého díla, jaká byla hmotnost šperku, který měl být vyroben, jaká byla cena za zhotovení díla, z jakého materiálu měl být šperk vyroben, jakou hmotnost materiálu měla žalobkyně žalované předat, kolik materiálu měla žalovaná žalobkyni vrátit, co měla udělat s materiálem, který vrácen nebude, zda a kdy byl ujednaný materiál v jednotlivém případě předán žalované, do kdy mělo být jednotlivé dílo provedeno a zda se tak stalo, jaké bylo v jednotlivém případě dohodnuto ztrátové procento, zda byla jednotlivá díla provedena v souladu s ujednáním stran, a pokud ne, zda, kdy a jak byly vytčeny nějaké vady. Žalobkyně to však netvrdila a namísto toho přistoupila k věci zcela zjednodušujícím způsobem, na bázi porovnání údajně zaznamenané gramáže materiálu a výrobků a označení celkového rozdílu vzniklého údajně za téměř čtyři roky spolupráce za bezdůvodné obohacení. To je však z vyložených důvodů nepřiléhavé.

31. Se zřetelem k nedostatku skutkových tvrzení k posouzení případných nároků žalobkyně z jednotlivých závazků typu díla soud žalobu shledal za nedůvodnou. Zkoumání otázky případného promlčení části nároků se tak stalo nadbytečným a soud se jím nezabýval, byť lze podotknout, že pakliže některé konkrétní zakázky byly skutečně realizovány již v roce 2017, nelze rovněž možnou důvodnost námitky promlčení vyloučit.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované.

33. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 14 338,50 Kč a sestává z následujících položek: a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), po 1 500 Kč podle § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 6 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum], vyjádření ve věci samé ze dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum]. Pokud šlo o žalovanou specifikovaný další úkon„ vyjádření k žalobě“ ze dne [datum], soud za něj náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť šlo fakticky jen o žádost o prodloužení lhůty k vyjádření (učiněnému následně [datum]); b) odměna za zastupování advokátem po 750 Kč podle § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 2 a. t. za 1 úkon právní služby: označení svědků podáním ze dne [datum]; c) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedených 7 úkonů; d) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 2 488,50 Kč.

34. K výši tarifní hodnoty soud dodává, že vycházel z toho, že předmětem řízení bylo vydání věci, jejíž hodnotu lze určit jen s nepoměrnými obtížemi. V řízení se neprovádělo žádné dokazování směřující ke zjištění hodnoty zlata, jehož vydání se žalobkyně domáhala. Soud nepokládá za možné určit tuto hodnotu spolehlivě jen na základě žalovanou předložených, snad z internetu opatřených, výkupních cen zlata určitého výkupce k určitým datům. Objektivní zjištění hodnoty předmětu řízení by tak vyžadovalo zkoumání, které by se svou složitostí blížilo meritornímu posuzování věci a překračovalo by rámec skutkových zjištění, která bylo nutno učinit pro účely rozhodnutí ve věci samé.

35. Pokud pak šlo o žalovanou požadovanou náhradu za ztrátu času cestou advokáta městskou hromadnou dopravu k soudu a zpět do jeho kanceláře, soud ji žalované nepřiznal. Sídlo advokáta ([ulice a číslo], [obec a číslo]) je k sídlu soudu natolik blízké, že soud pokládal čas potřebný k této cestě za relativně zanedbatelný. Je jistě pravdou, že jakýkoli úkon, který neprobíhá přímo v kanceláři advokáta, vyžaduje určitý čas na přesun, nicméně podle mínění soudu je přiznání náhrady za ztrátu tohoto času relevantní až tehdy, není-li zanedbatelná. Z praktických důvodů je zde namístě určitá míra zjednodušení. Ta se ostatně při vypočtu náhrady nákladů řízení projevuje i jinde, např. jestliže je přiznávána náhrada za úkony spočívající v účasti při ústním jednání za započaté dvě hodiny, aniž by bylo zapotřebí zohledňovat, že konkrétní ústní jednání ve věci trvalo např. jen 1 hodinu či 1,5 hodiny. Zde advokátní tarif z praktických důvodů rovněž akceptuje určitou míru zjednodušení a zanedbání drobných rozdílů.

36. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

37. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.