29 C 105/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Hanou Suchánkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa o zaplacení 130 071,23 Kč s příslušenstvím, o vzájemném návrhu žalované na určení vlastnického práva

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 127 940 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 127 940 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně se co do částky 2 131,23 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 131,23 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žaloba žalované, kterou se domáhá určení, že je žalovaná vlastníkem pozemku parc. [číslo] jiná plocha, v k. ú. [část obce], obec Praha, vymezeném v Geometrickém plánu [číslo] 2020, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalované domáhala zaplacení částky 130 071,23 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení žalované za bezesmluvní užívání části pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [část obce] za období ode dne [datum] do [datum]. V odůvodnění žalobkyně uvedla, že Česká republika je výlučným vlastníkem pozemku č. parc. [číslo] k. ú. [část obce], druhově určeného jako zeleň o výměře 169 m2 (dále taktéž„ sporný pozemek“), který měl povahu veřejného statku s tím, že tento pozemek vznikl z PK parcely [číslo]. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových je příslušný k hospodaření s tímto pozemkem na základě zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky. Žalovaná je výlučným vlastníkem pozemku č. parc. [číslo] k. ú. [část obce], jehož součástí je dům [adresa] a současně pozemku č.parc. [číslo] k. ú. [část obce], které oba sousedí se sporným pozemkem, který je oplocený a umístěný v uzavřeném bloku domů a je přístupný pouze ze zadního vchodu domu [adresa] na pozemku č. parc. [číslo] k.ú. [část obce] při ul. [ulice a číslo], [obec a číslo] ve výlučném vlastnictví žalované. Jediná žalovaná proto část sporného pozemku může užívat. Žalovaná neoprávněně tvrdí, že sporný pozemek užívá v dobré víře tak, že podle ní předmětný pozemek patří k jejímu domu [adresa] resp. jejímu pozemku č. parc. [číslo] tak, že jej v roce 2013 zdědila po své matce. Žalovaná tvrdí, že vlastnické právo ke spornému pozemku vydržela. Toto tvrzení žalované žalobkyně odmítá, neboť dosud žalovaná žalobkyni neprokázala právní důvod svého užívání a případně naplnění zákonných podmínek pro vydržení vlastnického práva či práva odpovídajícího věcnému břemenu či služebnosti. O způsobu užívání sporného pozemku za období užívání nebyla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena nájemní či jiná smlouva. Z toho je zřejmé, že žalovaná předmětnou část sporného pozemku v rozsahu 125 m2 užívá bez právního důvodu. Tím došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení z titulu bezesmluvního užívání vůči žalobkyni. Způsob určení náhrady za bezesmluvní užívání sporného pozemku vyplývá z cenové mapy stavebních pozemků hl. m. [obec] jako 5% podíl z ceny pozemku ve výši 7 010 Kč na 1 m2 ročně, což představuje roční náhradu za bezesmluvní užívání ve výši 350 Kč na 1 m2 x 125 m2, což činí částku 43 750 Kč ročně náhrady za bezesmluvní užívání.

2. Žalovaná ve vyjádření žalobou uplatněný nárok neuznala, když dále uvedla, že jí svědčí právo užívat část sporného pozemku, a to právo vlastnické. Vlastnictví části sporného pozemku, jak je zapsáno v katastru nemovitostí, neodpovídá skutečnému stavu a katastrální hranice sporného pozemku a pozemků žalované tak, jak je zakreslena v katastrální mapě, neodpovídá historicky trvajícímu stavu v terénu. Na části sporného pozemku a okolních pozemcích je skutečně historicky umístěno oplocení – tzv. živý plot, které historicky určovalo hranice mezi pozemky, toto oplocení však absolutně nekopíruje katastrální hranice pozemků, tedy sporný pozemek fakticky oplocen není. Historicky vlastnila rodina žalované nejen rodinný dům a pozemky žalované, ale také rozsáhlou zahradu s ovocnými stromy, která však byla cca na počátku 70. let nuceně prodána a na prodaných pozemcích byly postaveny řadové domky. Pozemky okolo těchto řadových domků byly následně oploceny. Rodina žalované od té doby vlastnila rodinný dům, pozemky žalované, část sporného pozemku, jakož i část v současnosti označeného pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví Hlavního města Prahy. Minimálně od 70. let tak právní předchůdci žalované, a posléze též žalovaná užívali část sporného pozemku jako pozemek vlastní. Matka žalované nebyla nikdy informována, že by část sporného pozemku užívala neoprávněně, nikdo jiný si vlastnické právo k části sporného pozemku nenárokoval. Žalovaná bydlí v rodinném domě již od roku 1969. Rodinný dům a přilehlé pozemky patřily od nepaměti rodinně žalované, cca do roku 1973 jejímu dědečkovi a od roku 1974 její matce. V roce 2013 nabyla rodinný dům a pozemky žalované v dědickém řízení po její matce žalovaná a užívá je dále ve stejném rozsahu, v jakém byly užívány, co si žalovaná pamatuje. Skutečnou hranici mezi pozemky vlastněnými žalovanou a pozemky ve vlastnictví žalobce a Hlavního města Prahy tvoří oplocení – tzv. živý plot, který pozemky odděluje. Toto oplocení je umístěno na stejném místě cca od r. 1973. Také v r. 2013, kdy žalovaná pozemky nabyla, se oplocení nacházelo na stejném místě, jako je tomu dnes. Žalovaná nabyla pozemky v dědickém řízení po své matce, neměla tedy jakýkoliv důvod pochybovat o rozsahu pozemků, resp. oprávnění užívat také sporný pozemek, neboť rodina žalované část sporného pozemku užívala jako vlastní vždy v celém svém rozsahu daným oplocením jako zahradu navazující na ostatní pozemky ve vlastnictví rodiny žalované. Už právní předchůdci žalované část sporného pozemku spolu s ostatními pozemky udržovali, kosili na něm trávu, odklízeli listí, vysadili na něm stromy. Část sporného pozemku žalovaná i její právní předchůdci užívali jako zahradu spolu s pozemky žalované. Jak právní předchůdci, tak žalovaná se o předmětnou část sporného pozemku starali jako o vlastní pozemek, a to poctivě, v dobré víře a po nerušenou dobu více než 45 let. Proti užívání sporného pozemku žalovanou, resp. jejími právními předchůdci, nikdy nikdo nevznesl námitky, nikdy nebyli upozorněni, že by snad mohli užívat část sporného pozemku, který jim podle stavu zapsaného v katastru nemovitostí nepatří, a to ani po roce 1989, kdy byly řadové domky převáděny do osobního vlastnictví, a probíhalo zaměřování jednotlivých pozemků. S výzvou k doložení právního důvodu užívání sporného pozemku se na žalovanou obrátila až žalobkyně na konci roku 2019. Žalovaná a její právní předchůdci již déle než 20 let nepřetržitě drží sporný pozemek, užívají jej a obhospodařují jej jako vlastní, a proto je žalovaná přesvědčena, že došlo k naplnění podmínek předvídaných v § 1095 občanského zákoníku a došlo tak k mimořádnému vydržení části sporného pozemku žalovanou. Mimořádné vydržení by dle odborné literatury nebylo možné pouze pro nedostatek poctivého úmyslu. Nepoctivý úmysl je v případě žalované vyloučen. Současně vznesla žalovaná vzájemný návrh, kterým se domáhá určení vlastnického práva žalované k části sporného pozemku, vymezeném v geometrickém plánu [číslo] 2020.

3. Žalobkyně v replice uvedla, že pro mimořádné vydržení je třeba, aby žalovaná prokázala poctivost a pravost své držby po zákonnou dobu, což se podle žalobce v podáních žalované nestalo. [příjmení] pozemek vznikl rozdělením z původní PK parcely [číslo] jež měl charakter veřejného statku. Žalovaná (její právní předchůdci) musela vědět, že tento pozemek jí nepatří a ani jí nenáležel jiný objektivní důvod k jejímu užívání. Minimálně v průběhu dědického řízení po úmrtí její matky (docházelo v něm rovněž k znaleckému ocenění zděděných pozemků) musela žalovaná vědět, že výše popsaný pozemek jí vlastnicky nenáleží a ani jí k němu nesvědčí jiný titul pro užívání. Na sousedním pozemku č. parc. [číslo] ve vlastnictví žalované byla provedena stavba přístavby jejího rodinného domu [adresa] na pozemku č. parc. [číslo] k.ú. [část obce]. Před realizací této přístavby muselo být vedeno u příslušného stavebního úřadu řádné stavební řízení (pokud samozřejmě přístavba není nelegální), v němž se podle zákona vyžaduje vyjádření vlastníků sousedních nemovitých věcí tj. i pozemku č. parc. [číslo]. Z toho musela žalovaná zjistit, že není vlastníkem předmětného pozemku ani jí nesvědčí žádný titul k užívání předmětného pozemku. I kdyby však zákonné podmínky mimořádného vydržení sporného pozemku ve prospěch žalované nastaly, účinky mimořádného vydržení mohou dle § 3066 o.z. nastat až pět let po účinnosti zák. č. 89/2012 Sb. tj. ode dne [datum], tj. minimálně do [datum] mimořádné vydržení předmětného pozemku nemohlo nastat a vlastníkem do toto období nemohla být žalovaná a musel jím být stále původní vlastník tj. žalobkyně.

4. Žalovaná v duplice konstatovala, že k přístavbě probíhalo stavební řízení, stavební povolení bylo vydáno v roce 1995. Účastníky stavebního řízení byla žalovaná, její matka, manželé [příjmení] jako sousedé žalované a projektant Ing. [příjmení]. Přístavba byla zkolaudována v roce 2004. I kdyby žalobkyně byla účastníkem stavebního řízení, pak v rámci stavebního řízení se nepřezkoumává rozsah pozemků, ani umístění hranic jednotlivých pozemků. Okamžik mimořádného vydržení vlastnického práva podle § 3066 o.z. je žalované znám, má však za to, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, aby hradila od [datum] do [datum] jakési nájemné za užívání pozemků, které fakticky vlastní minimálně již od 70. let její rodina. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku za období od [datum] do [datum], neboť žaloba byla podána až dne [datum].

5. Ve vyjádření ze dne [datum] žalovaná uvedla, že historicky vlastnila rodina žalované nejen rodinný dům a pozemky žalované, ale také rozsáhlou zahradu s ovocnými stromy. Tuto vlastnil dědeček žalované, pan [příjmení] [příjmení]. Dědeček žalované nabyl pozemky ve 40. letech na základě dvou trhových smluv. Pozemky byly tehdy označené jako pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo]. Na pozemku parc. [číslo] byla umístěna zahrada – ovocný sad. Vedle ovocného sadu a rodinného domu vedla kdysi cesta, a to zřejmě též přes dnešní sporný pozemek. Část sporného pozemku tehdy nebyla součástí ovocného sadu, vlastnictví k této části pozemku nabyla rodina žalované až poté. Na počátku 70. let byl ovocný sad přilehlý k pozemkům žalobkyně nuceně prodán a byly na něm postaveny řadové domky vedle domku rodiny žalované. Původní cesta zanikla, neboť právě na jejím místě byly zřízeny řadové domky, za kterými pak byly zřízeny zahrady a následně byly zahrady oploceny. Též za domem rodiny žalované byla cesta zrušena a rodině žalované byly pozemky za jejich rodinným domem (tedy dnes část sporného pozemku) převedeny namísto nuceně prodaného ovocného sadu. Rodina žalované od té doby vlastnila místo pozemků žalované a ovocného sadu nyní rodinný dům, pozemky žalované a rovněž část sporného pozemku. Minimálně od 70. let tak právní předchůdci žalované, a posléze též žalovaná užívali část sporného pozemku jako pozemek vlastní. Matka žalované nebyla nikdy informována, že by část sporného pozemku užívala neoprávněně, nikdo jiný si vlastnické právo k části sporného pozemku nenárokoval. Matka žalované vždy hovořila o části sporného pozemku jako o pozemku vlastním s tím, že pozemek nabyli namísto ovocného sadu. Žalovaná nemá k dispozici písemný podklad o převedení části sporného pozemku na rodinu žalované, nicméně pokud rodina žalované užívá část sporného pozemku téměř 50 let v dobré víře, je jistě namístě, aby právě takový stav byl chráněn institutem mimořádného vydržení, a to přesto, že již není možné předložit písemný doklad o převodu vlastnického práva.

6. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Dne [datum] uzavřel pan [jméno] [příjmení] jako prodávající s panem [jméno] [příjmení] jako kupujícím Smlouvu trhovou, kterou prodávající prodal a odevzdal do vlastnictví kupujícího pozemek č. kat. [číslo] role v [část obce], ve výměře [číslo] čtver.sáhů, zapsaná ve vložce [číslo] téhož kat.území za úhrnnou cenu trhovou 17 609,60 K (prokázáno předmětnou trhovou smlouvou).

8. Dne [datum] uzavřel pan [jméno] [příjmení] jako prodávající s panem [jméno] [příjmení] jako kupujícím Smlouvu trhovou, kterou prodávající prodal a odevzdal do vlastnictví kupujícího pozemek č. kat. [číslo] role v [část obce], ve výměře [číslo] čtver.sáhů, zapsaná ve vložce [číslo] téhož kat.území za úhrnnou cenu trhovou 17 400 K (prokázáno předmětnou trhovou smlouvou).

9. Pozemek č. kat. [číslo] role v [část obce], tak jak je zaznamenán v Geometrickém (polohopisném) plánu ze dne [datum] odpovídá svou polohou a rozlohou nynějším pozemkům parc. [číslo] jehož součástí je dům [adresa], a parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce] (zjištěno porovnáním s Geometrickým plánem [číslo] ze dne [datum]).

10. K datu [datum] byla jako vlastník pozemku parc. [číslo] jehož součástí je dům [adresa], a pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], zapsána v Katastru nemovitostí na [list vlastnictví] paní [jméno] [příjmení], [datum narození], kdy nabývacím titulem byla Smlouva o převodu nemovitosti RI 8/ 1974 (prokázáno výpisem z Katastru nemovitostí prokazujícímu stav evidovaný k datu [datum]).

11. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 1. 2014, č.j. 20 D 1087/2013-79, bylo ve výroku II. potvrzeno nabytí dědictví po [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum], a to dceři [celé jméno žalované] jako jediné dědičce. Žalobkyně tak mj. nabyla celek nemovitostí zapsaný v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], obec Praha, a to budovy [adresa] v části [územní celek] stojící na pozemku parc. [číslo] zastavěné plochy a nádvoří parc. [číslo] zahrady parc. [číslo] včetně celku součástí a příslušenství. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

12. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce] byl historicky veden v evidenci [příjmení] knihy jako veřejný statek pod PolVZ [číslo] (prokázáno kopií výpisu vložky [číslo] pozemkové knihy k.ú. [část obce]). Následovně byl přepsán na [list vlastnictví] Čs. stát – [anonymizována dvě slova], podnik hl. m. [obec] přepisem Seznamu I. Veřejného statku z [příjmení] knihy (prokázáno kopií Seznamu I. Veřejného statku k.ú. [část obce]). Geometrickým plánem [číslo] pod [anonymizováno] [číslo] (a opravou zápisu pod [anonymizováno] [číslo]) parcela [číslo] zanikla do parcel [číslo] bez vlastnického vypořádání (prokázáno předmětným geometrickým plánem). Díl parcely [číslo] o výměře [výměra] byl na základě kupní smlouvy ze dne [datum] odkoupen manželi [jméno] a [jméno] [příjmení] a sloučen do parcely č. kat. [číslo] (prokázáno předmětnou kupní smlouvou). [obec] u domů byly zaměřeny geometrickým plánem [číslo] a na základě dohody o zřízení práva osobního užívání předávány Ministerstvem financí ČR v roce 1991 fyzickým osobám (prokázáno předmětným geometrickým plánem a sdělením Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha ze dne [datum]). Díl parcely [číslo] sloučený do parcely [číslo] byl dle obnoven dle [anonymizována dvě slova] pod [anonymizováno] [číslo] [rok] jako parcela [číslo], která byla zapsána na ČR- [anonymizována dvě slova]. Pod Z [číslo] 2017 byla parcela [číslo] převedena na ČR- Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (prokázáno sdělením Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha ze dne [datum]).

13. Dne [datum] pan [jméno] [příjmení], [datum narození], čestně prohlásil, že od roku 1983 společně s bývalou manželkou [celé jméno žalované] užíval dům [adresa], který stojí na pozemku parc. [číslo] včetně zahrady nacházející se za domem, tj. část pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], obec Praha (dále také jen„ zahrada“), a to v rozsahu daném historickým oplocením na těchto pozemcích. I nyní po rozvodu manželství v roce 2005 v domě bydlí a [celé jméno žalované] pomáhá s udržováním domu, pozemků a zahrady. Tedy dům i zahradu také užívá i on od r. 1983 doposud. Tyto pozemky jako zahradu užívají v přesvědčení, že bývalá manželka je jejich vlastníkem, neboť ve stejném rozsahu tyto pozemky užívala také její rodina, zejména matka, po které manželka pozemky zdědila. Po celou dobu, tj. po více než 37 let, co v domě bydlí, zahradu udržovali, sekali na ní trávu, udržovali oplocení apod. Nikdo je nikdy neupozornil, že by tuto zahradu užívali neoprávněně nebo že by nebyla v manželčině vlastnictví (prokázáno Prohlášením o skutečnostech vztahujících se k užívání části pozemku).

14. Dne [datum] paní [jméno] [příjmení], [datum narození], čestně prohlásila, že má od r. 1969 pronajatý byt v domě [adresa], který stojí na pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], obec Praha, v současné době od paní [celé jméno žalované]. Po celou dobu, co v bytě bydlí, paní [celé jméno žalované] a její rodina užívá a stará se o zahradu nacházející se za domem, tj. část pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], obec Praha (dále také jen„ zahrada“) a to v rozsahu daném historickým oplocením na těchto pozemcích. Oplocení, které se na zahradě nachází, je na ní cca od roku 1973. Po celou dobu, tj. po více než 45 let, paní [celé jméno žalované] a její rodina zahradu udržovali, sekali na ní trávu, udržovali oplocení apod. Není jí známo, že by matku paní [celé jméno žalované] nebo paní [celé jméno žalované] někdo někdy upozornil, že by tuto zahradu užívali neoprávněně nebo že by nebyla ve vlastnictví rodiny paní [celé jméno žalované].

15. Dne [datum] se žalobkyně obrátila na žalovanou s dotazem, na jakém právním základě užívá pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] za období od [datum] do [datum] v částce 222 202,23 Kč, a to do [datum].

16. Z místního šetření konaného dne [datum] soud zjistil, že část pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, užívá výlučně žalovaná, přístup na tuto část sporného pozemku je možný pouze z pozemku parc. [číslo] [obec] pozemku, který užívá žalovaná, tedy i včetně části sporného pozemku je tvořena nepropustným živým plotem.

17. Z dalších provedených důkazů již žádné podstatné skutečnosti pro posouzení věci zjištěny nebyly.

18. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

19. Podle § 1091 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

20. Podle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

21. Podle § 1096 odst. 2 o.z. při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

22. Podle § 992 odst. 1 o.z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

23. Podle § 3066 o.z. do doby stanovené v § [číslo] se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

24. Podle § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

25. Podle § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

26. Podle § 621 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

27. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

28. V řízení není mezi účastníky sporu o to, že žalovaná užívá část pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], a to v nesporné rozloze 124 m2, u kterého je jako jediný a výlučný vlastník v katastru nemovitostí zapsána Česká republika. Místním šetřením bylo zjištěno (a žalovaná toto ani nepopírá), že přístup na část sporného pozemku je možný pouze z pozemku ve vlastnictví žalobkyně parc. [číslo]. Z daného místního šetření s ohledem na charakter dřevin, jejich vzrůst a jejich umístění na části sporného pozemku, jakož i z čestných prohlášení bývalého manžela žalobkyně a dlouhodobé nájemnice, má soud za prokázané, že právní předchůdci žalované užívali část sporného pozemku minimálně od 70. let 20. století. V řízení nebyl žalovanou doložen žádný právní titul prokazující vlastnictví žalované k části sporného pozemku. Žalovaná tvrdí, že část sporného pozemku byla jejím právním předchůdcům převedena do vlastnictví jako náhrada namísto nuceně prodaného ovocného sadu, sama však přiznává, že žádným písemným podkladem prokazujícím tuto skutečnost nedisponuje. Z tohoto důvodu proto zakládá své vlastnické právo k části sporného pozemku na jeho mimořádném vydržení.

29. Z výpisu evidence [příjmení] knihy a výpisu katastru nemovitostí bylo zjištěno, že dědeček žalované, pan [příjmení] [příjmení], nabyl vlastnictví na základě dvou trhových smluv k pozemkům čkat. [číslo] a [číslo]. Na základě těchto smluv tedy právní předchůdce žalované nenabyl vlastnictví ke spornému pozemku (části), který byl tehdy cestou – veřejným statkem. Konečně toto netvrdí ani žalovaná, která uvedla, že vlastnictví k této části pozemku nabyla rodina žalované až poté. Jak však vyplývá z katastru nemovitostí, tato veřejná cesta byla následně zapsána jako parcela [číslo] ve vlastnictví Československého státu. Následně geometrickým plánem zanikla do parcel [číslo] bez vlastnického vypořádání (část parcely [číslo] byl vykoupena). Tedy po celou tuto dobu byla daná část parcely užívaná právními předchůdci žalované ve vlastnictví státu. Následně díl parcely [číslo] sloučený do parcely [číslo] byl dle skutečného vlastnictví obnoven jako parcela [číslo], která byla zapsána na ČR – Pražské komunikace.

30. Pro mimořádné vydržení je typické, že se nemusí opírat o držbu řádnou ani pravou, ale držba musí být poctivá. Nepoctivost však prokazuje ten, kdo ji tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Otázku poctivé držby pak řeší shora zmíněné ustanovení § 992 o.z. Stručně řečeno, poctivým držitelem dle § 992 odst. 1 o.z. je ten, kdo je v dobré víře„ se zřetelem ke všem okolnostem“. Jinými slovy jde tedy o objektivizované pojetí dobré víry, která se musí opírat o nějaký omluvitelný omyl. Nepoctivě naproti tomu drží ten, kdo ví, nebo komu musí být zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Tedy ani ten, kdo se domnívá, že vykonává právo, které mu náleží, není poctivým držitelem, tedy není v dobré víře, jestliže mu musí být z okolností zřejmé, že mu toto právo nenáleží. Ke kvalifikaci držby jako poctivé tedy nestačí jen subjektivní přesvědčení osoby, že nabyla určitého práva.

31. Z hlediska sjednání průchodu spravedlnosti a zároveň zachování právní jistoty je potřeba vyřešit i situace, kdy předchozí vlastník anebo titul držby vůbec nejsou právně dohledatelné. Jediným východiskem je speciální konstrukce mimořádného vydržení. Dlouhodobá držba, zejména pokud trvá tak dlouhou dobu, nasvědčuje dobré víře držitele, protože při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemků nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by sám měl již dříve z to, že držitel užívá jeho pozemek (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 1646/2018, popř. sp.zn. 22 Cdo 3202/2018). Nicméně tato premisa sama o sobě nestačí.

32. Z výpisů pozemkové knihy a katastru nemovitostí bylo soudem zjištěno, že sporný pozemek byl historicky vždy ve vlastnictví státu, tedy i v době kdy jeho část měla být převedena do vlastnictví právního předchůdce žalované náhradou za nuceně odňatý ovocný sad. Výpisy z pozemkové knihy a katastru nemovitostí představují ucelenou genezi transformace pozemku č. parc. [číslo] na dnes označený sporný pozemek parc. [číslo] neexistuje žádné tzv. hluché místo, které by umožnilo nabýt přesvědčení, že k převedení vlastnického práva části sporného pozemku na právního předchůdce žalované v minulosti došlo, resp. které by zpochybnilo závěr o trvajícím vlastnictví České republiky k danému pozemku. O tom, že zde nebyl a není žádný právní titul, který by odůvodňoval přesvědčení pana [jméno] [příjmení], resp. jeho právní nástupce, že předmětná část pozemku patří do jejich vlastnictví, svědčí tak dle náhledu soudu i skutečnost, že nedošlo k žádnému zápisu změny vlastnictví do evidence nemovitostí a ani v budoucnu se o to žádný z právních nástupců p. [příjmení] nepokusil.

33. S ohledem na výše uvedené proto soud dospěl k závěru, že k mimořádnému vydržení vlastnického práva ke sporné části pozemku parc. [číslo] vymezené v Geometrickém plánu [číslo] 2020 jako pozemek parc. [číslo] jiná plocha, v k. ú. [část obce], obec Praha, žalovanou nedošlo (výrok III.), žalovaná tedy užívá spornou část pozemku bez právního důvodu a vzniká jí tak tímto užíváním bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně. Soud pak neshledal požadavek žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení v rozporu s dobrými mravy.

34. Soud však shledal důvodnou námitku promlčení žalobou požadovaného nároku bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum], neboť žaloba byla podána dne [datum].

35. Soud při stanovení výše bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum] vycházel z mezi účastníky nesporné výše roční náhrady za bezesmluvní užívání v částce 350 Kč na 1 m2, tj. v částce 43 400 Kč za 124 m2. Za část roku 2017 (225 dnů) činí výše bezdůvodného obohacení částku 26 753 Kč, za celý rok 2018 částku 43 400 Kč, za celý rok 2019 částku 43 400 Kč a za část roku 2020 (121 dnů) částku 14 387 Kč; celkem tedy částku 127 940 Kč (výrok I.) Co do rozdílu mezi předmětem řízení a částkou výrokem I. rozsudku přiznanou (130 071,23 Kč - 127 940 Kč), tj. co do částky 2 131,23 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.) Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o.z., výše úroku pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvému dni prodlení.

36. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. podle úspěchu ve věci, kdy žalobkyně byla neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, a proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta se sestává z paušální náhrady celkem ve výši 3 000 Kč za 10 úkonů (výzva k plnění, žaloba, vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum], účast na jednání soudu dne [datum], [datum], [datum] a [datum] a účast na místním šetření dne [datum]).