29 C 143/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Kociánem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem č. p. Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta Anonymizováno žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce o zaplacení 32 942,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32 942,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 886,50 Kč od 11. 3. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 056 Kč od 16. 6. 2023 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky v celkové výši 2 400 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 20 327 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 32 942,50 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že pro žalovanou na základě smlouvy uzavřené v červnu roku 2020 prováděla služby spočívající ve vedení účetnictví a účetní evidence a žalovaná se za to zavázala poskytovat žalobkyni odměnu. Odměna žalobkyně jí byla žalovanou poskytována paušálně na základě fakturace. Paušál se v průběhu spolupráce několikrát navýšil, přičemž v roce 2023 došlo naopak k jeho snížení, jelikož si žalobkyně od počátku roku předmětnou činnost již do určité míry zajišťovala samostatně. Takto byla praxe mezi stranami zavedena a oboustranně akceptována. V květnu roku 2023 byla spolupráce ze strany žalobkyně ukončena z důvodu osobních záležitostí zaměstnankyně žalobkyně, jež práci vykonávala. Žalovaná po ukončení spolupráce odmítla uhradit žalobkyní provedené služby za období února 2023 a května 2023. Za únor 2023 byla žalované vyúčtována částka 12 886,50 Kč fakturou z 28. 2. 2023, č. 23V1300126, se splatností k 10. 3. 2023 (dále jen „F1“) a za květen 2023 částka 20 056 Kč fakturou z 31. 5. 2023, č. 23V1300314, se splatností k 15. 6. 2023 (dále jen „F2“), kdy tato částka byla navýšena o práce na přípravě účetní závěrky za rok 2022. Ze součtu částek v poslední větě uvedených tedy plyne výše žalobního žádání.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala ani z části. Smluvní vztah, který mezi sebou účastnice měly, skončil k červnu 2023, a to mj. v souvislosti s tím, že žalovanou byl po ukončení spolupráce se žalobkyní a po návratu kompetentní zaměstnankyně žalované z mateřské dovolené v září 2023 zjištěn zcela nedostatečný způsob vedení účetnictví ze strany žalobkyně a jiné zásadní chyby při výkonu služeb žalobkyně pro žalovanou. Žalovaná po celou dobu smluvního vztahu tedy de facto platila za služby, které jí nebyly poskytovány. Dále uvedla, že odměna za služby žalobkyně byla sjednána paušálním způsobem s tím, že tyto paušály se zvyšovaly a snižovaly podle odvedené práce. V rámci následného vyjádření ve věci z 26. 8. 2025 žalovaná posléze uvedla, že smlouva (byť není sporováno její uzavření) nebyla uzavírána na paušální částku, která byla postupně zvyšována, jak tvrdí žalobkyně, nýbrž fakturováno bylo ze strany žalobkyně nahodile a často odlišně od výše paušálu, o němž žalobkyně tvrdí, že byl sjednán. Není pravda, že by kvalita žalobkyní poskytovaných služeb nebyla rozporována již během trvání smluvního vztahu, nicméně je pravda, že reálný stav účetnictví a nízká kvalita služeb ze strany žalobkyně byla zjištěna až v okamžiku zpětného převzetí účetnictví.

3. Žalobkyně v replice namítala, že i pokud by plnila vadně, výtka v tomto směru je opožděná. Žalovaná se toliko snaží vyhnout svojí povinnosti uhradit dlužné faktury.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění.

5. V první řadě soud vycházel ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) z nesporných tvrzení účastníků, a sice, že žalobkyní tvrzená smlouva o poskytování služeb v podobě vedení účetnictví a účetní evidence byla mezi stranami uzavřena a že žalovaná dluh účtovaný prostřednictvím faktur vystavených od počátku spolupráce v roce 2020 až do jejího ukončení v květnu 2023 vyjma F1 a F2 uhradila (plyne též z knih pohledávek na č. l. 28, 32, 37 a 42). Nesporné je též to, že žalobkyně tvrzené služby žalované poskytnula (včetně služeb vyúčtovaných ve sporných F1 a F2) a že žalované byly F1 a F2 doručeny (plyne též z potvrzení o odeslání e-mailů, č. l. 57 a 58, a doručení F1 též z printscreenu doručených e-mailů žalované, č. l. 62).

6. Na počátku smluvního vztahu byla fakturace rozkolísaná. V roce 2020 bylo žalované účtováno postupně 8 560,75 Kč, 4 840 Kč, 12 100 Kč, 12 100 Kč a 9 922 Kč (zjištěno z knihy pohledávek, č. l. 32 a fakturace č. l. 32 verte–34). Od září roku 2021 došlo k ustálení. V roce 2021 bylo účtováno žalované postupně v březnu 38 538,50 Kč, v dubnu 9 438 Kč, v červnu 32 186 Kč, v září 30 855 Kč (což odpovídá trojnásobku částky 10 285 Kč), v říjnu 10 285 Kč, v listopadu 10 285 Kč, v prosinci 10 285 Kč (zjištěno z knihy pohledávek, č. l. 28 a fakturace č. l. 28 verte–31). V roce 2022 bylo za leden a únor vyfakturováno 20 570 Kč, za březen a duben 20 570 Kč, za květen a červen 20 570 Kč, za červenec a srpen 20 570 Kč, za září 23 776,50 Kč, za říjen 23 776 Kč, za listopad 23 776,50 Kč a za prosinec 23 776,50 Kč (zjištěno z knihy pohledávek, č. l. 37 a fakturace č. l. 37 verte–41). Konečně, v roce 2023 bylo vyfakturováno za leden 23 776,50 Kč, za únor 12 886,50 Kč, za březen 12 886,50 Kč, za duben 12 886,50 Kč a za květen 20 056 Kč (zjištěno z knihy pohledávek, č. l. 42 a fakturace č. l. 42 verte–44).

7. F1 obsahuje údaj o odběrateli – , Jméno žalované, ., dále vyúčtování účetních služeb za období 02/2023 v celkové výši 12 886,50 Kč (zjištěno z F1, č. l. 20). F2 obsahuje údaj o odběrateli – , Jméno žalované, ., dále vyúčtování účetních služeb za období 05/2023 a přípravu účetní uzávěrky 2022 v celkové výši 20 056 Kč (zjištěno z F2, č. l. 21). V únoru 2023 strávila žalobkyně pracemi pro žalovanou celkem , hodnota, minut (zjištěno z interní evidence práce žalobkyně za únor 2023, č. l. 8) a v květnu 2023 celkem , hodnota, minut, z čehož celkem , hodnota, minut bylo věnováno účetní uzávěrce pro rok 2022 (zjištěno z interní evidence práce žalobkyně za květen 2023, č. l. 9).8. , adresa, , která pro žalovanou vykonávala jakožto spolupracovnice žalobkyně předmětnou účetní činnost (zjištěno z čestného prohlášení jmenované, č. l. 47) se v průběhu spolupráce mnohokrát dotazovala žalované na informace, jež jsou nutné pro zavedení do účetnictví, informovala o způsobu zaúčtování některých položek a dožadovala se spolupráce žalované v rozsahu, v němž nepovažovala za možné, aby postupovala samostatně, případně i žalovanou urgovala (zjištěno z e-mailové komunikace, č. l. 65, 67–73, 75–78).

9. Jednatelka žalované žádala v srpnu 2020 jednatelku žalobkyně o „rozklíčování“ fakturace, kdy jí nebylo zřejmé dle čeho je účtováno (zjištěno z e-mailu z 20. 8. 2020, č. l. 63). V dubnu 2023 jednatelka žalované sdělila žalobkyni, že se „již trochu ztrácí ve fakturaci“ a požádala o vysvětlení, které faktury jsou za které měsíce z těch, které žalobkyně eviduje jako neuhrazené (zjištěno z e-mailu z 11. 4. 2023, č. l. 64).

10. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k dobrovolnému splnění předžalobní výzvou (zjištěno z předžalobní výzvy, č. l. 23) doručené žalované 5. 8. 2024 (zjištěno z doručenky, č. l. 7). Předtím byla vyzývána k úhradě prostřednictvím e-mailové komunikace, a to dne 26. 6. 2023 a 10. 10. 2023 (zjištěno z předmětných e-mailů, č. l. 35 a 36).

11. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci nic podstatného.

12. Soud neprovedl další důkazy, které účastnice navrhovaly (výslech svědkyně , jméno FO, , svědkyně , jméno FO, , svědkyně , jméno FO, a svědka , jméno FO, ), jelikož je považoval s ohledem na níže uvedené právní posouzení za nadbytečné.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

14. Podle § 1744 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), s přihlédnutím k obsahu nabídky nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo je-li to obvyklé, může osoba, které je nabídka určena, nabídku přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména poskytne-li nebo přijme-li plnění. Přijetí nabídky je účinné v okamžiku, kdy k jednání došlo, došlo-li k němu včas15. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

16. Podle § 1916 odst. 1 písm. a) o. z. dlužník plní vadně, zejména poskytne-li předmět plnění, který nemá stanovené nebo ujednané vlastnosti.

17. Podle § 1921 o. z. nabyvatel může právo z vadného plnění uplatnit u soudu, vytkl-li vadu zciziteli bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost věc prohlédnout a vadu zjistit, a to buď označením vady nebo oznámením, jak se projevuje. Vadu lze vytknout do šesti měsíců od převzetí předmětu plnění (odst. 1). Nevytkl-li nabyvatel vadu včas a namítne-li zcizitel opožděné vytknutí, soud nabyvateli právo nepřizná. To neplatí, pokud je vada důsledkem skutečnosti, o které zcizitel při předání věděl nebo musel vědět (odst. 2).

18. Podle § 1923 o. z. je-li vada odstranitelná, může se nabyvatel domáhat buď opravy nebo doplnění toho, co chybí, anebo přiměřené slevy z ceny. Nelze-li vadu odstranit a nelze-li pro ni předmět řádně užívat, může nabyvatel buď odstoupit od smlouvy, anebo se domáhat přiměřené slevy z ceny.

19. Zjištěný skutkový stav soud hodnotí tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena inominátní smlouva o poskytování služeb vedení účetnictví a účetní evidence ze strany žalobkyně pro žalovanou. Smlouva byla sjednána v červnu 2020 úplatně s tím, že žalovaná hradila na základě fakturace vystavované (jakkoliv zejména z počátku smluvního vztahu nepravidelně) stranou žalující. Potud ostatně nebylo mezi účastnicemi sporu. Soud vzal za prokázané i to, že sjednaná odměna byla hrazena ve formě paušálů s tím, že cena se v průběhu času zvyšovala či snižovala, případně byly k paušálům započteny vícepráce za vyúčtované období. Žalovaná ostatně ani toto tvrzení žalobkyně původně nesporovala. Až ve vyjádření ze dne 26. 8. 2025 po prvním ústním jednání ve věci žalobkyně vyrukovala s tvrzením, že tomu tak nebylo a bylo fakturováno zcela nahodile. Byť je pravda, že faktury zněly v průběhu let na různé částky, soud nemůže než hodnotit tento argumentační obrat než jako zcela účelový, a to zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaná po celou dobu existence smluvního vztahu, tj. téměř dobu 3 let, dlužné částky hradila. Evidentně byla mezi stranami zavedena praxe, kdy tento postup žalovaná akceptovala a zcela se mu podřídila. K tomu přistupuje skutečnost, že již od září 2021 v podstatě nedocházelo k výkyvům v účtovaných částkách. Nastala-li v paušální hodnotě nějaká změna, jednalo se zcela zjevně o změnu trvalého rázu do doby, něž se účastnice shodly na změně jiné. Nahodilé žádosti žalované o „rozklíčování“ fakturace na to nemohou mít vliv, nota bene za situace, kdy (následně) na dotazované faktury též plnila. Nelze ani spustit ze zřetele, že F1 je vyúčtováním za období února 2023, přičemž následující dvě dlužné faktury, znějící na totožnou částku jako F1 – 12 886,50 Kč – žalovaná též (byť se zpožděním) uhradila. Soud proto vzal za prokázané tvrzení žalobkyně, že za období roku 2023 bylo sjednána paušální úplata ve výši 12 886,50 Kč/měsíc.

20. Bránila-li se žalovaná dále tvrzením, že žalobkyně neplnila v patřičné kvalitě (k čemuž navrhovala výslechy svědků), soud nemohl toto povšechné tvrzení považovat za relevantní předmětu sporu. Jakkoliv má věřitel právo uplatnit zákonem předpokládanou cestou práva z vadného plnění, žalovaná nikterak netvrdila, že by před zahájením tohoto řízení kdy vady plnění žalobkyni vytkla ve smyslu zákonné dikce jakožto předpokladu pro úspěšné uplatnění práva z vadného plnění, a dožadovala se proto některého z konkrétních nároků vymezených v § 1923 o. z. Ze žalovanou doložených e-mailů se žádné vytknutí vadného plnění ve smyslu § 1921 o. z. nepodává. Ostatně sama žalovaná ve vyjádření na č. l. 60 uvedla, že reálný stav účetnictví a nízká kvalita služeb ze strany žalobkyně byla zjištěna až v okamžiku zpětného převzetí účetnictví. K tomu došlo dle tvrzení žalované v září 2023. I pokud by se tedy nyní žalovaná jala vytýkat žalobkyni vady plnění, šestiměsíční lhůta ve smyslu § 1921 odst. 1 o. z. uběhla a žalobkyně důvodně namítla opožděnost vytknutí. Dílčím závěrem budiž, že žalovaná nikdy neuplatnila žádné právo z vadného plnění (ani netvrdila, že by tak ve smyslu o. z. učinila), které by ji zbavovalo alespoň v části povinnosti dle se žalobkyní uzavřené smlouvy plnit, je tedy povinna uhradit plnou odměnu za služby nesporně poskytnutými žalobkyní.

21. Na základě výše uvedeného soud tedy přiznal částku 12 886,50 Kč vyfakturovanou žalované F1 a opětovně částku 12 886,50 Kč vyfakturovanou ve F2, tj. celkem částku 25 773 Kč.

22. Vědom si důkazního břemene strany žalující soud dále poučil ve zbývajícím rozsahu, tj. v rozsahu částky 7 169,50 Kč, adekvátně ve smyslu §118a odst. 3 o. s. ř. stranu žalující, že neunáší důkazní břemeno ohledně „hodnoty“ nesporně provedených prací na účetní uzávěrce za rok 2022, jež nejsou pokryty paušální odměnou, kdy žalobkyně tvrdila, že předmětný rozdíl je dán právě těmito pracemi. Žalobkyně na to reagovala sdělením, že vyhotovení znaleckého posudku, jímž by mohla být výše těchto prací adekvátně ohodnocena, by bylo s ohledem na výši dané částky nehospodárné, pročež navrhla soudu, aby částku stanovil na základě vlastního uvážení.

23. Podle § 136 o. s. ř. lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy. Aplikace tohoto ustanovení přichází v úvahu jen tehdy, je-li jistý právní základ nároku a dále musí být výše nároku zjistitelná s nepoměrnými obtížemi, případně není-li zjistitelná vůbec. Soud nemůže výši nároku určit volnou úvahou, ale musí vycházet z okolností posuzovaného případu a vzít v úvahu skutečnosti, které mohou sloužit k učinění kvantitativních závěrů o výši sporného nároku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2009, sp. zn. 23 Cdo 2030/2007). Nepoměrné obtíže mohou být dány nepřiměřenými náklady na zjišťování okolností rozhodných pro výpočet nároku, které hrubě neodpovídají výši vymáhaného nároku. Nepoměrné obtíže jsou z tohoto hlediska vyjádřením zásady procesní ekonomie (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2013 sp. zn. 28 Cdo 2638/2012 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 956/2002).

24. Soud dospěl k závěru, že v dané věci je § 136 o. s. ř. aplikovatelný, a to zejména s přihlédnutím k výši nezjištěného nároku žalobkyně v porovnáním se skutečností, že náklady na myslitelný důkazní prostředek – znalecký posudek – by dozajista i několikanásobně převyšovaly předmětný nárok, jenž je svojí povahou bagatelní.

25. Soud při úvaze ve smyslu citovaného ustanovení vyšel ze zjištění, že zatímco v únoru 2023 žalobkyně provedla pro žalovanou práci v rozsahu 635 minut a účtovala za ni částku 12 886,50 Kč, které žalobkyni po právu náleží (viz výše), v květnu 2023 to bylo 1 514 minut, z čehož 605 minut se týkalo přípravy účetní závěrky za rok 2022. Byť tedy byla žalobkyní provedena práce v květnu 2023 v rozsahu téměř dvojnásobném, žalobkyní žádaná částka je nižší, než by odpovídalo prostému časovému hodnocení. Při dané úvaze soud tedy vyšel z výpočtu: 605 x 12 886,50: 635, což vychází na částku 12 278 Kč, tj. částku žádanou o více než 5 000 Kč převyšující. Soud proto úvahou dle § 136 o. s. ř. výše vysvětlenou učinil závěr o důvodnosti žalobního žádání i co do zbývající částky 7 169,50 Kč a tuto částku přiznal též.

26. Soud tedy vyhověl žalobnímu žádání v plném rozsahu včetně požadovaného příslušenství, na nějž má žalobkyně nárok dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 a § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V částce 12 886,50 Kč se žalovaná ocitla v souladu se splatností F1 od 11. 3. 2023 a v částce 20 056 Kč od 16. 6. 2023 v souladu se splatností F2. Jelikož jde o vzájemný závazek podnikatelů, soud přiznal též žalobkyní požadované náklady spojené s uplatněním pohledávky v celkové paušální výši 2 400 Kč.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalobkyni.

28. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 20 327 Kč a sestává z následujících položek:a) soudní poplatek ve výši 1 318 Kč;b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 2 420 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 za 5 úkonů právní služby, tj. (převzetí a příprava zastoupení, návrh na zahájení řízení, vyjádření na výzvu soudu ze dne 15. 7. 2025, účast na jednání 4. 8. 2025 a 13. 10. 2025), tj. celkem 12 100 Kč;c) odměna za zastupování advokátem po 1 210 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 a. t. za 1 úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění);d) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedené 2 úkony učiněné před 1. 1. 2025 (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva), tj. 600 Kč;e) paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za zbývající uvedené 4 úkony, tj. 1 800 Kč;f) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 3 299 Kč.

29. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

30. Platební místo náhrady nákladů řízení soud určil v souladu se zněním § 149 odst. 1 o. s. ř.