29 C 145/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Kociánem ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta , LL.B. sídlem Adresa advokáta pro zaplacení 450 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 450 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 225 000 Kč od 1. 12. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 225 000 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Vzájemný návrh žalované, aby žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované částku 600 000 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 104 050 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 450 000 Kč s příslušenstvím, jež má dle žalobních tvrzení představovat nedoplatek sjednané kupní ceny mezi žalobkyní a žalovanou v kupní smlouvě z 18. 12. 2023 (dále též „KS“), prostřednictvím níž žalobkyně prodala žalované věc movitou – obchodní stánek (dále jen „Stánek“) umístěný na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, (dále též „Pozemek“). Konkrétně se strany dohodly v KS tak, že kupní cena činí 1 050 000 Kč. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že tato nabývá účinnosti dnem účinnosti postoupení smlouvy o nájmu části věci nemovité č. , hodnota, (dále též „NS 1“), kterou žalobkyně v minulosti uzavřela s pronajímatelkou , právnická osoba, – , právnická osoba, (dále jen „, právnická osoba, “) v záměru realizovat svoji obchodní činnost na daném místě prostřednictvím využití Stánku, či uzavřením nové nájemní smlouvy pro stejný předmět za stejných podmínek jako byly podmínky nájemní smlouvy č. , hodnota, . Taková (nová) nájemní smlouva byla mezi žalovanou a , právnická osoba, uzavřena dne 2. 7. 2024 pod č. 4363/24 (dále též „NS 2“).

2. Dne 25. 7. 2024 uzavřely účastnice písemný dodatek KS, kterým sjednaly splátkový kalendář ohledně nedoplatku kupní ceny ve výši 950 000 Kč. Žalovaná uhradila první dvě splátky dle splátkového kalendáře, nicméně poslední dvě ve výši každá 225 000 Kč, splatné ke dni 30. 11. 2024 a 31. 12. 2024, již nikoliv. Nezaplacené poslední dvě splátky v souhrnné výši 450 000 Kč společně s žalobkyní požadovanými úroky z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky tedy tvoří předmět řízení.

3. Žalovaná nárok žalobou uplatněný neuznala ani z části. Nesporovala uzavření KS. Vymezila se však vůči žalobním tvrzení v rozsahu, že byla řádně splněna podmínka postoupení NS 1 či uzavření nové nájemní smlouvy. Tím byl porušen čl. 1.2. písm. e) KS. K tomu dále namítla, že 1. 4. 2025 obdržela ze strany , Anonymizováno, výzvu k odstranění stánku z důvodu (plánované) rekonstrukce komunikace, na které se nachází Stánek. Je zřejmé, že k postoupení NS 1 či uzavření nové nájemní smlouvy tedy již nedojde, a proto odstoupila dne 21. 5. 2025 od KS a uplatnila v řízení svá vzájemná práva ve smyslu § 97 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), návrhem, v němž se domáhala vydání bezdůvodného obohacení na straně žalující z titulu již uhrazené části kupní ceny ve výši 600 000 Kč. Z výzvy magistrátu žalovaná též zjistila, že Stánek je umístěn na komunikaci bez příslušných povolení, a na předmětu koupě tak vázne právní vada, která podstatně omezuje možnost jeho užívání a tato skutečnost jí nebyla při uzavření KS řádně oznámena.

4. Žalobkyně v replice odmítla nařčení z porušení jakýchkoliv ustanovení KS. Vyvracela tvrzení žalované, že nebyla uzavřena žádná nová nájemní smlouva, což jednoznačně plyne ze žalobkyní předložené NS 2. Vzhledem k osobě subjektu pronajímatele je tato smlouva dokonce obligatorně zveřejněna v registru smluv. Žalobkyně pak vyjádřila údiv nad skutečností, že žalovaná na jednu stranu tvrdí absenci nové nájemní smlouvy, avšak na stranu druhou tvrdí, že byla adresátem výzvy magistrátu pro vyklizení komunikace, na níž se nachází Stánek, k čemuž je zcela zjevně potřebný nějaký právní titul. Skutečnost, že žalovaná má dle výzvy odstranit Stánek z komunikace z důvodu plánované rekonstrukce, nelze zpětně vykládat ve smyslu občanského práva jako porušení povinností žalobkyně o prohlášení předmětu koupě. Žalobkyně pak dovozuje účelovost odstoupení od KS, kdy výzva měla být žalované doručena 1. 4. 2025, avšak žalovaná od smlouvy odstoupila až 21. 5. 2025, tj. poté, co se dozvěděla o vedeném soudním řízení.

5. Jelikož žalovaná je právnickou osobou se sídlem na území České republiky, ale žalobkyně je státním příslušníkem Arménské republiky, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je vztahem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a případně jakým právem se tento poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je , právnická osoba, vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Závazkový poměr mezi účastníky, který je důvodem vzniku žalované pohledávky, je spor plynoucí z uzavřené KS. Podle čl. 4 bod 1) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, může být osoba, která má bydliště v některém členském státě, žalována bez ohledu na svou státní příslušnost u tohoto členského státu. Vzhledem k tomu, že žalovaná má sídlo (srov. též čl. 63 Nařízení) v České republice, může být u soudů tohoto státu žalována, a české soudy jsou tedy mezinárodně příslušné k projednání věci. Rozhodné právo se pak určí dle čl. 4 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Dle něj, nevztahuje-li se na smlouvu odst. 1 čl. 4 Nařízení Řím I, řídí se smlouva právem země, v níž má strana, která je povinna poskytnout plnění charakteristické pro smlouvu, své obvyklé bydliště. Obě strany mají bydliště ve smyslu čl. 19 nařízení Řím I v České republice, pročež je právem rozhodným pro danou věc právo české.

6. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění.

7. V první řadě soud vycházel ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. z nesporných tvrzení účastníků, která lze sumarizovat následovně. Dne 18. 12. 2023 byla mezi stranami uzavřena KS, prostřednictvím níž žalobkyně prodala žalované Stánek. Kupní cena byla sjednána na 1 050 000 Kč s tím, že dne 25. 7. 2024 došlo v důsledku sjednaného dodatku ke KS ke změně splatnosti zbývající části kupní ceny. Žalovaná byla (nově) povinna uhradit doplatek kupní ceny ve výši celkem 950 000 Kč ve 4 splátkách, a to 250 000 Kč se splatností k 31. 7. 2024, 250 000 Kč se splatností k , Datum narození advokáta, , 225 000 Kč se splatností k , Datum narození advokáta, a 225 000 Kč se splatností k 31. 12. 2024 (zjištěno též z dodatku č. , hodnota, ke KS, č. l. 50). Žalovaná uhradila první dvě splátky, poslední dvě nikoliv. Dne 21. 5. 2025 bylo žalobkyni doručeno odstoupení od KS žalované ze dne 20. 5. 2025 (zjištěno též z doručenky, č. l. 23).

8. V rámci KS žalobkyně mj. výslovně prohlásila, že na Stánku ke dni podpisu KS nevázne žádná právní vada a že nemá ani další vady vyjma skutečnosti, že Stánek není připojen k obecnímu vodovodu a ke kanalizaci a nemá další sanitární zařizovací předměty. Žalobkyně se též KS zavázala, že zajistí postoupení NS1 z prodávajícího na kupujícího nebo uzavření nové nájemní smlouvy na stejný předmět nájemní smlouvy za stejných podmínek. Žalovaná prohlásila, že je jí znám fyzický stav Stánku v den podpisu KS a nemá k němu žádných výhrad. Dle čl. V. odst. 5.1 je žalovaná oprávněna odstoupit od KS v případě, že se prohlášení žalobkyně výše uvedená ukáží jako nepravdivá. KS nabývá účinnosti dnem účinnosti postoupení NS 1 nebo uzavření nové nájemní smlouvy na stejný předmět nájmu za stejných podmínek jako byly současné podmínky NS 1. NS 1 byla uzavřena mezi žalobkyní a , právnická osoba, a jejím předmětem je (a ke dni uzavření KS bylo) nájem 7 m2 na pozemku parc. č. , hodnota, , zapsaném na LV 60000 pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, (zjištěno z KS, č. l. 45).

9. Mezi , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena NS 2, v níž se , právnická osoba, jakožto pronajímatelka zavázala přenechat žalované jakožto nájemkyni k dočasnému užívání část Pozemku o výměře 7 m2 , kdy konkrétní část nájmu pozemku byla vyznačena v příloze NS 2, a žalovaná se za to zavázala platit nájemné. , právnická osoba, se ve smlouvě zavázala mj. umožnit žalované užívat pronajatý majetek k ujednanému účelu, udržovat předmět pronájmu v takovém stavu, aby mohl sloužit účelu užívání a též zajistit žalované nerušené užívání pronajímaného majetku po dobu trvání nájmu. Žalovaná prohlásila, že je jí stav pronajímaného majetku dobře znám a potvrdila, že je ve stavu způsobilém k řádnému užívání dle smlouvy. Žalovaná se též zavázala oznámit , právnická osoba, poškození, popř. vadu pronajímaného majetku, kterou zjistila a kterou má pronajímatelka odstranit. Žalovaná je též povinna dle NS 2 umožnit , právnická osoba, vstup na jeho žádost na pronajatou část pozemku, zejména za účelem kontroly dodržování podmínek smlouvy, provádění potřebných oprav nebo provádění kontroly instalovaných inženýrských sítí (zjištěno z NS 2, č. l. 47–49). NS 2 byla zveřejněna v registru smluv dne 3. 7. 2024 pronajímatelkou , právnická osoba, (zjištěno z výpisu z registru smluv, č. l. 44).

10. V žalobkyni doručením odstoupení od KS z 20. 5. 2025 žalovaná sdělila žalobkyni, že tato do dne odstoupení od smlouvy nezajistila naplnění ustanovení čl. 1. 2. písm. e) KS, tj. postoupení NS 1 na žalovanou či zajištění uzavření nájemní smlouvy na stejný předmět nájemní smlouvy za stejných podmínek, ačkoliv žalovaná již zaplatila více než polovinu kupní ceny. S ohledem na obdržení výzvy Magistrátu města Brna k odstranění Stánku z důvodu rekonstrukce komunikace žalovaná označila za zcela jisté, že k postoupení NS 1 či uzavření nové nájemní smlouvy již nedojde. Zároveň žalovaná v dopisu uvedla, že se ukázalo jako nepravdivé prohlášení žalobkyně v čl. 1. 2. písm. b) KS, že na předmětu koupě nevázne žádná právní vada, která podstatně omezuje možnost užívání předmětu koupě, kdy žalované nebyla při uzavření KS řádně oznámena skutečnost, že Stánek nedisponuje příslušnými povoleními (zejména povolení příslušného silničního správního úřadu). Proto žalovaná od KS odstoupila a vyzvala žalobkyni k vrácení již poskytnutého finančního plnění ve výši 600 000 Kč (zjištěno z odstoupení od smlouvy z 20. 5. 2025, č. l. 24).

11. Žalobkyně vyzývala před podáním žaloby žalovanou k úhradě nárokované částky (zjištěno z předžalobní výzvy č. l. 51 a z další předžalobní výzvy, č. l. 52, a doručenky k ní, č. l. 53 verte).

12. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné další podstatné skutečnosti.

13. Soud neprovedl pro nadbytečnost žalovanou navrhovaný výslech svědka , jméno FO, , jakožto realitního zprostředkovatele zastupujícího žalovanou při uzavření KS k doložení kvality, která byla stranou žalující tvrzena při uzavření KS. Tato materie je dle náhledu soudu dostatečně prokázána již samotným obsahem KS, kterou soud k důkazu provedl.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

15. Podle § 548 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznik, změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění podmínky. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

18. Podle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

19. Soud zjištěný skutkový stav hodnotí jako platně uzavřenou kupní smlouvu mezi stranami, kdy účinnost smlouvy (tj. právní účinky z ní se podávající) strany suspenzivně podmínily zajištěním existence nájemního práva žalované k části Pozemku tak, aby žalovaná (jakož předtím zjevně i žalobkyně) mohla realizovat svoji obchodní činnost prostřednictvím předmětu koupě. Potud žalovaná žalobní tvrzení ostatně nesporovala. Navzdory námitkám strany žalované však soud zjistil, že tato podmínka byla splněna a její tvrzení o tom, že ke splnění podmínky nedošlo, vyvráceno. Dne 2. 7. 2024 totiž byla uzavřena NS 2 s , právnická osoba, jakožto pronajímatelkou předmětného Pozemku, která žalované umožnila využití předmětu koupě (Stánku) tak, jak si žalovaná v KS vymínila. Tvrzení strany žalované, že k uzavření žádné nájemní smlouvy nedošlo je tím spíše zarážející, když z důvodu subjektu na straně pronajímatele byla NS 2 dokonce zveřejněna v registru smluv (srov. § 2 odst. 1 zákona č. 340/2015 Sb., o registru smluv, dále jen „ZoR“) a v rámci kontroly veřejnosti je přístupná zcela bez omezení. Ust. § 5 odst. 2 zákona ZoR přitom předpokládá, že uzavřená smlouva v režimu ZoR je správci registru smluv zaslána bez zbytečného odkladu a ten ji uveřejní bezodkladně po jejím doručení. Uveřejněním pak nastává účinnost smlouvy (§ 6 odst. 1 ZoR). K tomu v dané věci došlo dnem 3. 7. 2024. Soud tedy sumarizuje, že ke splnění podmínky formulované v KS v čl. 1. 2. písm. e) došlo dne 3. 7. 2024, právní jednání stran tak nabylo účinků a strany jsou povinny poskytnout si vzájemná plnění z KS se podávající, jak předpokládá výše citovaný § 2079 o. z. Žalovaná je tedy povinna zaplatit kupní cenu tak, jak bylo v rámci privativní novace (§ 1902 o. z.) mezi stranami sjednáno prostřednictvím Dodatku č. , hodnota, ke KS. Bylo-li mezi stranami nesporné, že již uhradila první dvě splátky zbývají k úhradě druhé dvě splátky ve výši 225 000 Kč splatné ke dni 30. 11. 2024 a 31. 12. 2024, což dohromady činí částku 450 000 Kč.

20. Zbývá posoudit k námitce žalobkyně, zdali žalovaná platně odstoupila od KS jejím dopisem ze dne 20. 5. 2025 či nikoliv, a zdali tak byla odklizena její povinnost uhradit kupní cenu, a naopak založeno právo na vydání bezdůvodného obohacení v podobě částky z tohoto titulu již uhrazené.

21. V KS si strany ujednaly právo žalované odstoupit od KS, pokud se ukáže prohlášení žalobkyně v čl. 1. 2. a 1.

3. KS nepravdivé[footnoteRef:1]. Opírala-li žalovaná důvod odstoupení od KS o skutečnost, že žalobkyně nezajistila v rozporu s čl. 1.2. odst. e) existenci nájemního práva k realizaci využití Stánku, toto tvrzení, jak uvedeno již výše v odst. 19, bylo vyvráceno, pročež žalobkyně důvodně namítla neplatnost odstoupení od KS žalovanou z tohoto důvodu. Namítala-li žalovaná dále, že na Stánku vázne právní vada spočívající v tom, že žalobkyně nezajistila příslušná povolení k umístění stánku na Pozemku, v důsledku čehož byla ve spojení s nutností rekonstrukce komunikace nucena Stánek odklidit, přehlíží, že žádná taková povinnost žalobkyně se z KS nepodává, žalobkyně ji tedy nemohla porušit, a žalované z toho nevyvěrá právo od KS odstoupit. Žalobkyně se v KS v daném směru zavázala toliko k zajištění navázání nájemního vztahu, což jak uvedeno výše, splnila a v důsledku toho došlo k nabytí vlastnického práva ke Stánku žalovanou, kteréž právo zůstalo žalované i v nastalé situaci zcela zachováno. KS naopak neobsahuje žádné ustanovení o převzetí odpovědnosti žalobkyně za situaci, že nájemní právo žalované bude ohroženo či o něj zcela přijde. Soud navíc ani nepovažuje žalovanou líčenou okolnost za právní vadu KS. Pokud byla žalovaná skutečně ze svého nájmu vypuzena a tomuto vypuzení nemohla vzdorovat či mu vzdorovala neúspěšně (žalovaná nic takového však v řízení netvrdila), může se jednat o vadu předmětu nájmu dle NS 2, kterouž situaci musí řešit právě a jen s pronajímatelem (jelikož nadále nemůže předmět nájmu využívat), má-li zájem o nápravu situace, tím spíš sjednaly-li si tak strany NS 2 výslovně (srov. čl. V. odst. 2., 3. a 5. NS 2). [1: Soud na tomto místě podotýká, že KS obsahuje zjevnou chybu, kdy v čl. 1 KS došlo k duplicitnímu očíslování odstavce druhého. Správně se má jedná zjevně o odst. 1. 2 a 1. 3. a stranami označený odst. 1. 3. je ve skutečnosti odstavcem 1.

4. Uvedené však nikterak není na újmu platnosti KS (§ 578 o. z.). Strany ostatně platnost KS nikterak nezpochybňovaly.]

22. Soud též nemůže ponechat bez povšimnutí skutečnost proponovanou žalobkyní, a sice, že žalovaná přistoupila k odstoupení od KS nikoliv bezprostředně po obdržení výzvy magistrátu k odstranění Stánku z komunikace, nýbrž až poté, co bylo řízení zahájeno, žalované zaslán platební rozkaz a žalovanou podán odpor proti němu (19. 5. 2025). Splatnost poslední části kupní ceny přitom nastala ke konci roku 2024 a žalovaná přes opakované upomínky žalobkyní dlužnou částku neuhradila, přestože bylo v řízení bez jakýchkoliv pochyb prokázáno, že NS 2, jejíž existenci žalovaná zastírala a o jejíž absenci opírala důvod odstoupení od KS, byla uzavřena již 2. 7. 2024. Nastalá situace vyvolává pochyby o absenci účelovosti takového konání žalované.

23. Soud na základě všeho výše uvedeného uzavírá, že odstoupení od KS učiněné žalovanou dne 20. 5. 2025 (doručeno žalobkyni 21. 5. 2025) je neplatné, když neexistoval žádný zákonný ani smluvní důvod, pro nějž by žalovaná mohla od KS odstoupit a žalobkyně neplatnost (v podání z 9. 4. 2025, č. l. 42, a opětovně při jednání 3. 9. 2025) odstoupení od KS namítla ve smyslu § 586 odst. 1 o. z. Povinnost uhradit zbývající část kupní ceny ve výši 450 000 Kč proto zůstala žalované zachována. Z toho se též podává nedůvodnost vzájemného návrhu žalované, když odpadnuvší právní důvod v podobě odstoupení od KS, jenž by dal za vznik bezdůvodnému obohacení na straně žalující, není dán.

24. Soud tedy vyhověl žalobnímu žádání v plném rozsahu včetně požadovaného příslušenství, na nějž má žalobkyně nárok dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 a § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V částce 225 000 Kč se žalovaná ocitla v souladu se smluvním ujednáním v prodlení od 1. 12. 2024 a v částce 225 000 Kč od 1. 1. 2025, proto soud přiznal úrok z prodlení v zákonné výši jdoucí od těchto dat. Jelikož jde o vzájemný závazek podnikatelů, soud přiznal též žalobkyní požadované náklady spojené s uplatněním pohledávky v paušální výši 1 200 Kč.

25. Naproti tomu byl nucen soud pro nedůvodnost zamítnout vzájemný návrh žalované na zaplacení 600 000 Kč.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalobkyni.

27. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 104 050 Kč a sestává z následujících položek:a) soudní poplatek ve výši 18 000 Kč;b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 10 100 Kč podle § 7, § 8 odst. 1 (počítáno z tarifní hodnoty žalované částky 450 000 Kč), § 11 odst. 1 a. t. za 4 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba, účast při ústním jednání dne 3. 9. 2025, tj. 40 400 Kč;c) odměna za zastupování advokátem po 5 050 Kč podle § 7, § 8 odst. 1 (počítáno z tarifní hodnoty žalované částky 450 000 Kč), § 11 odst. 2 a. t. za 1 úkon právní služby: vyhlášení rozsudku dne 10. 9. 2025;d) paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za výše uvedených 5 úkonů, tj. 2 250 Kč;e) odměna za zastupování advokátem a. t., po 10 700 Kč podle § 7, § 8 odst. 1 (počítáno z tarifní hodnoty částky vzájemného návrhu 600 000 Kč), § 11 odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení v rámci vzájemného návrhu, vyjádření ke vzájemnému návrhu, účast při ústním jednání dne 3. 9. 2025; tj. 32 100 Kč;f) odměna za zastupování advokátem po 5 350 Kč podle § 7, § 8 odst. 1 (počítáno z tarifní hodnoty částky vzájemného návrhu 600 000 Kč), § 11 odst. 2 a. t. za 1 úkon právní služby: vyhlášení rozsudku dne 10. 9. 2025;g) paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za úkony příprava a převzetí zastoupení v rámci vzájemného návrhu a vyjádření ke vzájemnému návrhu [kdy paušální náhrada hotových výdajů za ostatní úkony uvedené v písm. e) a f) je již přiznána v odst. d)], tj. 900 Kč.

28. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

29. Platební místo náhrady nákladů řízení soud určil v souladu se zněním § 149 odst. 1 o. s. ř.