29 C 192/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Hanou Suchánkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa anonymizováno obec zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 88 491 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 88 491 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 22. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 30 008 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky.</b> 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 88 491 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 31. 12. 2005 vykonávali zaměstnanci žalobce pracovní cestu vozidlem Škoda Felicia Pick-up, rz [anonymizováno] [číslo], provozovaným žalobcem, a to ve složení posádky- řidič [jméno] [příjmení] a spolujezdec [jméno] [příjmení]. Při této pracovní cestě došlo k dopravní nehodě, způsobené řidičem [jméno] [příjmení], při které [jméno] [příjmení] utrpěl závažná poranění páteře s následkem téměř celkového ochrnutí. Poškozený [jméno] [příjmení] nebyl za jízdy v době nehody připoután bezpečnostním pásem, přičemž dle shromážděných poznatků došlo k nehodě v poměrně nízké rychlosti, když automobil byl při nehodě poškozen pouze velmi lehce a poškozený byl na místě nehody nalezen mimo interiér vozidla v poloze částečně pod vozidlem. Ke dni výše uvedené dopravní nehody neexistovala písemná pojistná smlouva ohledně pojištění tohoto vozidla z odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem, když byla Českou pojišťovnou pouze vydána tzv. zelená karta, což však k platnému uzavření pojištění nestačí. Poškozený měl tedy ze zákona na výběr, zdali se s nárokem na náhradu škody na zdraví obrátí na žalobce z titulu pracovního úrazu nebo na Českou kancelář pojistitelů (dále jen„ ČKP“) z titulu škody způsobené provozem vozidla, přičemž zvolil odškodnění prostřednictvím ČKP. Vůči žalobci tak přímý nárok poškozený neuplatnil. V dané záležitosti se tedy jedná o pracovní úraz, který se stal na pracovní cestě při dopravní nehodě, kdy poškozený byl a je odškodňován ohledně škody na zdraví ze strany ČKP (dosud v souhrnné částce přes 10 mil. Kč), která se následně obrací po provedených úhradách s regresními nároky ve smyslu zák. č. 168/1999 Sb. na žalobce. ČKP se m.j. na žalobce obrátila s požadavkem na úhradu částky 88 491 Kč, představující vynaložené náklady léčení poškozeného, přičemž tato částka byla ČKP pravomocně přiznána rozsudkem OS České Budějovice, sp. zn. [spisová značka] ze dne 20. 11. 2018. Žalobce uvedenou částku uhradil ČKP dne 1. 2. 2019, jedinou platbou navýšenou o náhradu nákladů řízení. Je zřejmé, že v dané věci se jedná o souběh odpovědnosti provozovatele vozidla za škodu způsobenou jeho provozem a odpovědnosti za škodu z pracovního úrazu. Žalovaný odmítá danou záležitost likvidovat s tím, že regresy pojišťoven nespadají pod zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu z pracovních úrazů. Žalobce je přesvědčen, že tento názor je nesprávný, neboť popírá smysl a existenci zákonného pojištění zaměstnavatele. Poškozený měl v této věci na výběr, zdali se obrátí se svým nárokem na ČKP nebo na žalobce. Pokud zvolil cestu prostřednictvím odpovědnosti z provozu vozidel a byl ze strany ČKP odškodněn, resp. je stále odškodňován, znamená to, že jeho nároky po úhradě přešly na ČKP, která vstoupila do jeho práv a povinností. Rozsah odpovědnosti žalobce však zůstává stále stejný a nemůže překročit jeho odpovědnost dle pracovněprávních předpisů. Pokud se ČKP obrací na žalobce s regresními nároky, jedná se v této věci o nároky poškozeného zaměstnance z pracovního úrazu a je na místě, aby tyto nároky byly likvidovány žalovaným ze zákonného pojištění žalobce, jako zaměstnavatele ve smyslu vyhl. č. 125/1993 Sb. Žalobce žalovanou dne 11. 10. 2019 písemně vyzval prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě částky 88 491 Kč, avšak žalovaná do dnešního dne ničeho žalobci neuhradila.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce zastává právní názor, že pokud se Česká kancelář pojistitelů obrací na žalobce s regresními nároky, jedná se v této věci o nároky poškozeného zaměstnance z pracovního úrazu a je na místě, aby tyto nároky byly likvidovány žalovanou ze zákonného pojištění žalobce, jako zaměstnavatele dle vyhl.č. 125/1993 Sb. S tímto právním názorem žalobce však žalovaná nesouhlasí. Poškozený má při souběhu odpovědnosti právo se rozhodnout, zda se se svými nároky na náhradu škody z dopravní nehody, která se mu stala na pracovní cestě, obrátí na odpovědného zaměstnavatele k odškodnění jeho pracovního úrazu nebo na provozovatele vozidla viníka dopravní nehody. V dané věci se poškozený zaměstnanec [jméno] [příjmení] rozhodl uplatnit své nároky ze zákonného pojištění odpovědnosti motorového vozidla viníka dopravní nehody. S ohledem na skutečnost, že předmětné vozidlo, kterou zavinil zaměstnanec žalobce pan [jméno] [příjmení], nemělo v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., sjednáno povinné ručení, je poškozený [jméno] [příjmení] odškodňován z garančního fondu. Česká kancelář pojistitelů má právo proti tomu, kdo odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla bez zákonného pojištění, na náhradu toho, co za něj bylo plněno z garančního fondu. Z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy jsou však hrazeny pouze nároky v rozsahu daném zákoníkem práce, které vzniknou poškozenému a jsou řádně uplatněny u zaměstnavatele. Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání nekryje regresní nároky vůči zaměstnavateli vyplývající z porušení jeho právních povinností. Regresní nárok, který uplatnila Česká kancelář pojistitelů vůči žalobci z důvodu porušení právních povinností provozovatele nepojištěného vozidla, jímž byla škoda způsobena, a který je předmětem této žaloby, tedy nespadá pod rozsah zákonného pojištění podle vyhl.č. 125/1993 Sb.

3. Žalobce v replice poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 1084/2009, které jasně uvádí, že pokud je za škodu z pracovního úrazu odpovědný pouze zaměstnavatel a nikoli i jiný odpovědný subjekt mimo pracovněprávní vztah, může zaměstnanec své nároky uplatnit pouze dle příslušných ustanovení zákoníku práce, tj. z titulu odškodnění pracovního úrazu. Dané rozhodnutí řeší dokonce stejnou situaci v tom, že se jedná o událost spadající do účinnosti zákoníku práce č. 65/1965 Sb. a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud se na žalobce obracela ČKP s požadavkem na úhradu jí vyplacených částek poškozenému, pak nevznikl ČKP vůči žalobci regresní nárok ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., ale nárok z„ obecného“ bezdůvodného obohacení, neboť ČKP hradila za žalobce poškozenému náhradu škody, aniž by k tomu měla povinnost. Pokud pak žalobce hradil uvedené platby ČKP na základě pravomocného rozsudku, pak hradil to, co měl hradit přímo poškozenému, kdy se jedná obsahově o tentýž nárok. Je tedy zcela naplněn předpoklad dle § 5 odst. 2 vyhl. č. 125/1993 pro to, aby žalovaná tyto částky žalobci uhradila.

4. Žalovaná v duplice setrvala na svém právním hodnocení žalobcem uplatněného nároku, přičemž k výše uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedla, že nepřiléhá skutkovými okolnostmi, neboť v judikované věci, kterou se dovolací soud zabýval, se jednalo o odpovědnost jediného odpovědnostního subjektu, a z toho důvodu byla náhrada škody posuzována pouze podle zákoníku práce o odškodňování pracovních úrazů. V projednávané věci se jedná o možnost volby ze dvou odpovědných subjektů, neboť dopravní nehodu způsobil řidič [jméno] [příjmení], který řídil vozidlo, jehož vlastníkem byla žalobkyně, v takovém případě je na poškozeném, zda uplatní nárok z titulu odškodnění pracovního úrazu, nebo z titulu náhrady od přímého škůdce, viníka dopravní nehody, dle občanského zákoníku, (srov. např. rozsudek NS ČR ze dne 14. 4. 2005, sp.zn. 25 Cdo 254/2004), dále nepřiléhá z hlediska právního hodnocení, neboť předmětem projednávané žaloby je regresní postih – sankce za porušení právní povinnosti provozovat vozidlo s uzavřeným povinným pojištěním odpovědnosti z jeho provozu, a nikoliv náhrada škody z titulu pracovního úrazu.

5. Na základě shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, není-li výslovně uvedeno jinak, že dne 31. 12. 2005 v 16:20 hod. došlo při pracovní cestě zaměstnanců žalobce k dopravní nehodě vozidla Škoda Felicia Pick-up, rz [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ předmětné vozidlo“), jehož vlastníkem byl v době dopravní nehody [příjmení] [příjmení], [datum narození], a jeho provozovatelem žalobce, a to ve složení posádky: řidič [jméno] [příjmení] a spolujezdec [jméno] [příjmení], když došlo ke zranění [jméno] [příjmení], kdy trestním příkazem Okresního soudu v Klatovech ze dne 25. 5. 2006, sp.zn. [spisová značka], byl [jméno] [příjmení] uznán vinným, že jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví, čímž spáchal trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 trestního zákona; tyto skutečnosti má soud za prokázané předmětným trestním příkazem. V době dopravní nehody nebylo sjednáno k předmětnému vozidlu pojištění z odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Míra spoluzavinění poškozeného [jméno] [příjmení] byla shledána v rozsahu 1/3, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 5. 2015, č.j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2016, č.j. [číslo jednací]. Pojišťovna poškozeného [jméno] [příjmení] vynaložila na nákladech léčení poškozeného v období od 1. 4. 2011 do 31. 12. 2014 částku 120 484,99 Kč a v období od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2015 částku 56 495,03 Kč Česká kancelář pojistitelů zaslala částku 60 243 Kč na účet pojišťovny dne 12. 3. 2015 a částku 28 248 Kč dne 27. 8. 2015. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 11. 2018, č.j. [číslo jednací], byla žalobci a p. [jméno] [příjmení] uložena povinnost zaplatit [obec] kanceláři pojistitelů společně a nerozdílně částku 88 491 Kč, když soud dospěl k závěru, že [ulice] kancelář pojistitelů vyplatila náklady léčení poškozeného [jméno] [příjmení] z garančního fondu právě částku 88 491 Kč, proto má dle § 24 odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb., v platném znění, regresní nárok vůči provozovateli a vlastníku vozidla; tyto skutečnosti soud zjistil z předmětného rozsudku. Žalobce zaplatil české kanceláři pojistitelů částku celkem 110 266,40 Kč (88 491 Kč + náklady řízení) dne 1. 2. 2019; tuto skutečnost má soud za prokázanou výpisem platebního příkazu z téhož dne.

6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

7. Podle § 190 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, v posledním platném znění (dále jen„ zákoník práce“) došlo-li u zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k poškození na zdraví nebo k jeho smrti úrazem (pracovní úraz) m odpovídá za škodu tím vzniklou zaměstnavatel, u něhož byl zaměstnanec v době úrazu v pracovním poměru.

8. Podle § 193 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel povinen v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout náhradu za a) ztrátu na výdělku, b) bolest a ztížení společenského uplatnění, c) účelně vynaložené náklady spojené s léčením, d) věcnou škodu; ustanovení § 187 odst. 3 platí i zde.

9. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo z nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů, zaměstnavatel má právo, aby za něho pojišťovna příslušná podle § 1 (dále jen "pojišťovna") nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Nárok na náhradu škody z události, která by mohla být důvodem vzniku práva na plnění pojišťovny (dále jen "škodná událost"), musí být poprvé uplatněn zaměstnavatelem u pojišťovny v době trvání zákonného pojištění, s výjimkou případů, kdy poškozený má právo na plnění přímo vůči příslušné pojišťovně.

10. Podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ ZoP“), kancelář poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona.

11. Podle § 24 odst. 8 ZoP ve znění účinném do 31. 12. 2007, výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok vůči tomu, kdo odpovídá za škodu podle odstavce 2 písm. a) a b), na náhradu toho, co za něho plnila včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním nároku. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a vlastník vozidla, jehož provozem byla způsobena škoda; řidič je takovým solidárním dlužníkem, pokud za tuto škodu odpovídá. Proti pojistiteli má Kancelář právo na náhradu toho, co plnila za pojištěného podle odstavce 2 písm. c) a podle § 24a odst. 1 písm. a). Kancelář je povinna požadovat na příslušném garančním fondu, popřípadě na příslušné kanceláři pojistitelů náhradu toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. e) nebo formou náhradního plnění podle § 24a odst. 1 písm. b) a § 24b.

12. Mezi účastníky bylo sporné pouze právní posouzení předmětné věci.

13. V projednávané věci je zásadní posouzení kvalifikace žalobou uplatněného nároku. Ačkoliv se obsahově jedná o vynaložené náklady léčení poškozeného [jméno] [příjmení], je zcela zásadní skutečností, že povinnost k úhradě žalobou uplatněného nároku byla uložena pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 11. 2018, č.j. [číslo jednací], a to solidárně žalobci jako provozovateli vozidla a p. [jméno] [příjmení] jako vlastníkovi vozidla, jehož provozem byla způsobena újma na zdraví poškozenému [jméno] [příjmení]. Ačkoliv podle § 159a odst. 1 o.s.ř. je pro účastníky řízení závazný jen výrok pravomocného rozsudku, nelze odhlédnout od důvodů, resp. od právní kvalifikace učiněné soudem, které jej k vydání takového rozsudku vedly, jinými slovy řečeno je třeba posoudit výrok v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí. Uvedená solidární povinnost byla uložena vlastníkovi a provozovateli vozidla v době dopravní nehody právě a jedině z toho důvodu, že v době dopravní nehody nebylo k vozidlu, jehož provozem byla způsobena újma na zdraví poškozeného [jméno] [příjmení], sjednáno pojištění z odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, pročež Česká kancelář pojistitelů hradila náklady léčení poškozeného z garančního fondu, čímž jí následně vzniklo právo, tzv. regresní postih požadovat po vlastníkovi a provozovateli vozidla zaplacení náhrady toho, co za ně plnila. V projednávané věci tak není relevantní žalobcem citované rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť pravomocným rozhodnutím soudu byla žalobci uložena povinnost, kterou soud právně kvalifikoval jako tzv. regresní postih [obec] kanceláře pojistitelů, což není nárok, za který by byl zaměstnavatel poškozeného podle výše citovaného § 193 odst. 1 zákoníku práce povinen poskytnout poškozenému zaměstnanci náhradu, tudíž se dle § 2 odst. 1 vyhlášky ministerstva financí č. 125/1993 Sb. nejedná o nárok, který by byla povinna hradit pojišťovna zaměstnavatele ze zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo z nemoci z povolání.

14. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení soud žalobu jako nedůvodnou ve výroku I. rozsudku zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná byla zcela úspěšná, jelikož žaloba byla zamítnuta, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. Ta se sestává z odměny za 5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ AT“), (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, duplika a účast na jednání soudu dne 11. 1. 2021 a 22. 2. 2021) 1 úkon za 4 660 Kč, dále z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT, připadající na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, v součtu za uvedených 5 úkonů právní služby ve výši celkem 1 500 Kč a dále 21% DPH v částce 5 208 Kč, celkem tedy 30 008 Kč.