29 C 22/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Hanou Suchánkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 9 652,90 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 9 652,90 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 9. 6. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 10 890 Kč do tří dnů o právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

III. Žalobce je povinen zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na nákladech řízení částku 954 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení v záhlaví specifikované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce je vlastníkem a provozovatelem vozidla Cadillac Escalade, rz [anonymizováno] [číslo]. Dne 20. ledna 2017 přibližně v 6:45 hod. došlo ke střetu provozů vozidla žalobce, přičemž v daném okamžiku bylo vozidlo řízeno panem [jméno] [celé jméno účastníka], jednatelem žalobce, s vozidlem tovární značky Peugeot 206, rz [anonymizováno] [číslo], kteréžto je na základě pojistné smlouvy [číslo] pojištěno u žalované, a jehož řidičkou byla v okamžiku střetu provozů paní [jméno] [příjmení]. V důsledku jízdy/provozu vozidla Peugeot došlo k vymrštění kamínku a jeho nárazu do čelního skla vozidla žalobce, v důsledku čehož došlo k jeho poškození. V době nehody se ve vozidle žalobce na místě spolujezdce nacházela paní [celé jméno svědkyně], která okamžik poškození čelního skla zaznamenala. O předmětné události byla žalovaná žalobcem řádně informována, mj. jí bylo předloženo vyjádření žalobce k dopravní nehodě a záznam o dopravní nehodě podepsaný řidičkou vozidla Peugoet. Oznámení pojistné události žalovaná potvrdila přípisem ze dne 23. ledna 2017. Vzhledem k tomu, že v důsledku poškození čelního skla nesplňovalo vozidlo žalobce podmínky pro provoz na pozemních komunikacích dle vyhlášky č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu na pozemních komunikacích, nechal žalobce čelní sklo vyměnit, přičemž cena výměny byla vyčíslena na 9 652,90 Kč bez DPH. Žalobce se neztotožnil se závěry žalované o údajnému neprokázání kauzálního nexu mezi škodnou událostí a vznikem škody, a to jak ve smyslu relevantní právní úpravy, tak i ve smyslu názoru doktríny a závěrů judikatury Nejvyššího soudu ČR. Je nepochybné, že příčinná souvislost mezi právní skutečností a vznikem škody je jednou ze základních podmínek odpovědnosti za škodu v občanském právu. Zároveň je však tuto podmínku a její splnění nutno správně interpretovat, když„ příčinná souvislost jako jeden z nezbytných předpokladů občanskoprávní odpovědnosti za škodu je dána tehdy, je-li škoda podle obvyklého (přirozeného) chodu věci i podle obecné zkušenosti, resp. poznatků adekvátním, a tím právně významným - relevantním důsledkem protiprávní úkonu či škodní události“ (srovnej: Knappová, Švestka, Dvořák, Občanské právo hmotné 2, 4. aktualizované a doplněné vydání). Judikatura Nejvyššího soudu ČR, konkrétně reprezentovaná např. rozhodnutím vydaným pod sp. zn. 25 Cdo 1628/2013, tento závěr ve smyslu teorie adekvátní příčinné souvislosti doplňuje tak, že ve smyslu této soudem uznávané teorie se pro závěr o příčinné souvislosti považuje za dostačující 70% - 80% pravděpodobnost. Otázkou kauzálního nexu je třeba se zabývat v každém konkrétním případě zvlášť a velmi důkladně, neboť o příčinné souvislosti nelze činit povšechné závěry. V tomto smyslu, ve shora nadepsaném případě žalobce předložil žalované podrobné vyjádření poškozeného k dopravní nehodě, obsahující kromě přesného popisu skutkového děje pojistné události též nákres tohoto děje. V záznamu o dopravní nehodě podepsaného paní [jméno] [příjmení] pak byly skutkové okolnosti škodní události popsány následujícím způsobem:„ Během jízdy vozidla Peugeot 206, odlétl kámen, do čelního skla a rozbil je.“ Konečně z vlastnoručně sepsaného čestného prohlášení paní [celé jméno svědkyně] ze dne 9. března 2017, ve kterém tato vlastními slovy líčí průběh škodní události, vyplývá, že na silnici nebylo kromě výše specifikovaných vozidel žádné jiné, v souvislosti s jehož provozem by, byť i jen teoreticky, mohla vzniknout škoda na vozidle žalobce.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě žalobou uplatněný nárok zcela neuznala, když dále konstatovala, že žalované byla dne 30. 1. 2017 oznámena škodní událost, ke které mělo dojít dne 20. 1. 2017. Oznamovatel – pojištěný výslovně uvedl, že„ neví, zda kámen odlétl jeho vozidla“. Žalovaná je přesvědčena, že řidič škodícího vozidla nemůže potvrdit, že k nehodě tak, jak je popsaná, skutečně došlo. Stejně tak je notorietou v obdobných sporech, že není v silách lidského oka zaregistrovat letící předmět od vozidla.

3. Jelikož se jedná o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné, je odůvodnění koncipováno v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř., když obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci.

4. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalobce dne 20. 1. 2017 nahlásil žalované škodnou událost, při které mělo dojít téhož dne na veřejné komunikaci v [obec] k poškození čelního skla vozidla žalobce odlétnutím kamínku od předjedoucího vozidla Peugeot 206, rz [anonymizováno] [číslo]. Oprava čelního skla činila částku 9 652,90 Kč vč. DPH. Žalovaná dne 24. 5. 2017 ukončila šetření škodné události bez vyplaceného pojistného plnění s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že k poškození čelního skla žalobce došlo právě odlétnutým kamínkem předjedoucího vozidla Peugeot 206, rz [anonymizováno] [číslo], které je pojištěno u žalované z odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla.

5. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by k poškození čelního skla vozidla žalobce došlo právě při tvrzeném škodním ději. Ačkoliv svědkyně [celé jméno svědkyně], která byla spolujezdkyní ve vozidle žalobce v době tvrzené škodní události, soudu předložila své čestné prohlášení, ve kterém uvedla, že od vozidla jedoucího před vozidlem žalobce odlétl kámen, který poškodil čelní sklo, v daném případě odlétající předmět od kola jedoucího vozidla nelze vzhledem k omezením lidského zraku postřehnout a nemůže jej tedy vidět ani řidič či spolujezdec poškozeného vozidla, natož řidič škodícího vozidla. Tuto skutečnost, tedy, že neviděla, jestli se jednalo o kamínek, či jiný předmět, svědkyně [celé jméno svědkyně] potvrdila ve své svědecké výpovědi. Dále byl v řízení vyslechnut jednatel žalobce [celé jméno účastníka], řidič vozidla žalobce v době tvrzené události a svědkyně [celé jméno svědkyně], řidička předjedoucího vozidla. Tito shodně vypověděli, že odlétající kamínek neviděli, M. [celé jméno účastníka] vypověděl, že pouze uslyšel náraz na čelní sklo. Porovnáním předmětných výpovědí soud zjistil, že si tyto odporují. Ačkoliv žalobce fotografiemi a leteckými snímky z tvrzeného místa škodní události prokazuje, že v daném úseku se podél silnice nenachází jakákoliv vzrostlá vegetace, svědkyně [celé jméno svědkyně] vypověděla, že„ co se týče stavu krajiny kolem vozovky, byly kolem lesy, u krajnice byl hned příkop a tam byla hned zalesněná krajina“. Dále svědkyně [příjmení] vypověděla, že„ co se týče okolí vozovky, byly stromky kolem vozovky na každé straně“. Rozpor je taktéž mezi výpovědí jednatele žalobce [příjmení] [celé jméno účastníka] ohledně místa, kde k poškození skla mělo dojít –„ na rovince 30 m za přejezdem, kdy ihned začal blikat“, svědkyně [celé jméno svědkyně] však tuto vzdálenost uvedla jako„ 200 m za přejezdem“.

6. Co se týče právního posouzení, vyplývá nárok žalobce z § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoP“), dle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něho uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému též způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, ve spojení s § 2927 odst. 1, § 2951 odst. 1, § 2952 a § 2969 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

7. S ohledem na výše uvedené skutečnosti a zákonná ustanovení proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť žalobce neprokázal, že k poškození čelního skla jeho vozidla došlo provozem vozidla pojištěného u žalované, tak jak bylo žalobcem tvrzeno (výrok I.).

8. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, neboť žaloba byla zamítnuta, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení. Ta se sestává ze odměny za 5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, vyjádření ze dne 26. 8. 2021 a účast na jednání soudu dne 21. 12. 2020 a 6. 9. 2021) 1 úkon za 1 500 Kč, v součtu 7 500 Kč, dále z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT, připadající na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, v součtu za uvedených 5 úkonů právní služby ve výši celkem 1 500 Kč a dále 21% DPH v částce 1 890 Kč, celkem tedy 10 890 Kč.

9. Obsah výroku III. je odůvodněn podle § 148 odst. 1 o.s.ř., dle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady státu tvoří svědečné za výslech svědkyně [celé jméno svědkyně], které jí bylo usnesením zdejšího soudu ze dne 28. 6. 2021, č.j. 29 C 22/2020- 88, pravomocně přiznáno ve výši 954 Kč.