29 C 22/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kočovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 650 864 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 650 864 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba co do zákonného úroku z prodlení z částky 650 864 Kč od [datum] do [datum].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 94 492 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu ve výši, která bude určena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

V. Žalovaná je povinna České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 soudní poplatek ve výši 6 509 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 650 864 Kč s příslušenstvím. V návrhu uvedla, že byla dne [datum] jako spolujezdkyně účastnicí autonehody, kterou zavinil řidič vozidla Volkswagen Passat, reg.zn. [anonymizováno], odpovědnostně pojištěného u žalované. Žalobkyně při nehodě utrpěla zhmoždění hrudníku a zlomeninu proximální diafýzy stehenní kosti vpravo. Žalobkyně nahlásila u žalované pojistnou událost, žalovaná krátila pojistné plnění o 50 % s odůvodněním, že žalobkyně dle znalce [příjmení] [celé jméno znalce] nebyla při dopravní nehodě připoutána bezpečnostním pásem. Žalovaná uhradila žalobkyni 96 591 Kč (bolestné, které nebylo kráceno z důvodu promlčení), 97 820 Kč (krácená náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od [datum] do [datum]), 13 054 Kč (krácené bolestné 12 754 Kč + poplatek za lékařskou zprávu 300 Kč), 7 033 Kč (krácená náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od [datum] do [datum]) a 532 959 Kč (krácená náhrada za ztížení společenského uplatnění). Žalobkyně závěry znalce [příjmení] [celé jméno znalce] postup žalované sporovala s tím, že byla řádně připoutána a domáhala se zaplacení zbývajících 50 % pojistného plnění, tedy 48 910 Kč (doplatek náhrady za ztrátu na výdělku od [datum] do [datum]), 6 527 Kč (doplatek bolestného), 3 516,50 Kč (doplatek náhrady za ztrátu na výdělku od [datum] do [datum]) a 591 911,50 Kč (doplatek ZSU).

2. Žalovaná nárok sporovala. Uvedla, že krátila pojistné plnění o 50 %, neboť znalec [příjmení] [celé jméno znalce] dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla při nehodě připoutána bezpečnostním pásem. V lékařské dokumentaci nebyla zaznamenána zranění od bezpečnostního pásu, naopak pokud by žalobkyně byla připoutána, pak by neutrpěla zlomeninu levé stehenní kosti.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne [datum] k dopravní nehodě, jejíž účastnicí byla žalobkyně a která byla zaviněna řidičem vozidla Volkswagen Passat, reg.zn. [anonymizováno] odpovědnostně pojištěného u žalované. Účastnice dále učinily nespornýme celkovou výši nároku, tedy že 100 % bolestného činí 96 561 Kč a 12 754 Kč s tím, že krácena byla pouze částka 12 754 Kč, dále že žalovaná uhradila poplatek 300 Kč, že 100 % ZSU činí 1 183 623 Kč a 100 % náhrady za ztrátu na výdělku činí 104 853 Kč s tím, že žalovaná jej hradila co do jedné poloviny s tím, že druhou polovinu plnit odmítla. Jedinou sporou otázkou tak zůstalo, zda byla žalobkyně při nehodě připoutána bezpečnostním pásem. <b>4. Soud zjistil z provedených důkazů ohledně sporné otázky tento skutkový stav:</b> 5. Ze záznamu o výjezdu Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje ze dne [datum] soud zjistil, že výjezdová skupina rychlé záchranné služby ošetřila žalobkyni, zpráva uvádí, že se jednalo o čelní střet dvou osobních automobilů, žalobkyně sedící vzadu vpravo, připoutaná, stěžuje si na bolest levého stehna a žeber vpravo, na děj si pamatuje útržkovitě, bezvědomí není, nezvracela.

6. Z protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne [datum] soud zjistil, že došlo ke střetu vozidel [příjmení] [příjmení] a Volkwagen Passat, ve vozidle Volkwagen cestovali [jméno] [příjmení] (označen za viníka nehody), [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], která následkem zranění z nehody zemřela. Ve vozu Dacia cestovala žalobkyně, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Zpráva dále stran vozidla Dacia uvádí, že„ bezpečnostní pásy celé osádky vyvinuté ze zásobníků se zřetelnými znaky použití“.

7. Ze záznamu PČR o ohledání poškozených vozidel nebo věcí ze dne [datum] (součást spisu Okresního soudu v Chrudimi, sp.zn. 6 T 181/2019) soud zjistil, že pokud jde o Vozidlo [příjmení] [příjmení], byl mj. zjištěn stav po nehodě:„ Budíky 0, ruční brzda zatažena, pásy v celém voze navinuty – připoutáni byli, airbag spolujedoucí“.

8. Z vyjádření Sboru dobrovolných hasičů [obec] ze dne [datum] soud zjistil, že jednotka prováděla vyproštění osob účastnících se předmětné dopravní nehody, u vozidla [příjmení] [příjmení] bylo nejprve nutné zraněné posádce, dvě osoby, které se nacházely na třetí řadě sedadel, uvolnit bezpečnostní pásy. Po vyproštění byly osoby předány do péče ZZS.

9. Z fotodokumentace je patrné vystřelení airbagu na místě spolujezdce (č.l. 190), vyvinuté pásy na místě řidiče a osoby sedící vlevo uprostřed (č.l. 191), pásy na místě, na němž seděla žalobkyně, na fotografiích viditelné nejsou. Na fotografii na č.l. 55 jsou zřejmé oděrky kůže v oblasti hrudníku žalobkyně.

10. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil: Žalobkyně je její matka, svědkyně seděla ve vozidle [příjmení] [příjmení] vlevo v zadní (třetí) řadě vedle matky. Je tam méně prostoru, než je běžné u 5místného vozidla, svědkyně měří 164 cm a měla prostor na nohy asi 20 cm. Moment před nehodou si svědkyně nepamatuje, pamatuje si samotný náraz a to že v autě byl kouř, asi od airbagu. Poté hledala telefon, volala záchrannou službu a pak tam seděla s matkou do doby, než přijeli hasiči, kteří jim pomáhali ven. Svědkyni zafixovali krk, odpoutali ji, tedy normálně vycvakli pás, a vytáhli ji ven, matku také odpoutali, položili na takovou desku, ta v tom autě zůstala nejdéle. Stěžovala si na bolest nohy, kterou měla v divném tvaru, a na to, že se jí špatně dýchá kvůli bolestem hrudníku, měla odřeniny od pásu, která vedly mezi prsy dolů, svědkyně je měla také.

11. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil: Žalobkyně je jeho matka, pokud jde o nehodu, jeli v 7 místném autě, svědek seděl v prostřední řadě se sestřenicí a bratrancem, vzadu seděla sestra s matkou. Měli letní oblečení. Pokud jde o samotnou nehodu, to má zkreslené, protože předtím v autě spal, probudil se až v sanitce, do té doby si pamatuje, že seděl na nějakém plotě a někdo na něj mluvil. Z auta údajně vystoupil jako první, protože seděl na straně a nebyly tam žádné vystřelené airbagy. Svědek si je jistý, že všichni byli připoutaní, všichni z rodiny se vždycky v autě poutají. Matka měla po nehodě ohnutou nohu, tedy něco se stehenní kostí, stěžovala si na bolesti zad, hrudníku, byla to„ šlupka“, kdy je zadržely ty pásy, ukazovali si modřiny, svědek měl modřiny hlavně na břiše, matka na prsu.

12. Z výslechu [jméno] [příjmení] soud zjistil: Žalobkyně je jeho sestra, při cestě svědek řídil vozidlo Dacia, vedle něj seděla manželka, v prostřední řadě seděla dcera, uprostřed syn a vpravo [jméno] ([příjmení]), vzadu seděla [jméno] a sestra (žalobkyně). Měli letní oblečení. Bezpečnostní pásy měli zapnuté, manželka se vždycky před cestou na všechny otáčí a kontroluje, jestli mají zapnuté pásy, i svědek na to dbá, pracuje u pohřební služby a ví, jak tyto věci končí. Během jízdy se svědek díval do zpětného zrcátka, z něj vidí úhlopříčně, tedy na sedadlo pravé vzadu, viděl sestru, že byla připoutaná, v průběhu jízdy se ostatní pasažéři i fotili, na fotkách je vidět bezpečnostní pás. Pokud jde o jízdu vozidla před střetem, tak jeli ve vesnici asi 50 km v hodině, vozidlo, které do nich narazilo, první viděla manželka, jelo asi podobnou rychlostí, neměnilo směr jízdy, řidič o vozidle Dacia nevěděl, nevěnoval se řízení, on vyjížděl ze začátky a poté nezatočil, ale jel rovně a najel do protisměru. Svědek se mu ani nesnažil vyhnout, protože to moc nešlo, vpravo byl chodník s vysokým obrubníkem a kdyby se mu naopak vyhnul zleva, tak by vjel do protisměru a předpokládal, že tam mohou být další auta, takže jel rovně tak, aby narazil předkem, kde je motor a nejsilnější deformační zóna. V době střetu brzdil, co to šlo, takže určitě nestáli ale jeli pomaleji, cca 20 km/hod. Vozidlo, které do nich narazilo, nebrzdilo nijak. Těsně po nehodě měl svědek spálené čelo, byl tam kouř od airbagu, manželka ječela, potom bylo takové divné ticho. Svědek se otáčel na ostatní, aby zjistil, jak jsou na tom, snažil se rychle opustit vozidlo, protože tam byl kouř a bál se, jestli nechytne motor, ale dveře nešly otevřít, nárazem se zasekly. Z vozidla vylezl sám, už si nepamatuje jak, a začal ostatní vyndávat. Pomáhal manželce, stěžovala si, že jí bolí záda, potom pomohl ven [jméno], uprostřed byl syn [příjmení], který nejevil známky, že by byl při vědomí, takže ho svědek zkoušel nějak proplesknout. Kolem jela náhodně nějaká sanitka, z ní vystoupil saniťák, který svědkovi pomohl syna vynést ven. Svědek poté pomohl vystoupit dceři, pak se podíval dozadu, tam seděla [jméno] a žalobkyně, která říkala, že jí hrozně bolí noha, ať na ní svědek vůbec nesahá. Svědek se dál věnoval synovi. Toho bolelo břicho, křičel a brečel bolestí. Dveře, kde seděla manželka, šly otevřít poté, co do nich kopnul, dveře v prostřední řadě otevřít šly. Pásy svědek u všech odepnul, šlo to normálně standardně, jako když se člověk odepíná pás, akorát bylo třeba více zmáčknutí. V poslední řadě, kde seděla [jméno] s žalobkyní, dveře nejsou, tam se člověk dostane tak, že se sklopí prostřední řada sedadel. [jméno] se sestrou byly připoutané, svědek se nepokoušel ty pásy uvolnit, protože nechtěl sklápět sedadla před nimi, sestra pořád říkala, že jí bolí noha, pak si stěžovala i na bolesti na prsou a že se jí blbě dýchá. Otevřel zadní dveře, tedy zadní část vozidla, která se otevírají do strany, aby tam šel vzduch. První přijeli hasiči, kteří se snažili vyprostit sestru z auta, dostali ji ven zadními dveřmi. Bezpečnostní pás uvolnili asi hasiči. V poslední řadě sedaček ve vozidle Dacia je méně místa na nohy, než je standardní, pokud žalobkyně měří 165 cm, od kolen k sedačce před sebou má zhruba 20 cm místa, je to ještě specifické tím, že při sezení má člověk výš kolena, než je obvyklé. Je tam vyšší podlaha, pokud tam člověk sedí, má koleno výš a v ostřejším úhlu. Když byl svědek s žalobkyní v nemocnici, viděl, že měla na prsou modřiny, bylo tam i vidět, že měla řetízek, který se jí protlačil do kůže. Modřina šla z pravého ramene, uprostřed hrudníku byl vtisk řetízku a modřina dále pokračovala dolů šikmo a na prsu byla velká modřina.

13. Z výslechu svědka [celé jméno svědka] soud zjistil: Při nehodě z roku 2017 byl velitelem výjezdové skupiny, dostali pokyn k výjezdu z Krajského operačního střediska. Ve skupině byli čtyři, byli na místě jako první, svědek byl tím pádem velitelem zásahu. Na místě už tři lidi z auta byli mimo vozidlo, byli to lidé z předních sedaček, seděl tam nějaký malý kluk, který brečel, o něj se postaral kolega - zdravotník. Situace byla zpočátku nepřehledná, osoby z předních sedaček tam chodily, asi na ně působil adrenalin, takže ti nevypadali, že by byli nějak vážně zranění. Obecně, když jednotka přijede na místo, tak provádí nejprve průzkum, zjišťuje, kolik je zraněných a kde jsou. Zde byla situace nepřehledná, asi 5-8 minut poté přijela jednotka profesionálních hasičů, kteří se snažili pomáhat, dohledávat další zraněné, bylo jich na to obecně málo. Zjistili, že zraněných je celkem 10, pohyboval se tam i viník nehody z druhého vozidla, to byl nějaký Volkswagen. Ve svém pruhu bylo vozidlo Dacia, asi [příjmení], velké 7-místné, vepředu seděli dva lidé, tedy pán s paní, poté tam byli 3 a 2 sedačky, tedy 7 míst. V témže pruhu v protisměru bylo vozidlo Volkswagen, asi Passat, v něm byli tři lidé, manželé a zřejmě tchýně. Jednotka řeší to, co má nejvyšší prioritu, nejhorší jim přišel co do stavu ten malý kluk. Potom přijela další jednotka, svědek říkal, že je potřeba se postarat hlavně o ty osoby v Dacii, protože osoby ve Volkswagenu mu přišly, že jsou na tom lépe. V Dacii bylo více lidí s vážnějším zraněním, navíc ti lidé upadali do bolestivých stavů postupně, asi jak přestával působit adrenalin. Poté, co přijela profesionální jednotka, tak se začaly svolávat sanitky z okolí, protože sanity ze Záchranné služby [obec] nestačily. Po příletu vrtulníku řešili, kdo do něj nastoupí, vejde se tam jenom jeden člověk, rozhodovalo se mezi tím malým klukem a zraněnou ženou na zadní sedačce Dacie, která měla rozdrcenou pánev, u toho chlapce se zase nevědělo, jaká přesně zranění má. Nakonec bylo rozhodnuto, že vrtulníkem poletí ten kluk. Pokud jde o tu ženu, tak u ní svědek dával pokyn k vyproštění, svědek si je 100% jistý, že měla bezpečnostní pásy, to ví přesně, protože sám dával pokyn k tomu, aby se pásy uvolnily a přestřihly. Pás byl skrz ni promotaný, svědek dal pokyn k odpoutání, ale neví, jak konkrétně to kolegové provedli. Pokud to jde normálně odepnout, tak se to udělá, aby nedošlo k dalšímu zranění, ale ve většině případů to nejde a musí se odříznout. Pokud pás není použitý, tak je svinutý vzadu u sedačky a působením nárazu se zasekne, takže se ani pod něj nejde dostat, zde si je svědek 100% jistý, že přes zraněnou ženu byl připásaný, byl fyzicky vidět, to má svědek v hlavě„ vyfocené“, na to nezapomene. Svědek má za to, že vzhledem k mechanice nárazu, že se jednalo o čelní náraz, tak kdyby osoby v Dacii nebyly připoutané, tak by dopadly daleko hůř. Vozidlo Dacia, tento typ, má starý typ pásů, který se při nárazu sice zasekne, ale jenom krátkodobě a poté se dál může navíjet. Zraněná žena v Dacii nemohla s pásem nijak manipulovat, je tam vzadu i málo místa, a i vzhledem k tomu, jaká zranění ta žena měla, kdy měla něco s pánví. Bylo složité dostat ji ven, mysleli, že to půjde předem, ale ona naříkala bolestí, že kvůli nohám to nepůjde, takže museli odříznout sedačku a vytáhnout ji zadními dveřmi.

14. Ze znaleckého posudku MUDr. [celé jméno znalce] soud zjistil, že znalec dospěl k závěru, že z poranění jednotlivých osob cestujících v automobilu není uvedeno a ani nelze odvodit připoutání bezpečnostním pásem. Nelze vyloučit, že některé osoby ve druhé řadě sedadel připoutány být mohly, účinkem pásu by pak bylo možno vysvětlit poranění tenkého střeva a jater u chlapce z prostředního sedadla. Pokud by žalobkyně byla připoutána, pak by neutrpěla zlomeninu levé stehenní kosti.

15. Z výslechu znalce [příjmení] [celé jméno znalce] soud zjistil: Hlavním argumentem pro závěr o tom, že žalobkyně nebyla připoutána, je její poranění, tedy komplikovaná zlomenina levé dolní končetiny. Pokud jde o střetové rychlosti, u vozidla Dacia vycházel z tvrzení řidiče a z toho, že jeli v obci, takže 50km v hodině, druhé vozidlo jelo neznámou rychlostí. Po střetu zapůsobil Newtonův zákon, takže žalobkyně setrvačností pokračovala ve stejné rychlosti a směru, tedy její tělo pokračovalo dopředu, kolenem narazila do sedačky před sebou, což způsobilo uvedenou zlomeninu. Pás by těmto poraněním zabránil, je to v ochranné obálce pásu, což znamená prodloužení dráhy zastavení těla až na [číslo] cm, toto se děje v časovém úseku [číslo] milisekund, poté pás vrátí tělo zpět. Od rychlosti zhruba 10m za sekundu, tedy 36km v hodině, se jedná přibližně o podobnou vzdálenost. Vychází se z toho, že od 30 km v hodině už nějaká poranění vzniknou i při použití pásu, ale do [číslo] km v hodině by tato zranění neměla být vážná. U použití pásu při rychlostech 30, resp. [číslo] km v hodině se jedná o oděrky, zhmoždění hrudníku a zlomeniny kostí. Zlomeniny jsou typické u kostí, které jsou blízko pod kůží, tedy klíční, hrudní kost nebo žebra. Žalobkyně po nehodě pořídila fotografii, kde jsou zachycené pruhovité výrony na hrudníku a drobná oděrka, tyto by mohly vzniknout působením pásu, ale pokud náraz byl takový, že žalobkyni způsobil zlomeninu levé dolní končetiny, pak by se působení pásu, pokud by byl zapnutý, muselo projevit mnohem intenzivněji, odborná literatura hovoří o hlubokých oděrkách až otevřených ranách, ruptuře klíční nebo hrudní kosti. Vznik pohmoždění hrudníku a oděrek na hrudníku u žalobkyně lze vysvětlit nárazem do sedadla před ní, s tím, že sedadlo na kterém seděla žalobkyně je výš, než sedadlo před ní. Pokud jde o zlomeninu dolní končetiny, tomu, kolik prostoru měla žalobkyně na nohy ve vozidle, znalec nepřisuzuje žádný význam. Pokud jde o sílu potřebnou k tomu, aby došlo ke zlomenině např. stehenní kosti, zlomit kost se dá i tím, že upadneme na zem, záleží na povrchu dopadu. V daném případě se jednalo o vysokoenergetickou zlomeninu, která odpovídá rychlosti 10 metrů za sekundu s tím, že stehenní kost se láme při použití síly 10-12 KN. Na mechanismus zranění dolní končetiny má obecně vliv to, v jakém úhlu končetina předtím byla i vzdálenost od struktury do které končetina narazí, ale v tomto případě má znalec za to, že to vliv nemělo. Není možné, aby pokud by byla žalobkyně připoutána, utrpěla zlomeninu stehenní kosti a zároveň neutrpěla pohmožděniny od pásu. Zvažoval pouze rychlost vozidla Dacia, rychlost vozidla Volvo má vliv pouze na deformační zóny, a tím pádem patrně osoby na předních sedadlech, ale na osoby v zadních sedadlech vozidla Dacia, které jsou mimo deformační zóny, takto vliv nemá. Pokud osoba ve vozidle Volkswagen byla řádně připoutaná a přesto zemřela, tak toto úmrtí mohlo být způsobeno ještě jinými faktory, na žalobkyni a její zranění to vliv nemá.

16. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalkyně] soud zjistil, že na fotografiích poskytnutých žalobkyní lze prokazatelně zhodnotit vybarvující se převážně pruhovitý krevní výron jdoucí z horního vnitřního kvadrantu do dolního zevního kvadrantu levého prsu a s v dlouhé ose probíhající čárkovitou oděrkou a drobnou oděrku nad horní třetinou hrudní kosti. Přestože ve zdravotnické dokumentaci nebyla popsána poranění prokazující připoutání žalobkyně, je dle nálezu pásů zaseknutých ve vytažené poloze zřejmé, že připoutána být musela. Poranění v prsní krajině lze považovat za poranění obvyklé při upnutí bezpečnostním pásem. Zlomeninu levé dolní končetiny lze vysvětlit podsunutím spodní části těla žalobkyně po sedadle po čelním střetu a následným nárazem levého kolene do interiéru vozidla.

17. Z výslechu znalkyně [celé jméno znalkyně] soud zjistil: Rozdíl mezi závěry jejími a Dr. [celé jméno znalce] je dán mj. v uvažování ohledně střetových rychlostí. Znalec [celé jméno znalce] uvádí, že to bylo 50km v hodině, znalkyně vychází jednak ze zranění ostatních účastníků dopravní nehody, kdy např. jedna žena v druhém autě utrpěla krvácivý šok s následkem smrti, což nasvědčuje vysokoenergetickému nárazu, což by se v nízké rychlosti nestalo. Střetovou rychlost neznáme, ale řidič vozidla Dacia uvedl, že v zásadě nebrzdil, pouze se zabýval tím, že střet musí být čelní, takže jeho nárazová rychlost byla 50 km/hod, u druhého auta zvažuje znalkyně obdobnou rychlost, takže střetová rychlost byla ve výsledku kolem 100 km/hod, tedy rozhodně vyšší než 50 km/hod, neboť střetové rychlosti se sčítají. Pokud by protijedoucí vozidlo jelo 50 km/hod a vozidlo Dacia např. 25, takto činí 75 km/hod, přičemž u 50 % případů u takovéto střetové rychlosti i při použití bezpečnostních pásů dochází k vážnějším zraněním. Ze zranění posádky druhého vozidla znalkyně dovozuje, že střetová rychlost musela být vyšší. Pokud jde o argument, že pásy byly zavinuté, tak jsou i poranění, které jsou po bezpečnostních pásech a pásy přesto zaseklé nebyly. Pokud jde o modřiny, které vyfotila žalobkyně, nelze jednoznačně prokázat, že by byly následkem použití bezpečnostního pásu, ale lokalita, ve které se nachází, je pro toto obvyklá, a lze to použitím bezpečnostního pásu vysvětlit. Pokud jde o zlomeninu kosti, obecně pro účastníky nehod, kteří sedí na zadních sedačkách, jsou typické zlomeniny dolních končetin a poranění kolen, proto existují kolenní airbagy, rovněž je třeba zvážit to, že cestující zpravidla nesedí v učebnicovém posezu, kdy hledají úlevové polohy, a rovněž to, že v daném prostoru vozidla nebyl dostatečný prostor. Modřiny na hrudi mohly vzniknout i něčím jiným než působením bezpečnostního pásu, např. nárazem do pevné překážky před žalobkyní, ale v takovém případě by znalkyně předpokládala i vznik jiných dalších poranění, např. v obličeji. Pokud jde o to, jakou trasu ještě urazí tělo po nárazu setrvačností, toto znalkyně není schopná sdělit, záleží např. i na oblečení, na tom, jak je pás dotažený. Vzdálenost, kterou by tělo mělo urazit je však v délce [číslo] cm nepřiměřená.

18. Žalovaná sdělila žalobkyni, že ukončila šetření pojistné události, dopisem ze dne [datum].

19. Na tato zjištění neměly ostatní provedené důkazy vliv <b>20. Právní posouzení:</b> 21. Podle § 6 odst. 2 písm. a), b), c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, a ušlý zisk.

22. Podle § 9 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění.

23. Podle § 2918 o.z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

24. Soud dospěl k závěru, že žaloba co do jistiny důvodná. Jedinou spornou otázkou v řízení bylo, zda žalobkyně byla při nehodě připoutaná bezpečnostními pásy a zda byl tedy postup žalované, která z tohoto důvodu krátila pojistné plnění o 50 %, důvodný. Po posouzení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti má soud za to, že pro závěr, že žalobkyně připoutána nebyla, svědčí pouze názor MUDr. [celé jméno znalce]. Ten jej odůvodnil tím, že pokud by žalobkyně připoutána byla, neutrpěla by zranění dolní končetiny, a naopak by utrpěla větší zranění v oblasti hrudníku, s tím, že pohmoždění, které žalobkyně utrpěla, lze vysvětlit nárazem jejího těla do sedačky před ní. Pokud jde o střetovou rychlost vozidel, znalec vycházel pouze z rychlosti vozu Dacia, rychlost vozidla Volkswagen nijak nezohlednil. Proti názoru MUDr. [celé jméno znalce] stojí závěry MUDr. [celé jméno znalkyně], která naopak uvedla, že střetové rychlosti je třeba sčítat, s tím, že obecně v případě střetových rychlostí od 75 km/h již u 50 % případů dochází k vážnějším zraněním i u osob připoutaných bezpečnostním pásem. Pokud jde o střetovou rychlost, soud se přiklání k závěrům MUDr. [celé jméno znalkyně] v tom směru, že musela být vyšší, čemuž nasvědčuje smrtelné zranění osoby jedoucí ve vozidle Volkswagen. Dále znalkyně uvedla, že obecně pro účastníky nehod, kteří sedí na zadních sedačkách, jsou typické zlomeniny dolních končetin a poranění kolen. Tato okolnost je v daném případě zvýrazněna tím, že ve vozidle Dacia nebyl v zadní řadě sedaček dostatečný prostor, což má soud za prokázané i výpověďmi svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení]. Pokud jde o zranění hrudníku žalobkyně, to lze dle znalkyně použitím pásu vysvětlit, soud rovněž považuje za logický závěr, že pokud by poranění hrudníku žalobkyně vzniklo nárazem jejího těla do sedačky před ní, pak by utrpěla poranění v oblasti hlavy či minimálně obličeje, k čemuž však nedošlo.

25. Je však třeba uvést, že závěry znalců jsou důkazem nepřímým, když znalci na místě nebyli, vychází jen ze svých odborných znalostí a zkušeností a určité pravděpodobnosti, nadto oba shodně uváděli, že důležité proměnné, zejména střetová rychlost, jsou neznámé. Soud měl však k dispozici množství důkazů přímých, a to jednak písemné zápisy záchranných složek, které na místě zasahovaly, tedy záznam o výjezdu Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje, protokol PČR o nehodě a záznam PČR o ohledání poškozených vozidel nebo věcí. Všechny tyto zprávy shodně uvádí použití bezpečnostních pásů, a bylo by s podivem, kdyby všechny tyto zápisy byly v tomto směru nepravdivé a chybné. Klíčové pak byly výpovědi svědků, a to jednak osob spolucestujících s žalobkyní ve vozidla Dacia, které použití pásů potvrdily. Věrohodnost těchto osob může být teoreticky snížena tím, že se jedná o osoby žalobkyni blízké, jejich výpověď však potvrzuje i výpověď svědka [celé jméno svědka], člena sboru dobrovolných hasičů, který jakožto osoba, která se na místě bezprostředně nacházela a který se jako velitel výjezdu podílel na organizaci dění na místě nehody, jednoznačně potvrdil, že osoba sedící v zadní řadě vozidla Dacia, tedy žalobkyně, byla připoutána bezpečnostním pásem, kdy on sám dával pokyn k jeho uvolnění. Výpovědi tohoto svědka soud nemá důvod nevěřit, svědek při výpovědi o této okolnosti nijak nepochyboval, působil věrohodně, nemá žádný vztah k žalobkyni a tedy ani zájem na výsledku řízení. Soud se tak jednoznačně přiklonil k závěru, že žalobkyně byla při jízdě před nehodou připoutána bezpečnostním pásem, neboť to potvrzují výpovědi svědků i písemné záznamy záchranných složek. Pokud jde o závěry znalců, kteří si vzájemně odporují, shledává soud rovněž za přesvědčivější argumentaci znalkyně [celé jméno znalkyně], která uváděla, že střetové rychlosti vozidel je třeba sčítat a již od střetové rychlosti od 75 km/hod dochází i u připoutaných osob k vážnějším zraněním; skutečnosti, že střetová rychlost byla v daném případě vyšší než 50 km/h, kterou uvažoval znalec [celé jméno znalce], nasvědčuje i smrtelné zranění osoby cestující ve druhém vozidle. Rovněž soud nepovažuje za pravděpodobné, že by pohmoždění hrudníku žalobkyně bylo způsobeno nárazem jejího těla do sedačky před ní, neboť v takovém případě by jistě utrpěla i zranění v obličeji, což se nestalo; lze si těžko představit náraz těla žalobkyně do sedačky, který jí i přes oblečení (byť lehké) způsobí na hrudi odřeniny, a zároveň nezpůsobí ani drobné oděrky v obličeji. Na fotografii předložené žalobkyní jsou modřiny a odřeniny viditelné, avšak nepříliš zřetelně, svědci [příjmení], [příjmení] a [příjmení] je však shodně popisovali tak, že byly v oblasti prsou, resp. mezi prsy, kdy modřina šla z pravého ramene dolů; to odpovídá poloze bezpečnostního pásu u osoby sedící ve vozidle na pravém sedadle. Soud má proto za to, že krácení pojistného plnění nebylo důvodné, žalobkyni náleží zbývající část, s tím, že výše nároku byla mezi účastnicemi nesporná, a soud proto žalobě co do jistiny zcela vyhověl.

26. O zákonném úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., s tím, že podle § 9 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., je pojistní plnění splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření pojistné události. Žalovaná ukončila šetření pojistné události dne [datum], 15denní lhůta uplynula dne [datum], počínaje [datum] je žalovaná s vyplacením pojistného plnění v prodlení a žalobkyni náleží úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, ve zbývající části ([datum] až [datum]) byl úrok zamítnut.

27. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že žalobkyni, která byla neúspěšná pouze v nepatrné části příslušenství, náleží plná náhrada nákladů. Žalobkyni náleží odměna advokáta vypočtená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (a.t.) za tyto úkony: 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) předžalobní upomínka, 3) podání žaloby, 4), vyjádření ze dne [datum], 5) účast na jednání dne [datum], 6) vyjádření ze dne [datum], 7) účast na jednání dne [datum], 8), 9) účast na jednání dne [datum] přesahující dvě hodiny, 10) účast na jednání dne [datum], celkem 10 úkonů. Pokud jde o tarifní hodnotu, je dle soudu třeba vycházet ze skutečnosti, že předmětem řízení bylo několik samostatných nároků, a to 48 910 Kč (náhrada za ztrátu na výdělku), 6 527 Kč (bolestné), 3 516,50 Kč (náhrada za ztrátu na výdělku) a 591 911,50 Kč (náhrada za ztížení společenského uplatnění). Pokud jde o nároky za bolestné a ZSU, zde soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp.zn. sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] dle něhož„ ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle § 2958 o. z., jež představuje zásah do osobnostního práva, činí tarifní hodnota 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.“ Pokud jde o bolestné a ztížení společenského uplatnění, tedy nároky podle § 2958 o.z., je ve vztahu k nim tarifní hodnotou za každý tento nárok částka 50 000 Kč, tedy 100 000 Kč. Ohledně zbývajících nároků soud určil tarifní hodnotu podle obecných ustanovení, tedy § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodu 5 a.t., tedy 52 426,50 Kč. Odměna za 1 úkon tedy činí 7 220 Kč (vypočteno z tarifní hodnoty 152 426,50 Kč ve smyslu § 12 odst. 3 a.t.), což při 10 úkonech odpovídá odměně 72 200 Kč. Žalobkyni dále náleží paušální náhrada hotových výdajů dle 13 odst. 4 a.t. po 300 Kč za úkon, tedy 3 000 Kč, náhrada DPH ve výši 15 792 Kč a náhrada hotových výdajů vynaložených na znalecký posudek [celé jméno znalkyně] v částce 3 500 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.). Celkové náklady činí 94 492 Kč. Pokud jde o účtovanou náhradu za promeškaný čas, ta dle § 14 odst. 1 písm. a) a.t. náleží v případě, že se úkon koná v místě, které není sídlem advokáta. Soud v této souvislosti odkazuje na Nález Ústavního soudu ČR, sp.zn. IV.ÚS 215/05 ze dne [datum], dle něhož není rozhodující, zda se advokát přesouvá ze svého sídla či bydliště do jiného kraje, okresu, obce, městské části či ulice, nýbrž to, jaká je vzdálenost těchto dvou míst, jak jsou tato dvě místa objektivně dopravně dostupná. Obec jakožto kritérium této náhrady proto není podle Ústavního soudu z hlediska účelu, který náhrady za promeškaný čas sledují, vůbec relevantní. Soud má za to, že za situace, kdy je od sebe sídlo zástupce žalobkyně ([ulice], [obec a číslo]) a zdejšího soudu ([ulice], [obec a číslo]) vzdáleno cca 2,5 km a je dobře dostupné hromadnou dopravou (dle [webová adresa] cca 17 minut), nezakládá čas strávený touto cestou nárok na náhradu dle § 14 odst. 1 písm. a) a.t. (srov. i usnesení Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 3119/09).

28. O nákladech řízení státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o.s.ř. s tím, že povinnost k jejich náhradě byla podle výsledku řízení uložena neúspěšné žalované. Přesná výše nákladů státu bude určena samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku.

29. O povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích; žalobkyně je od soudních poplatků osvobozena dle § 11 odst. 2 písm. d) zákona a poplatková povinnost proto dopadá na žalovanou. Výše poplatku činí 6 509 Kč dle položky 3 písm. b) Sazebníku soudních poplatků. Žalovaná je povinna tento poplatek zaplatit ve lhůtě dle § 7 odst. 1 zákona, na účet zdejšího soudu [číslo] – [číslo] / [číslo] pod variabilním symbolem [číslo].