29 C 236/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kočovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Česká republika - podezřelý výraz Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu pozemků

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované ve vztahu k pozemku parc.č. 586/40 a parc.č. 586/41, v k.ú. , adresa, , obec , adresa, .

II. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní bezúplatnou smlouvu o převodu pozemků ve vlastnictví , podezřelý výraz, podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“):

1. Žalovaná, Česká republika– , podezřelý výraz, , Jméno žalovaného, , IČ , IČO žalovaného, , se sídlem , adresa, , PSČ , adresa, jako převodce spravuje mimo jiné nemovitosti (dále jen „pozemky“):- Pozemek parc.č. 720/1 v k.ú. , adresa, u , adresa, , zapsaný u , právnická osoba, pro , adresa, kraj, katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, ,- pozemek parc.č. 73/25 a parc.č. 102/8 v k.ú. , adresa, , zapsaný u , právnická osoba, pro , adresa, kraj, katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, ,- pozemky parc.č. 77/3 a č. 77/4 v k.ú. , adresa, u , adresa, , zapsaný u , právnická osoba, pro , adresa, kraj, katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, ,2. Žalobkyni , Jméno žalobkyně, , rodné číslo , RČ, , bytem , adresa, , jako nabyvatelce vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví , podezřelý výraz, podle ust. § 11a zákona o půdě plynoucí z rozhodnutí- , adresa, , adresa, , adresa, – Pozemkového úřadu č.j. PÚ 450/91/5 ze dne 28. 5. 1999- , adresa, , adresa, , adresa, – Pozemkového úřadu č.j. PÚ 450/91/8 ze dne 2. 10. 2000- , podezřelý výraz, , právnická osoba, – Krajského pozemkového úřadu pro , adresa, , č.j. PÚ 450/91/12 ze dne 25. 3. 2015.

3. K uspokojení nároku nabyvatelky dle článku 2 této smlouvy převádí převodce do vlastnictví nabyvatelky pozemky uvedené v článku 1 této smlouvy, včetně součástí, a nabyvatelka je přijímá do svého výlučného vlastnictví.III. Zamítá se návrh na nahrazení vůle žalované uzavřít s žalobkyní tuto bezúplatnou smlouvu o převodu pozemků ve vlastnictví , podezřelý výraz, podle ust. §11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen „zákon o půdě“):

1. Žalovaná, Česká republika– , podezřelý výraz, , Jméno žalovaného, , IČ , IČO žalovaného, , se sídlem , adresa, , PSČ , adresa, jako převodce spravuje mimo jiné nemovitosti (dále jen „pozemky“):- pozemek parc.č. 914/5 v k.ú. , adresa, , zapsaný u , právnická osoba, pro , adresa, , katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, ,- pozemek parc.č. 831/9 v k.ú. , adresa, , zapsaný u , právnická osoba, pro , adresa, kraj, katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, ,- pozemky parc.č. 315/1 a parc.č. 315/2 v k.ú. , adresa, , zapsané u , právnická osoba, pro , adresa, kraj, katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, ,- pozemek parc.č. 77/2 v k.ú. , adresa, , zapsaný u , právnická osoba, pro , adresa, kraj, katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, ,- pozemek parc.č. 64/1, č. 64/2 a parc.č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , zapsaný u , právnická osoba, pro , adresa, kraj, katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, ,- pozemek parc.č. 831/11 v k.ú. , adresa, , zapsaný u , právnická osoba, pro , adresa, kraj, katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, ,- pozemek parc.č. 257/2 v k.ú. , adresa, , zapsaný u , právnická osoba, pro , adresa, kraj, katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, ,2. Žalobkyni , Jméno žalobkyně, , rodné číslo , RČ, , bytem , adresa, , jako nabyvatelce vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví , podezřelý výraz, podle ust. § 11a zákona o půdě plynoucí z rozhodnutí- , adresa, , adresa, , adresa, – Pozemkového úřadu č.j. PÚ 450/91/5 ze dne 28. 5. 1999- , adresa, , adresa, , adresa, – Pozemkového úřadu č.j. PÚ 450/91/8 ze dne 2. 10. 2000- , podezřelý výraz, , právnická osoba, – Krajského pozemkového úřadu pro , adresa, , č.j. PÚ 450/91/12 ze dne 25. 3. 2015.

3. K uspokojení nároku nabyvatelky dle článku 2 této smlouvy převádí převodce do vlastnictví nabyvatelky pozemky uvedené v článku 1 této smlouvy, včetně součástí, a nabyvatelka je přijímá do svého výlučného vlastnictví.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení ve výši 12 404 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení ve výši 12 404 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít smlouvu o převodu pozemků, a to původně části pozemku parc.č. 586/40 a pozemku parc.č. 586/41, obojí v k.ú. , adresa, , v obci , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, . Ohledně těchto pozemků vzala v průběhu řízení žalobu zpět, o čemž bylo v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. rozhodnuto výrokem I. tohoto rozsudku, a rozšířila žalobu tak, že jejím předmětem byly nadále pozemky uvedené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku; o připuštění změny žaloby bylo rozhodnuto na jednání dne 22. 1. 2024.

2. Žalobu žalobkyně odůvodnila tak, že na základě smlouvy o darování restitučních nároků podle zákona o půdě na osobu blízkou ze dne 24.10.2019 jí byl darován restituční nárok oprávněné osoby, paní , jméno FO, , která svůj nárok v zákonem stanovených lhůtách řádně uplatnila u , adresa, , adresa, , adresa, . Jako oprávněné osobě jí podle § 4 zákona o půdě náleží podle § 11 a § 11a zákona o půdě náhrada. Žalobkyně je držitelkou restitučního nároku týkajícího se v minulosti odňatých pozemků, které nebyly vydány, a to dle rozhodnutí , adresa, , adresa, , adresa, – Pozemkového úřadu č.j. PÚ 450/91/5 ze dne 28.5.1999, kterým bylo rozhodnuto, že , jméno FO, není vlastníkem ideální poloviny pozemků parc.č. PK 180/2, parc.č. PK 525, parc.č. PK 527, parc.č. PK 528, parc.č. PK 529, parc.č. PK 541, parc.č. PK 625, část parc.č. PK 573, vše v k.ú. , adresa, (dnes k.ú. , adresa, ), rozhodnutím , adresa, , adresa, , adresa, – Pozemkového úřadu č.j. PÚ 450/91/8 ze dne 2.10.2000, kterým bylo rozhodnuto, že , jméno FO, není vlastníkem ideální poloviny parc.č. PK 216, část parc.č. PK 220, část parc.č. PK 315/1, parc.č. PK 318/1, část parc.č. PK 318/2, vše v k.ú. , adresa, (dnes k.ú. , adresa, ) a rozhodnutím , podezřelý výraz, , právnická osoba, – KPÚ pro , adresa, , č.j. PÚ 450/91/12 ze dne 25.3.2015, kterým bylo rozhodnuto, že , jméno FO, není vlastníkem pozemků parc.č. PK 291/89, parc.č. PK 291/103, parc.č. PK 291/109, parc. č. PK 291/111 a parc.č. PK 293/13, vše v k.ú. , adresa, , jimiž současně pozemkový úřad potvrdil právo na náhradní pozemky za pozemky nevydané těmito rozhodnutími. Restituční nárok vyčíslil žalovaný na částku 242 041,70 Kč. Náhrada za nevydané pozemky byla vyčíslena v průměrné výši 2,95 Kč/m2 s tím, že nebyly navráceny pozemky o celkové rozloze 81 813 m2. S takto vyčíslenou výší žalobkyně nesouhlasí a má za to, že žalovaný nevzal v potaz stavební charakter nevydaných pozemků dle dobově platné územně plánovací dokumentace a nevzal v potaz, že se ke dni jejich přechodu na , právnická osoba, , podezřelý výraz, jednalo o pozemky účelově určené k zástavbě. Žalovaný disponoval a disponuje značným aparátem a prostředky ke zjištění skutečné výše restitučního nároku žalobkyně a k určení povahy odňatých pozemků ke dni jejich přechodu na , podezřelý výraz, , nikterak se na vyhledání podkladů nepodílel a svévolně tak přenesl svou zákonnou povinnost a břemeno spravedlivého vypořádání restitučního nároku na žalobkyni, což žalobkyně považuje za projev jeho svévole. Žalobkyně se za účelem ocenění odňatých pozemků obrátila na znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Vlastnické právo k části odňatých pozemků přešlo z rodiny žalobkyně na , podezřelý výraz, ke dni 5. 10. 1950 na základě Výměru ONV , adresa, – sever, č.j. 611-12/9-1950 ze dne 5. 10. 1950 a k části pozemků ke dni 9. 3. 1966 na základě Nabídky bezplatného odevzdání majetku přijaté čs. , podezřelý výraz, – FO ONV , adresa, -východ dne 9. 3. 1966. Pokud jde o charakter odňatých pozemků, odkázala žalobkyně na judikaturu, dle níž je rozhodujícím kritériem začlenění pozemku do funkční plochy v územně plánovací dokumentaci ke dni přechodu vlastnického práva na , podezřelý výraz, (28 Cdo 4120/2016, 28 Cdo 3689/2015). Žalobkyni se podařilo získat územně plánovací dokumentaci platnou ke dni přechodu pozemků na , podezřelý výraz, (5. 10. 1950 a 9. 3. 1966), konkrétně Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro obec , adresa, , SRK000760 potvrzený Ministerstvem veřejných prací ze dne 7. 6. 1935, platnost této regulace vychází ze sdělení Institutu plánování a rozvoje , adresa, , adresa, (dále jen „IPR , adresa, “) ze dne 12. 3. 2020, č.j. 2410/2010 a odpovědi ÚMČ , adresa, ze dne 12. 3. 2020. Odňaté pozemky byly určeny k zastavění a znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, tedy oceněny jako stavební, jejich hodnota a tedy hodnota restitučního nároku žalobkyně správně činí 4 405 919 Kč. Je třeba brát v potaz účel restituce, kterým je zmírnění křivd způsobených nedemokratickým režimem (28 Cdo 1227/2015, 28 Cdo 1974/2010, I. ÚS 1895/14). Liknavost žalované se projevila nejen při ocenění restitučního nároku žalobkyně, ale i dlouhodobým prodlením s uspokojením jejího nároku a v nedostatečné podobě vyhlašovaných veřejných nabídek. Nárok žalobkyně není vypořádán ani po téměř 30 letech od jeho uplatnění, kdy předchůdkyně žalobkyně uplatnila svůj nárok v zákonné lhůtě do 31. 1. 1993, což je doba zjevně nepřiměřená. O celém nároku žalobkyně bylo pravomocně rozhodnuto až v roce 2015. Žalobkyně po skončení řízení u pozemkového úřadu pravidelně sledovala veřejné nabídky pozemků zveřejňované žalovaným, ty však nemají dostatečné kvalitativní a kvantitativní parametry. Za rok 2013 byla zveřejněna pouze jedna nabídka, v letech 2014 až 2017 se jednalo o čtyři nabídky, v letech 2018 a 2019 bylo vypsáno po dvou nabídkách. Nedostatek náhradních pozemků má za následek, že nejsou uspokojováni všichni restituenti, ale funguje tržní princip. Žalobkyni ani její předchůdkyni nikdy nebyl nabídnut náhradní pozemek odpovídající pozemkům nevydaným a žádné takové žalovaný dosud neoznačil, ačkoli se žalobkyně účastnila veřejných nabídek, žalovaný ani nereagoval na žádosti žalobkyně o předložení přehledu účasti oprávněné osoby na veřejné nabídce. Za situace, kdy žalovaný odmítá nárok žalobkyně přecenit, nemůže se žalobkyně veřejných nabídek plnohodnotně zúčastnit. Vzhledem k tomu, že nárok žalobkyně není ani po téměř 30 letech od vznesení nároku uspokojen, domáhá se žalobkyně jeho uspokojení přímo soudní cestou, toto oprávnění dovodila soudní praxe (např. 31 Cdo 3767/2009 či I. ÚS 3169/07); důvodnost žaloby není třeba při liknavém postupu vázat na podmínku předchozího zahrnutí náhradních pozemků do veřejné nabídky (31 Cdo 3767/2009). Žalovaný je povinen nároky restituentů upřednostnit a nabízet náhradní pozemky přednostně jim (III. ÚS 495/05). Svévolný přístup byl v obdobných věcech opakovaně soudy konstatován a vyplývá i z šetření NKÚ.

3. Žalovaná nárok sporovala a navrhla zamítnutí žaloby. Namítla nedostatek aktivní legitimace žalobkyně ve vztahu k restitučnímu nároku PÚ 450/91/8, když tento byl v době před uzavřením shora uvedené darovací smlouvy již zcela uspokojen a žalobkyně tak ve vztahu k němu není oprávněnou osobou. Žalovaná nesporovala existenci restitučních nároků žalobkyně z rozhodnutí PÚ 450/91/5 a PÚ 450/91/12, sporovala jejich výši a naplnění podmínek pro uspokojení restitučního nároku žalobkyně postupem mimo zákon o půdě, neboť nebyla prokázaná liknavost a/nebo svévole, libovůle či diskriminační postup žalované a skutečnost, že se oprávněná osoba navzdory dlouhodobému aktivnímu přístupu nemůže domoci svých práv (28 Cdo 4078/2015, 28 Cdo 2759/2019, 28 Cdo 2281/2019, 28 Cdo 2772/2015). Zákon o půdě ve znění do 13. 4. 2006 ukládal , právnická osoba, jako právnímu předchůdci žalované povinnost uspokojovat nároky oprávněných osob, pokud možno v obci, ve které se nachází převážná část pozemků nevydaných. V některých obcích byl potenciálních náhradních pozemků nedostatek, tam, kde byly náhradní pozemky k dispozici a , právnická osoba, je oprávněným osobám přesto nenabízel, se v tomto specifickém kontextu vytvořila judikatura, jež konstatovala liknavost a svévoli Pozemkového úřadu a umožnila oprávněným osobám domáhat se vydání konkrétních, do veřejné nabídky nezařazených pozemků, mimo takovou veřejnou nabídku, ačkoliv ze zákona žádným právem na výběr libovolného pozemku nadány nejsou. Tato historická liknavost a svévole žalované však již nepřetrvává. V mezidobí byly nastoleny nové principy při uspokojování restitučních nároků a k liknavosti v intencích dřívější judikatury, na niž je rovněž odkazováno žalobkyní, již nedochází (28 Cdo 4926/2017). Pokud jde o argumentaci žalobkyně týkající se údajné liknavosti žalované, samotná délka doby, po niž zůstal nárok žalobkyně případně nevypořádán, sama o sobě nesvědčí o liknavosti anebo svévoli žalované (28 Cdo 1807/2013). Odkazy žalobkyně na průměrnou délku období pro vypořádání nároku nijak nevypovídají o jejím konkrétním restitučním případu. V současnosti již je drtivá většina veškerých nároků oprávněných osob vypořádána. Nelze směšovat jednotlivé fáze restitučního procesu, restituční řízení je nutno rozdělit do dvou fází, a to správní řízení, v němž se rozhoduje, zda lze nebo nelze vydat osobě uplatňující restituční nárok původní, jí odňaté pozemky. V případě, že odňaté pozemky je možné vydat všechny nebo jen zčásti, dojde k úplnému nebo jen částečnému vypořádání restitučního nároku tímto způsobem. Za situace, kdy na základě rozhodnutí pozemkového úřadu (později SPÚ) část odňatých pozemků vydat nelze nebo za situace, kdy nelze vydat zpět žádný odňatý pozemek, mění se restituční nárok vzniklý z titulu pozbytí nemovitosti na restituční nárok na vydání náhradního pozemku, případně na peněžitou náhradu. Vypořádání tohoto nároku pak probíhá ve druhé fázi restitučního procesu. Posuzování liknavosti a svévole se vztahuje pouze k době po právní moci rozhodnutí o restitučním nároku oprávněné osoby. Samotnou délku restitučního řízení (první fáze), které je řízením správním, nelze považovat za projev liknavosti a svévole. O případné liknavosti a svévoli žalované by bylo možné tedy uvažovat až poté, kdy je postaven restituční nárok najisto, tj. po právní moci rozhodnutí o restitučním nároku. V této „druhé“ fázi je však primárně kladen důraz na aktivní součinnost oprávněné osoby. V současné době byly vypořádány restituční nároky ve výši odpovídající 99,79 % všech evidovaných nároků, přičemž 100 % vypořádání veškerých nároků lze považovat za prakticky nemožné. Restituční nárok žalobkyně byl v rozsahu rozhodnutí PÚ 450/91/8 zcela vypořádán a nároky z rozhodnutí PÚ450/91/12 a PÚ 450/91/5 jsou pouze zbytkové hodnoty. Správní řízení o nárocích PÚ 450/91/5 a 450/91/8 byla pravomocně skončena již v letech 1999 a 2000, tedy 2/3 nároků byly postaveny na jisto v době kratší, než je žalobkyní tvrzená průměrná délka restitučního řízení. Pokud se jedná o tvrzenou nedostatečnou kvalitu a kvantitu veřejných nabídek, restituční nárok žalobkyně a její předchůdkyně byl více než dostatečný pro efektivní účast ve veřejných nabídkách, podstatná část restitučního nároku byla právní předchůdkyní žalobkyně p. , jméno FO, úspěšně uspokojena formou veřejných nabídek. Žalobkyně v žalobě záměrně uvádí pouze vybrané termíny veřejných nabídek konaných výlučně na území , adresa, , adresa, , aby vytvořila dojem, že žalovaná vyhlašuje jen několik nabídek za rok. Žalovaná naopak v letech 2019 a 2020 nabídla oprávněným osobám stovky až tisíce pozemků v hodnotě desítek až stovek milionů Kč. Veřejné nabídky jsou dostatečné po kvantitativní stránce (v roce 2019 převedeno pouze 27 % z celkového počtu nabízených pozemků) i po kvalitativní stránce, jakákoli oprávněná osoba, která se do nabídky přihlásí a nabídne za pozemek jen o málo vyšší částku oproti nabídkové ceně, má vysokou naději na úspěch a převod pozemku. Z pozemků nabízených ve dvou veřejných nabídkách konaných v roce 2020 bylo přes 120 pozemků s hodnotou vyšší než 200 tisíc Kč. U 105 z těchto pozemků nebyla podána ani jedna žádost oprávněné osoby o převod. Pokud by žalobkyně o tyto pozemky požádala, mohla je získat rovnou z nabídky, aniž by byla vyzývána k navýšení nabídky (jako tomu je, pokud o pozemek projeví zájem více žadatelů). Oprávněné osoby si mohou vybrat pozemek z veřejné nabídky kdekoliv v České republice. Zákon o půdě žalované neukládá povinnost nabízet pozemky o určitých výměrách či s určitými vlastnostmi.

4. Pokud jde o nesprávné ocenění restitučního nároku žalobkyně a svévolné vedení jeho evidence, žalovaná eviduje restituční nárok žalobkyně v souhrnné výši 114 023,90 Kč, a to nárok vyplývající z rozhodnutí PÚ 450/91/12 ve výši 1 063,05 Kč a nárok vyplývající z rozhodnutí PÚ 450/91/5 ve výši 112 960,85 Kč. K přechodu pozemků na , podezřelý výraz, došlo u části pozemků výměrem Okresního národního výboru , adresa, – sever ze dne 5. 10. 1950, u zbývající části pozemků na základě bezúplatné nabídky , právnická osoba, , podezřelý výraz, ze dne 13. 5. 1963. Žalovaná považuje Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu za neplatný. , jméno FO, původními záměry na využití pozemků dle Návrhu regulačního plánu a způsobem využití pozemků v době přechodu na , podezřelý výraz, (v roce 1950 a 1963) a v době přechodu blízké byla založena zjevná diskontinuita daná zejména změnou politického uspořádání , podezřelý výraz, . „Původní“ historicky zamýšlené využití pozemků nelze považovat za aktuální a nadále platné v době přechodu pozemků na , podezřelý výraz, . Okamžikem účinnosti zákona č. 84/1958 Sb., o územním plánování, a vyhlášky č. 144/1959, regulační plány i formálně pozbyly platnosti. Pozemky z rozhodnutí PÚ 450/91/5 ze dne 28. 5.1999 přešly na , podezřelý výraz, výměrem Okresního národního výboru , adresa, – sever, ze dne 5. 10. 1950 s výjimkou pozemku PK 528 a PK 529 – tyto přešly na , podezřelý výraz, na základě bezúplatné nabídky , právnická osoba, , podezřelý výraz, ze dne 13. 5. 1963. Nevydaná část pozemku PK 180/2 byla dle Návrhu regulačního plánu zahrnuta do ploch neurbanizovaných a do ploch nezastavitelných (ploch pro drážní stavbu); pozemky určené pro komunikace a drážní stavby byly v souladu s dobovou právní úpravou regulačních plánů řešeny jako pozemky nezastavitelné; drážní stavba nebyla na pozemku zrealizována, a i v roce 1975 byl pozemek stále obděláván jako zemědělská půda. Náhradní pozemek za část pozemku PK 525 byl již v celém rozsahu plochy vydán původní oprávněné osobě. Pozemek PK 527 byl dle Návrhu regulačního plánu zahrnut z části do ploch nezastavitelných (ploch pro drážní stavbu), z části do ploch pro výstavbu rodinných domků a zahrad a z části do ploch neurbanizovaných; pozemky určené pro komunikace a drážní stavby byly v souladu s dobovou právní úpravou regulačních plánů řešeny jako pozemky nezastavitelné; drážní stavba ani výstavba rodinných domů na pozemku nebyla zrealizována, dle historické ortofoto mapy nebyl pozemek zastavěn ani v roce 1975, ani v roce 1988 a byl obděláván jako zemědělská půda. Pozemek PK 541 byl dle Návrhu regulačního plánu zahrnut z části do ploch neurbanizovaných a z části do ploch nezastavitelných (ploch pro komunikace); pozemky určené pro komunikace a drážní stavby byly v souladu s dobovou právní úpravou regulačních plánů řešeny jako pozemky nezastavitelné; komunikace se na části pozemku PK 541 nikdy nenacházela a byla fakticky umístěna na sousedním pozemku. K pozemkům PK 528 a PK 529 žalovaná uvedla, že Návrh regulačního plánu byl v době jejich přechodu na , podezřelý výraz, obsoletní a nebyl ani formálně platný; pozemky nebyly zastavěny žádnou stavbou ani více než 12 let po přechodu na , podezřelý výraz, a není počítáno s žádnou drážní stavbou. , jméno FO, stranami není sporu o zemědělském charakteru pozemků PK 625 a PK 573. Pozemky zahrnuté do rozhodnutí PÚ 450/91/12 přešly na , podezřelý výraz, na základě bezúplatné nabídky , právnická osoba, , podezřelý výraz, ze dne 13.5.1963. Žalobkyně neprokázala, že by jednotlivé pozemky byly pozemky stavební. Pozemky PK 291/89, PK 291/103 a PK 291/109 nebyly fakticky využity jako pozemky stavební, na historických mapách nejsou zastavěny a jsou využívány jako zemědělské, totéž platí o pozemcích PK 291/111 a PK 291/13. Předmětný Návrh regulačního plánu nebyl pro k.ú. , adresa, nebyl považován za platný, účinný a aktuální již po skončení druhé světové války, kdy nebyl příslušnými orgány v 50. letech 20. století přeschválen. Žalobkyně není aktivně legitimovanou osobou ve vztahu k rozhodnutí PÚ 450/91/8 ze dne 2.10.2000, neboť tento nárok byl z části postoupen na třetí osobu a ve zbylé části byl uspokojen převodem náhradních pozemků ve veřejných nabídkách. , jméno FO, byla držitelkou restitučního nároku z části přímého a z části zděděného po , jméno FO, . Přímý restituční nárok (ve výši 197 121, 55 Kč) nabyla paní , jméno FO, rozhodnutím PÚ 450/91/8 ze dne 2. 10. 2000, přičemž tento nárok jako celek postoupila na , tituly před jménem, , právnická osoba, dne 2. 11. 2005. V roce 2006 paní , jméno FO, nabyla, v návaznosti na dědické řízení po paní , jméno FO, , restituční nárok z totožného rozhodnutí PÚ 450/91/8 (opět ve výši 197 121, 55 Kč). Tento zděděný restituční nárok paní , jméno FO, následně uspokojila ve veřejných nabídkách (v letech 2007-2010). I u tohoto restitučního nároku je ocenění provedené žalobkyní chybné, žalovaná jej ocenila na základě podkladů od , jméno FO, . Žalobkyni nelze přiznat náhradu za pozemek PK 525, neboť tento byl již vydán v celém svém rozsahu právnímu předchůdci žalobkyně v rámci řízení vedeného k sp. zn. PÚ 1674/96, a to přímo povinnou osobou – , adresa, . Z dohody o vydání nemovitosti ze dne 26.6.1996 plyne, že původní pozemek PK 527 byl zcela zahrnut společně s jinými pozemky do nově vzniklé pozemkové parcely č. 4468/1. Z této parcely pak byly v souladu s dohodou o vydání nemovitosti odděleny geometrickým plánem nové parcely 4468/15, 4468/17, 4468/18 a 4468/19, které se polohou a výměrou kryly s původními odňatými pozemky PK 527, PK 525, PK 528, a které byly následně převedeny zpět na právního předchůdce žalobkyně.

5. Ke znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, žalovaná uvedla, že znalec vycházel z neplatného Návrhu regulačního plánu, jehož platnost po roce 1939 není možné doložit. Znalec nezohlednil faktické umístění pozemků z pohledu stavební ne/srostlosti pozemků s územím , adresa, , adresa, v době přechodu pozemků na , podezřelý výraz, . Znalec v přímém rozporu s faktickým stavem vyhodnotil, že nejsou dány důvody pro aplikaci srážek podle Přílohy č. , hodnota, příslušné oceňovací vyhlášky a v rozporu s právními předpisy nadhodnotil předmětné pozemky přinejmenším o 60 % ve prospěch žalobkyně. Znalec v rozporu s právními předpisy ocenil jako stavební pozemky rovněž pozemky zařazené do ploch pro drážní stavbu a komunikace. Znalec užil chybné metodiky při ocenění nestavebních pozemků, když vycházel nikoliv z hodnoty pozemků dle příslušné BPEJ, nýbrž vycházel z průměrné ceny orné půdy s odkazem na vyhlášku ministerstva zemědělství č. 613/1992 Sb. Tato vyhláška byla vydána později než příslušný oceňovací předpis (vyhláška č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.) a tedy je pro účely ocenění pozemků podle Zákona o půdě je aplikace této vyhlášky nepřípustná (§ 11a odst. 4 Zákona o půdě). Žalovaná na základě žádosti žalobkyně provedla přecenění části restitučního nároku z rozhodnutí PÚ 450/91/5, a to části pozemku PK 527 o výměře 1499 m2 v sazbě 200 Kč/m2 za aplikace srážky podle Přílohy č. , hodnota, oceňovací vyhlášky. Ke znaleckému posudku zpracovaného znaleckým ústavem , právnická osoba, , právnická osoba, žalovaná uvedla, že znalecký ústav nepřípustně provádí právní hodnocení, nesprávně oceňuje nestavební pozemky, když nevychází z doložených konkrétních hodnot BPEJ, a neuplatňuje srážky za stavební nesrostlost s obcí ve výši 60 % v případě, že se jedná o samostatné sídlo nebo část obce, které není stavebně srostlé s , adresa, , stavební srostlost je třeba posuzovat k okamžiku přechodu pozemků na , podezřelý výraz, . Dále je třeba aplikovat 10% srážku za přístup po nezpevněné komunikaci.

6. K otázce převoditelnosti náhradních pozemků žalovaná uvedla, že žalobkyně může i v případě soudního řízení volit a označovat náhradní pozemky z veřejné nabídky, kdy defacto odpadá prvek sporu o ocenění, jakož i prvek potencionálního sporu o vhodnost pozemků k převodu. K jednotlivým náhradním pozemkům pak uvedla:

7. K pozemku parc. č. 914/5 v k.ú. , adresa, jsou dány budoucí zákonné překážky podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o SPÚ, neboť pozemek je potřebný k realizaci doprovodné stavby obslužné komunikace , adresa, . Tento pozemek je předmětem jiného řízení vedeného s jinou oprávněnou osobou u Obvodního soudu pro , adresa, , sp. zn. 28 C 411/2014, které bylo zahájeno dříve. Pozemek je užíván , podezřelý výraz, nemocnicí , adresa, dle nájemní smlouvy č. , hodnota, N06/01.

8. K pozemkům parc. č. 73/25 a parc. č. 102/8 v k.ú. , adresa, : K pozemku parc. č. 73/25 žalovaná dosud neobdržela vyjádření příslušného správního orgánu ve vztahu k § 6 odst. 1 písm. b) zákona o SPÚ. Pozemek je předmětem jiného řízení vedeného s jinou oprávněnou osobou u Okresního osudu v , adresa, , sp. zn. 12 C 326/2021, které bylo zahájeno dříve. Cena předmětného pozemku činí dle znaleckého posudku č. , hodnota, -575/2022 zpracovaného znalcem , právnická osoba, , částku 47 429,05 Kč. K pozemku parc. č. 102/8 žalovaná dosud neobdržela vyjádření příslušného správního orgánu ve vztahu k § 6 odst. 1 písm. b) zákona o SPÚ. Pozemek se nejeví sám o sobě vhodný k převodu, když je zařazen platným územním plánem do plochy „průmyslových zón“. Pozemek je tak možné využít pro výstavbu staveb určených k průmyslu a zastavění dalšími přípustnými stavbami. Pozemek je předmětem jiného řízení vedeného s jinou oprávněnou osobou u Okresního osudu v , adresa, , sp. zn. 12 C 326/2021, které bylo zahájeno dříve. Cena předmětného pozemku činí dle znaleckého posudku č. , hodnota, -575/2022 zpracovaného znalcem , právnická osoba, částku 326 351,10 Kč.

9. Pozemek parc. č. 720/1 v k.ú. , adresa, u , adresa, žalovaná nepovažuje za vhodný k převodu, neboť o převod pozemku požádala postupem dle § 10 zákona o SPÚ dne 18.6.2013 jiná osoba, a to vlastník sousední stavby, jemuž náleží pozemek parc. č. st 200 a parc. č. 720/2. Pozemek je současně užíván žadatelem za úplatu po řadu let a pozemek užívá jako rozšířenou součást své zahrady. Pozemek je předmětem jiného řízení vedeného s jinou oprávněnou osobou u Okresního osudu v , adresa, , sp. zn. 12 C 326/2021. Cena předmětného pozemku činí dle znaleckého posudku č. , hodnota, -575/2022 zpracovaného znalcem , právnická osoba, částku 74 840 Kč.

10. K pozemkům parc. č. 315/1 a parc. č. 315/2 v k.ú. , adresa, žalovaná uvedla, že oba uvedené pozemky jsou předmětem jiného řízení vedeného s jinou oprávněnou osobou u Okresního osudu v , adresa, , sp. zn. 12 C 326/2021, které bylo zahájeno dříve. Na pozemcích se nachází drobné stavby charakteru zahrádkářské osady a pozemky jsou rovněž užívány jako rekreační zahrady. Cena činí dle znaleckého posudku č. , hodnota, -575/2022 zpracovaného znalcem , právnická osoba, pro pozemek parc. č. 315/1 částku 145 749,40 Kč a pro pozemek parc. č. 315/2 částku 55 499,20 Kč.

11. K pozemkům parc. č. 64/1, parc. č. 64/2, a parc. č. , hodnota, v k.ú. , adresa, : K pozemku parc. č. , hodnota, žalovaná dosud neobdržela vyjádření příslušného správního orgánu ve vztahu k § 6 odst. 1 písm. b) zákona o SPÚ. Pozemek je užíván třetí osobou dle nájemní smlouvy. Převodem předmětného pozemku může být negativně zasaženo do práv třetích osob, když zde není dána garance, že předmětný nájem bude nadále pokračovat za totožných podmínek a převod nezapříčiní citelné zhoršení postavení a zásah do práv třetí osoby (nájemce). Pozemek je předmětem jiného řízení vedeného s jinou oprávněnou osobou u Okresního osudu v , adresa, , sp. zn. 12 C 326/2021, které bylo zahájeno dříve. Cena předmětného pozemku činí dle znaleckého posudku č. , hodnota, -575/2022 zpracovaného znalcem , právnická osoba, částku 3 236,60 Kč. K pozemku parc. č. 64/1 žalovaná uvádí, že pozemek je vyloučen z převodu na žalobkyni z důvodu zákonné překážky podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o SPÚ, když se na části pozemku nachází místní komunikace, pozemek je užíván třetí osobou dle nájemní smlouvy. Pozemek je předmětem jiného řízení vedeného s jinou oprávněnou osobou u Okresního osudu v , adresa, , sp. zn. 12 C 326/2021, které bylo zahájeno dříve. Cena předmětného pozemku činí dle znaleckého posudku č. , hodnota, -575/2022 zpracovaného znalcem , právnická osoba, částku 29 460,80 Kč. K pozemku parc. č. 64/2 žalovaná uvádí, že předmětný pozemek je vyloučen z převodu podle § 11 zákona o půdě, když tvoří funkční celek se stavbou z části postavenou na citovaném pozemku a z části na parc. č. st 40/1 (rodinný dům) ve vlastnictví třetí osoby. Nadto se pozemek nachází v chráněném ložiskové území. Pozemek je předmětem jiného řízení vedeného s jinou oprávněnou osobou u Okresního osudu v , adresa, , sp. zn. 12 C 326/2021, které bylo zahájeno dříve, pozemek je užíván třetí osobou dle nájemní smlouvy. Cena pozemku činí dle znaleckého posudku č. , hodnota, -575/2022 zpracovaného znalcem , právnická osoba, částku 15 561 Kč. 38.

12. K pozemkům parc. č. 831/9 a parc. č. 831/11 v k.ú. , adresa, žalovaná dosud neobdržela vyjádření příslušného správního orgánu ve vztahu k § 6 odst. 1 písm. b) zákona o SPÚ. Pozemky se nejeví jako vhodné k převodu, když jsou zařazeny platným územním plánem do ploch „pro bydlení“ a je tak možné je využít pro výstavbu staveb určených k bydlení a zastavění dalšími přípustnými stavbami. Oba pozemky jsou předmětem jiného řízení vedeného s jinou oprávněnou osobou u Okresního osudu v , adresa, , sp. zn. 12 C 326/2021. Cena předmětných pozemků činí dle znaleckého posudku č. , hodnota, -575/2022 zpracovaného znalcem , právnická osoba, pro pozemek parc č. 831/9 částku 86 060,60 Kč a pro pozemek parc č. 831/11 částku 177 753 Kč.

13. K pozemkům parc. č. 77/3 a parc. č. 77/4 v k.ú. , adresa, u , adresa, žalovaná neobdržela vyjádření příslušného správního orgánu ve vztahu k § 6 odst. 1 písm. b) zákona o SPÚ. Na pozemcích rozprostírá přístupová cesta – místní komunikace k přilehlému zemědělskému komplexu ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, . a tvoří s přilehlým komplexem funkční celek ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Žalovaná má za to, že se jedná pozemek nepřevoditelný ve smyslu § 11 zákona o půdě a ustálené rozhodovací praxe. Předmětné pozemky jsou pronajaty citované společnosti. Oba pozemky jsou předmětem jiného řízení vedeného s jinou oprávněnou osobou u Okresního osudu v , adresa, , sp. zn. 12 C 326/2021. Cena předmětných pozemků činí dle znaleckého posudku č. , hodnota, -575/2022 zpracovaného znalcem , právnická osoba, pro pozemek parc. č. 77/3 částku 65 083,2 Kč a pro pozemek parc. č. 77/4 částku 88 816 Kč.

14. K pozemku parc. č. 257/2 v k.ú. , adresa, žalovaná dosud neobdržela vyjádření příslušného správního orgánu ve vztahu k § 6 odst. 1 písm. b) zákona o SPÚ. Pozemek je nevhodný k zemědělskému obhospodařování, není bonitní půdou, není součástí zemědělského půdního fondu, je evidován jako manipulační plocha – ostatní plocha a nejedná se tedy o zemědělský (náhradní) pozemek ve smyslu restitučních předpisů. Pozemek je předmětem řízení vedeného u Okresního osudu v , adresa, , sp. zn. 12 C 326/2021. Cena pozemku činí dle znaleckého posudku č. , hodnota, -575/2022 zpracovaného znalcem , právnická osoba, částku 97 643,24 Kč.

15. K pozemku parc. č. 77/2 v k.ú. , adresa, žalovaná dosud neobdržela vyjádření příslušného správního orgánu ve vztahu k § 6 odst. 1 písm. b) zákona o SPÚ. Pozemek je předmětem řízení vedeného u Okresního osudu v , adresa, , sp. zn. 12 C 326/2021. Cena pozemku činí dle znaleckého posudku č. , hodnota, -575/2022 zpracovaného znalcem , právnická osoba, částku 27 907 Kč.

16. Žalobkyně reagovala tak, že nesouhlasí s námitkou nedostatku své aktivní věcné legitimace ve vztahu k rozhodnutí PÚ 450/91/8, sama žalovaná jej vede v nenulové (byť vzhledem k chybnému ocenění nároku minimální) výši. Liknavost žalované lze dovodit již z nesprávného ocenění restitučního nároku (28 Cdo 3209/2020), zákonné lhůty pro vyřízení věci byly překročeny již ve fázi správního řízení. Nedostatečnost nabídek žalované konstatovala i aktuální judikatura (28 Cdo 1607/2020). Pokud jde o charakter odňatých pozemků, žalobkyně je považuje za stavební dle Návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro obec , adresa, , z předpisů uváděných žalovanou nijak neplyne, že by pozbyl platnosti (28 Cdo 3078/2020), na regulační plán odkazuje i znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, zpracovaný pro žalovanou. Podstatné je, jakého charakteru byly pozemky v době jejich přechodu na , podezřelý výraz, . Žalobkyně se dále podrobněji vyjádřila k charakteru jednotlivých odňatých pozemků s tím, že byly určeny k zastavění a některé skutečně byly zastavěny či dotčeny např. výstavbou železniční trati. Pokud jde o výši restitučního nároku žalobkyně, ten činil na základě rozhodnutí PÚ 450/91/5 částku 1 028 746,50 Kč, z čehož bylo ve veřejných nabídkách uspokojeno 988 786,75 Kč, na základě rozhodnutí PÚ 450/91/8 částku 3 283 922 Kč, z čehož bylo uspokojeno 197 121,50 Kč a na základě rozhodnutí PÚ 450/91/12 částku 93 250 Kč, z čehož nebylo uspokojeno ničeho. Celkový zůstatek restitučního nároku žalobkyně činí 4 168 838 Kč. K námitce, že nároky z rozhodnutí PÚ 450/91/5 týkající se pozemku PK 525 jsou duplicitní, žalobkyně uvedla, že podle geometrického plánu č. , hodnota, -149/93, kterým mělo dojít k rozdělení pozemku parc. č. 4468/1, měl původní pozemek PK 525 celkovou výměru 13.683 m2 (tj. 13.025 m2 + 329 m2 + 329 m2). V souladu s dohodou tak mělo dojít k vydání nově vzniklých pozemků zahrnujících původní pozemek PK 525 co do výměry 13.683 m2. Nejednalo se však o celkovou výměru nevydaného pozemku PK 525. Dle přidělovací listiny Rady okresního národního výboru , adresa, – sever ze dne 13.8.1958 měl pozemek PK 525 celkovou výměru 13.870 m2. Dohodou tak nedošlo k vydání pozemku PK 525 co do výměry 187 m2 (tj. 13.870 m2 - 13.683 m2). Rozhodnutím PÚ 450/91/5 tak bylo správně rozhodnuto o vydání zbytkové výměry o velikosti 187 m2 pozemku PK 525. S námitkou týkající se aplikace BPEJ se žalobkyně ztotožnila, k otázce stavební nesrostlosti uvedla, že se jedná o otázku právní. V paralelně vedeném soudním řízením před Obvodním soudem pro , adresa, se žalobkyně domáhá náhradních pozemků v k.ú. , adresa, . Jeden z náhradních pozemků byl rovněž žalovaným oceněn jako stavební. Žalovaný pak k jeho ocenění předložil znalecký posudek č. 2808/2018 ze dne 26.8.2018 od , tituly před jménem, , jméno FO, , v němž byl náhradní pozemek oceněn sazbou 250 Kč za m2. Žádné srážky dle přílohy č. , hodnota, oceňovací vyhlášky nebyly uplatněny, přestože jejich aplikací se znalkyně zabývala, stejně jako v dalších posudcích týkajících se pozemků v k.ú. , adresa, . Pokud jde o aplikace srážek za kanalizaci a veřejný vodovod, jejich aplikaci žalobkyně nadále nesporuje.

17. K náhradním pozemkům žalobkyně uvedla, že v seznamu veřejných nabídek pozemků se ani jeden nenachází v , adresa, . Nájemní smlouvy nepředstavují překážku převoditelnosti náhradních pozemků s ohledem na § 2221 o.z. Sám žalovaný skutečnost nájemního vztahu nepovažuje za překážku převodu, neboť naprostá většina pozemků, které žalovaný nabízí ve veřejných nabídkách, jsou zatíženy nájemními či pachtovními vztahy. Souběžně vedená soudní řízení nepředstavují zákonnou či judikatorní překážku převoditelnosti náhradního pozemku. V této souvislosti je nutné zkoumat tzv. lepší právo. Pokud by se vycházelo pouze z okamžiku zahájení soudního řízení, pak by došlo k vyloučení náhradního pozemku pro další oprávněné osoby a podávání žalob k soudům by pak postrádalo smysl. Žalobkyně shledává své „lepší právo“ zejména s poukazem na stav jednotlivých řízení, její aktivitu ve veřejných nabídkách, dobu, po níž její restituční nárok zůstává neuspokojen a nevypořádanou výši restitučního nároku žalobkyně. Pokud jde o řízení vedené Okresním soudem v , adresa, pod sp.zn. 12 C 326/2021, to je v současné chvíli přerušeno do skončení řízení u Ústavního soudu. Jde-li o pozemky, které jsou předmětem zdejšího řízení, dne 28.3.2024 vzali tamní žalobci svou žalobu částečně co do některých pozemků zpět. Konkrétně se jedná o pozemky parc. č. 315/1 a parc. č. 315/2 v k.ú. , adresa, ; parc. č. 720/1 v k.ú. , adresa, u , adresa, ; parc. č. 77/3 a parc. č. 77/4 v k.ú. , adresa, u , adresa, ; a parc. č. 73/25 a parc. č. 102/8 v k.ú. , adresa, . Jde-li o plochu průmyslových zón, žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.5.2019, sp. zn. 28 Cdo 887/2019, ve kterém dovolací soud dovodil, že se náhradní pozemek může nacházet v zastavěném či zastavitelném území obce. Žádost o převod pozemku nepředstavuje zákonnou či judikatorní překážku převoditelnosti náhradního pozemku. Pokud jde o drobné stavby, žalobkyně odkazuje na § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. , právnická osoba, představují zákonnou výjimku z vyloučení převodu náhradních pozemků. K chráněnému ložiskovému území žalobkyně uvádí, že sám žalovaný pozemky určené pro těžbu zcela běžně zahrnuje do veřejných nabídek. K ostatní ploše žalobkyně uvádí, že tato skutečnost nepředstavuje překážku převoditelnosti náhradních pozemků, žalovaný zařazuje takovéto pozemky do veřejných nabídek. Dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR přitom platí, že za vhodné náhradní pozemky je nutné považovat mj. i takové, které by byly zařaditelné do veřejné nabídky. Ocenění náhradních pozemků předloženích žalovanou učinila žalobkyně nesporným s výjimkou pozemku v k.ú. , adresa, , s nímž nesouhlasí. Znalec u pozemku nesprávně aplikoval sazbu 70 Kč za m2, která se však aplikuje, pokud v daném městě působil , právnická osoba, druhé či třetí kategorie, ačkoli se pozemek nachází v obci , adresa, , která spadá pod okres města , adresa, .

18. Soud zjistil tento skutkový stav:

19. K restitučnímu nároku žalobkyně a jeho výši:

20. Rozhodnutím , podezřelý výraz, , právnická osoba, – KPÚ pro , adresa, , č.j. PÚ 450/91/12 ze dne 25.3.2015, bylo rozhodnuto, že , jméno FO, není vlastníkem pozemků parc.č. PK 291/89, parc.č. PK 291/103, parc.č. PK 291/109, parc. č. PK 291/111 a parc.č. PK 293/13, vše v k.ú. , adresa, , s tím, že z písemné i grafické identifikace, snímku ortofoto mapy a ohledání na místě samém provedeném pracovníky pozemkového úřadu bylo konstatováno, že pozemky jsou zastavěny bytovou výstavbou včetně ploch bezprostředně souvisejících a jsou součástí veřejné komunikace. Rozhodnutím , adresa, , adresa, , adresa, – Pozemkového úřadu č.j. PÚ 450/91/8 ze dne 2.10.2000, bylo rozhodnuto, že , jméno FO, není vlastníkem ideální poloviny parc.č. PK 216, část parc.č. PK 220, část parc.č. PK 315/1, parc.č. PK 318/1, část parc.č. PK 318/2, vše v k.ú. , adresa, (dnes k.ú. , adresa, ), s tím, že původní pozemky 216 a 220 jsou částečně zastavěny skladovým areálem, pozemek 315/1 je částečně zastavěn sídlištěm, na části pozemků 318/1 a 318/2 jsou vybudována funkční hřiště sportovního areálu. Rozhodnutím , adresa, , adresa, , adresa, – Pozemkového úřadu č.j. PÚ 450/91/5 ze dne 28.5.1999, bylo rozhodnuto, že , jméno FO, není vlastníkem ideální poloviny pozemků parc.č. PK 180/2, parc.č. PK 525, parc.č. PK 527, parc.č. PK 528, parc.č. PK 529, parc.č. PK 541, parc.č. PK 625, část parc.č. PK 573, vše v k.ú. , adresa, (dnes k.ú. , adresa, ), s tím, že pozemky jsou zastavěné komunikacemi.21. , jméno FO, jako dárkyní a žalobkyní jako obdarovanou byla uzavřena Smlouva o darování restitučních nároků, jejímž předmětem jsou nároky z rozhodnutí PÚ 450/91/5, PÚ 450/91/8 a PÚ 450/91/12 (zjištěno z této smlouvy).

22. Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro obec , adresa, , adresa, /a je veden jako „, adresa, schválený a potvrzený“ (zjištěno z výpisu z digitálního archivu IPR , adresa, č. SRK000760). IPR , adresa, eviduje pro k.ú. , adresa, pouze tento regulační plán. Ten byl potvrzen Ministerstvem veřejných prací 7. 6. 1935 a podepsán ministrem , jméno FO, . Platnost plánu po roce 1936 IPR není schopno doložit. K.ú. , adresa, (resp. , adresa, ) se stalo součástí , adresa, ke dni 1. 7. 1974, tj. není zahrnuto v platné revizi směrného územního plánu pro tehdejší území , adresa, , adresa, (zjištěno ze sdělení IPR , adresa, ze dne 12. 3. 2020).

23. Dopisem ze dne 26. 6. 2020 požádala žalobkyně žalovaného o provedení revize a přecenění výše restitučního nároku s tím, že s dosud provedeným oceněním (nárok z rozhodnutí PÚ 450/91/12 ve výši 1 063,05 Kč, nárok z rozhodnutí č.j. PÚ 450/91/8 ve výši 197 121,55 Kč a nárok z rozhodnutí PÚ 450/91/5 ve výši 43 857,10 Kč) žalobkyně nesouhlasí, neboť pozemky byly oceněny jako zemědělské, ačkoli se jedná o pozemky stavební. Z vyrozumění SPÚ ze dne 10. 9. 2020 a dopisu žalovaného ze dne 14. 10. 2020 plyne, že žalovaný přecenil nevydanou část pozemku PK 527 ve výměře 1499 m2 na částku 374 750 Kč. Pozemky nevydané rozhodnutím PÚ 450/91/12 žalovaný odmítl přecenit (zjištěno z dopisu žalovaného ze dne 3. 11. 2022).

24. Žalobkyně podala jakožto oprávněná osoba žádost o převod zemědělského pozemku v k.ú. Trešť v hodnotě 3 696 819,70 Kč, na základě rozhodnutí PÚ 450/9/15 (uplatněn nárok ve výši 1 028 747 Kč) a PÚ 450/91/8 (uplatněn nárok ve výši 2 668 072,70 Kč), žádost byla žalovanému zaslána dne 5. 10. 2020 (zjištěno z žádosti a detailu odeslané zprávy). Na to reagoval žalovaný tak, že správce restitučního nároku oprávněné osoby nepotvrdil blokaci nároku ve výši 3 696 819,70 Kč uvedeného v žádosti, z důvodu, že tato oprávněná osoba nedisponuje restitučním nárokem ve výši uvedené v žádosti. Žádost je proto neplatná a nebude k ní přihlíženo (zjištěno ze Sdělení žalovaného k žádosti oprávněné osoby ze dne 30. 10. 2020).

25. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, ocenil ve znaleckém posudku č. , hodnota, -183/2020 hodnotu pozemku PK 527 o celkové výměře 4252 m2 (rozhodnutí PÚ 450/91/5) na částku 129 585,80 Kč.

26. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 16. 6. 2020, č. 2491/24/2020, plyne, že znalec ocenil hodnotu všech žalobkyni odňatých pozemků na celkem na částku 4 405 918,50 Kč. V rámci písemného Vyjádření k otázkám soudu znalec upravil ocenění pozemku PK 541 ve výměře 1213 m2 na sazbu 4,7475 Kč/m2 s odůvodněním, že má být oceněn jako louka, ve zbývající výměře 366 m2 setrval na ocenění 250 Kč/m2 s tím, že se jedná o pozemek určený k zástavbě. Nárok za pozemek PK 541 má tak být oceněn na 97 257,7175 Kč, celkový restituční nárok žalobkyně tak činí 4 403 999 Kč. Z výslechu znalce , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že pokud jde o charakter odňatých pozemků, vycházel z tehdy platného návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro obec , adresa, . Platnost tohoto plánu dovodil z toho, že v roce 1958 byl vydán zákon o stavebním řádu, který stanovil, že všechny předpisy vydané podle § 13 odst. 2 zákona 280/49 o územním plánování se ruší. Z toho vyplývá, že směrné územní plány, které byly vypracovány době 1. republiky do roku 1938, byly v platnosti až do roku 1958, protože v roce 1940 a následně 1949 vyšel zákon, který stanovoval, že územní plánování přechází na místní národní výbory v , adresa, , teda na Ústřední národní výbor. Tyto organizace v letech 1949 – 1958 žádný územní plán nevydaly. Z toho lze usuzovat, že v roce, kdy byl proveden převod pozemků, byl platný směrný územní plán , adresa, . V roce 1930 , podezřelý výraz, regulační komise rozšířila svoji činnost o územní plánování i na přilehlé obce u , adresa, , adresa, , tím vznikl regulační přehledný plán pro obec , adresa, . K otázce stavební srostlosti znalec uvedl, že ta není nikde definována, je uvedena pouze v oceňovací vyhlášce, ale chybí definice. Znalec stavební srostlost posoudil tak, že , adresa, byly součástí směrného územního plánu. Pozemky hodnotil jako stavební, resp. zastavitelné, z důvodu územního směrného plánu. , jméno FO, stavební pozemky byly zařazeny i plochy pro drážní stavby a komunikace, za stavbu je považována jakákoli trvalá úprava, která tam trvale zůstává a je spojena pevně se zemí základem. U více pozemků nenašel hodnoty BPEJ, proto vycházel z průměrných BPEJ pro dané katastrální území. Platnost směrného územního plánu zanikla 29. 12. 1958, znalec některé pozemky ocenil jako stavební, ačkoli přešly na , podezřelý výraz, v roce 1966, neboť pro toto území nebyl v tomto čase vypracován nový územní plán.

27. Dále byl k otázce výše restitučního nároku zpracován znalecký posudek , právnická osoba, ze dne 10. 2. 2023, č. , hodnota, -758/2023. Znalecký ústav určil hodnotu odňatých pozemků tak, že hodnota pozemků dle rozhodnutí PÚ 450/91/5 činí 1 817 718,10 Kč, hodnota dle rozhodnutí PÚ 450/91/8 činí 6 337 504,01 Kč a dle rozhodnutí PÚ 450/91/12 činí 82 060 Kč. Celkem činí hodnota 8 237 282,11 Kč, podíl žalobkyně (1/2) tak odpovídá částce 4 118 641,06 Kč s tím, že cena je stanovena ke dni 10. 2. 2023. Znalecký ústav se rovněž vyjádřil k závěrům znalce , tituly před jménem, , jméno FO, tak, že jeho posudek je zpracován s náležitou odbornou péčí a metodicky správně. Rozdíl v posudcích spočívající v rozdílu výměr stavební a nestavební části pozemků je zapříčiněn velikostí měřítka map původního pozemkového katastru a historických územních plánů. Pozemek PK 315/1 nebo jeho nevydané části je dle mínění znaleckého ústavu stavební v celé své výměře, neboť se dle přehledného regulačního a zastavovacího plánu jedná o kategorii „Projektované veřejné budovy“ a nikoli o „Veřejné sady a nezastavitelné plochy“. Ve znaleckém posudku , tituly před jménem, , jméno FO, nebyly aplikovány srážky z ceny dle přílohy č. , hodnota, tabulky I. vyhlášky č. 316/1990, ačkoli nebylo prokázáno, že se v místě nacházely kanalizační a vodovodní sítě. Dle historických pramenů bylo teprve v 80. letech 20. století v Horních Počernicích započato s výstavnou kanalizačních řadů. Vzhledem k tomu, že k předmětným pozemkům nebo jejich částem vedly jen prašné nezpevněné cesty, nebo byly úplně mimo přístup z veřejné komunikace, není předpoklad, že by se na nich vyskytoval vodovodní řad. Z těchto důvodů je třeba tyto srážky u stavebních pozemků aplikovat.

28. Z výslechu zástupce znaleckého ústavu, , jméno FO, , bylo zjištěno: Učinil podrobné zhodnocení pozemků, část byla zastavěná, část nikoli. Vycházel z regulačního plánu z roku 1935, který dle jeho názoru a dle sdělení , Anonymizováno, pro plánování , adresa, , adresa, byl schválen, a to 7. 6. 1935 tehdejším ministrem , jméno FO, , je k dispozici náhled mapy, z níž je zřejmé zastavění. To, co bylo v regulačním plánu uvedeno jako pozemek zastavěný, tak takto hodnotil. Ke dni odnětí byly pozemky v regulačním plánu všechny určeny k zastavění a do budoucna byly opravdu všechny zastavěny, to, že některé až s odstupem třeba dvaceti až třiceti let, nemá vliv. Pokud pozemky v rozhodně době nebyly součástí , adresa, , adresa, , případně jiného města, ale poté se součástí staly, tak se takto mají posuzovat. Pokud jde o aplikované srážky za kanalizaci a vodovod, vycházel z toho, že pozemky, které se nachází v dnešním katastrálním území , adresa, , tak tam kanalizace a vodovod byly zavedeny v 70. letech 20. století, respektive v 60. letech byl vybudován hlavní řad, ale k dobudování došlo v 70. letech, tedy uplatnil srážku 7 % za kanalizaci a 5 % za vodovod. Pokud jde o pozemky, které se nacházejí na území dnešního katastrálního území , právnická osoba, , tak ty jsou zemědělské, tedy zde tyto srážky nezohlednil. Pokud jde o srážku za příjezd po nezpevněné komunikaci, je otázka, co je vůbec zpevněnou, respektive nezpevněnou komunikací, kdy toto momentálně není v žádné normě stanoveno. Vycházel analogicky z normy ČSN č. 73/61/00, která je neplatná, avšak ta jako cestu zpevněnou hodnotila cestu, která byla zpevněná třeba jen štěrkem, kameny nebo sutí, ve světle této normy byla cestou zpevněnou téměř každá cesta, po které se dalo jezdit a cesty týkající se předmětných pozemků hodnotí znalec jako zpevněné. Jednalo o pozemky jednoho vlastníka, tedy byly po zpevněné cestě dostupné všechny. Pokud jde o srážku za stavební nesrostlost, znalec má za to, že posuzované pozemky byly srostlé s obcí. Pozemky na , adresa, jsou zemědělskou půdou, kde se stavební srostlost vůbec neřeší, u zbývajících toto dáno bylo, kdy vždy se jednalo o komplex pozemků patřících jednomu vlastníkovi, když hranice zastavěného území byla od sebe v posuzovaném případě maximálně 150 metrů s tím, že pozemky byly téhož vlastníka, tedy tvořilo to jeden funkční celek. Znalec má za to, že 60% srážka není na místě. Neposuzuje se stavební srostlost vůči , adresa, , ale vůči obci obecně. Tehdy obcemi byly obec , adresa, a obec , adresa, jako samostatné obce tehdy nepřipojené k , adresa, a s těmito obcemi pozemky srostlé byly. Ohledně žádných parcel dle PK nebyly tvořeny BPEJ, ty vznikaly až v 70. letech v době, kdy už parcely byly zapsány v katastru nemovitostí. Pozemky zapsané v PK nemusí s pozemky, tak jak jsou zapsané v katastru nemovitostí, korespondovat, zejména co do svých hranic, takže by bylo složité BPEJ vůbec používat, nemusí tam být 100% překryv mezi parcelami PK a KN a nelze tedy říci, že pozemek leží v dané BPEJ kategorii. V posudku se u rozhodnutí s koncovkou „91/12“ vyskytuje chyba, zde uvedená částka by odpovídala podílu ½, správně má být 1/1.

29. K charakteru a převoditelnosti náhradních pozemků:

30. Část pozemku parc. č. 914/5 k. ú. , adresa, se nachází v koridoru , adresa, okruhu kolem , adresa, (VPS č. Z/502/DK), který je vymezen v platných , adresa, územního rozvoje , adresa, , adresa, ve znění aktualizace č. , hodnota, . V roce 2023 byla zveřejněna dokumentace EIA – procesu posuzovávání vlivu záměru na životní prostředí pod číslem MZP520 – D0 518, 519 , adresa, . Z přehledné situace vyplývá, že pozemek nebude dotčen hlavní stavbou, avšak ze situační přílohy s podrobnějším návrhem stavby je patrné, že na východní okraj předmětného pozemku zasahuje navržená severojižní pěší trasa (upravená cesta) navazující na lávku přes , právnická osoba, , tedy stavba vedlejší ke stavbě hlavní. To je však zásah spíše marginální a je možné trasu upravit mimo předmětný pozemek. Vzhledem k pokračující projektové činnosti však jistotu o potřebnosti pozemku za účelem potencionálních úprav koridoru souvisejících se stavbou , právnická osoba, lze dát až po ukončení procesu EIA na základě jejího projednání a schválení změny ÚP Z 2784/00, která stavbu v platné ÚPD upřesní (zjištěno ze sdělení Institutu plánování a rozvoje , adresa, , adresa, ze dne 9. 2. 2024). Vydání tohoto pozemku je předmětem řízení vedeného zdejším soudem pod sp.zn. 28 C 411/2014 (zjištěno z žaloby podané v uvedené věci ze dne 15. 12. 2014 a návrhu na změnu žaloby ze dne 29. 6. 2017).

31. Pozemek parc.č. 77/2 v k.ú. , adresa, je v územním plánu obce veden jako stavební pozemek (zjištěno ze sdělení obce , adresa, ). Část pozemku (cca ½) je plochou bydlení, část (cca ½) je plochou zeleně (zjištěno ze sdělení , právnická osoba, , adresa, ).

32. Pozemek parc.č. 720/1 v k.ú. , adresa, u , adresa, je v územním plánu veden jako plocha venkovského charakteru s hlavním využitím k výstavbě rodinných domů, na pozemek byla v dubnu 2023 provedena Územní studie lokality (zjištěno ze sdělení Obce , adresa, ). Pozemek se nachází z části (pás o šíři cca 15 m) v zastavitelné ploše, která je určena pro výrobu a skladování, z větší části v zastavitelné ploše určené pro bydlení venkovského charakteru. Oba druhy ploch s rozdílným způsobem využití nejsou svým hlavním (převažujícím) způsobem využití určeny pro umístění dopravní nebo technické infrastruktury, byť ta je v obou pruzích přípustná. Na pozemku není vymezena veřejně prospěšná stavba. K pozemku byla zpracována územní studie schválená ke dni 1. 9. 2023, dle níž je na pozemku navržena silniční komunikace a veřejná zeleň (zjištěno ze sdělení , právnická osoba, , adresa, ). O převod pozemku požádali dne 17. 6. 2013 Jiří a , jméno FO, jako vlastníci sousedního pozemku parc.č. 720/2, na němž se nachází hala (zjištěno z žádosti vlastníka o úplatný převod zemědělského pozemku ze dne 17. 6. 2013). , jméno FO, žalovaným a Jiřím a , jméno FO, byla uzavřena dohoda o zaplacení úhrady za užívání nemovitosti – pozemku parc. č. 720/1, v níž se , jméno FO, zavázali uhradit za užívání pozemku v období 11.11.1998 až 7.8.2009 částku 10 740 Kč (zjištěno z dohody ze dne 24. 7. 2013), za období 8.8.2009 až 7.8.2012 se zavázali uhradit 3 000 Kč (zjištěno z dohody ze dne 2.8.2012).

33. Pozemky parc.č. 77/3 a 77/4 v k.ú. , adresa, u , adresa, má od , podezřelý výraz, , právnická osoba, propachtovány společnost , právnická osoba, ., pozemky jsou využívány k zemědělské činnosti (zjištěno ze sdělení společnosti , právnická osoba, .). Dle platné územní dokumentace se pozemky nachází v zastavěném území v ploše přestavby P2 určené pro venkovské bydlení. Tento druh plochy s rozdílným způsobem využití nejsou svým hlavním (převažujícím) způsobem využití určeny pro umístění dopravní nebo technické infrastruktury, byť ta je v obou pruzích přípustná. Na pozemku není vymezena veřejně prospěšná stavba (zjištěno ze sdělení , právnická osoba, , adresa, ). Pozemky nejsou dotčeny žádostí o převod ve smyslu § 7-10 zákona o SPÚ (zjištěno ze sdělení obce , adresa, ).

34. Pozemky parc.č. 64/1, 64/2 a 462 v k.ú. , adresa, jsou v územním plánu vedeny jako „Stabilizované plochy smíšené obytné“ (zjištěno ze sdělení Obce , adresa, ). Pozemky nejsou dotčeny žádostí o převod, na pozemku parc.č. 64/2 se nachází trasa kabelu nízkého napětí. Pozemky se nachází v zastavěném území obce (zjištěno ze sdělení , právnická osoba, , adresa, ). , jméno FO, žalovaným jako pronajímatelem a , jméno FO, jako nájemcem byla dne 8. 3. 2017 uzavřena nájemní smlouva č. 61N17/38, jejímž předmětem je mj. nájem pozemků parc.č. 64/1 a 64/2 za účelem provozování drobné zemědělské činnosti, smlouva je uzavřena na dobu neurčitou (zjištěno z nájemní smlouvy č. 61N17/38 ze dne 8. 3. 2017).

35. Pozemky parc.č. 831/9 a 831/11 v k.ú. , adresa, se nachází převážně v zastavitelné ploše určené pro bydlení v rodinných domech. Východní část pozemku parc.č. 831/9 se nachází v nezastavěném území v plochách pro zemědělství (orná půda). Oba druhy ploch nejsou svým hlavním (převažujícím) způsobem využití určeny pro umístění dopravní nebo technické infrastruktury, byť ta je v obou pruzích přípustná. Na pozemku parc.č. 831/11 není vymezena žádná veřejně prospěšná stavba. Pozemek parc.č. 831/9 je dotčen vymezenou veřejně prospěšnou stavbou za účelem realizace dešťové kanalizace, kterou lze považovat za technickou infrastrukturu. Práva k pozemkům (pro věcné břemeno) lze k této stavbě vyvlastnit (zjištěno ze sdělení , právnická osoba, , adresa, ). Obci , adresa, není známo, že by pozemky byly vyloučeny z převodu podle § 6 zákona o SPÚ (zjištěno ze sdělení obce , adresa, ).

36. Pozemek parc.č. 257/2 v k.ú. , adresa, se dle platné územně plánovací dokumentace nachází v zastavitelné ploše určené pro výrobu a skladování. Severovýchodní roh pozemku se nachází v nezastavěném území v plochách smíšených nezastavěného území, které jsou určeny zejména pro krajinnou zeleň. Oba druhy ploch nejsou svým hlavním (převažujícím) způsobem využití určeny pro umístění dopravní nebo technické infrastruktury, byť ta je v obou pruzích přípustná. Na pozemku parc.č. 831/11 není vymezena žádná veřejně prospěšná stavba (zjištěno ze sdělení , právnická osoba, , adresa, ). Obci , adresa, není známo, že by byl pozemek dotčen žádostí o převod ve smyslu § 7-10 či vyloučen z převodu ve smyslu § 6 zákona (zjištěno ze sdělení obce , adresa, ).

37. Pozemek parc.č. 73/25 v k.ú. , adresa, je v územním plánu veden jako orná půda. Pozemek parc.č. 102/8 je v části veden dle územního plánu jako výroba a sklady, v části jako ochranná zeleň a v části jako orná půda. Pozemky nejsou dotčeny žádostí o převod ve smyslu § 7-10 zákona o SPÚ a nejsou vyloučeny z převodu ve smyslu § 6 zákona (zjištěno ze sdělení , právnická osoba, , adresa, ).

38. Pozemky parc.č. 315/1 a 315/2 v k.ú. , adresa, nejsou vyloučeny z převodu ve smyslu § 6 zákona o SPÚ ani dotčeny žádostí o převod ve smyslu § 7-10 zákona, jsou v územním plánu vedeny jako pozemky pro bytovou výstavbu, část je dotčena předkupním právem podle § 101 stavebního zákona pro veřejně prospěšnou stavbu (zjištěno ze sdělení obce , adresa, ). Pozemky se nachází v zastavitelné ploše s hlavním využitím na pozemky rodinných domů, souvisejících zahrad a dalších zemědělských pozemků (zjištěno ze sdělení , právnická osoba, , adresa, ).

39. K ocenění náhradních pozemků: Cena náhradních pozemků tvrzená žalovanou (body 8. – 15. rozsudku) byla mezi účastníky nesporná, s výjimkou pozemku parc.č. 102/8 v k.ú. , adresa, . Ze znaleckého posudku č. , hodnota, -575/2022 ze dne 15. 3. 2022 zpracovaného , právnická osoba, a.s. plyne, že hodnota pozemku parc.č. 102/8 činí celkem 326 351,10 Kč, část o výměře 5994 m2 (stavební pozemek) má hodnotu 293 706 Kč (49 Kč/m2 při zohlednění 30% srážky za stavební nesrostlost s obcí) a část o výměře 8 823 m2 má hodnotu 32 645,10 Kč (3,7 Kč/m2). Z výslechu zástupce znaleckého ústavu , právnická osoba, a.s. soud zjistil, že na takto stanovení ceně trvá, byla provedena kontrola výpočtu. V posudku je překlep v tom směru, že neplatí, že by pozemek byl vymezen územním plánem v části jako plocha bydlení, je vymezen do ploch výroby a skladu. Základní cena 70 Kč/m2 byla určena podle starých vyhlášek, avšak oceňovali pozemek podle aktuálního stavu, resp. podle stavu ke dni ocenění, kdy vycházeli z aktuálního územního plánu a z informací o aktuální vybavenosti pozemku a charakteristiky obce, v němž se nachází. , adresa, je část města , adresa, , je to tedy město, jehož městský úřad je dle znalce ekvivalent původních městských národních výborů. Zda byl v , adresa, městský národní výbor před r. 1990 není podstatné, pozemek byl hodnocen ve stavu ke dni posouzení.

40. Ke konkurenci nároků žalobkyně s nároky jiných restituentů: U Okresního soudu v , adresa, je pod sp.zn. 12 C 115/2023 vedeno řízení ve věci žalobců , jméno FO, , Vladimíra a , jméno FO, proti žalovanému o nahrazení projevu jeho vůle uzavřít smlouvu o převodu pozemků. Řízení bylo zahájeno dne 2. 12. 2021 a bylo usnesením ze dne 1. 12. 2023 přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného Ústavním soudem (zjištěno z usnesení Okresního soudu v , adresa, č.j. 12 C 115/2023-56). U Okresního soudu v , adresa, je dále pod sp.zn. 12 C 326/2021 vedeno řízení ve věci žalobců , jméno FO, , Vladimíra a , jméno FO, proti žalovanému o nahrazení projevu jeho vůle uzavřít smlouvu o převodu pozemků. O restitučním nároku žalobců byl rozhodnuto rozhodnutím Pozemkového úřadu ze dne 24. 2. 1995, PÚ 1184/92/II. Předmětem tohoto řízení bylo vydání náhradních pozemků, mj. pozemků parc.č. 315/1 a 315/2 v k.ú. , adresa, , parc.č. 720/1 v k.ú. , adresa, u , adresa, , parc.č. 77/3 a 77/4 v k.ú. , adresa, u , adresa, a parc.č. 73/25 a 102/8 v k.ú. , adresa, . Ohledně těchto pozemků vzali žalobci žalobu zpět (zjištěno z částečného zpětvzetí žaloby adresované Okresnímu soudu v , adresa, v řízení sp.zn. 12 C 326/2021). Dále je touto žalobou požadováno vydání pozemků č. 831/9 a 831/11 v k.ú. , adresa, , č, 315/1 a 315/2 v k.ú. , adresa, , č. 77/2 v k.ú. , adresa, , č. 64/1, 64/2 a 462 v k.ú. , adresa, , č. 831/11 v k.ú. , adresa, a č. 357/2 v k.ú. , adresa, (zjištěno z žaloby žalobců , jméno FO, ). Řízení je přerušeno do skončení řízení vedeného Ústavním soudem (zjištěno z usnesení ze dne 1. 12. 2023, č.j. 12 C 326/2021-464).

41. K dosavadní míře uspokojení restitučního nároku žalobkyně: Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově, č.j. 4 C 125/2020-1439, byl nahrazen projev vůle žalované a žalobkyni převedeny do vlastnictví náhradní pozemky v k.ú. , adresa, v hodnotě 240 365,60 Kč a 291 256 Kč, tedy celkem 531 621,60 Kč. Část restitučního nároku žalobkyně ve výši 237 081,25 Kč byla uspokojena ve veřejných nabídkách, část ve výši 64 797,47 Kč dle předchozího rozhodnutí Okresního soudu v Pelhřimově (zjištěno z rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 27. 2. 2024, č.j. 4 C 125/2020-1439); rozsudek byl Krajským soudem V , adresa, – pobočkou v Táboře, rozsudkem ze dne 16. 5. 2024, č.j. 15 Co 63/2024-1495, potvrzen. Rozsudkem Okresního soudu , adresa, -venkov byl nárok žalobkyně uspokojen v částce 1 692 095 Kč (zjištěno z rozsudku Okresního soudu , adresa, -venkov ze dne 7. 12. 2023, č.j. 29 C 143/2021-452).

42. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba (ve znění částečného zpětvzetí a rozšíření) je částečně důvodná.

43. K aktivní legitimaci žalobkyně a liknavosti žalované: Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou tím, že žalobkyně je jakožto obdarovaná z darovací smlouvy ze dne 24. 10. 2019 nástupkyní , jméno FO, , tedy osoby s přímým restitučním nárokem z titulu shora uvedených rozhodnutí č.j. PÚ 450/91/5, PÚ 450/91/8 a PÚ 450/91/12. Důvodnost restitučních nároků žalobkyně založených rozhodnutími PÚ 450/91/5 a PÚ 450/91/12 žalovaný co do základu nesporoval, sporoval existenci jakékoli zůstatkové hodnoty restitučního nároku z rozhodnutí PÚ 450/91/8 s tím, že tento byl již uspokojen. Vzhledem k tomu, že shora uvedenými rozhodnutími bylo rozhodnuto, že , jméno FO, není vlastnicí odňatých pozemků, neboť tyto již nelze vydat, má ona, resp. žalobkyně, právo na vydání náhradních pozemků, a to primárně postupem podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, formou veřejné nabídky. Soud má za prokázané, že žalobkyně se účastnila veřejných nabídek, ostatně část jejího nároku ve výši 237 081,25 Kč byla takto uspokojena. Žalobkyně se následně aktivně snažila o přecenění svého nároku, čehož docílila pouze částečně, u části pozemku PK 527 ve výměře 1499 m2, ve zbývajícím rozsahu žalovaný přecenění pozemků odmítl. Žalobkyně proto zajistila zpracování znaleckého posudku znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobkyně se zúčastnila veřejné nabídky a podala žádost o převod zemědělského pozemku v k.ú. Trešť v hodnotě 3 696 819,70 Kč, žalovaný reagoval tak, že blokaci nároku v této hodnotě nepotvrdil a k žádosti žalobkyně jakožto k neplatné nepřihlížel, stále s totožnou argumentací, že žalobkyně takovým nárokem nedisponuje (viz odpověď žalovaného ze dne 30. 10. 2020). Za této situace má soud naplněny podmínky pro možnost domáhat se nahrazení projevu vůle žalovaného soudem, kdy za situace, kdy žalovaný odmítá účast žalobkyně ve veřejných nabídkách připustit s odkazem na jím tvrzenou hodnotu restitučního nároku žalobkyně, nezbývá žalobkyni než domáhat se uspokojení nároku soudní cestou (obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2023, sp.zn. 28 Cdo 1634/2023). Pokud jde o otázku liknavosti žalovaného, ta byla v minulosti judikaturou vyšších soudů opakovaně shledána (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Cdo 3767/2009). „Judikatura dovolacího soudu je přitom rovněž ustálena v závěru, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalovaného (a jejího právního předchůdce - , právnická osoba, ČR), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016), a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat účast (či další účast) ve veřejných nabídkách“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, nebo ze dne 29. 3. 2022, sp.zn. 28 Cdo 293/2022). Obdobně pak v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2020, sp.zn. 28 Cdo 3134/2020, „jestliže dovolatelka i přes aktivní přístup žalobkyně (viz urgence ze dne 8. 4. 1993, doplnění podkladů ze dne 17. 11. 1993 či účast žalobkyně v nabídkovém řízení konaném před podáním žaloby dne 23. 3. 2018 a v dalších nabídkových řízeních konaných následně) bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala její uspokojení zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným oceněním restitučního nároku (ocenění odňatých pozemků jako zemědělských, přestože byly v době odnětí určeny k výstavbě, a měly tudíž být oceněny jako pozemky stavební), následkem čehož se ocitla v prodlení (právní předchůdkyně žalobkyně uplatnila svůj restituční nárok již v roce 1992, pozemkovým úřadem o něm bylo rozhodováno postupně v letech 2005, 2014 a 2015 a dosud nebyl zcela uspokojen), odvolací soud zcela v souladu s citovanou judikaturou dovodil, že následkem liknavého postupu dovolatelky nebylo lze po žalobkyni spravedlivě požadovat účast ve veřejných nabídkách a bylo namístě vyhovět žalobě o vydání konkrétních vhodných pozemků.“ Jak soud uvedl výše, má za to, že žalovaný eviduje nárok žalobkyně v nesprávné výši, a to i přes její dlouhodobou snahu o jeho přecenění, a již z tohoto postupu žalovaného lze jeho liknavý přístup dovodit. Nárok žalobkyně zůstává neuspokojen po více než 30 letech, i přesto, že se o nápravu žalobkyně aktivně zasazuje a předložila dokonce i znalecký posudek. Není pak relevantní argumentace žalovaného v tom směru, že veřejné nabídky jsou dostatečné co do kvality i kvantity, když – jak rovněž popsáno výše – žalobkyně poté, co se v roce 2020 pokusila veřejné nabídky zúčastnit, s tímto neuspěla a k její žádosti nebylo přihlíženo. Pokud jde o liknavost žalovaného, lze nadto odkázat i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2022, č.j. 28 Cdo 2042/2022-1158, v němž dovolací soud k podanému dovolání žalovaného v jiné věci týkající se žalobkyně uvedl, že závěry soudů nižších stupňů o liknavém a svévolném přístupu žalované při uspokojování restitučního nároku žalobkyně nejsou nepřiměřené zjištěným skutkovým okolnostem.

44. K výši restitučního nároku: K posouzení výše restitučního nároku měl soud k dispozici znalecký posudek zpracovaný , tituly před jménem, , jméno FO, z podnětu žalobkyně, ve spojení s výslechem tohoto znalce, a znalecký posudek , právnická osoba, , právnická osoba, zpracovaný z podnětu soudu, ve spojení s výslechem zástupce tohoto znaleckého ústavu. Soud vycházel zejména ze znaleckého posudku , právnická osoba, , neboť ten byl zadán soudem, znalecký ústav měl k dispozici nejvíce podkladů včetně posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , k němuž se vyjádřil a provedl jeho revizi. Doc. , jméno FO, ocenil restituční nárok žalobkyně na částku 4 403 999 Kč, po následné korekci ve vztahu k pozemku PK 541 obsažené ve vyjádření ze dne 30. 1. 2023. V něm se rovněž vyjádřil k povaze všech odňatých pozemků a k důvodům, proč některé posoudil jako stavební. Znalecký ústav se s posouzením znalce , jméno FO, v zásadě ztotožnil s tím, že jeho posudek je zpracován s odbornou péčí a metodicky správně, a dospěl k celkové výši restitučního nároku žalobkyně ve výši 4 118 641,06 Kč; rozdíl je tvořen tím, že znalecký ústav považuje pozemek PK 315/1 za stavební v celé výměře a dále ve skutečnosti, že znalec , jméno FO, neaplikoval srážky dle přílohy č. , hodnota, tabulky I. vyhlášky č. 316/1990 Sb., ačkoli nebylo prokázáno, že se v místě nacházely veřejné kanalizační a vodovodní sítě. Závěry znaleckého posudku , právnická osoba, pak zástupce tohoto znaleckého ústavu dostatečně obhájil v rámci svého výslechu u jednání, soud nemá důvod tento posudek považovat na nesprávný. Znalecký ústav dle soudu správně (stejně jako , tituly před jménem, , jméno FO, ) vycházel z toho, že Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu byl platný, což koresponduje i se skutkovými zjištěními soudu uvedenými v bodu 22 rozsudku. Soud proto vycházel ze závěrů Apprasing Alpha, které ve vztahu k nároku z rozhodnutí PÚ 450/91/12 korigoval ve světle výslechu , tituly před jménem, , jméno FO, , který uvedl, že posudek obsahuje chybu v tom směru, že uvedená částka by odpovídala podílu ½, správně má být 1/1, tedy je třeba hodnotu stanovenou v posudku u nároku PÚ 450/91/12 (82 060 Kč) vynásobit dvěma, tedy na správnou částku 82 060 Kč. Nárok zjištěný Appraising ve výši 4 118 641,06 Kč proto soud navýšil o částku 82 060 Kč, čímž dospěl k částce 4 200 701 Kč. Pokud jde o námitky žalované týkající se srážek, má soud za to, že s těmi se znalecký ústav vypořádal a tyto srážky týkající se neprokázané kanalizace – na rozdíl od znalce , jméno FO, – aplikoval. Aplikace jiných srážek není dle soudu na místě, kdy pokud jde o srážky na stavební (ne)srostlost, tu soud neaplikoval, neboť má za to, že pozemky byly správně ohodnoceny jako stavebně srostlé s obcemi , adresa, , adresa, , které se následně staly součástí , adresa, , adresa, . Stejně tak soud souhlasí s názorem , tituly před jménem, , jméno FO, v tom směru, že odňaté pozemky měly přístup po zpevněné cestě, byť se jednalo o cestu polní, avšak zpevněnou. Odňaté pozemky byly svou povahou stavební, částečně zastavěné či určené k zastavění již v době jejich přechodu na , podezřelý výraz, , jak plyne z ortofotomap, z nichž rovněž znalci , jméno FO, a , právnická osoba, vycházeli.

45. K vhodnosti náhradních pozemků: Soud se v první řadě zabýval otázkou konkurence nároků, neboť všechny žalobkyní požadované pozemky, s výjimkou pozemku v k.ú. , adresa, , jsou předmětem řízení vedeného Okresním soudem v , adresa, vedeného pod sp.zn. 12 C 326/2021 zahájeného žalobou ze dne 2. 12. 2021. „Z hlediska konkurence práv více oprávněných osob domáhajících se vydání téhož náhradního zemědělského pozemku (…) je vždy komplexně hodnotit, které z oprávněných osob k uspokojení jejího restitučního nároku vydáním požadovaného náhradního zemědělského pozemku svědčí „lepší“ právo. Významným přitom může být zejména okamžik zahájení soudního řízení tím kterým z oprávněných, hospodářský význam požadovaného náhradního zemědělského pozemku pro jednotlivé žadatele, výše jejich dosud neuspokojených restitučních nároků, doba, po niž tyto nároky zůstávají neuspokojeny, míra jejich aktivity ve veřejných nabídkách apod.; nelze vyloučit ani reálné rozdělení požadovaného náhradního pozemku mezi konkurenty“ (28 Cdo 553/2021, 28 Cdo 2910/2020, 28 Cdo 2416/2020). Soud proto porovnal, komu z restituentů, domáhajících se vydání stejných pozemků, náleží „lepší právo“. Soudní judikatura považuje za významnou okolnost okamžik zahájení soudního řízení tím kterým z oprávněných. Žalobci , jméno FO, zahájili řízení u Okresního soudu v , adresa, v prosinci 2021 a začali se tak domáhat předmětných pozemků o mnoho dříve než žalobkyně, která rozšíření žaloby obsahující nárok na vydání těchto pozemků doručila zdejšímu soudu dne 31. 8. 2023 (podání na č.l. 743), s tím, že soud jej připustil na následujícím jednání dne 22. 1. 2024. Okolnost, že žalobci , jméno FO, se předmětných pozemků začali domáhat téměř o dva roky dříve, svědčí výrazně v jejich prospěch, a na této okolnosti dle soudu nemění nic ani skutečnost, že řízení vedené u Okresního soudu v , adresa, je přerušeno. Pokud jde o dobu, po kterou zůstávají nároky konkurujících si restituentů neuspokojeny, žalobci , jméno FO, disponují nárokem plynoucím z pravomocného rozhodnutí ze dne 24. 2. 1995, žalobkyně se opírá o rozhodnutí o restitučních nárocích z let 1999, 2000 a 2015, tedy pozdějších než , jméno FO, . Ačkoli si je soud vědom, že žalobkyně disponuje mnohem vyšším zůstatkem restitučního nároku než , jméno FO, , kteří ve své žalobě podané u Okresního soudu v , adresa, tvrdí nárok ve výši 97 795,27 Kč pro každého, tedy 293 385,80 Kč celkem, má soud za to, že okolnosti spočívající v délce řízení a době, po kterou jsou nároky neuspokojeny, jsou převažující ve prospěch žalobců , jméno FO, . Soud však zohlednil, že tito žalobci vzali žalobu zpět v rozsahu, v němž se domáhali vydání pozemků parc.č. 315/1 a 315/2 v k.ú. , adresa, , parc.č. 720/1 v k.ú. , adresa, u , adresa, , parc.č. 77/3 a 77/4 v k.ú. , adresa, u , adresa, a parc.č. 73/25 a 102/8 v k.ú. , adresa, . Soud si je vědom, že řízení nebylo Okresním soudem v , adresa, ve vztahu k těmto pozemkům zastaveno, a tyto jsou tedy formálně stále předmětem tamního řízení, zohlednil však, že je tomu tak z důvodu procesní situace, kdy řízení je přerušeno do skončení řízení vedeného u Ústavního soudu, a nelze v něm tak činit žádné procesní úkony. Soud však vychází z toho, že částečné zpětvzetí žaloby bylo v řízení u OS , adresa, učiněno a již jej nelze odvolat (§ 41a odst. 4 o.s.ř.), čímž soud dovodil, že konkurence nároků ve vztahu k pozemkům v k.ú. , adresa, u , adresa, , , adresa, u , adresa, a , adresa, , odpadla. Naopak zůstala dána u pozemků v k.ú. , adresa, , ohledně kterých proto soud žalobu zamítl.

46. Pokud jde o pozemek v k.ú. , adresa, , soud jej shledal za nevhodný k převodu ve smyslu § 6 odst. 1 písm. b) zákona o SPÚ. Bylo zjištěno, že pozemek se nachází v koridoru , adresa, okruhu kolem , adresa, , a ačkoli hlavní stavbou okruhu přímo dotčen nebude, na východní okraj předmětného pozemku zasahuje navržená severojižní pěší trasa (upravená cesta) navazující na lávku přes , právnická osoba, , tedy stavba vedlejší ke stavbě hlavní. Projektová činnost ke stavbě , právnická osoba, dosud nebyla ukončena a dosud tak není dána jistota o potřebnosti pozemku za účelem potencionálních úprav koridoru souvisejících se stavbou , právnická osoba, , která bude až po ukončení procesu EIA. I v tomto případě je rovněž dána konkurence nároků, a to s nároky restituenta , jméno FO, (původně i restituentky , jméno FO, ) – žalobce v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. 28 C 411/2014, které bylo zahájeno v roce 2014. Pozemku v parc.č. 914/5 v k.ú. , adresa, se žalobce , jméno FO, domáhá v rámci změny (rozšíření) žaloby ze dne 29. 6. 2017, tedy rovněž výrazně delší dobu než žalobkyně. Výše restitučních nároků žalobců činí (dle tvrzení uvedených v žalobě) celkem 4 549 843,70 Kč, tedy částku obdobnou nároku žalobkyně, jedná se o nárok z rozhodnutí Pozemkového úřadu č.j. PÚ 3283/02 ze dne 19. 6. 2003, doba neuspokojení nároku je tedy v jednom případě delší než u žalobkyně (rozhodnutí č.j. PÚ 450/91/12 ze dne 25.3.2015), ve dvou případech kratší (rozhodnutí PÚ 450/91/5 ze dne 28.5.1999 a PÚ 450/91/8 ze dne 2.10.2000). I takto popsaná konkurence nároků by tak dle soudu byla samostatně důvodem pro zamítnutí žaloby ve vztahu k tomuto pozemku.

47. Pokud jde o pozemky v k.ú. , adresa, , soud je shledal za nevhodné k převodu. Bylo sice zjištěno, že pozemky nejsou vyloučeny z převodu ve smyslu § 6 zákona o SPÚ ani dotčeny žádostí o převod ve smyslu § 7-10 zákona, jsou však v územním plánu vedeny jako pozemky pro bytovou výstavbu a část je dotčena předkupním právem podle § 101 stavebního zákona (zákon č. 183/2006 Sb.) pro veřejně prospěšnou stavbu. „Z pohledu vhodnosti je pak třeba mimo jiné zkoumat, není-li pozemek zatížen právy třetích osob, či není-li jeho převod z jiného důvodu zapovězen zákonem, lze-li jej zemědělsky obhospodařovat, nebo zda po vydání nevzniknou jiné problémy při hospodaření s ním. Tato hlediska je vždy nutné prověřovat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (resp. pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci. (…). Přestože Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 31 Cdo 2060/2010, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 19/2014, dovodil, že rozhodnutí soudu, jímž se ukládá povinné osobě uzavřít s oprávněnou osobou dohodu o vydání nemovitosti, nemá povahu rozhodnutí ukládajícího prohlášení vůle ve smyslu ustanovení § 161 odst. 3 občanského soudního řádu, a že ve skutečnosti jde o rozhodnutí , podezřelý výraz, orgánu o nabytí vlastnictví (§ 132 občanského zákoníku), nejevilo by se racionální dovodit, že se v posuzované situaci, jež materiálně vykazuje značnou podobnost s převodem vlastnického práva k náhradním pozemkům na základě dohody o vydání věci, nemůže předkupní právo spoluvlastníků prosadit, tedy že je jejich ochrana před změnou spoluvlastníka zkrácena jen proto, že se okruh spoluvlastníků mění nikoli v důsledku uzavření smlouvy, nýbrž na základě soudního rozhodnutí, jež uzavření této smlouvy povinné osobě ukládá. Je proto možné uzavřít, že není správná úvaha odvolacího soudu, dovodil-li, že se v nynější věci jedná o změnu (spolu)vlastnického práva, jenž není limitována zákonným předkupním právem ve smyslu § 1124 o. z.“ (28 Cdo 4423/2018). Jinými slovy není dle soudu důvod nerespektovat předkupní právo, zejména je-li zřízeno pro veřejně prospěšnou stavbu, jen proto, že se jedná o nahrazení projevu vůle žalované v režimu restituce. Soud proto žalobu ve vztahu k tomuto pozemku rovněž zamítl.

48. Soud pak žalobě vyhověl ve vztahu k pozemkům v k.ú. , adresa, u , adresa, , , adresa, u , adresa, , u nichž soud neshledal žádnou překážku jejich vydání.

49. Ohledně pozemků parc.č. 73/25 a č. 102/8 v k.ú. , adresa, soud vycházel ze sdělení , právnická osoba, , adresa, , dle něhož je pozemek č. 73/25 v územním plánu veden jako orná půda, pozemek č. 102/8 jako výroba a sklady, ochranná zeleň a orná půda. Pozemky nejsou dotčeny žádostí o převod ve smyslu § 7-10 zákona o SPÚ ani nejsou vyloučeny z převodu ve smyslu § 6 zákona. Pokud jde o hodnotu pozemků, soud vycházel ze znaleckého posudku , právnická osoba, ve spojení s výslechem jeho zástupce, který dle mínění soudu dostatečně vysvětlil a obhájil své závěry. Hodnota pozemku parc.č. 73/25 byla stanovena na 47 429,05 Kč, hodnota pozemku parc. č. 102/8 na částku 326 351,10 Kč.

50. Ohledně pozemku č. 720/41 v k.ú. , adresa, u , adresa, soud vycházel ze zjištění, že je v územním plánu veden jako plocha venkovského charakteru, na níž není vymezena veřejně prospěšná stavba. Je sice pravdou, že o převod pozemku požádali dne 17. 6. 2013 Jiří a , jméno FO, jako vlastníci sousedního pozemku, to však dle soudu nezakládá překážku jeho převoditelnosti, neboť se nejedná o žádost o bezúplatný převod pozemku ze strany obce či kraje ve smyslu § 7 zákona o SPÚ, ani o převod do vlastnictví ze strany uživatele pozemku či vlastníka stavby na pozemku se nacházející ve smyslu § 10 zákona o SPÚ. Ohledně hodnoty pozemku soud vycházel z nesporného tvrzení účastníků o tom, že hodnota zjištěná znaleckým ústavem , právnická osoba, v částce 74 840 Kč je správná.

51. Ohledně pozemků č. 77/3 a 77/4 v k.ú. , adresa, u , adresa, soud vycházel se zjištění, že nejsou dotčeny žádostí o převod a není na nich umístěna veřejně prospěšná stavba. Bylo sice zjištěno, že pozemky využívá ke své zemědělské činnosti na základě pachtovní smlouvy společnost , právnická osoba, ., v tom však soud nespatřuje překážku jejich vydání. Případnou změnou vlastníka pozemků nebudou práva pachtýře dotčena, neboť změní-li se vlastník věci, přejdou práva a povinnosti z pachtu na nového vlastníka (srov. § 2221 odst. 1 o.z. ve spojení s 2341 o.z.). Ohledně hodnoty pozemku soud vycházel z nesporného tvrzení účastníků o tom, že hodnota zjištěná znaleckým ústavem , právnická osoba, pro pozemek parc. č. 77/3 na částku 65 083,20 Kč a pro pozemek parc. č. 77/4 na částku 88 816 Kč je správná.

52. Restituční nárok žalobkyně byl tak v tomto řízení uspokojen v částce 602 519,35 Kč. Celkem nárok žalobkyně činí 4 200 701 Kč, doposud byl uspokojen v částkách 531 621,60 Kč (OS , adresa, ), 237 081,25 Kč (veřejné nabídky), 64 797,47 Kč (OS , adresa, ) a 1 692 095 Kč (OS , adresa, – venkov), tedy je zřejmé, že hodnota pozemků vydaných žalobkyni v tomto řízení nepřesáhla zůstatek jejího restitučního nároku.

53. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že oba účastníci měli úspěch přibližně z jedné poloviny, proto soud rozhodl tak, že na náhradu nákladů nemá právo žádný z účastníků.

54. O nákladech řízení , podezřelý výraz, soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. a s ohledem na výsledek řízení uložil povinnost k jejich náhradě každému z účastníků z jedné poloviny. Náklady , podezřelý výraz, jsou tvořeny znalečným přiznaným znaleckému ústavu , právnická osoba, , právnická osoba, ve výši 22 628,21 Kč usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 2. 2023, č.j. 29 C 236/2020-589, a znalečným přiznaným znaleckému ústavu , právnická osoba, ve výši 2 178 Kč usnesením zdejšího soudu ze dne 28. 5. 2024, č.j. 29 C 236/2020-1103. Celkové náklady , podezřelý výraz, činí 24 806,21 Kč, na každého z účastníků tak připadá částka 12 404 Kč. Tu jsou účastníci povinni uhradit ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o.s.ř. na účet zdejšího soudu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, .