29 C 243/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Hanou Suchánkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 17 040 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 17 040 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 12. 1. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 17 956,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 17 040 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 9. 12. 2018 došlo k dopravní nehodě, při které bylo poškozeno vozidlo poškozeného [jméno] [příjmení], a to provozem vozidla, které je u žalované pojištěno z odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. V důsledku protiprávního jednání viníka nehody byl poškozený nucen si po dobu opravy poškozeného automobilu pronajmout automobil náhradní, a to od 11. 12. 2018 do 11. 1. 2019, tedy po dobu 32 dní. Tímto vozidlem byl osobní automobil značky Renault Sc. Denní sazba za zapůjčení náhradního vozidla byla žalobcem stanovena dle sazebníků půjčovného žalované, a to na částku ve výši 678 Kč/den. Poškozenému byla za půjčovné vystavená žalobcem faktura [číslo] 2019 ze dne 10. 1. 2019, znějící na částku 21 696 Kč se splatností dne 11. 1. 2019 (nedopatřením bylo v uvedené faktuře zaměněno datum vystavení s datem splatnosti). Žalovaná ve svém sdělení k výši pojistného plnění ze dne 19. 2. 2019 konstatovala, že neakceptuje dobu zapůjčení v délce 32 dní a uhradila půjčovné pouze za 8 dnů ve výši 5 424 Kč, a to po odečtu pevných nákladů činilo 4 656 Kč. Dne 11. 1. 2019 došlo k postoupení pohledávky z poškozeného [jméno] [příjmení], RČ [číslo] na žalobce; tato skutečnost byla straně žalované oznámena Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2019. Žalobce s vyjádřením žalované k výši pojistného plnění nesouhlasí, neboť je přesvědčen o tom, že jeho nárok je po právu, neboť není pravdou, že by žalobce zbytečně vynaložil prostředky na pronájem vozidla. Dne 11. 12. 2018 dal poškozený své vozidlo do servisu a téhož dne ohlásil pojistnou událost na linku pojišťovny, kdy bylo zažádáno o prohlídku poškozeného vozidla. Dne 13. 12. 2018 byla provedena prohlídka mobilním technikem pojišťovny. Následně bylo vozidlo prohlášeno za totálně poškozené a proběhla aukce vozidla. Mezi nahlášením pojistné události pojišťovně a prodejem havarovaného vozidla vydražiteli aukce uplynulo 32 dní. Poškozené vozidlo po celou dobu, tj. celkem 32 dnů, bylo v servisu a nebylo možné je užívat. Proto si žalobce musel pronajmout vozidlo a požadavek na zaplacení celé částky je po právu. Uvedená skutečnost je pak podpořena i ustálenou judikaturou, zejména nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3831/17 ze dne 24. 7. 2018, kdy dle Ústavního soudu lze mít v zásadě za to, že podstatou náhradního vozidla je umožnit pojištěnci zachování určitého životního standardu v situaci, kdy dojde, ať již k částečnému nebo totálnímu poškození vozidla. Poskytnutím náhradního vozidla nebude poškozený ponechán v tísni a bude mu umožněno vést, co do kvality, obdobný život, jako před dopravní nehodou.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě žalobou uplatněný nárok zcela neuznala, když dále uvedla, že předmětem sporu je délka půjčovného. Žalobce již od 13. 12. 2018, tedy za 4 dny po nehodě věděl, že jde o tzv. totální škodu. Žalovaná odkázala na již notoricky známý rozsudek Nejvyššího soudu ČR, podle kterého má poškozený nárok na náhradní vozidlo pouze do doby, dokud se nedozví, že vozidlo již opravováno nebude. V daném případě by měl žalobce nárok na 4 dny. Žalovaná vstřícně dolikvidovala ještě další 4 dny, celkem tedy 8 dní. O tom, že jde o totální škodu, se žalobce dozvěděl z prohlídky ze dne 13. 12. 2018, kdy žalobce poškozeného zastupoval. Dne 3. 1. pak žalobce sdělil výši plnění totální škody – cena vozidla 29 400 Kč a odečetl zbytky (17 600 Kč). Rozdíl byl vyplacen.

3. Na základě shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, není-li výslovně uvedeno jinak, že dne 9. 12. 2018 došlo v [obec] k dopravní nehodě, při níž bylo poškozeno vozidlo [příjmení] [příjmení] [jméno], rz [anonymizováno] [číslo], ve vlastnictví poškozeného [jméno] [příjmení], rč [číslo] [číslo], a to zaviněným jednáním [jméno] [příjmení], řidiče škodícího vozidla Škoda Octavia, rz [anonymizováno] [číslo], který byl pojištěn k době dopravní nehody u žalované z odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Dne 11. 12. 2018 nahlásil poškozený pojistnou událost žalované (prokázáno Uplatněním nároku – povinné ručení, číslo pojistné události [číslo]). Dne 13. 12. 2018 byla mobilním technikem společnosti [právnická osoba], [jméno] [příjmení], provedena prohlídka poškozeného vozidla a sděleno žalobci, že se jedná o totální škodu (prokázáno Zápisem o poškození motorového vozidla ze dne 13. 12. 2018). Dne 3. 1. 2019 žalovaná ukončila šetření pojistné události, když stanovila pojistné plnění za poškození vozidla v částce 29 400 Kč vč. DPH (obvyklá cena vozidla 47 000 Kč mínus využitelné zbytky vozidla 17 600 Kč). Pojistné plnění bylo vyplaceno poškozeného převodem na účet [číslo] (prokázáno Sdělením výše pojistného plnění – Totální škoda na vozidla ze dne 3. 1. 2019). Poškozený si od žalobce pronajal náhradní vozidlo [příjmení] [jméno], a to na období od 11. 12. 2018 do 11. 1. 2019, při sazbě nájemného 678 Kč bez DPH, celkem tedy za 32 dnů pronájmu činilo nájemné částku 21 696 Kč bez DPH (prokázáno fakturou [číslo] 2019, vystavenou dne 11. 1. 2019, s datem splatnosti 10. 1. 2019; správně datum vystavení 10. 1. 2019 a datum splatnosti 11. 1. 2019 – pozn. soudu). Žalovaná ukončila šetření pojistné události ohledně nároku nájmu náhradního vozidla dne 19. 2. 2019, kdy stanovila a vyplatila žalobci pojistné plnění v částce 4 656 Kč vč. DPH s odůvodněním, že účtovaná denní sazba pro uvedenou třídu vozidla, rok výroby a dobu pronájmu přiměřená. Doba vypůjčení neakceptována. Do pojistného plnění bude započten počet dnů pronájmu do sdělení totální škody + 3 pracovní dny. Půjčovné hradíme od 11. 12. 2018 do 18. 12. 2018, tj. 8 dní. Odečteny pevné náklady na základě provedeného šetření pojišťovny ve výši 2,40 Kč. Počet kilometrů 320, odečteny pevné náklady 768 Kč (prokázáno Sdělením výše pojistného plnění ze dne 19. 2. 2019 s přílohou Výpočet pojistného plnění za náhradní vozilo). Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2019 postoupil poškozený [jméno] [příjmení] jako postupitel žalobci jako postupníkovi předmětnou pohledávku za žalovanou (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2019). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno postupitelem dne 11. 1. 2019 (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2019). Předžalobní výzvou ze dne 14. 3. 2019 vyzval žalobce žalovanou k doplacení pojistného plnění v částce 17 040 Kč ve lhůtě 10 dnů (prokázáno Předžalobní výzvou ze dne 14. 3. 2019).

4. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že náhradní vozidlo potřeboval denně k dopravě do zaměstnání, k dopravě rodičů k lékaři s ohledem na jejich nepříznivý zdravotní stav, případně za nákupem, k vyzvedávání dcery, která byla svěřena do péče matky. Jiné vozidlo k dispozici neměl. S poškozeným vozidlem svědek naložil tak, že v okamžiku, kdy mu přišly peníze z pojistného plnění, dal vozidlo opravit. S opravou na výplatu pojistné plnění čekal proto, že na danou opravu neměl dostatek finančních prostředků. Cena opravy činila cca 15 000 až 20 000 Kč Finanční situace svědka v období prosince 2018 až ledna 2019 sestávala z příjmů kolem 15 000 Kč měsíčně a z výdajů v podobě výživného 3 000 měsíčně, splátky úvěru 4 800 Kč měsíčně, energie – plyn, elektřina. Svědek v tomto období bydlel u rodičů, kde přispíval na bydlení částkou [číslo] měsíčně. Svědek měl účet u [obec] [anonymizováno], v inkriminovaném období na něm měl velice málo peněz, nebylo to asi víc než 10 000 Kč. Svědek je OSVČ ve stavebnictví, podniká od roku 2006, tehdy byl plátcem DPH. Nemá žádné zaměstnance. V období roku 2018 – začátek roku 2019 svědek vlastnil dům.

5. Z Přiznání k dani z příjmů fyzických osob poplatníka [jméno] [příjmení] za zdaňovací období roku 2018 soud zjistil, že vykázal příjmy ve výši 2 119 982 Kč, výdaje související s příjmy ve výši 1 892 289 Kč, tedy rozdíl mezi příjmy a výdaji ve výši 227 693 Kč.

6. Z Přiznání k dani z příjmů fyzických osob poplatníka [jméno] [příjmení] za zdaňovací období roku 2019 soud zjistil, že vykázal příjmy ve výši 1 708 899 Kč, výdaje související s příjmy ve výši 1 515 890 Kč, tedy rozdíl mezi příjmy a výdaji ve výši 193 009 Kč.

7. Z Výpisu z majetkového účtu [jméno] [příjmení], vedeného u [právnická osoba], soud zjistil, že jmenovaný měl na daném účtu podílové listy a podobné cenné papíry kolektivního investování ke dni 23. 11. 2018 konečný zůstatek v částce 37 435 Kč; ke dni 28. 12. 2018 konečný zůstatek v částce 37 933 Kč; ke dni 23. 1. 2019 konečný zůstatek v částce 38 423 Kč; ke dni 25. 2. 2019 konečný zůstatek v částce 38 906 Kč.

8. Z Výpisu běžného účtu [jméno] [příjmení], vedeného u [právnická osoba], soud zjistil, že za období od 1. 11. 2018 do 30. 11. 2018 činil počáteční zůstatek 7 366,60 Kč, celkem přišlo + 134 496,13 Kč, celkem odešlo - 120 232,48 Kč, konečný zůstatek činil 21 630,25 Kč. Za období od 1. 12. 2018 do 31. 12. 2018 činil počáteční zůstatek 21 630,25 Kč, celkem přišlo + 244 405,75 Kč, celkem odešlo - 143 450,69 Kč, konečný zůstatek činil 122 585,31 Kč, přičemž dne 15. 12. 2018 byla na účet připsána příchozí úhrada v částce 243 525 Kč. Za období od 1. 1. 2019 do 31. 1. 2019 činil počáteční zůstatek 122 585,31 Kč, celkem přišlo + 40 366,79 Kč, celkem odešlo - 138 352,26 Kč, konečný zůstatek činil 24 599,84 Kč. Za období od 1. 2. 2019 do 28. 2. 2019 činil počáteční zůstatek 24 599,84 Kč, celkem přišlo + 135 000,44 Kč, celkem odešlo - 37 680,40 Kč, konečný zůstatek činil 121 919,88 Kč.

9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ ZoP“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ pojištění odpovědnosti“).

11. Podle § 3 odst. 1 ZoP, pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem.

12. Podle § 6 odst. 2 písm. b) ZoP, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něho uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému též způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci.

13. Podle § 9 odst. 1 ZoP má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele.

14. Podle § 2927 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla.

15. Podle § 2951 odst. 1 o.z., škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

16. Podle § 2952 o.z., hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

17. Mezi účastníky byla spornou pouze jediná skutečnost, a to účelná doba nájmu náhradního vozidla. Obvyklá výše sazby nájemného byla mezi účastníky nesporná, odpočet pevných nákladů v sazbě stanovené žalovanou žalobce nijak nerozporoval.

18. Využívání náhradního vozidla nemůže být zcela bezbřehé a vždy musí být splněna podmínka účelnosti jeho využití.

19. Soud nesdílí názor žalované, že v případě totální škody na vozidle je účelná doba nájmu náhradního vozidla pouze do okamžiku sdělení tohoto typu likvidace škody. Tyto judikatorní závěry již byly překonány, a to nálezem Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3831 (totožné závěry jsou taktéž obsaženy v nálezu Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 2932/20). Ústavní soud v tomto nálezu konstatoval, že podstatou užívání náhradního vozidla je umožnit pojištěnci zachování určitého životního standardu v situaci, kdy dojde, ať již k částečnému nebo totálnímu poškození vozidla. Poskytnutím náhradního vozidla nebude poškozený ponechán v tísni a bude mu umožněno vést, co do kvality, obdobný život, jako před dopravní nehodou. Výklad a aplikace práva nemohou být odtrženy od reálného života a musí zohlednit tu skutečnost, že ne každý poškozený je natolik solventní, aby si mohl dovolit zakoupit nové vozidlo, bez toho aniž by čekal na zaslání finančních prostředků od pojišťovny. Výše konstatovaná premisa žalované by v podstatě mohla platit pouze v případě, že by soud zjišťoval majetkové poměry poškozeného a usoudil, že tento si může dovolit pořídit nové vozidlo, aniž by čekal na výplatu jistiny. V opačném případě trvá na straně poškozeného stav, kdy nemůže v důsledku dopravní nehody čerpat z užitků poskytovaných mu znehodnoceným vozidlem.

20. Jelikož žalobce tvrdil, že poškozený měl pronajaté vozidlo po celou předmětnou dobu z důvodu své nepříznivé finanční situace, tedy že čekal na výplatu pojistného plnění, neboť bez finančních prostředků od žalované nemohl přistoupit k opravě poškozeného vozidla, zabýval se soud finanční situací poškozeného [jméno] [příjmení] v období nájmu náhradního vozidla, tj. od 11. 12. 2018 do 11. 1. 2019.

21. Poškozený [jméno] [příjmení] v postavení svědka vypověděl, že v inkriminovaném období měl na svém účtu vedeném u [právnická osoba] finanční prostředky cca ve výši 10 000 Kč. Porovnáním výpisů z běžného účtu poškozeného však soud zjistil, že předmětné tvrzení poškozeného se nezakládá na pravdě. Finanční situace poškozeného byla v daném období značně odlišná. Za období od 1. 12. 2018 do 31. 12. 2018 činil počáteční zůstatek na běžném účtu poškozeného částku 21 630,25 Kč, celkem přišlo + 244 405,75 Kč, celkem odešlo - 143 450,69 Kč, konečný zůstatek činil 122 585,31 Kč, přičemž dne 15. 12. 2018 byla na účet připsána příchozí úhrada v částce 243 525 Kč. Za období od 1. 1. 2019 do 31. 1. 2019 činil počáteční zůstatek 122 585,31 Kč, celkem přišlo + 40 366,79 Kč, celkem odešlo - 138 352,26 Kč, konečný zůstatek činil 24 599,84 Kč.

22. Poškozený měl od počátku v úmyslu své vozidlo nechat opravit. Cena opravy dle poškozeného nakonec činila částku 15 000 Kč – 20 000 Kč. Takovouto částkou ke dni, který žalovaná stanovila jako poslední den nájmu náhradního vozidla, který lze ještě považovat za účelný, tj. k 18. 12. 2018, poškozený disponoval, když dne 15. 12. 2018 byla na účet připsána příchozí úhrada v částce 243 525 Kč. I pokud by soud přistoupil na tvrzení poškozeného, že finanční prostředky na jeho běžném účtu byly již dopředu určeny na předem specifikované účely – osobní a rodinné výdaje poškozeného, platby související s podnikáním žalovaného, a že je tak fakticky nemohl vynaložit na jiné účely, aniž by se nezaviněně nezhoršila jeho finanční situace, je nutné poukázat na skutečnost, že vyjma finančních prostředků na běžném účtu, disponoval poškozený navíc taktéž majetkovým účtem, na kterém se v inkriminovaném období nacházely podílové listy a podobné cenné papíry kolektivního investování v částce celkem 37 435 Kč, přičemž z výpisu z majetkového účtu vyplývá, že poškozený pravidelně měsíčně prováděl nákup cenných papírů v hodnotě cca 495 Kč. Majetkové poměry poškozeného tak dovolovaly, aby poškozený nechal opravit vozidlo již k datu oznámení o totální škodě na vozidle.

23. Další otázkou však je, za jakou dobu bylo možné vozidlo reálně opravit, tj. zda žalovanou stanovená doba účelného nájmu vozidla – do oznámení o totální škodě + 4 dny, postačovala k navrácení vozidla do původního stavu před dopravní nehodou. I pokud by tato doba k opravě vozidla nepostačovala, je nutné mít na zřeteli, že na vozidle došlo k totální škodě, tzn., že jeho oprava nebyla s ohledem na rozsah poškození shledána účelnou. V takovém případě bylo možné situaci poškozeného vyřešit zakoupením vozidla odpovídajícího vozidlu poškozenému. Na rozdíl od nákupu vozidla nového, které je spjato s většími nároky na celkovou administraci a realizaci, výběr a zakoupení staršího vozidla v prodejnách ojetých vozidel (autobazarech) lze realizovat v časovém okamžiku podstatně kratším. Vozidlo žalobce pak nevykazovalo žádnou specifičnost odůvodňující navýšení časových potřeb k nalezení vozidla jemu odpovídajícímu – jednalo se o běžně obchodované vozidlo tov. zn. Renault Mégane, k datu dopravní nehody bylo 11. rok provozu s počtem najetých km 218 045 a obvyklou cenou v částce 47 000 Kč.

24. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl k závěru, že nájem náhradního vozidla přesahující dobu, za kterou žalovaná žalobci pojistné plnění vyplatila, nebyl nájmem účelným. Poškozený měl v této době dostatečné finanční prostředky i dostatečný časový prostor k zakoupení vozidla odpovídajícího vozidlu poškozenému (popř. uvedení poškozeného vozidla opravou do původního stavu před dopravní nehodou). Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

25. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, neboť žaloba byla zamítnuta, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení. Ta se sestává z odměny za 7 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ AT“), (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, vyjádření ze dne 29. 11. 2021 a účast na jednání soudu dne 5. 10. 2020, 22. 4. 2021, 19. 5. 2021 a 6. 1. 2022) 1 úkon za 1 820 Kč, dále z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT, připadající na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, v součtu za uvedených 7 úkonů právní služby ve výši celkem 2 100 Kč, a dále 21% DPH v částce 3 116,40 Kč, celkem tedy 17 956,40 Kč.