29 C 309/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kočovou ve věci žalobkyně: jméno FO jméno FO , narozená Datum narození žalobkyně bytem adresa Adresa žalobkyně adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem adresa Adresa žalované adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B původně Jméno advokáta C , narozený Datum narození advokáta C , zemřelý Anonymizováno naposledy bytem adresa Adresa žalované adresa o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem ideální ½ stavby bez č.p. a č.e., způsob využití „garáž“, stojící pozemku parc. č. , adresa, , zapsaném na , hodnota, a ideální ½ stavby bez č.p. a č.e., způsob využití „garáž“, stojící na pozemku parc. č. , adresa, , zapsaném na , hodnota, , v katastrálním území , adresa, , v obci , adresa, , zapsaných v katastru nemovitostí na LV 949.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 63 949 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala určení, že je vlastníkem ideální ½ dvou staveb bez č.p./č.e. (dále jen „garáže“) stojících na pozemcích č. , adresa, a , adresa, , každý o výměře 24 m2, v k.ú. , adresa, , v obci , adresa, , garáže zapsané v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, , pozemky na LV č. , hodnota, . V návrhu uvedla, že je spolu se svým bratrem, původním žalovaným , Jméno advokáta C, (dále jen „původní žalovaný“) spoluvlastnicí pozemků, každý vlastní ½. V roce 2021, poté, co původní žalovaný podal návrh na vklad vlastnického práva ke garážím ve prospěch své manželky (pozn. soudu - nynější žalovaná), žalobkyně po nahlédnutí do katastru nemovitostí s překvapením zjistila, že zápis vlastnického práva původního žalovaného ve vztahu ke garážím neodpovídá skutečnosti. Žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení, že je vlastnicí poloviny garáží, neboť právní stav evidovaný v katastru nemovitostí neodpovídá skutečným poměrům. Stavbu garáží započal vlastními silami a prostředky otec účastníků, , Jméno advokáta C, starší, narozen , datum, (dále jen „P. , jméno FO, “) se svou manželkou, matkou účastníků, , jméno FO, (dále jen („I. , jméno FO, “), kteří byli stavebníky. Za situace, kdy jim na dostavbu garáží nezbývaly finanční prostředky, byl zbytek garáží financován žalobkyní a jejím tehdejším manželem. Dne 18. 7. 1990 vydal Odbor výstavby národního výboru v , adresa, kolaudační rozhodnutí č.j. 1489/1186/90-Vo, kterým rozhodl o povolení užívání stavby garáží, v návaznosti na to požádal původní žalovaný o zápis záznamem práva k nemovitosti tak, že zneužil důvěry P. , adresa, a k jeho podpisu bez jeho vědomí napsal své rodné číslo. , právnická osoba, tak v domnění, že byl původní žalovaný stavebníkem, zapsal vlastnické právo v jeho prospěch, ačkoli stavebníkem byl P. , jméno FO, . Žádost o zápis tak nebyla způsobilým podkladem pro zápis vlastnického práva ve prospěch původního žalovaného. Dne 24. 5. 1995 byla mezi manžely , jméno FO, a , jméno FO, jako dárci a žalobkyní jako obdarovanou uzavřena darovací smlouva, jejímž předmětem byl převod podílu o velikosti ½ na pozemcích, tedy převod parcel č. , adresa, s garáží a , adresa, s garáží. Tím nabyla žalobkyně vlastnické právo k pozemkům i garážím, což bylo úmyslem manželů , jméno FO, . Tomu nasvědčuje i skutečnost, že pro účely darovací smlouvy byl zpracován znalecký posudek znalce , jméno FO, č. , hodnota, -78/1995, v němž jsou pro účely převodu oceňovány i garáže. Pokud by žalobkyně nenabyla vlastnické právo ke garážím touto smlouvou, pak vlastnické právo k ½ garáží vydržela, neboť je jako věc vlastní užívala nejméně od 24. 5. 1995 v důvěře, že jí vlastnické právo k ½ náleží. Dobrou víru prokazuje skutečnost, že do garáží nechala zavést elektřinu, kterou platila, platila za svoz komunálního odpadu a rovněž se žalobkyně finančně podílela na dostavbě garáží, jednalo se o držbu pravou a poctivou. Vydržecí doba mohla vůči původnímu žalovanému začít běžet dnem, kdy došlo k neoprávněnému zápisu jeho vlastnického práva ke garážím, patrně dnem 8. 7. 1996, je tedy splněna potřebná doba i pro tzv. mimořádné vydržení.

2. Původní žalovaný nárok sporoval s tím, že je výlučným vlastníkem garáží, a navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že zápis vlastnického práva ke garážím v jeho prospěch trvá v katastru nemovitostí již přes 20 let. Garáže tvoří užitný celek s rodinným domem č. , hodnota, na adrese , adresa, , adresa, , tento dům s přilehlými pozemky koupil původní žalovaný kupní smlouvou ze dne 6. 5. 1987 napůl se svými rodiči , jméno FO, a , jméno FO, za účelem bydlení původního žalovaného a jeho rodiny, v souvislosti s tím, že 23. 5. 1987 uzavřel sňatek a očekával narození potomka. Původní žalovaný si na této adrese přihlásil trvalé bydliště a žije tam s rodinou dodnes, dům č. , hodnota, z vlastních zdrojů opravil. Kupní smlouvou ze dne 16. 11. 1988 přikoupil napůl se svými rodiči další pozemky k domu č. , hodnota, . Dne 24. 4. 1988 si požádal o stavební povolení na výstavbu dvou garáží u domu č.p. 375 a toto povolení mu bylo vydáno dne 12. 4. 1989 a dne 18. 7. 1990 mu bylo vydáno kolaudační rozhodnutí. Původní žalovaný jako stavebník ve smyslu stavebního zákona realizoval novostavbu dvougaráže (stavební povolení č.j. Výst. 714/936/89-Kč ze dne 12. 4. 1989, novostavba byla povolena k užívání na základě kolaudačního rozhodnutí č.j. Výst. 1489/1186/90-Vo ze dne 18. 7. 1990, a následnou přístavbu dílny a skladu nad dokončenou a zkolaudovanou dvougaráží (na základě stavebního povolení č.j. 569/KV-9/93 ze dne 24. 9. 1990, povoleno k užívání na základě kolaudačního rozhodnutí č.j. 1445/Mu/Fi/91 ze dne 16. 12. 1991. Vlastnické právo původního žalovaného je v katastru nemovitostí zapsáno již od roku 1998, tato skutečnost je všem známa, toto právo mu svědčí jakožto stavebníkovi podle § 5 odst. 6 zákona č. 344/1992 Sb., katastrálního zákona. Novostavba garáží vznikla a byla původním žalovaným jako stavebníkem zkolaudována v roce 1990, následná přístavba (realizace dalšího patra, kde vznikla dílna a sklad) zahájená původním žalovaným jako stavebníkem v roce 1990 a kolaudovaná v roce 1991 již na vlastnictví garáží nemohla nic změnit. Pokud žalobkyně tvrdí, že stavebníkem nebyl původní žalovaný, ale P. , jméno FO, , využívá skutečnosti, že původní žalovaný a jeho otec měli stejné jméno. Původní žalovaný je od roku 1987 trvale hlášen na adrese, kde se nachází garáže, tedy , adresa, , adresa, , naproti tomu P. , jméno FO, na této adrese nikdy nebydlel a nebyl zde hlášen a měl své trvalé bydliště na adrese Bachova (dříve ul. Baráškova) , adresa, . Pokud je na jakýchkoli dokumentech včetně rozhodnutí stavebního úřadu uvedeno „, Jméno advokáta C, , adresa , adresa, , adresa, “, jedná se o původního žalovaného, nikoli jeho otce. Angažovanost původního žalovaného ve stavebním řízení ohledně garáží je zjevná i ze správního spisu, kdy řada dokumentů obsahuje jeho podpis. P. , jméno FO, původnímu žalovanému sice významně pomáhal s administrativní částí, avšak stavebníkem byl původní žalovaný. Pokud žalobkyně tvrdí, že je vlastnicí poloviny garáží na základě darovací smlouvy ze dne 24. 5. 1995, z katastru je zřejmé, že na základě této smlouvy žalobkyně podíl na garážích od rodičů nenabyla. Stavba garáží nebyla při uzavírání smlouvy vůbec evidována v katastru nemovitostí, garáže byly do katastru zapsány až v roce 1998 a nemohly být proto podle § 133 zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., předmětem převodu. Rodiče účastníků nadto nebyli stavebníky garáží a nemohli je tak na nikoho převádět. Uvedení garáží v darovací smlouvě z roku 1995 pouze znamená vyjádření skutečnosti, že se na převáděných pozemcích garáže nachází, nikoli, že by se převáděly; podle tehdy platného občanského zákoníku nebyla stavba součástí pozemku a pokud by měly být garáže předmětem převodu, byly by ve smlouvě samostatně uvedeny. Žalobkyně musela být účastnicí vkladového řízení na základě této smlouvy a tedy musela vědět, že katastrální úřad garáže do jejího vlastnictví nezapsal. Tvrzení o zneužití podpisu P. , adresa, a doplnění jeho rodného čísla na žádosti o vydání stavebního povolení není pravdivé, žádost o zápis vlastnického práva záznamem podal původní žalovaný jako stavebník zastoupený P. , jméno FO, , žádost byla doplněna o kolaudační rozhodnutí a je pravděpodobně podepsána P. , jméno FO, , který pro původního žalovaného vyřizoval administrativní záležitosti. Je nepodstatné, kdo formulář katastrálního úřadu vyplňoval, podepsaný P. , jméno FO, pouze podpisem potvrzuje, že stavebníkem je původní žalovaný. Pokud by záměrem bylo, aby vlastníkem byl zapsán P. , jméno FO, , pak by to v žádosti bylo uvedeno (byl by označen adresou, rodným číslem, telefonním číslem), jednalo by se však o rozpor s kolaudačním rozhodnutím. O tom, že stavebníkem garáží byl původní žalovaný, svědčí i to, že původně koupil do spoluvlastnictví s rodiči dům č.p 375 s pozemky parc.č. , hodnota, , 1089 a 1081/3 na adrese , adresa, , adresa, , dům sloužil původnímu žalovanému a jeho rodině k trvalému bydlení, původní žalovaný jej opravoval a realizoval jako stavebník i novostavbu garáží a poté i přístavbu skladu a dílny na nich. Původní žalovaný byl investorem, kdy na účetních dokladech ke garážím je jako plátce uveden on. Pokud se žalobkyně dovolává vydržení, není dána její dobrá víra, neboť žalobkyně nikdy neměla objektivní důvod se domnívat, že je spoluvlastnicí garáží. Výlučné vlastnické právo původního žalovaného je v katastru nemovitostí zapsáno již přes 20 let a je tak s podivem, že se o zápisu v katastru dozvěděla až v roce 2021; pokud žalobkyně tvrdí, že po celou dobu s garážemi nakládala jako vlastník, nelze věřit tomu, že by po celou dobu nepotřebovala své vlastnické právo prokázat výpisem z KN. Je pravdou, že původní žalovaný toleroval žalobkyni jako svou sestru ve věci občasného užívání novostavby garáží včetně přístavby, avšak o rozsahu užívání vedli účastníci spory. Žalobkyně se zdržovala dlouhodobě v cizině a v ČR je od roku 2006. Žalobkyně si byla vědoma, že jde o garáž, sklad a dílnu, přesto začala garáž postupně užívat k bydlení, ačkoli je vlastnicí dvou bytů. Pokud žalobkyně uzavřela smlouvu na dodávku elektřiny či odvoz odpadu, nelze z toho dovozovat vydržení vlastnického práva.

3. Žalobkyně reagovala tak, že to byla ona, kdo se finanční podílel na výstavbě a údržbě garáží. Zápisem v katastru nemovitostí byla překvapena nejen žalobkyně, ale i matka účastníků, která se k věci vyjádřila v rámci čestného prohlášení, jehož obsah je s tvrzeními původního žalovaného v rozporu. Pokud jde o to, jak původní žalovaný nabyl nemovitosti na LV č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , je pravdou, že původní žalovaný je v nabývacích smlouvách uveden jako vlastník ½, to však neznamená, že se na pořízení nemovitostí podílel. Původní žalovaný se v roce 1985 vrátil z emigrace v Kanadě bez finančních prostředků, po návratu byl s ohledem na tehdejší společenské poměry ostrakizován a nemohl najít práci a je zřejmé, že prostředky na nákup nemovitostí mít nemohl. Nákup nemovitostí byl financován z prostředků , jméno FO, a , jméno FO, , částečně se podílela žalobkyně, kdy jako protihodnotu poskytla svůj byt na Žižkově. Na základě stavebního povolení ze dne 12.4.1989, č.j. Výst. 714/936/Kč ze dne 12.4.1989 bylo započato se stavbou dvougaráže u rodinného domku čp.

371. V průběhu stavby se diskutovalo to, zda se stavba nemá rozšířit o nástavbu, resp. současné první patro. Na to nezbývaly rodičům účastníků finanční prostředky, proto to nakonec nebylo realizováno. Dvougaráž byla následně zkolaudována rozhodnutím Obvodního národního výboru v , adresa, ze dne 18.7.1990, č.j. 1489/1186/90-Vo. V téže době žalobkyně přijela na návštěvu ke svým rodičům, když zjistila, že její rodiče nedisponují dostatečnými finančními prostředky k výstavbě nástavby, dohodla se s nimi, že uvedenou nástavbu zafinancuje a bude ji používat při svých návštěvách v ČR. Na základě uvedeného došlo dne 17. 6. 1991 mezi , jméno FO, a , Jméno advokáta C, a společností , Anonymizováno, k uzavření hospodářské smlouvy na dodávku stavebních prací č. 005/91, jejíž předmětem byla právě dostavba garáže. Na uzavření uvedené smlouvy navazovalo vydání stavebního povolení ze dne 24.9.1990, č.j. 569/KV-9/93. Následně se manžel žalobkyně dohodl, že stavbu nebude realizovat celou, resp. neprovede vnější omítky, které v roce 1992 provedl svépomocí bývalý manžel žalobkyně. Bez ohledu na uvedené rozhodnutím Místního úřadu , adresa, , adresa, ze dne 16.12.1991, č.j. 1445/Mu/Fi/91 došlo ke zkolaudování garáží, avšak s podmínkou, že bude dokončena vnější omítka, ta byla dokončena posléze. Na jméno rodičů účastníků zní též stvrzenka ze dne 3.7.1991 č. 1/91 na částku 100 000 Kčs a faktura č. 38/91/Soj. ze dne 31.7.1991 na částku ve výši 100 000 Kčs. Tato částka byla následně uhrazena bankovním převodem z účtu P. , adresa, . Je tak zjevné, že tím, kdo stavbu garáží financoval, byli rodiče účastníků s pomocí žalobkyně. Skutečnost, že původní žalovaný se nikdy do roku 1998 nepovažoval za vlastníka garáží, též vyplývá z darovací smlouvy ze dne 24. 5. 1995, se kterou vyslovil souhlas, a ze znaleckého posudku č. , hodnota, -78/1995 vypracovaným , jméno FO, . Pokud jde o rozlišení P. , adresa, a původního žalovaného jejich adresou, z výpisu z katastru nemovitostí pro LV č. , hodnota, k.ú. , adresa, ze dne 6. 2. 1995 plyne, že P. , jméno FO, používal též adresu , adresa, , adresa, . Pokud jde o tvrzení původního žalovaného, že žalobkyně nikdy id. ½ garáží na základě darovací smlouvy nenabyla, z čl. I. darovací smlouvy vyplývá, že rodiče účastníků jsou vlastníky parcely č. , adresa, o výměře 24 m2 /zastavěná plocha/ s garáží a parcely č. , adresa, o výměře 24 m2 /zastavěná plocha/ s garáží, současně v čl. III je uvedeno, že dárci darují nemovitosti uvedené v čl. I této smlouvy se všemi součástmi a příslušenstvím obdarované, která dar přijímá. V čl. IV se též uvádí, že převáděné nemovitosti jsou do detailu popsány v znaleckém posudku, jenž byl zadán původním žalovaným. Se smlouvou vyslovil původní žalovaný svůj souhlas. Z textace čl. I darovací smlouvy je patrné, že předmětem převodu vlastnického práva byla též garáž. Ze znaleckého posudku vyplývá, že součástí ocenění je i stavba garáží. Z výpisu z katastru nemovitostí ve vztahu k pozemku parc.č. , adresa, a , adresa, ke dni 6. 2. 1995 plyne, že oba pozemky jsou „zastavěná plocha, garáž“. Z vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, z KÚ , Anonymizováno, plyne, že na garáže nebyly předloženy listiny potřebné pro zápis, proto na LV z roku 1996 je poznamenána hvězdička, která poukazuje, že zde není vše dořešeno. KÚ tak v roce 1996 neměl všechny potřebné podklady pro zápis, a tak byl P. , jméno FO, vyzván k doplnění podkladů, mj. kolaudačního rozhodnutí. Ohledně převodu nemovitosti nezapsané v katastru nemovitostí odkázala žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 1. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1827/2003, dle něhož „pro převod vlastnictví k budově, která nebyla předmětem evidence v katastru nemovitostí, nebyl předepsán vklad práva do katastru nemovitostí ani před účinností novely občanského zákoníku provedené zákonem č. 89/1996 Sb.“. Pokud jde o tvrzení původního žalovaného, že žalobkyni pro vydržení chybí poctivá držba, pomíjí skutečnost, že v daném případě došlo k tzv. mimořádnému vydržení podle § 1095 občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení platí, že uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl, který by musel prokazovat žalovaný, což nečiní., právnická osoba, průběhu řízení, dne 5. 7. 2023, původní žalovaný zemřel, usnesením ze dne 5. 10. 2023, č.j. 29 C 309/2021-239, bylo rozhodnuto tak, že na jeho místo vstupuje do řízení současná žalovaná.

5. Soud zjistil z provedených důkazů tento skutkový stav:

6. Z notářského zápisu ze dne 6. 5. 1987 soud zjistil, že manželé , jméno FO, a , jméno FO, , jméno FO, a původní žalovaný nabyli jako kupující od, Anonymizováno, , Anonymizováno, a , jméno FO, RD č.p. 375 s parcelou č. , hodnota, a 1089 s tím, že manželé , jméno FO, nabyli jednu polovinu, původní žalovaný druhou. Smlouva byla registrována Státním notářstvím pro , adresa, dne 11. 5. 1987 pod č. , hodnota, RI 188/87.

7. V květnu 1988 bylo na žádost , Jméno advokáta C, zahájeno stavební řízení o vydání stavebního povolení na stavbu dvougaráže na parc. č. 371/47 u domu č.p. 395 (zjištěno z oznámení o zahájení stavebního řízení ze dne 18. 5. 1988). Stavebním povolením ze dne 12. 4. 1989 č. 714/936/89-Kč vydaným na žádost , Jméno advokáta C, byla povolena stavba dvou garáží na parc. č. 371/47 u domu č.p. 395 (zjištěno ze stavebního povolení ze dne 12. 4. 1989).

8. Z kupní smlouvy ze dne 16. 11. 1988 soud zjistil, že manželé , jméno FO, a , jméno FO, , jméno FO, a původní žalovaný nabyli jako kupující od Československého státu zastoupeného MNV v , adresa, – , adresa, pozemek parc.č. 1081/3 o výměře 257 m2 v k.ú. , adresa, s tím, že manželé , jméno FO, nabyli jednu polovinu, původní žalovaný druhou polovinu, celkem za částku 1 542 Kčs; tuto částku dle ústřižku složenky uhradili , jméno FO, a , Jméno advokáta C, . Smlouva byla registrována Státním notářstvím pro , adresa, dne 20. 12. 1988 pod č. , hodnota, RI 245/88.

9. Dne 18. 7. 1990 bylo Odborem výstavby Obvodního národního výboru v , adresa, vydáno kolaudační rozhodnutí zn. 1489/1186/90-Vo, a to na návrh stavebníka (stavebníků) na kolaudaci stavby, pro kterou vydal stavební povolení pod zn. 714/939/89-Kč ze dne 12. 4. 1989. Po provedeném kolaudačním řízení bylo povoleno užívání dvougaráže u rod. domku č.p. 371, , adresa, , adresa, , adresa, , k.ú. , adresa, . Rozhodnutí se doručuje do vl. rukou účastníku – , Jméno advokáta C, , , adresa, , adresa, , , adresa, (zjištěno z kolaudačního rozhodnutí ONV , adresa, ze dne 18. 7. 1990).

10. Na základě rozhodnutí ze dne 27. 5. 1991, č.j. 330/91/Fi byla realizována přístavba dílny a skladu při garáži rodinného domku č.p. 375 na parc.č. 371/47 , adresa, , adresa, , adresa, , adresa, , pana , Jméno advokáta C, (blíže neurčeného), který je uveden jako stavebník (zjištěno u projektové dokumentace); stavební povolení k přístavbě bylo vydáno MNV v , adresa, dne 24. 9. 1990 pod č. 569/KV-9/93 na žádost , Jméno advokáta C, , bytem , adresa, , adresa, (zjištěno ze stavebního povolení ze dne 24. 9. 1990).

11. Dne 20. 11. 1991 byla , Jméno advokáta C, , , adresa, , adresa, , podána žádost o kolaudaci (zjištěno z této žádosti), dne 16. 12. 1991 bylo Městským úřadem , adresa, , adresa, vydáno kolaudační rozhodnutí č. 1445/Mu/Fi/91, kterým bylo povoleno užívání přístavby dílny a skladu při garáži RD č.p. 375, , adresa, , adresa, . Rozhodnutí je adresováno , Jméno advokáta C, , , adresa, , adresa, , adresa, (zjištěno z kolaudačního rozhodnutí ze dne 16. 12. 1991).

12. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 6. 2. 1995 plyne, že původní žalovaný a manželé , jméno FO, a , Jméno advokáta C, (BSM) byli zapsáni jako spoluvlastníci pozemků , adresa, (zastavěná plocha, garáž), , adresa, (zastavěná plocha, garáž), 1088 (zastavěná plocha, obj. bydlení), 1081/3 a 1089 (obojí zahrada), na základě smlouvy kupní 8 RI 188/87. , jméno FO, a , Jméno advokáta C, jsou ve výpisu označeni adresou , adresa, , adresa, , P8.

13. Z darovací smlouvy ze dne 24. 5. 1995 soud zjistil, že byla uzavřena mezi manžely , jméno FO, a , jméno FO, jako dárci a žalobkyní jako obdarovanou. Smlouva v čl. I. stanoví, že dárci jsou na podle kupní smlouvy ze dne 6. 5. 1987 bezpodílovými spoluvlastníky jedné ideální poloviny nemovitostí, a to rodinného domu č.p. 375 (objekt bydlení) v Praze se stavební parcelou č. , hodnota, (zastavěná plocha, objekt bydlení) o výměře 174 m2, zahrady č. parc. 1089 o výměře 129 m2, zahrady č. parcely 1081/3, parcely č, , adresa, o výměře 24 m2 (zastavěná plocha) s garáží a parcel č. , adresa, o výměře 24 m2 (zastavěná plocha) s garáží. Dle čl. II. smlouvy spoluvlastníkem druhé ideální poloviny je žalovaný, přičemž smlouva obsahuje jeho prohlášení, že dal jako spoluvlastník manželům , jméno FO, výslovný souhlas k převodu jejich ideální poloviny nemovitostí, tak jak jsou uvedeny v čl. I smlouvy, na žalovanou. Dle čl. III. smlouvy darují dárci žalované nemovitosti uvedené v čl. I. smlouvy se všemi součástmi a příslušenstvím. Dle čl. IV. smlouvy jsou nemovitosti popsány ve znaleckém posudku soudního znalce , jméno FO, , odhadní cena nemovitostí uvedených v čl. I. je 836 130 Kč.

14. Ze znaleckého posudku č. , hodnota, -78/1995 zpracovaného dne 10. 4. 1995 znalcem , jméno FO, soud zjistil, že posudek byl zpracován za účelem ocenění domu č. , hodnota, s doplňujícími objekty, jako objednatel je uveden „, Jméno advokáta C, , , adresa, , adresa, “. Znaleckým úkolem bylo tyto věci ocenit za účelem jejich převodu (bod A1 posudku). Mezi oceňované položky patřily i garáže (bod B2 a bod B3 písm. b) posudku), mezi použité podklady znalec zahrnul mj. plán přístavby dílny a skladu při garáži rod. domku a související kolaudační rozhodnutí (bod A2 posudku). Znalec jednotlivé položky zvlášť ocenil a dospěl k ceně garáže v částce 170 116 Kč (bod C1 písm. b) posudku a bod C2 písm. b) posudku). Odhadní cena celku činí 1 672 260 Kč, jedna polovina odpovídá částce 836 130 Kč (bod C2 posudku).

15. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 27. 5. 1996 soud zjistil, že žalobkyně a původní žalovaní byli k tomuto datu zapsáni jako podíloví spoluvlastníci (každý ½) parcely č. , hodnota, , 1081/3, , adresa, , , adresa, a 1089. U parcel č. , adresa, a , adresa, je uvedeno, že se jedná o zastavěnou plochu bez garáže, zápisy jsou označeny hvězdičkou s poznámkou „nedořešený právní vztah“.

16. Z vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, , ředitelky kanceláře ředitelky katastrálního úřadu ze dne 20. 6. 2022 soud zjistil, že z LV z roku 1995 (k vyjádření je připojena kopie výpisu z KN citovaného v předchozím bodu) vyplývá, že parcela č. , adresa, a , adresa, je plocha zastavěná garážemi. Na garáže však nikdy nebyly předloženy listiny potřebné pro zápis. Proto je na LV poznamenána hvězdička, která poukazuje, že zde není vše dořešeno.

17. Dne 8. 7. 1996 byla na , právnická osoba, , adresa, -město podána žádost o zápis záznamem práva k nemovitosti dle kolaudačního rozhodnutí 1489/1186/90-Vo a 1445/Mu/Fi. Jako žadatel je uveden , Jméno advokáta C, , r.č. , RČ, , adresou , adresa, , adresa, , žádost obsahuje prohlášení „Potvrzuji, že vlastníkem novostavby je stavebník uvedený v kolaudačním rozhodnutí“ (zjištěno z žádosti o zápis ze dne 8. 7. 1996).

18. Dopisem ze dne 9. 2. 1998 podepsaným , Jméno advokáta C, byly na KÚ , adresa, -město doplněny chybějící podklady ke sp.zn. Z-8204-96 (zjištěno z dopisu ze dne 9. 2. 1998).

19. Žalobkyně a původní žalovaní jsou v katastru nemovitostí zapsáno jako spoluvlastníci mj. pozemků parc.č. , adresa, a , adresa, (, hodnota, ), a to na základě darovací smlouvy, s tím, že na pozemcích se nachází stavby bez č.p./č.e. (garáže) zapsané na LV č. , hodnota, ; výlučným vlastníkem těchto stavem je zapsán původní žalovaný (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí k LV č. , hodnota, a 949, k.ú. , adresa, , obec , adresa, ke dni 25. 10. 2021).

20. Z výslechu , Jméno žalované, (nynější žalovaná, manželka původního žalovaného, slyšena jako svědkyně) soud zjistil: S manželem přestěhovali do , adresa, ulice 375/7 v roce 1987 a v roce 1988 vyslovili prvotní záměr na stavbu garáží, o což oficiálně požádali. Bylo nutno nejprve vyhloubit jámu, to zařídil manžel, se zedníkem pak udělal základovou desku, na jaře 1989 a na podzim roku 1989 přijeli manželovi a zedníkovi pomoci rodinní příslušníci svědkyně (žalované), tzn. její otec , jméno FO, , strýc , tituly před jménem, , jméno FO, a bratrance , jméno FO, , takhle v těch pěti postavili hrubou stavbu. Přes zimu se to musí nechat vymrznout, takže se to dokončovalo na jaře 1990. Dvougaráž používali na parkování vozidla, uskladnění věcí (jízdní kola, dětské hračky, sportovní vybavení, potraviny, protože manžel a otec jsou hudebníci, tak tam měli hudební archiv). Od roku 1991, když přijela žalobkyně se svým manželem do Česka, protože bydleli v Německu, tak v jedné z těch garáží parkovala také, původní žalovaný jim to umožnil, protože se finančně podíleli na stavbě. V roce 1990, 1991 byla přistavěna přístavba jako dílna a sklad, opět veškerá dokumentace je na původního žalovaného. Otec původního žalovaného mu pomáhal, připravoval dokumentaci, vše ale podával původní žalovaný. Manželé , jméno FO, používali jak garáž, tak tu přístavbu, nejprve při svých návštěvách v Praze, protože trvale bydleli v SRN, později ji začali využívat trvaleji s tím, že všichni věděli, že jak ty garáže, tak přístavba, je psána na původního žalovaného. V roce 1995 rodiče , jméno FO, darovali část svého majetku paní , jméno FO, , ale součástí toho daru nejsou garáže, protože rodiče , jméno FO, nebyli účastníky stavebního řízení. , jméno FO, od garáží měli klíče, v únoru 2022 svědkyně s manželem, zjistili, že žalobkyně vyměnila zámek od přístavby. Nový přítel žalobkyně se v majetku začal „rozpínat“, žalobkyně tlačila na syny svědkyně, aby si vystěhovali věci z garáží, původní žalovaný dal žalobkyni jasně najevo, že si přítomnost jejího přítele ve svém majetku nepřeje. , jméno FO, starší nikdy v domě v , adresa, ulici nebydlel, jeho pošta tam nechodila.

21. Z výslechu svědka , jméno FO, (syn původního žalovaného a nynější žalované) soud zjistil: V době stavby garáží byl malý, je narozen v roce 1987. Bydlel odmala v , adresa, , adresa, , adresa, starší s nimi nikdy nebydleli, jejich pošta k nim nechodila. Garáže užívali všichni, jak jeho rodina (táta, máma, svědek, později i bratr) i teta (žalobkyně). Matka tam např. parkovala auto v garáži, měli tam uložené sportovní vybavení. jako branky, brankářskou hokejovou výbavu, kola a další sportovní náčiní, různé stroje na opravu, jako vrtačky. Žalobkyně garáže užívala, když sem přijela, protože dlouhodobě bydlela v zahraničí, takže když přijížděla, tak v tom objektu bydlela. Když se teta s manželem natrvalo přestěhovali do České republiky z Německa, tak auto strýce mělo přednost před autem svědkovy matky, strýc chtěl, aby svědkova matka parkovala venku a do garáže si dal své auto, poté bylo naznačeno, aby si přestěhovali sportovní náčiní do chatky. Svědkova matka apelovala na původního žalovaného, ale ten nechtěl spory vyhrotit, řekl, ať tedy svědkova matka parkuje venku, protože strýc zase třeba posekal zahradu nebo nějakým způsobem pomohl, když potřebovali něco opravit. Spory se zostřily příchodem posledního přítele žalobkyně, , jméno FO, , který začal svědka a jeho bratra proti rodičům štvát, jednou řekl, že pokud by se s tátou něco stalo, tak by se postaral, aby matku z domu vyštípal.

22. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil: Je sousedkou účastníků, bydlí na adrese , adresa, , adresa, cca o roku 1986, tehdy poznala P. , adresa, ml. a , Jméno žalované, , byli v blízkém a častém kontaktu, zejména po narození , jméno FO, ; vztah k žalobkyni by označila za přátelský, poznala ji mnohem později poté, kdy začali jezdit s manželem do , adresa, ulice na občasné návštěvy z Německa. Občas se navštěvují. Pokud jde o tento spor, jedná se o to, že obytný objekt, ve kterém bydlí žalobkyně, dnes už ne s manželem, ale se svým přítelem, tak přestože ho nechali postavit, tak její bratr zpochybňuje její právo tento dům obývat. V době, kdy se , jméno FO, přistěhovali do , adresa, a v těch prvních letech, kdy se tam začal budovat tento objekt jako zázemí pro jejich občasné návštěvy České republiky, protože žalobkyně s manželem v té době žili trvale v Německu, oba tam pracovali, tak se probírala i výstavba, bylo tam rušno. Návštěvy žalobkyně v ČR mohly začít někdy kolem roku 1995, měli v rodině hezké vztahy. , jméno FO, (bratr žalobkyně) se nikdy netajil tím, že tento objekt tam buduje jeho sestra s manželem právě jako svoje zázemí, které potom po odchodu do důchodu pana , jméno FO, využili k trvalému bydlení v České republice, žalobkyně užívala objekt od roku 1995, kdy už na nich stála nástavba, a působilo to tak, že je vlastnicí. Nebylo to nic, co by bylo tajemství, svědkyně o tom s panem , jméno FO, mnohokrát hovořila, že to staví, tedy financuje, jeho sestra a bude tam bydlet. Právo žalobkyně na bydlení v tomto domě nebylo dotčeno ani po smrti manžela, vztahy se vyostřily možná proto, že si žalobkyně po několika letech po smrti manžela našla nového přítele, který se k ní přistěhoval. Pokud jde o užívání garáže, svědkyně si nevybavuje situaci, kdy by někdy v minulosti rodina , jméno FO, parkovala se svým vozem uvnitř toho objektu v garáži. Vždycky stály venku na prostoru před garáží. , jméno FO, , jméno FO, měl garáž krásně vybavenou a uspořádanou, určitě by , jméno FO, umožnil, aby si tam třeba něco půjčili, pokud by potřebovali něco do domácnosti.

23. Z výslechu svědkyně , jméno FO, (matka žalobkyně a původního žalovaného) soud zjistil: Písemnosti ohledně garáží obstarával manžel, který chodil po úřadech a řešil administrativu. Výstavbu garáží financovala svědkyně s manželem. Původní žalovaný se v roce 1985 vrátil z emigrace z Kanady, neměl peníze, bydlel u rodičů, v roce 1986 se žalobkyně provdala do Německa a původní žalovaný se nastěhoval do jejího bytu na Žižkově. Původního žalovaného zpočátku po návratu z emigrace nechtěli zaměstnat, poté jej zaměstnali u svědkyně v práci, v restauraci, mohl si vydělat 1 500 plus zpropitné. Na nákup nemovitosti by si nevydělal. Svědkyně s manželem prodali dům v Terezíně a za získané koupili dům v , adresa, , polovina se napsala na ně, polovina na syna, protože žalobkyně nemohla v ČR vlastnit nemovitost, když byla v Německu. Syn se na koupi , adresa, nijak nepodílel, oženil se v roce 1987 a svědkyně s manželem chtěli, aby to bylo ještě před svatbou, protože to bylo z jejich peněz. Zbyly peníze, manžel se domluvil se synem, že se postaví ještě garáže, zbytek financovali z jejich peněz. Na dokladech je většinou podepsán manžel. U garáží se počítalo s tím, že budou vlastníci svědkyně s manželem a syn, stejně jako u domu, garáže k němu patří. Svědkyně s manželem na adrese , adresa, , adresa, nikdy nebydleli, pošta jim tam nechodila, na písemnosti manžel uváděl adresu s číslem , hodnota, , protože se to tohoto čísla popisného týkalo, dokumenty chodily na , adresa, , adresa, , nebyl důvod posílat je na , adresa, , kde svědkyně s manželem bydleli. Pokud jde o darovací smlouvu z roku 1995, v té době již žalobkyně mohla vlastnit majetek, takže jí svědkyně s manželem přepsali jejich díl. S manželem chtěli, aby děti byly poděleny spravedlivě, tam, co bydlel syn, že bude patřit všechno jemu a tam, co bydlí dcera, že bude patřit jí včetně garáží. V době, kdy dcera nemohla nic vlastnit, tak to svědkyně s manželem vzali na sebe, ale nikdy neuvažovali, že by v , adresa, bydleli. Je to jasně rozdělené, bylo to včetně garáží. Tento spor je z toho důvodu, že syn si všechno přivlastňuje. O sporu se svědkyně dozvěděla tak, že jí žalobkyně řekla, že jí bylo sděleno, aby se do 30 dnů vystěhovala, svědkyně to nemůže pochopit, je to pro ni šok, se synem od září 2021 nebyla v kontaktu. Pokud jde o stavbu garáží, stavěly se ve svahu, odbagrování zajišťoval manžel, základovou desku stavěl zedník, pomáhala i rodina žalované. Financovala to svědkyně s manželem, žalovaný se na stavbě nepodílel, ani fyzicky. Pomáhali příbuzní žalované, pan , jméno FO, . Nástavbu financovala plně žalobkyně, protože mohla po roce 1989 už dojíždět, tak aby měla kde přespat, původně přespávala na hotelu. Svědkyně s manželem už na to neměli peníze, původní žalovaný také ne. Dohoda o nástavbě byla taková, že to je pro žalobkyni, aby měla kde spát, když přijede do ČR. Stavěla to firma, pak to dodělával a zveleboval manžel žalobkyně, původní žalovaný se finančně jinak nepodílel, vždycky říkal, že je to , jméno FO, . Od kolaudace to používala jenom žalobkyně, původní žalovaný nikoli. Svědkyně s manželem darovali synovi vozidlo, a to v roce 1995, předtím vozidlo neměl. Do garáží měl přístup, měl i klíče.

24. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil: Je bratrancem žalobkyně a původního žalovaného. Se strýcem byl v pravidelném kontaktu, obracel se na svědka zejména, pokud jde o právní otázky, například s ním konzultoval darovací smlouvu. K ní byl znalecký posudek, jehož součástí byly i garáže. Pozemek se koupil od církve, strýc ho koupil s manželkou. Započala stavba garáží, jednalo se o dvě garáže vedle sebe. V jedné skutečně parkovalo auto, ta byla spíše technická místnost. Strýc si na to najal firmu, svědek mu říkal, ať si od všeho schovává doklady. Postavila se hrubá stavba. Poté se stavební práce na chvíli zastavily, a to jednak z toho důvodu, že došly peníze, a jednak z toho důvodu, že původní žalovaný onemocněl, jednalo se o duševní onemocnění. Poté se ukázalo, že žalobkyně se chce vrátit z Německa a že by tady s manželem chtěli bydlet. Takže bylo domluveno, že dostavbu garáží budou s manželem financovat. Administrativní záležitosti ohledně stavby garáží zařizoval P. , jméno FO, starší, on byl velice šikovný člověk a dělal to všechno sám. Původní žalovaný byl do roku , adresa, , po návratu bydlel v bytě žalobkyně na Žižkově, se stavbou garáží po návratu pomáhal. Pracoval v různých restauračních zařízeních, dělal hlavně číšníka, poté si založil hudební agenturu, na nákup nemovitosti si vydělat určitě nemohl. Svědek měl s původním žalovaným hezký vztah, byli jako bratři. Svědka překvapilo, když žalobkyně zašla na Czech point a nechala si vyjet výpis z katastru. Tam se zjistilo, že když pozemek strýc s tetou nabyli od církve, tak ještě nebyli zapsáni jako vlastníci a původní žalovaný už to tou dobou chtěl převést na manželku, ale to samozřejmě neprošlo. Poté, co byla provedena hrubá stavba a v pracích byla přestávka a byla opět obnovena stavba a postavena nástavba, původní žalovaný už se nijak na stavbě nepodílel, a to ani fyzicky, ani že by vyřizoval nějaké administrativní záležitosti, to všechno řešil strýc. To se v rodině všeobecně vědělo, svědek to ví od žalobkyně a jejího manžela. Dům v , adresa, koupili teta se strejdou, protihodnotou dali dům na Žižkově, rodiče svědka a rodiče účastníků bydleli v té době v domech v Terezíně a rodiče účastníků tento dům prodali a přestěhovali se do Prahy. V domě v , adresa, nyní bydlí původní žalovaný se svou rodinou. Jedna polovina byla převedena na původního žalovaného, protože se měl v krátké době oženit, tak aby to nabyl ještě před manželstvím. Byl to záměr strejdy a tety. Žalovaný je sice uveden na kupní smlouvě, ale to neznamená, že by za to platil, neplatil za to, kde by za to vzal. V domě dělal úpravy, udělal jednu místnost navíc, co hradil ze svého. Pozemky, na kterých dnes stojí garáže, platila I. , jméno FO, s manželem. Důvodem výstavby garáží bylo, aby tam žalobkyně s manželem mohli parkovat auto, přičemž k tomuto účelu žalovaný garáže nikdy nepoužíval. Měl respekt před manželem žalobkyně a věděl, že garáže jsou jejich. Bylo to celé nápad I. a P. , jméno FO, a žalobkyně. Původní žalovaný s manželkou měli stejně auto až později. Pokud jde o průběh stavby, tak P. , jméno FO, sehnal firmu, ta vyhrabala základy, poté na tom pracoval P., jméno FO, s původním žalovaným a měli k ruce jednoho zedníka. Nástavbu dělala firma, finální práce manžel žalobkyně. Financovala to I. , jméno FO, a P. , jméno FO, , když jim došly peníze, tak žalobkyně s manželem. Původní žalovaný možná také nějak přispěl. Fyzicky se na stavbě nepodílel, ale vyskytoval se tam. Garáže byly žalobkyni darovány až v roce 1995, protože byla v Německu, takže nemohla vlastnit, poté, co se změnil režim, tak se to začalo řešit. Od počátku bylo zamýšleno, že nástavbu bude využívat žalobkyně s manželem a původní žalovaný s manželkou vilu, takhle to mysleli jejich rodiče.

25. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil: Je strýcem žalované. Pokud jde o stavbu garáží v , adresa, , tak v roce 1989 přibližně jsem byl požádán , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , jestli by jim nepomohl se stavbou garáží, byl tam nejméně 3x, pracoval na hrubé stavbě, zedník mu vystavěl rohy garáže a svědek je vyzdíval, míchal maltu, pomáhal stavět zdi, dozdíval je a dělal omítku. Vždycky tam byl zedník , jméno FO, , minimálně jednou tam byl synovec , jméno FO, a byl tam , Anonymizováno, a neteř s manželem. , Anonymizováno, (původní žalovaný) dělal drobné práce, něco podal, i vařil, protože je kuchař. Garáže stavěli , Anonymizováno, s , Anonymizováno, (žalovanou), svědek jim pomáhal. Kdo řešil administrativu, svědek neví, řešil všechno s původním žalovaným. Garáže používal , Anonymizováno, s , Anonymizováno, , svědek je tam navštěvoval a když , Anonymizováno, umřela maminka v roce 1996, tak do garáže stěhovali věci po ní. Svědek viděl žalovaného v garážích parkovat. Přemka staršího svědek na stavbě neviděl, respektive přišel, povykládali i s , Anonymizováno, , ale na stavbě nic nedělal. Nezaregistroval, že by , jméno FO, starší něco řídil, určoval, co má kdo dělat apod. S , Anonymizováno, nikdy nerozebíral to, pro koho garáže jsou postavené. Předpokládal že pro něj a pro jeho rodinu.

26. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil: Žalovaná je jeho sestřenice. Pokud jde o stavbu garáže v , adresa, , tak byl požádán o pomoc při jejich stavbě, v té době byl ve 3. ročníku medicíny v Olomouci, byl to podzim 1989. Takže jej nabrali, jeli autem do Prahy a tam tři dny pracovali na stavbě garáže. Jel s panem , jméno FO, a panem , jméno FO, . Na místě byl zedník, ten se jmenoval , jméno FO, , ten to tam řídil. Svědek dělal pomocné práce, vozil materiál a zednické práce dělal pan , jméno FO, s tím , jméno FO, . Na začátku tam byla deska, postavili obvodové zdi. Stavěli jeden objekt, zda z něj potom udělali dvě garáže, svědek neví. , právnická osoba, byl , Jméno advokáta C, mladší, který podával materiál, žalovaná, svědek, pan , jméno FO, a pan , jméno FO, . Žalovaná tam také byla. Nepodílela se přímo na stavbě, ale dávala občerstvení, starala se o zázemí. Pro koho jsou garáže stavěné, se svědek nezajímal, bral to tak, že pomáhá rodině.

27. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil: Je sousedkou účastníků od roku 1993, od roku 1989 pomáhala rodičům na stavbě domu, žalovanou zná ze zaměstnání, jsou kamarádky. Když začínali stavět dům, na místě garáží byla vybagrována díra. Původní žalovaný byl v kontaktu s otcem svědkyně, protože ten byl architekt. , jméno FO, staršího si svědkyně nepamatuje. Pokud jde o stavbu garáží, svědkyně to vnímala tak, že prostě staví sousedi, že je tam rodinný dům, ke kterému je potřeba postavit garáž a že ta přístavba se stavěla proto, aby tam mohli bydlet děti , jméno FO, a , Jméno advokáta C, . Manžela žalobkyně svědkyně zná, nechal tehdy jedny dveře od garáže zazdít a , jméno FO, musela parkovat venku, což jí mrzelo, protože říkala, že ji štve, že v zimě musí škrábat, ačkoli má garáž, do které nemůže. Žalovaná tam neparkovala, protože tam měl auto a motorku pan , jméno FO, a druhé auto se tam nevešlo. Žalobkyně s , Anonymizováno, předtím bydlela v Německu, když se tam přistěhovali, tak to už to celé stálo včetně přístavby. Manžel žalobkyně tam dělal nějaké úpravy, například to natíral. Do nástavby se pak přistěhovala žalobkyně. Měl tam přístup pan , jméno FO, mladší, který tam měl hudební archiv a poté ho mrzelo, když mu to manžel žalobkyně vystěhoval. Sousedé , jméno FO, nejsou konfliktní, vždycky se přizpůsobili v zájmu zachování dobrých vztahů. , jméno FO, řekla „ano, tak budu parkovat venku“. , jméno FO, si ty noty přesunul. Postupně to přestali téměř úplně užívat, ale svědkyně má za to, že tam stále měli přístup, že to byl jejich majetek. Postupně se tedy , jméno FO, museli vystěhovat.

28. Z výslechu svědka , jméno FO, Hlaváče soud zjistil: Dělal na stavbě u pana , jméno FO, šlo i o stavbu garáží, dostal od něj za to zaplaceno. , jméno FO, bylo asi 30 let.

29. Z výslechu svědka , adresa, soud zjistil: , adresa, lety u , jméno FO, předělávali dům. Žalobkyni viděl asi 2x nebo 3x, původního žalovaného zná, s tím celou tu anabázi prováděl, ten si ho najal. Nejprve se začalo domem, pak byly garáže, pan , jméno FO, mladší přišel s tím, že by tam ještě mohla být garáž, svědek navrhl, aby se udělaly dvě, pan , jméno FO, k tomu potom udělal dokumentaci. Svědek dělal skoro všechno, základy, vyzdívky, stěny, omítky. Byli tam s ním nějací lidé, které sehnal p. , jméno FO, mladší, dále jeho manželka a lidé z její rodiny. Zaplaceno dostal svědek od p. , adresa, mladšího. Dohodli se, že se na obou postaví nástavba. , jméno FO, mladší tam snad měl mít nějaké studio. Svědek tam byl mezi lety 87 a 90, pak tam byl ještě v roce 91, kdy pracovali na přístavbě a s manželem žalobkyně dělal fasádu nástavby na garáží, manžel žalobkyně přivezl z Německa polystyren. Při stavbě garáží p. , jméno FO, mladší pomáhal s pískem, s maltou a hlavně vařil. Pokud jde o pana , adresa, staršího, občas tam přijel s manželkou autem, pan , jméno FO, mladší neměl řidičský průkaz, tak když bylo něco potřeba vyzvednout v místních stavebninách, tak to vyzvedl pan , jméno FO, starší.

30. Právní posouzení:

31. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

32. Určovací žaloba podle § 80 o.s.ř. má preventivní charakter a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 3 Cdon 1336/96). Úspěšně může podat určovací žalobu pouze ten, kdo má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Jestliže není naléhavý právní zájem dán, nemůže být žaloba již z tohoto důvodu opodstatněna a soud ji zamítne. Právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo právní poměr, na kterém je zúčastněn, nebo kdyby se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací návrh je prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právního postavení žalobce dříve, než bylo toto jeho postavení porušeno, takže cílem návrhu je tu poskytnutí preventivní ochrany. Jestliže k porušení práva již došlo a je tedy možno žalovat na splnění povinnosti, jež z porušení práva vyplývá, nemá preventivní ochrana poskytovaná jinak určovací žalobou žádného smyslu. Zpravidla proto v takovém případě nemůže mít žalobce naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (srov. např. R 17/1972, R 19/83 či R 4/1984). Žalobkyně se domáhala určení svého vlastnického práva s tím, že v katastru nemovitostí toto chybně v její prospěch zapsáno není. Soud má za to, že naléhavý právní zájem na toto určení je jednoznačně dán, neboť není jiný způsob, jak (případně) vadný zápis v katastru nepravit než právě cestou určovací žaloby, s tím, že žalobkyně žalobu zcela správně směřuje proti osobě, která je jako vlastník zapsána (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1333/2002).

33. Podle § 3028 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (o.z.), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

34. S ohledem na skutečnost, že soud posuzuje tvrzený vznik vlastnického práva žalobkyně, k němuž mělo dojít výstavbou garáží, tedy originárním nabytím nově vzniklé věci, k němuž došlo v letech cca 1988 - 1990, je třeba na otázku nabytí vlastnického práva ke garážím při jejich výstavbě aplikovat dosavadní právní předpisy, tedy zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 (obč. zák.).

35. Podle § 132 odst. 1 obč. zák. vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

36. Podle § 133 odst. 2 a 3 obč. zák. převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Převádí-li se na základě smlouvy nemovitá věc, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí, nabývá se vlastnictví okamžikem účinnosti této smlouvy.

37. Vlastnictví k nově zhotovené věci nabývá originárně ten, kdo věc vytvořil. Jde-li o stavbu, nabývá k ní takto vlastnictví stavebník v občanskoprávním smyslu, tedy ten, který stavbu uskutečnil s (právně relevantně projeveným) úmyslem mít ji pro sebe (viz například nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. III ÚS 336/96). Není rozhodné, komu bylo adresováno rozhodnutí o stavebním povolení. Při posouzení vlastnických a jiných právních vztahů ke stavbě vzniklé společnou činností více osob je třeba vycházet z obsahu dohody uzavřené mezi těmito osobami. Taková dohoda, která nemusí být písemná, založí spoluvlastnictví, jen je-li z jejího obsahu (příp. s přihlédnutím k dalším zjištěným skutečnostem) zřejmé, že účastníci dohody chtěli založit spoluvlastnický vztah. Není třeba, aby se účastníci dohodli o výši podílů (viz rozhodnutí R 16/1983). Konečně je třeba uvést, že vzhledem k tomu, že stavba není součástí pozemku, není pro nabytí vlastnictví ke stavbě rozhodující vlastnictví pozemku, na kterém je umístěna. Pokud však stavbu provádí více osob, které o vlastnictví k nové stavbě neuzavřely žádnou dohodu, přičemž z okolností věci není zřejmé, že mělo jít o stavbu ve vlastnictví jen některých z těchto osob (jako v případě pouhé výpomoci se stavebními pracemi), nelze vyloučit závěr, že stavebníky v občanskoprávním smyslu jsou všechny tyto osoby, které se stávají podílovými spoluvlastníky stavby. Tak tomu bude zejména, pokud více osob bez dohody o vlastnictví ke stavbě zřídí stavbu za účelem jejího společného užívání a podílí se na jejím vzniku vlastní prací i dodáním materiálu, nevyplývá-li z okolností věci ohledně vlastnických vztahů ke stavbě něco jiného. Samotná skutečnost, že se stavebníci dohodli pouze o „společném užívání“, aniž by cokoliv sjednali o vlastnictví ke stavbě, ještě nevylučuje vznik jejich spoluvlastnictví. Při posuzování takovýchto mezních případů je třeba vždy přihlížet ke všem okolnostem věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 22 Cdo 1174/2001, ze dne 5. 11. 2002). Dále pak z hlediska určení vlastníka stavby není relevantní, čí je zastavěný pozemek a kdo byl stavebníkem ve veřejnoprávním smyslu, neboť podle dlouhodobě ustálené praxe soudů je rozhodné, kdo staví fakticky s úmyslem stavět pro sebe (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2810/2008, ze dne 31. 8. 2010).

38. Pokud jde o otázku tvrzeného mimořádného vydržení, tento institut nebyl v obč. zák. upraven. Ustanovení § 3066 o.z. však stanoví, že do doby stanovené v § 1095 (potřebné pro mimořádné vydržení) se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. Je tedy zřejmé, že zákon počítá s možností, že počátek doby potřebné pro mimořádné vydržení mohl začít již za účinnosti obč. zák., podmínky pro mimořádné vydržení je však třeba posoudit podle o.z.

39. Podle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. K vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou (1090 odst. 1 o.z.), K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let (§ 1091 odst. 2 o.z.). Neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu (§ 993 o.z.). Kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží (§ 991 odst. 1 o.z.).

40. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud se primárně zabýval otázkou nabytí vlastnického práva ke garážím v době jejich vzniku. Účastníci stavěli podstatnou část své argumentace na tvrzení, kdo byl při výstavbě garáží a následné nástavby stavebníkem ve smyslu veřejnoprávním, tedy kdo podal žádost o vydání stavebního povolení (kdo je pod ní podepsán) a kdo vyřizoval následnou komunikaci se stavebním a katastrálním úřadem. Tuto otázku se provedeným dokazováním nepodařilo bez pochybností zjistit, když na veškeré dokumentaci (s výjimkou žádosti o zápis záznamem práva ze dne 8. 7. 1996) je uvedeno jméno „, Jméno advokáta C, “ bez data narození či rodného čísla, tedy není zřejmé, zda se jedná o původního žalovaného či jeho otce. Rovněž skutečnost, že u tohoto jména je uváděna adresa , adresa, , adresa, , neprokazuje, že by se mělo jednat o původního žalovaného. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 6. 2. 1992 jasně vyplývá, že otec žalobkyně a původního žalovaného, , Jméno advokáta C, starší, používal jako svou adresu při styku s úřady i , adresa, , adresa, , neboť takto jsou I. a P. , jméno FO, v tomto výpisu označeni. Uvedené koresponduje i s výpovědí , jméno FO, , která uvedla, že její manžel na úřadech uváděl i adresu s č.p. 375, pokud se to tohoto č.p. týkalo. Soud má však ve světle shora uvedených závěrů judikatury (bod 37) za to, že tato otázka není pro věc rozhodná, neboť pro nabytí vlastnictví k nově vzniklé stavbě není rozhodné, kdo je stavebníkem ve smyslu veřejnoprávním a komu bylo adresováno stavební povolení, ale kdo věc vytvořil s úmyslem mít ji pro sebe (stavebník ve smyslu občanskoprávním). Vzniká-li stavba společnou činností více osob, jako tomu bezesporu bylo i v posuzovaném případě, je třeba zkoumat, zda se osoby podílející na stavbě o jejím budoucím vlastnictví dohodly (přičemž taková dohoda nemusí být písemná). Není-li takové výslovné dohody, je třeba zkoumat skutečnou vůli zúčastněných a okolnosti dané věci. Judikatura přijatá v poměrech předchozího občanského zákoníku (jímž se v této otázce řídí i posuzovaná věc) pak dospěla k závěru, že není ani rozhodná skutečnost, kdo je vlastníkem pozemku, na němž výstavba probíhá, což je ostatně logické s přihlédnutím k právnímu stavu dle obč. zák., dle něhož nebyly stavby součástí pozemků.

41. Soud tedy zkoumal, jaká byla skutečná vůle osob podílejících se na výstavbě garáží stran budoucího vlastnického práva. Soud má za prokázané, že rodiče účastníků a původní žalovaný nabyli v roce 1988 do svého vlastnictví pozemky, na nichž se nyní garáže nachází. Soud jako logické shledal vysvětlení matky účastníků , jméno FO, , která uvedla, že žalobkyně nemohla být zahrnuta v kupní smlouvě a pozemky nabýt také, neboť v té době žila v Německu; je ostatně pravdou, že nabývání pozemků cizozemci, za něž byli považováni i občané ČSSR žijící v zahraničí, bylo zakázáno tehdejším zákonem č. 142/1970 Sb., o devizovém hospodářství. V následujících letech probíhala výstavba garáží a jejich nástavby. Soud má z výpovědí svědků za prokázané, že financování prvotní stavby garáží zajišťovali I. a R. , jméno FO, a žalovaný se na financování nepodílel. Tuto skutečnost uvedla svědkyně , jméno FO, , jméno FO, , která potvrdila, že novostavbu financovala ona s manželem ze zbývajících peněz, které zbyly po koupi nemovitostí v , adresa, , zbývající část uhradila žalobkyně, původní žalovaný finanční prostředky po návratu z emigrace neměl. Rovněž má soud za prokázané, že se na stavbě novostavby garáží finančně podílela žalobkyně, kdy tuto skutečnost potvrdily svědkyně , Jméno žalované, a , jméno FO, , jméno FO, . Naopak nebylo prokázáno, že se by se na stavbě finančně podílel původní žalovaný, kdy žádný ze svědků toto nepotvrdil. Argumentoval-li původní žalovaný, že doklady o zaplacení materiálu na stavbu zní na jeho jméno (jedná se zejména o doklady v příloze spisu), je třeba znovu uvést, že je-li na nich jako odběratel uveden „, Jméno advokáta C, , , adresa, , adresa, “, nelze určit, zda se jednalo o původního žalovaného či jeho otce. Pokud pak svědek , adresa, (zedník) uváděl, že zaplaceno za práci dostal od původního žalovaného, znamená to sice, že tento mu peníze předal, ničeho to však nedokazuje o původu peněz. Je naopak logické, že pokud se na stavbě fyzicky více vyskytoval původní žalovaný než jeho otec, pak vyplácení peněz řemeslníkům řešil on. Pokud jde o samotné práce, má soud z výslechu svědků za prokázané, že se na nich podílel původní žalovaný (ohledně něhož se svědci shodli, že ačkoli nebyl manuálně zručný, na stavbě pomáhal pomocnými pracemi a podáváním materiálu, případně pro ostatní vařil), současná žalovaná a její rodina (svědci , jméno FO, a , jméno FO, ), i otec žalobkyně a původního žalovaného P. , jméno FO, starší, který řešil minimálně administrativní záležitosti (svědci , jméno FO, , , Jméno žalované, i , jméno FO, , jméno FO, ) a vozil na stavbu materiál (svědek , jméno FO, ). Na následné nástavbě garáží se finančně i fyzickou prací podílela žalobkyně s tehdejším manželem (svědci , jméno FO, , jméno FO, , , jméno FO, a , adresa, ), tehdejší manžel žalobkyně zajistil polystyren na fasádu (svědek , jméno FO, ). Soud tak dospěl k závěru, že se jednalo o kolektivní činnost celé širší rodiny, na níž se finančně i prací podíleli jak žalovaná, původní žalovaný, jejich rodiče i členové jejich rodin. Pokud jde o záměr stran budoucího vlastnictví a využití garáží, má soud za prokázané, že záměrem a vůlí všech zúčastněných bylo, že garáže bude vlastnit a užívat i žalobkyně. Uvedené potvrdila jednak svědkyně , jméno FO, , jméno FO, , která uvedla, že chtěli s manželem podělit děti spravedlivě a rovnocenně, každý měl z domu a garáží obdržet polovinu. Rovněž svědkyně , jméno FO, uvedla, že s původním žalovaným mnohokrát hovořila a tom, že garáže staví, tedy financuje, jeho sestra, která tam bude bydlet. Svědkyně , jméno FO, , jméno FO, pak uvedla, že na nástavbě garáží se původní žalovaný nepodílel a vždycky říkal, že je to , jméno FO, .

42. Existence garáží se poprvé prokazatelně promítla do katastru nemovitostí v roce 1995, kdy na výpisu z katastru ze dne 6. 2. 1995 jsou pozemky , adresa, a , adresa, , toho času stále ve vlastnictví , jméno FO, a , Jméno advokáta C, (1/2) a původního žalovaného (1/2), zapsány jako „zastavěná plocha, garáž“, přičemž garáže v katastru nemovitostí jako samostatné nemovité věci zapsány nebyly. Následně, v květnu 1995, došlo k uzavření darovací smlouvy mezi manžely , jméno FO, a , jméno FO, jako dárci a žalobkyní jako obdarovanou. Smlouva stanoví, že předmětem převodu jsou mj. parcela č. , adresa, o výměře 24 m2 (zastavěná plocha) s garáží a parcela č. , adresa, o výměře 24 m2 (zastavěná plocha) s garáží. Je pravdou, že taková specifikace předmětu převodu je poněkud nejasná, avšak je otázkou, proč, pokud by garáže neměly být předmětem převodu, by pozemky byly takto označeny. Jinými slovy, pokud by úmyslem účastníků byl převod toliko pozemků bez garáží, postačilo by uvést označení samotných pozemků, nejvýše s tím, že jsou (bez dalšího) zastavěné. Je také otázkou, jaký smysl a důvod by mělo převést na žalobkyni pozemky č. , adresa, a , adresa, , z nich každý má výměru 24 m2 a tedy je garáží patrně zcela zastavěn, aniž by byly zároveň převedeny garáže. Skutečnost, že vůlí I. a P. , jméno FO, bylo převést na žalobkyni i ideální podíl na garážích, jednoznačně potvrzuje skutečnost, že pro účely ocenění daru byl v dubnu 1995 zpracován znalecký posudek. Součástí ocenění jsou mj. stavby garáží, jejichž hodnota (170 116 Kč) se promítla do celkové hodnoty daru, jak je patrné z celkového součtu na str. 12 posudku. , adresa, 130 Kč odpovídající dle posudku jedné polovině odhadní ceny včetně hodnoty garáží pak přesně koresponduje s částkou uvedenou jako odhadní cena darovaných nemovitostí v čl. IV. darovací smlouvy. Uvedené dle soudu jednoznačně potvrzuje, že úmyslem stran darovací smlouvy bylo převést na žalobkyni i podíl na garážích. To je pak rovněž dokladem toho, že manželé , jméno FO, a , Jméno advokáta C, se považovali za spoluvlastníky garáží. To znovu nasvědčuje tomu, že úmyslem účastníků při jejich výstavbě bylo jejich nabytí do vlastnictví původního žalovaného i žalobkyně, na kterou však převod mohl proběhnout až po jejím návratu do ČR. Není pak případný argument původního žalovaného, že garáže byly do katastru zapsány až v roce 1998 a nemohly být proto podle § 133 obč. zák. v roce 1995 předmětem převodu. Na situaci, kdy předmětem převodu je nemovitost nezapsaná v katastru nemovitostí, výslovně pamatoval § 133 odst. 2 obč. zák. tak, že vázal nabytí vlastnictví nikoli na zápis v katastru, ale na účinnost smlouvy (§ 44 odst. 1 ve spojení s § 43c odst. 2 obč. zák.).

43. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 27. 5. 1996 plyne, že jako spoluvlastníci pozemků č. , hodnota, , 1081/3, , adresa, , , adresa, a 1089 jsou zapsáni žalobkyně a původní žalovaný, každý s jednou polovinou. Využití pozemků č. , adresa, a , adresa, je specifikováno jako „zastavěná plocha bez garáže“ a jsou označeny hvězdičkou značící „nedořešený právní vztah“. Dle vysvětlení , tituly před jménem, , jméno FO, z KÚ pro , Anonymizováno, je důvodem takového označení skutečnost, že parcely , Anonymizováno, jsou dle LV roku 1995 zastavěny garážemi, k nimž však nebyly předloženy listiny potřebné pro zápis. Důvodem je dle soudu opět skutečnost, že do té doby nebyly garáže zapsány jako nemovitosti v katastru nemovitostí (neboť o to do té doby nikdo nepožádal) a katastrální úřad tak při zápisu vlastnického práva žalobkyně dle darovací smlouvy nemohl její vlastnické právo ke garážím zapsat. Zápis garáží jako samostatných nemovitostí (bez č.p./č.e.) proběhl až následně, kdy v roce 1996 podal původní žalovaný žádost o zápis záznamem práva k nemovitosti dle kolaudačního rozhodnutí 1489/1186/90-Vo a 1445/Mu/F, k čemuž následně doplnil podklady. Žalobkyně tvrdila, že na žádosti je podpis otce účastníků, k němuž původní žalovaný doplnil své údaje tak, aby byl považován za stavebníka. Toto tvrzení se nepodařilo potvrdit ani vyvrátit, je však třeba poukázat na časovou souslednost událostí; převedl-li P. , jméno FO, starší s manželkou darovací smlouvou z roku 1995 svůj podíl na garážích na žalobkyni, lze těžko vysvětlit, proč by o rok později podepisoval žádost i zápis práva k nemovitosti (garážím). Soud se přiklání k verzi, že žádost ze dne 8. 7. 1996 podal původní žalovaný, neboť na jeho jméno znělo stavební povolení a kolaudační rozhodnutí, přičemž tyto listiny k žádosti doplnil. Podle § 5 odst. 6 zákona č. 344/1992 Sb. katastrálního zákona ve znění účinném od 1. 7. 1996 do 31. 8. 2000 se jako vlastník novostavby, která je předmětem evidování v katastru, zapisuje stavebník uvedený v kolaudačním rozhodnutí, není-li jinou listinou prokázáno, že vlastníkem je někdo jiný. Je tak logické, že předložil-li původní žalovaný katastrálnímu úřadu kolaudační rozhodnutí znějící na jeho jméno, nezabýval se katastrální úřad dalšími okolnostmi a původního žalovaného (po doplnění podkladů) zapsal jako výlučného vlastníka garáží. Tomuto postupu nebránila skutečnost, že spoluvlastnicí pozemků, na nichž garáže stály, byla i žalobkyně, neboť podle tehdejšího pojetí nebyly stavby součástí pozemků, jako je tomu nyní za účinnosti o.z.; ke změně ust. 5 odst. 6 zákona č. 344/1992 Sb., dle níž se jako vlastník nově evidované stavby zapisuje primárně vlastník pozemku, na kterém je stavba postavena, došlo až novelou zákona účinnou od 1. 1. 2007. Postup katastrálního úřadu tak byl sice správný a zákonný, došlo jím však k zápisu, který nekorespondoval se skutečným stavem; jak soud uvedl shora, skutečnou vlastnicí jedné poloviny garáží byla žalobkyně na základě darovací smlouvy, přičemž úmyslem účastníků a jejich rodičů při výstavbě bylo, aby garáže do budoucna spoluvlastnili oba sourozenci.

44. I kdyby nedošlo k nabytí vlastnického práva žalobkyně shora popsaným způsobem, má soud za to, že jsou dány důvody pro mimořádné vydržení. K němu je v případě nemovité věci potřebná držba trvající minimálně 20 let, do této doby se započítá doba jak před účinností o.z. (před 1. 1. 2014), tak po ní. K vydržení nedojde dříve než 5 let po účinnosti o.z., tedy 1. 1. 2019. Dále je třeba, aby se jednalo o držbu pravou, tedy že se vydržitel nevetřel v držbu svémocně nebo lstí (§ 993 o.z.). Není pak dle dikce zákona třeba, aby se jednalo o držbu poctivou, postačí, pokud se neprokáže nepoctivý úmysl (§ 1095 věta druhá o.z.). Držba zahrnuje faktické ovládání věci (corpus possessionis) a držební vůli, tedy úmysl věc držet „pro sebe“, nikoliv pro jiného (animus possidendi). Je-li držitelem věci (vlastnického práva k ní) ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní, tedy chová se k ní jako její vlastník, je držitelem spoluvlastnického podílu ten, kdo se k ostatním spoluvlastníkům chová jako spoluvlastník věci a reálně vykonává vůči nim ta práva, která zákon spoluvlastníku dává, např. se podílí na rozhodování o hospodaření se společnou věcí, se souhlasem ostatních užívá věc z titulu spoluvlastnického práva (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 473/2015, ze dne 7. 7. 2015. Z ustálené judikatury pak plyne, že předmětem držby a následného vydržení může být i spoluvlastnický podíl (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 730/2021, ze dne 31. 5. 2022). Pokud jde o dobu potřebnou k vydržení, má soud z výpovědí svědků za prokázané, že žalobkyně finančně podílela na výstavbě garáží a financovala následnou nástavbu, již během svého pobytu v Německu jezdila na návštěvy do ČR, během nichž v garáži parkovala, po výstavbě nástavby je začala se svým tehdejším manželem využívat k bydlení (viz výslech , Jméno žalované, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ); za tímto účelem se nástavba garáží vůbec realizovala (svědci , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , jméno FO, ). Užívání garáže ze strany žalobkyně probíhalo kontinuálně a se souhlasem původního žalovaného. Svědci , jméno FO, , , Jméno žalované, a , jméno FO, naopak uvedli, že poté, co vznikly spory ohledně užívání garáží, původní žalovaný ustoupil a nechal žalobkyni v garáži parkovat i za cenu toho, že žalovaná bude parkovat venku. K vyostření sporů mezi sourozenci došlo v době, kdy si žalobkyně našla nového partnera (svědci , Jméno žalované, , , jméno FO, , , jméno FO, ), k vystěhování vyzval žalobkyni původní žalovaný až v roce 2021 (viz výslech svědkyně , jméno FO, ). Žalobkyně tak garáže od počátku 90. let prokazatelně užívala, měla do nich přístup, tedy je fakticky ovládala, a to s úmyslem činit tak pro sebe. Naopak nebylo prokázáno, by držbu garáží získala svémocně či lstí. Lze mít dále za prokázané, že s ohledem na darovací smlouvu z roku 1995 byla žalobkyně v dobré víře, pokud jde o její vlastnické právo, kdy z obsahu této smlouvy a souvisejícího znaleckého posudku se mohla oprávněně domnívat, že předmětem převodu byly i garáže (přičemž k tomuto závěru ostatně dospěl i soud).

45. Soud tak uzavřel, že žalobkyně se na základě darovací smlouvy z roku 1995 stala spoluvlastnicí předmětných garáží, přičemž následný záznam vlastnického práva ke garážím do katastru nemovitostí tuto skutečnost nereflektoval a není tak až dosud v souladu se skutečným právním stavem. I kdyby nedošlo k nabytí vlastnického práva smlouvou, splnila žalobkyně podmínky pro mimořádné vydržení a stala se vlastnicí garáží k 1. 1. 2019. Soud proto žalobě vyhověl.

46. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal jejich náhradu úspěšné žalobkyni. Náklady řízení sestávají ze zaplacených soudních poplatků ve výši 5 000 Kč (za žalobu) a 1 000 Kč (za návrh na vydání předběžného opatření, o němž bylo rozhodnuto v řízení vedeném zdejším soudem pod sp.zn. 28 Nc 4003/2021), z odměny advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (a.t.), s tím, že odměna za 1 úkon činí 3 100 Kč při tarifní hodnotě 50 000 Kč určené dle § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) a.t. Soud přiznal odměnu za celkem 15,5 úkonů (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. návrh na předběžné opatření podaný před zahájením řízení ve věci samé, 3. žaloba, 4. vyjádření ze dne 17. 3. 2022, 5. účast na jednání dne 8. 9. 2022, 6. vyjádření ze dne 14. 10. 2022, 7. účast na jednání dne 31. 10. 2022, 8. účast na jednání dne 5. 12. 2022, 9. vyjádření ze dne 7. 2. 2023, 10. vyjádření ze dne 4. 5. 2023, 11. a 12. účast na jednání dne 10. 5. 2023 přesahující dvě hodiny, 13. vyjádření ze dne 26. 6. 2023, 14. účast na jednání dne 28. 6. 2023, 15. vyjádření ze dne 24. 7. 2023, 15,5. účast na vyhlášení rozsudku dne 15. 11. 2023), čemuž odpovídá částka 48 050 Kč. Žalobkyni dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 a.t. po 300 Kč za úkon, tedy 4 800 Kč, a náhrada DPH v sazbě 21 %, tedy částka 11 099 Kč. Celkem náklady činí 63 949 Kč a žalovaná je povinna uhradit je žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám jejího zástupce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.