29 C 321/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kočovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Anonymizováno bytem Adresa žalobce proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zrušení vyživovací povinnosti I. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému 1) stanovená rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 11. 2010, č.j. 11 Nc 109/2010-45, se zrušuje s účinností ke dni 1. 9. 2023.II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému 1) od zahájení řízení vedeného zdejším soudem pod sp.zn. 0 P 35/2012 do 31. 8. 2023.III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.IV. Vyživovací povinnost žalobce k žalované 2) stanovená rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 11. 2010, č.j. 11 Nc 109/2010-45, se zrušuje s účinností ke dni 1. 9. 2020.V. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované 2) od zahájení řízení vedeného zdejším soudem pod sp.zn. 0 P 35/2012 do 31. 8. 2020.VI. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.VII. Řízení o návrhu žalobce na ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků se zastavuje.

1. Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči oběma žalovaným, a to zpětně ke dni zahájení řízení vedeného zdejším soudem pod sp.zn. 0 P 35/2012. Uvedl, že oba žalovaní jsou plnoletí a dokončili své vzdělání, žalovaný 1) nejpozději ke dni 30. 6. 2022 a žalovaná 2) nejpozději v roce 2020, a tedy jsou schopni se sami živit. Žalobce má měsíční příjem ve výši existenčního minima, který nepostačuje ani na pokrytí základních životních potřeb.

2. Žalovaný 1) se vyjádřil tak, že žalobce vyživovací povinnost nikdy neplnil, nebo jen velmi málo, jediný, kdo se o žalované staral, byla jejich matka, žalobce je pouze psychicky a někdy i fyzicky trápil. Žalovaný 1) nemá po všem, čím si s žalobcem prošel, zájem se s ním sejít, dlužné výživné po něm nikdy nevymáhal. Dále uvedl, že studoval střední odborné učiliště zabezpečovací techniky v , adresa, , jednalo se o tříletý učební obor zakončený výučním listem, po kterém nastoupil na roční nástavbu, na jejímž konci měl získat maturitu. Nástavbu se žalovanému 1) nepodařilo dokončit a studium tak bylo ukončeno ke dni 31. 8. 2023. Od 1. 9. 2023 nastoupil do pracovního poměru k , jméno FO, , kde pracuje jako obsluha prodejny. Tím zanikla vyživovací povinnost žalobce k žalovanému 1), a to ke dni 1. 9. 2023.

3. Žalovaná 2) uvedla, že studovala střední školu obchodní, kterou ukončila ke dni 31. 8. 2020, kdy úspěšně získala výuční list, od 1. 9. 2020 nastoupila do pracovního poměru k , jméno FO, , kde pracovala do listopadu 2022. Nyní je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako operátor/konzultant. Vyživovací povinnost žalobce k žalované 2) tedy zanikla ke dni 1. 9. 2020.

4. Soud zjistil tento skutkový stav: Rozsudkem Okresního soudu , adresa, -západ ze dne 29. 11. 2010, č.j. 11 Nc 109/2010-45, byly upraveny poměry tehdy nezletilých žalovaných tak, že byli svěřeni do výchovy matky, a žalobci byla uložena povinnost přispívat na výživu žalované 2) částku 8 000 Kč a na výživu žalovaného 1) částku 7 000 Kč. K odvolání žalobce byl tento rozsudek změněn tak, že výživné na žalovanou 2) bylo stanoveno v částce 6 500 Kč a na žalovaného 2) v částce 5 500 Kč. Usnesením ze dne 7. 12. 2011, č.j. 11 Nc 109/2010-120, přenesl Okresní soud , adresa, -západ místní příslušnost na zdejší soud, u něhož bylo řízení nadále vedeno pod sp.zn. 0 P 35/2012. V tomto řízení podával žalobce opakovaně návrhy mj. na snížení výživného, které byly zamítnuty, a to rozsudkem ze dne 28. 11. 2016 a rozsudkem ze dne 22. 2. 2019, č.j. 0 P 35/2012-10008, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2020, č.j. 28 Co 379/2019-11674 (zjištěno z posledních dvou citovaných rozsudků).

5. Žalovaný 2) byl studentem , právnická osoba, – , Anonymizováno, v období od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023 (zjištěno z potvrzení o studiu), vzdělávání na této škole ukončil ke dni 31. 8. 2023, od 1. 9. 2023 není žákem této školy (zjištěno ze sdělení , tituly před jménem, , jméno FO, , ředitele této školy, ze dne 31. 8. 2023).

6. Právní posouzení: Podle § 910 odst. 1 o.z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 913 odst. 1 pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

7. Podle § 163 o.s.ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

8. Soud dospěl k závěru, že žaloba je z větší části důvodná. Změna výše výživného je na místě tehdy, došlo-li ke změně poměrů, ať už na straně oprávněného či povinného, přičemž tuto změnu soud provede s účinností k době, kdy ke změně poměrů došlo. Naposledy bylo o výživném žalovaných rozhodováno rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 11. 2010, č.j. 11 Nc 109/2010-45, neboť všechny následující návrhy žalobce na snížení výživného byly zamítnuty. Soud dospěl k závěru, že na straně obou žalovaných došlo od tohoto posledního rozhodnutí k zásadní změně poměrů mající za následek zánik vyživovací povinnosti žalobce, když oba žalovaní ukončili své vzdělávání a jsou výdělečně činní. Tuto skutečnost žalovaní nesporovali. Bylo zjištěno, že žalovaný 1) ukončil studium ke dni 31. 8. 2023 a od 1. 9. 2023 nastoupil do pracovního poměru, soud proto vyživovací povinnost žalobce ve vztahu k němu zrušil ke dni 1. 9. 2023. Žalovaná 2) uvedla, že ukončila studium ke dni 31. 8. 2020 a od 1. 9. 2020 nastoupila do pracovního poměru, soud proto vyživovací povinnost žalobce ve vztahu k ní zrušil ke dni 1. 9. 2020. Soud naopak neshledal jakýkoli důvod, aby vyživovací povinnost žalobce k žalovaným rušil od dřívějšího data, tím spíše až ke dni zahájení opatrovnického řízení. Žalobce nepředložil žádné důkazy o tom, že jeho vyživovací povinnost zanikla dříve, než tvrdí žalovaní, a na soudem nařízené jednání, kde by jej soud mohl v tomto směru poučit, se nedostavil. Proto byla žaloba zamítnuta v části, v níž se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti zpětně k okamžiku zahájení řízení 0 P 35/2020, do data, od něhož soud vyživovací povinnost zrušil.

9. O nákladech řízení ve vztahu k oběma žalovaným rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy dospěl k závěru, že na straně obou účastníků je dán částečný úspěch i neúspěch. Soud nevyhověl návrhu žalovaných na přiznání nákladů řízení s argumentací, že žalobce vyvolal řízení zbytečně, neboť jeho vyživovací povinnost zanikla ze zákona, i bez rozhodnutí soudu, a pokud by se žalobce na žalované obrátil, ti by mu tuto informaci sdělili. Žalovaní nepovažovali za nutné sami informovat žalobce o ukončení svého studia, neboť ten jim již několik let žádné výživné neposílá. Soud má však za to, že je z hlediska právní jistoty legitimní požadavek, aby o zrušení vyživovací povinnosti rozhodl soud, neboť v opačném případě by žalovaní vůči žalobci stále disponovali exekučním titulem (původním rozsudkem) a mohli by se výživného teoreticky stále domáhat. Proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

10. Podáním ze dne 19. 8. 2024 (č.l. 164) se žalobce opakovaně domáhal osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 1. 2024, č.j. 29 C 321/2022-128, soud již jednou zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, která byla součástí návrhu na zahájení řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 3. 8. 2024. Nové žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků (ustanovení zástupce) může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka poměry, z nichž soud vycházel v původním zamítavém rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. V případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 4 a § 167 odst. 2 o. s. ř.; srov. např. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 7. 2013, zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 99/2013). Žalobce v nové žádosti o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků netvrdil, že by se jeho poměry od posledního rozhodnutí změnily, jedná se o opět o podání zmatečného obsahu zaslané většímu množství subjektů (soudům, ministerstvu, policejnímu prezidiu, apod), v němž žalobce v řízení již po několikáté opakuje své procesní návrhy a žádosti různého charakteru. Soud proto pro překážku věci pravomocně rozhodnuté řízení o žádosti o osvobození žalobce od soudních poplatků zastavil.