29 C 335/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Hanou Suchánkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 210 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 900 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 450 000 Kč od 22. 5. 2020 do 31. 7. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 900 000 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 310 700 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 310 700 Kč od 22. 5. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 450 000 Kč od 22. 5. 2020 do 31. 7. 2020.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 39 146 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit státu - Obvodnímu soudu pro Prahu 8 soudní poplatek ve výši 45 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 1 210 700 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem je životní pojištění, s počátkem pojištění dne 14. listopadu 2017. Životní pojistka zahrnovala pojištění pro případ smrti, invalidity, pracovní neschopnosti, trvalých následků úrazu, denního odškodného, hospitalizace, závažné nemoci. Žalobkyně utrpěla pracovní úraz dne 14. února 2018, když na místě výkonu práce v kavárně v Drážďanech uklouzla na podlaze a udeřila se do hlavy, což jí způsobilo otřes mozku, byla v bezvědomí, následně dlouhodobě v pracovní neschopnosti, přičemž tento incident rozpoutal další zdravotní potíže, které ji dovedly v konečném důsledku do stavu invalidity. Rozhodnutím [obec] správy sociálního zabezpečení z 18. března t. r., č. j. R 18 3. 2020 [číslo] 210 [číslo] byl žalobkyni přiznán invalidní důchod pro invaliditu II. stupně, a to zpětně ke dni 31. lednu 2019 Předtím byla dlouhodobě v pracovní neschopnosti. Již dříve byla žalobkyni uznána invalidita rozhodnutím příslušného německého orgánu správy sociálního zabezpečení ze dne 8. listopadu 2018, tedy nejpozději od tohoto data je třeba mít za to, že byla uznána invalidní podle německého práva. Žalovaná plnila žalobkyni ze sjednaného životního pojištění jen částečně. Plnila v plném rozsahu na trvalé následky úrazu, denní odškodné a hospitalizaci a jednak částečně na pojištění pracovní neschopnosti (jen do 13. ledna 2019, dohromady za 300 dnů trvání pracovní neschopnosti). Odmítla vyplatit žalobkyni za zbývajících 430 dnů pracovní neschopnosti a za invaliditu. Dopisem z 12. listopadu 2018 totiž žalovaná již vypověděla žalobkyni většinu složek uzavřeného životního pojištění. Tím následně odůvodnila odepření části pojistného plnění žalobkyni, doposud nevyplaceného, a to pojištění pracovní neschopnosti za dobu po 13. lednu 2019, tedy po dni, kdy měla doběhnout dle stanoviska žalované jí daná výpovědní lhůta, a pojištění invalidity, jež byla žalobkyni přiznána také dle stanoviska žalované až po údajném doběhnutí žalovanou dané výpovědní lhůty. Maximální doba pracovní neschopnosti krytá pojištěním činila dle pojistných podmínek žalované 730 dnů (2 roky), přičemž žalobkyně byla v pracovní neschopnosti po celou tuto dobu. Žalovaná plnila žalobkyni na pracovní neschopnost toliko 147 000 Kč za 300 dnů (do 13. ledna 2019), zbývá tak vyplatit 210 700 Kč. Jelikož invalidita byla žalobkyni také přiznána dle stanoviska žalované až po údajném zániku pojištění invalidity, tak na invaliditu neplnila žalovaná žalobkyni ničeho. Z invalidity pak žalobkyni náleží pojistné plnění ve výši 1 000 000 Kč. Žalovaná nemohla po právu vypovědět jednotlivé složky životního pojištění žalobkyně, jakkoli konstruuje svůj produkt životního pojištění jako hlavní pojištění pro případ smrti a vše ostatní jen jako tzv.„ připojištění“. Takový přístup je obcházením kogentního pravidla podle § 2805 písm. b) o. z., že k výpovědi životního pojištění se nepřihlíží. Takové životní pojištění, kdy by mělo být možné dokonce i v průběhu vyplácení denních dávek období, za něž má pojišťovna plnit, účelovou výpovědí v podstatě ex post zkrátit, se neslučuje s kogentní úpravou životního pojištění v českém civilním právu.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nárok uplatněný žalobou zcela neuznala, když dále uvedla, že dotčená připojištění, z nichž žalobkyně požaduje žalobou poskytnutí plnění, byla k 14. 1. 2019 ukončena, a tyto škodní události nastaly až po tomto datu, a proto nárok žalobkyně na poskytnutí dalšího plnění není dán. Pojistné podmínky v případě invalidity (konkrétně VPP odst. 38, str. 24/69) uvádí, že se pojistné plnění poskytne pojištěnému, pokud u něj během trvání připojištění nastane invalidita. Ke splnění této podmínky však nedošlo, neboť invalidita dle ČSSZ žalobkyni vznikla až po skončení připojištění invalidity. Ačkoli žalobkyně později doložila sdělení německých úřadů o omezené pracovní neschopnosti, není toto pro posouzení vzniku nároku na pojistné plnění žalobkyně významné, neboť se dle VPP pojištění řídí českým právním řádem, a je tedy nutné vycházet z invalidity určené na základě českých zákonů, na základě nichž rozhodují orgány státní správy a s jejichž obsahem počítají i samotné VPP, když předpokládají I., II. či III. stupeň. Z toho důvodu je tedy nutné vznik invalidity stanovit na základě rozhodnutí ČSSZ, které nastalo až po konci připojištění a je tedy zřejmé, že nárok v daném případě žalobkyni nevznikl. Podle odst.

64. VPP, str. 28/69, se rovněž připojištění pracovní neschopnosti poskytuje pouze za období během trvání tohoto připojištění. Ani v případě připojištění pracovní neschopnosti žalobkyni tedy po ukončení tohoto připojištění nárok nevznikal. Kromě toho připojištění pracovní neschopnosti nemůže být ani přiznáno za období, od něhož již bylo orgánem státní správy rozhodnuto o některém ze stupňů invalidity. Žalobkyní uplatněné nároky jsou počítány až za období, ve kterém již připojištění invalidity ani pracovní neschopnosti neplatila, pročež jí nárok na poskytnutí dalšího plnění žalovanou nevznikl.

3. Na základě shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, není-li výslovně uvedeno jinak, že dne 13. 11. 2017 uzavřela žalobkyně jako pojistník se žalovanou jako pojistitelem pojistnou smlouvu [anonymizována dvě slova] s počátkem pojištění 14. 11. 2017, s rozsahem pojištění: hlavní pojištění pro případ smrti a připojištění mj. Invalidita (II. a III. st.) klesající PČ s pojistnou částkou 900 000 Kč za období od 14. 11. 2018 do 13. 11. 2019, Invalidita (I. st.) klesající PČ a Pracovní neschopnost 29+. Součástí pojistné smlouvy jsou Všeobecné pojistné podmínky s platností od 1. 7. 2016 (prokázáno předmětnou pojistnou smlouvou). Žalobkyně utrpěla dne 14. února 2018 pracovní úraz, v jehož důsledku byla v pracovní neschopnosti od 20. 2. 2018 min. do 17. 4. 2020 (prokázáno neschopenkami vystavenými Dr. [příjmení]. [jméno] [příjmení]). Žalobkyně byla dne 8. 11. 2018 uznána invalidní rozhodnutím Landeshauptstadt Dresden, Sozialamt (prokázáno vícejazyčným potvrzením z téhož dne). Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 18. 3. 2020, [číslo jednací] [číslo] - [číslo] 210 [číslo], byl žalobkyni od 30. 1. 2019 přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně (prokázáno předmětným rozhodnutím). Dopisem [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 11. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně je od data přiznání invalidity II. stupně od 30. 1. 2019 i nadále invalidní pro invaliditu II. stupně a invalidní důchod je vyplácen od 30. 1. 2019 dosud. Žalovaná vyplatila žalobkyni pojistné plnění za dobu léčení následků úrazu v pracovní neschopnosti od 20. 2. 2018 do 13. 1. 2019 (300 dnů). Dopisem ze dne 12. 11. 2018 žalovaná vypověděla připojištění denního odškodného 29+, denního odškodnění 28-, trvalých následků úrazu od 0,1 %, pracovní neschopnosti 29+, invalidity (I. stupeň), invalidity (II. a III. stupeň), závažného onemocnění a zproštění, a to s 6 týdenní výpovědní lhůtou ke konci pojistného období (prokázáno předmětným dopisem); zásilka s výpovědí žalobkyní převzata dne 15. 11. 2018. Žalovaná přes výzvy právního zástupce žalobkyně nevyplatila žalobkyni pojistné plnění z připojištění invalidity a připojištění pracovní neschopnosti od 14. 1. 2019 dále s ohledem na vypovězení specifikovaných připojištění k datu 14. 1. 2019.

4. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

5. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

6. Podle § 2774 odst. 1 o.z., pojistné podmínky vymezí zpravidla podrobnosti o vzniku, trvání a zániku pojištění, pojistnou událost, výluky z pojištění a způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

7. Podle § 2805 písm. b) o.z. pojistitel nebo pojistník může pojištění vypovědět s měsíční výpovědní dobou do tří měsíců ode dne oznámení vzniku pojistné události; vypoví-li však pojistitel životní pojištění, nepřihlíží se k tomu.

8. Podle § 2833 o.z. životní pojištění pro případ smrti, dožití se určitého věku nebo dne určeného smlouvou jako konec pojištění, anebo pro případ jiné skutečnosti týkající se změny osobního postavení člověka lze ujednat jen jako pojištění obnosové.

9. Podle čl. 1 VPP připojištění nemohou existovat samostatně bez hlavního pojištění. To znamená, že při zániku hlavního pojištění zanikají také všechna připojištění (obráceně to neplatí). Odstoupení od pojištění nebo zánik pojištění z jakéhokoli důvodu se může týkat nejen celé pojistné smlouvy (tedy hlavního pojištění i všech připojištění), ale také jen některých připojištění.

10. Podle čl. 38 VPP se poskytne pojištěnému pojistné plnění, pokud u něj během trvání pojištění nastane invalidita II. nebo III. stupně z důvodu nemoci nebo úrazu.

11. Podle čl. 39 VPP se pojistné plnění stanoví ve výši 50 % z pojistné částky. Když invalidita příslušného stupně trvá i po 18 měsících od jejího vzniku, poskytne pojistitel zbývajících 50 % pojistné částky (a to i když už připojištění po pojistné události zaniklo).

12. Podle čl. 63 VPP připojištění pracovní neschopnosti zanikne mj. dnem, kdy na základě rozhodnutí orgánu státní správy byl pojištěnému přiznán některý stupeň invalidity nebo závislosti.

13. V předmětné věci je zásadním posouzení, zda se v případě připojištění pro případ pracovní neschopnosti a pro případ invalidity II. stupně, jedná o životní pojištění a zda tedy pojistitel oprávněně tato připojištění vypověděl a zda pojištěnému vzniklo právo na pojistné plnění z daných připojištění.

14. Co se rozumí životním pojištěním, stanovuje § 2833 o.z., které uvádí, že se jedná o pojištění pro případ smrti, dožití se určitého věku nebo dne určeného smlouvou jako konec pojištění, anebo pro případ jiné skutečnosti týkající se změny osobního postavení člověka. V pojištění pro případ smrti je pojistnou událostí smrt pojištěného nastalá v době trvání pojištění. V pojištění pro případ dožití je pojistnou událostí dožití se určitého věku nebo dne určeného pojistnou smlouvou jako konec pojištění. Jedná se o pojištění s tzv. spořící složkou, kdy účelem pojištění je finanční zabezpečení pojištěné osoby. Dalším typem životního pojištění je pojištění pro případ jiné skutečnosti týkající se změny osobního postavení člověka. Zákon výslovně nestanoví, co se považuje za změnu osobního postavení člověka. Z nejčastějších pojištění v praxi pod tento typ pojištění řazených lze jmenovat pojištění plné invalidity, pojištění závažných onemocnění, svatební pojištění či studijní pojištění. Pojistnou událostí pro pojištění plné invalidity je přiznání invalidního důchodu stanoveného typu (invalidita II. a III. stupně) v době trvání pojištění (Pojištění v novém občanském zákoníku, 1. vydání, 2014, s. 250 - 253: L. Jandová).

15. Z výše uvedeného je zřejmé, že pojištění pracovní neschopnosti pod typ životního pojištění nespadá. Na tom nic nemění ani skutečnost, že bylo sjednáno jako tzv. připojištění k hlavnímu pojištění pro případ smrti pojištěné. K této situaci se již vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 7. 2. 2012, sp.zn. 32 Cdo 4034/2010, který konstatoval, že„ nic nebrání tomu, aby jedna pojistná smlouva zahrnovala více druhů (typů) pojištění, nebo aby v rámci jednoho druhu (typu) pojištění bylo sjednáno více pojistných událostí. Skutečnost, zda na různé typy pojištění s odlišně sjednanými pojistnými událostmi jsou uzavírány samostatné smlouvy, nebo zda jedna smlouva obsahuje několik typů pojištění, je z hlediska účinků právních úkonů smluvních stran (včetně účinků úkonů směřujících k zániku právního vztahu založeného smlouvou) nerozhodná, ledaže by z právního předpisu nebo ze smlouvy vyplývala vzájemná podmíněnost (souvislost) jednotlivých (některých) typů pojištění“.

16. Připojištění pracovní neschopnosti žalobkyně tak bylo žalovanou oprávněně vypovězeno, přičemž toto připojištění bylo ukončeno k 14. 1. 2019. Žalobkyni tak nevzniklo právo na pojistné plnění z připojištění pracovní neschopnosti za období následující po tomto datu. Pro úplnost soud uvádí, že i pokud by dané připojištění nebylo žalovanou vypovězeno, zaniklo by k 30. 1. 2019 z důvodu přiznání invalidity II. stupně k tomu to datu (čl. 63 VPP).

17. Jinak tomu však je s připojištěním invalidity II. stupně. Toto spadá pod druh životního pojištění, neboť se jedná o pojištění pro případ jiné skutečnosti týkající se změny osobního postavení člověka. K výpovědi tohoto připojištění žalovanou tudíž nelze přihlédnout. Žalobkyni tak vzniklo právo na pojistné plnění z tohoto připojištění. Okamžik vzniku invalidity II. stupně je třeba dle soudu vázat k datu 30. 1. 2019, kdy byl žalobkyni přiznán rozhodnutím ČSSZ. Dle náhledu soudu nelze pro okamžik stanovení vzniku invalidity II. stupně zohlednit cizozemské rozhodnutí (rozhodnutí Landeshauptstadt Dresden, Sozialamt), neboť dané rozhodnutí neposuzuje vznik invalidity dle právních předpisů České republiky, nerozlišuje a nepřiřazuje dle zjištěného zdravotního stavu posuzovaného stupně invalidity tak, jak jsou stanoveny právními předpisy České republiky. Jelikož byl žalobkyni stanoven invalidní důchod II. stupně k 30. 1. 2019, činí pojistné plnění částku 900 000 Kč (výrok I. rozsudku) s ohledem na lineárně klesající pojistnou částku. Invalidita II. stupně u žalobkyně od data přiznání dne 30. 1. 2019 stále trvá, proto má žalobkyně nárok na celé pojistné plnění.

18. Co do rozdílu mezi předmětem řízení a výrokem I. přiznanou částkou (310 700 Kč) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

19. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o.z., výše úroku pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvému dni prodlení, přičemž bylo nutné přihlédnout ke splatnosti pojistné částky z připojištění invalidity II. stupně dle 39 VPP.

20. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení byla převážně úspěšná žalobkyně - z porovnání celkové žalobkyni přiznané částky 900 000 Kč s přísl. s částkou, ohledně níž byla žaloba zamítnuta 310 700 Kč s přísl. z celkového předmětu řízení rovnému součtu těchto částek 1 210 700 Kč. Žalobkyně byla tedy úspěšná v 74 % a neúspěšná v 26 %, pročež žalobkyni náleží 48 % (74 % - 26 %) na celkových vynaložených nákladech řízení. Proto jí soud přiznal náhradu nákladu řízení. Ta se sestává z odměny za 5 úkonů právní služby podle ust § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ AT“), (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 11. 10. 2021 a 15. 11. 2021) 1 úkon za 13 180 Kč, dále z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT, připadající na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, v součtu za uvedených 5 úkonů právní služby ve výši celkem 1 500 Kč a dále 21% DPH v částce 14 154 Kč, celkem tedy 81 554 Kč 48 % pak činí 39 146 Kč.

21. Výrok IV. je odůvodněn podle § 2 odst. 3 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Výše soudního poplatku ze žalobkyni přiznané částky činí dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku poplatků částku 45 000 Kč.