29 C 48/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Kociánem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 550 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 550 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 13. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 700 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 550 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že je dcerou poškozené , jméno FO, , nar. 18. 10. 1968 (dále též „primární poškozená“), která byla účastna dopravní nehody, kdy jako chodkyně byla dne 12. 12. 2022 poražena motorovým vozidlem a přimáčknuta na stěnu bytového domu, v důsledku čehož utrpěla zlomeninu pánve, zhmoždění plic a rozdrcení pravé dolní končetiny, která jí musela být následně amputována. Nehodu zavinil řidič , jméno FO, , nar. 25. 7. 2002 (dále jen „škůdce“) a věc byla projednávána jako trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 4 T 36/2023 a řízení podmíněně zastaveno. Žalobkyně tvrdila, že jí v důsledku závažného poškození zdraví její matky vznikla tzv. sekundární újma osoby blízké, kterou je žalovaná jakožto pojistitel škůdce povinna odčinit v souladu s ust. § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobkyně upozornila na skutečnost, že výše odčinění by měla být určena dle zásad slušnosti. Lze tedy subsidiárně použít Metodiku Nejvyššího soudu (dále jen „NS“), podle níž by se základní částka měla pohyboval kolem 10 000 000 Kč. Žalobkyně se však rozhodla požadovat toliko částku 800 000 Kč s tím, že žalovaná před uplatněním nároku soudní cestou plnila již v rozsahu 250 000 Kč.

2. Žalovaná nárok žalobou uplatněný neuznala. Ačkoliv poukazovala na skutečnost, že posuzování naplnění definice § 2959 o. z. v případě zvlášť závažného ublížení na zdraví je někdy dosti hraniční, k čemuž poukazovala na judikaturu NS, základ nároku v daném případě nesporovala. Již poskytnutou částku 250 000 Kč však považovala za zcela adekvátní. V posuzovaném případě se nejedná o úmrtí osoby blízké, nelze tedy utrpení žalobkyně srovnávat s utrpením blízkých v těchto nejzávažnějších případech, jakkoliv následky dopravní nehody zcela jistě do života žalobkyně zasáhly. Dle judikatury NS by měla být základní částka zadostiučinění při úmrtí osoby blízké vycházet z 20tinásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného, což pro rok 2022 činí částku 756 780 Kč. V případě nikoliv natolik závažných následků do života celé rodiny, kdy žalovaná je sice nyní invalidní, avšak nejedná se o případy vyloženě srovnatelné s úmrtím (závažné poškození centrální nervové soustavy, vegetativní stav apod.), je tedy třeba vycházet z částky nižší. K tomu předložila pro komparaci případy projednávané tuzemskými soudy. Žalobkyně naopak zcela nedůvodně při výpočtu svého nároku vychází z částky ještě vyšší, než je NS standardně uvažována jako základní při těch nejzávažnějších následcích pro primárního poškozeného (a reflektivně tedy i pro poškozeného sekundárně).

3. Soud učinil následující skutková zjištění.

4. Soud vzal v první řadě za svá následující nesporná tvrzení účastníků ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Dne 12. 12. 2022 došlo k dopravní nehodě v Opavě, kdy vozidlo tov. zn. Audi 4A Avant, reg. zn. , SPZ, , přirazilo ke stěně domu chodkyni primární poškozenou, která utrpěla zranění, a to zlomeninu pánve, zhmoždění plic se selháním dýchání, těžké krvácení, šok, vícečetná poranění a rozdrcení pravé dolní končetiny s nutností její amputace. Uvedené vozidlo bylo v době nehody pojištěno z odpovědnosti jeho provozu u žalované. Žalovaná na nárok žalobkyně vyplatila 250 000 Kč. Mezi stranami též nebylo sporu o tom, že pro rok 2022 činil dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející škodní události 756 780 Kč.

5. Trestní stíhání škůdce pro přečin těžké ublížení na zdraví z nedbalosti bylo podmíněně zastaveno, jelikož tento (nad rámec plnění žalované) prohlásil svou vinu v celém rozsahu, souhlasil s popisem skutku a poskytl primární poškozené finanční kompenzaci ve výši 500 000 Kč. Škůdce vyjádřil omluvu a lítost nad skutečností, že jeho zaviněním došlo ke zranění primární poškozené a ta jeho sdělení a omluvu přijala (zjištěno z usnesení Okresního soudu v Opavě z 18. 9. 2023, č. j. 4 T 36/2023-208, č. l. 25; a Dohody o způsobu vyrovnání z 12. 7. 2023, č. l. 167 připojeného spisu Okresního soudu v Opavě, sp. zn. 4 T 36/2023). Škůdce vykonával v době trestního stíhání povolání topenář – instalatér (zjištěno z obžaloby z 2. 5. 2023, č. j. 1 ZT 86/2023-9, č. l. 153 připojeného spisu Okresního soudu v Opavě, sp. zn. 4 T 36/2023).

6. Z fotodokumentace na č. l. 40–49 vyplývá, že primární poškozená byla před nehodou vitální žena se zájmem v pěší turistice a starostí o vnoučata. Fotodokumentace zachycuje rozličné výlety za účasti primární poškozené, rodinné oslavy a sešlosti a společenské akce, jimž byla primární poškozená přítomna.

7. Babička žalobkyně vyžaduje dohled a pomoc v běžných životních potřebách – nákupy, příprava jídla, péče o prádlo a domácnost, příprava léků a dohled nad financemi (zjištěno z potvrzení lékaře, č. l. 50).

8. Primární poškozená byla hospitalizována 12. 12. 2022–17. 3. 2023 ve Fakultní nemocnici , adresa, , poté 28. 3 2023–12. 4. 2023 tamtéž. Poté byla primární poškozená pacientem v Rehabilitačním ústavu , adresa, , a to v období 20. 4. 2023–10. 5. 2023 (zjištěno z propouštěcích zpráv na č. l. 51–54 a potvrzení hospitalizace v rehabilitačním ústavu z 10. 5. 2023, č. l. 55).

9. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že v den nehody se žalobkyně s její matkou viděly a domlouvaly se, že si večer ještě zatelefonují. Namísto primární poškozené však volal bratr žalobkyně, který sdělil, že se žalobkyně nemá děsit, ale že její matku před domem srazilo auto, rozdrtilo jí stehenní kost, pročež je převážena do nemocnice. První pomoc dával matce bratr, škůdce byl zřejmě v šoku. Druhý den žalobkyně jela do nemocnice matku navštívit. Ta byla v umělém spánku. Po amputaci nohy pak byla primární poškozená v umělém spánku ještě 2 dny. Žalobkyně měla strach o život její matky. Tento strach opadl poté, co její matku z umělého spánku probudili lékaři, kteří sdělili rodině žalobkyně, že primární poškozená je již mimo ohrožení života. Primární poškozená byla v nemocnici přes Vánoce roku 2022, poté byla rovnou převezena do rehabilitačního zařízení. Rodina žalobkyně se rozhodla, že by bylo lepší stranit primární poškozenou vnoučat, aby ji nemusely vidět v takovém stavu. V současné době se vnoučata s primární poškozenou vídají, ta je již však není schopna hlídat. Od doby ukončení hospitalizace se o primární poškozenou stará její manžel i žalobkyně, která se z toho důvodu i přistěhovala blíže k jejímu bydlišti. Žalobkyně mívá telefonický kontakt s primární poškozenou s četností i 3x denně na telefonu. Vídají se obden. Žalobkyně kupř. zajišťuje odvoz primární poškozené k lékaři. Vyjma o matku se žalobkyně stará i o svoji babičku, péče o niž po nehodě v zásadě zcela přešla z primární poškozené na žalobkyni, jelikož její matka již toho není schopna. Její matka též již není zcela schopna plnit plnohodnotně funkci prarodiče, nemůže hlídat děti žalobkyně a nemůže jezdit na výlety tak, jako předtím. Primární poškozené byla předepsána medikace, která má tlumící efekt. Někdy primární poškozená ani nechce vstát z postele a někdy mívá fantomové bolesti, které jsou navíc umocněny jízdou na invalidním vozíku a otřesy, které způsobuje. Primární poškozená má též další s nehodou související medikaci, např. na odvodnění, jelikož jí natéká levá noha a nedokrvují se jí tři prsty u této končetiny. Poškozená vyžaduje péči i v souvislosti s překonáním schodiště v domě. Domácí práce zastane manžel, s většími úklidy pomáhá žalobkyně. Primární poškozená je schopna maximálně utřít prach. Bratr žalobkyně se do péče o primární poškozenou nezapojuje, má vlastní zájmy. Po psychické stránce na tom primární poškozená není vůbec dobře, kupř. zavolá žalobkyni, aby přijela, že se potřebuje „vypovídat“, což žalobkyně činí, je to však pro ni psychicky náročné. Nehoda matky žalobkyně pak omezila jejich společné aktivity jako např. společné nakupování či společné „holčičí dny“ (zjištěno též z čestného prohlášení , jméno FO, – manžel primární poškozené, č. l. 56, a primární poškozené č. l. 57).

10. Z dalších provedených důkazů (dopis žalované z 12. 6. 2024, č. l. 23–24; výzva k plnění žalobkyně z 5. 5. 2024, č. l. 28) soud neučinil žádná další pro věc podstatná skutková zjištění. Skutečnosti z nich se podávající (úhrada částky 250 000 Kč žalovanou) nebyly mezi stranami sporné.

11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

12. Podle § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

13. Soud se ponejprv zabýval samotným základem nároku žalobkyně, a sice zdali je naplněna hypotéza ustanovení v předchozím odstavci citovaného. V této souvislosti nelze přehlédnout, jak ostatně správně proponovala strana žalovaná, že kupř. v rozsudku NS ze dne 6. 12. 2023, sp. zn. 25 Cdo 1850/2023, upozornil posledně jmenovaný soud na skutečnost, že amputace končetiny v jakémkoli rozsahu představuje silnou zátěžovou a stresovou situaci spojenou se změnou obrazu vlastního těla, se změnou soběstačnosti a mobility a výrazně ovlivní život každého člověka i osob tomuto člověku blízkých. Není sporu o tom, že amputace nohy má značný vliv na psychický stav člověka a jeho následné začleňování zpět do běžného života. Nastává totiž nová situace, na kterou je třeba se adaptovat. Naproti tomu v rozsudku ze dne 17. 5. 2024, sp. zn. 30 Cdo 3061/2023, NS za obdobného skutkového stavu posuzovanému případu dospěl k závěru, že ztráta pravé (dominantní) ruky měla sice významný dopad do života primárního poškozeného, nicméně toto zranění nelze pokládat za zvlášť závažné ve smyslu § 2959 o. z. Tamní primární poškozený byl ohrožen na životě krátce po dopravní nehodě, avšak tento stav vnímal nepříznivě především on sám, nikoliv osoby jemu blízké. Během asi šestitýdenní hospitalizace, která následovala bezprostředně po nehodě, bylo od stabilizace životních funkcí zřejmé, že primární poškozený není ohrožen na životě (přestože utrpěl devastující zranění ruky) a že jeho těžký zdravotní stav neznemožní rozvíjení vztahů s rodinnými příslušníky. Narušení možnosti komunikace a styku s blízkými osobami tak nedosáhlo úrovně srovnatelné s poškozenými v kómatickém stavu či při plné či převažující ztrátě sebeobsluhy, aby bylo způsobilé vyvolat duševní útrapy osob blízkých poškozenému v intenzitě odčinitelné peněžitou náhradou podle § 2959 o. z. U tohoto nároku je totiž smyslem a účelem odčinění zásahu do práva na rodinný život sekundárních obětí, které v tomto případě nebylo dotčeno v míře předpokládané citovaným ustanovením. Sekundární poškození se mohli s poškozeným primárním nadále vídat, netrávil v důsledku svého zranění mnoho měsíců mimo domov, kontakt s blízkými byl sice dlouhodobým léčením narušen, nikoliv však znemožněn či krajně limitován; rodina se nemusela obávat o jeho život a mohla s ním přes jisté obtíže komunikovat a udržovat a rozvíjet rodinný vztah.

14. Soud s ohledem na výše citovanou judikaturu považuje za zřejmé, že vždy záleží na individuálních okolnostech případu, které je důležité velmi důsledně zvážit předtím, než dojde konkluze ohledně naplnění podmínek pro aplikaci § 2959 o. z. Často se může jednat o velmi hraniční situace. Soud v daném případě dospěl k závěru, že se v konkrétním případě o zvlášť závažné ublížení na zdraví primární poškozené jedná, a že žalobkyni z toho důvodu vznikla újma, jež je formulována § 2959 o. z. Oproti skutkovému stavu líčenému v předchozím odstavci soud v poměrech posuzované věci vzal za prokázané, že život primární poškozené byl ohrožen a že se žalobkyně o její život po určitou dobu obávala. Primární poškozená po zranění strávila vícero měsíců (od prosince 2022 do května 2023) mimo domov s ohledem na nutnost lékařské péče a následné rehabilitace. Zároveň z provedeného dokazování vyplynulo, že jakkoliv nebyla možnost rozvíjení rodinných vztahů zcela znemožněna (k tomu viz níže), byla omezena do té míry, která v žalobkyni nepochybně újmu formulovanou § 2959 o. z. musela vyvolat. Jedná se v daném případě o kategorii velmi těžkých zranění, která primární oběť po delší dobu (zde permanentně) zatěžují výrazně nepříznivým zdravotním stavem, což má citelný dopad do osobnostní sféry žalobkyně, a její duševní útrapy jsou do té míry intenzivní, že musí být odškodněny i přesto, že následky zranění nejsou nejtěžší (srov. rozsudek NS ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4210/2018). Bez významu pak soud neponechává ani samotný fakt, že žalovaná sama naplnění § 2959 o. z. shledala a na jeho podkladě žalobkyni uhradila určitou část jí uplatněného nároku. Potud je soud zajedno s žalobní argumentací.

15. Při posuzování samotné výše nároku žalobkyně považuje soud za nutné předně zmínit, že v případě posuzování vzniku a výše nemajetkové újmy se jedná o posuzování kategorie jen obtížně zjistitelné a zcela jistě matematicky přesně nespočítatelné (srov. v poměrech problematiky odpovědnosti státu za škodu kupř. rozsudek NS ze dne 27. 12. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3324/2022, či ze dne 8. 10. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1885/2024). Ostatně zjevně i proto NS formuloval pro zachování předvídatelnosti rozhodování zásadu, že za základní částku náhrady dané újmy lze považovat v případě nejbližších osob dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející škodní události. Tato základní částka je pak dále modifikována okolnostmi případu, kdy za významnou je nutno považovat zejména intenzitu vztahu žalobkyně s primární obětí, možnost (či naopak nemožnost) vést s ní i nadále rodinný život, případná existenční závislost na primární oběti, eventuálně jiná satisfakce (jako např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení), která obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Zohlednit lze rovněž, byla-li sekundární oběť očitým svědkem škodní události, či jakým způsobem se o ní dozvěděla. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především jeho postoj ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění (zásadně rozdílná je míra zavinění v případě úmyslu a nedbalosti) a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek. (srov. rozsudek NS ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3468/2019). K uvedeným závěrům dospěl NS v souvislosti s posuzováním dopadů do sféry sekundárně poškozených při zvlášť závažném ublížení na zdraví primárně poškozeného.

16. Soud formulovaná kritéria posoudil v rámci daného případu a ztotožnil se s argumentací žalované, že žalobkyni před podáním žalobního návrhu již poskytnutá částka 250 000 Kč její újmu dostatečně kompenzuje.

17. Co se týče intenzity vztahu žalobkyně a primární poškozené, soud jej hodnotí na základě provedeného dokazování jako standardně fungující vztah matka–dcera. Žalobkyně se se svojí matkou poměrně četně vídaly, komunikovaly spolu osobně i telefonicky, sdílely společné aktivity jak párově, tak v rámci širší rodiny, kdy primární poškozená před nehodou např. hlídala děti žalobkyně a účastnila se společných výletů. Z provedeného dokazování nevyplývá žádné případné odcizení ani žádné zcela nadstandardní vztahy mezi žalobkyní a primární poškozenou. Soud proto na základě uvedeného kritéria základní částku odčinění nikterak neupravoval.

18. Ve vztahu k možnosti vést nadále s primární poškozenou rodinný život a existenční závislosti žalobkyně na primární oběti soud hodnotí jako zcela zásadní, že přestože nehoda matky žalobkyně zcela nepochybně do života celé rodiny zasáhla, rodinný život a potencialita jeho dalšího rozvoje nikterak nevymizela. Přestože žalobkyně nemůže nadále vykonávat se svojí matkou veškeré předchozí aktivity (výlety do hor, samostatné nákupy apod.), nelze spustit ze zřetele, že žalobkyně se nadále s matkou poměrně často vídá, jejich vztah matka-dcera nikterak neutrpěl, a přestože je situace pro všechny zúčastněné dozajista složitá, tyto samotné komplikace další rodinný život navzdory určitým omezením nikterak zásadně nenarušují. Smyslem existence § 2959 o. z., jak výše uváděno, je přitom právě kompenzace ztráty rozvoje dalších (rodinných) vztahů s primární obětí. Je zároveň zřejmé, že žalobkyně ani není na primární poškozené nikterak existenčně závislá (nejedná se např. o nezletilé dítě či o osobu s omezenou svéprávností), což by odůvodňovalo případné navýšení kompenzace. Soud též nemůže než dát zapravdu žalované, že dopady vážného ublížení na zdraví primární poškozené do života žalobkyně jsou zcela zjevně absolutně nesrovnatelné s případy, kdy primární oběť přijde o život či se dostane v důsledku škodného jednání do vegetativního stavu bez možnosti remise. Právě a jen takové případy jsou takového charakteru, kdy je (logicky) možnost jakéhokoliv dalšího rodinného života a rozvoje vzájemných vztahů absolutně vyloučena, pročež je újma pozůstalým vzniknuvší ve smyslu § 2959 o. z. nejzávažnější, a její kompenzace proto musí být nejvyšší. Nesprávná je proto argumentace strany žalující, že následky jsou v daném případě v podstatě horší než smrt, jelikož žalobkyně je každodenně s nepříjemnou realitou konfrontována. Snad by byl tento argument pochopitelný v oněch nejzávažnějších případech poškozeného zdraví (vegetativní stav primárního poškozeného), nepřijatelný je však v případech nikoliv nejzávažnějších představitelných následků, což amputace nohy, jakkoliv jinak subsumovatelná pod zvlášť závažné ublížení na zdraví dle § 2959 o. z., zcela jistě není. Na základě všeho uvedeného soud považuje za spravedlivé v rámci kritéria možnosti vedení dalšího rodinného života a existenční závislosti na primární poškozené snížení základní částky zadostiučinění o 50 %.

19. Konečně se soud zabýval kritériem osoby škůdce. Bylo prokázáno, že škůdce vyjádřil zájem o zdravotní stav primární poškozené, poskytl omluvu a finanční kompenzaci ve výši 500 000 Kč (nad rámec plnění žalovanou). Škůdce byl trestně stíhán pro nedbalostní přečin, nikoliv pro trestný čin úmyslný. Svou vinu nikterak nezastíral, souhlasil s popisem skutku a byl plně nápomocný při objasňování trestného činu. Žalobkyně vypověděla, že toto chování škůdce mohlo být motivováno dosažením odklonu v trestním řízení, k čemuž také došlo jeho podmíněným zastavením, soud však nepovažuje motivaci škůdce za rozhodnou. Omluva a finanční kompenzace, v náhledem soudu pro mladého člověka (škůdce narozen v roce 2002) živícího se jako instalatér významné výši, dozajista měly kýžený efekt v podobě alespoň částečné kompenzace újmy primární poškozené a nelze toto konání škůdce podceňovat jen proto, že mu následně přineslo podmíněné zastavení trestního stíhání. Primární poškozená ostatně jeho omluvu přijala, což stvrdila podpisem na dohodě o narovnání, což nepochybně přineslo částečnou úlevu i sekundárně poškozeným, jak předpokládá výše citovaná judikatura NS. Soud proto z titulu kritéria osoby škůdce snížil základní částku o 20 %.

20. Žalobkyně nebyla očitým svědkem dopravní nehody její matky. Dozvěděla se o ní zprostředkovaně a citlivě podaným způsobem („ať se neleká“) od svého bratra. Soud tedy neshledal žádný důvod navyšovat základní částku z těchto důvodů.

21. Soud tedy základní částku náhrady ve výši 756 780 Kč snížil celkem o 70 % na základě shora uvedených důvodů. Výsledkem je částka 227 034 Kč, kterouž považuje soud za plně vyvažující prokázanou újmu žalobkyně, a protože žalovaná před podáním žaloby poskytla žalobkyni na kompenzaci její újmy celkem 250 000 Kč, tj. částku vyšší, žalobní žádání není důvodné, a soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl včetně požadovaného příslušenství.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované. Výše náhrady nákladů činí celkem 2 700 Kč a sestává z paušální náhrady hotových výdajů advokátem nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 9 úkonů (odpor proti platebnímu rozkazu, vyjádření z 14. 2. 2025, příprava na jednání a účast na jednání dne 30. 4. 2025, vyjádření z 21. 5. 2025, příprava a účast na jednání dne 25. 7. 2025 a příprava a účast na jednání dne 18. 8. 2025).

23. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.