29 C 66/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Hanou Suchánkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované 1): celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované žalovanému 2): celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 204 316 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná 1) je povinna zaplatit částku 204 316 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 2. 4. 2019 do zaplacení, a to do majetkové podstaty v insolvenčním řízení vedeném pod sp.zn. [spisová značka], to vše do tří od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ve vztahu k žalovanému 2) zamítá.</b> <b>III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 37 760 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.</b> 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaných zaplacení společně a nerozdílně částky 204 316 Kč s příslušenstvím do majetkové podstaty dlužníka, kterým je žalovaný 2) s odůvodněním, že Městský soud v Praze usnesením čj. [spisová značka] ze dne 28. 1. 2015 rozhodl o úpadku a prohlásil konkurs na majetek žalovaného 2). Žalovaný 2) byl účastníkem dědického řízení sp.zn. [spisová značka], které bylo vedeno u Okresního soudu v Liberci notářkou JUDr. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa]. Dle usnesení č.j. [číslo jednací] ze dne 27. 7. 2017, měl žalovaný 2) obdržet z dědictví částku 204 316 Kč. Rozhodnutí o pozůstalosti č.j. [číslo jednací] ze dne 27. 7. 2017 předcházelo jednání o pozůstalosti 17. 7. 2017. Dle protokolu ze dne 17. 7. 2017 byla žalovaná 1) notářkou seznámena se skutečností, že žalovaný 2) se nachází v insolvenčním řízení, a že na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Notářka JUDr. [příjmení] vydala opravné usnesení č.j. [číslo jednací] ze dne 10. 9. 2018, ve kterém uvedla, že částka připadající na žalovaného 2) má být vyplacena do majetkové podstaty. Žalovaný 2) byl opakovaně vyzýván insolvenčním správcem k vydání částky 204 316 Kč do majetkové podstaty, což neučinil. Insolvenční správce vyzval žalovanou 1) dopisem ze dne 17. 8. 2017, aby vyplatila do majetkové podstaty podíl z dědického řízení připadající na žalovaného 2). Žalovaná 1) sdělila insolvenčnímu správci dopisem ze dne 2. 9. 2018, že údajně vyplatila částku z dědictví připadající na dlužníka ve výši 204 316 Kč dne 15. 3. 2018 dlužníkovi v hotovosti. Žádné další důkazy o výplatě částky dlužníkovi nepředložila. Žalovaná 1) zaslala insolvenčnímu správci dopis bez data, avšak s poštovním razítkem ze dne 25. 9. 2018, ve kterém uvedla, že částku 204 316 Kč uhradila svému bratrovi, žalovanému 2), a že podle jejího názoru jí žádný právní předpis neukládá povinnost, aby tuto částku vydala do majetkové podstaty. Insolvenční správce opakovaně vyzýval žalovanou 1) o zaplacení předmětné částky s odkazem na § 249 odst. 2 insolvenčního zákona, žalovaná 1) dlužnou částku do majetkové podstaty nezaplatila.

2. Žalovaná 1) ve vyjádření k žalobě uvedla, že k úhradě částky 204 316 Kč z dědického podílu došlo dne 15. 3. 2018, kdy tuto částku uhradila v hotovosti svému bratrovi. Žalovaná 1) dále konstatovala, že jednala v souladu s právoplatným rozsudkem ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. [číslo jednací], kde je uvedeno, že dědický podíl má vyplatit p. [celé jméno žalovaného] O tom, že by měla částku vyplatit na účet insolvenčního správce zde není ani zmínka. Při jednání o dědickém řízení jí Mgr. [anonymizováno]. [příjmení] nikdy nesdělila, že by tuto částku měla poukázat na účet insolvenčního správce. Teprve dne 10. 9. 2018 jí bylo doručeno opravné usnesení Okresního soudu v Liberci, kde je uvedeno, že došlo k administrativní chybě, když nebyla uvedena skutečnost, že na dědice [celé jméno žalovaného] je vedeno insolvenční řízení a částka měla být vyplacena na účet majetkové podstaty určený insolvenčním správcem. O finanční situaci svého bratra se nikdy nezajímala, měla za to, že je vlastníkem bytu, chalupy, auta atd., a proto o jeho platební morálce nepochybovala, ani o tom, že své dluhy uhradí, jak tvrdil. Nemá právnické vzdělání, nikdy v konkurzu nebyla, a tak se domnívala, že zaplacením částky její závazek vůči bratrovi zanikl. Také se domnívá, že její bratr byl povinen tuto částku vydat na účet insolvenčního správce, a že by tak tato částka měla být vymáhána především po něm. To, že tak neučinil, ji sice mrzí, ale připadá jí zcela absurdní vyplácet tuto částku znovu.

3. Na jednání soudu dne 20. 5. 2021 žalovaná 1) uvedla, že nevěděla, že před zaplacením předmětné částky svému bratrovi měla nehlédnout do insolvenčního rejstříku, ani zde nebyly okolnosti plnění dluhu, ze kterých by jí bylo zřejmé, že její bratr plnění vydá do majetkové podstaty. Peníze mu odevzdala a bylo jeho věcí, co s nimi dále udělá. Nevěděla, že má nějaké dluhy.

4. Žalovaný 2) na jednání soudu dne 20. 5. 2021 souhlasil s tvrzením žalované 1), že mu vyplatila dědický podíl, v danou dobu věděl, že byl v konkurzu.

5. Na základě shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, není-li výslovně uvedeno jinak, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2015, č.j. [spisová značka], bylo rozhodnuto o úpadku a prohlášen konkurs na majetek žalovaného 2). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2021, č.j. [spisová značka], byl insolvenčním správcem žalovaného 2) ustanoven žalobce (prokázáno předmětnými usneseními). Dne 17. 7. 2017 proběhlo jednání v sídle notářky JUDr. [jméno] [příjmení], jako soudní komisařky, kterého se zúčastnila notářská koncipientka Mgr. [jméno] [příjmení] a oba žalovaní. Na daném jednání žalovaný 2) prohlásil, že je v úpadku (prokázáno Protokolem ze dne 17. 7. 2015, č.j. 35 D 577/2017-40). Usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 9. 2017, č.j. [číslo jednací], byla ve výroku II. schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti mj. s tím, že žalovaná 1) vyplatí na dědický podíl žalovanému 2) částku 204 316 Kč, a to do 6 měsíců od právní moci tohoto usnesení; usnesení nabylo právní moci dne 27. 9. 2017 (prokázáno předmětným usnesením). Usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 9. 2018, č.j. [číslo jednací], byla provedena oprava výroku II. usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 9. 2017, č.j. [číslo jednací], a to tak, že žalovaná 1) vyplatí na dědický podíl částku 204 316 Kč, která bude vyplacena na účet majetkové podstaty určený insolvenčním správcem Ing. [jméno] [jméno] [příjmení]; usnesení nabylo právní moci dne 1. 10. 2018 (prokázáno předmětným usnesením). Z Potvrzení o úhradě finanční částky v hotovosti ze dne 15. 3. 2018 má soud za prokázané, že žalovaná 1) tímto potvrdila, že uhradila částku 204 316 Kč k rukám žalovaného 2). Následně insolvenční správce žalovaného 2) opakovaně bezvýsledně vyzýval oba žalované k zaplacení částky 204 316 Kč do majetkové podstaty žalovaného 1), což má soud za prokázané předmětnými výzvami.

6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

7. Podle § 249 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, jestliže osoba, která má závazek vůči dlužníkovi, plní tento závazek po prohlášení konkursu dlužníku, a plnění se nedostane do majetkové podstaty, není tím svého závazku zproštěna, ledaže prokáže, že o prohlášení konkursu nemohla vědět nebo že vzhledem k okolnostem plnění dluhu bylo zřejmé, že dlužník plnění vydá do majetkové podstaty.

8. Předmětné ustanovení insolvenčního zákona ukládá závažné povinnosti osobě se závazkem vůči dlužníkovi. Pokud by její plnění učiněné po prohlášení konkurzu nebylo doručeno do majetkové podstaty, nezprošťuje se tato osoba svého závazku. Uvedená povinnost je v přímé návaznosti na princip veřejnosti insolvenčního řízení zajišťována formou publikace v insolvenčním rejstříku, Princip veřejné publicity předpokládá u zúčastněných subjektů domněnku vědomosti o tom, že došlo k rozhodnutí o úpadku dlužníka a jeho řešení formou konkurzu. Osoba, která tvrdí, že o prohlášení konkurzu vědět nemohla, musí současně osvědčit důvody, které jí bránily zjistit si tuto informaci, přestože by postupovala s péčí dobrého hospodáře v rámci správy svého závazku vůči dlužníkovi. Osoba se závazkem vůči dlužníkovi, jejíž plnění po prohlášení konkurzu nebylo vydáno do majetkové podstaty, se může zprostit svého závazku opakovaně plnit prokázáním skutečnosti, že její plnění bylo vydáno do dispozice dlužníka tak, že bylo možno vzhledem k okolnostem očekávat vydání plnění do majetkové podstaty. Jinými slovy, pokud dlužník insolvenčního dlužníka po prohlášení konkurzu plní svůj závazek vadně dlužníkovi a nikoliv do majetkové podstaty, není tím svého závazku zproštěn, leda že prokáže, že o prohlášení konkurzu nemohl vědět nebo že vzhledem k okolnostem plnění dluhu bylo zřejmé, že dlužník plnění vydá do majetkové podstaty.

9. V řízení nebylo mezi účastníky sporu o tom, že na základě pravomocného usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 9. 2017, č.j. [číslo jednací], vznikl žalované 1) závazek vůči žalovanému 2) na vyplacení dědického podíl v částce 204 316 Kč. V tuto dobu již žalovaný 2) byl v konkurzu a žalovaná 1) měla povinnost zaplatit danou částku do majetkové podstaty žalovaného 2), přičemž na tom ničeho nemění ani nesprávné určení platebního místa výše uvedeným usnesením. Žalovaná 1) však danou částku do majetkové podstaty žalovaného 2) nezaplatila. Žalované 1) před tvrzenou úhradou dané částky v hotovosti žalovanému 2) nebránily žádné překážky k nahlédnutí do insolvenčního rejstříku, kde by zjistila, že na žalovaného 2) konkurz prohlášen byl. Pokud žalovaná 1) namítá, že nemá právnické vzdělání a že nevěděla, že má takto učinit, když se řídila výše uvedeným usnesením, soud podotýká, že ačkoliv povinnost stanovená ve výše citovaném ustanovení § 249 odst. 2 insolvenčního zákona je přísného charakteru, vztahuje se na každého bez rozdílu, tedy i bez rozdílu dosaženého vzdělání. Námitka žalované 1) ohledně nevědomosti nepříznivého finančního stavu žalovaného 2) pak není na místě, neboť z protokolu o jednání dne 17. 7. 2015 vyplývá, že na tomto jednání, na kterém byla přítomna i žalovaná 1), prohlásil žalovaný 2), že je v úpadku. Ve prospěch žalované 1) pak nelze shledat ani existenci okolností plnění dluhu, ze kterých by bylo zřejmé, že žalovaný 2) vydá plnění do majetkové podstaty, když žalovaná 1) žádné takové okolnosti netvrdila, naopak konstatovala, že se dále nezajímala o to, jako žalovaný 2) s danou částkou zaplacenou žalovanou 1) naloží.

10. Ačkoliv žalobce taktéž zpochybňuje samotnou existenci provedení úhrady předmětné částky žalovanou 1) žalovanému 2), soud tímto směrem dále dokazování nevedl, neboť pro posouzení existence závazku žalované 1) zaplatit dlužnou částku do majetkové podstaty žalovaného 2), je tato skutečnost irelevantní. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná 1) má povinnost zaplatit částku 204 316 Kč do majetkové podstaty žalovaného 2), takto však neučinila, a proto jí soud tuto povinnost uložil ve výroku I. rozsudku. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o.z., výše úroku pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvému dni prodlení, když byla žalovaná 1) vyzvána předžalobní výzvou insolvenčního správce ze dne 30. 10. 2018 k zaplacení dané částky do 15 dnů od obdržení výzvy.

11. Soud dále dospěl k závěru, že žalovaný 2) není ve sporu věcně pasivně legitimován, neboť závazek k zaplacení dané částky do majetkové podstaty je dán pouze u žalované 1), a to právě na základě závazku vůči žalovanému 2) vzniklého usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 9. 2018, č.j. [číslo jednací]. Proto soud žalobu ve vztahu k žalovanému 2) jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

12. Ve vztahu k žalovanému 2) byl pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení plně úspěšný žalovaný 2), a proto je žalobce povinen mu v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení sestávající se z paušální náhrady ve výši 300 Kč za 1 úkon (účast na jednání soudu dne 20. 5. 2021) dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. ze dne 23. září 2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (výrok III).

13. Ve vztahu k žalované 1) byl v řízení plně úspěšný žalobce, a proto mu soud ve výroku IV. rozsudku přiznal v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení. Ta se sestává z odměny za 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ AT“), (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, replika ze dne 15. 8. 2020 a účast na jednání soudu dne 20. 5. 2021) 1 úkon za 9 140 Kč a dále z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT, připadající na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, v součtu za uvedené 4 úkony právní služby ve výši celkem 1 200 Kč, celkem tedy 37 760 Kč.