29 C 73/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Kociánem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení neplatnosti zajišťovacího převodu práva a o určení vlastnictví k motorovému vozidlu

I. Žaloba, aby soud určil, že zajišťovací převod práva k osobnímu automobilu značky Audi model: A5, RZ: , SPZ, , číslo TP: , Anonymizováno, , číslo karosérie , Anonymizováno, , sjednaný v čl. II. smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 28. 5. 2023, je absolutně neplatný, se zamítá.

II. Žaloba, aby soud určil, že vlastníkem vozidla – osobní automobil značky Audi model: A5, RZ: , SPZ, , číslo TP: U173489, číslo karosérie , Anonymizováno, , je společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO žalobkyně, , se sídlem , adresa, , se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 18 574 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se v řízení původně vedeném Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. 9 C 84/2024 (věc byla postoupena zdejšímu soudu z důvodu místní příslušnosti) na základě žaloby doručené soudu 3. 6. 2024 domáhala jednak toho, aby soud určil, že zajišťovací převod vlastnického práva k osobnímu automobilu značky Audi model: A5, RZ: , SPZ, , číslo TP: , Anonymizováno, , číslo karosérie , Anonymizováno, (dále jen „Vozidlo“), je absolutně neplatný, a dále, aby soud určil, že žalobkyně je vlastnicí Vozidla. Žalobu odůvodnila tak, že kupní smlouvou ze dne 28. 5. 2023 žalobkyně nabyla vlastnické právo k Vozidlu s tím, že v technickém průkazu je doposud zapsán jako vlastník Vozidla žalovaná. Vozidlo bylo na základě kupní smlouvy předáno žalobkyni a ke dni rozhodnutí soudu se nacházelo u rodičů jednatele žalobkyně. Téhož dne, tj. 28. 5. 2023, žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru za účelem financování Vozidla, v rámci níž si ujednaly zajišťovací převod práva na žalovanou ve smyslu § 2040 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), aniž by však byla sjednána rozvazovací podmínka. S podrobnější argumentací žalobkyně dovozovala, že zajišťovací převod práva nebyl sjednán platně. K existenci naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví Vozidla žalobkyně uvedla, že nespočívá v dosažení změny zápisu vlastníka vozidla (s odkazem na judikaturu, dle níž údaje v technickém průkaze ničeho nevypovídají o vlastnictví vozidla), nýbrž v tom, že je nezbytné, aby vlastnictví bylo postaveno najisto s odkazem na skutečnost, že v tomto směru byl žalobkyni předestřen předběžný právní názor soudu v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 39 C 100/2024.

2. Soud způsob, jakým žalobkyně vylíčila existenci naléhavého právního zájmu, nepovažoval za dostačující, pročež žalobkyni, veden zásadou, že věc má být rozhodnuta zpravidla při jediném jednání (§ 114a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) vyzval ještě před ústním jednáním ve věci samé usnesením ze dne 25. 3. 2025, č. j. 29 C 73/2025, aby svá tvrzení doplnila. Žalobkyně na to reagovala sdělením, že jednatel a jediný společník žalobkyně byl umístěn v Rakousku do detenčního zařízení. Aby bylo možno s Vozidlem nakládat, žalobkyně převedla Vozidlo kupní smlouvou na otce jednatele žalobkyně, přičemž v kupní smlouvě byla dojednána odkládací podmínka spočívající v tom, že smlouva nabyde účinnosti „ke dni pravomocného ukončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. 9 C 84/2024, pakliže v něm bude autoritativně rozhodnuto tak, že vlastníkem Vozidla je prodávající.“. Splnění dané podmínky je vázáno na rozhodnutí soudu, tím je tedy založen naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř. Po poučení při ústním jednání dne 30. 6. 2025 žalobkyně navíc doplnila, že žalobce zaplatil celou jistinu leasingu a zároveň považuje smlouvu o úvěru za neplatnou, v čemž také spočívá naléhavý právní zájem.

3. Z kupní smlouvy k motorovému vozidlu s odkládací podmínkou a zřízením práva užívání z 26. 9. 2024 uzavřené mezi žalobkyní a , jméno FO, soud zjistil, že tato smlouva obsahuje podmínku následujícího znění: „Tato smlouva nabývá účinnosti ke dni pravomocného ukončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. 9 C 84/2024, pakliže v něm bude autoritativně rozhodnuto tak, že vlastníkem Vozidla je prodávající.“.

4. Soud ve věci s ohledem na hospodárnost řízení nepřistupoval k dalšímu dokazování, jelikož již ze žalobních tvrzení, resp. z jejich absence ohledně nutnosti osvědčení existence naléhavého právního zájmu, se podává nedůvodnost žaloby, aniž by bylo nutné jednotlivé žalobkyní proponované skutečnosti dokazovat. Jinými slovy řečeno, i kdyby byly skutečnosti tvrzené žalobkyní prokázány, soud by žalobnímu žádání nemohl vyhovět pro absenci naléhavého právního zájmu (k tomu viz níže).

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

6. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

7. Soud předně konstatuje, že je zajedno s námitkou žalované ohledně nedostatku naléhavého právního zájmu na určení (absolutní) neplatnosti zajišťovacího převodu práva za situace, kdy žalobkyně zároveň požaduje samotné určení vlastnictví Vozidla, jelikož tato otázka je vskutku otázkou předběžnou ve vztahu k otázce vlastnictví. Judikatura Nejvyšší soudu je přitom již dávno ustálena v závěru, že je-li posouzení platnosti právního úkonu předběžnou otázkou ve vztahu k řešení otázky (ne)existence práva nebo právního vztahu, který měl být tímto právním úkonem založen, změněn nebo naopak ukončen, pak na takovém určení není dán naléhavý právní zájem, neboť lze požadovat přímo určení existence či neexistence nevyjasněného vztahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1021/2009). Naléhavý právní zájem proto není dán na určení neplatnosti smlouvy, pokud vztah účastníků věci může být vyřešen určením, který z nich je vlastníkem věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4880/2010). Tak je tomu i v případě posuzované věci, kdy hodnocení žalobkyní tvrzené eventuální neplatnosti zajišťovacího převodu práva jakožto předběžné otázky poskytne dostatečný podklad k rozhodnutí, zda žalobkyně je či není vlastnicí Vozidla, čehož se žalobkyně ostatně žalobou taktéž domáhá. Na „holém“ určení (ne)platnosti zajišťovacího převodu práva sjednaného ve smlouvě o úvěru z 28. 5. 2023 proto žalobkyně nemá a nemůže mít naléhavý právní zájem, pročež soud žalobu v tomto rozsahu ve výroku I. zamítl.

8. Co se týče žalobního žádání na určení vlastnictví k Vozidlu, ani zde soud neshledal existenci naléhavého právního zájmu, a to pro absenci žalobkyní předestřených tvrzení k tomu, navzdory poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., které se žalobkyni dostalo. Předně lze přitakat žalobkyni v tom, že technický průkaz pouze osvědčuje určité skutečnosti předpokládané zákonem, a nelze jej tedy považovat za listinu prokazující vlastnictví k věci (srov. žalobkyní odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1837/2022). Zjevně s ohledem na to proto žalobkyně v rámci žalobních tvrzení výslovně vyloučila, že by měla naléhavost na určení vlastnictví spočívat ve změně zápisu v technické průkazu Vozidla. Soud se však zcela neztotožňuje s tvrzením, že by měl naléhavý právní zájem vyplývat z toho, že žalobkyně s otcem jejího jednatele uzavřela kupní smlouvu podmíněnou meritorním rozhodnutím soudu o určení vlastnického práva. Nelze dle náhledu soudu aprobovat postup, v němž účastníci právního vztahu „uměle“ založí naléhavý právní zájem tím, že si sjednají podmínku v podobě závazného rozhodnutí soudu o určovací žalobě. K tomu lze dodat, že kupní smlouva ani nemusela předmětnou podmínku obsahovat, má-li žalobkyně za to, že je vlastníkem Vozidla (pro neplatnost sjednaného zajišťovacího převodu práva). Uváděla-li pak žalobkyně, že je třeba v souladu s péči řádného hospodáře nakládat s vozidlem, pak není soudu ani zcela zřejmé, proč je k tomuto nutno vozidlo kupní smlouvou převádět na třetí osobu, kdy mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně má vozidlo k dispozici, ba dokonce, že je má již k dispozici i otec jednatele žalobkyně, a to za situace, kdy žalobkyně výslovně vyloučila, že by se domáhala určení vlastnického práva z důvodu zanesení změny tohoto údaje v technickém průkazu Vozidla. Předběžný právní názor soudu v jiném řízení je pak pro posuzování existence naléhavého právního zájmu v řízení tomto nerozhodný.

9. Lze dodat, že není důvodný argument žalované, že smlouva je účelově vytvořena, když vznikla až poté, co bylo řízení ve věci zahájeno, když dle ustálené judikatury platí, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení musí být dán v okamžiku vyhlášení rozhodnutí (srov. DVOŘÁK, B. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. , adresa, : Wolters Kluwer, 2016. Komentář k § 80, dostupné v právním systému ASPI).

10. Na základě výše uvedeného soud tedy zamítl žalobu i v rozsahu určení vlastnictví k předmětnému Vozidlu, když žalobní tvrzení týkající se naléhavého právního zájmu nebyla dostačující pro to, aby jeho existenci bylo lze pro daný případ dovodit. Soud pak doplňuje pro úplnost, že není povinen, aby ze všech možných hledisek pátral po tom, zda by právní zájem mohl být opodstatněn i jinak, než to učinila žalobkyně (srov. DVOŘÁK, B. op. cit.).

11. S ohledem na učiněný závěr soudu o absenci naléhavého právního zájmu se soud s odkazem na procesní ekonomii nezabýval dalšími námitkami stran řízení a žalobu v plném rozsahu zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované.

13. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 18 574 Kč a sestává z následujících položek:a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) ve znění do 31. 12. 2024, po 2 500 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 a. t. za 4 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 30. 7. 2024, 10. 10. 2024 a 23. 12. 2024, tj. celkem 10 000 Kč;b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) ve znění od 1. 1. 2025, po 3 700 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 a. t. za 1 úkony právní služby: účast na jednání dne 30. 6. 2025;c) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za v bodě a) uvedené 4 úkony učiněné před 1. 1. 2025);d) paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za v bodě c) uvedený 1 úkon učiněný po 1. 1. 2025;e) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 3 224 Kč.

14. O povinnosti hradit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalované soud rozhodl v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

15. Stanovená lhůta k plnění pak vychází ze znění § 160 odst. 1 o. s. ř.