29 C 75/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Hanou Suchánkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození b) celé jméno žalobkyně , datum narození c) celé jméno žalobkyně , datum narození d) celé jméno žalobkyně , datum narození všichni bytem adresa žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobkyně a žalované všichni zastoupeni advokátem Mgr. et Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o uložení povinnosti učinit řádné vyúčtování

I. Žalovaný je povinen vyhotovit a doručit žalobcům a) a b) řádné vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním bytu [číslo] v domě [adresa], v ulici [ulice], za zúčtovací období 1. 1. 2015 – 1. 12. 2015 do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen vyhotovit a doručit žalobkyni c) řádné vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním bytu [číslo] v domě [adresa], v ulici [ulice], za zúčtovací období 1. 1. 2015 – 1. 12. 2015 do 30 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen vyhotovit a doručit žalobkyni d) řádné vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním bytu [číslo] v domě [adresa], v ulici [ulice], za zúčtovací období 1. 1. 2015 – 1. 12. 2015 do 30 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a) – d) náhradu nákladů řízení ve výši 43 855 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.

V. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na nákladech řízení částku ve výši, která bude určena v samostatném usnesení.

1. Žalobci se žalobou domáhali uložení povinnosti žalovanému učinit řádné vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním bytů za zúčtovací období roku 2015 s odůvodněním, že žalobci a) a b) jsou vlastníky bytu [číslo] žalobkyně c) je vlastníkem bytu [číslo] žalobkyně d) vlastníkem bytu [číslo] v domě [adresa] v k.ú. [část obce], obec Praha. Správu domu vykonává dle § 9 zák. č. 72/1994 Sb., resp. podle § 1194 NOZ žalovaný. Povinnost žalovaného poskytnout řádné vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu je dána vyhláškou č. 372/2001 Sb., § 2, odst. g, i, j), resp. zákon 274/2001 Sb., § 2, odst. 6, zák. č. 67/2013 Sb. Žalobcům byla doručena vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním bytů za zúčtovací období roku 2015. Tato vyúčtování nemají zákonem požadované náležitosti, proto se dopisem ze dne 10. 4. 2019 na žalovaného obrátili, tentokrát s předžalobní výzvou, na tento dopis nebylo reagováno. Doručená vyúčtování za zúčtovací období roku 2015 postrádají náležitosti stanovené v § 7 odst. 2 vyhlášky č. 372/2001 Sb., a proto jsou neplatná (viz judikatura Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 803/2002, sp.zn. 26 Cdo 1742/2005, sp.zn. 26 Cdo 2471/2007, sp.zn. 27 Cdo 4404/2017). Žalovaný tak má zákonnou povinnost vyhotovit a žalobcům doručit řádná vyúčtování za zúčtovací období roku 2015, kterou doposud nesplnil.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě učinil nesporným vlastnictví žalobců k jednotlivým specifikovaným bytovým jednotkám, tudíž i jejich členství ve společenství vlastníků. Žalovaný rovněž učinil nesporným řádné doručení vyúčtování služeb za období roku 2015. Žalovaný si však není vědom, že by vyúčtování za období roku 2015 bylo činěno v rozporu se zákonnou úpravou, tudíž vyúčtování služeb vadným či chybným neshledává. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že všichni žalobci přestali v průběhu roku 2015 hradit jak předepsané platby do fondu oprav, tak i předepsané zálohové platby služeb. Prakticky od poloviny roku 2015 až do současné doby nehradí vůbec ničeho, přestože si musí být svých povinností dobře vědomi. U Obvodního soudu pro Prahu 8 jsou vedeny již dvě žaloby, a to žaloba na dlužné platby spojené s vlastnictvím jednotek žalobců za období roku 2015 a dlužné platby za období roku 2017. Žalobci však dluží i za celý kalendářní rok 2016, 2018 a veškeré předepsané zálohové platby za rok 2019. Situace, kterou způsobují žalobci společenství vlastníků je neudržitelná, když sami požívají veškerých výhod vlastnických práv k jednotkám a s tím spojeným podílům na společných částech, své jednotky pronajímají za účelem zisku, čerpají služby spojené s vlastnictvím svých jednotek, avšak ničím nepřispívají. Lze říci, že jsou„ dotováni“ ostatními vlastníky jednotek, kteří své povinnosti řádně plní. Žalobci počali sporovat správnost vyúčtování právě až v době, kdy se ocitají v pozici žalovaných u soudu a částky za spotřebované služby jsou po nich vymáhány, do této doby jeho nesprávnost v rámci reklamace rozhodně nekonkretizovali. Jejich postoj je tak zcela účelový.

3. V doplnění vyjádření žalovaný vznesl námitku překážky litispendence předmětného řízení z důvodu probíhajícího řízení u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp.zn. [spisová značka], kde se žalovaný v pozici žalobce domáhá po žalobcích v pozici žalovaných uhrazení nedoplatků právě z vyúčtování služeb za zúčtovací období roku 2015 a kde tedy bude jako předběžná otázka řešena právě správnost daných vyúčtování.

4. Následně žalovaný vznesl námitku nedostatku pasivní legitimace žalovaného s odůvodněním, že předmětné vyúčtování služeb za období roku 2015 vyhotovoval subjekt odlišný od žalovaného, a to [anonymizována čtyři slova], [IČO]. Na žalovaného pak nepřešel závazek k vyhotovení opravy vyúčtování tak, jak požadují žalobci. Přechod závazku nevyplývá z žádných právních jednání.

5. Žalobci v replice v návaznosti na předložení podrobných vyúčtování za zúčtovací období roku 2015 konstatovali, že dle prohlášení vlastníka, které potvrzuje celkovou velikost podlahových ploch všech bytů v domě, tj. tzv. zúčtovací jednotky –ZJ, činí tato 790,5 m2. Výpočet vyúčtování vychází z chybné hodnoty podlahové plochy ZJ, a proto je bez dalšího celé předložené vyúčtování chybné. Vyúčtování obsahuje i další nedostatky, které jsou uvedeny ve znaleckém posudku znalce Karla Šlechty ze dne 30. 11. 2020.

6. Na základě shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobci a) a b) jsou min. od roku 2015 vlastníky bytu [číslo] žalobkyně c) vlastníkem bytu [číslo] žalobkyně d) vlastníkem bytu [číslo] nacházejících se v domě [adresa] v k.ú. [část obce], obec Praha, na adrese [ulice a číslo] a jsou tedy i členy žalovaného.

7. Z Prohlášení vlastníka bytového družstva [ulice] ze dne 10. 1.0 2013 soud zjistil, že celková podlahová plocha bytových jednotek činí 790,5 m2, jednotka [číslo] má výměru 36,9 m2, jednotka [číslo] má výměru 74,6 m2 a jednotka [číslo] má výměru 56 m2. Vlastníci jednotek (vyjma jednotky [číslo]) jsou povinni přispívat na náklady spojené se správou budovy a pozemku, a to podílem, jakým se podílejí na společných částech budovy s tím, že k tomuto podílu se připočítává i rozloha sklepů, které patří k bytové jednotce.

8. Z Protokolů o vyúčtování služeb za období 2015 – 2015 soud zjistil, že žalobcům a) a b) byl vyúčtován nedoplatek 5 008 Kč, žalobkyni c) byl vyúčtován nedoplatek 10 858 Kč a žalobkyni d) byl vyúčtován nedoplatek 3 410 Kč.

9. Z Vyúčtování služeb za období 01/01 2015 – 31/12 2015 soud zjistil, že pro bytovou jednotku [číslo] bylo počítáno s podlahovou plochou 37 m2, pro bytovou jednotku [číslo] bylo počítáno s podlahovou plochou 74,08 m2, pro bytovou jednotku [číslo] bylo počítáno s podlahovou plochou 53,98 m2; u všech vyúčtování bylo počítáno s celkovou podlahovou plochou všech bytových jednotek v domě 775,04 m2. Dle předmětných vyúčtování vznikly žalobcům a) a b) za dané období náklady celkem 23 959,60 Kč, žalobkyni c) náklady celkem 32 760,90 Kč a žalobkyni d) náklady celkem 32 709,60 Kč.

10. Předžalobní výzvou ze dne 10. 4. 2019 vyzval právní zástupce žalobců žalovaného k doručení řádného vyúčtování za rok 2015 nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy.

11. Ze znaleckého posudku Karla Šlechty, znalce z oboru strojírenství a ekonomika, odvětví tepelné techniky a vytápění, ze dne 30. 11. 2020 ve spojení s jeho výslechem soud zjistil, že v předmětných Vyúčtováních jsou nesprávně uvedeny hodnoty podlahových ploch (dále jen„ PP“) jednotlivých bytů a zúčtovací jednotky (dále jen„ ZJ“), tj. domu. Dle prohlášení vlastníka je součet podlahových ploch všech bytů 790,50 m2, ve Vyúčtováních se při výpočtu vychází z celkové podlahové plochy 775,04 m2, kde je rozdíl 15,46 m2. Jestliže jsou uvedeny nesprávné hodnoty podlahových ploch, jsou téměř s jistotou nesprávně uvedeny i hodnoty započitatelných podlahových ploch (dále jen„ ZPP“) bytů i celé ZJ, a to z toho důvodu, že ZPP se vypočte z PP pomocí koeficientů. Jestliže jsou na základě nesprávných hodnot PP provedeny výpočty nákladů na teplo spotřebované na vytápění a pro teplo spotřebované na výrobu teplé vody, musí být i tyto výpočty, tj. vypočtené hodnoty uvedené ve Vyúčtováních, nesprávné. Z Vyúčtování není možno zjistit, jakým způsobem byly stanoveny ZPP bytových jednotek [číslo] zejména jaké koeficienty byly použity pro určení ZPP u místností, které nejsou přímo vytápěny.

12. Z dalších provedených důkazů již žádné podstatné skutečnosti pro posouzení věci zjištěny nebyly, není-li v zájmu přehlednosti a srozumitelnosti odůvodnění rozsudku dále uvedeno výslovně jinak.

13. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

14. Podle § 1181 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění do 30. 6. 2020 (dále jen„ o.z.“) vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období.

15. Podle § 1194 odst. 1 věta prvá o.z. společenství vlastníků je právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku; při naplňování svého účelu je způsobilé nabývat práva a zavazovat se k povinnostem.

16. Podle § 2 písm. a) bod 2. zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostor v domě s byty, pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem služeb společenství vlastníků jednotek (dále jen„ společenství“) podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví.

17. Podle § 2 písm. b) bod 2. téhož zákona se příjemcem služeb rozumí vlastník jednotky podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví.

18. Podle § 7 odst. 1 téhož zákona není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

19. Podle § 7 odst. 2 téhož zákona poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

20. Podle § 7 odst. 1 vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele, v posledním platném znění (dále jen„ vyhláška“), náklady na tepelnou energii na vytápění a náklady na poskytování teplé užitkové vody připadající na konečné spotřebitele v zúčtovací jednotce se vyúčtovávají nejméně jednou ročně, a to nejpozději do 4 kalendářních měsíců po uplynutí zúčtovacího období. V tomto termínu vlastník zajistí, aby s konkrétním vyúčtováním byl písemně seznámen konečný spotřebitel.

21. Podle § 7 odst. 2 vyhlášky ve vyúčtování vlastník uvede a) za zúčtovací jednotku odděleně spotřebu tepelné energie na vytápění, spotřebu tepelné energie na ohřev užitkové vody v GJ a množství vody v m3 spotřebované na poskytování teplé užitkové vody, b) za zúčtovací jednotku odděleně jednotkové ceny tepelné energie na vytápění a tepelné energie spotřebované na ohřev užitkové vody v Kč/GJ a vody spotřebované na poskytování teplé užitkové vody v Kč/m3, c) za zúčtovací jednotku celkové náklady v Kč odděleně na tepelnou energii na vytápění a na tepelnou energii spotřebovanou na ohřev užitkové vody a na vodu spotřebovanou na poskytování teplé užitkové vody, podíly základních a spotřebních složek nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na tepelnou energii spotřebovanou na ohřev užitkové vody v % a Kč, d) podlahovou plochu a započitatelnou podlahovou plochu zúčtovací jednotky a bytu či nebytového prostoru konečného spotřebitele v m2, v případě poskytování teplé užitkové vody průměrný počet osob užívajících byt či nebytový prostor konečného spotřebitele a za celou zúčtovací jednotku v zúčtovacím období, součet skutečných a přepočtených náměrů instalovaných měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění zúčtovací jednotky a bytu či nebytového prostoru konečného spotřebitele, součet náměrů instalovaných vodoměrů za zúčtovací jednotku a náměr instalovaného vodoměru (vodoměrů) teplé užitkové vody v bytě či nebytovém prostoru konečného spotřebitele a ve společných prostorách zúčtovací jednotky rozúčtovávaných přímo mezi jednotlivé konečné spotřebitele podle evidence spotřeb v m3, e) spotřebu tepelné energie na vytápění za zúčtovací jednotku vyjádřenou v GJ na m2 započitatelné podlahové plochy, f) podíly nákladů připadající na konečné spotřebitele s uvedením základních složek, spotřebních složek a celkových nákladů v Kč, a to zvlášť na tepelnou energii na vytápění, na tepelnou energii na ohřev užitkové vody a na vodu spotřebovanou na poskytování teplé užitkové vody, g) koeficienty a součinitele použité pro přepočty podlahové plochy nebo započitatelné podlahové plochy konkrétního bytu či nebytového prostoru a pro přepočty odečtů měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění u konečného spotřebitele, h) výši a součet zaplacených záloh konečným spotřebitelem a vyčíslení rozdílu mezi zaplacenými zálohami a náklady připadajícími na konečného spotřebitele, i) lhůtu a způsob uplatnění reklamací proti vyúčtování konečným spotřebitelem; tato lhůta nesmí být kratší než 21 dnů, j) způsob finančního vypořádání nedoplatku nebo přeplatku vypočteného podle písmena h).

22. O vyúčtování úhrad za služby lze uvažovat jen tehdy, obsahuje-li předložené vyúčtování všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Není-li vyúčtování věcně správné, nesplnil poskytovatel služeb svoji povinnost vyúčtovat (každé zálohové plnění je třeba vyúčtovat) příjemci služeb skutečnou výši nákladů a záloh na jednotlivé služby výslovně zakotvenou v ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb. Nebylo-li vyúčtování služeb řádné (v souladu se smlouvou a předpisy jej regulujícími), povinnost provést je nadále trvá. Není-li vyúčtování služeb věcně správné, trvá nejen povinnost poskytovatele vyúčtování provést (řádně), nýbrž (a to právě v důsledku nesplnění uvedené povinnosti) nenastala ani splatnost nedoplatku (popřípadě přeplatku) plynoucího z vyúčtování (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp.zn. 26 Cdo 4637/2018).

23. Nejprve se soud zabýval posouzením důvodnosti námitky překážky litispendence. Podle § 83 odst. 1 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. Totožnost věci je dána tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn, tedy ze stejného skutku. Totožnost předmětu řízení tedy předpokládá jak totožná skutková tvrzení žalobce, tak i totožný žalobní petit. V daném případě se však v dříve zahájeném řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka] žalovaný v pozici žalobce domáhá po žalobcích v pozici žalovaných zaplacení celkem částky 36 026 Kč, avšak v projednávané věci se žalobci domáhají uložení povinnosti vydat a doručit řádné vyúčtování. Nejedná se tudíž o totožný nárok, přičemž na této skutečnosti nic nemění ani to, že soud v řízení vedeném pod sp.zn. [spisová značka] bude jako předběžnou otázku taktéž posuzovat, zda předmětná vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním bytů za zúčtovací období roku 2015 obsahují veškeré předepsané náležitosti na ně kladené. Z těchto důvodů proto soud neshledal existenci překážky litispendence.

24. Následně se soud zabýval námitkou nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného. Tuto žalovaný spatřuje ve skutečnosti, že přezkoumávaná vyúčtování za období roku 2015 vyhotovoval subjekt odlišný od žalovaného, a to [anonymizována čtyři slova], [IČO], přičemž není dán žádný zákonný titul přechodu téže povinnosti na žalovaného. K dané problematice soud konstatuje, že povinnost vyúčtování skutečné výše nákladů a záloh za jednotlivé služby poskytované s užíváním bytů tíží dle § 7 zákona č. 67/2013 Sb. poskytovatele služeb. Tím se pak podle § 2 písm. a) bod 2. tohoto zákona rozumí i společenství vlastníků jednotek, které je podle § 1194 odst. 1 o.z. právnickou osobou založenou za účelem zajišťování správy domu a pozemku. Ačkoli subjekt, který vyhotovil přezkoumávaná vyúčtování, a který byl v době jejich vyhotovení poskytovatelem služeb, zanikl dne 13. 4. 2021, kdy byl vymazán z obchodního rejstříku, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by v daném případě absentoval subjekt s povinností vyhotovit řádná vyúčtování za zúčtovací období roku 2015, pokud by již vyhotovená vyúčtování při přezkumu soudu co do svých náležitostí neobstála. Subjektem s povinností vyhotovit vyúčtování je poskytovatel služeb, přičemž poskytovatelem služeb je taktéž společenství vlastníků. V projednávané věci je pak s ohledem na výše citovaná zákonná ustanovení poskytovatelem služeb právě žalovaný, a to bez ohledu na to, že je subjektem odlišným od subjektu, které vyúčtování za období roku 2015 vyhotovoval. Nelze připustit, aby v důsledku změn subjektů vystupujících v pozici poskytovatele služeb, byla žalobcům fakticky odepřena možnost domáhat se vyhotovení a doručení řádných vyúčtování služeb. S ohledem na výše uvedenou argumentace proto soud dovodil existenci pasivní věcné legitimace žalovaného ve sporu.

25. Při přezkumu náležitostí jednotlivých Vyúčtování služeb za zúčtovací období roku 2015 soud z těchto zjistil, že všechna tři vyúčtování (i protokoly) obsahují následující nedostatky: hodnota součtu podlahových ploch všech bytů uvedená ve vyúčtováních v hodnotě 775,04 m2 neodpovídá skutečnosti, neboť dle Prohlášení vlastníka tato činí 790,50 m2. Ve vyúčtování absentuje uvedení koeficientů použitých pro přepočty podlahové plochy nebo započitatelné podlahové plochy konkrétního bytu. Ve vyúčtování, jakož i v Protokolu o vyúčtování služeb, absentuje výše a součet zaplacených záloh konečným spotřebitelem a vyčíslení rozdílu mezi zaplacenými zálohami a náklady připadajícími na konečného spotřebitele, kdy v Protokolu jsou uvedeny pouze výše předepsaných záloh a vyčíslení rozdílu mezi předepsanými zálohami a skutečnými náklady. Ve Vyúčtování i v Protokolu absentuje uvedení způsobu uplatnění reklamací proti vyúčtování, jakož i způsob finančního vypořádání nedoplatku nebo přeplatku.

26. V předmětných vyúčtováních tak absentují povinné náležitosti stanovené v § 7 odst. 2 vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 372/2001 Sb., a to konkrétně náležitosti uvedené pod písm. d), g), h), i) a j) tohoto ustanovení. Dále s ohledem na skutečnost, že hodnota podlahové plochy všech bytů, ze které je ve vyúčtování vycházeno, neodpovídá skutečné hodnotě dle Prohlášení vlastníka, za současné absence uvedení koeficientů pro přepočet podlahové a započitatelné podlahové plochy konkrétního bytu, jsou hodnoty započitatelných podlahových ploch bytů i celé zúčtovací jednotky nepřezkoumatelné, neboť velikost započitatelné podlahové plochy se vypočte z podlahové plochy pomocí těchto koeficientů. Pokud jsou z výše uvedeného důvodu nepřezkoumatelné hodnoty započitatelných podlahových ploch u jednotlivých bytových jednotek, pak jsou nepřezkoumatelné taktéž vyúčtované náklady na teplo spotřebované na vytápění a pro teplo spotřebované na výrobu teplé vody, neboť jak znalec Karel Šlechta uvedl ve svém znaleckém posudku ve spojení se svým výslechem, celková podlahová plocha má vliv na základní složku teplé užitkové vody a započitatelná podlahová plocha má vliv na základní složku za úhradu tepla.

27. Pro nadbytečnost soud zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem zhotovitele předmětných vyúčtování k posouzení, jak dospěl k jednotlivým položkám vyúčtování, neboť by tento důkaz ničeho nezměnil na posouzení řádnosti přezkoumávaných vyúčtování.

28. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Jednotlivé Protokoly o vyúčtování služeb za zúčtovací období roku 2015, jakož i jednotlivá Vyúčtování služeb za totožné období pro bytové jednotky [číslo] nacházející se v domě [adresa] v k.ú. [část obce], obec Praha, nesplňují náležitosti na ně kladené § 7 odst. 2 vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 372/2001 Sb., jak soud specifikoval výše, nejedná se tedy o řádná vyúčtování. Z tohoto důvodu tak nadále trvá povinnost poskytovatele služeb, jímž je žalovaný, vyúčtovat žalobcům jako příjemcům služeb a) až d) skutečnou výši nákladů a záloh na jednotlivé služby za zúčtovací období roku 2015. Tuto povinnost proto soud žalovanému uložil, a to jednotlivě ke každé bytové jednotce ve vlastnictví příslušných žalobců ve výroku I. až III. rozsudku. Lhůtu k plnění soud stanovil ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku s ohledem na nezbytnou administraci předcházející vyhotovení vyúčtování.

29. O náhradě nákladů řízení (výrok IV.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci měli ve věci plný úspěch, proto jim soud přiznal náhradu nákladu řízení. Ta se sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč, dále z odměny za 5 úkonů právní služby podle ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ AT“), (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzvy, žaloby a účast na jednání soudu dne 223. 11. 2020, 15. 4. 2021 a 21. 6. 2021) 1 úkon za 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 AT, za zastupování 4 žalobců tedy odměna dle § 12 odst. 4 AT činí 7 500 x 4 = 30 000 Kč – 20 % = 24 000 Kč, dále z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT, připadající na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, v součtu za uvedených 5 úkonů právní služby ve výši celkem 1 500 Kč, dále 21% DPH v částce 5 355 Kč a dále účelně vynaložené náklady na vypracování znaleckých posudku znalce Karla Šlechty celkem v částce 11 000 Kč, celkem tedy 43 855 Kč.

30. Výrok V. je opodstatněn tím, že v době rozhodování soudu o věci samé nebylo rozhodnuto o znalečném za úkon spočívající ve výslechu znalce při jednání soudu dne 21. 6. 2021, a tudíž není možno rozhodnout o částce, kterou je žalovaný, pokud se jedná o náklady řízení připadající na znalecký posudek, státu uhradit. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Konkrétní částka bude podle § 155 odst. 1 o.s.ř. určena až v samostatném usnesení.