30 C 179/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Kociánem ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , Dis., narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , v likvidaci, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupené advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 106 670 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost uhradit žalobcům společně a nerozdílně částku 106 670 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 106 670 Kč od 2. 1. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně uhradit žalované náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalované ve výši 17 190 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se v řízení domáhali rukou společnou a nerozdílnou částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnili tak, že jakožto členové bytového družstva – žalované – hradili SIPO platbami na bankovní účet žalované každý měsíc zálohy na nájemné ve výši předepsané žalovanou, a to v souvislosti s nájmem bytové jednotky č. 1742/10 v budově na , adresa, (dále jen „Byt“). Za rok 2010 tak uhradili částku celkem 11 789 Kč, za rok 2011 částku 37 903 Kč, za rok 2012 částku 41 412 Kč, za rok 2013 částku 41 412 Kč a za rok 2014 částku 40 761 Kč. Žalované dále uhradili dne 7. 1. 2015 částku ve výši 164 738,51 Kč představující část jistiny nesplaceného úvěru žalovanou na rekonstrukci bytového domu, v němž je vymezen Byt. Součet výše uvedených částek činí 338 015,51 Kč. Ke dni 11. 2. 2014 nabyli žalobci Byt do osobního vlastnictví. V souvislosti s tím byla žalovaná povinna dle vlastních stanov vypořádat veškeré eventuální závazky žalobců týkající se Bytu. To však žalovaná neučinila a ani v rozporu se stanovami neprovedla vyúčtování záloh na nájemné. Žalobci tak provedli vlastní propočet záloh s ohledem na poměr výměry Bytu vůči výměry domu, v němž je vymezen se vstupním údajem, že výměra Bytu činí 1,98 % celkové výměry celého domu. Za uvedené období tak dospěli k částce 229 200,04 Kč. Přeplatek ve výši rozdílu mezi takto vypočtenou částkou a skutečně uhrazenými prostředky (338 015,51 Kč) činí 108 815,47 Kč. Od této částky je třeba odečíst částku 2 144,89 Kč představující žalovanou vrácené prostředky na účet žalobců za období 2010–2014. Výsledkem je částka 106 670,57 Kč, kterou žalobci učinili předmětem tohoto řízení.

2. Žalovaná nárok neuznala. Namítla v první řadě, že ve věci není pasivně věcně legitimovaná, když dne 11. 6. 2016 vzniklo Společenství vlastníků jednotek , adresa, , sídlem , adresa, , IČO , IČO, (dále jen „SVJ“), na něž přešla práva a povinnosti žalované spojená se správou domu, v němž je vymezen Byt. Žalovaná dále odkázala na čl. 41 odst. 3) vlastních stanov, dle nějž hradí žalovaná ze zisku ostatního hospodaření přednostně své povinnosti vůči státu, zbylý zisk rozděluje podle rozhodnutí členské schůze do nedělitelného fondu a dalších zajišťovacích fondů a zisk nelze rozdělit mezi členy. Konečně žalovaná vznesla námitku promlčení, dozvěděli-li se žalobci o bezdůvodném obohacení žalované dne 9. 9. 2016.

3. Žalobci v reakci na námitku promlčení v replice uvedli, že o okolnostech svědčících o tom, že žalovaná se bezdůvodně na jejich úkor obohatila, se dozvěděli dne 9. 9. 2016 na 1. zasedání shromáždění SVJ. Promlčecí lhůta však nemohla uběhnout. Dne 11. 10. 2016 totiž v návaznosti na předmětná zjištění podali žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 8. Věc byla následně postoupena Městskému soudu v Praze (dále jen „MS“), který řízení vedl pod sp. zn. 75 Cm 141/2016. Řízení pravomocně skončilo 17. 8. 2018, kdy Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení prvostupňového soudu o odmítnutí žaloby. Po dobu trvání řízení tak ve smyslu § 648 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), lhůta neběžela. Lhůta dále neběžela dle § 650 o. z. v období od 18. 8. 2018 do 14. 1. 2021, jelikož SVJ v té době otevřeně mezi ostatními členy šířilo řadu nepravd o žalobcích, včetně údajného neúspěchu ve věci vedené MS pod sp. zn. 75 Cm 141/2016, ačkoliv žaloba v dané věci vůbec věcně projednána nebyla. Žalobci byli naříkáni ze lží a z toho, že nerozumějí účetnictví. Ve vchodech do bytového domu byly vyvěšovány letáky zaměřené proti žalobcům. SVJ žalobcům vyhrožovalo vymáháním škody, kteráž nikdy nebyla specifikována. Dne 14. 1. 2021 žalobci obdrželi vyúčtování služeb spojených s užíváním Bytu, v němž zjistili řadu pochybení v hospodaření SVJ. Následně dne 20. 1. 2021 podali k MS žalobu „na spravedlivé vypořádání závazků mezi členy společenství vlastníků a rozhodnutí vedoucí k nápravě vadného stavu ve vyúčtování záloh na správu s využitím výkladu práv soudem“, v rámci níž poukazovali na totožná pochybení žalované a SVJ jako v řízení tomto. Věc byla postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 8, kde byla věc vedena pod sp. zn. 10 C 71/2022, a pravomocně skončena k 5. 8. 2023. Mezi daty 20. 1. 2021–5. 8. 2023 tedy promlčecí lhůta taktéž neběžela. V době od 9. 9. 2023 do 22. 1. 2024 pak žalobci, žalovaná a SVJ jednali o mimosoudním vyřešení sporu. Veškeré smírné návrhy však žalovaná (a SVJ) odmítly. Pod dobu těchto jednání neběžela promlčecí lhůta dle § 647 o. z.

4. Soud ve věci s ohledem na hospodárnost řízení nepřistupoval k dokazování, jelikož již ze žalobních tvrzení (v souvislosti s žalovanou vznesenou námitkou promlčení) plyne nedůvodnost žaloby, aniž by bylo nutné jednotlivé žalobci proponované skutečnosti (dle odst. 1 a 3 rozsudku) dokazovat. Jinými slovy řečeno, i kdyby byly skutečnosti tvrzené žalobci prokázány, soud by žalobnímu žádání nemohl vyhovět.

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

6. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

7. Podle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odst. 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odst. 2).

8. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

9. Podle § 629 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky (odst. 1). Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu (odst. 2).

10. Podle § 647 o. z. v případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; počala-li promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží.

11. Podle § 648 o. z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

12. Podle § 650 o. z. promlčecí lhůta neběží po dobu, kdy se věřiteli hrozbou brání právo uplatnit. To platí i v případě, když věřitel právo neuplatnil, jsa dlužníkem nebo osobou dlužníku blízkou lstivě uveden v omyl.

13. Žalobci v rámci plnění povinnosti tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti [§ 101 odst. 1) písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“] uvedli, že ve smyslu § 619 odst. 2 o. z. nabyli znalosti nutné k uplatnění nároku u soudu dne 9. 9. 2016 na 1. zasedání shromáždění SVJ. Soud je s nimi zajedno v tom, že od tohoto data počala běžet promlčecí lhůta dle odst. 1 téhož ustanovení. Ostatně, jak žalobci uváděli, v souvislosti s těmito zjištěními podali žalobu, o níž následně bylo vedeno řízení u MS pod sp. zn. 75 Cm 141/2016.

14. Již se však nelze ztotožnit byť s jedinou okolností žalobci uváděnou, jež měla stavět promlčecí lhůtu.

15. Tvrdili-li žalobci, že mezi daty 11. 10. 2016–17. 8. 2018 promlčecí lhůta neběžela z důvodu uplatnění nároku u soudu dle § 648 o. z., pomíjí, že dané ustanovení vyžaduje vyjma uplatnění práva u orgánu veřejné moci též řádné pokračování v řízení. Za řádné pokračování řízení nelze přitom považovat situaci, kdy žalobce sice podá žalobu v promlčecí lhůtě, ta však trpí vadami, které nejsou odstraněny v k tomu soudem určené lhůtě. Jakkoliv by při řádném uplatnění nároku bezvadným návrhem, či návrhem vadným doplněným v předmětné lhůtě, nastalo stavění promlčecí lhůty (již dnem podání samotného návrhu), o stejný případ nejde, pokud vady návrhu (bránící pokračování v řízení) přítomny jsou a nenastane jejich odstranění, pročež soud ve smyslu § 43 odst. 2 o. s. ř. přistoupí k odmítnutí návrhu [srov. shodně v komentářové literatuře BRIM, L. § 648 (Běh promlčecí lhůty při uplatnění práva u orgánu veřejné moci). In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 2135–2136, marg. č. 18]. To je právě případ žalobců, kdy Vrchní soud ukončil řízení potvrzením usnesení MS o odmítnutí žaloby. V daném případě tak nenastaly podmínky § 648 o. z. a promlčecí lhůta stavěna nebyla.

16. Skutečnosti žalobci uváděné v souvislosti se stavěním promlčecí lhůty v období od 18. 8. 2018–14. 1. 2021 pak zjevně nenaplňují hypotézu § 650 o. z. V jednání, že žalovaná se měla o žalobcích za přítomnosti dalších družstevníků nelichotivě vyjadřovat a vyvěšovat v domě letáky zaměřené proti nim, nelze spatřovat žádnou hrozbu znemožňující uplatnění jejich práva u soudu. Stejně tak se o hrozbu ve smyslu citovaného ustanovení nejedná, pokud žalovaná dávala najevo vůli uplatňovat proti žalobcům nárok na náhradu škody, jelikož ani tato skutečnost nikterak žalobcům uplatnit jejich nárok u soudu zbraňovat nemohla. Soud navíc námitku žalobců v tomto směru považuje za účelovou a působící vykonstruovaně, jelikož k bránění uplatňování práva mělo dojít hned následující den po pravomocném ukončení řízení vedeného MS, sp. zn. 75 Cm 141/2016, a skončit v týž den, kdy žalobci obdrželi od SVJ vyúčtování služeb spojených s Bytem 14. 1. 2021, na základě něhož přistoupili dne 20. 1. 2021 k podání (další) žaloby k MS, aniž by bylo zřejmé, kdy a jak došlo k odpadnutí tvrzených hrozeb ze strany žalované. I po toto období tedy promlčecí lhůta běžela.

17. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že právo žalobců na vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení se promlčelo v subjektivní promlčecí lhůtě (§ 619 odst. 1 o. z.) dne 9. 9. 2019. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána až dne 30. 7. 2024, je námitka promlčení vznesená žalovanou podle § 610 odst. 1 o. z. důvodná. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

18. Pro úplnost soud dodává, že ani v období 20. 1. 2021–5. 8. 2023, po něž bylo u zdejšího soudu vedeno řízení sp. zn. 10 C 71/2022, by se lhůta nestavěla, běžela-li by. Z úřední činnosti je soudu známo, že předmětem řízení bylo nikoliv zaplacení požadované částky bezdůvodného obohacení, nýbrž určení jednotlivých skutečností formulovaných v bodech a)–f) týkajících se vzájemných práv a povinností mezi členy žalované, žalované a SVJ a fungování (evidence, účetnictví apod.) dvou posledně jmenovaných. Nejednalo se tedy o totéž právo, které je uplatňované v řízení tomto, a účinky § 648 o. z. se zde proto nemohou uplatnit.

19. S ohledem na učiněný závěr soudu o důvodnosti námitky promlčení se soud s odkazem na procesní ekonomii nezabýval dalšími námitkami žalované. Pro nadbytečnost se soud nezabýval ani argumentací žalobkyně, že v období od 9. 9. 2023 do 22. 1. 2024 měla být promlčecí lhůta stavěna pro dohodu o mimosoudním jednání mezi stranami ve smyslu § 647 o. z, když promlčecí lhůta dle závěru soudu uplynula již před tímto datem.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované.

21. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 17 190 Kč a sestává z následujících položek:a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 5 380 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 10. 12. 2024 a účast na jednání dne 24. 2. 2025, tj. celkem 16 140 Kč;b) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedené 2 úkony učiněné před 1. 1. 2025 (převzetí a příprava zastoupení a vyjádření ze dne 10. 12. 2024);c) paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za účast na jednání dne 24. 2. 2025.

22. O povinnosti hradit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalované soud rozhodl v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

23. Stanovená lhůta k plnění pak vychází ze znění § 160 odst. 1 o. s. ř.